Povídka “Dívka jménem Pej Su-nijang”
Další příběh který bych vám chtěl vyprávět je o dívce jménem Pej Su-nijang. Tato dívka byla jednou z mnoha císařových konkubín. Měla však jednu smůlu, byla mladá, necelých dvacet let. Byla také velice hezká a přitažlivá. A než přišla do zakázaného města nepoznala život.
Nyní jí však potkalo to nejhorší, co jí mohla potkat, byla přistižena při nevěře. Velitel stráží postrádal jednoho ze svých důstojníků a tak se vydal na kontrolu stráží sám. Když procházel jednou ze zahrad, zaslechl od jednoho jezírka povědomé zvuky. Ze zvědavosti tedy šel tím směrem, odkud přicházel ten zvuk, aby se podíval, kdopak si takhle v noci užívá v císařských zahradách. Ale jaké bylo jeho překvapení, když spatřil důstojníka, kterého postrádal, jak si to rozdává s jednou z císařových konkubín.
Na nic nečekal a důstojníka na místě zabil a milé dámě dovolil aby se oblékla a odvlekl jí na strážnici. Tam jí nechal do rána pod přísným dozorem stráží. Ráno vše oznámil svému nadřízenému, podplukovníkovi císařské gardy Ma Žung. Ten tuto zprávu předal okamžitě dál až se dostala k samotnému císaři. Ten se rozčílil a okamžitě nechal svolat nejvyšší soud. Dívku mezitím odvedli pod dohledem stráží do vězení. Soud se měl sejít druhý den před obědem.
V Zakázaném městě platil jedem zákon. Co je císaře toho se nesměl nikdo ani dotknout. I velitel stráží byl pozván před soud, protože zabil důstojníka, který se provil. Ten totiž měl podstoupit, před svou smrtí, velice kruté mučení. Tím že ho velitel stráží zabil, mu vlastně prokázal milost.
Toto všechno jsem vám vyprávěl pouze proto, abych vás seznámil s tím co se událo před tím než zasedal nejvyšší soud. Je to kvůli to aby jste lépe pochopili tento příběh. Zasedání nejvyššího soudu se konalo na Prvním nádvoří a jeho začátek ohlašoval zvon na bráně, mezi Prvním a Druhým nádvořím a bylo veřejné. To znamenalo, že na toto zasedání mohl přijít kdokoli a proto už od rána proudily na nádvoří davy lidí, aby si zajistily dobrý výhled. Dvě čety stráží udržovaly na nádvoří pořádek.
V čele nádvoří bylo připraveno pódium pro soudce a jeho doprovod a strnou kolmo k pódiu pro soudce byla postavena zvláštní tribuna pro císaře a jeho doprovod. Pod pódiem jsme měli s otcem nachystané všechny potřebné věci k výslechu provinilé. Pokud bude dotyčná osoba odsouzena, rozsudek bude vykonán za úsvitu dalšího dne, také na tomto nádvoří, ale na zvlášť postaveném popravišti.
Když zazněl třetí úder zvonu oznamují začátek zasedání a příchod soudce bylo nádvoří zcela zaplněno lidmi. Jakmile se ozval se ozval poslední úder zvonu, všichni přítomní padli na kolena a sklonili hlavy směrem k pódiu. Na něm se objevil soudce Ti Žen-tie, předseda nejvyššího soudu, doprovázený Tao Kan, tajemníkem nejvyššího soudu a dvěma plukovníky císařské gardy a zároveň svými pobočníky Ma Žung a Ťiao Taj. Všichni byli oblečeni do slavnostní oděvů, ve kterých tento soud zasedal pouze v přítomnosti císaře.
Jakmile se soudce se svým doprovodem posadil, zazněli fanfáry oznamují příchod císaře. Všichni přítomní ještě více sklonili hlavy a a otočili se směrem ke tribuně, na které se objevil císař se svým doprovodem. I já s otcem jsme klečeli pod pódiem a očekávali příchod císaře. Soudce Ti a jeho doprovod se také postavili a pouze sklopili hlavy, na uvítanou císaře.
