Povídka “Návštěva u lékaře”
Byl jsem svou praktickou lékařkou odeslán na odborné vyšetření. Důvod je jednoduchý, někdy mne, naprosto náhodně a bez zjevného důvodu, bolí v podbříšku. V podbříšku říká paní doktorka, já bych přesněji řekl “nad ptákem”. Vyšetření prý bude důkladné, nebude to však nic složitého ani nepříjemného.
Paní doktorka mi dala kontakt na specializované pracoviště s tím, že nepotřebuji žádanku na vyšetření, protože si posílají informace přímo. Je to trochu nestandardní, protože nemám možnost svobodné volby lékaře, ale své praktičce dlouhodobě důvěřuji a není důvod, proč nevyužít její doporučení. Proč také někde hledat dalšího specialistu a doprošovat se termínů.
Termín na vyšetření jsem dostal od své lékařky a byl hodně brzy, za necelé dva týdny.
Požadovanou přípravu na vyšetření mi, prý, zašlou na můj mail dostatečně předem. Uvidím.
Za týden mi dorazil mail.
„Potvrzujeme termín vyšetření příští středu ve 14 hodin na našem pracovišti na adrese uvedené v záhlaví mailu. Pro vyšetření není vyžadována žádná speciální příprava. Dostavte se k vyšetření nejpozději 20 minut před stanoveným časem a ohlaste se na recepci kliniky.“
Pohoda, standardní návštěva doktora. A to praktička zdůrazňovala, ať se připravím na to, že bude potřeba něco důrazně a důkladně vyšetřit tak, že na to ona sama nemá potřebné vybavení.
Uplynul necelý týden, přišla středa a já se vydal na vyšetření na kliniku do našeho krajského města. Nerad chodím pozdě, a tak jsem dorazil půl hodiny před stanoveným časem. Vlastně jen 10 minut, protože jsem měl správně dorazit dříve a já si do kalendáře dal ten původní čas.
Nahlásil jsem se na recepci kliniky. Příjemná slečna mi podala ručník společně s nějakým složeným hadrem a s úsměvem mne odeslala přes chodbu do sprchy. „Prosím, po důkladném osprchování si oblečte tento jednoduchý oděv a jděte rovnou do ordinace číslo 3.“ Tak to není hadr, ale oděv. Hmmm…, uvidíme.
Šel jsem do sprchy, osprchoval se, a rozbalil ten hard. Hard byl andělíček, oficiálně „nemocniční košile anděl“. Oděv, který v podstatě zakrývá celé tělo, ale to nesmí fouknout ani vánek. Výhodou, pro lékaře, je skutečnost, že umožňuje jednoduchý přístup kamkoliv.
Nějak mi začíná připadat, že zcela ztrácím kontrolu nad tím, co se děje a že se situace začíná ubírat špatným směrem. A než jsem všechno vyřídil na recepci, osprchoval se a zvládnul jinak asi jednoduchou věc oblečení andělíčka, uplynulo více jak 20 minut.
Jdu v jednoduchých pantoflích, osprchovaný, v andělíčkovi, do ordinace číslo 3.
Zaklepal jsem na dveře ordinace číslo 3. „Vstupte“ se ozvalo téměř okamžitě. Otevřel jsem dveře, udělal pár kroků a strnul při pohledu na vybavení ordinace. Asi se ta slečna na recepci spletla, protože toto určitě není ordinace určená pro mne.
Dominantním předmětem v místnosti bylo … gynekologické křeslo. Můj pohled přitáhlo tak intenzivně, že jsem ani nezaregistroval vyšetřovací lehátko a stůl, za kterým seděla sympaticky vypadající dáma středních let. Měla nakrátko ostříhané tmavé vlasy a neměla žádné výrazné líčení. Jak se stává poslední dobou více a více standardem, neměla lékařský plášť, ale bílé přiléhavé tričko s krátkým rukávem. To považuji za rozumné. Ale asi neměla ani podprsenku, protože se pod tričkem krásně rýsovala pevná prsa s poměrně výraznými bradavkami. A to mám také rád.
Hrozně velký kontrast s tím, že jsem stál zkoprnělý a na sobě jen trapný kus hadru zakrývající mé nahé tělo. Ještě že jsem se nehýbal, protože jak se s každým krokem ten hard pohyboval, odhaloval můj nahý zadek.
„Jdete o chvilku později, než jsem čekala. Pojďme tedy hned začít, abychom všechno stihli. Vypadáte trochu zaraženě, děje se něco? Necítíte se dobře?“, zeptala se klidným a příjemným hlasem.
