Povídka “Angelika a piráti – 3. část”

Flavio ukázal na dva muže, kteří ihned přistoupili k Salimě, popadli jí za zápěstí a odváděli ke hlavnímu stěžni. Potom ukázal na další čtyři muže, kteří se ihned rozběhli ke dveřím do podpalubí.

Salima se ani moc nezpěčovala, v klidu se nechala odvézt k  hlavnímu stěžni. Kapitán vyšel po schodech na kapitánský můstek a Angeliku její stráž otočila tak, aby viděla, co se se Salimou bude dít. Za krátkou chvíli přibyly vedle Angeliky ještě guvernérova dcera se společnicí.

„ Nyní se dobře dívejte, co se Vám může stát pokud nebudete plnit moje rozkazy a přání.“ Obrátil se kapitán na nově příchozí ženy, „ fyzická bolest je dostatečně dobrou přesvědčovací metodou.“

Po těchto slovech pokynul kapitán de Skart hlavou směrem k Flaviovi. Ten jen kývnul hlavou a z opasku vytáhla velký dlouhý nůž a s ním přistoupil k Salimě.

„ Ty vrahu!!!!!“ vykřikla Angelika, silou se vytrhla svým strážcům a rozběhla se směrem k Salimě.

„ Okamžitě jí chyťte!“ zařval kapitán na piráty.

Její stráže se vzpamatovali teprve až po kapitánově řevu a okamžitě vystartovali za Angelikou. Dohonili jí však ještě dříve než stačila doběhnout k Flaviovi. Když jí dohonili a popadli jí za ruce, Flavio se pomalu otočil směrem k ní, zastrčil nůž zpět do pochvy a sundal si z opasku bič, se kterým se už Angelika seznámila. Mohutně se rozmáchl a několikrát s ním Angeliku švihl, v rychlém sledu úderů. Angelika se všemožně kroutila v rukou svých strážců, nic jí to nepomohlo, všechny údery zasáhly její tělo. Potom se Angelika za tichého úpění nechala dovést zpátky na své místo.

Salima pootočenou hlavou sledovala co se děje za ní a litovala Angeliku, protože opět několik ran zasáhlo její zbičované tělo.

„ Pane Flavio pojďte sem!“ rozkázal kapitán.

Flavio stočil dlouhý bič, zavěsil si ho zpět na opasek a pomalým krokem se vydal na kapitánský můstek. Když přišel ke kapitánovi, kapitán se k němu nahnul a něco mu šeptal do ucha, ten jenom kýval hlavou. Když kapitán skončil, Flavio se otočil a beze slova kráčel zpátky. Salima i Angelika sledovaly počínání kapitána a jeho pobočníka s velkým napětím.

Pobočník došel zpátky k hlavnímu stožáru a znovu vytáhl mohutný nůž z pochvy. Rychlím pohybem se rozmáchl a prudce trhnul rukou směrem dolů. V okamžiku se ozvaly zoufalé výkřiky všech čtyř žen. Angelika už viděla Salimu jak se hroutí mrtvá na palubu. Flavio však pouze rozřízl nožem šňůrku vzadu na šatech včetně spodničky. Potom uchopil oba volné konce šatů až u krku Salimy a prudce škubl rukama směrem od sebe. Tímto pohybem obnažil dívce ramena a záda až do pasu a ta opět leknutím vykřikla.

„ Vidíte komteso už křičíte a ještě Vás nic nebolelo.“ prohlásil kapitán de Skart výsměšně a bylo na něm vidět, že se dobře baví.

Kapitán přistoupil k Flaviovi a znovu mu něco šeptem náruživě vysvětloval, pobočník pouze pokyvoval hlavou. Když kapitán skončil, Flavio beze slov přistoupil k oběma námořníkům, kteří drželi vyděšenou dívku a vysvětloval jim zřejmě to samé, co mu řekl kapitán. Námořníci také pokyvovali hlavou, za to Salima se tvářila čím dál, tím víc vyděšeně. Zástupce kapitána jim to nemohl vysvětlit, aniž by to dívka nezaslechla.

Ostatní netrpělivě očekávali co se bude dít. Námořníci se nedočkavě těšili očekáváním příštích událostí, kdežto Angelika a její společnice s velkými obavami. I když Angelice nikdo neubližoval, neustále se kroutila a škubala sebou, ve snaze vyškubnout se svým strážcům.

Když pobočník vysvětlil námořníkům, co má kapitán v úmyslu, otočil se na podpatku a odešel do podpalubí. Oba námořníci, vysvlečenou dívku, táhli k hlavnímu stěžni. Všichni námořníci, jakoby bez dechu, sledovali krásné tělo vlečené dívky. Polonahá Salima nechtěně defilovala před osazenstvem celé lodi. V jejich pohledech však nebyl ani náznak soucitu. Jediné co bylo v jejich očích vidět, nedočkavost a zvrhlí chtíč.

Salima se moc nebránila a nechala se dovlíknout pod ráhno hlavního stožáru. Jeden námořník vylezl na toto ráno a balancuje po něm došel až nad Salimu. Kupodivu všichni sledovali jeho počínání a pozornost nebyla upřena na dívku. Další dva námořníci přehodili provazy přes ráhno ve vzdálenosti asi čtyř stop od sebe a námořník na ráhně je jednou obtočil kolem ráhna, tak že konce visely do víšky hlavy, stojící postavy. Potom si sedl na ráhno a houpal nohama ve vzduchu.

V tomto okamžiku se vrátil Flavio, nesoucí dvoje důtky. Námořníci jim říkali devítiocasá kočka. Tyto důtky se skládaly z asi stopu dlouhé a dvě stopy v průměru silné rukojeti a devíti pramenů kožených řemínků asi jeden palec širokých. Takovýto nástroj se používal k trestání vzpurných námořníků. Některá těžší provinění se trestala nástrojem, který měl na konci řemínků uzlíky, které se namáčely do slané vody, nebo olověné kuličky. V některých případech se na popravišti používaly důtky, které měli na konci železné háčky. Trest takovýmto nástrojem nikdo nepřežil.

Důtky, které nyní držel v ruce Flavio neměli na koncích nic. Při chůzi to však vypadalo, jako kdyby první důstojník nesl v ruce spleť živých hadů. Salima stála k němu zády a nemohla vidět co přináší. Za to Angelika si velice dobře prohlédla, co Flavo přináší.

„Né, to přece nemůžete!“ vykřikla Angelika.

Tím upoutala pozornost Salimy a ostatních na sebe. V čas se zarazila, protože si uvědomila, že by se mohla prozradit.

„Už jednu jsem ti řekl, že já jsem pánem na této lodi,“ obrátil se rozzlobeně kapitán na Angeliku, „a já rozhoduji, co se na lodi bude dít. Pokud chceš a jedna zkušenost ti nestačila, můžeš si to se svojí paní vyměnit. Stačí říct!“

Angelika na tento kapitánův projev nereagovala, nechala ho bez odezvi. Kapitán po chvilce ticha pokračoval.

„Přivažte milostivou komtesu!“ nařizoval.

Námořníci, kteří drželi Salimu uchopili volné konce provazů a přivázali jí je na zápěstí. Další dva námořníci začali tahat za druhé konce provazů a tak vytahovali její ruce do výšky. Až měla ruce mírně napnuté, zvednul Flavio ruku a zastavil je. Námořník na ráhně postupně provazy uvázal, aby se neuvolnily.

Salima nyní stála pod ráhnem, ruce vytažené do výšky a do široka roztažené. Obnažená do půli těla, připravená k potrestání.

„Tak komteso máte poslední možnost,“ prohlásil, jakoby nezúčastněně kapitán de Scart „všechno zastavit. Když se přiznáte a oznámíte nám, koho můžeme požádat o výkupné za vás. Nikdo už vám nebude ubližovat.“

Nyní Angelika sledovala celé dění s velkým napětím. Vydrží její komorná tento nátlak nebo je obě prozradí? Vydrží bolest, kterou musela ona podstoupit? Nezklame jí a nevyzradí je hned po prvních ranách? Takové dilema nyní řešila Angelika a se zatajeným dechem sledovala dění na hlavní palubě. Byla tak napnutá, že se přestala bránit svým strážcům.

Salima na výzvu kapitána de Scart už nereagovala. I z větší vzdálenosti bylo vidět jak se chvěje po celém těle. Kapitán sestoupil ze svého stanoviště na hlavní palubu a pomalým krokem došel k hlavnímu stěžni. Postavil se vyzývavě proti Salimě.

„Vy se celá chvějete, komteso.“ řekl kapitán a v koutcích mu cukalo těžko potlačovaným smíchem, „Nerozmyslela jste si to. Za každou cenu chcete podstoupit tuto zkoušku?“

„Žádnou zkoušku absolvovat nechci.“ odpověděla vzteky dívka, „V žádném případě nepřistoupím na vaše nechutné podmínky!“

„Dobře, když jinak nedáte,“ prohlásil, jízlivě se usmívající kapitán, „pane Flávio můžete začít. Uvidíme jak je milostivá komtesa statečná. Jak bude odolná proti bolesti. Až bude chtít, abychom skončili, stačí, když řeknete, že budete mluvit. Pak všechno zastavíme.“

Po tomto proslovu kapitán de Scart odstoupil o čtyři kroky do zadu a zůstal stát čelem proti Salimě. Ta jenom pohodila hlavou a její vlasy se jí rozprostřely po zádech. I v této pozici vypadala velice svůdně. I proto si jí kapitán ještě zálibně prohlížel. Až po nějakém čase zvednul ruku, tím dal znamení Falviovi. Ten ani znamení nemusel opakovat, protože dva námořníci, kteří byli určeni a patřičně instruováni se postavili na své posty. Jeden asi čtyři kroky za dívku, vlevo a druhý do stejné vzdálenosti před ní, vpravo. Flavio postupně ke každému z nich přistoupil a podal jim důtky do rukou. Potom vystoupal na kapitánský můstek, uchopil připravené přesýpací hodiny a otočil je. Písek začal padat do spodní části. Začal se odvíjet čas utrpení, které musí Salima podstoupit. Potom se Flavio vrátil na palubu vedle kapitána. Námořníci už hořeli nedočkavostí.

„Tak, dokud bude v hodinách jediné zrnko písku,“ prohlásil s výsměchem kapitán „budete bičována komteso.“

Angelika byla fascinována celou touto podívanou a sledovala celé divadlo s velkým napětím. Ale už se neodvážila něco podotknout na obranu nebohé služebné. Jeden námořník, stojící za dívkou, zatřepal důtkami a švihnul s nimi zkusmo do vzduchu. Ozval se charakteristický syčivý zvuk. Salima viděla pouze námořníka stojícího před ní, netušila, že by někdo mohl stát i za ní. Proto, když slyšela zvuk devítiocasé kočky za sebou, jakoby jí projel mráz celým tělem a snažila se otočit hlavu, aby zjistila co se za ní děje. Protože se otočila podle zvuku, námořníka neviděla. Až se podívala na druhou stranu, zjistila, že za ní stojí ještě jeden námořník. Mezitím švihnul do vzduchu také námořník stojící před ní. Zvuk důtek způsobil, že jí naskočila husí kůže. Nejvíce to bylo vidět na bradavkách. Ty jí ztuhly a vztyčily se. Když si toho všiml kapitán pousmál se.

Angelika stála na kormidelnickém můstku a tak se na všechno dívala z výšky. Salima k ní byla natočena bokem. Všechno je velice přesně vypočítané. Kapitán velice dobře věděl co dělá. Všechno bylo vypočítáno na efekt. Bylo to vypočítáno tak, aby s minimálními prostředky bylo dosaženo maximálního účinku.

Znovu se ozvalo zasvištění důtek. Tentokrát však jejich prameny zasáhly záda a ramena dívky. Ta udělala dva kroky do předu, protože nohy jí zůstaly volné a upoutaní rukou jí to dovolilo, a zalapala po dechu. Ani se nestačila nadechnout a opět zasvištěly důtky. Tentokrát udeřil námořník stojící před ní. Prameny důtek zasáhly břicho a boky. Salima se postavila na špičky a udělala několik kroků zpátky, co jí provazy dovolily. Bolest jí tak zaskočila a ochromila, že se neustále pokoušela popadnout dech.

Chvilku byla pauza. V ní se Salimě podařilo nadechnout a získat zpět ztracenou rovnováhu. Oddych však netrval dlouho. Pauza stačila pouze na to, aby mohla procítit bolest, kterou jí způsobili a dvakrát se zhluboka nadechnout. Další zasvištění, další rána dopadla na její záda. Dívka popoběhla do předu. Další rána a opět ze zadu. Tentokrát už stála na špičkách prohnutá jako luk. Z úst vydala pouze tiché vzdychnutí. Na těle se jí objevily červené pruhy. Stopy po dopadu jednotlivých pramenů důtek.

Angelika, která sledovala celé dění před sebou s velkým napětím si částečně oddychla. Podle toho, jak se Salima zachovala po čtyřech ranách, které už zasáhly její tělo, Angelika věřila, že to její služebná vydrží. Další zasvištění důtek. Tato rána dopadla na její prohnuté tělo ze předu. Dva prameny zasáhly i její prsa. Tentokrát už dívka hlasitě zavzdychala a uskočila do zadu. Ještě v pohybu jí zasáhla další rána zepředu. Ihned v zápětí jí zasáhly důtky námořníka stojícího za ní. Potom následovala opět další rána ze předu. Potom další dvě ze zadu. Námořníci ji bičovali tak, aby nemohla vystihnout odkud rána dopadne. Po každé ráně přibývaly červené šrámy na jejím těle. Jakoby se její nahé tělo postupně oblékalo do šatů z červených pruhů. Některé už začaly měnit barvu do ruda a sem tam se objevila i tmavě modrá barva.

Tělo nebohé dívky se neustále otáčelo a zmítalo, podle toho odkud přicházely rány. Postupně hlasité vzdychání přecházelo v úpění. To už se Angelika začala v duchu modlit a prosit boha, aby Salima toto rafinované bičování vydržela. Písek se v pravidelném rytmu přesypával, ale pro nešťastnou dívku, strašně pomalu. Čas odměřuje každému stejně, ale někdy se nekonečně vleče, jako v tomto případě. Angelika se přistihla, že stále častěji sleduje přesýpací hodiny. Neustále se modlila, aby v horní baňce nebylo ani zrnko písku.

Námořník, který stál v zadu postoupil o dva kroky dopředu. To už na tělo služebné dopadlo patnáct ran. Tím začaly, rány přicházející ze zadu, dopadat na boky a prsa dívky. Námořník, stojící ve předu se také zaměřil na její prsa. Rány opět dopadaly na její tělo v nepravidelném rytmu, jenže dopadaly na velice citlivé části jejího těla. Prsa do dosavad nedotčené se také pokrývaly červenými pruhy, které po sobě zanechávaly prameny důtek. To už se její úpění změnilo v jednotlivé výkřiky do rytmu svištění důtek. Její pohyb a poskakování připomínaly nějaký rituální tanec. Byl to však tanec bolesti.

Teprve nyní přestala Angelika sledovat ten hrůzný tanec bolesti a podívala se směrem, kde stál kapitán de Scart. První čeho si všimla, byl výraz spokojenosti na jeho tváři. Potom se podívala na posádku. Všichni s napětím sledovali každý pohyb Salimy, aby jim neušel sebemenší detail jejího mučení. A rány dál dopadaly na tělo nebožačky. Její výkřiky se slily v hlasitý křik. Rány nikdo nepočítal. Salima už přestala tancovat a zůstala viset na provazech. Ještě několik ran zasáhlo její tělo a hlava se jí zvrátila do zadu. Omdlela.

„To stačí! Dost!!“ vykřikl Flavio a tázavě se podíval na kapitána.

Kapitán se podíval na přesýpací hodiny, které měli odsypáno asi tři čtvrtiny obsahu. A jakoby zklamaně se podíval na Angeliku.

„Je vidět, že komtesa moc nevydrží.“ prohlásil kapitán „Dobře. Proberte jí a odveďte jí do její kajuty.“ pokýval hlavou, „Pro dnešek jsme zřejmě skončili. Můžeme to shromáždění rozpustit. Nejdřív odveďte komtesu a potom zavřete ostatní do jejich kajut.“ nařizoval, evidentně spokojen s dnešním představením.

Jeden z námořníků hodil džber do vody a nabral do něj vodu. Džber pak podal jednomu z námořníků, kteří mezitím vrátili devítiocasé kočky Flaviovi. Ten ho uchopil a vychrstl celý jeho obsah na visící dívku. Účinek slané vody se projevil okamžitě. Salima se probrala začala znovu úpět. To jak se slaná voda dostala do ran. I když neměla nikde poškozenou kůži, přesto měla tělo jako v jednom ohni. Potom jí námořníci odvedli do kajuty a tam jí ponechaly svému osudu. Salima se zahalila do zbytků jejích šatů a velice opatrně se požila na lůžko. Přesto se to neobešlo bez úpění a hlasitého vzdychání.

Jakmile odvedli Salimu do podpalubí, začali odvádět i ostatní. Angeliku odvedli jako poslední. Když v kajutě osaměla, přemýšlela, jestli je to náhoda nebo záměr. Došla k závěru, že to všechno bylo vypočítaný na efekt a to představení bylo připraveno pro ní. Kapitán de Scart už ví jak to doopravdy zřejmě od začátku a nyní zřejmě zkoušel kam až dokáže zajít a co vydrží. Bude muset hodně přemýšlet, aby našla způsob jak tohoto vychytralého kapitána obelstít, aby dosáhla svého.

Jak se vám článek líbil?

Kliknutím na hvězdičku povídku ohodnotíte

Průměrné hodnocení 4 / 5. Počet hlasů: 1

Zatím nehodnoceno. Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *