|

Povídka “Andy – 6. část”

Předchozí díly povídky: Andy 1, Andy 2, Andy 3, Andy 4, Andy 5.

Během hodiny jsem stihla uklidit celou místnost, vytřít podlahu, kachličky na stěnách, toaletu i vše ostatní. Po nějaké době se mi už ani nezvedal žaludek. Nad ničím jsem nepřemýšlela, naprosto otupěná, žádné myšlenky, nic. Občas jsem sebou cukla jen když mi vystřelila bolest z rozkroku, kde na mne použili “dlouhou”. Nepřemýšlela jsem ani nad tím co dělám, ani nad tím co mne čeká. Nic. Poslušnost. Splnit rozkaz. Stihnout to. Absolutní odevzdanost. Splnit vše.

Nevím jestli to byla hodina, ale když se otevřeli dveře stála jsem uprostřed místnosti již chvíli v pozoru. Jen tak. Automaticky mne napadlo, že takhle bych měla čekat. Bylo vidět mírné pousmání když mne po otevření dveří takto spatřil. “Velmi, velmi správně” zaslechla jsem, jak si spíše pro sebe řekl.

Beze slova obešel místnost, prohlédl je-li vše uklizeno a pak se podíval na mne. “Jdi se osprchovat, pořádně, rozuměla si? Pak pojedeme” a ukázal rukou do chodby. Našla jsem koupelnu a asi deset minut se drhla. Až teď jsem znovu začala cítit pach výkalů. Umývala jsem se pořád znovu a znovu až byla má kůže úplně růžová, ale pořád jsem měla pocit, že jsem cítit tím odporným zápachem. Možná to byl jen pocit.

Pak si pro mne přišel Lukáš. Počkal až se poutírám a pak jen beze slova mávnul ať jdu za ním. Nahá, bosa jsem za ním vykročila na chodbu. Došli jsem až k hlavním dveřím, kde už náš čekala Silva. “Řekni Nashledanou paní Silvo kurvičko” řekl mi. “Nashledanou paní Silvo” řekla jsem zcela odevzdaně a automaticky se narovnala do pozoru. “Nashledanou kurvičko. Nashledanou kurvičko. Až tu budeš příště už bude jen děvka. Obyčejná děvka. A bude na tebe více času”. Strašně zle se uchechtla až mi přešel mráz po zádech a otevřela nám. Vyšli jsme na dvůr a jen jsem slyšela jak za námi zavírá a zamyká dveře.

Lukáš šel ke kufru auta a já tam bezeslova vlezla co nejvíce dozadu a přikryla se dekou. Zabouchnutí, hluk motoru, ale už mne tak neohlušoval jako předtím. Vyjeli jsme. Konečně ne nahá, ale zabalená do deky, ležící a ukolébaná jízdou jsem začínala usínat.

Smích. První co jsem si uvědomila byl smích. Až pak, že jsem v kufru Lukášova auta a že jsem usnula. Vyděšeně jsem se vyhrabala z deky. Do otevřeného kufru se díval smějící se Lukáš z nějakým neznámým člověkem. “Karle tady ti představuji Andy. Jak říkala Silva teď je to ještě kurvička, ale po tomto víkendu už to bude doufá jen normální děvka”. “Takže kurvička, tak jí tak chvíli budeme ještě říkat” usmál se a pevným hlasem na mne “Vylez”.

Vylezla jsem z kufru. Venku už byla úplná tma. Stali jsme na parkovišti před nějakou obrovskou vilou. V několika oknech se svítilo, ale kromě zvuku větru nebylo nic slyšet. Automaticky jsem se postavila do pozoru. “Ruce za hlavu a rozkroč se” řekl Karel. Začal mne pomalu obcházet. “Je vysoká, hodně vysoká, to se bude některým klientům líbit”. Ohmatal mi krk, prsa, zadek, projel štěrbinku… “zvedni nohu” chytil mne za kotník, zkroutil jí a Ohmatal mi stehna a lýtka…”do pozoru”. Položila jsem nohu zpět. “Tak co s ní” otočil se na Lukáše. “Hele je to vysokoškolačka, zatím si nic neužila a nic neumí. Je tu na nějaké první zaučení, ať si uvědomí, že je děvka a nic víc. Je masochistka takže občas má i orgasmus a je poslušná. Máme s ní dlouhodobé plány takže bude postupně vychovávaná. Nijak ji nešetři, je to opravdu jen kus masa a čím dříve si to uvědomí tím lépe” řekl Lukáš a poplácal mne po tvářích. “Co ty prsa?” zeptal se Karel. “Ano, ty nejsou nic moc, ale nejdříve to zůstane tak jak to je, pak se sním budou dělat různé věci a až budou moc opotřebované tak jí necháme udělat pořádné” odpověděl z naprostým klidem Lukáš.

Různé věci. Až budou moc opotřebované. Různé věci. Až budou moc opotřebované. Pořád dokola mi tyto dvě věty rezonovali v hlavě. Pořád jsem si je opakovala a přemýšlela nad jejich významem. Ne. Raději nepřemýšlet. Vím že jsem na začátku. Že mne ještě čeká mnoho věcí. Asi to bude tvrdé. Asi to bude hodně tvrdé. Trochu jsem se roztřásla. Snad to bylo tím studeným větrem jenž se proháněl po parkovišti, snad strachem z toho co mne čeká, snad jsem se chvěla očekáváním co ještě vše poznám. Očekávání. Zvláštní slovo mne napadlo. Už jsem skoro děvka.

“Na jak dlouho” slyšela jsem znovu hlas Karla, jenž pokračoval v rozhovoru. “Do neděle do večera. V pondělí musí do školy. Chceme aby pokračovala ve studiu, vystudované mají o dost větší cenu” odpověděl Lukáš. “Cenu jak cenu, ale vystudované jsou ty největší děvky a nejperverznější co znám” z úšklebkem odpověděl Karel. “V neděli přijeď, zatím se měj” a ani nečekaje na odpověď se otočil a odcházel. “No za ním, na co čekáš” vyjel na mne Lukáš. Rozběhla jsem se za Karlem, došla jsem ho a v uctivé vzdálenosti šla za ním. Zase úplně nahá. Pořád jsem přemýšlela jestli mne někdo uvidí.

“Pár informací pro tvou študovanou hlavinku, snad si je zapamatuješ. Budeš mi říkat Pane, tak jako ostatní děvky. Jsme sado maso erotický klub. Tvrdý klub ale nic extrémního – jsme pro většinovou klientelu. Ale opravdu se nemusíš bát – zcela jistě se dostaneš i do specializovanějších klubů, které jsou již jen pro vyvolené. A dostaneš se do hodně z nich a do hodně specializovaných” z mírným úsměvem se na mne otočil. Asi zaregistroval jak jsem zbledla. Zase ty myšlenky jenž se mi honili hlavou, zabijácká fantazie. Zase jsem se mírně zachvěla.

“Očekává se plná spolupráce a absolutní poslušnost. Když si klient bude přát abys bolestí křičela, budeš křičet, když si bude přát abys mlčela a snášela bolest mlčky, budeš mlčet. Nemusíš se bát, zde to není tak extrémní jako jinde, normální klient se zmůže maximálně na bičování, vosk a podobně. Občas tu mám speciální požadavky, například na jehly, nebo animal, čemuž samozřejmě rádi vyhovíme, ale to je vše pod dohledem. Někdy děláme speciální akce pro dobré zákazníky z vybranou děvkou, ale to ti zatím nehrozí”.

Animal. To slovo. Ta činnost. To mne zatím ani nenapadlo. “…a jestli ji někdo připustí s opravdovým koněm” vzpomněla jsem si na slova při prohlídce. Tak to asi bylo myšleno vážně. Asi slovo Vše znamená opravdu Vše. Vše. Kolena se mi podlamovala a začala jsem lapat po dechu. Ale věděla jsem, že nesmím vypustit ani hlásku a pokračovat. Určitě by následoval trest. A s tím co jsem už věděla mi docházelo, že slovo Trest může mít nekonečně mnoho podob.

“Teď se půjdeš vysprchovat, něco na sebe hodíš a jdeš se nafotit a zkontrolovat”. “Nafotit?” uklouzlo mi. Zle se na mne podíval, ale když zaregistroval otázku v mých očích zeptal se “Je v něčem problém?”. “Jen že mne zrovna fotili nahou” špitla jsem a sklopila oči. “A tohle. Tohle byli fotky do katalogů pro jiné aktivity které z tebou budou prováděny. Teď budeš vyfocena v našich interiérech a z našimi pomůckami. Katalog pro naše klienty – budeš prezentována jako naše děvka i když to není technicky pravda. Některé jste naše, některé nám vozí na zaučení, však se také z některými uvidíš”.

Došli jsme k domu. Pán zazvonil. Bylo slyšet pípnutí a cvaknutí nějakého elektronického zámku a dveře se otevřeli. Vešli jsem do malého vestibulu. Dům musel být ohromný už jen dle dvou točitých schodišť jenž se vinuli vlevo a vpravo. “Přízemí je zařízené jako salónky, nahoře jsou většinou pokoje pro normální sex kde budeš i spát a celé sklepení je přizpůsobeno jako několik malých mučíren”. Odněkud se vynořil brýlatý mladík. V první chvíli mne napadlo zakrýt si prsa a klín, ale hned jsem škubla rukama zpět. To by opravdu nebylo vhodně.

“Petře tady ji máš. Přiděl ji pokoj, okoupat, vyfotit, proměřit a zaveď ji k Marii. Je to úplná děvka, neměla by dělat problémy. Bude se připravovat aby se z ní dalo provádět naprosto vše tak jí nemusíš šetřit.” “Jasně, díky za upozornění.” řekl mlsně kluk a pořád mne sjížděl pohledem. Pán se obrátil ke mne “Budeš ho poslouchat na slovo jako kohokoliv jiného v této budově. Na slovo. Kdybys měla s čímkoliv problémy zmíním se Lukášovi a on už zařídí. abys už žádné problémy neměla”. Zmohla jsem se jen na kývnutí hlavou, ale to už pán neregistroval a odcházel.

“Po těch pravých schodech” pokynul Petr. Skoro jsem se rozběhla jak jsem chtěla splnit rozkaz. “Ruce nad hlavu” štěknul. Šli jsem do třetího patra, přestože nahá tak z rukama nad hlavou se šlo natolik špatně, že nahoře se ze mne řinul pot a jen jsem oddychovala. “Doprava a pokoj 12” opět vyštěkl. Došla jsem ke dveřím a zastavila. “Dej ruce dolů a dovnitř”. Otevřela jsem dveře. Relativně velký pokoj. Velké letiště se zrcadlem na stropě, rohová vana, vedle sprchový kout, malý stul se židlí, na stěně pár pomůcek, velká kovová klec v rohu.

“Doprostřed místnosti, narovnej se, ruce za hlavu, nohy od sebe” poručil. Když zjistil, že i z rozkročenýma nohama jsem pořád větší než on rozkopl mi je ještě více doširoka abych měla obličej v úrovni z jeho. “Hmm nádherně vysoká, nádherně, a jak se zpotila, prasátko, hmm pevný zadek i stehna, to se bude líbit, malá prsa ale zase pevná” říkal a obcházel mne. Velmi nešetrně se mně dotýkal a mačkal všude možně. “Hmm zpocené prasátko, zpocená kurvička, to bychom jí ještě měli ojet než se sprchne”, chytil mne za vlasy a smýknul mnou na roh postele. Roztáhl mi nohy aby snížil mno výšku a ani nevím kdy si rozepnul kalhoty to do mne verval. Začal mne zběsile šukat zezadu a přitom mne pořád držel za vlasy a tahal mi hlavu dozadu jak jen jsem dokázal prohnout záda. Začala jsem sípat a ještě více se potit ani nevím jestli nedostatkem kyslíku, nebo vzrušením. Zrovna mne souložil cizí člověk v cizí místnosti. Člověk, kterého jsme poznala před pár minutami. Projížděl mě, donedávna takovou slušnou. A teď pomalu se stávající opravdovou děvku. Velmi rychle se vystříkal a pustil mi hlavu. Zůstala jsem ležet ohnutá přes roh postele a těžce oddychovala. Jeho sperma mi pomalu stékalo po vnitřní straně levého stehna.

“Uff. Špindíry jako ty to mám rád. Někdy si tě ještě půjčím. Vstávat a do sprchy”. Slezla jsem z postele a šla do sprchového koutu. Vzal si židli a sedl si naproti. Došlo mi, že dveře od sprchy asi nemám zavírat. Beze slova mne pozoroval jak se myji. Drhla jsem se pořádně, aby neměl záminku mi cokoliv vyčítat. Když jsem se vykoupala, poručil mi vyfénovat si vlasy, dal mi huňatý růžový župan a růžové trepky a poručil ať jdu za ním. Došli jsem do místnosti kde se slovy “musíš vypadat jako děvka” vybral síťované body z velkými oky a k nim podvazkový pás a stejně síťované punčochy. Oblékla jsem se a vzala si na sebe zpět župan. Ze zásuvky vytáhl foťák a pokračovali jsme. Pak jsem sešli o patro níže. Tam již občas z některých místností bylo něco slyšet, občas smích, občas vzdechy, občas jiné zvuky.

Nejdříve mne zavedl do nějakého většího salónku z malým barem. Za barem nikdo nebyl, ale u baru seděl asi padesátiletý muž. Zvědavě si mne prohlédl. “Omlouvám se pane, ale potřebuji zde této nové děvce udělat pár fotek, jestli by vás to nerušilo” zeptal se Petr neznámého. “Ale vůbec ne, jen si ji vyblejskněte” usmál se a potáhl ze svého drinku brčkem.

“Sundej si župan a trepky, na gauč, usměj se”. Záblesk. “Nohy od sebe.” Záblesk. “Více, roztáhni si ji za konečky pysků, hlavu na stranu, usměj se…”. Záblesk. “Do roku, jednu nohu na květináč, vytáhni si kozy, usměj se…” Záblesk. “Na tu prostřední barovou židličku, nohy na ty okolní, tělo dopředu, ruce na bar, usměj se”. Záblesk. “Zůstaň tak”.

“Pane, mohl byste ji tam prosím vrazit nějakého robertka, jsou v poličce za barem” ozval se najednou Petr. “Ale jistě. A nemám ji nejdříve vzrušit?” zeptal se neznámý. “Nene, je tu nová, teprve později bude dána k dispozici, jen ji ho tam pořádně vražte, stejně má malou kundu a budeme ji muset roztahovat, tak ať si zvyká”. Neznámy zašel za bar a vyšel z velkým robertkem. Pak si mně prohlédl, zašel zpět a vrátil se z ještě větším. Jak jsem tam seděla na barové židličce se zvednutýma nohama a rukama za zády na baru tak mne oblil pot. “Ten bude pro začátek lepší a je i z tvrdší gumy tak se neohne” řekl si pro sebe neznámý a přišel ke mne. Postavil se bokem a trochu se shrnul aby se mi podíval zpříma do očí. Cítila jsem jak mi levou rukou roztahuje pysky a pravou pomalu napřahoval. Začal jsem se třást. Švisttt. Něco do mne prudce proniklo, až jsem málem omdlela. Ahhhhh křičela jsem a křečovitě se držela pultu. Bolest, neuvěřitelná bolest a pocit plnosti. Neznámý se usmíval, křičel ať držím nohy od sebe, ještě tam s robertkem kroutil. Pak odstoupil a pohlédl na Petra. “Skvělé pane skvělé, kdybyste trochu odstoupil ať si ji vyfotím z tím trčícím robertkem a těmi slzami. Děkuji. A ty neřvi kurvo. Máš široké boky uvidíš co se do tebe za půl roku vejde. Úsměv”. Záblesk.

Křečovitě jsem se usmívala zatímco udělal ještě pár fotek. Pak ze mne vytáhl robertka. To už celkem šlo, v obraném instinktu mi kundička celá zvlhla. Zatím co Petr vracel robertka na místo, neznámy ke mne přistoupil a několika prsty mi projížděl kundičku. Stála jsem tam a drželo. Cítila jsem jak jí mám roztaženou a i tak to po předchozím roztažením hodně bolelo. “Za takovou chvíli a vejdou si mi tam bez problému čtyři prsty. Jojo v tom máte pravdu, tahle je přímo určena k rozšiřování a ze začátku jí to nebude ani bolet. Se vsadím, že ani neví jakou má speciální kundičku”. Poplácal mně vlhkými prsty po obličeji šel si sednou zpět k baru. “Župan, trepky a za mnou děvko” poručil Petr. “A díky za spolupráci” obrátil se k neznámému. “Však se ještě uvidíme” odpověděl mu neznámý a posrkával dále drink.

Sešli jsme po schodišti až úplně dolů. Starý temný sklep z vysokým stropem. Vydali jsme se dlouhou rovnou chodbou. Míjeli jsme několik malých dřevěných dveří pobitých velkým nýty, vypadali velmi starobyle a asi každý si domyslel, že za nimi jsou mučírny. Vešli jsme do jedněch otevřených. Větší místnost, uprostřed stůl z popruhy, na zdi kladkostroj z lanem ke stropu, na stěnách mnoho věci. Poručil mi se svléknout, ale další focení probíhalo už celkem v klidu. U okovů, u klády, v kládě, na kamenné podlaze, jednou mne přivázal na stůl. Usmívat se. Záblesk. Záblesk. Záblesk.

Skončili jsme. Odvázal mne. “Vezmi si jen župan, oblečení do ruky a pojď”. Beze slova, jsem se zvedla ze stolu, rychle posbírala oblečení, vzala si na sebe župan a pospíchala za ním na chodbu. Zahnul za roh a vešel do jiné místnosti. Něco mi to připomnělo. Něco z dnešního dne. Jasně osvětlená gynekologická ambulance. Klasický stůl, skříňky kolem stěn. “Na váhu, vydrž, ještě výšku, mno 185, to se bude hodně lidem líbit”. Pak mi ještě změřil metrem pas, boky a prsa. Dnes jsem to již absolvovala podruhé, ani mi to nepřišlo nějak nepřístojné. “Na stůl, nohy do držáků”. Přivázal mi jak stehna tak lýtka, ruce i tělo. Do kundičky mi vrazil nějaký roztahovák, byl chladivý a mou podrážděnou dírečku spíše uklidňoval. Najednou začal něčím otáčet. Cítila jsem jak se mi více a více vzdalují poševní stěny. Začalo to dost bolet. Hodně bolet, začala jsem nejdříve jen sípat, ale pak už křičet. Ani jsem nekřičela nějaká slova jako “dost” nebo “přestat”, to by stejně nepomohlo, jen neartikulované vzkřeky a trhala jsem sebou v řemenech. Přestal, asi už si myslel, že je to dostatečné. “Hmm, průměr 14 cm, na to že jsi nikdy nerodila a nejsi vycvičená je to dobré, ale vzhledem k těm boků to tak nemůžeme nechat” klidně konstatoval do mého pláče a vzlykání. Povolil ten nástroj. Úleva. Obrovská úleva. Odvázal mne.

“Vem si župan, jdem tě ještě jednou sprchnout a pak tě předám Marii”. Z nohama roztaženým bolavou kundičkou jsem se rozešla ze Petrem.

Za Marii. Jestli to bude někdo jako Silva, tak se mám na co těšit.

 

Jak se vám článek líbil?

Kliknutím na hvězdičku povídku ohodnotíte

Průměrné hodnocení 4.5 / 5. Počet hlasů: 4

Zatím nehodnoceno. Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *