Povídka “Indiánské léto”

Žhnoucí slunce rozpaluje písek a skály jako by je chtělo roztavit. Otřískaný rozvrzaný dostavník, tažený zpěněným čtyřspřežím, zvedá oblaka dusivého prachu a nadskakuje na kamenech, jimiž je neudržovaná cesta, či spíše její náznak, poseta. Vozka práská bičem jako šílený, v jeho očích se zračí strach. Nebýt toho, že ho na hrudi v jelenicovém váčku hřálo několik valounků zlata, které dostal předem, nikdy by se na tuhle šílenou cestu nevydal. Po kraji bloudily tlupy vzbouřených Siouxů a i když jim modrokabátníci uštědřily několik úderů, řádily ty krvelačné šelmy dál a nikdo rozumný by z Fort Benningu nevystrčil nos. Jenže Malcolm McDowell byl tvrdohlavý Ir, který chtěl stůj co stůj dostat svou mladou dceru spolu s jejím starším bratrem pryč z toho ďábelského místa, kde se to hemžilo rudokožci. Neuvědomoval si, že všechny uvrhuje do ještě většího nebezpečí. Ti dva vojáci, co je doprovází jako jízdní hlídka, to nevytrhnou. Naštěstí je to do pevnosti Redstone už jen pár mil. A odtud je potom do Phoenixu již cesta bezpečná. Ale stejně, čert nikdy nespí. Pro jistotu si přitahuje ručnici blíž k sobě a znovu práskne bičem. I ve voze vládne stísněná nálada. Mohutný Malcolm nervózně sleduje okolní krajinu, co chvíli si bezmyšlenkovitě tahá za hustý ryšavý plnovous a potichu si pro sebe láteří. Kdyby jim plukovník Burton dal sebou alespoň víc mužů. Ale ne, prý je potřebuje v patrolách. Jestli prý chce pan McDowell více mužů, musí počkat až bude povstání indiánů potlačeno. Možná měsíc, možná dva. To tak, těch rudochů spíš přibývá, než naopak. Malcolm McDowell se bojí o své čerstvě nalezené zlato. A taky o svoje děti. Dvacetiletý Ryan je už mladý muž a dovede se o sebe postarat, ale osmnáctiletá Jenny, jeho drahoušek, rusovlasá princeznička s blankytně modrýma očima po nebožce své matce, o tu má největší strach. Mužští se už za ní začínají otáčet. Jen pryč odsud, zpátky na východ, do civilizace. Podívá se na ni. Spí, tiše oddychuje stočena do klubíčka v rohu. Alabastrovou pleť pokrytou prachem. Vedle sedí Ryan, snaží se utopit svůj strach v brandy. Malá lahvička už je takřka prázdná, ale co, stačí už jen projet Hadí soutěskou a po pár mílích už bude vidět strážní věže. Nikdo nemluví, všude je ticho jak před bouří, pomineme li rachot vozu a dupot koňských kopyt. Předsunutá hlídka, jedoucí sto yardů vepředu, právě zmizela za ohybem, tam kde je vstup do soutěsky. Netrvá to dlouho a zanedlouho mizí v zatáčce i dostavník… Ale kde jsou vojáci? Vždyť to bylo jen pár desítek yardů – vozka se bázlivě rozhlíží, ruka svírá kulovnici, všude ticho…

 

Tu něco zasviští vzduchem a z vozatajových prsou trčí šíp. Kolem něj rozkvétá rudá růže krve, vpíjející se do plátěné košile. Muž upustí pušku a s chrčením se po hlavě skutálí z kozlíku. Malcolm překvapeně zahlédne zkroucenou postavu, která se mu mihla před očima. Současně se vedle jeho tváře rozdrnčí zabodnutý šíp s dlouhým opeřením. Ryanovi vypadne placatka z třesoucích se prstů. Probouzí Jenny. Všechno ostatní se udává rychle, jako ve snu. Malcolm nadává a střílí z revolveru. Z okolních stran se rojí polonahé postavy divochů, zasypávajících vůz deštěm šípů. Několik se jich hroutí po přesných zásazích Ira, zoufale bránícího svou rodinu. Potom však jeden z dřevěných poslů smrti najde svůj cíl. Starý McDowell se hroutí na podlážku s šípem hrozivě trčícím z krku. Jenny se rozječí hrůzou. Dostavník se zastavuje, Indiáni to s koňmi umí. Ryan podléhá strachu, v opilecké naivitě vylézá ven z vozu, ruce nad hlavou. Sotva však došlápne na zem, přiskočí jeden z rozdivočelých Siouxů a rozetne mu hlavu tomahawkem. Mladík padá jako podťatý. V tu chvíli dívka šílená děsem a současně nenávistí bere z tuhnoucích prstů svého otce těžký Colt a oběma rukama bez míření vystřelí. Rudokožci se nevěřícně rozevřou oči, z ruky vypadne zkrvavená sekyrka, mezi oči mu z čela stéká stružka krve. Bez hlesu se sesune na zem. Odněkud se ozve zoufalý výkřik plný vzteku. To otec mladého válečníka vyřkl rozkaz smrti. Bojovníci spěchají vykonat příkaz svého náčelníka. Hrnou se do dostavníku. Jenny znovu pozvedá zbraň, ale běda, došly náboje. To už jí uchopí několik párů rukou a surově vyvleče ven. Tam s ní mrští na horký písek.

 

Než se vyděšené dívce podaří povstat, uchopí ji ze zadu znovu dva páry rukou a bleskově ji svážou ruce za zády. Kožené řemínky se bolestivě zařezávají do kůže. V ramenou, násilně vyvrácených, ji ukrutně bolí. Znova je hozena na písčitou zem, pokrytou ostrými kameny. O jeden z nich se bolestivě uhodila do čela. Zkušené ruce jí poutají řemen z bratrových kalhot kolem krku, na něj uvazují uzdu, muži nasedají na koně a vlečou ji násilím za sebou. Brzy jí dochází dech, několikrát upadne, se svázanýma rukama se běží špatně. Kůň ji nemilosrdně vláčí po kamenité zemi, Jenny naříkavě prosí o slitování, ale nikdo se nezastaví, aby jí pomohl na nohy. Ještě nejméně dvacet minut jí takto táhnou, až dorazí k řece. Tam ji špinavou, ubrečenou a totálně vyčerpanou konečně odvazují od dlouhého popruhu. Rozvazují jí pouta a pak z ní nečekaně ztrhají šaty.

 

Dívka je zmatena, stydí se, přímo šíleně se stydí před tou hordou nepřátelských mužů, páchnoucích kouřem, potem a koňmi, cítí jejich zkoumavý pohled, pálící na kůži jako oheň. Cítí jak rudne, jednou rukou si zakrývá nedozrálá ňadra, zatímco druhou tiskne k rusému klínu. Její bílá pokožka září do padajícího soumraku. Trvá to sice jenom chvilku, ale v ten okamžik jakoby se čas zastavil. Nahá, nevinná a nezkušená samička v houfu divokých, nelítostných samců. Anděl, který nedopatřením spadl do pekla. Nemá šanci a ví to. Je ještě panna a tak může pouze mlhavě tušit, co všechno jí ti divoši mohou udělat. Ale i kdyby byla protřelou nevěstkou, schopnou dělat ty nejperverznější věci, proti rafinované krutosti zatrpklých domorodců by se její zkušenosti rovnaly zkušenostem jeptišky. Těch pár vteřin, kdy byli divoši fascinováni její křehkou krásou, náhle vypršelo. Pomocí ostrých hrotů svých oštěpů ji ženou do vody a nutí ji, aby se umyla. Bojí se, moc se bojí, navíc je voda studená a fouká větřík. Zuby jí drkotají strachem i zimou. Poctivě se všude myje, splachuje nánosy špíny a potu ze svého těla, které tak ještě více odhaluje svou andělskou bělost. Naskakuje jí husí kůže, bradavky se topoří chladem. Její přísná křesťanská výchova, zakazující odhalovat své tělo před mužskými zraky, způsobuje, že její stud přesahuje únosnou mez a ona touží po smrti. Vrhá se do temných vod divoké řeky s touhou utonout. Hbité ruce lovců však nedovolují kořisti uniknout a najít klid ve věčných lovištích. Za svoje vlasy barvy červánků je surově vytažena na břeh. Vykašlává vodu, zoufalství ji zatemňuje mysl, vrhá se na své trýznitele a snaží se je alespoň poškrábat svými nehty. Malá šelma chycená do pasti. Bolestivý úder do tváře ji sráží na mokrý břeh. Muži na ni zaklekají a znovu ji poutají. Jejich ruce přitom nešetrně zkoumají její nejintimnější partie, drtí prsy a vnikají do klína. Kdyby mohla, propadla by se hanbou.

 

Opět jí zvedají něčí ruce a přehazují přes koňský hřbet jako vak se zásobami. Vnímá pod břichem teplé koňské tělo, hlavu na jednom konci, svázané kotníky na druhém, cítí, jak ji křížem přivazují. Holý zadeček je vystaven na odiv celému tomu prokletému světu, snaží se modlit, ale je jí taková zima, že nemůže pořádně mluvit. Vezou ji jako balík a ona je bezmocná. Bože, čím se tak provinila? Co učinila tak špatného, že ji Bůh vydal do rukou smečce krvelačných vlků, neznajících soucit s nikým a s ničím. Pyká snad za celou svou bílou rasu, která tyto hrdé syny nového kontinentu pokořila a srazila na kolena? Čeká snad nyní stejný osud i jí? Kam však až půjde jejich touha po tom ji ztrestat, pokořit, zneuctít a pomstít se její bílé kůži a vlasům barvy mědi. A proč zrovna jí! Ach, zabila přeci náčelníkova syna. Nikdy mu nevysvětlí, že se jen bránila… Nyní si je jista, že jí čeká smrt. Smrti se nebojí, ale mučení… ach, Bože! Dlouho do noci cestuje mlčenlivá skupina vzbouřenců, dokud nedorazí na místo, určené náčelníkem k přenocování. Ztuhlou a prokřehlou dívku sundávají z koně a okamžitě ji přivazují ke stromu. Nešťastnice šeptá prosby, ale marně. Muži rozdělávají dva ohně, jeden kousek od dívčiných nohou, kolem druhého, vzdáleného několik desítek yardů se ukládají ke spánku. Náčelník určuje hlídky. Jeden mladý bojovník s hadíma očima se usazuje k ohni proti připoutané Jenny.

 

Zrzečka trpí, záda se jí dřou o drsnou kůru jehličnanu, nohy příliš blízko ohně brzo nesnesitelně pálí, zatímco do prsou se jí zakusuje chlad. Navíc si strašně potřebuje ulevit. Stud jí však nutí vší silou vůle zadržovat přirozenou potřebu. Tu se jí o nohu otře nějaké zvíře, možná myš. To už Jenny nevydrží. Leknutím vyjekne a v tu chvíli se počůrá. Teplá moč jí tryská na stehna a pomalu stéká na zem, která ji hltavě vpíjí. Pro dívku je to okamžik největšího pokoření, jaké dosud zažila. Indián beze slova vstane a přistoupí k ní. Potměšile sleduje její neštěstí. Plápolavé odlesky ohně se odrážejí od její mokré pokožky. Tu mladík sáhne ke svému rozkroku a na tělo překvapené dívky dopadne jeho vlastní horký příspěvek. S ledově klidnou tváří močí mladý divoch na svou bezmocnou oběť. Děvče se tiše rozeštká. To jejího trýznitele ještě víc vydráždí. Jednou rukou ji sadisticky zmáčkne levé ňadro, zatímco druhou překotně masturbuje. Konečně dosáhne vyvrcholení. Muž pouští její ztýraný prs a na dívčino bříško dopadají kapky horkého spermatu. Jenny neví, co to je, v životě neviděla ani ztopořený mužský úd, natož semeno. Mokrou ruku si mladý Sioux otírá do jejích krásných vlasů. Pak usedá beze slova zpátky k ohni. Vyčerpaná dívka usíná neklidným spánkem, přerušovaným neznámými zvuky americké divočiny.

Ráno je nádherné. Ptáci oslavují nový den, vzduch je plný lesních včel a motýlů a voní lesem. Pro Jenny je to však smutné probuzení. Nevnímá krásu panenské přírody, tento den je pro ni ve znamení hrůzy a utrpení. Přichází pro ni dvojice divochů, odvazují ji a vedou k náčelníkovi. Noční hlídka překotně vypráví svůj zážitek. Náčelník naslouchá, občas očima zaletí k dřevěným nosítkám, na nichž leží jeho mrtvý syn. Na jeho pokyn odvedou dívku k mrtvole. Přinutí ji pokleknout. Náčelník přistoupí a tlačí ji hlavu k zsinalé tváři svého syna. Jenny se brání, hrůzou vykřikne, najednou se vzchopí a vrhne se k lesíku. Je to otázka několika sekund, než ji dosáhne pohotově hozené laso a srazí ji do trávy. Přivlečou ji zpátky k vůdci. Ten ukazuje na svého syna a něco zlověstně mumlá.

 

V jeho pravé ruce se objevuje ukořistěný bič. Za dívčinými zády utvoří divoši půlkruh, hroty oštěpů míří dovnitř. Tu se náčelník rozmáchne a nechráněnou dívku zasáhne konec biče jako hadí kousnutí. Strašlivá bolest se jí rozlévá ze zasažené paže do celého těla. Vykřikne, ale to už jí zasahuje další šlehnutí. Práskání biče se rozléhá po okolí a vrací se ozvěnou z nedalekého lesa. Jenny podvědomě uskočí do zadu, ale tam zády narazí na ostré hroty kopí. Odskočí zpátky, přímo vstříc další ráně. Sténá, pláče, prosí, padá na kolena a choulí se do klubíčka. Na bílé pokožce naskakují ošklivé šlehance. Dívka připomíná vyděšené zvířátko. Bič zasahuje nejcitlivější místa, další rudý pruh se objevuje na jejích dívčích prsech, a pak, když se ten dračí jazyk zakousne do jejího panenského pohlaví, Jenny konečně omdlévá. Však běda, není to vysvobození. Náčelník ji sice přestává mrskat, ale na jeho pokyn přinášejí muži vaky na vodu a vychrstnou studenou sprchu na dívčin obličej. Ještě jednoho vaku je potřeba, aby se zbičovaná dcera Malcolma McDowella probrala.

Chvilku vypadá, že neví, co se s ní děje, pak se jí však paměť vrací a nešťastnice opět propukne v srdceryvný pláč. Uši divochů jsou však hluché k jejím zoufalým prosbám o milost. Nyní jí přivazují na zápěstí a kotníky dlouhé řemeny. Potom ji odvádějí do prostřed paseky. Z každé strany připevňují bojovníci řemeny ke koním. Pak dívku násilím srazí do trávy. Na náčelníkův pokyn naskakují na připravené koně jezdci a zkušenými pohyby uvedou zvířata do pohybu, každé do jedné světové strany. Popruhy se napínají, dívčiny údy se roztahují, tlak sílí a zvedá její tělo ze země. Náčelník vykřikne a koně se zastavují. Rusovláska je nyní roztažena jako hvězdice, visí horizontálně tak yard nad zemí a z jejího hrdla vychází přerývané sténání. Sluneční paprsky se odrážejí od ryšavého ochlupení jejího lehce vypouklého klenotu a uvádí tak divochy do divokého vytržení. Pod jejím tělem zakládají dva muži nízký oheň, hladové jazyky sem tam vyšlehnou výš a olíznou dívčina záda. Mučená kráska vždy zaječí hrůzou a přinutí tak divoké Siouxy k ještě většímu nadšení. Dva vybraní muži, pomalovaní hrozivými barvami přistupují k dívce, vytahují z ohně hořící klacky, a ještě doutnajícími konci kreslí po bílém těle fantastické obrazce. Jenny sebou jen bezmocně trhá, řemeny se napínají, ale koně stojí pevně. Bojovníci se náhle dávají do válečného tance. Krouží kolem dívky, bezmocně se udící v hustém kouři, zručně přeskakují řemeny a mávají zbraněmi. Náčelník sedí se skříženýma nohama u hlavy svého syna a mlčky přihlíží. Tu se z kruhu odděluje zřejmě nejstarší bojovník a přistupuje houpavým krokem mezi dívčina roztažená stehna. Rudoch odhazuje bederní roušku a vyděšeným Jenniným zrakům se odhaluje jeho trčící přirození. Poprvé ho tak vidí v denním světle. Ač nezkušená, začíná tušit, jaké hrozné divadlo se zde chystá. V krku má vyschlo, tak jen sípá a trhá sebou. Marně.

 

Muž zkušeně zkoumá prsty její vystrčené pohlaví, prsty vniká dovnitř, roztahuje ho a obdivuje rusý porost. Pak nasadí svůj obrovský žalud na vstup do té dosud neprozkoumané jeskyňky. Pak pokývne hlavou, a na to gesto přistupují další dva muži k Jennině hlavě. Jeden ji surově uchopí za její dlouhé vlasy a předkloní ji tak hlavu, aby dobře viděla mezi svoje nohy, zatímco druhý ji v rámci možností uchopí za ramena a přitáhne směrem k sobě. Nejstarší Sioux pevně uchopí svůj trčící pyj a znovu kývá hlavou. A pak to přijde. Na ten pokyn druhý z dvojice divochů prudce přirazí dívčino tělo na bojovníkův podbřišek. Obrovský penis vniká násilím do úzké branky, zarývá se do stažené pochvy a trhá na kusy Jennin důkaz ctnosti. Panenská blána povoluje pod bezohledným násilníkem a z dívčiných rtů se ozve strašlivý výkřik. Indiánovo přirození opouští dobytou pevnost, po jeho pevném dříku stékají pramínky panenské krve. A znovu se hrouží ten hrozný nástroj do znesvěcené svatyně. Mužovy ruce drásají zmučené hroty dívčích ňader. Z rusovlásčiných modrých očí se řinou potoky slz. Nevěřícným pohledem sleduje tu strašnou věc, jak znovu a znovu vstupuje do jejího nitra, aby plenila a způsobila svému pánovi rozkoš. Divochovy pohyby se zrychlují, vzrušeně heká a mohutně přiráží. Pak se z jeho hrdla ozve vítězný ryk a Jennina pochva neochotně přijímá svou první dávku semene. Muži kolem stále tančí svůj ďábelský tanec a z jejich řad se odděluje další válečník. I on přistupuje mezi rozvrácená stehna znásilňované oběti a bez dlouhých okolků vráží svůj klín do její čerstvě znesvěcené štěrbiny, potřísněné rudým znamením ztracené nevinnosti. Šílený sen se opakuje. Opět je Jenny svědkyní svého potupení. V podbřišku se jí ozývá škubavá bolest, přehlušující i pálení ohně. A zase jsou její mladá rodidla zalita bělavým přívalem chámu. A již spěchá další, aby vykonal své chlípné dílo…

Muži se střídají, a dívka upadá do apatie. Z pohlaví jí vytéká nepřetržitý pramínek spermatu smíchaného s krví a tělo odmítá vnímat další bolest. Konečně poslední hrdina dokončil tu perverzní exekuci. A v tu chvíli přistupuje sám náčelník. Z jeho očí je patrna pomstychtivá radost, plive na dívčino rozdrásané přirození a pak se shýbá a vytahuje z ohně dlouhý zašpičatělý kolík. Se zadostiučiněním jím zamává pološílenému děvčeti před očima. Ze začernalého hrotu se kouří. Náčelník bere jednou rukou dívku pod zadečkem a druhou přikládá dýmající konec mezi dívčiny stydké pysky. Pak s válečným pokřikem Siouxů vrazí sálající dřevo do těžce zkoušené vagíny. To je už příliš. Jennino tělo se v nadlidském výkonu přímo vzepne ve vzduchu a pak zvadne jako bez ducha. Z dívčina klína vytryskne proud uvolněné moče, příhodně hasící doutnající kolík a zasahuje naplno náčelníkovy kožené legíny. To ho rozzuří k nepříčetnosti. Pustí mokré dřevo a šáhne k pasu pro nůž. Hladká ocel se zaleskne ve slunci, aby zasadila smrtící úder do srdce…

 

Do nastálého ticha se náhle ozve výstřel. Náčelník se zapotácí, upustí nůž a padne na dívku. Poplašení koně uvolňují řemeny a obě těla jsou stržena na zem těsně vedle ohně. Padají další rány, Siouxové jsou dokonale překvapeni. Umírají a na jejich poslední cestě je provází jasný zvuk kavaleristické trubky. Mezi stromy se zamodrají uniformy…

Jak se vám článek líbil?

Kliknutím na hvězdičku povídku ohodnotíte

Průměrné hodnocení 3.3 / 5. Počet hlasů: 3

Zatím nehodnoceno. Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *