Povídka “Dům slečny Florindy”
Dům stál na konci jedné z postranních ulic města. Vyprávěly se o něm všelijaké historky a tak budil zvědavost. Dovnitř se však nikdo neodvážil, už proto, že byl soukromým majetkem. Patřil jakési slečně Florindě, kterou ve městě málokdo znal nebo viděl osobně. Dva odrostlí adolescenti, Ramon a Daniel, se jednoho dne rozhodli, že se pokusí odhalit tajemství domu. Jejich rozhovor vyslechla kamarádka Linda a tak ji vzali s sebou, už proto, že to byla pěkná prsatá holka. Kdyby už se ukázalo, že celá ta tajná výprava nemá smysl a je to nuda, může se přihodit ledacos vzrušujícího. Taková soulož s Lindou v místech, kde nehrozí náhlý příchod rodičů, by mohla být hodně dobrým zážitkem. Tak uvažoval Ramon, který už s dívkami měl své zkušenosti, i Daniel, který byl ještě panic. Jak na tom byla Linda, ani jeden z kluků nevěděl.
Byl zrovna pošmourný, deštivý den a ulice města byly prázdné. Platilo to i o hlavní třídě, natožpak o zapadlé ulici, kde stál dům slečny Florindy. Daniel a Ramon měli v plánu dostat se dovnitř přes zahradu, která k domu náležela. Nejprve přelezl zeď Ramon, potom oba chlapci pomohli Lindě a nakonec se nahoru vysápal i Daniel. Vniknout do domu se ukázalo být mnohem jednodušší, než předpokládali. Otevřené sklepní okno jako by přímo vybízelo: jen račte dál a vstupte! Nenechali se dlouho pobízet. Když stáli v malé sklepní místnosti, ještě se po sobě podívali, jako by si navzájem chtěli dodat odvahu. “Ale co, v nejhorším na nás zavolají policajty,” mávl rukou Ramon. “Můj táta právník nás z toho vyseká, nebojte se…” Se stoupajícím pocitem napětí a nejistoty pokračovali hlouběji do domu. Prošli dalšími dvěma místnostmi, které zřejmě sloužily jako skladiště nepotřebných věcí. Linda se náhle vystrašeně zastavila. “Mám pocit, že nás někdo sleduje,” zašeptala. “Slyšela jsem nějaký šramot.” “Nestraš,” odpověděl Daniel. “Něco se ti zdálo.” Chvíle, která následovala, však dala dívce za pravdu. Dveře, kterými vešli do místnosti, v níž se nyní nacházeli, se zavřely. 0zvalo se otočení klíčem v zámku. A vzápětí se před nimi zabouchly i dveře, kterými chtěli pokračovat v dalším prozkoumávání domu slečny Florindy. Linda tlumeně vykřikla. Bylo zřejmé, že jsou v pasti. Zdálo se, že Ramonův otec bude mít skutečně práci vysvětlit na policejní stanici, co jeho syn s kamarádem a kamarádkou dělali v cizím domě.
Když už to trvalo deset minut a nic se nedělo, znejistěl i do té doby sebevědomý Ramon. “Tak snad si pro nás někdo alespoň přijde, ne?” pronesl přiškrceným hlasem. Jako by to svými slovy přivolal, ozval se zvuk odemykaných dveří. Do místnosti vstoupilo několik postav a Linda vykřikla, protože všechny měly na tvářích černé škrabošky. Jako poslední vešla mladá krásná dlouhovlasá žena, která si obličej nezakrývala. Všichni tři pochopili, že to je patrně majitelka domu, slečna Florinda. S neskrývaným škodolibým potěšením si žena vetřelce prohlédla. “Ale, ale…,” pousmála se,” máme návštěvu. Takoví krásní, mladí lidé. A vsadím se, že nikdo neví, že jste tady, co? Představte si ty palcové titulky v místním tisku tohohle zatraceného městečka: Tři mladí lidé beze stopy zmizeli! Třeba se jeli podívat do světa…” Ramona, Daniela i Lindu při jejích slovech zamrazilo. Kluci měli sice nejprve chuť se s maskovanými muži poprat, ale realisticky zhodnotili své šance jako nulové. Vypadalo to, že jsou vydáni majitelce domu na milost a nemilost. “Odveďte je… však víte kam,” pokynula slečna Florinda svým zřejmým poddaným. Muži zkroutili trojici mladých lidí ruce za zády – a nijak nešetřili ani Lindu – a odváděli je dlouhou potemnělou chodbou někam dále do hlubin sklepení domu.
