Povídka „Dovolená v Rumunsku“
Jeli jsme s přítelem do Řecka na dovolenou a jeli jsme přes Rumunsko autem. Chtěli jsme vidět jak vypadá život v jedné z „dřívetakékomunistických“ zemí. Slyšeli jsme různé hlasy, které nám tuto cestu nedoporučovaly, ale já jsem tomu nevěřila. Říklali, že se tam krade na každém kroku, a že i policie „vybírá“ pokuty, za neexistující přestupky.
Celá cesta probíhala bez problémů, až v jednom městě nás za křižovatkou zastavila hlídka policie. Byly to dvě ženy, takže jsem neměla strach zastavit. Začaly na nás něco rumunsky křičet a odmítali komunikovat v jakémkoliv jiném jazyce. Pochopili jsme však, že jsme projeli křižovatkou na červenou, což však nebyla pravda. Odmítli jsme zaplatit pokutu. Ty ženy však vytáhly revolvery a pod pohrůžkou nás donutily nastoupit do jejich auta. Než jsme nastoupili, stačily nám spoutat za zády ruce policejními pouty.
Odvezly nás na policejní stanici, kde každého z nás odvedly do jiného patra v budově, která sloužila jako vazební věznice. Co se dělo dál s přítelem nevím, ale pro mě to bylo něco strašného.
Byla jsem zavedena do místnosti, kde bylo všechno bíle vykachličkované. Daly mi přečíst v angličtině má práva a oznámily mi, že mě čeká soud, protože jsme odmítli přiznat přestupek. Zrychlený soud se ale koná až druhý den, takže musím počkat ve vazební věznici. Aby jsem nemohla utéct, musím prý být znehybněna. A aby nebyly problémy s toaletou a hygienou, když budu spoutaná a znehybněná, budu čekat na soud zcela nahá v této vykachlíkované studené místnosti. Pokud budu potřebovat po dobu čekání na záchod můžu prý vše pustit, že se to nakonec uklidí.
Myslela jsem, že to přeci nemůže být pravda. Vždyť se píše rok 2004 a jsem v Evropě. Ale to mi již sundali pouta, a přikázali, abych se svlékla. To jsem samozřejmě odmítla, takže na mě opět namířili revolver. Nerada, ale svlékla jsem se tedy do spodního prádla. To jim nestačilo a kalhotky a podprsenku ze mě doslova ty ženy servaly. Snažila jsem se rukama skrýt co se dalo, ale marně. Ruce mi ihned zacvakly do policejních pout za zády. Najednou si něco rumunsky mezi sebou řekli a přinesly holící strojek. Prý mě musí úplně všude oholit, abych se neznečistila při znehybnění. Studem jsem se propadala a začala křičet. Oni mi do úst vložili roubík a zavázaly mi oči. Položili mě na zem na záda, sundaly pouta a v podpaží a v klíně mě dočista oholily. Pak mě otočili na břicho a svázali do kozelce.
Teď čekám co bude…
V noci jsem potřebovala hrozně na záchod. Nedalo se to vydržet a já se počůrala. No hrůza. Ráno přišly ty ženy a rozvázaly mě. Celé tělo mě bolelo. Smály se, že jsem se počůrala a odvedly mě do rohu, kde mě vysprchovaly studenou vodou z hadice. Pak přede mě hodily takový plátěný hadr. ve kterém jsem po chvíli prohlížení poznala, že si to mám obléci. Byl to takový obdélník, nahoře to mělo otvor pro hlavu, po straně pro dvě ruce. Oblékla jsem si to, protože lepší něco než nic.
Odvedly mě do soudní síně, kde seděly další ženy. Nikde žádný muž. Alespoň tak, řekla jsem si, ale ihned se mi vybavila noc a tím jsem se tedy neuklidnila. Naznačily mě, že se musím svléknout. To jsem opět neudělala, a tak mě chytily, svlékly, ruce mi spotaly za zády a odvedly mě k podivné tyči vystupující ze země. Musela jsem se nad ní se spoutanýma rukama postavit a oni ji nějakým mechanismem prodloužili tak že ji do mě zastrčili. ne moc, ale se spoutanýma rukama, jsem se tím pádem nemohla hnout z místa. Pak mi anglicky sdělily, že do tyče bude v průběhu soudního jednání pouštěn elektrický proud, abych lépe vnímala. A hned to spustily. V klíně jsem cítila, jako když hořím. Začala jsem křičet.
Celý soud probíhal v rumunštině, takže vůbec nevím co se jako projednávalo. Asi desetkrát do mě pustili proud a já se dvakrát počůrala. Za to mě justiční stráž na místě seřezaly přes zadek pendrekem. Protože jsem při tom byla nabodnuta na tyč, hrozně jsem si pohmoždila vaginu. Když soud skončil, sundaly mě z tyče a anglicky mi oznámily, že jsem uznána vinou za dopravní přestupek, a byla mi uložena pokuta deset euro. Ale protože jsem odmítala uznat vinu, budu pranýřována nahá na náměstí a bude do mě zavedena hadice tak, aby okolní občané mohli do mě pouštět vodu a tedy provádět klystýr. Toto prý bude dostatečný trest. Ihned jsem byla odváděna na náměstí.
Takže pro deset euro takovéhle utrpení. Již nikdy nepojedu do Rumunska, již nikdy nebudu zapírat. Ale to mě už poručili si sednout na bobek zády ke sloupu. Pod prsama protáhly řemen a pevně mě přitáhly ke sloupu. Ruce jsem měla v policejních poutech za zády, takže to docela bolelo. Pak mě pod koleny protáhly provaz a nohy mě roztáhly. Do zadku pak zavedly hadici a pustily kohoutek. Studem jsem omdlévala. Takže mě daly pár facek. Naplnil se mi podbřišek a já drželo co šlo. Ale marně. Totálně mě propláchly, prý abych později neznečistila naměstí. Pak vodu zastavily, ale kdokoliv ji mohl zase pustit.
Celý den jsem pak úplně nahá, v podřepu, přivázaná u sloupu dostávala jeden klystýr za druhým.
Už nikdy nepojedu do Rumunska….
