Povídka “Angelika a piráti – 4. část”

Angelika přemýšlela tak dlouho až jí kolébání lodi až z toho usnula. V její kajutě nebylo okno a tak když se probudila, vůbec netušila, jestli je den nebo noc a ani jak dlouho spala. Už jenom to, že ji nikdo násilně neprobudil. Chvilku jí trvalo než si uvědomila o čem, přemýšlela než usnula. Stejně ale nepřišla na to, co s nimi kapitán zamýšlí. Jedině to co říkal veřejně na palubě, že chce vymoci od rodiny výkupné a Angelika pojala podezření, že i v případě, že obdrží výkupné, je stejně prodá na trhu s otroky v Cadizu.

Proto se rozhodla přizpůsobit svoje další chování tomuto kapitánovu záměru. Začala přemýšlet jakým způsobem vysvětlí svůj plán Salimě a ostatním zajatým ženám. Netušila, že pouze jí drží odděleně od ostatních, aby se s nimi nemohla domluvit. Kapitán jí totiž považuje za nebohatší a proto chce na ní nejvíce vydělat. Angelika byla pro něj nejvzácnější úlovek po delší době a proto z toho chtěl vytěžit maximum. Ani netušila, jak se přiblížila pravdě.

Událostmi předchozích dnů byla tak vyčerpaná, že znovu usnula. Ze spaní jí vyhrnul neobvyklí dupot na palubě. Kapitán připravoval další hrůzné divadlo pro svoji posádku. Komtesa věděla, že se musí připravit na další výslech a bolest. Nevěděla na kterou z nich se dnes kapitán zaměří. Rozhodla se ale, že přečká veškeré svoje utrpení, aby neudělala kapitánovi radost. Věděla, že o svojí rodině stejně nemůže nic říci a jestli jí chce kapitán prodat na trhu otroků tak ať jí prodá. Z pevniny se dá uprchnout z lodi se prchá velice špatně, kromě toho vůbec netušila v které části středozemního moře se nachází jejich loď. V zhledem k tomu, že po pirátské lodi pátrala královská fregata, předpokládala, že kapitán nepluje poblíž obvyklých námořních cest. I kdyby se podařilo utéct v malém člunu, žádná loď by je zřejmě nenašla a vzhledem k tomu, že neznala souřadnice lodi a neuměla ani určit polohu podle slunce, útěk ve člunu by byla sebevražda. Nedá se nic dělat, musejí vydržet, než doplují do přístavu.

Z těchto úvah vytrhlo rachocení zámku. Do její kajuty vstoupili dva námořníci a pobočník.

„Kapitán vás prosí, aby jste nás doprovodila na palubu, “ nařizoval Flavio „ chce se vás ještě na něco zeptat.“

„Proč se mne nepřijde zeptat sem?“ provokovala Angelika.

„Pokud nepůjdete dobrovolně, máme vás přivézt i násilím.“ prohlásil stroze pobočník „V žádném případě se s vámi nebudu dohadovat.“

Jakmile domluvil, okamžitě k Angelice přistoupili oba námořníci, kteří Flavia doprovázeli a uchopili Angeliku za paže a vlekli jí ven z kajuty. Angelika pochopila, že proti takové přesile nemůže nic dělat a podvolila se. Bez dalšího zpěčování se podvolila a nechala se odvézt na palubu. Jakmile došli na palubu, oslnilo jí slunce. Chvilku jí trvalo než si zvykla a mohla se pořádně rozhlédnout. Dolní paluba byla opět plná námořníků, dychtivých očekávání dalšího divadla. Angeliku přivedli jako první, postavili jí u zábradlí, takže všichni námořníci na ní měli dobrý výhled.

Po chvíli přivedli také její komornou a ostatní dvě ženy a postavily je vedle Angeliky. Námořníci na ně oplzle pokřikovali a mezi sebou hodnotili jejich tvary a vykřikovali nemravné návrhy. Jakmile přišel kapitán na můstek na palubě zavládlo hrobové ticho.

„Určitě vám nemusím vysvětlovat, proč jste opět mezi námi.“ promluvil kapitán se Scart a všichni se otočili, aby viděli na můstek. „Protože vaše předchozí výslechy nevedli k žádnému úspěchu, musíme pokračovat. Za několik dní doplujeme do přístavu, kde se budeme muset, k vaší lítosti, rozloučit. Musíme si pospíšit, abychom se potřebné informace do té doby od vás dozvěděli. Protože jste nám nic neřekli při našem mírném dotazování, musíme přitvrdit.“

„Paní Marie Gardner nám již prozradila svoje konexe. Zbývají nám komtesa a slečna Closset.“pokračoval kapitán a až teprve nyní se Angelika dozvěděla jména obou žen. „Vzhledem k tomu, že komtesu a její služku jsme již vyslýchali, dneska dáme přednost slečně Closset.“

Angelika stojící vedle Closset cítila, jak se zachvěla a zbledla. V tom okamžiku stáli vedle ní ty dva námořníci, kteří jí vyvedli na palubu. Postavili se za Clossetu, která začala podklesávat v kolenou. Teprve nyní si Angelika obě ženy prohlédla. Paní Marie Gardner byla třicetiletá zralá žena, zřejmě měšťanka. Její postava byla skryta v jejích šatech, takže nebylo poznat jaké tvary šaty skrývají. Měla hnědé vlasy spletené do uzlu. Slečna Closset byla velice hezká dívka, kolem dvaceti roků. Havraní vlasy měla zapletené do ohonu, který jí dosahoval skoro až do pasu. Korzet zvýrazňoval její poprsí. Měla oblečenou jubku, barvy zralého obilí a tmavě hnědou sukni.

„Chcete nám něco k tomu říci, slečno Closset?“ zeptal se kapitán.

„Už několikrát jsem vám řekla, že jsem sirotek.“odpověděla překvapivě tvrdě a odhodlaně Closseta, „Nemám nikoho, kdo by za mne výkupné zaplatil.“

„Trváte na svém, i když jste viděla, jak zacházíme s těmi, kteří s námi nechtějí spolupracovat?“pokračoval de Scart „ Protože jinak nedáte musím vás přesvědčit jinou metodou. Pane Flavio ujměte se prosím tohoto úkolu.“

Pobočník a námořníci, jakoby nečekali na nic jiného než na tyto slova, ihned uchopili nebohou Closset a vlekli jí po schodech dolů na palubu. Dívka z toho byla tak vyděšená, že se nezmohla na žádný odpor. Námořníci na palubě ustupovali čtveřici z cesty do uctivé vzdálenosti. Dovedli jí až pod ráhno, na kterém už skončila komtesa i Salima. Z ráhna vysel provaz s kladkou. Námořníci tím provazem svázali Closset obě zápěstí k sobě a podívali se na Falvia, ten jenom kývnul hlavou a námořníci uchopili druhý konec provazu a začali pomalu vytahovat její ruce nahoru. Closset už stála na špičkách, ale námořníci ji vytahovali dál, až visela asi jednu stopu nad palubou, přestali a upevnili provaz ke stěžni. Dívka tiše sténala.

„Slečno Closset, máte poslední možnost, “ promluvil kapitán „aby jste nám řekla, co chceme slyšet. Jinak budu nucen vám ublížit.“

„Už jsem vám všechno řekla. Nemám vám co říct.“ Řekla tiše sténající dívka.

„Můžete pokračovat!“ nařídil stroze kapitán.

Pobočník přistoupil ke Closset a jedním prudkým trhnutí z ní strhnul jubku. Potom vytáhl z pochvy nůž a přeřízl na dívčiných zádech šňůrky korzetu. Potom oba konce roztáhl od sebe a nechal ho spadnout na palubu. V tom okamžiku byla Closset obnažena do pasu. Její dívčí prsa jakoby trčela do prostoru. Mezi námořníky se ozývalo pochvalné mručení. Děvče viselo zády k Angelice, takže si jí nemohla prohlédnout, což se v okamžiku mělo změnit. Flavio uchopil dívčin cop a provlékl ho provazem, kterým měla svázaná zápěstí.

Jeden z námořníků přinesl dlouhý slabí provaz. Jeden konec si nechal v ruce a druhý konec podal kolegovi. Ten ho začal omotávat Closset kolem pasu tak že jí otáčel. Nyní si jí mohla Angelika pořádně prohlídnout. Prsa měla velká, jejich velikost byla ještě umocněna jejím štíhlím pasem. Nyní už komtesa pochopila pochvalné mručení posádky. Námořníci zatočili dívku asi šestkrát. Angelika marně přemýšlela co hodlají s nebohou dívkou provádět, ale nic jí nenapadalo.

To už Flavio odepnul od pasu dlouhý bič, s kterým už měla komtesa čest se seznámit a jedním prásknutím ho rozvinul. Kruh kolem Clesset se v okamžiku zvětšil. Angelika si všimla, jak sebou visící dívka trhla. Námořníci začali tahat za konce provazu a tím vlastně visící dívku pomalu roztáčeli. Děvče se otáčelo na visících zápěstích. Vzápětí se ozvalo další prásknutí biče. Opět na prázdno.

„Ptám se vás slečno ještě jednou, “ zeptal se kapitán znovu točící se dívky „nerozmyslela jste si to a neřeknete nám co chceme slyšet?“

„Nemám vám co říct.“řekla dívka.

Prásk. Ozvala se další rána. Tentokrát však bič zasáhl její tělo. Zasténala. Na jejích zádech zanechal bič za sebou červenou stopu. Další zasvištění biče. Další červený otisk na zádech.

Flavio bičoval Closset tak, že bič zasahoval točící se dívku na zádech. Po další ráně zasténala hlasitěji. Další rána. Zasténání.

Prásk. Zasténání.

Prásk. Zasténání.

Prásk. Zasténání.

Prásk. Výkřik.

Po další ráně další výkřik. Pobočník vůbec nedbal na projevy bolesti, které doprovázely jeho bičování. Jak se Closset točila sem a tam, zasahoval bič postupně její boky, břicho a prsa. To už se její výkřiky změnily v srdceryvný nepřetržitý křik. Přesto bičování neustále pokračovalo.

Její tělo se postupně zahalovalo do červeného pruhovaného oděvu. Po patnácté ráně její křik začal slábnout, dívka už jenom chraptěla. Po dvacáté ráně zmlkla úplně a hlava jí klesla dozadu. Ještě dvě rány dopadly na tělo ubohé dívky.

„Stop! Přestaňte Flavio!“ vykřikl kapitán a zastavil tak dívčino utrpení.

Closset visela bezvládně se zvrácenou hlavou. Mdloba jí zachránila od dalšího utrpení.

„Proberte jí!“ nařídil kapitán.

Jeden z přihlížejících námořníků popadl džber na provaze a hodil ho do moře. Ihned ho vytáhl plný mořské vody a podal ho dál. Námořníci si předávali až se dostal k námořníkům stojícím okolo děvčete. Jeden z nich ho prudce vychrstl na bezvládné visící tělo. Chladná slaná voda vykonala své. Dívka se probrala a okamžitě začala hlasitě sténat, protože slaná voda pálila v ranách jako oheň. Angelika si dovedla živě představit, jak jí tělo pálí, jako by jí olizovali plameny i když voda byly chladná. Místo úlevy to znamenalo další utrpení.

„Myslím, že jako ukázka našich dovedností to pro vás pro dnešek stačí.“ Prohlásil suše kapitán „Nyní vám poskytneme čas na rozmyšlenou, než se vás zeptám znovu. Dneska to byl pouze slabí odvar toho, co zažijete pokud s námi nebudete spolupracovat. Nyní budeme pokračovat s vámi komteso.“

K překvapení všech se kapitán obrátil přímo na Angeliku.

„Nemám náladu si s vámi dál hrát na schovávanou.“ Řekl Angelice bezbarvě, „Myslím, že se mnou budete souhlasit?“

V Angelice by se krve nedořezal. Tak už to prasklo. Začnou velké nepříjemnosti, pomyslela si Angelika.