|

Povídka “Jody”

Jody ještě stále nemohla uvěřit tomu, jak se to všechno vpravdě bleskurychle seběhlo…

 

Zůstala venku po závěrečných zkouškách ve škole o hodně déle než obvykle, ale tentokrát k tomu koneckonců měla dobré důvody. Za přispění zfalšovaného průkazu se společně se spolužačkami vypravila do nedalekého baru, kde si dopřály pár drinků na oslavu jejich úspěchu. Zatímco ostatní ještě na místě zůstaly Jody se posléze rozhodla pro návrat domů. Kamarádky ji sice dlouze přemlouvaly, nabízely odvoz domů a vysvětlení rodičům, avšak Jody si za svým původním rozhodnutím pevně stála. Ne že by zrovna měla v úmyslu nezneklidňovat rodiče, nebo že by snad byla natolik zodpovědná, prostě a jednoduše se jen bála případného otcova hněvu a následného trestu. Spěchala sice na autobusovou zastávku seč mohla, ale zákon schválnosti zapracoval v jejím případě s neúprosnou jistotou, řidič snad spěchal na večerní baseballový zápas, snad si zapíchat s manželkou, třeba za něčím jiným, každopádně však jel o hodnou chvíli dříve, než mu jízdní řád určoval. Jody stanula na místě přesně včas, avšak přesto pozdě. Nezbývalo tedy, než se vydat na cestu pěšky anebo se vrátit zpět do baru… Cestu parkem po pěšinkách sevřených ze všech stran stromy znala jako své boty, koneckonců ne nadarmo se tudy vydávala skoro každý den, aby si trasu do školy zkrátila. Byly to sice jen dva bloky, ale i tak to stálo za to. Ovšem pouze za denního světla… Je zvláštní, jak se vlastně každé rozhodnutí, které toho večera učinila, ve finálním důsledku obrátilo proti Jody. Ironie osudu v dokonalém provedení, skoro směšná, kdyby nebyla tak tragická.

 

V noci najednou vše vyhlíželo docela jinak než za brzkého odpoledne či rána, kdy tudy normálně chodívala. Musela se pohybovat ve skoro naprosté temnotě a kdyby cestu tak dobře neznala, jistě by nejednou skončila někde uprostřed křovin. Ale i to bylo jen miniaturní zlo v porovnání s tím, co na ni čekalo ve skutečnosti. Když procházela kolem osamělé dřevěné lavičky, znenadání její pozornost připoutaly kroky nějakého člověka, pohybujícího se nedaleko za ní. A najednou si také až s hrůzou uvědomila, kudy se to vlastně vydala a jak je na to dnes vystrojená, pokud za ní šel nějaký nadržený chlap, tak právě určitě slintal nad její prdelkou ve tvaru broskvičky, kterou jen maximálně zvýrazňovala krátká sukně s rozparkem na zadní straně. Při ranním oblékání přirozeně Jody nepočítala ani v nejmenším s tím, že se bude v pozdním večeru promenovat potemnělým parkem, zato se připravovala na zkušební komisi složenou převážně z mužů, na kterou pochopitelně mohla takto střižená sukně příznivě zapůsobit v její prospěch. Teď už nemohla dělat nic jiného, než toho litovat a rozkmitat své půvabně tvarované nohy ve světlých silonkách do poněkud vyšší frekvence, aby se neznámému vzdálila, případně aby se co nejrychleji dostala zpět na normální ulici. Přidávala do kroku a jen tak podvědomě vnímala šustění svého lehkého saka, jež se v rytmu jejích kroků docela nahlas třelo o naškrobenou bílou blůzku, nyní se divoce vzdouvající na její hrudi. Jakmile se kroky vzadu také zrychlily, pokusila se Jody rovněž přidat na tempu, jenže v tom momentu se projevila další slabá stránka jejího oděvu vysoké podpatky, které si vzala ze stejných důvodů jako krátkou sukni. Nebyla na nich schopná nejen kvůli případné ztrátě rovnováhy zrychlit, ale rovněž ani potlačit rajcovní vrtění své zadničky, která se tak houpala stále stejně vyzývavě a vzrušivě. Nyní již usilovně bojovala především s vlastním panickým strachem, který bez ustání narůstal, zatímco kroky za ní se teď zcela ztratily v hlasitém staccatu jejích klapajících podpatků. Uklidni se, uklidni, opakovala si v duchu stále dokola jako pomatená, vždyť to přece může být jen nějaký docela slušný člověk, paní ze sousedství venčící psa, sváteční sportovec, který se chystá si zaběhat, anebo… A zatímco si sama pro sebe vymýšlela možná uklidňující vysvětlení, strach ji úplně opanoval, tep se zvýšil do závratných hodnot a nohy se jen míhaly těsně nad vyšlapanou cestičkou.

 

Znenadání se veškeré její současné problémy vyřešily v jednom jediném okamžiku a bohužel pro Jody tím nejhorším možným způsobem. Zároveň došlo ke dvěma věcem najednou, jež sama Jody ani nedovedla oddělit. Z křoví po její levici bleskurychle vyskočil maskovaný muž s takovou razancí a hbitostí, že by se hned mohl úspěšně ucházet o místo v protiteroristické jednotce, nyní však spíše sám jednoho z takových připomínal, na hlavě s klasickou lyžařskou kuklou, v temném oděvu a botách shodného odstínu. To bylo také to jediné, čeho si Jody stihla všimnout, než ji zezadu téměř brutálně sevřely dvě svalnaté mužské paže. Zazmítala se a chtěla vykřiknout, ale to už se další ruka pevně přitiskla na její pootevřená ústa a zase je bezohledně zaklapla. A vzápětí už ani nic neviděla… První šok přestála kupodivu téměř okamžitě, ale její následný zoufalý boj byl prohraný od samého počátku. Marně se zmítala a škubala sebou, chlap za ní byl o několik tříd silnější a navíc se zdálo, že si její pohyby opravdu užívá, když se její ňadra tiskla na jeho předloktí pouze přes slabou vrstvu oděvu. Ledově mrazivý dotek oceli ji s definitivní platností umlčel a zarazil, jeden z mužů jí právě přitiskl přímo na tvář ústí pistole. Jody cítila její chlad a současně vnímala nenadálou slabost a třes svých nohou. Kdyby ji chlap zezadu pořád nesvíral, asi by se na místě složila na zem. Takhle se ovšem jen málem pochcala strachy a marně se snažila popadnout vlastní přerývaný dech. Chlap, co stál před ní, velice pozvolna přesunul zbraň tak, že se nyní její zakončení nacházelo přímo mezi jejíma očima. Měla ji tak blízko, že dokonce jasně cítila zápach oleje, “chlapci” očividně o své nádobíčko dbali velice pečlivě. Její hnědé oči se teď téměř až komicky rozšířily do nepřirozených rozměrů, ačkoli je měla ještě stále překryté čísi rukou. Ta vzápětí zmizela a Jody opět pohlédla do tváře, skládající se z lyžařské kukly a chladných, víceméně nehybných, krutých očí.

 