Jakmile vstoupili do rozlehlé místnosti s klenutými stropy a loučemi na stěnách – a spatřili její vybavení, tři mladí vetřelci pochopili, že jsou v jakési mučírně. “Co s námi uděláte, prosím?” zeptala se Linda vyděšeně a uctivě. Z úst maskovaných mužů se ale neozvalo ani slovo. Všichni čekali, až se namísto dostaví slečna Florinda. Ta si dávala načas. Když konečně přišla, byla oblečena jinak než předtím. Namísto dlouhých šatů měla na sobě jen černou koženou podprsenku a kalhotky ze stejného materiálu. V ruce držela bičík. “Svlékněte se do naha,” poručila mladé trojici. Kluci se po sobě rozpačitě podívali. Linda se třásla s hlavou sklopenou k zemi. Neuposlechnout se však žádný z nich neodvážil. Neochotně, postupně a pomalu ze sebe sundávali jednotlivé části oděvu. Obnažit svá intimní místa bylo nejtěžší, ale slečna Florinda výhrůžně zasyčela: “Dělejte nebo to všechno bude horší!” A tak tu za chvíli stáli Ramon, Daniel i Linda úplně nazí uprostřed podzemní mučírny, bez šance na útěk. Slečna Florinda přistoupila postupně ke každému z nich a rukou je osahávala v rozkroku. Přes nebezpečnou situaci to na oba adolescenty mělo jasný účinek – penisy se jim okamžitě ztopořily. Ramon to snášel dobře ale Daniel byl ve tváři rudý jako rak, zvlášť když mu jeho přirození slečna Florinda několikrát pohonila sem a tam. Majitelka domu nevynechala ani Lindu. Ustrašené dívce hladila prsa, vzala mezi prsty její krásné tmavé velké bradavky a potom jí sáhla do rozkroku, mezi chloupky. Strčila jí prst na kraj kundy a zeptala se: “Ty jsi panna?” Linda bojácně přikývla. Slečna Florinda se usmála tak, že to nevěstilo nic dobrého.
“Tyhle dva přivažte,” poručila svým maskovaným podřízeným a oni se ihned brutálně chopili mladíků a pevně je připoutali k mučícím křížům. Nahá Linda stála uprostřed místnosti s vytřeštěným, odevzdaným pohledem. Slečna Florinda na ni ukázala bičíkem a mužům, když byli hotovi s přivázáním Ramona a Daniela, přikázala drsným tónem: “Tuhle mladou čubku teď pořádně tvrdě znásilněte. Budete ji muset odpanit, ale to vám snad nebude dělat problém. Chci, aby se její křik rozléhal mučírnou. Chci ji slyšet řvát bolestí a ponížením,” poslední slova dodala už s rukou zasunutou za svými černými kalhotkami. Linda, jakmile slyšela slova dlouhovlasé sadistky, se bláhově snažila z místnosti utéct. Několik mužských rukou se jí pevně chopilo a vzápětí byli Ramon i Daniel svědky tak brutálního znásilnění své kamarádky o jakém nikdy nečetli ani v těch nejzakázanějších knížkách. Linda křičela tak, až málem ochraptěla – to, když do ní vnikal první mužský penis a protrhával její panenskou blánu. Potom, během dalšího a dalšího znásilňování, už jen bezmocně sténala. Nebralo to konce, muži se na ní střídali jeden po druhém, tvrdě přiráželi a vůbec jim nevadila panenská krev, stékající po Lindiných stehnech. Slečna Florinda mohla být spokojená – a také byla, jak dosvědčovalo její zuřivé dráždění poštěváčku. Kožené kalhotky si už spustila dolů ke kolenům, aby se mohla lépe dráždit. Ještě jí však Lindino utrpení nestačilo, protože její další rozkaz zněl: “Protáhněte té děvence i prdel, ať ji bolí obě díry! Jestli jí ten zadek natrhnete, tím lépe!”
Muži se nenechali dlouho pobízet. Okamžitě plačící a bezmocné Lindě roztáhli půlky doširoka a jeden z nich se velkým trčícím penisem začal rvát do dívčina análního otvoru. Linda se bránila, ale nebylo jí to nic platné, maskovaný muž byl patrně na podobný odpor zvyklý a dokázal ho překonat. Dívčino zavytí se rozlehlo sklepením a zcela evidentně slečnu Florindu ještě víc vzrušilo, protože odhodila kalhotky úplně sedla si na zem roztáhla nohy doširoka a masturbovala bičíkem jako šílená. Dokud jim nedala jejich velitelka pokyn, muži dál a dál Lindu znásilňovali do zadku. Teprve, když se slečna Florinda úplně uspokojila, přikázala, ať bezvládné dívčino tělo už dále neprzní. Muži uposlechli a Lindu, která byla napůl v bezvědomí, odtáhli do rohu sklepení.
“A co s vámi milánkové?” pohlédla slečna Florinda na přivázané mladíky. Pokynula sluhům a ti oba mladíky odvázali a přivedli doprostřed místnosti. Ramon i Daniel byli pobledlí ve tvářích z toho, co viděli. Vůbec neměli ponětí jak bude naloženo s nimi. “Ty bys rád mrdal, co?” zeptala se slečna Florinda Ramona. “Strč mu ho do zadku. Dělej! Nebo s tebou moji sluhové naloží stejně jako s tou vaší čubkou.” Ramon se polekal. Hromadně znásilněn být rozhodně nechtěl. Obrátil si Daniela tak, že kamarádův zadek měl vyšpulený proti sobě. Penis měl stále tvrdý. Pomalu vjel mezi Danielovy půlky. “Přiraž! Přiraž pořádně!” švihla ho slečna Florinda bičíkem… a Ramon se svým ptákem zabořil hluboko do Danielova análního otvoru. Slečna Florinda ulehla před Daniela s roztaženýma nohama “Ty mě přitom budeš lízat!” poručila. Daniel uposlechl. Bylo to poprvé, co ochutnal ženské přirození, ale takto – s penisem kamaráda ve svém zadku – si to rozhodně nepředstavoval. “Mrdej ho, dokud se mu do prdele nevystříkáš!” sténala slečna Florinda. Kruh maskovaných mužů se kolem trojice výhrůžně sevřel, kdyby si to náhodou chtěl rozmyslet Ramon se souložením, nebo Daniel s lízáním. Netrvalo to dlouho. Z mladého, nadrženého Ramonova ptáka do Danielovy řiti vytryskly horké spermie. Mladík s sebou zacukal a pak se rozbrečel úlevou i ponížením. Padl na zem za Danielovými zády, zatímco kamarád dál mechanicky lízal přirození slečny Florindy.
Stejně náhle, jako se objevili, jejich věznitelé zmizeli. Zůstali zde ležet jen tři zdecimovaní, psychicky rozložení mladí lidé. První se vzpamatoval Daniel. Oblékl se, pomohl vstát Ramonovi a společně potom ustrojili i Lindu. Jako spráskaní psi se vyčerpaně dostali zpátky na ulici. Ani jeden z nich neměl odvahu podívat se ostatním do tváře. Bylo jasné, že nikdy nikomu nebudou vyprávět, co v domě slečny Florindy zažili…