„Nic, v pohodě, jen nevím, co mne čeká“ jsem odpověděl a sám pro sebe si říkám, že je to určitě ordinace pro obě pohlaví a prostě mne se bude týkat jen část.
„Nemusíte se ničeho bát, nebude to nic nesnesitelného, a hlavně chceme najít důvod vašich problémů a vyřešit je. Takže nakonec si určitě polepšíte. Ale jak vás sleduji, začneme raději na lehátku. Položte se na záda hlavou směrem od dveří, prosím.“
Ulevilo se mi, pomalu jsem přešel k lehátku a dával si pozor, aby se mi moc ten můj super oblek nerozevíral. Opatrně jsem lezl na lehátko a snažil se zůstat zabalený v tom kousku tenkého hadru, co jsme měl na sobě.
„Prosím, posuňte mi nástrojový stolek blíž k lehátku, sestři.“
V tu chvíli jsem si uvědomil, že nejsme v místnosti sami. Byli tam ještě tři další lidé, slečna, jistě oslovená zdravotní sestra, která začal posouvat instrumentální stolek na kolečkách. Byla mladší než doktorka, příjemně se tvářící a vypadající docela hezky. V koutě místnosti stáli další dvě osoby – hodně mladá slečna a mladík. Vypadali trochu nervózně a snažili se působit dojmem, že tam nejsou. Doktorka si všimla mého překvapení a okamžitě zareagovala. „Promiňte, zapomněla jsem. Mám tady na stáži dva studenty lékařské fakulty. Zůstanou pouze v případě, že s tím budete souhlasit. Jinak, samozřejmě, odejdou. Budete souhlasit s jejich účastí na vyšetření?“
„A …, a…, ano, jistě. Není problém. Jistě“ jsem koktal. Ani nevím, co jsem odpověděl, protože jsem tupě zíral na částečně zakrytý instrumentální stolek. A jak jsem se pohnul ve snaze vidět co nejlépe všechny nástroje na stolku, zase se mi začal posouvat ten nemožný hard.
„Teď vás vyšetřím, abychom našli příčinu vašich problémů s bolestí v podbříšku. Začnu vyšetřením pohmatem. Budu muset trochu odhalit vaše břicho“ a naprosto zkušeně posunula moje oblečení tak, aby se dostala na moje břicho. Jako vedlejší efekt však kompletně odkryla moje intimní partie. Tak teď jsem se začal opravdu hodně stydět. Naklonila se nade mne a začala prohmatávat moje břicho od pupíku směrem dolu k podbříšku a ještě níž. Jenže jak se naklonila, měl jsem její prsa přímo před očima.
Krásná prsa. To není můj názor, to si myslí můj penis, protože začal dávat svůj názor najevo a začal se napínat nahoru směrem k těm prsům. Když jsem si však uvědomil, že mne sledují ještě dva studenti, tak se to mému ptákovi přestalo líbit a začal zase klesat. A tak jsem se potácel mezi studem na jedné straně a napětím z pohledu na krásná pevná prsa lékařky na straně druhé.
„Pohmatem nic nenacházím a ani nijak nereagujete na tlak na podbříšek. Problém bude interní“ a sundala roušku z instrumentálního stolku. Tak to opravdu snad ne. Účel některých nástrojů si dovedu představit, tedy jako k čemu jsou si dovedu představit, ne však že by je někdo použít na mne. U některých nástrojů si použití v mém případě nedokáži představit použití na mne, protože jsou určeny pro ženy.
Kývla směrem do kouta a oba studenti přišli blíž. „Vyšetřete pohmatem podbříšek“ řekla směrem ke studentce, ta si vzala rukavice a prohmatala mi opatrně břicho i trochu směrem níž. „V pořádku, že?“ řekla doktorka. „Ano“ špitla studentka a zase ustoupila stranou. Nebylo to nepříjemné.
„Pro interní vyšetření bude lepší, když se přesuneme. Prosím, vylezte si na křeslo a dejte nohy do podpěr. A bude jednodušší, když si odložíte andělíčka. Stejně toho již moc nezakrývá.“ Má pravdu.
Do této chvíle jsem si nedokázal představit, jak si může připadat děvka.
Jsem jako děvka.
Ležím na zádech, úplně nahý, nohy mám roztažené a je mi vidět úplně všude. Soustředím se pouze na to, co říká doktorka a vůbec nezvládám vnímat okolí.
„Prosím“ řekla paní doktorka, a to stačilo na to, aby studenti přistoupili a velmi rychle a zkušeně mi přivázali ruce a nohy. Suché zipy jsou potvora, jdou použít rychle a drží velmi pevně. „To je pro vaši bezpečnost, abyste se nějak nečekaně nepohnul a nedošlo k vašemu zranění.“
Je vymalováno, nemohu se ani pohnout a ležím rozcapený jako děvka na křesle pro ženský. To snad není pravda.
„Musíme zjistit, čím je váš problém způsoben a co vyvolává ty vaše nepříjemné pocity“ řekla paní doktorka, vzala ze stolku do ruky nějakou nerezovou tyčku dlouhou asi 20 centimetrů a kývla na studenta, který stál stranou vedle stolu.
Ten se mlčky přisunul a vzal do ruky od lékařky podávanou tyčku a z tuby na ni vymáčkl nějaký gel.
„Začněte tímto základním a postupně jděte až kam to půjde nebo dokud se podle pacienta neprojeví jeho negativní pocity. To již znáte.“ řekla lékařka a uvolnila studentovi místo, aby měl lepší přístup mezi moje roztažené nohy.
Nedělal to poprvé bylo jasné z toho, jak mi stiskl žalud, tím rozevřela štěrbina na špici. Vytlačil trochu gelu i dovnitř mého penisu a pomalu začal zasouvat tu studenou tyčku čím dál hlouběji. Cítil jsem, jak mi to projíždí do hloubky, ale zatím to nepůsobilo nepříjemně natož bolestivě. Když už to bylo skoro zasunuté celé, nahlásil sestřičce „Dilatátor 3 bez problémů, vezmeme průměr 4“. Pomalu to vytáhl; už vím, že TO je dilatátor.
Na širší dilatátor dal zase trochu gelu a začal zasouvat.
Sakra, chlap mi tady ohmatává ptáka a strká mi dovnitř kus železa, to by bylo zvláštní i od slečny.
Když testoval pětku, už jsem vnímal, že mi to roztahuje močovou trubici po celou dobu zasouvání. Šestka byla již dost velká a asi to na mě bylo vidět, takže se paní doktorka zeptala „je to ten nepříjemný pocit, na který si stěžujete?“
„Ne, to je úplně jiné“ jsem odpověděl a snažil se nedat najevo, že mi to vlastně vyhovuje začíná se mi to líbit. Jen ten chlap, co má v ruce mého ptáka mi vadí. Ale čím dál tím intenzivnější pocit přesouvá mou pozornost na pocity v mém penisu a zároveň i hluboko uvnitř a přestávám vnímat, kdo mi to dělá.
„Šestkou to skončíme, tady problém není“ uzavřela doktorka a student odložil nástroje zpět na stolek a tiše se vrátil do kouta.
Bylo mi to líto, protože přestože to byl intenzivní a napínající pocit, docela mne vzrušoval a začalo mne zajímat, jak daleko by došel testováním čím dál širšího dilatátoru. To víte, chlapská soutěživost.
„Přistoupíme k dalšímu vyšetření. Tady požádám o spolupráci vás, slečno kolegyně.“ Takže teď si paní doktorka bere na pomoc tu hezkou slečnu studentku. Až teď jsem si ji prohlédl a uvědomil, že vypadá naprosto skvěle. Tmavé vlasy sahající až na ramena, také má na sobě bílé bavlněné tričko a v něm pevná velká prsa. Jako horňák to dokáži dobře posoudit, prostě krásný kozy.
Jak se studentka blíží a já na ni upřeně zírám, tak se mi péro víc a víc napíná. Super trapné, ale nad tím vůbec nepřemýšlím.
„Vypadá to, že vyšetření nebude až tak moc složité, co říkáte kolegyně“ konstatovala lékařka směrem ke studentce při pohledu na mého ptáka.
„Myslím, že nebude“ odpověděla studentka, odložila předmět, co měla v ruce a vzala ze stolku větší rozměr. Do prdele, copak jsem ženská, že mají v ruce robertka?
Nejsem ženská, ale v tom případě výrok doprdele nabírá více na své reálnosti.
Vzala do ruky známou tubu s gelem, nanesla trochu na ten kolík a bez zaváhání mi prsty levé ruky roztáhla půlky. Připoutaný na gynekologickém křesle jsem jí poskytl jednoduchou možnost, jak se tam dostat. Začala tlačit kolík dovnitř a můj svěrač se statečně bránil.
„Nemusíte se tomu bránit, mám čas a dostatek síly, abych vám tam kolík zavedla a vyšetřila vás. Když se uvolníte, bude to pro vás jednodušší a příjemnější.“ Jenže můj anální svěrač má na celou situaci svůj názor a já žádnou zkušenost z této oblasti nemám. Zatím. Teď ji nedobrovolně získávám. Tlak roste, tělo se brání a najednou hup a je uvnitř. Další zasouvání vyvolává jen pocit, jako když mně někdo něčím plní. Není to nijak strašné. Najednou začala pomalu vytahovat a zase zasouvat tak, že trochu změnila úhel a kolíkem začala tlačit na horní / břišní stranu. To začalo poměrně intenzivně vyvolávat nové pocity v ptákovi, který hned zareagoval pomalým zvětšováním. Zároveň, jak narůstalo moje vzrušení, začaly tvrdnout i moje bradavky. A jak se studentka nade mnou nakláněla, zcela nepokrytě jsem zíral na její prsa. Toho si nemohla nevšimnout, i když se soustředila na prozkoumávání mého análu špičkou kolíku na všech dostupných místech.
„Koukám, že bradavky jsou něco, co vás dost ovlivňuje. Uvidíme, jak bradavky ovlivňují vás. Petře, podej mi, prosím, dva peány. Paní doktorka je tady na stolku nemá.“ Peán, to je takové to, co vypadá jako nůžky, ale slouží to k pevnému sevření. Hodně silnému sevření. Vzala do ruky první podávaný nástroj, rozevřela jej a naprosto zkušeně ještě trochu podráždila bradavku, která reagovala dalším ztvrdnutím a vystoupnutím. Sevřela a zacvakla na první pojistný zoubek. To naprosto stačilo, v tu chvíli mi vyhrkly slzy do očí a já se poprvé od začátku vyšetření hlasitě projevil výkřikem bolesti.
„Paní doktorko, myslíte, že se takto udrží nebo raději ještě pevněji?“ Byla to řečnická otázka, protože bez jakéhokoliv čekání na odpověď nástroj pustila a ten se škubnutím za bradavku zůstal vyset na mém boku. Kdyby se neudržel, tak by jistě spadl.
Vzala do ruky druhý nástroj a já naprosto jasně věděl, jaké pocity mne v následujících momentech čekají chvilku po chvilce. Postavila mi bradavku, zacvakla na první pojistný zoubek a tentokrát trochu šetrněji pustila.
Skoro jsem zapomněl na to, že mám v zadku zaražený kolík. Ale co bylo zcela zjevné, že mne začala situace hodně vzrušovat a bylo to dost poznat i pohledem do mého roztaženého rozkroku.
„Jaký máte v tuto chvíli pocit, je nějakým způsobem podobný tomu, na který si stěžujete?“
„Ne, v tuto chvíli ne, ale …“.
„Ale co?“.
„V průběhu vašeho vyšetření se trochu pocit v podbříšku vyskytl, na podobných místech, na která si stěžuji.“
„Dobře, je vidět, že jsme na správné cestě a určitě na příčinu i řešení přijdeme.“ Rychle ze mne vytáhla kolík, položila ho na stolek s použitými nástroji a sáhla pro další nástroj – gynekologické zrcadlo. Začala nanášet na okraje lubrikační gel, a přitom mi popisovala další postup vyšetření. „Nechci vás tady moc trápit postupným zkoušením velikosti nástrojů, tak teď jednoduše ověříme vaše možnosti a potom již jen jedním krokem vyšetření dokončíme.“ Nástroj nevypadal zase tam moc mohutně jak před chvilkou vytažený kolík, ale i tak vyvolával obavy. Do té doby, než stiskla rukojeti k sobě; čelisti se rozevřely a nástroj začal vyvolávat hrůzu. Tím mi klidně roztrhne prdel, ale hlavně jsem si připadal jako naprosto bezmocná a znásilňovaná děvka.
Pomalu zasunula zrcadlo se zavřenými čelistmi dovnitř, začala rozevírat a já jsem se začal cukat a hekat co nejtišeji, abych nevypadal moc trapně. Už jsem měl pocit, že to více nepůjde, když konstatovala „jsem tam, kde jsme byly při vyšetřování, ale potřebujeme se dostat nejméně o polovinu více“ a pokračovala v roztahování. Já pokračoval ve snahách sebou škubat a nějak se uvolnit, ale připoutání suchými zipy drželo dokonale. Roky zkušeností a vynalézání vedly k naprosto dokonalému nástroji pro vyšetřování i pro naprostou potupu mužů – nahý, roztažený, naprosto dostupný bez možnosti úniku.
Cukání přeci jen vedlo k částečnému vysvobození, i když se rychle vymstilo. Z jedné bradavky mi spadl peán, což bylo dost bolestivé a uvolněná bradavka pálila jako natřená feferonkovou mastí.
Student Petr bez vyzvání podal nový, sterilní nástroj. Pustila zrcadlo, které se zase sevřelo na minimální možnou velikost, ale zůstalo uvnitř mého análu. „Promiňte, to spadnutí muselo být nepříjemné. Omlouvám se, již se to nestane“ a při těchto slovech sevřela chvilku volnou bradavku mezi čelisti peánu a zacvakla na druhý zoubek. Pro jistotu zvýšila stisk na druhý zoubek i na druhé bradavce.
A já zjistil, že místo abych se začal kroutit a cukat, tak mi mezi nohama dál narůstá moje péro a já zase zírám na její pevná prsa. Na špičce penisu se mi objevila kapka lesklé, husté tekutiny.
Zase se vrátila k původní činnosti a teď již dost rychle rozevřela nástroj tak, že jsem měl pocit trhání na dvě poloviny. I přes vehementní cukání mi tentokrát peány z bradavek nespadly.
„Polovinu navíc zvládneme určitě“ řekla, sevřela a vytáhla zrcadlo a odložila mezi použité nástroje. Ze stolku vybrala další kolík, prý poslední. Délka nebyla tak strašlivá, jak strašlivě působil jeho průměr. Co to je??? To nemůže být podle žádného reálného vzoru, takové péro přeci nikdo nemůže mít. Že si některé ženy s tímto rády hrají si představit dovedu, ale proč to mám odnést já?
Začala již známý postup – natření lubrikačním gelem, tentokrát více gelu na okraj análu a na svěrač a … bez zaváhání poměrně prudké zasunutí prvních pár centimetrů do hloubky.
K mému velkému překvapení to vůbec nebylo nepříjemné, pouze pocit roztahování a tlaku, ale také příjemné vzrušení. Zasunula ještě trochu hlouběji, nasměrovala špičku proti mému pupíku zevnitř a pohybovala do všech stran.
„Teď máte asi velmi podobný pocit pnutí, na který si stěžujete. Vždy se zvětší a zase ustoupí, jako ve vlnách. Je to tak?“
Má naprostou pravdu. Jen nevím, jak na to přišla. A na špičce penisu se mi začíná objevovat čím dál víc kapiček, které pomalu stékají, vlastně se táhnou dolů. „Ano, máte pravdu“ a pokýval jsem hlavou.
Aniž by vyndala kolík z mého zadku se obrátila na u stolu sedící lékařku „paní doktorko, vyšetření je u konce. Diagnózu mám, chcete si ji ještě ověřit?“ „Ne, děkuji, ověřte ji sama, prosím“ odpověděla lékařka a něco si zapisovala. „Jistě, ráda“ reagovala studentka s úsměvem a … vzala do ruky mého postaveného ptáka, se špičkou celou mokrou a kluzkou tím co z něj teklo, a během malé chvilky mi v něm začalo cukat.
Vystříkal jsem tolik, že jsem překvapil sílou a množstvím sám sebe. Nejen na svoje břicho, ale i na její tričko a některé kapky skončily kousek od jejích vystouplých bradavek.
„Promiňte“ jsem se zkoušel omluvit. „To je v pořádku, riziko povolání. Ale perfektně se potvrdila moje diagnóza. Máte nadbytek ejakulátu.“
Vyndala kolík a já si oddychl, protože teď po vystříkání už to moc příjemné nebylo. Sundala peány a mne začaly na chvíli pěkně pálit obě bradavky. Rozepla suché zipy držící moje ruce, podala mi kus gázy abych se otřel, a i ona si začala otírat ze svého trička to, co jsem jí tam stříknul, a ještě se to nestačilo vsáknout.
„Až se otřete, můžete se jít obléknout a pokud chcete, můžete použít i sprchu. Zprávu pošlu přímo vaší praktické lékařce“ ukončila vyšetření paní doktorka.
Do zdravotní dokumentace nadiktovala:
Závěr vyšetření = Nadbytek ejakulátu. Nedostatečná četnost ejakulace, nedochází k samovolné poluci.
Doporučení = Zvýšení četnosti pohlavního styku s vyvrcholením, případně zvýšení četnosti masturbace.
„Přineste mi index, za velmi dobře provedené vyšetření si zasloužíte zápočet rovnou“ vyzvala lékařka studentku.
Souhlasím, se všemi závěry i s tím, co bylo řečeno na začátku – že vyšetření nebude nepříjemné.
Jsem překvapen, že nemám trauma z toho, že mi mého ptáka řešil muž.
Přestože nejsem vysokoškolský vyučující nebo zkoušející, souhlasím i s tím zápočtem.
A doufám, že takovéto vyšetření bude nutné opakovat pravidelně.