“Teď uděláš přesně to, co ti řekneme, jasný děvko?!” ozval se muž se zbraní. Jody okamžitě bez jakéhokoli přemýšlení přikývla na znamení souhlasu. “Tudy… skrz křoví!” poručil chlap s pistolí a ukázal druhou končetinou na porost, z něhož se před chvílí sám vynořil. Jody silou vůle přinutila vlastní nohy k pohybu, ale i kdyby se snad vzpírala, druhý muž by ji snadno k chůzi přinutil. Po celou dobu nespustil z jejího těla svalnaté ruce ani na vteřinku, přičemž jí bez ustání s nesmírným potěšením mačkal ňadra, případně břicho. Všichni tři prošli skupinou křovin a poté i mezi několika stromy, až se ve finále ocitli na malé mýtince někde uprostřed parku. Jody vnímala, jak jí v krku roste neskutečně ohromný knedlík, jakoby si teprve nyní začínala uvědomovat, co se asi dále bude dít. Bože, nepochybně bude znásilněna, dokonce možná i zavražděna… Na další přemýšlení o neradostném osudu se jí ovšem jednoznačně nedostávalo času. Muž vzadu ji tlakem snadno přinutil k tomu, aby padla na kolena na holou, lehce zvlhlou zem. Potom jí s vědomím naprosté převahy klidně uvolnil ústa. Jody s jistou úlevou zalapala po čerstvém, pozdně večerním vzduchu, který jí vrazil do plic tak náhle, až se zakuckala. Teprve při tom si uvědomila, že těm dvěma prasatům už nějakou dobu ukazuje svá docela velká a těžká ňadra, tenká blůzka předchozí nápor naprosto nevydržela a roztrhla se po celé délce, zatímco všechny knoflíky již zmizely někde v nenávratnu. A díky tomu, že měla ruce teď stažené druhým mužem dozadu, ukazovala jim svoje pěkné kozy opravdu v plné parádě. “Otevři hubu, čubko!” poručil znovu první, který měl zbraň, zrovna tak nevybíravým hlasem, jakož i použitým slovníkem. Jody si sice jasně uvědomovala polohu své hlavy vůči jeho rozkroku a předpokládala, co by asi tak mohlo následovat, ale dělat s tím rozhodně nic nemohla. Pomalu, velice neochotně otevřela ústa. Sotva se její rty od sebe dostatečně oddálily, vrazil jí chlap do pusy brutálně zbraň, až jí málem vyrazil několik zubů. Zoufale zasténala, neschopná prosit o život. Bože, tak místo znásilnění rovnou smrt?! Uprostřed špinavého parku kousek od domova… “Přestaň kňučet, píčo! Zatím tě zabít nehodlám… jsi až moc pěkná na to, abych si s tebou nejdřív pořádně neužil!” uklidňoval ji svérázně první z mužů, skrývající obličej za kuklou. Hned více hrozeb skrytých za jeho slovy způsobilo, že se hrůzou rozechvěla ještě více. Takže nejdříve znásilnění a pak smrt…? Najednou pocítila sebevražedné nutkání pohnout se a zmáčknout sama spoušť, ale rychle se opanovala. Vždyť se ještě pořád mohla objevit nějaká záchrana, takže čím déle to vydrží… Tok jejích myšlenek nenadále přerušilo uvolnění stisku muže, který ji až doposud pevně zezadu svíral. Zůstala i nadále klidně klečet, pokoušející se vydržet bez pohnutí, ačkoli třes vlastního těla ovládnout, ba ani ovlivnit nedovedla. Následoval příkaz, aby roce překřížila v zápěstích za zády, což také ihned pokorně učinila. Vzápětí jí na nich již zacvakla ocelová pouta, která se jí sice do kůže nezaryla, ovšem zrovna tak se z nich osvobodit nemohla ani náhodou. Tiše čekala, co bude následovat, vyděšená jako dosud ještě nikdy za celý svůj krátký život. Muž vpředu pozvolna vylovil hlaveň pistole z jejích úst. Zuby ji při tom nahlas zacvakaly hrůzou o chladný kov. Chlap se jen spokojeně ušklíbl a poté jí ukazováčkem volné ruky pomalu, skoro delikátně přejel po tváři a bradě, sledující linii její čelisti. “To mi teda pověz, jak může taková štíhlá kurvička jako ty, mít tak velkou prdel?!” zasmál se zle, zatímco se kochal jejím zděšením. “Ne že by se mi nelíbila, to teda ne, ale nějak se k tomu zbytku nehodí… Trénuješ ji snad, nebo co? Anebo v prdeli něco máš… co, děvko, schováváš si tam umělý ptáky?!” Jody byla příliš vystrašená na to, než aby se pokoušela pohybovat, mluvit, či snad na jeho řeči jakkoli reagovat. A navíc, co mohla na takové oplzlé a pitomé kecy říct? Rozhodně nic rozumného… “Hmmm, a ty tvoje roztomilý rtíky,” pokračoval chlap ve stejném stylu. Očividně se skvěle bavil sám sebou a její bezmocí. “Ty jsou fakt tak akorát, plný, smyslný, vážně rajc. A řekl bych, že budou vypadat ještě dvakrát líp, až se obemknou kolem hezky tvrdého čuráka…!” “Já… já… já vás vy-vykouřím,” vykoktala ze sebe v neskonalém zděšení Jody, doufající, že následující nabídka by mohla zabrat. “Vykouřím v-vám ho… když… když mě potom pu-pustíte…” “No páni, zlato, ty taky umíš mluvit a ještě k tomu tak sprostý slova!” vysmíval se jí násilník. “Jenže máš trochu divný představy o tom, co se vlastně bude dít… vykouňš mi ho, to jo, puso, a rozhodně ne jen jednou, ale na to si ješté chvilku počkep jenže jestli tě jen za tohle pustím… ts, ts, ts… to teda fakt dost pochybuju…!” Ačkoli tomu chtěla zprvu zabránit, proudy slz byly následně tou jedinou odpovědí, jakou mu na poslední prohlášení mohla dát. Ty sice ani v nejmenším nemohly vyjádřit nenávist, jakou k nim nyní cítila, avšak zato by možná mohly přece jen probudit jejich svědomí a slzy jsou přece to, co na muže vždycky platí…, to si alespoň naivní Jody ještě stále myslela. Ale byla zatraceně rychle vyvedena z omylu…

 

“Tak hejbnem kostrou a zmizíme odsud, ne?!” ozval se zase první. “Už mě to tu fakt nebaví, zvlášť když si můžem jít hezky hrát…!” Jeho návrh se očividně setkal se souhlasem, jelikož hned vzápětí se v jejím zorném poli objevily zezadu ruce druhého chlapa, který v nich měl velkou červenou kouli z gumy a několik kožených řemínků. Roubík, jak Jody záhy nejen pochopila, ale i na vlastní kůži poznala, když jí byla pryž nacpána do ústní dutiny a tam následně pevně fixována právě koženými řemínky vedenými kolem její lebky. Jestliže předtím se koule zdála být malou, nyní najednou nabyla enormních rozměrů a ani její chuť za mnoho nestála. Jen se neboj puso, trochu se projedeme,” usmál se na ni nelítostně chlap, který zatím jako jediný hovořil. “Chceme ti jen ukázat naše prima místečko, ale nemáme rádi, pokud nás při tom někdo v autě ruší křikem. Ženský mají jenom mrdat a ne řvát!” “Dovez fáro!” poručil vzápětí svému vpravdě tichému společníkovi, který ihned poslechl jako dokonale seřízený stroj. Jody jasně slyšela rychle se vzdalující kroky, dusající mezi porostem. V tu chvíli už ovšem začínala mít docela odlišné starosti, jelikož přítomnost kulovitého roubíku v ústech ji nutila k nadměrné tvorbě slin, což bylo zrovna tak nepříjemné, jakož i nebezpečné. Zpočátku se je sice snažila všechny polykat, avšak záhy zjistila že to nezvládne, nehledě na to, že odporná pachuť gumy ji stále více nutila ke zvracení. A představa, že by se mohla zadusit vlastními zvratky, byla více než odpuzující a hrozná, avšak také docela reálná. Vždyť než by jí uvolnil ty kožené řemeny, tedy za předpokladu, že by se to prase o něco takového vůbec pokusilo, už by mohlo být pozdě… Jody se tedy rozhodla nechat sliny slinami a poskytnout jim prostor k hromadění v ústní dutině bez vyrušování tak dlouho, dokud to jen půjde. A potom. No pak prostě začalo slintat jako nějaký magor na doživotním léčení, sliny ji stékaly po bradě a hnusně odkapávaly dolů, cítila jejich vlhkost i vlastní zhnusení, vnímala neskonalý odpor k člověku, který stál před ní, avšak to všechno bylo pořád lepší, než na co měla vyhlídky v jiných případech. Chlap se zbraní přirozeně nemohl něco takového přehlédnout, ba naopak, zaregistroval její současný stav skoro okamžitě a Jody začínala mít v průběhu dalších událostí silné podezření, že i tohle tvořilo součást jeho ďábelského plánu. “Ale, ale, ale…!” zasmál se pobaveně násilník, když se k ní ještě více přiblížil a kochal se jejím bezmocným slintáním. “Naše malá štětka už tak moc touží po tvrdém čuráku, že slintá?!”

 