Císař přišel, v doprovodu svého synovce a několika svých oblíbenců, evidentně velice rozladěn. Jestli to bylo i z jiných důvodů nikdo netušil. Kývnutím hlavy směrem k soudci ho pozdravil a potom usedl na připravený tůn. Jakmile císař usedl posadili se i ostatní. Soudce Ti udeřil kladívkem dvakrát do stolu.
„Zahajuji dnešní zasedání nejvyššího soudu.“ prohlásil soudce Ti „Veliteli, předveďte obžalovanou!“
Velitel stráží odešel ještě se dvěma strážnými. Během okamžiku se vrátili a přiváděli spoutanou Pej Su-nijang, císařovu konkubínu. V přítomnosti císaře všichni lidé zůstali klečet na nádvoří.
„Kdo vznese proti této osobě obžalobu?“ zeptal se soudce.
„Já.“ ozval se císař a po chvilce pokračoval „Tato nehodná osoba se provinila hrubým porušením kázně, znesvěcení císařského majetku, urážkou majestátu císaře a cizoložstvím a proto ji obžalovávám ze jmenovaných provinění.“
„Může Jeho veličenstvo blíže popsat spáchaní tohoto ohavného zločinu.?“ vyzval císaře soudce.
„Tato osoba byla přistižena velitelem stráží, “ pokračoval císař „ minulou noc, při souloži s jedním důstojníkem císařské gardy, v zahradách našeho paláce. Velitel dotyčného důstojníka na místě zabil, čímž si vysloužil můj hněv, a tuto nehodnou osobu dovlekl na strážnici.“
„Soud žádá, aby předstoupil velitel stráží, “ řekl soudce „a podal o této věci svoje svědectví.“
Velitel stráží vpochodoval do prostoru mezi pódiem a tribunou a nejprve se hluboce poklonil císaři a potom podobnou úklonu, ale o poznání menší udělal směrem k soudci.
„Tato osoba prohlašuje, že při včerejší noční kontrole stráží, když procházela císařskými zahradami, “ začal svoje svědectví velitel stráží „jsem při procházení kolem jezírka, zaslechl podezřelé zvuky. Vydal jsem se vypátrat, co je příčinou těchto zvuků. Když jsem došel k jezírku, spatřil jsem, jak za křovím souloží nějaká dívka s důstojníkem císařské gardy, kterého jsem postrádal. Když jsem v dívce poznal Pej Su-nijang, císařovu konkubínu, byl jsem tak rozhořčen a rozezlen, že jsem důstojníka na místě zabil. Velice se omlouvám Vám Vaše Veličenstvo i tomuto soudnímu tribunálu, ale v ten okamžik jsem měl takový vztek, že jsem se nemohl udržet. Svého činu velice lituji.
„Tento tvůj prohřešek, není předmětem dnešního zasedání soudu, ale přesto mohu prohlásit, že tento soudní tribunál bere na vědomí tvoji projevenou lítost a přijímá tvoji omluvu.
Toto prohlášení soudce překvapilo všechny, včetně císaře, ale i na něm bylo vidět, že proti rozhodnutí soudce nic nenamítá.
„Soud bere na vědomí tvoje svědectví.“ pokračoval soudce Ti „A soud prohlašuje, že toto svědectví potvrzuje obžalobu. Tvé provinění je velké, Pej Su-nijang. Chce tato nehodná osoba něco dodat na svoji obhajobu?“
„Tato nehodná osoba popírá veškerá obvinění vznesená proti její osobě, “ začala Pej Su-nijang „tato nehodná osoba tvrdí, že velitel stráží si všechno vymyslel, aby jí očernil v očích Jeho veličenstva císaře, za to že ho jednou odmítla.“
Velitel stráží vyletěl a už už chtěl začít nadávat a nechovat se podle pravidel zasedání soudu, ale podíval se směrem k soudci a ten ho pohledem zarazil.
„Tato nehodná osoba chce tvrdit, že všechna obvinění proti její osobě jsou lži a smyšlenky?“ zeptal se soudce zvýšeným hlasem Pej Su-nijang.
„Ano, Vaše výsosti, “ odpověděla dívka „tato nehodná osoba tvrdí, že všechna obvinění proti ní jsou vymyšlena.“
„A jaká je tedy tvoje verze?“ zeptal se soudce
„Včera večer jsem nemohla spát a tak jsem se šla projít do zahrad k jezírku.“ Začala vyprávět Pej Su-nijang „Už z dálky jsem slyšela třeskot zbraní a tak mi zvědavost nedala a šla jsem se podle zvuku podívat, co se děje. U jezírka spolu zápasili dva muži. Jeden z nich byl zde přítomný velitel stráží a druhým byl zabitý důstojník. Viděla jsem jak velitel zabil důstojníka ze zadu. V okamžiku, kdy byl důstojník zabit, jsem se neudržela a vykřikla jsem. Tím jsem na svoji přítomnost u jezírka upozornila velitele. Ten, když mne spatřil, se za mnou okamžitě rozběhl. Když mne dohonil povalil mne na zem. Já jsem se však bránila, a volala o pomoc. V tom okamžiku jsem dostala, silný úder pěstí do žaludku až jsem začala lapat po dechu. Toho využil velitel, zkroutil mi ruce za zády a odvedl mne na strážnici s historkou, kterou jste od něj před chvilkou slyšeli.“
„To je sice hezká historka, kterou nám tady vyprávíš, “ pravil soudce „ ale máš nějaké důkazy, které by potvrdily tvoje tvrzení?“
„Ne bohužel, Vaše výsosti.“ odpověděla Pej Su-nijang.
„Nyní se můžeš k tomu tvrzení vyjádřit veliteli.“ pokračoval soudce.
„Všechno co tvrdí tato nehodná osoba je pouze vymyšlená lež, “ bránil se velitel „všechno si to vymyslela, aby se vyhnula potrestání. Pošpiní čest statečného vojáka, kdykoli ochotného položit život za naše veličenstvo císaře, jen aby se vyhnula trestu.“
„Dostali jsme se do zapeklité situace. Abychom se dopátrali pravdy musíme použít mučení. Jako první je v tomto případě na řadě obžalovaná Pej Su-nijang. Stráže zajistěte velitele, než se ukáže, která z verzí, které jsme tady slyšeli je pravdivá.“ nařídil soudce.
„Ale Vaše výsosti, “ protestoval velitel stráží „ ta ženská se vymýšlí. Nic z toho co řekla není pravda. Snad jste jí neuvěřil.“
„Volám tě ke kázni, veliteli, “ napomenul ho soudce „ myslím, že jsi rozčilením zapomněl, kde jsi a proto tě musím upozornit, že jsi na zasedání Nejvyššího soudu a že tomu zasedání je přítomen i Jeho Veličenstvo císař. Proto ti uděluji důrazné napomenutí.“
„Poníženě prosím za prominutí Vaše Veličenstvo i Vaše výsosti.“ omlouval se velitel, který si velice pozdě uvědomil, že to přehnal „moje rozčilení způsobily ty lži, které jsem byl nucen vyslechnout.
„Stráže zajistěte velitele, “ nařídil soudce zvýšeným hlasem, zmateným strážím, které v rozpacích postávaly kolem velitele „tento soud musí prověřit obě dvě tvrzení a najít toho prvého viníka a toho předat ke spravedlivému potrestání. Nejvyšší soud se nemůže nechat ovlivnit něčími zásluhami nebo vyšším postavením dotyčného. Najít pravého viníka a spravedlivě ho potrestat je cílem tohoto zasedání.“
Po těchto slovech se mezi lidmi ozvalo pochvalné zahučení. Ani přítomnost císaře lidem nezabránila, aby projevili svůj názor. Stráže mezitím obklopily svého velitele, odebraly mu jeho zbraně. Velitel se už ani slovně ani fyzicky nebránil.
„Ty tedy, Pej Su-nijang, trváš na svých tvrzeních?“ zeptal se soudce
„Ano, vaše výsosti, “ prohlásila Pej Su-nijang „všechno co jsem řekla, je pravda.
„Pokud trváš na své výpovědi musí se tě zeptat důrazněji. Dostaneš padesát ran důtkami a potom se tě zeptám znovu. Nařizuji zástupci velitele stráží, aby se ujal funkce velitele a ihned vykonal můj příkaz.“
Vysoký muž ve slavnostní důstojnické uniformě se ihned ujel svojí funkce a začal hlasitě vydávat rozkazy. Pej Su-nijang přivedli dva strážní doprostřed prostranství mezi pódium a tribunu. Jeden ze strážných jí uhodil za zadu oštěpem pod kolena, tak silně, že ztratila rovnováhu a klekla si do písku. Potom jí rozvázali ruce, které měla spoutané za zády a znovu jí je svázali před tělem, tentokrát však nechali jeden konec volný. Nyní se už svojí práce ujali naši pomocníci. Jeden pomocník svázal nohy v kotnících. Kolena jí roztáhli do široka a vložili mezi ně jeden krok dlouhou silnou bambusovou tyč a přivázali jí ke kolenům tak, aby je už nemohla dát k sobě. Potom jí volný konec provazu, kterým měla spoutané ruce, protáhli mezi nohama a zápěstí jí zároveň připoutali ke kotníkům. V této pozici nemohla dívka udělat nic jiného než upadnout obličejem do písku nádvoří.
Jeden z pomocníků nyní přinesl dřevěnou čtvercovou desku, asi jeden krok velikou, ze které trčelo velké množství ostrých hřebů. Tu desku položil před dívku tak, aby pokud by upadla, aby se hřeby napíchla hrudníkem a ne krkem a hlavou. Když to Pej Su-nijang viděla, nahlas zasténala. Nyní byla dívka připravena, výslech mohl začít.
„Nezměnila jsi ještě názor?“ otázal se soudce Ti.
„Vypověděla jsem pravdu, nemám na ní co měnit.“ odpověděla dívka.
„Uvidíme tedy. Můžete tedy začít, Liou Lang!“ nařídil soudce.
Otec přistoupil k dívce ze zadu, uchopil její oděv u krku a prudce trhnul. Její oděv se roztrhnul až do pasu. Dívka leknutím vykřikla. Dalším trhnutím jí otec úplně obnažil záda až po zadek. Žene smí být na veřejnosti nestoudně odhalena pouze na popravišti. Roztrhnutý oděv jí ze předu také stáhnul až do pasu. Tím odhalil její velká pevná ňadra. Potom podal jedny důtky s dvanácti prameny mně a jedny si ponechal. Postavili jsem se tak, že jsme stáli jeden krok před dívkou. Takto připraveni jsme se nejdříve poklonili císaři a potom i soudci Ti. Císař pohybem ruky naznačil svým poddaným, že se mohou narovnat. Všichni se na kolenou narovnali.
Soudce Ti pozvedl ruku, na znamení, aby se všichni ztišili a pak dal rukou znamení nám. Ozvalo se zasvištění důtek a po něm hned druhé. První ránu dívce zasadil otec. Tao Kan, tajemním soudu zapisoval počet ran. Po prvních ranách dívka pouze potichu sténala. Následovaly však další a další rány. Zadá bičované dívky měnila, s přibývajícími ranami, postupně barvu přes červenou do temně ruda. Museli jsem si, i v tomto případě dávat velký pozor, abychom bičované nepoškodili kůži. I když v tomto případě by za to nenásledoval žádný trest, ale v každém případě by to nebyla naše dobrá vizitka. Při výslechu musel obžalovaný vypovídat a ne aby zemřel v důsledku mučení.
Už jsme překročili deset ran, dívka se snažila být statečná, přesto jí z očí tekly slzy a po každé ráně hlasitě vzlykala. Když na její záda dopadla dvacátá rána a záda se jí zbarvila do temně ruda, vydávala po každé ráně tlumené výkřiky. Po třicáté ráně už křičela bolestí. Přesto jsem musel uznat, že se chovala velice statečně. Další a další rány dopadaly na záda a ramena ubožačky a zanechávaly po sobě temně rudé stopy. Nyní se už Pej Su-nijang všemožně kroutila a uhýbala ve snaze uniknout dopadajícím ranám, nebylo jí to však nic platné, my jsme jí bičovali stále stejnou silou ve stejných intervalech, jako na začátku. Pracovali jsme s přesností stroje.
Vždy, když se ve snaze uniknout ranám přiblížila dívka svým tělem k trčícím hrotům, hodně rychle se snažila vrátit zpět, ze strachu, aby se na hroty nenabodla. Konečně jsem se dopracovali ke čtyřiceti ranám a Pej Su-nijang už řvala. Podle mne musela mít pocit, jakoby jí někdo lil na záda žhavé železo. Přesto bičování, ve stále stejných intervalech pokračovalo dál.
Když jsme blížili k padesátce, neměla k mdlobám daleko. I otec si toho všimnul a tak jsme poněkud zrychlili tempo bičování, abychom už byli hotovi a mohla se odstranit ta hrotnatá deska. V žádném případě jsme nechtěli, aby se nám na desku napíchla. V případě, že by se to stalo, museli bychom výslech přerušit do dalšího dne, a to jsem neměli v úmyslu.
„Padesát!“ zvolal Tao Kan.
Tím zastavil naše bičování a jeden z pomocníků okamžitě odnesl desku s hroty. Pej Su-nijang ještě chvilku křičela a přitom se povážlivě nakláněla. Vší silou se snažila zabránit tomu, aby omdlela. Ani si chudák nevšimla, že deska už je pryč. Otec i já jsme podali svoje důtky pomocníkovi a ten je odnesl směrem k pódiu.
„Nyní bych se chtěl znovu zeptat, této nehodné osoby, “ zeptal se soudce Ti „ zda ještě setrvává na svém tvrzení?“
Na nádvoří zavládlo hrobové ticho, všichni očekávali, co dívka odpoví. Ta však neodpovídala. Bolest jakoby jí celou úplně ochromila. Nemohla popadnout dech, aby mohla odpovědět. Bylo na ní vidět jak se snaží nadechnout a sebrat sílu k odpovědi.
„Moje výpověď je pravdivá.“ dostal přerývavě po chvilce ze sebe.
A pomalu se zhroutila na zem nádvoří. S vynaložením posledních sil se jí podařilo se otočit tak, že spadla na bok a nikoli obličejem na zem. Omdlela.
„Proberte jí!“ nařídil soudce „ soud si zatím udělá malou přestávku.
Všichni se okamžitě vrhli do prachu nádvoří. Císař se zvedl a i doprovodem odcházel, po něm odešel i soudce Ti se svými pobočníky a tajemníkem. Jeden pomocník polil dívku studenou vodou nachystanou ve džberu a potom jí s ještě jedním pomocníkem odnesli pod pódium, kde zůstala svázaná tak, jak jsme jí bičovali. Záda měla zbarvená do temně ruda a potichu sténala. Soudce s císařem šli zřejmě popít trochu čaje sníst pár sladkostí. Lidé postávali na nádvoří a trpělivě čekali až znovu začne zasedání soudu. Nikdo neopustil nádvoří, všichni čekali na to, co se bude dít dál. I pro mne nabral tento zdánlivě jasný případ nečekaný obrat. Nikdo nemohl tušit, jak k tomu doopravdy došlo. Jestli velitel obvinil dívku protože ho přistihla, jak vraždil nebo jestli si to všechno vymyslela, aby se zbavila obvinění z cizoložství. V každém případě to bude velice napínavé vyšetřování a my budeme mít poměrně dost práce. V případě obvinění viníka, bude jeho trest hodně přísný. V případě dívky, cizoložství a falešné nařčení, a v případě velitele, křivé obvinění a vražda.
Znovu se ozval zvon oznamují příchod soudce a hned v zápětí se ozvaly císařské fanfáry, lidé padli do prachu nádvoří. Když soudce a císař zaujali svá místa, císař opět povolil lidem, aby se zvedli mohli sledovat líčení.
„Pej Su-nijang, osobo nehodná, ještě jednou se tě ptám, “ zahájil zasedání soudu soudce Ti „setrváváš neustále na své pravdě?“
„Odpusťte, Vaše Výsosti, “ odpověděla Pej Su-nijang „neznám jinou pravdu, než svoji.“
„Nedáváš mi jinou možnost, osobo nehodná, než abychom pokračovali v tvém výslechu. Liou Lang použijte jehly.“nařídil soudce.
Jeden pomocník přinesl zvláštní židli, která měla ještě nad opěradlem, přidělané příčné břevno a byla o něco vyšší než normální židle. Další dva pomocníci mezitím Pej Su-nijang rozvázali, roztržený oděv měla neustále na sobě, ale byla do pasu úplně obnažena. Ta byla při chůzi poněkud strnulá a neohrabaná. Židle bila opět postavena doprostřed volného prostoru. Pomocníci dovedli Pej Su-nijang k židli a posadili jí na ní. Nejdříve jí připoutali širokým řemenem k opěradlu židle, což se neobešlo bez potíží, protože Pej Su-nijang se bránila opřít se zbičovanými zády o opěradlo židle. Potom jí zvedli ruce a v zápěstích a v loktech jí je připoutali k příčnému břevnu. Pej Su-nijang se nyní opírala celými zády on opěradlo židle a upoutání rukou způsobovalo, že měla vystrčená prsa hodně do předu. Byla v pozici, že napůl seděla a na půl stála, s rukama do široka roztaženýma. Následně jí připoutali nohy v kotnících k zadním nohám židle a tím jí donutili, aby měla znovu roztažené nohy. Přesto jí dali pomocníci opět bambusovou tyč mezi kolena a tu připoutali jak ke kolenům dívky tak zároveň i k nohám židle. Když pomocníci od dívky odstoupili, byla naprosto znehybněná mohla hýbat pouze hlavou. Dívka chvílemi vzlykala a chvílemi potichu sténala.
Pomocníci postavili vedle vyslýchané nádobu se žhavým uhlím, ve které byly položené dlouhé tenké jehly v bambusových držadlech. Jehly se před použitím pokládaly do žhavého uhlí, jednak proto že rozžhavená jehla působila větší bolest a přitom zároveň bránila zbytečnému krvácení. Výslech mohl začít. Otec i já jsme pomalu došli k vyslýchané dívce a poklonili jsme se císaři i soudci, na znamení, že jsme připraveni pokračovat ve výslechu.
„Pokud jste připraveni, můžete začít, “ nařídil nám soudce „ pokud si to ovšem Pej Su-nijang nerozmyslela a nechce ještě vypovídat.“
„V žádném případě nebudu měnit svoji výpověď, “ prohlásila rozhořčeně Pej Su-nijang „to bych se zpronevěřila všem svým zásadám.“
Soudce pouze pokrčil rameny, což vlastně bylo znamení pro nás, že už můžeme začít. Otec došel pomalím krokem k nádobě se žhavým uhlím. Opatrně z ní vyndal jednu jehlu a přiblížil se s ní k dívce. Jehla byly rozpálená do běla. Otec jí nejprve přiblížil jenom k dívčině obličeji. Nyní jsem došel k nádobě také já, abych mohl otci podávat jehly a tak otec nemusel neustále pendlovat mezi nádobou a vyslýchanou. Potom otec zapíchl jehlu do dívčina prvého ramena. Dívka vykřikla bolestí, což byl důkaz, že otec našel to správné místo. Jehly byly tak tenké, že bylo nutno trefit to správné nervové zakončení, aby byl efekt co největší.
Podal jsem otci další jehlu, a tu otec zapíchl do levého dívčina ramene. Opět Pej Su-nijang vykřikla. Následovalo dalších šest jehel, které otec postupně zapíchl do jejích paží. Dívka se neustále kroutila a snažila se pohybem, jehly setřást. Nepodařilo se jí to také proto, že jehly byly zapíchané různě hluboko.
Dalších šest jehel skončilo v obou lýtkách. Pej Su-nijang to nevydržela a potichu skučela, přes zatnuté zuby. Dalších dvanáct jehel napíchal otec dívce do obou stehen. Nyní už Pej Su-nijang křičela při každém vpichu a po jejím těle stékaly krůpěje potu. Na intenzitě výkřiků a i bolesti přibývalo, jak se místa vpichů přibližovala od kolena směrem k přirození. Poslední jehlu zapíchnul otec do vnitřní strany stehna asi na dlaň od přirození. Dívčiny svaly se bezděčně napínaly a zase uvolňovaly. Vypadalo jakoby dívka provozovala nějaký tanec, ve kterém jí bránilo její znehybnění.
Výslech, vlastně mučení pokračovalo dál. Padával jsem otci další jehly. Ty začal nyní otec zapichovat do dívčiných ňader. Teď teprve musela ta dívka prožívat velkou bolest. Postupně z jejích ňader trčelo také dvanáct jehel a to už Pej Su-nijang přímo řvala bolestí. jako poslední jsem otci podal jehlu podstatně silnější než ty předcházející. Otec jednou rukou uchopil dívčino prso těsně u hrudníku a vší silou ho zmáčkl, což se neobešlo bez dalšího nářku dívky. Potom propíchl jehlou bradavku skrz na skrz a to samé provedl i s druhým prsem. Pej Su-nijang omdlela. Už nesnesla tu hroznou bolest.
„Rychle jí proberte, nemáme moc času!“ nařídil soudce.
Rychle jsem došel pro lahvičku s vonnou solí a podal jsem jí otci. Ten jí chvilku podržel Pej Su-nijang pod nosem. Pej Su-nijang se po chvilce zakuckala a probrala se z bezvědomí.
„Můžete pokračovat!“ nařídil soudce, aniž by Pej Su-nijang položil jakoukoli otázku.
Rychle jsem podal otci další jehlu. Otec nejdříve opatrně uvolnil její roztrhaný šat, protože žena směla být odhalena pouze na popravišti, a tentokrát jehlu zapíchl do blízkosti přirození. Podával jsem otci další jehly. Dívka přímo řvala bolestí. Byla tak spoutaná, že té hrozné bolesti nemohla uniknout. Poslední jehlu byla zapíchnuta do jejího poštěváčku. Pej Su-nijang pustila moč. S hysterickým výkřikem na rtech opět upadla do bezvědomí.
„Ať se rychle vzpamatuje, “ řekl rozzlobeně soudce „nechci zasedání tohoto soudu překládat ještě na zítřek.
Otec opět přiložil čichací sůl k nosu Pej Su-nijang, tentokrát bez úspěchu. Otec rychle odběhl za chvilku se vrátil a přinášel si malou akupunktúrní jehlu. Přistoupil k dívce, chvilku jí prohlížel levý ušní boltec, posléze jí do jednoho místa jehlu zapíchl. Netrvalo dlouho a dívka se probrala. Jakmile se probrala začala opět sténat a křičet bolestí.
„Než nařídím, aby se pokračovalo ve výslechu se, této nehodné osoby zeptám, “ ptal se nekompromisně soudce „jestli nechce náhodou změnit svoji výpověď?“
Pej Su-nijang sice nemluvila, pouze hlasitě sténala. Přesto však na znamení souhlasu, kývala hlavou.
„Prosím Liou Lang, aby Pej Su-nijang trochu ulevil, aby byla schopna vypovídat.“ nařídil soudce.
Otec začal postupně vytahovat jehly, ve stejném pořadí, v jakém je zapichoval. Nakonec je vytahal všechny. Nechal jenom dvě silnější jehly, kterými měla propíchnuté bradavky. Bylo vidět, že se Pej Su-nijang viditelně ulevilo. Přestala hlasitě sténat, pouze potichu úpěla.
„Táži se naposledy, této nehodné osoby, jak to doopravdy bylo?“ zeptal se soudce Ti.
„Tato nehodná osoba prohlašuje, že všechno, co tvrdil velitel, je pravda.“šeptala Pej Su-nijang.
„Soud nařizuje této nehodné osobě, aby mluvila hlasitě, “ nařídil soudce „ a ještě jednou řekla, co se vlastně v zahradě stalo.“
„Byly jsme ze zástupcem velitele domluveni, že se sejdeme po půlnoci v zahradě u jezírka. Setkali jsme se, jak bylo domluveno. Když jsme se začali milovat, nachytal nás velitel. Zástupce chtěl zabránit prozrazení našeho vztahu, tak vyzval velitele na souboj.“vysvětlovala Pej Su-nijang. Tentokrát již mluvila hlasitě a zřetelně. „Velitel ho potom v čestném souboji zabil. Potom mne odvedl na strážnici do cely. Tam jsem přemýšlela, jak to udělat, abych z toho vyšla čistá a protože u té hrozné události nebyli žádní svědci, napadlo mne všechno svést na velitele.“
„Prosím velitele, aby zpět ujal všech svých povinností.“ rozkázal soudce „Nyní se půjde soud poradit před vynesením rozsudku. Vina této nehodné osoby je prokázaná, o čemž svědčí její vlastní přiznání. O její vině už soud nepochybuje a zbavuje velitele stráží křivého nařčení.“
Soudce se postavil a tentokrát odcházel první. Po něm se zvedl i císař. Všichni lidé opět sklopili své hlavy. Jakmile odešli, přistoupily jsme, s otcem, k odsouzené a uvolnili jsme její pouta. Zůstala stát pouze se svázanýma rukama za zády. Bylo vidět, že byla výslechem silně vyčerpaná, protože jakmile jsme jí postavili, začala podklesávat v kolenou. Jeden z našich pomocníků jí podpíral. Jehly, kterými měla propíchnuté bradavky jsme jí nechali. Potom jsem otci podal dva kovové kruhy, velikosti dvou palců. Otec vyndal nejprve jednu jehlu a vzniklou dírou provlékl kruh a zacvakl ho. Totéž udělal u s druhým kruhem. Nyní měla Pej Su-nijang v každé bradavce jeden kruh. Stála do půli těla obnažená, od pasu dolu byla zakrytá zbytky roztrhaného oblečení. Přesto byla velice krásná. Zaplněné nádvoří mohla obdivovat její krásu.
Znovu se zazněl hlas gongu ohlašující příchod soudu. Všichni se museli opět poklonit soudci a císaři. S napětím bylo očekáván rozsudek soudce. Soudce počkal až se usadí císař se svým doprovodem.
„Soud uznal tuto nehodnou osobu, Pej Su-nijang, vinnou zneuctěním majestátu císaře, křivím obviněním a křivou výpovědí.“promluvil slavnostním halsem soudce Ti „Zneuctění m majestátu je myšleno, že jako konkubína císaře se zpronevěřila svému poslaní a požádala jiného muže. Za svoje provinění se odsuzuje k trestu smrti napíchnutím na kůl. Předtím však bude potrestána bičováním na všech místech, kterými se zpronevěřila svému poslání. Vzhledem k věku obviněné, soud upustil od potrestání za křivé obvinění.“
Na nádvoří se ozvalo nesouhlasné mručení. Soudce však na to nedbal a pokračoval ve vynášení rozsudku.
„Rozsudek bude vykonán pozítří v odpoledních hodinách na tomto nádvoří za přítomnosti veřejnosti. Nádvoří bude otevřené veřejnosti v poledne. Nyní využiji přítomnosti Jeho Veličenstva císaře a poprosím ho o potvrzení rozsudku.“
Císař povstal, lidé opět hluboce sklonili hlavy do prachu nádvoří.
„Já, císař této říše, stvrzuji rozsudek tohoto soudu.“prohlásil císař.
„Císař stvrdil rozsudek a proto není proti němu odvolání.“ prohlásil soudce. „Tímto končím zasedání tohoto soudu. Stráže zajistí odsouzenou nehodnou osobu a ručí za to, že se jí nic nestane do vykonání rozsudku.“
Po těchto slovech zazněly císařské fanfáry a císař s doprovodem odešel. Po něm odešel i soudce se svými pobočníky. Stráže obklopili Pej Su-nijang, přehodili jí přes ramena plášť a odváděli jí do vězení. Lidé se začali rozcházet, zasedání Nejvyššího soudu skončilo. Pokračování tohoto příběhu bude pozítří při popravě odsouzené.
Když jsme sklízeli nástroje a připravovali jsem všechny věci na vozík, přišel za námi Tao Kan.
„Soudce Ti se vyslovil velice pochvalně o vaší práce a chtěl, abych Vám za něj poděkoval. Bohužel litoval, že nemůže přijít sám, “ řekl nám Tao Kan, „ale musel se věnovat císaři a tak s poděkováním poslal mne.
„Vyřiďte, prosím, pane tajemníku, Jeho Výsosti, panu soudci, “ odpověděl otec „že si velice vážím pocty, kterou nám tímto prokázal.
Po těchto slovech jsem se tajemníkovi uklonili a tajemník se uklonil nám a odešel. Otec byl velice pyšný na pochvalu, kterou mu přinesl tajemník nejvyššího soudu. Byl rád, že jsme odvedli dobru práci a že si toho Jeho Výsosti všimli. Měli jsme nyní dva dny, abychom takhle dobře připravili i popravu oné nešťastnice.
