Povídka „Manko“

Slečno, chybí Vám v kase peníze. Kde jsou?
Odměřeně se dotázal vedoucí starožitností.
No přece v pokladně. Ohradila se prodavačka.
Můžete mi říci, kde ? Ke kase máme přístup jenom mi dva a nikdo jiný. Tak kde ty peníze jsou!? Laskavě odpovězte.
Z čeho mne to obviňujete! Já sem Vám nic neukradla. Co si to vůbec dovolujete. Vyštěkla na něj

Tak vy mi neřeknete, kde ty peníze jsou ?

Ne !

Dobrá tedy zavoláme policii, ať celou věc vyšetří a předá celou věc státnímu zastupitelství.
Částka, která chybí naplňuje skutkovou podstatu trestného činu. Jste si toho vědoma.

Pchááá, otočila se na podpatku prodavačka a odešla otevřít dveře krámu. Ten starej prďola to neudělá. S mámou se znaj roky. Ta by mu dala, kdyby …

Halo policie, tady je pan …, chtěl bych nahlásit ztrátu finanční hotovosti …, Kdy přijedete, a asi do šesti, ale to vůbec nevadí stejně mám otevřeno do sedmi. Zatím nashledanou.

On ty policajty opravdu zavolal. To snad není pravda. Dědek jeden. Prachů má jak šlupek a nechce mi přidat. Hajzl jeden.
No jo, ale až přijedou fizlové, tak to praskne. Vyhodí mne z práce, skončím u soudu a můžu si tak hledat akorát místo v perlovce, protože slušnou práci neseženu. Máma mě vydědí a co pak. Sakra jsem to ale pitomá husa.
Přece se nepřiznám, to mně vyhodí rovnou, ale třeba né, když mu to vysvětlím, že kluk jede se školou na lyže a já mu chtěla koupit slušný vybavení, aby se necítil mezi spolužáky méněcenný. Zkusím to a uvidíme.

Celé dvě hodiny jí trvalo, než našla odvahu s majiteli přiznat.

Pane mohla bych s Vámi mluvit ?

Žádná odpověď

Pane, já sem ty peníze vzala. Vrátím Vám je. Prosím odvolejte tu policií prosím.

Chladný pohled skrz skla zlatých brýlí.
Až zavřete počkáte tady, až se vrátím. Žádné výmluvy ani vysvětlování, že na Vás čeká syn, matka nebo milenec. Počkáte tady na mne a celou věc dořešíme. Rozuměla jste! Stále ten chladný nepřítomný hlas.

Ano. Špitla

Teď běžte po své práci. Kdy by mne někdo sháněl, tak nebudu, až zítra. Pro Vás platí to co jsem řekl počkáte na mne.

Odešel.

Celé odpoledne uteklo jako voda. Zákazníků bylo dost tak nebyl čas myslet na to co bude večer.

19, 00 zavřela – majitel se nevrátil

19, 30 – kde je co pak tady na něj budu čekat celou věčnost

20, 00 – z nudy začala upravovat zboží

21, 00 – zarachotil klíč v zámku

Ruce se jí najednou roztřásly, srdce měla až v krku, nohy měla jak z olova.

Tak pojďte dál, hodina pokročila. Neřekl jsem Vám aby jste se posadila. Oba víme, že jste se dopustila vážného prohřešku, ale vzhledem k dobré známosti s vaší matkou nechci celou záležitost hnát do extrému, který by stejně přinesl nic dobrého ani pro jednu stran.

Monolog poslouchala jak ve snách.

Celé odpoledne jsem přemýšlel jak celou záležitost vyřídit. Vaše zdůvodnění mne vůbec nezajímá. Mohl jsem Vám vypomoci, ale to už j stejně pryč.
Takže, jsou vlastně jen dvě možnosti

1. na hodinu Vás propustit a předat celou záležitost policii a orgánům činným v trestním řízení
2. potrestat vás sám, jak si zasloužíte a peníze mi vrátíte srážkami z platu

Jsem si vědom, že jakákoliv varianta, kterou si sama, podotýkám sama, vyberete bude v každém případě pro Vás krajně nepříjemná, ale koneckonců způsobila jste si to sama.
Tak pro kterou jste se rozhodnete ?

Cccccccoco mmmmmmmmyslíte, tím, že mne ppppotrestáte sssssssssssám. Začala koktat

To je prosté. Nařežu Vám.

Celá zbledla Ccccccccccco nnnnnnnnnařežete mi. Koktání jí vůbec nepřešlo.

To jste tak naivní nebo hloupá, že mi nerozumíte. To se nedivím, že jste mne chtěla tak prostoduše okrást. Je to jednoduché. Svléknete se do naha a já Vám jezdeckým bičem zadek zmaluju na modro.

To přece nemůžete, to nejde.

Ale, jde. Vy sama si vyberete variantu a abych nezapomněl podepíšete mi dohodu že se vším souhlasíte dobrovolně a že je to Vaše přán, aby Vás nenapadlo mne obvinit ze znásilnění nebo ublížení na zdraví.
Rozumíte mi.
Co mlčíte. Jak jste se rozhodla.

Já nevím. Špitla

Co nevíte. Krást to jste věděla. Tak podívejte se rozhodněte se rychle, nebo zavolám policii a ty to s Vámi vyřídí.

To prosím ne. Já si asi zvolím druhou možnost.

Co tím myslíte asi druhou možnost. Co je to asi, asi !

Já tedy beru tu druhou možnost.

Nuže dobrá. Nyní se svléknete. Vlastní rukou napíšete souhlas s vaším potrestáním. Posléze půjdete na toaletu, kde se vyprázdníte, nerad bych měl pomočený nebo pokálený koberec. A Až se vrátíte přistoupíme k vlastnímu potrestání. Tedy abych se přesněji vyjádří k Vašemu výprasku.
Rozumíte tomu ?

Stále mluvil velmi klidně, ale chladně a bez emocí.

Aaano. Špitla

Z pod stolu vyndal jezdecký bič, červenočerný, pletený a prst silný a zlehka jej položil na desku starobylého stolu vedle zářivě bílého, nepopsaného papíru a zlatého plnícího pera. Pohodlně se usadil do křesla a zapálil si doutník.

Upřeně se na ní díval.

V místnosti bylo ticho, které by se dalo krájet.

Pohled na bič, papír, pero jí uhranul, ale zároveň fascinoval. Ještě neokusila bolest, přesto se jí do očí draly slzy.
Začala se svlékat.
Sako šlo dobře, ale knoflíčky na blůze šli hůř. Prsty jí neposlouchaly. Podařilo se. Ňadra jí halila bílá krajková podprsenka a ostře kontrastovala s opáleným tělem ze solária.

Stud jí velel zakryji si je, ale rozum říkal vždyť je to jedno, za pár chvil ukážeš víc, to co na tom.

Vyzula si lodičky, stáhla kalhoty, punčocháče.
Koberec příjemně šimral na chodidlech.
Jen podprsenka a kalhotky jinak již nic víc.

Mozek horečně pracoval co sundat dřív podprsenku kalhotky, kalhotky podprsenku. Vždyť je to jedno.
Uchopila lem kalhotek a, a stáhla si je ke kotníkům a vystoupila z nich a položila je k ostatním svým věcem.
Klín byl pečlivě upraven jak vyžaduje světový trend. Chloupky zastřižen, třísla hladce vyholeny.
Ruce dala za záda a zautomatizovaným pohybem si podprsenku rozepnula a sundala.

Pěkné, velmi pěkné. Podotknul téměř neslyšně. Zálibně pozoroval nahou ženskou postavu.

Pojďte sem. Napíšete to prohlášení.

Drobnými krůčky přistoupila ke stolu a uchopila opěradlo židle a chtěla si jí přisunout a …

Ale, ale, to ne hezky ve stoje. Abych byl přesnější v předklonu. S úšklebkem poznamenal.

Přistoupila těsně ke stolu uchopila pero, přisunula si papír. Levým předloktím se opřela o desku stolu. Ouha stůl byl nízký. Ňadra se jí začaly volně pohupovat nad stolem. Klín byl přímo v ose jeho očí, mírně rozkročené nohy poskytovaly úchvatný pohled na její pohlaví. Stydké pysky vystupovaly jako dva holé pahorky z houští lesů. Oblý zadek trčel do místnosti.

Tak, budeme psát.

Ja, paní …, nar. Dne…. souhlasím s potrestáním …

Úhledný rukopis plnil dosud čistý papír ujednáním. Psala bezmyšlenkovitě, až do místa, kde byla stanovena výše potrestání.

Dlužná částka je 26. 153,- Kč a poměr se stanovuje na 1 ránu / 100, – Kč tedy na 262 ran

Zarazila se to najednou nemůže vydržet.

Pane, to přece nemůžu vydržet. To mně zabijete. Rozbrečela se

Samozřejmě, že to vím. Nejsem takový hlupák, jak si myslíte. Jednak by mi upadla ruka a Vy by jste to pravděpodobně odnesla svým zdravím. Toto je výchovné potrestání. Proto dostanete vždy každý měsíc 29 ran po dobu 9 měsíců. Můžete si tu dobu zkrátí větším počtem ran, ale nedoporučuji Vám to. Zadnice se Vám bude hojit minimálně dva až tři týdny. Tedy můžete zapomenout na jakékoliv úsporné oblékání nebo dokonce koupání či slunění. S výjimkou hlubokého soukromí. Řekl s úšklebkem.
Je to jasné.

Ano, ale vy jste řekl, že je musím zaplatit a vy mne tady bude mrskat devět měsíců.

Správně, ale co by vám z výplaty zbylo, kdybych Vám je strhával. Dělala by jste další dluhy. Vím, od Vaší matky, že z výplaty nic nezůstane. Je to pravda.

Ano.

Tak to dopíšeme.

Dál už pokračovala v psaní bez další protestů či námitek. Jen trochu zaváhala u podpisu, ale podepsala.
Záda jí troch bolela, když se narovnala. Už jí ani nenapadlo se zakrývat. Stála ruce volně podél těla a dívala se přes modrý dým na svého trýznitele

Tak to by bylo. Vstal vzal hustě popsaný papír a uložil do trezoru.

Na co ještě čekáte. Běžte na ty toalety, ať to můžeme dnes dokončit.

Otočila se ňadra se jí zavlnila a odcházela mezi starožitnostmi k toaletám. V benátských zrcadlech, skleněných vitrínách se odráželo její ladné tělo.

Jsem úplně blbá honilo se jí hlavou, když si na toaletě sedla na bobek. Obkladačky příjemně chladily její rozpálené tělo. Ten chlad bude potřebovat. Za pár chvil bude bita, poprvé ve svém pětatřicetiletém životě. Co mě to jen napadlo, já husa hloupá. Celý rok nikam nebudu moct, žádnýho chlapa si nenarazím. Jak bych to vysvětlila, že mám každej měsíc zadek celej pruhovanéj jak zebra.
No co už se stalo a hold každá stranda něco stojí.

Vyčůrala se. Zhluboka se nadechla a vydala se vstříc věcem příštím.

Už jsem si myslel, že jste tam usnula.

Poznámku nechala bez povšimnutí.

Vstal. Bič držel v ruce a přistoupil ke krbu před kterým stála, k podlaze pevně připevněná zeleným semišem polstrovaná lavice.

Pojďte sem. Rukama se opřete o lavici nohy rozkročíte od sebe. Každou ránu budete počítat.
Je to jasné.

Ano.

Abych nezapomněl. Pozici po celou dobu nezměníte, budete si jednotlivé rány počítat, když se spletete nebo nebudete držet pozici začneme znovu od začátku, ale s tím rozdílem, že Vás k té lavici přivážu.
Rozuměla jstemi.

Ano.

Váhavým krokem přistoupila k lavici. Pomalu se předklonila a prsty se křečovitě zabořila do semiše. Rozkročila se. Vzhledem k tomu, že lavice byla nízká její zadek trčel do výše pohlaví se začalo rozevírat a vlhnout.

To snad není možné. On mne tady zmrská a já se udělám. To snad né. Uvědomila si hru svého těla. Milovala se naposled před čtvrtrokem, ale přece není masochistka. To přece není možné.

Tak takhle jsem si to představoval. Začneme.

Postavil se na její levou stranu. Mírně se rozkročil. Levou ruku si dal v bok. V pravé ruce pevně sevřel bič. Zvolna se rozpřáhl. A.

AAAAAúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúú. Ozval se zoufalý výkřik. aúúúúúúúúúúúúúú to strašně bolííííííííííí. Prosíííííííííím.

Co máte dělat počítat ne.

Jednááááááááááá.

Na vyšpulené zadnici okamžitě naskočil rudý pruh. Prsa se jí rozhoupala jak se pod ranou prohla. Slzy jí vyhrkla proudem.

Ruka opět stoupala k nápřahu.

Dvěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěě aúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúú

A znovu

Třřřřřřřřřřřřřřřřřřřří uuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuužžžžž dóooooooost prosííííííííííííím nevdržííííííííííím toooooooooo.

A znovu

Rány bičem dopadaly téměř v pravidelných minutových intervalech. Symetricky byly vrstveny vedle sebe že postupně pokrývaly celý zadek jedna vedle druhé.

Dvacéééééééééééééééééééééééét.

Celé tělo měla zbrocené potem. Meakup měla rozmazaný po celém obličeji jak ho smývaly slzy. Bradavky měla naběhlé k prasknutí. Krev pulzovala v jejích útrobách rychlostí blesku. Stahy v pindě se zrychlovaly. Orgasmus se blížil.

Zadek byl celý pokrytý šlehanci.

Uděláme si desetiminutovou přestávku. Zůstanete však ve své pozici.

Poodstoupil a zálibně si prohlížel své dílo. Přistoupil ke stolu a zvolna si nalil poctivou sklenku koňaku. Přivoněl a pomalu se napil. Blažený pocit se rozléval a prostupoval jeho tělo.

To mi nemůže udělat. Teď když se udělám. On přestane. Útroby se začaly pozvolna uklidňovat. Nééé to přece není možné. Nad slastným pocitem začala převládat palčivá bolest zadku. Bolest se úměrně zvětšovala čím klesalo vzrušení.

Tak a budeme pokračovat.

Rukou jí přejel zmrskaný zadek a jí naskočila husí kůže. Její pinda se opět probudila k činnosti.

Váš zadek už má dost. Nechci na něm proseknout kůži, takže budeme pokračovat na stehnech.
Půjdeme pěkně odshora dolů, abyste mohla nosit alespoň sukni. Souhlasíte.

Annnnnnno.

Nápřah bič dopadl těsně mezi zadek a stehna.
Bolest byla několikanásobně větší než dosud pocítila, ale současně mohutný orgasmus otřásl jejím tělem.

Dvááááááááááááááááááácetjednááááááááááááááááááá.
Vydral se z hrdla výkřik číslice. Hlas ochraptěl, jazyk se lepil na suché patro. Každá další rána vyvolala další a další orgasmus.
Její mozek byl jak ve snách. Počítala přesně a výkřiky bolesti byly stejně intenzivní, ale rozkoš byla čím dál tím větší.

Dváááááááááááááááácetděěěěěěěěěěěěěěěět.

A máte první kolo za sebou.

Okamžitě se sesula na podlahu. Usedavě plakala. Chtěla si sáhnout na zadek, ale jen se ho dotkla vyjekla bolestí.

Běžte se umýt a oblékněte se a já Vás zavezu domů. Je hodně pozdě.

Pomalu se zvedla. Zadek jí škubal. Šťáva jí stékala z pindy po stehnech. Vrávoravým krokem se vydala k toaletám kde byly sprcha.

Radši Vás tam dovedu, nebo mi tady uděláte další škodu.

Uchopil jí pravou rukou za levou ruku a přitom jí bezděky zavadil o prso. Tělem jí projel blesk. Vždyť jí vzrušuje.

Pane, pane …

Teď mlčte běžte se upravit. Pak mi to řeknete.

Chladivá sprcha jí zklidnila. Zadek již tolik nepálil, ale dotknout se ho nemohla.
Šaty jsem nechala tam. Pomyslela si.
Vrátila se do šéfovy pracovny nahá nač by se halila do ručníku. Viděl stejně vše tak co.

Vy jste se ještě neoblékl.

Šaty jsem nechal tady, ale myslím, že se stejně nemám do čeho obléct. Na zadku nic teď nesnesu.

To myslíte, že půjdete domu tak jak jste.

No, já si svoje oblečení zabalím do tašky a vemu si jen kabát.

Dělejte jak myslíte.

I ten kabát na zadku byl utrpením, jak se dotýkal zadku a stehen. Když došly k autu obrátil se na ní

Vám se to líbil, že

Ano, nikdy jsem nebyla tak vzrušená jako dnes.

Sedněte si dozadu. No spíše si klekněte a na zadní sedadlo a kam Vás to mám odvézt.

K Vám.