Původně ji zřejmě chtěl jen relativně jemně uchopit za hlavu a přitisknout si ji do naditého rozkroku, jenže rozechvělá Jody nebyla schopná udržet rovnováhu a doslova mu padla obličejem mezi nohy. Sice se hned pokusila odtáhnout, ovšem tentokrát ji už popadl za vlasy vskutku brutálně a přitiskl si ji do klína natolik silně, až ji levá tvář, přimáčknutá na jeho stehno, a i díky tlaku gumového roubíku z vnitřní strany, rozbolela a v uchu se jí rozezněly desítky miniaturních zvonečků. “Hele, píčo, když někam tu tvou hubu přimáčknu, tak ji tam necháš, rozumíš?!” obořil se na ni rozezleně. Jen sklopila zrak, v duchu se modlící, aby se stal nějaký zázrak. To se jejímu mučiteli ovšem ani v nejmenším nezamlouvalo. Uchopil ji za prameny vlasů ještě pevněji a násilím jí zvedl hlavu natolik, že prostě musela pohlédnout do jeho až nelidsky chladných modrých očí. “Ptal jsem se, jestli jsi rozuměla…!” opakoval velmi důrazně. Okamžitě přikývla na znamení souhlasu hlavu celou rozpálenou, jak ji bolely konečky i kořínky vlasů. Slzy jí opět z očí vytékaly proudem, tentokrát již čirou bolestí a hrůzou. Na něj to pochopitelně pražádný dojem neudělalo, jen se na ni pobaveně zašklebil. “Hodná holčička,” pochválil ji sarkasticky a ve stejném tónu pokračoval: “Bože, jak se tak koukám na to tvoje slintání, ty to už vážně potřebuješ jako sůl, co?!” Znovu jí prstem přejel po tváři a bradě, načež ji za ni, pevně uchopil a pozvedl ji do výše. Dlouze odkapávající slina pozvolna sjela z její brady právě na jeho ukazovák, odkud se vydala na stejně pomalou cestu k jejím rozkošným, pevným prsům. “Cintáš si na kozy, zlato,” zašklebil se. “To bys radši dělat neměla, ať nám tady ještě nenastydneš. I bez toho už jsi dost vlhká ne? Jen se neboj, později mě vykouříš tolikrát, až ti z toho půjde hlava kolem, tak nebuď smutná a nebreč… pohled na smutnou kurvu fakt nesnáším…” Zase i přes lyžařskou masku bylo více než patrné, jak se pod ní sadisticky šklebí. “Už se na ty tvoje slzy fakt nemůžu koukat,” poznamenal poté, sáhl do kapsy a vylovil z ní docela širokou koženou pásku, kterou jí následně zavázal přes oči. Svět kolem zmizel, pro Jody zůstala jen nesnesitelná temnota, což jí ovšem na druhou stranu dávalo kupodivu jistou naději alespoň na záchranu života, dokud před ní skrývali tváře a snažili se, aby nevěděla, co se s ní děje, mohlo to pořád znamenat, že ji dříve či později propustí na svobodu. I když kdo ví, jak pak bude vypadat… Tohle pomyšlení ji přes veškerou hrůzu docela uklidnilo, koneckonců tak jako tak neměla na vybranou, pročež pouze pokorně čekala vkleče tak dlouho, dokud neuslyšela, jak někde poblíž zastavuje automobil. Podle zvuku se dalo tipovat snad na dodávku, ovšem na tom samozřejmě vůbec nezáleželo. Kdyby to tak byla policejní hlídka…

 

“To je naše limuzína, zlato,” oznámil jí majitel pistole. Už beztak prázdná bublina naděje na nečekanou záchranu tedy splaskla. Vzápětí ji znovu brutálně chytil za vlasy a takto postavil jediným škubnutím na nohy. Vzápětí ucítila jeho ruce na svém těle, jednu měl kolem pasu, druhou ji svíral za útlou paži. Jasně vnímala, jak se ona sama i on silně potí, zatímco ji táhl směrem k autu, jak alespoň logicky usuzovala. O chvíli později se Jody naplnil i další předpoklad, když ji neznámý útočník počal cpát zezadu do dodávky. Pokoušela se zdržovat co nejvíce se dalo v bláhové naději, že by si jich snad někdo mohl všimnout a upozornit policii. Tomu ovšem násilník učinil razantně přítrž tím, že ji posléze na hrubou podlahu dodávky prostě hodil. Bolestivě si narazila žebra a loket a jen jakoby z nesmírné dálky vnímala zvuk zavíraných a zamykaných dveří vozu. Pak se auto dalo do pohybu… Byla přinucena ležet na holé, špinavé podlaze vozu na břiše, obnažené pevné prsy nepříjemně přimáčknuté na nějaký chladný kov. Zase vnímala nutkání zvracet, jelikož země odporně páchla, zatímco některý ze sadistů jí nohy kolem kotníků omotal a svázal drsným provazem, který se jí na rozdíl od kovových pout vskutku bolestivě zařezával do jemné, hebké pokožky. To ovšem nebylo zdaleka vše, co nyní její dolní končetiny čekalo.. Vzápětí je musela ohnout v kolenou dozadu a některý z chlapů jí nohy nemilosrdně přitáhl téměř až k zadnici, takže se svých naducaných půlek dotýkala špičkami ostrých podpatků. Potom byla pouta kolem kotníků spojena dalším provazem s těmi kolem zápěstí, kdykoli se posléze pohnula byť jen o pár centimetrů, ihned jí některá pouta nelítostně týrala a dřela kůži, což se dělo díky natřásání a poskakování vozu víceméně neustále. Bolelo to nesmírně, ovšem díky roubíku ze sebe přirozeně nevydala ani hlásku. Cestovala neznámo kam v nepohodlné a ponižující poloze a co horšího, musela se nechat ohmatávat jako nějaká poslední šlapka. Někdo, tipovala to na muže se zbraní, jí postupně vyhrnul sukni až do pasu a překvapivě jemně prsty zkoumal nejen její klín, kde jí přes kalhotky masíroval velké stydké pysky, ale také stehna a především jejich citlivé vnitřní strany, zaoblenou prdelku i hlubokou rýhu mezi chvějícími se půlkami, které čas od času instinktivně stahovala. A zatímco byla takto stále více pokořována, nemohla dělat nic jiného, než stále slintat jako dement, chrochtat přes gumový roubík v ústech a zoufale brečet. Konečně se dodávka zastavila a provazy nenadále jako mávnutím kouzelného proutku zmizely. Nevěděla, jestli se má radovat, že už má strastiplnou cestu za sebou, anebo se strachovat toho, co bude následovat. Na přemítání však jako obvykle nezbývalo času, jelikož byla ihned přinucena z dodávky vystoupit a následovat muže, který ji za paži táhl kamsi do neznáma. Nejdříve kolem kotníků cítila lehké šlehání mokré trávy, které následně vystřídalo typické šramocení štěrku. Mohla odhadovat, že kráčí po příjezdové cestě, načež uslyšela otevírání domovních dveří, do nichž vzápětí vstoupila a byla vedena po úzkém schodišti někam dolů, snad do sklepení. Když se konečně zastavila, respektive byla zastavena, zachvěla se a to nejen panujícím chladem. Hrůza jakoby se k ní plížila ze všech stran…

 

Ano, když si to tak nyní promítala zpětně v mysli, opravdu ji sem vedlo snad každé její dnešní rozhodnutí, jakoby tomu sám osud chtěl aby v téhle díře shnila. “Vítej ve svém novém domově, kotě,” uslyšela známý, nenáviděný hlas. V následujícím momentu již opět viděla, když byla páska z jejích očí stržena. Opatrně zamžourala na prostor kolem sebe, na peklo, v němž se proti vlastní vůli ocitla. Jody se teď nacházela v překvapivě rozlehlé místnosti, jejíž veškeré stěny byly tvořeny rozměrnými kamennými kvádry jako na nějakém starém hradu. Podlaha byla oproti tomu pouze vycementována a pokrytá nějakým podivným nánosem, o jehož původu nyní raději ani přemýšlet nechtěla. Okna zde pochopitelně nebyla vůbec žádná a dveře pouze jedny, očividně jimi před okamžikem prošla a vstoupila dovnitř. Strop se zdál být na první pohled snad celý pokrytý nespočtem háků, řetězů a kladek, ostatně jednu takovou měla momentálně přímo nad hlavou. Po její pravici stál velký a masivní dřevěný stůl s provazy uchycenými ve všech rozích, další dva pak přetažené z obou stran přes střed, kde se tyčil bizarní dřevěný cylindr, jehož smysl existence prozatím Jody naprosto nechápala. Hned vedle stálo ohromné křeslo sestavené z velkých dřevěných bloků, na první pohled velice nepohostinné a odpudivé. I ono bylo opatřeno na mnoha stranách pouty, tentokrát v podobě množství rozličně širokých kožených řemenů, jež byly uchyceny podél celé základny. V rohu pak stálo cosi, co vyhlíželo jako klasický dětský houpací kůň, pouze s tím rozdílem, že byl neporovnatelně větší a masivnější a rovněž po všech stranách posetý zapuštěnými kovovými oky, do kterých se snad mohla přivazovat pouta, možná ale také něco docela odlišného. Jody toho o takových věcech věděla příliš málo, než aby mohla úspěšně odhadovat. Rovněž proto byl pro ni jednoznačně nejhorší pohled na všechny stěny, které byly doslova pokryté od stropu až k podlaze nástroji, o jejichž účelu již nemohlo být ani minimálních pochyb, Jody se vystrašeně dívala na rozdílné typy bičů, rákosek, důtek a dalších bicích pomůcek, na takřka nekonečné množství roubíků, svorek, spon, nástavců i nesmírně obrovských robertků, zkrátka vyděšeně zírala na tu největší a nejodpornější sbírku mučících prostředků, jakou až dosud za celý svůj život na vlastní oči spatřila.

 

“Jen se zbytečně nestrachuj, pusinko, pokud se ti něco z toho fakt líbí, anebo to naopak nechápeš, rádi ti záhy cokoli předvedeme přímo v praxi,” poznamenal posměšně muž, který ještě stále držel střelnou zbraň. “Jsem to ale nezdvořák!” zvolal vzápětí a teatrálně se uhodil volnou rukou do čela. “Vždyť jsme se ještě vůbec ani nepředstavili! Takže… já jsem Nick, puso, a tohle je Ed,” ukázal následně na svého mlčenlivého společníka, který byl momentálně plně vytížen tím, že se prohrabával jejími osobními věcmi. Posléze z nich vylovil její průkaz a podal jej Nickovi. “A ty jsi Jody, jak jsem se právě dočetl,” pokračoval chlap s pistolí poté, co krátce přelétl očima její identifikační průkaz. “Těší nás, Jody, opravdu nás nesmírně těší, zlato…” zasmál se. “Koneckonců ne každý den poznáváme tak půvabnou a slušnou dívku, která pěkně mlčí a jen nadrženě slintá, to se tady považuje za plus, víš…? A pokud by snad pro tebe bylo příliš složité zapamatovat si naše jména, pak nám klidně můžeš říkat pane, nebo vládče… my si totiž na formality moc nepotrpíme, jak jsi už jistě pochopila.” Nick přestal konečně mluvit a stáhl ze zdi několik kožených pout, s nimiž v ruce přešel za její záda. Ozvalo se tiché kovové cvaknutí, načež Jody zase po nesmírně dlouhé době poznala, co je to mít volné ruce. Obě zápěstí ji silně bolela od cesty v dodávce, avšak úleva stejně netrvala dlouho. Nick jí velice obratně jako skutečný expert na obě zápěstí hbitě natáhl kožená pouta, která následně důkladně utáhl, pročež se bolest okamžitě ještě zintenzivnila. Ruce k sobě ovšem zatím připoutané ještě neměla, takže si je mohla bez problémů dát před sebe a pohlédnout na obě kožené pomůcky které se jí nyní přisály na zápěstí jako bizarní pijavice. “Tak, tak, Jody, jestli si myslíš, co si myslím, že si myslíš, tak si to myslíš správně,” zachechtal se Nick pobaveně jejímu skoro zamyšlenému výrazu a samozřejmě rovněž vlastní slovní hříčce. “Tahle pouta budou od této chvíle tvým oblečením, mnohdy jediným…, nikdy si je nesundáš i kdyby třeba nastalo zemětřesení, jasné?!” Poučena předchozí zkušeností Jody ihned přikývla na znamení souhlasu, ovšem okamžitě nato stejně udělala další chybu. Jaksi automaticky pozvedla ruce k ústům, aby se pokusila zbavit roubíku a konečně tak mohla přestat nechutně slintat. To se ale s nadšeným ohlasem opravdu nesetkalo. Než se stihla rozkoukat, už měla ruku zkroucenou bolestivě za zády, kam ji stáhl silnější z dvojice, nefalšovaný svalovec Ed. “Už nikdy se neopovažuj cokoli dělat bez toho, aniž by ti to bylo předem řečeno, rozumíš, děvko?!” zasyčel jí z bezprostřední blízkosti vztekle do ucha. Cítila na své tváři jeho a vnímala dokonce i jeho nepříjemný dech, když jí téměř spočíval bradou na rameni.

 

“Přines rozporku!” poručil mu vzápětí Nick, čímž tuto “zábavnou” vsuvku s definitivní platností ukončil. Ed na okamžik kamsi zmizel, načež se k ní vrátil s poměrně dlouhou železnou tyčí, jež měla na obou koncích silná kovová oka a rovněž jedno přesně uprostřed. Aniž by potřeboval další pokyny, Ed připojil ke střednímu oku zakončení provazu, který se táhl právě od kladky přímo nad její hlavou. Poté se do akce zapojil i Nick a oba muži společnými silami snadno Jody přinutili k tomu, aby roztáhla doširoka ruce. Vzápětí se na scéně objevily další dva provazy, tentokrát o něco tenčí, které muži přivázali nešťastné dívce ke koženým poutům kolem zápěstí a k ním posléze připnuli rovněž železnou tyč, rozporku, jak se právě Jody poučila. Ruce měla tak nyní roztažené mírně nad hlavou, ovšem prozatím to nebylo ani bolestivé, ani víceméně nepříjemné. Ačkoli se Jody nyní nesnažila nijak zvláště bojovat, či klást únoscům odpor, i přesto momentálně docela ztěžka oddechovala, hlavně díky roubíku, který stále vězel v její uslintané puse. Zatímco se Jody zaobírala otázkami kolem vlastního dechu, Nick vytáhl z krabice na pomůcky další dvě kožená pouta, která jí následně nasadil kolem kotníků na nohou shodným způsobem, jako se tak již stalo v případě jejích zápěstí. Ed pro změnu přinesl dva nylonové provazy které ještě před použitím vrazil Jody přímo před strachem rozšířené oči. “Tohle je nylon, kotě,” oznámil jí s výrazem, jak se alespoň domnívala dle tónu hlasu, dobrotivého Santa Clause, který zrovna přinesl dárky. “Nylon neřeže, kdybys náhodou nevěděla. Je to s ním naopak docela bezpečně. Vidíš, jak jsme na tebe hodní?” O tom by si mladá dívka sice dovolila velmi pochybovat, avšak před Edem pouze přikývla hlavou, jako že skutečně chápe jejich “mimořádnou” laskavost. Nylonové provazy jí vzápětí oba muži omotali a zavázali kolem nohou, těsné nad kotníky s koženými pouty. Poté jejich opačné konce zavázali pevně kolem kovových kruhů zapuštěných do zdí na opačných stranách místností, díky čemuž měla ve výsledku Jody nohy široce roztažené jako sprostá, nadržená fena. Muži se ovšem s pouhým roztažením nespokojili, naopak rozevírali jí nohy stále dále od sebe, až Jody počala ztrácet rovnováhu, přepadající v divokém rytmu z jedné dolní končetiny na druhou. Marně se snažila jejich tlaku odolávat, zdálo se, že nakonec snad bude muset udělat “provaz”, aby jejich požadavkům vyhověla. Když už se tlak z obou stran stal nesnesitelným a ona se naposledy zazmítala ve svých poutech, znenadání zcela pozbyla rovnováhu a přepadla zpět. Pouta na rukou a koneckonců i nohou sice její pád zastavila, avšak jen za cenu nesmírné bolesti v ramenou a kyčlích. I přes roubík ihned nahlas zaskučela bolestí, čemuž se oba sadisté s chutí zasmáli. “Měla by ses vážně přestat snažit o odpor a být víc opatrná, kundo,” poznamenal Nick. “Rozhodně ti nechceme ublížit dřív než se do toho sami budeme chtít pustit!” To tedy opravdu nebyla nikterak povzbudivá vyhlídka… Oba muži ji následně společnými silami znovu postavili na nohy, respektive na jejich špičky, a zajistili provazy, rozevírající široce její ladné nohy. Bolest v některých částech těla trvala i nadále a Jody začínala chápat, že jiné to tady už asi ani nikdy nebude. Na druhou stranu byla schopná pohybovat alespoň minimálně rukama a rovněž částečně přenášet váhu z jedné nohy na druhou, i když tohle pokaždé hrozilo opětovnou ztrátou rovnováhy a případně i vykloubením ramen. Na závěr jejího znehybnění se Nick vypravil k ovládání kladky na stropě, kterou nejdříve poněkud povolil, avšak poté její ruce vytáhl ještě o kousek výše, až se její poprsí celé vypjalo jako na armádní přehlídce. Napětí v pažích se jí zpočátku zdálo jako vskutku nesnesitelné, avšak později pochopila a na vlastním těle si ověřila že člověk si zvykne opravdu na všechno, pokud je k tomu přinucen. Nyní jí nezbývalo nic jiného, než jen trpně čekat, co bude dál, a prosit oba sadisty vykulenýma očima o slitování. To se přirozené nedostavilo… Jak čas pomalu ubíhal a ona byla nucena setrvávat ve vyčerpávající pozici, najednou se pro ni chladné sklepení proměnilo v rozpálenou místnost, ve které se potila stále více a úměrně tomu více i přes roubík slintala.

 

Ed opět odstoupil, otevřel další krabici s pomůckami a po delším pátrání se vrátil zpět s klasickou břitvou. V Jody se ihned samou hrůzou zastavil dech. “Je nejvyšší čas kouknout se, jestli je náš dáreček vážně tak prvotřídní zboží, jak vypadá, anebo jen prázdný hezký obal…” poznamenal Ed, zatímco se k ní s břitvou v ruce blížil. “Předveď té kurvě, jak je ostrá,” navrhl Nick a kdo ví odkud najednou vylovil jeden list novin. V napřažené paži jej jen tak jakoby mimovolně podržel ve vzduchu, zatímco Ed lehce břitvou mávl, kdyby honil mouchu, vydal by jistě více síly, ovšem i přesto se list papíru zdánlivě bez jakéhokoli tlaku snadno rozpůlil a jedna jeho část se zvolna snesla k podlaze. “Tak sama vidíš, ty malá děvko,” obrátil se na znehybněnou Jody Nick,” rozhodně bych ti teď nedoporučoval ani dýchat, jinak by tady mému příteli mohla ruka trochu ujet…” To by Jody splnila i bez jeho upozornění, jelikož břitva byla opravdu na první pohled více než nebezpečné ostrá. leskla se v záblescích světla málem vnitřním svitem jako nějaký vyslanec boží, posel boha nejtemnějších propadlišť zatracených duší, a i to by bylo podle Jody hodně slabé označení. Ed mezitím stanul po jejím boku a začal s řezáním jejího oděvu v oblasti ramen, kde jí odřízl oba rukávy již natrženého saka. Poté jí zmizel zcela z dohledu a podélně doslova rozkrojil sako na zádech na dvě poloviny, jež posléze volně odpadly na podlahu. Zůstala stát v poutech pouze ve zbytcích své roztrhané bílé blůzky, která nemohla ani v nejmenším zakrýt její bělostnou pokožku, k potěše obou chlípníků přirozeně především na ňadrech. Studem zrudlá Jody sklopila zrak což bylo odměněno pobaveným smíchem obou násilníků. Na blůzce se Ed opravdu vyřádil, když ji nesmírně pomalu dlouhými tahy břitvou postupně rozřezal na skutečné miniaturní cáry a proužky, jež ve finále s gustem strhl úplně dolů a odhodil komsi do kouta podzemní místnosti, respektive nefalšované mučírny. Jakmile se pustil do její sukně, Jody měla co dělat, aby se sama neroztřásla hrůzou, poněvadž jasně viděla že se Ed při podívané především na její odhalené kozy chvěje vzrušením. Kdyby mu tak v nevhodné chvíli ujela ruka… Prozatím se tak naštěstí nestalo, ale Ed se stále blíže dostával k jejímu pohlaví, respektive kalhotkám, což její obavy jen umocňovalo. Ale copak mohla ještě počítat s tím, že to bude lepší…? Její sukně posléze dopadla stejně jako blůzka, Ed ji dlouhými podélnými řezy doslova naporcoval na tenké proužky látky, které následně jediným trhnutím poslal do věčných lovišť. Jody přivřela hrůzou oči, ale vzápětí je znovu vytřeštila, když jí Ed břitvu až děsivě silně přimáčkl na rozkrok. Látka kalhotek ihned povolila a mladá dívka na okamžik pocítila na své kůži mrazivý chlad smrtícího ostří. Instinktivně se pokusila odtáhnout co nejdále, ale tím si pochopitelně nepomohla. Nick se pobaveně zasmál. “Ale no tak, Ede, copak to vyvádíš?” pokáral bez špetky vážnosti svého kolegu. “Snad ji už nechceš proříznout…? Vždyť ta kurva má už tak dost děr pro nás oba…” Jody mu byla pro tento okamžik sice vděčná, ovšem jinak nepochybovala o tom, že pokud by k tomu někdy dostala příležitost, ráda by oba tyhle zmrdy zabila tím nejhnusnějším způsobem. Ale jen stěží mohla doufat v to, že k tomu někdy dostane příležitost… Ed se po zničení její sukně chvíli kochal podívanou na hebké tělo přímo před svýma očima, načež jí jen tak ze cviku na obou stranách rozřezal punčochy po celé délce stehen až ke kolenům. Chvěla se strachem, ale tentokrát si Ed kupodivu počínal s překvapující jistotou a přesností jako dobře seřízený řezací stroj. Sice se několikrát její pokožky ostřím zlehka dotkl, avšak nepořezal ji ani jedinkrát. Jody cítila, jak jí po krku i hrudi stékají pramínky slaného potu, který proudil dále po rovném břichu níže a usazoval se v jejím relativně hustém ochlupení mezi nohama. Teď už toho na sobě opravdu mnoho neměla, vlastně jen kalhotky, zbytky rozřezaných punčoch a samozřejmě nyní už pořádně zašpiněné lodičky na vysokých podpatcích.

 

Bez ustání slintala jako nemocná kráva, což jen provokovalo Nickovu představivost, zvláště když měla díky tomu poprsí celé zmáčené. Nakonec to už nadržený muž nevydržel, přistoupil ke své zajatkyni a pustil se do laskání jejích koziček. Jody opět udivilo, jak se jí jemně dotýká, když rukama zlehka přejížděl po vrcholcích jejích ňader. Beze spěchu ji dráždil nejen kolem bradavek, ale s potěšením jí projížděl i mezi prsy, kde se jasně rýsovala vlhká stopa jejích tekoucích slin. Záhy si ovšem našel docela jinou zábavu, která jej silně vzrušovala. Vždy rukama její prsy poněkud rozhoupal a poté s potěšením sledoval jak se několik dalších vteřin chvějí a natřásají, krásné pevné a zaoblené prsy, tak akorát velké a ozdobené nádherně růžovými bradavkami, které byly až neskutečně symetricky daleko od sebe a trochu vztyčené, za daných okolností opravdu provokativně, i když Jody si prostě nemohla pomoci. Ne že by byla tak vzrušená, avšak vlhkost a chladný vzduch vykonávaly své. Dvorce měla odjakživa malé a světle zbarvené, což ovšem bylo přesně dle Nickova gusta. “Všiml sis někdy, Ede, že jen vážně mladý a nezkušený děvky maj tak nádherně růžový cicky?” zasmál se spokojeně. “Bože, miluju, když se mi dostane do rukou taková parádní mladá hračka…!” Opět jí konečky prstů přejel přes tvář a bradu, přičemž na ně nabral malou porci jejích slin, bez ustání vytékajících kolem roubíku ven. Obratem je nanesl na její lehce ztopořené, zbytnělé bradavky, mírně je podráždil a poté si od svého komplice vyžádal břitvu. Jody opět vyděšeně zadržela dech. Nick se na ni ještě těsněji přitiskl, načež jí břitvu pozvolna zasunul shora do kalhotek. Myslela, že samým zděšením prožila klinickou smrt, zatímco se zoufale snažila zatahovat břicho, aby ji snad náhodou nepořezal zrovna na něm. Tenké kovové ostři bylo pořád překvapivě ledově chladné a až nesnesitelně tvrdé, jakoby jí hodlalo bez ustání dávat najevo, že ono prostě neuhne. Se zataženým břichem vypadáš fakt super sexy ,kotě,” chválil ji sarkasticky Nick. “Máš tak aspoň větší kozy… a neboj se, tady rozhodně neztloustneš, to mi žádné děvce nedovolíme…!” Sotva domluvil, stačily dva bleskurychlé pohyby rukou s břitvou a Jody před nimi byla nahá, jak ji rodiče stvořili, pokud samozřejmě nepočítala boty a cáry punčoch, které jí stejně mnoho platné být nemohly. Jody se marně snažila automaticky stahovat nohy k sobě, její krásná kunda ozdobená trojúhelníkem světle hnědých chlupů byla oběma mužům zcela volně přístupná. A ti toho také okamiité začali náležité využívat…

 

Nick se mírně předklonil a stejným způsobem jako jí předtím jezdil po tváři nyní přejel špičkami prstů přes její velké stydké pysky, docela široké, ovšem skoro křečovitě stažené k sobě, chladem a hlavně nezměrnou hrůzou, jakou bez ustání zažívala, nepočítaje v to už fakt, že mnoho důvodů k rozevírání zatím za celý její život stejně neměly. “Fajn kunda, milá Jody, opravdu prvotřídní, výstavní kousek,” pochválil ji nyní samým vzrušením skoro slintající Nick. Vzápětí se k jejímu nesmírnému překvapení natáhl nahoru, uvolnil řemínky kolem její lebky a zbavil ji roubíku. “Jen na mě tak hloupě nečum!” usadil ji Nick. “Tady ui tuhle pitomost mít nemusíš a víš proč?! Protože tě tady fakt nikdo neuslyší! Takže si nemusíš dělat násilí a klidně si můžeš řvát, jak chceš, docela se nám to zamlouvá… a kromě toho tady bude pro tu tvou hubičku za chvíli docela slušná porce tvrdé práce, ha, ha, ha…” Jody vůbec nepochybovala o tom, co má na mysli, na to opravdu velkou fantazii nepotřebovala. Gumová koule vyklouzla s hlasitým mlasknutím z její ústní dutiny ven – konečně! – následovaná poslední ohromnou porcí jejích řídkých slin, jež okamžitě počaly v jediném chuchvalci klouzat po jejím nahém těle níže. Zastavily se až jako všechny ostatní rovnou mezi jejíma nohama v houštině chlupů. “Jsi připravena na lekci číslo jedna, Jody?” zeptal se Nick odporně nasládlým hlasem. “Proč mi to všechno děláte, proč mi to jen děláte?!” zaječela na něj zoufale místo požadované odpovědi. Její hlas zněl ještě více hystericky a nekontrolovaně, než sama očekávalo. Celá čelist ji hrozně od roubíku bolela a vlastní rty skoro necítila, ovšem to jí ve řvaní nemohlo ani náhodou zabránit. “Proč, proč, Jody… to je vážně zapeklitá otázka,” uchechtl se Ed, zatímco si k jejímu spoutanému tělu přitahoval kůží potažené křeslo. “A víš proč…? Prostě protože nás to zatraceně baví!” S těmi slovy si rozepl poklopec a vylovil ven svůj skoro dokonale ztopořený penis, který si vzápětí začal pravou rukou divoce honit.

 

Nick se mezitím přesunul k bližší stěně, kde se nacházela páka, ovládající kladku přímo nad její hlavou. Vzápětí za ni zatáhl a Jody okamžitě pocítila nepříjemný a posléze již bolestivý tah ve svých natažených pažích, zatímco uši jí drásal hlasitý skřípot pracující kladky. Následovalo druhé zatažení, paže se ještě více napjaly a tentokrát už mladá dívka nedovedla potlačit bolestný sten. Ale to všechno byl pořád jen pouhý začátek. Dostavil se tah provazů číslo tři, který ji už přímo zvedal z podlahy. Marně se snažila odolávat a alespoň zoufale neskučet pociťovanou bolestí. S vykulenýma a široce rozevřenýma očima vnímala, jak se její chodidla, respektive špičky nohou velmi neochotně odlepují od podlahy. Až do posledních možných chvil bojovala o poslední zbytek opory pod nohama, avšak při posledním zatažení se celá prohnula a zaječela bolestí, jak jí zároveň cosi prasklo v ramenou a svaly na vnitřních stranách stehen se neskutečně bolestivě protáhly. Opět se jí zmocnil neskonalý panický strach, že ji snad celou mezi těmi provazy roztrhnou. “Počkejte, počkeéééjteééé!!!” zaječela hystericky, jakmile spatřila, že se Nick zase natahuje po páce od kladky. Kristepane, to mu to ještě pořád nestačilo?! “Už mi to nedělejte, prosím, prosím, prosím…” I proti vlastní vůli se jí z očí opětovně vyřinuly přívaly slz velkých jako hrachy. “A pročpak ne, Jody?” ušklíbl se Nick. Připadala si, jakoby viděla jeho nepochybně odpornou tvář i přes lyžařskou kuklu, kterou stále nosil. “Vždyť… vždyť přece tak-tak, jak js-jsem,” zavzlykala nešťastně, téměř neschopná vyslovit to, co měla v úmyslu a co zároveň sama slyšet nechtěla. “Vždyť tak, jak jsem, mě přece stejně můžete zná-znásilnit a já s tím nic neudělám…!” A bylo to venku! A ani to nebolelo…vlastně to ve skutečnosti bolelo nesmírně, alespoň v její duši, ovšem proti nastalé realitě bylo všechno málo platné. Co právě vyslovila, to byla jednoznačně stoprocentní pravda, jen bylo příšerné, že to slyšela zrovna z vlastních úst a ještě k tomu prosebným tónem. “Hmmm, to je pravda,” poznamenal Nick cynicky, špatně předstírající, že nad tím vážně přemítá. “Jenže víš ty co…? Ty teď neuděláš vůbec nic s vůbec ničím, jestli jsi to náhodou ještě nepochopila!” zasmál se vítězoslavně. “Takže proč bych si neměl dělat, na co mám zrovna chuť?!” “Prosím, prosím, to už teď strašně bolí, prosím, nedělejte to,” nevzdávala Jody marnou a v jistém smyslu absurdní konverzaci. “Já-já vás klidně oba vy-vykouřím, jestli je to to, co chcete,” vykoktala ze sebe, neschopná uvěřit tomu co právě sama řekla. Sice se po celou dobu snažila uvažovat tak, jak by asi uvažoval a co by chtěl nadržený chlap, kdyby měl v moci bezmocnou mladou dívku, jenže prozatím to jaksi nefungovalo. “Jenom mi to už nedělejte, už mě víc nenapínejte, prosím!” “Samozřejmě že nás oba vykouříš, milá Jody,” poznamenal Nick tónem rodiče, poučujícího potomka o základních životních pravdách. Její prosby pochopitelně nechal bez jakékoli odezvy. “A můžu ti zaručit, že až poznáš důvěrně pár dalších věcí, které ti můžeme provést, potom uděláš naprosto cokoli, co budeme chtít, ne jen nějaký obyčejný kouření čuráků! A k tvé nekonečné smůle mám zrovna teď chuť dál tahat za tuhle páku, takže si to, malá kundo, pěkně užij!” Jody pochopila, že bolest a utrpení budou prostě pokračovat dál, ať udělá, nebo řekne naprosto cokoli. Tihle dva pojem slitování očividně již dávno vymazali ze svých slovníků. Pohlédla na Nicka a jeho ruku položenou na páce od kladky, potom na Eda, který si těsně před ní v křesle vášnivě honil velkého tvrdého ptáka, a nenadále pocítila nesmírnou slabost. Na vteřinku zadoufala, že snad omdlí, jenže takové štěstí zase neměla, nehledě na to, že by ji jistě záhy zase přivedli zpět k životu. Ba ne, čekala ji dlouhá bolestná agónie, před kterou zřejmě nebylo pražádného úniku. Nemohla dělat nic jiného, než jen řvát, prosit, brečet, křičet… a trpět.

 

Její pozornost byla opět kompletně stržena na Nicka, který lehce pohnul rukou a Jody zase uslyšela ten odporný zvuk, jak se kladka nad její hlavou dala do pohybu. Vzápětí se její nohy vznesly znovu o něco výše nad úroveň země, respektive podlahy sklepení, jelikož jinak se s ohledem na okolnosti nacházela spíše pod zemí. Bylo až absurdní, jaké pitomosti jí prolétaly hlavou, zatímco ječela jako šílená nesmírnou bolestí. Její řev se s mnohonásobnou ozvěnou nesl podzemím a ona vlastní hlas ani nepoznávala. Divoce vrtěla hlavou z jedné strany na druhou, to byl ostatně také jeden z minima pohybů, které si zatím mohla volně dopřát, v marné snaze zaplašit vzrůstající bolest. Vlasy měla chvíli v obličeji, lepící se na stružky slaného potu, chvíli zase bláznivě poletující kolem ramen, avšak nic nemohlo změnit neskutečné pnutí v jejích svalech na všech čtyřech končetinách, jakož i na zádech, břichu… Bože, zbývalo ještě vůbec něco, co by ji teď nebolelo?! Ramena ji nyní strašně pálila, jakoby je měla skutečně v jednom ohni, pouta se jí zařezávala do zápěstí i kotníků a dokonce i samotné pohlaví ji počínalo bolet stále více úměrně tomu, jak byla její stehna roztahována díky upoutaným provazům dále do stran. A i vzdor veškerému fyzickému utrpení ji i nadále trýznily v duchu pořád shodné otázky, co bude dál? Co více jí ještě mohou udělat? Přežije? Znásilnění brala už jako víceméně hotovou věc, ale co k němu přidají…? Další tok myšlenek byl zase přerušen Nickem, který se opět natáhl po páce od kladky. A to si byla tak jistá, že už tomu bude s definitivní platností konec. To toho ještě pořád neměl dost?! Jody nevěřila vlastním očím, vždyť už visela ve vzduchu jako moucha chycená do pavučiny a on přesto pořád pokračoval… Páka byla znovu stažena a kladka pracovala na maximální výkon. Jody dosáhla limitů svého těla, to jasně vnímala každičkým nervem. Dokonce i provazy už byly napnuté pomalu k prasknutí, shodně jako veškeré její bolavé svaly. Momentálně již sténala bolestí bez jediné přestávky, celá zmáčená vlastními slzami a potem a dokonce rovněž znovu začala mimovolně slintat. Ed se pod svou maskou jistě spokojeně usmíval a s nesmírným potěšením si před ní honil ztopořeného, silně naběhlého čuráka. A Nick páku zmáčkl opět… Tentokrát na pohyb provazů reagovaly snad již jen svaly na její hrudi, díky kterým jí kozy srandovně, alespoň pro oba násilníky, poskakovaly a rovněž v okolí řitního otvoru, kde musela Jody silou vůle nutit svěrač k tomu, aby nepovolil. Nepochybovala o tom, že ti dva by se mohli smíchy umlátit, kdyby se vskutku posrala bolestí, ale tuhle radost jim rozhodně dopřát nehodlala. Tedy pokud to vůbec bude v jejích silách… Další zatáhnutí za páku a najednou už ani nebyla schopná bolestí křičet, nebo přinejmenším sténat, pouze cosi nesrozumitelného huhlala a poté jí hlava bezvládně klesla na jedno z ramen. K vlastní smůle ovšem vědomí nepozbyla. Její tělo bylo nyní neskutečně krutě nataženo, až skoro nemohla dýchat. Jakoby z ní ti dva veškerý vzduch najednou vyrazili, od této chvíle musela o každý nádech těžce bojovat s vlastními trýzněnými svaly a plíce jí pálily natolik, jakoby měly každou vteřinou explodovat. Kyslík byl nenadále pro ubohou Jody tím nejvzácnějším zbožím na celém širém světě. Byla tak zmučená bolestivým napnutím v provazech, že vlastně ani nezaregistrovala přibližujícího se Nicka, dokud se jí posléze nedotkl. Pochopitelně tak učinil přesně v jeho brutálním stylu, jednou rukou ji bezohledně popadl za vlasy a hlavu jí zvrátil dozadu a tou druhou zajel mezi její neskutečně široce roztažené nohy kde se vzápětí začal prsty vrtat v její potem a slinami zmáčené píči. Když mu vaginální svalstvo počalo klást tuhý odpor, prsty vytáhl a pustil se do sadistického štípání do jejích bolestí naběhlých velkých stydkých pysků. Ještě stále nebyla schopná nabrat dostatek dechu k tomu, aby mohla samým utrpením řvát. Ale brzy zvládla i tohle… Z nějakých zázračných zásob sil ze sebe dokázala vydolovat celkem sedm strašných výkřiků utrpení, načež konečně ztratila vědomí a omdlela.

 

“Páni, tahle holka je fakt dost silná,” poznamenal s jistou dávkou obdivu Ed, ztopořeného ptáka se staženou předkožkou stále v ruce. “To bych řekl, vybrali jsme si fakt dobře,” souhlasil Nick. “Myslím, že ji necháme chvíli odpočinout, než budeme pokračovat…” Nechal Jody na pokoji a vrátil se ke stěně, odkud se dala ovládat kladka. Postupně její napnutí asi z poloviny uvolnil, načež kývl na Eda a oba na pár minut místnost opustili. Snad si dávali kuřáckou pauzu… Pokud Nick řekl “chvíli”, myslel tím vskutku pouze krátkou chvíli, jelikož ihned po jejich návratu se před nehybnou Jody postavil Ed a vychrstl jí do tváře celou polovinu kbelíku ledové vody, ta alespoň smyla pot a sliny z jejího těla, což ovšem představovalo zatraceně slabou útěchu. Mladá dívka vytřeštila zrak a ihned nato pocítila nával nesmírné bolesti, která se až s děsivou rychlostí vracela a náhle se zdála být dvakrát tak intenzivní než dříve. I přesto byla nesmírně vděčná za to, že se její napnutí poněkud snížilo, bože jak to bylo všechno strašlivě ironické, ještě před několika málo hodinami toužila po tolika věcech, sebevědomá a odhodlaná dosáhnout v životě všeho, jít stále dál a vpřed, a teď najednou nechtěla nic jiného, jen aby se to už nezhoršovalo. S tím ovšem příliš počítat nemohla, stačilo se jen podívat přímo před sebe na Nicka, který v ruce nyní svíral děsivě vyhlížející bič. “Nejvyšší čas pro další novou zkušenost, kotě,” oznámil jí bez špetky slitování. “Ale neboj se, bude se ti to jistě líbit. A nekoukej tak vyjeveně na tenhle bič, klidně na něj můžeš myslet jako na věc z kuchyně, určitě ji znáš, u nás tomu říkáme tluček. To víš, sice tvoje masíčko chceme, ale je moc tvrdý, tak si ho budeme muset nejdříve pořádně naklepat… jako řízečky, víš, kundo…?” Oba se pobaveně smáli, až se za břicha popadali, zatímco Jody jen tiše visela v provazech, neschopná jakkoli na tuhle děsivou vyhlídku bití reagovat. Koneckonců proč taky? Stejně by to k ničemu nevedlo, ať už by prosila, slibovala, vyhrožovala. Jinak ovšem mělo Nickovo přirovnání něco do sebe, poněvadž mladá dívka si už nějakou dobu skutečně připadala jako pouhý kus masa zavěšený někde na háku v řeznickém krámu. Teď už jen zbývalo, aby ji někdo naporcoval a snědl… A když se tak na ty dva dívala, možná i kanibalismu by byli schopni. Nick si očividně hodlal panující situaci maximálně vychutnat, jelikož se začal bičem pozvolna, zase mimořádně jemně dotýkat jejího napnutého těla. Beze spěchu jím přejížděl po jejích ramenech, ňadrech, sem tam se jakoby náhodou dotkl některé z bradavek, pak přejel ploché břicho a ve finále jí zakončení biče strčil rovnou mezi nohy. Tak trochu očekávala (a zároveň se toho nekonečně děsila), že jí ho zarazí přímo do pochvy, ale to si Nick alespoň prozatím odpustil. Jasně vnímala drsný kožený povrch spleteného biče a i když jí byl od počátku nepříjemný, ta pravá hrůza nastoupila teprve v okamžiku, kdy se Nick přichystal k samotnému bití. Sadista jím nejdříve několikrát zkusmo švihl jen tak do vzduchu, aby si Jody mohla plně “vychutnat” hrozivý svist, jež vydával. A poté už přišla nefalšovaná agónie…

 

Aniž by ji na to jakkoli předem připravil, byť jen náznakem, nenadále ji Nick bičem brutálně přetáhl rovnou přes nádherná ňadra. Něco podobného ještě nikdy nezažila, ba si to ani nedovedla pořádně představit. Vykřikla bolestí, jednou, dvakrát, třikrát… Hlava jí divoce vylétla nahoru a veškeré svaly se znovu bolestivě napjaly. Ale to bylo také tak všechno, co mohla nyní i později dělat. Nebylo úniku, snad jen do náruče smrti… Druhý úder zaměřil Nick skoro úplně přesně na její levou bradavku. Bodavě pálivé ostří bolesti bylo natolik intenzivní, že byla jednoznačně přesvědčená o tom, že už tuhle bradavku nemá, přinejmenším ne celou. Až se jí srdce zastavilo ze samého utrpení, avšak když byla znovu schopná pohlédnout dolů na vlastní hruď, zjistila, že ji zdobí “pouze” dva krvavé šrámy, a to ještě naprosto miniaturní. Viditelné následky tedy skoro žádné, avšak ta bolest! Následovaly tři ostré švihy přes břicho v rychlém sledu za sebou, které ji přinutily zatahovat pupík snad až někam k ledvinám v marné snaze uniknout utrpení. Ovšem to zde v podzemní místnosti bylo jako doma… Ozdobená třemi novými jelity musela následně Jody absolvovat dva údery přes hladká stehna, načež přišlo to nejhorší, co si jen při tomhle bičování dovedla představit, rány rovnou mezi její nohy. První jí prolétla přímou cestou skrz rozkrok a jedna část biče přesně zasáhla její křečovitě stažený anální otvor. Začala řvát, ale ještě ani náležitě nenabrala hlas a už zase divoce lapala po dechu, když druhý úder poslal zakončení biče rovnou na její růžovou píču. Bylo to stejné, jako kdyby ji tam řízl svou břitvou, bič na okamžik násilně oddělil pysky od sebe, zamáčkl poštěvák a jen tak mimochodem rozčísl její husté hnědé ochlupení. Nekontrolovaně brečela, její slzy se mísily s potem a postupně se v nových a nových vlnách žahavé bolesti docela ztrácela. I kdyby si celá rozkročená sedla na rozpálenou pec, snad by se cítila lépe než nyní. Pot vyvěral z každičkého póru na jejím těle, zatímco jej shora kropily velké kapky slz. Znovu a znovu ji bičoval mezi nohama, dokud ten děsivý výprask nepřestala docela vnímat, utopená kdesi v moři bolesti a utrpení. Teprve poté ji Nick nechal pár minut na pokoji, avšak pouze proto, aby se trochu uklidnila, nabrala dech a znovu začala vnímat jak bolest, tak také jeho. Jako sadista přirozeně musel být bez ustání v centru pozornosti. Beze spěchu se přesunul za její záda, pryč ze zorného pole mladé dívky. Kdyby byla schopná normálně vnímat a přemýšlet, snad by jí vadilo, že neví, co Nick dělá, ale za daných okolností byla na podobné věci přespříliš otupělá a ovládaná bolestí. V rychlém sledu za sebou jí uštědřil pět neskutečně silných ran přes záda – i na pravé pirátské lodi by snad obdržela jemnější. Znovu se rozkřičela a když se pustil do obdělávání její velké prdele, pustila hlasivky na maximální výkon. Sklepení se doslova otřásalo jejím řevem a hlasitým práskáním biče, který z její prdele systematicky vytvářel dvě rudé, napuchlé, horké polokoule, naplněné uzlíčkem rozbolavělých nervových zakončení. Nick očividně zbožňoval takové mlácení unesených mladých dívek, avšak co bylo pro Jody podstatně horší, čím více bitá oběť křičela bolestí, tím rychleji a silněji jeho zanícení pro výprask vzrůstalo. Nešťastnice si to sice nějakým zázračným řízením osudu záhy uvědomila, ale přestat řvát bylo jednoznačně zcela mimo její současné možnosti. Prdel se jí natřásala přesně v rytmu jeho bestiálních ran, jejichž intenzita bez ustání narůstala. Řvala až do ochraptění a nevědomky tak pomáhala jeho vzrušení a entuziasmu pro probíhající exekuci. Zadnice byla napuchlá jako nafukovací balón, ovšem Jody ji už v podstatě ani nevnímala jako část svého vlastního těla, bohužel s výjimkou bolesti, která jí zcela patřila stále. Spoutaná a bitá Jody byla znovu naprosto pevně přesvědčená o tom, že z její zadnice musí krev stříkat na všechny strany, ale brzy její mozek opustila i tato myšlenka. Setrvávala pouze palčivá bolest. Postupně ztrácela ponětí takřka o všem kolem. Už dávno přestala počítat rány, které na její tělo dopadly. Nevnímala dokonce ani vlastní výkřiky, jen jaksi podvědomě tušila, že je pořád vydává. Hlavu měla sklopenou a docela prázdnou, přirozeně s výjimkou stabilního utrpení. Agónie pokračovala, zatímco se jí do úst a očí draly potem naprosto zmáčené vlasy, přes které neviděla, nebo spíše vidět nechtěla, na své bezprostřední okolí. Koneckonců výhled stejně nestál za nic…

 

Ed se opět posadil do křesla těsně před ni a užíval si sadistické divadlo, jež mu jeho partner s chutí nabízel. Zdánlivě chladným, nehybným zrakem přejížděl po zpoceném nahém těle před sebou, kochal se poskakujícími prsy i vytrvalými projevy bolesti jejich mladé oběti. Blaženě, i když poněkud nepřítomně se usmíval jako totální šílenec. A pochopitelně si bez ustání náruživě honil svůj tvrdý ocas, namířený přímo na Jody jako nějaká bizarní zbraň. “Ty zkurvenej bastarde!” vyhekla k vlastnímu údivu Jody v jednom z mála záchvatů jistého vědomí, kdy jej před sebou rozeznala. Přirozeně jí teď už bylo naprosto jedno, jestli jej naštve, nebo ne. Horší to přece být nemohlo… “No tak, kurvičko, copak tě nikdo nenaučil slušnému chování?” ozval se odkudsi z nesmírné dálky – samozřejmě pouze pro Jody – Nickův hlas. “Tak to asi budeme muset společně dohnat…!” Vzápětí se do toho také pustil, když jí jednou rukou zezadu brutálně sevřel bolestí naběhlou prsní bradavku. Zmáčkl ji tak silně, až opět uslyšela vlastní bolestný řev. A podruhé, potřetí… Drtil jí kozy další minutu, než se téhle nové zábavy sám nabažil. Pak se znovu vrátil k bičování, které jej jednoznačně bavilo podstatně více. “Jestlipak jsi dost chytrá na to, abys uhodla, kam tě budu bít teď?” zeptal se po dalších několika minutách vytrvalého mlácení její velké prdele naprosto klidně víceméně konverzačním tónem. Jody jej slyšela sice pouze tlumeně, jakoby odněkud ze záhrobí, avšak představa dalšího výprasku přes bolavou píču byla natolik hrozná, že ji přinutila zmobilizovat veškeré ubohé zbytečky sil. “Ne, ne, prosím,” zasténala tiše. Už ani pořádně mluvit nemohla. “Bože, prosím, to ne, už ne, prosím, prosím, prosíím!!!” “Neplaš se, zlato, bude to v pohodě,” zasmál se Nick. “Tady se totiž můžeš spolehnout na jedinou věc, nikdy nezáleží na tom, jak moc to bolí, protože hodný strýček Nick může vždycky zařídit, aby to bolelo ještě více! Tak si to užij!” Sotva domluvil, už opět zaslechla onen hrozný svist, jak k jejímu tělu závratnou rychlostí letěl Nickův bič. Trochu ji překvapilo, že zůstal za jejími zády když ji přece hodlal znovu mlátit přes pohlaví, ale… Ale to už na vlastním zuboženém těle cítila, jak to bude probíhat tentokrát. Koneckonců měla nohy roztažené tak daleko od sebe, že to bylo vlastně docela jedno. Bič jí prolétl jako raketa mezi nohama a nesmírně štiplavě se přisál na její chlupatou kundu. Ihned pocítila, že tímhle způsobem to bolí mnohem intenzivněji než prvně z přední strany. “Ne! Neééé!!! Bože, už neééé!!! Udělám, co bude- ááágrhááá!!!” Poslední slovo jí bylo odtrženo od úst další neúprosnou ranou mezi nohy a rychle se transformovalo v děsivý jek, který by se za jiných okolností považovalo za cokoli jen ne za projev lidské bytosti. Píču měla zase v jednom ohni a to ještě k vlastnímu štěstí nemohla nyní vidět to, čím se kochal nadržený a masturbující Ed, tedy vlastní krev. Třetí rána se trefila rovnou mezi, tedy nejen do samotného klína, ale rovnou do štěrbiny mezi jejími stydkými pysky. Bolest kulminovala a veškeré její projevy se opět staly naprosto nesrozumitelnými a zmatenými. Hned poté ji trefil do pravé části pohlaví, přičemž protrhl její velký stydký pysk. A pak konečně došlo i na poštěvák… Jakoby v jejím nitru explodovala bomba, jen nevěřícně zírala kamsi do ztracena a řvala bolestí až do ochraptění. To už také sama pocítila vlastní krev avšak to v danou chvíli brala téměř jako naprostou samozřejmost. Copak by se to bez ní mohlo vůbec obejít…? V tu pravou chvíli, těsně před další ztrátou vědomí, ji Nick nenadále nechal na pokoji, aby se zase poněkud vzpamatovala, popadla dech a především vnímala poslední část brutálního výprasku. “Možná sis toho ani nevšimla, ale dvakrát jsem minul,” poznamenal Nick jakoby mimochodem, když byl připraven dovést své dílo zkázy na jejím pohlaví do úplného konce. “Ale žádný strach, hned to stoprocentně nahradím, abys vůbec o nic nepřišla!” “Bože, ne!” zasténala zoufale. Křičet už vskutku nemohla. “Ne, už ne, prosím, už ne!” Ale Nick opětovně pozvedl paži, poté ji obrátil a spodem vedl na její ubohé pohlaví další nelítostný úder. A ještě jeden a další a znovu. Vnímala jakési praskání a čvachtání mezi vlastníma nohama, cítila vlhkost a k tomu všemu počal v jejím nitru převládat ten nejhorší pocit ze všech, bylo jí to všechno už úplně jedno, již ani neměla chuť, či sílu bojovat o vlastní život. Kundu měla nesmírně nateklou, až se jí zdálo, že se už po obou stranách dotýká jejích hebkých stehen. Některé delší chlupy měla zapletené a přilepené kolem poštěváku, ale to všechno bylo neskutečně málo oproti pravé bolesti v podbřišku, který se stahoval rychlostí automatického stroje, pracujícího na plný výkon. Přerývaně, nekontrolovaně ječela, pohazovala hlavou z jedné strany na druhou, rozstřikující kapky potu ze svých vlasů na všechny strany. A pak se najednou naposledy zachvěla, ucítila zvláštní, ale nyní velmi příjemnou slabost a počala se propadat do bezedných hlubin bezvědomí.

 

Poslední věcí, kterou ještě spatřila, byl Edův nesmírně naběhlý čurák, z jehož vrcholku právě vylétla první dávka hustého spermatu.

 

Poté se její oči zavřely, v uších se jí rozezněly zvony a…

 

…školní zvonek vytrvale zvonil, dokud Jody nevyskočila z lavice a zmateně se nerozhlédla. Pan Jones, starý, přísný profesor, ji obdařil káravým pohledem, všichni spolužáci pak udivenými zraky a skoro pohoršeným vrtěním hlavou. Nemusela uvažovat dlouho, aby pochopila, co se stalo, jen si nebylo jistá, zda se má radovat, že to byl jen děsivý sen, anebo šílet hrůzou, že prospala písemné zkoušky. Kruci, neměla jsem se tak dlouho do noci učit… Nakonec zvítězila varianta číslo jedna…

 

No co, ještě mám přece šanci u ústních, říkala si v duchu Jody, uklidňující sama sebe. Jen si nesmím zapomenout vzít tu rajcovní krátkou sukni a lodičky, ať zapůsobím na zkoušející…

Jak se vám článek líbil?

Kliknutím na hvězdičku povídku ohodnotíte

Průměrné hodnocení 5 / 5. Počet hlasů: 1

Zatím nehodnoceno. Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *