| | |

Povídka “Helena”

Helena stála u zdi a třásla se strachem, byla sice ve vězení teprve tři týdny, ale už poznala do jakého pekla se dostala. Hned první den, při tělesné prohlídce, jí dozorce osahával kundičku a když se chtěla bránit, tak dostala ránu obuškem do břicha. Její spoluvězeňkyně z malé špinavé cely, ji hned první noc znásilnily a dozorci, přivolaní Heleniným křikem se na to jen škodolibě dívali. Věznice ve které se Helena octla byla totiž tou nejtvrdší ženskou věznicí v zemi. Své dlouhé tresty zde trávily ženy odsouzené za ty nejtěžší zločiny a poslední dobou se tady octli i vězeňkyně politické. Režim byl přísný, vstávalo se o půl čtvrté ve čtyři byl ranní nástup a po něm začínala jedenáctihodinová směna na plantáži. Na snídani, oběd i večeři měli vězeňkyně dohromady necelých dvacet minut. Po práci pak celý zbytek dne trávily na malých celách vybavených jen tvrdými kavalci a dírou v zemi místo záchodu. V devět pak byla večerka. Na sprchu měly nárok jednou za čtrnáct dní, na výměnu prádla jednou měsíčně. Jediným majetkem vězenkyně byl pár nazouváku, jedna podprsenka, jedny kalhotky, jedna deka, jedna denní uniforma, ručník, vložky a toaletní papír. Všechny ženy byly drženy v absolutní izolaci od okolního světa, neexistovaly žádné návštěvy, dopisy, nebo telefonáty ani žádná společenská místnost. Všechny i sebe menší přestupky byli trestány tělesnými tresty a samotkou. Do tohoto prostředí zavřeli třiadvacetiletou Helenu. Venku byla reportérským esem jednoho opozičního deníku. Během své, skoro dvouleté kariéry sice byla několikrát u policejního výslechu, ale nikdy si nemyslela, že se dostane do vězení. Jenže jednou v noci k ní vtrhla policie a bez jakéhokoliv povolení jí začala prohledávat byt. Naštvaná Helena dala veliteli oddílu facku. Právě se ji jí chystal vrátit, když ho přerušil jeden s policistů a oznámil mu, že se u Heleny našla trocha marijánky (Helena si totiž, čas od času ráda zakouřila). Byla okamžitě zatčena. Měla docela smůlu, našli se u ní drogy, kolik to nikoho nezajímalo a napadla policejního důstojníka. Neměla sebemenší šanci, ani jí nevyslýchali, vše bylo jasné. Po noci v policejní cele na ni čekal rovnou soud. Junta si totiž zakládala na rychlém a přísném potrestání takovýchto zločinů. A tak se octla Helena necelých patnáct hodin po zatčení ve vězení z maximálním možným trestem patnácti let.

Teď stála u zdi a třásla se strachem. Před chvílí jí ředitel oznámil, že byla oficiálně obviněna z vlastizrady a teď čekala na první výslech. Už jí bylo jasné, proč ta komedie z trávou, teď si s ní můžou dělat co se jim zlíbí a dozvědět se všechno co potřebují. Po chvíli pro ni přišli a odvedly ji rovnou do mučírny v podzemní části věznice, o které neslyšela nic dobrého. Vyšetřovatel se na ní usmál a Helena poznala, že je to ten samí, který ji už několikrát předtím vyslýchal. „Rád tě zase vidím, jen je škoda, teda ne pro mě, ale pro tebe, že je to zrovna tady. Mě to nicméně vyhovuje, konečně tě uvidím nahou a dozvím se co potřebuji. Ale jestli mi chceš to potěšení odepřít, tak v klidu mluv, vždyť víš co chci slyšet “. Helena jen vzdorovitě zavrtěla hlavou a vyšetřovatel zavelel „svléknout, roubík a do toho hoši“, dozorci strhli všechny její šaty, do úst jí vložili odpudivý kožený roubík a připoutali jí k trestné lavici. Nejdříve byla na řadě chodidla. Dozorce si vybral tenkou rákosku, párkrát s ní máchl na prázdno a pak prudce udeřil Helena po šlapce. Aniž se stihla Helena vzpamatovat po první ráně začaly na její chodidla dopadat další a další rány.Bolest vystřelující z nohou do celého Helena těla začala svou intenzitou přesahovala i tu nejhorší bolest jejího dosavadního života.Asi po dvacáté ráně se Helena, k velké radosti svých mučitelů poprvé bolestí pomočila.S přibývajícím časem přestala vnímat okolí, jediné co cítila byla neustále sílící pulzující bolest v nohou.Kůže jejích chodidel nemohla samozřejmě celí výprask vydržet a tak nařídil přivolaný lékař několikrát kratší přestávku na kontrolu jejich stavu.Když dostala poslední ránu ošetřil je doktor nějakou mastí, jakmile začal mast nanášet zažila Helena novou a ještě intenzivnější bolest, prudké a nesnesitelné pálení způsobilo že se snažila skroutit nohy tak, aby na ně doktor nemohl mast nanést.Jediné čeho však dosáhla bylo, že jí dozorce přitáhl pouta a navíc ji ještě párkrát švihl přes nohy.

Vyšetřovatel nařídil menší pauzu, aby si dozorce provádějící trest trochu odpočinul a trestaná přišla k sobě a líp si vychutnala další částí exekuce.Teď byly na řadě Helenina záda a zadek.Dozorce si vybral dlouhou rákosku pohladil její prdelku a začal z ještě větší silou, než s jakou použil na chodidla vyplácet dalších pětasedmdesát ran.Helena brečela a snažila se bolestí křičet, místo toho se však prudce zakousla do odporného koženého roubíku.Výprask byl tak tvrdý že za chvíli byla celá zadní část jejího těla pokrytá rudými fleky a místy se začala objevovat i krev. Dozorce dokonce musel několikrát měnit rákosku a doktor dal omdlévající Heleně novou injekci.Po ní se velmi rychle vzpamatovala a zase začala pociťovat nesnesitelnou bolest, která jí v předchozím deliriu připadala vzdálená a neskutečná. Po poslední ráně přišlo opět na řadu ošetření působící ještě větší utrpení něž výprask. Poté jí dozorce uvolnil pouta a přikázal jí ať přejde k podivné drátěné konstrukci na druhé straně místnosti .Helena se pokusila mechanicky splnit rozkaz, ale její zmučené chodidla se při prvním kontaktu s podlahou ozvala nesnesitelným způsobem.Její nohy vypověděly službu a upadla na obličej.Dozorce ji napřed polil vodou a pak jí se svým kolegou postavil a odvlekl ke konstrukci.Pak jí s roztaženýma nohama i rukama připoutaly ke kovovému rámu, následovalo připojení elektrod na bradavky do kundy a na nohy. Vyšetřovatel, který si celou dobu něco zapisoval přistoupil před Helenu prohledl si ji a zeptal se jestli si to ještě nerozmyslela, vyndal jí roubík, ale Helena nebyla schopná cokoliv říct.V příštím okamžiku jí tělem začal protékat elektrický proud.První šok byl asi třicetivteřinový, po něm následovala kratičká pauza a další stále intenzivnější elektrošoky.Ze začátku je snášela celkem dobře, ale šestá série byla tak silná, že se na mučidle vypjala, jako struna a svými zuby div neprokousla roubík.Po chvíli začala pociťovat v místech, kde byly elektrody silné pálení.Dostala další povzbuzující injekci, aby vydržela a na to ji ještě polily kýblem ledové vody a znova začali do jejího těla pouštět proud.Už po druhé během výslechu se Helena pochcala což vyvolalo jen další zvýšení proudu.Poslední elektrošok byl nejdelší a nejkrutější.Mladé ženské tělo vypnuté na železné konstrukci se bolestí třáslo a i někteří dozorci ji v ten moment litovali. Helena samotná vnímající už jen nesnesitelné pálení na bradavkách a v kundičce ke konci omdlela. Dozorce ji na příkaz vyšetřovatele zbavil elektrod a odvázal z konstrukce. Poté Helenu, která se bezmocně svalila na zem znova polily vodou a doktor jí dal čichnout čpavku.

Když se trochu vzpamatovala podal jí vyšetřovatel papír a pero. Helena nevnímající pořádně situaci, ho však odstrčila. Vyšetřovatel se jen zasmál do zápisu uvedl, že vězenkyně pro dnešek odmítá vypovídat. Pak dal rozkaz odvést Helenu na samotku, kde bude po celou dobu vyšetřování a v okamžiku, kdy už byla na chodbě tak za ní zakřičel „odpočiň si, budeš to potřebovat, protože dnešek byl jen slabý odvar na začátek“. Až na cele, v metr širokém a metr osmdesát dlouhém betonovém kvádru, s malou matrací a dírou v podlaze místo záchodu, si Helena uvědomila význam jeho slov. Vyšetřovatel neměl zájem se od ní cokoliv dovědět, co potřeboval už dávno věděl. Mstil se jí, za všechny ty předešlé hodiny dlouhých výslechů, při kterých měla vrch a nejednou ho zesměšnila před podřízenými. Teď jí to všechno vrátí, i s úrokem. A nemělo trvat dlouho, než se Helena, ke své smůle, přesvědčí, že měla pravdu.

Helena neměla vůbec žádnou představu, jak dlouho už je na samotce, zmučené tělo ji už přestávalo bolet. Jídlo, které dostávala se nedalo jíst, poprvé ho vyzvracela, pak se sice donutila udržet ho v sobě, ale dostala průjem, skutečně se tedy najedla až třetí den izolace. S jinými věcmi, to nebylo lepší. Matrace neskutečně páchla a malá latrínka byla brzy plná a začala přetékat. Helena byla natolik zničená, že už se ani nesnažila vstát a dojít si k ní, takže nakonec jen ležela ve svých výkalech. Po pár dnech si ale uvědomila, jakou radost by asi mel vyšetřovatel z pohledu na její rezignaci. Sebrala všechny síly, nohama trochu poklidila podlahu a začala cvičit jógu, kterou se kdysi naučila. Když pak, po několika dalších dnech, otevřeli dveře, cítila se už mnohem lip. Nejprve jí dozorce dal kýbl s lopatkou na úklid a pak se objevil vyšetřovatel, který si chtěl vychutnat Helenino ponížení, uviděl však jen špinavou, ale hrdou a nezlomenou ženu, která mu místo očekávaného přiznání jen plivla do tváře. „To si odskáčeš mrcho, dám ti tak, že budeš proklínat svou matku, za to že tě zrodila“, zařval vyšetřovatel. Dozorce okamžitě vytáhl elektrický obušek a dal jí pořádnou ránu do břicha. Pak Helenu odtáhl do sprchy, kde ji prudkým proudem ledové vody z hadice umyl. „Tvé dnešní chování bylo neomluvitelné“ řekl vyšetřovatel hned, jakmile se Helena octla v mučírně. „Proto je naše dnešní setkání výchovné, ptát se nebudu na nic, proto dostaneš roubík, aby jsi mě neobtěžovala křikem“. Na jeho pokyn vzal jeden z dozorců velký kožený roubík a snažil se jí ho dát do pusy. Helena však vzdorovala a odmítala otevřít pusu. Vyšetřovatel se jen smál a dozorce zatlačil na Heleniny lícní kosti, aby dostal roubík kam patří.

„Tohle tě odnaučíme, neboj. Bude to možná nepříjemné, ale jednou nám budeš za naši námahu děkovat“ zaculil se ironicky vyšetřovatel. Pak na stůl položil pár střevíčku na hodně vysokém podpatku, z nichž čouhaly nějaké dráty. Helena si je musela obout. Normálně by měla radost že si může dát boty, ale tyhle byly minimálně o číslo menší a jejich studená kovová podrážka studila na chodidlech . Podpatek byl tak vysoký, že sotva držela rovnováhu. „Teď se chyť řetězu“přikázal jí vyšetřovatel a ukázal na, ze stropu visící, řetěz. „Budeš chodit po žlutém kruhu, jestliže se zastavíš, nebo upadneš, budeš velmi přísně potrestána“.Helena začala pomalu cupitat po místnosti. První dvě kola jí dala hodně zabrat, při třetím si už osvojila základy držení rovnováhy, na tak vysokých podpatcích, každý krok však pro ni byl čím dál tím větším utrpením. Prsty skroucené v úzkých špičkách bot neskutečně boleli. Při čtvrtém kole ji, k velkému zděšení konečně došlo, k čemu jsou dráty, a proč mají její nové boty kovovou podrážku. Elektrošoky byly napřed jen slabé a Helena cítila jen nepříjemné vrnění, po dalším kolečku však začal vyšetřovatel přidávat proud a bolest šířící se z nohou do celého těla se začala stávat nesnesitelnou. Každý další krok znamenal zároveň zvýšení proudu i Helenina utrpení, zase se pomočila. Snažila se držet řetězu a pokračovat v chůzi, ale chodidla zmučené a popálené elektrodou už vypověděly službu. Při dalším šoku už ruce neudrželi řetěz a bezmocné, týrané dívčí tělo sebou pláclo o zem. Vyšetřovatel okamžitě přerušil proud, vzal do ruky bičík a stoupl si nad Helenu, kterou začal bezohledně mlátit a nutil jí postavit se. Tu však nedonutily k pohybu rány dopadající rovnoměrně na celé její tělo. Nakonec vzdal vyšetřovatel svou snahu a poručil svému pomocníkovy, aby spoutal Heleniny ruce za zády a takto spoutanou jí dal zavěsit na hák a sundal jí pekelné boty.

„Teď si chvíli odpočineš,a abys neřekla, že si tu neužiješ žádnou kulturu,tak ti pustíme menší video“. Přitom pokynul dozorci,který prudce zatáhl za lano a vyzvedl tak Helenino tělo do výše tak, že se země dotýkala jen konečky prsů na nohou. Na obě bradavky jí pak připnul svorky, na které pověsil těžká závaží neskutečně natahující její krásné prsa. Mimoděk jí vyhrkli slzy, ale největší šok měl teprve přijít. „Teď ti pustíme nádherné video, musíš sice omluvit jeho kvalitu, je totiž točeno skrytou kamerou,ale jistě se při něm pobavíš“ řekl vyšetřovatel a dal pokyn svému pomocníkovi, který před Helenu přitáhli menší stolek s televizí a videem. Přivolal hrubého a na první pohled bezcitného a zvrhlého chlapíka, jemuž poručil dohlížet na vězenkyni, pustil televizi a i se svými druhy odešel z místnosti. To co Helena uviděla, ji šokovalo. Na pásce byly zaznamenány její důvěrné schůzky z přítelem, všechny jejich vzájemné něžnosti i divoké milování. Dozorce, to ani slůvkem nekomentoval, jen se na ni zvrhle díval a pohrával si z rákoskou, kterou jí, čas od času, když se snažila uhnout pohledem od obrazovky, praštil po napjatých prsou. To však nebylo vše, stoupl si za visící Helenu, nevybíravě jí roztáhl nohy a bez jediného slova, zato však z odporným hekáním ji znásilnil do prdele. Helena anální sex ještě nezkoušela a takhle si svůj debut určitě nepředstavovala. Jakmile ucítila odporný penis dozorcův, zachtělo se jí zvracet, ale roubík jí to neumožnil, zakousla se do něj tedy vší silou a jen se modlila, ať se to prase za jejími zády co nejrychleji udělá, a dá jí pokoj. Dozorce s ní ale asi nebyl spokojen, protože hned po posledním nechutném přírazu vzal řemen a byl jím Heleninu prdelku i záda tak dlouho, až ztratila vědomí. Probral ji až ledová proud ledové vody z hadice, kterým ji vyšetřovatel, se zjevnou radostí kropil. Pak nechal odepnout její ruce a Helena se bezvládně sesula na zem. Spoutanou, jen bez napínacích závaží na prsou, ji odvlekli do vedlejší, vykachlíkované místnosti, kde ji na chvíli sundali roubík. Helena začala okamžitě zvracet řídkou vodičku, jakmile skončila, narval jí dozorce roubík spět do pusy a položil ji na gynekologické křeslo. „Tak teď pro tebe máme takový malý úkol“, řekl vyšetřovatel a pokynul dozorci, ať jí strčí do prdele gumovou hadici, „napustíme do tebe několik litrů teplé vody, a když je pak pět minut udržíš v sobě, tak to pro dnešek ukončíme, ale když ne, tak tě čeká pořádný výprask a stěhování do nejhorší díry“. Jakmile skončil proslov, začali Helenu pumpovat. Myslela si, že to nevydrží, střeva se plnila a bolest v břichu byla nesnesitelná. Jakmile skončily, přikázali jí postavit se do pozoru. Helena, šílící bolestí k sobě tiskla stehna a snažila se vodu v sobě udržet. Dostala však příkaz projít se po místnosti, když ho nechtěla splnit, dostala okamžitě ránu elektrickým obuškem po prsou a hned po ní další, která jí donutila k pohybu. Už po pár krocích to nemohla vydržet, třásla se a tělo, i když se sebevíc snažila, nemohlo už vodu udržet. Hnusná hnědá tekutina jí začala stékat po stehnech a rozlévala se po podlaze. Vyšetřovatel to jen pobaveně pozoroval a když se Helena úplně vyprázdnila, tak ji dal roztáhnout nohy rozporkou a pověsit ji za ně do vzduchu. Pak se z malým bičíkem pobaveně pustil do jejích genitálií. Bolest byla nesnesitelné, krev se jí hromadila v hlavě a zas se jí zachtělo zvracet. Jakmile skončil z bitím, zasunul jí hluboko do kundičky rozvírací trn a začal přitahovat šroub. V ten moment pocítila Helena novou, ještě silnější bolest. Trn sám o sobě byl dost velký a dozorci se ho takřka nepodařilo zasunout, ale teď se začal rozvírat a způsobovat své majitelce neskutečnou bolest. „Za chvíli bude moct šukat ze slonem“ prohodil dozorce k vyšetřovateli, „takovou rozkoš jí snad nedopřejeme“ opáčil úsměšně vyšetřovatel a podíval se na hodinky. „Už je docela pozdě chlapi, necháme ji ještě pár minut vyset a pak ji šoupněte do nejhorší díry, ať si taky oddychne a já už jdu, mám mít rande, tak ať se předtím trochu upravím“, řek bez jediného pohledu k visící Heleně odešel. Jen minutku poté vyndal dozorce roubík z Heleniných úst, vytáhl jí výš tak, aby její hlavu měl ve výšce svého přirození, rozepnul si kalhoty a z rákoskou v ruce donutil Helenu k vykouření. Ještě nikdy jí žádný penis nepřipadal tak odporný, chtěla doň kousnou, ale nenašla dost sil, a tak se poslušně dávila dozorcovým spermatem, jakmile se udělal, vystřídal ho mladší kolega, kterému to trvalo o poznání dél, a který narval svůj žalud hluboko do Helenina krku. Když byly oby hotoví, nešetrně spustili její tělo na podlahu a starší z dozorců ji donutil, aby mu olízala podrážku. Pak už je to přestalo bavit, evidentně se už těšili domu, a tak Helenu zbavili trnu i pout a odvedly ji do nejspodnějšího patra věznice, pravého pekla. Tam ji nasadili tak těsná pouta, že nemohla dosáhnout rukama k ústům a její chůze připomínala spíš poskakování. Vrcholem všeho byl kovový, nepohodlný pás cudnosti, kterým se pojišťovala možnost, že si budou chtít ženy na dírách udělat dobře. Takto připravenou Helenu odvlekli k malinkatým dvířkům ústícím do kopky bez záchodu i matrace, jejíž velikost neumožňovala, aby si v ní vězenkyně lehla, nebo stoupla. Jakmile se za ní zabouchli dveře, octla se Helena v naprosté tmě, vlhké studené cely.

Jak se vám článek líbil?

Kliknutím na hvězdičku povídku ohodnotíte

Průměrné hodnocení 4.6 / 5. Počet hlasů: 8

Zatím nehodnoceno. Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *