|

Povídka “Brigáda”

Je mi osmnáct let již delší dobu pracuji jako brigádnice v jedné poradní firmě. Až doposud jsem vykonávala jen pomocné práce, byla jsem taková holka pro všechno, toto podrž, támhleto přines, zde to ukliď a podobně. Ale platí slušně a jako studentka si moc vybírat nemůžu. Jednou odpoledne, když jsem už čekala na konec pracovní doby, abych mohla konečně vypadnout, za mnou přišel šéf a zeptal se jestli bych nechtěla ve firmě zastávat zodpovědnější pozici a pracovat zde pravidelně. Firma totiž mněla rozdělanou větší zakázku a jeden kolega dal výpověď. Samozřejmě jsem hned souhlasila, protože peníze se vždy hodí.

Druhý den jsem přišla opět do práce a hned jsem byla uvedena do kanceláře, kde běžel počítač, na kterém jsem měla pracovat. Má práce spočívala v tom, že jsem měla do různých tabulek a grafů zpracovávat a přepisovat různé údaje a prognózy. Práce měla být do pátku hotová, protože se měla v pondělí odevzdat zadavateli. V pátek dopoledne jsem skončila, uložila práci na disketu a chtěla ji odevzdat, jenže šéf tu zrovna nebyl a sekretářka mi řekla, že to můžu nechat u ní a jít si užívat víkendu. Což se mi hodilo, protože venku bylo pěkně a měla jsem v úmyslu s partou vyrazit na chatu k vodě. Po příjezdu na chatu jsem zjistila, že nemám mobil, chtěla jsem zavolat šéfa a zeptat se jestli se už díval na mou práci. Ale co, přece si tím nenechám zkazit víkend.

Víkend utekl jak voda a já se v neděli večer vrátila domů. Podívala se na mobil a ten byl plný vzkazů z firmy, zkoušela jsem tam hned volat, ale nikdo to nebral. Jak by také mohl, vždyť je neděle večer. Zkusila jsem to hned v pondělí ráno a vzal to šéf, vypadal naštvaně, ale nakonec mi vlastně nic neřekl jen jsme se domluvili abych přišla kolem půl třetí do firmy. Bylo mi sice divné proč tak pozdě, ale souhlasila jsem.

Večer jsem měla rande a nevěděla jsem jak dlouho budu ve firmě, tak jsem oblečení přizpůsobila večerní schůzce. Vzala jsem si nové sexi krajkové prádlo, poloprůhlednou halenku a minisukni. Podívala jsem se do zrcadla a byla jsem spokojená, mám nádhernou postavu, jsem 170cm vysoká, štíhlá, ale žádná vychrtlinka, trojky prsa, vypracovaný zadeček a zbytek taky není k zahození jo a abych nezapomněla jmenuji se Eva . Podívala jsem se na hodinky a pospíchala do firmy.

Po příchodu jsem nikoho neviděla, tak jsem zaklepala přímo u šéfa, ale nikdo mi neotvíral. Už jsem chtěla odejít, když v tom se otevřely dveře od zasedačky a sekretářka mě zvala dál.

U velkého oválného stolu seděl v čele šéf, byl to sympatický čtyřicátník, jmenoval se Radek.

Mimo něj zde bylo dalších pět kolegů. Ředitel projektu na kterém jsem pracovala asi třicetiletý velice nesympatický Pavel. Pak dva kluci, kteří mohly být o málo starší než já. Jirka a Honza. Jirka se mi mimochodem velice líbil a občas jsme spolu flirtovali. A jedna mně osobně velice protivná ženská, která mě vůbec neměla ráda a kdykoliv mohla tak mě urážela a neustále si pro mě vymýšlela nějakou práci, bylo ji asi pětatřicet a nebyla zrovna typ ženy za kterou by se každý otáčel, spíš bych řekla, že byla můj pravý opak, jmenovala se Hana. A pak zde ještě byla naše sekretářka Eliška, byla sekretářkou se vším všudy, velice pěkná a dávala to jaksepatří najevo, bylo jí 21.

Vstoupila jsem dovnitř a čekala co se bude dít. Vyzvali mě, abych si sedla s nimi ke stolu. Všichni se tvářili velice přísně a ze zájmem si mě prohlíželi. Začala jsem tušit, že něco není v pořádku. Šéf mě nenechal dlouho na pochybách. Oznámil mi, že disketa, kterou jsem mu dala byla prázdná a v počítači bylo uloženo jen půl projektu. Nemohl mě zastihnout na telefonu a tak museli všichni zde přítomní zůstat v pátek přesčas a dokonce přijít i sobotu, aby mou práci dokončili. Samozřejmě jsem se obhajovala a snažila se vysvětlit, že došlo k nějaké nehodě. Šéf byl, ale neoblomný. Řekl, že to byla má chyba, ale že mi dají na výběr ze dvou možností. První možnost je okamžitá výpověď a samozřejmě žádná výplata. Druhá možnost je alternativní trest. Zeptala jsem se ho co je to ten alternativní trest? Všichni se jen tak pousmáli a šéf řekl:“dostaneš od všech zde přítomných výprask na zadek“. Nechtěla jsem věřit vlastním uším. Mě dospělou ženu tady chtějí trestat takovým způsobem, jak někde ve středověku a navíc takhle veřejně. Řekla jsem mu hled, že to v žádném případě. Šéf mi řekl:“jak, chceš je to tvoje volba, ale zůstala by ti práce, dáme ti pět minut na rozmyšlenou“.

„A kolik ran bych dostala“

„to záleží na trestném nástroji a na trestajícím, každý může ohodnotit sám cenu svého přesčasu“

„to mě tady, ale můžete být až do rána“

„to se nemusíš bát, trest bude vždy schválený všemi a bude v rozumných relacích“

Nakonec jsem tedy z obavami věcích příštích souhlasila, ještě jsem se však zeptala:

„jaké jsou trestné nástroje“

„vidíš to jsme zcela nedomysleli, je to také naše první akce tohoto typu, ale jistě tady v kanceláři něco najdeme“.

Jak na povel se všichni zvedli a začali hledat, nakonec se na stole sešli různé věci. Bylo zde 40cm pravítko, pálka na pingpong, proutek z lísky, která rostla před domem, sekretářka si odepnula úzký řemínek ze sukně, ředitel přidal svůj o poznání širší ze svých kalhot.

Šéf nyní řekl, že je potřeba stanovit pravidla trestání, dohodnuto bylo toto, i když na můj názor se při tom moc neptali:

O pořadí se bude losovat taháním karet.

Každý bude mít maximálně 15 minut.

Počet ran se vždy stanoví podle trestného nástroje.

Polohu trestané si určí vykonavatel.

Eva bude mít právo po udělení trestu nástroj vyřadit.

Trest bude udílen na nahý zadek.

Pravidla byla domluvena, musela jsem ještě podepsat papír, že s trestem souhlasím.

„tak slečno Evičko odložte si přebytečné kusy oblečení a začneme ať tu nejsme zase až do večera“ vyzval mě ironickým hlasem šéf.

Vůbec se mi do toho nechtělo, dokonce jsem přemýšlela, že uteču, nakonec jsem ale zůstala. Začala jsem si pomalu sundávat sukni. Nyní jsem před nimi stála jen v miniaturních tangách, všechny oči na mě upřeně zírali a já se styděla jak nikdy v životě. Ale ani tento nepatrný kousek látky mi nebyl dopřán, i ten jsem musela sundat. Všichni se mi nezakrytě dívali mezi nohy na mou upravenou mušličku a hlavně u pánů jsem vzbuzovala velký obdiv. S velkou nervozitou jsem čekala kdo mě první udeří do mého pozadí a jen jsem se vnitřně dohadovala jak to asi bude bolet, protože výprask jsem nikdy nedostala, ani doma od rodičů…..

Za snění mě vyrušil šéfův hlas „ takový pěkný zadeček je třeba nejprve pěkně namasírovat aby to mělo ten správný efekt“ a vyzval mě abych se mu položila na kolena. Což jsem udělala a vzápětí jsem si uvědomila, že svůj zadeček vyšpuluji přímo proti stolu, kde všichni sedí.

Začal můj zadeček nejprve hladit, později přitlačil a začal mě ho mačkat, vtom se z nenadání napřáhl a prudce mě udeřil. Okamžitě jsem vykřikla:“aůůů“, následovalo dalších asi deset ne tak ostrých úderů, ale přesto jsem začínala cítit jak se můj zadeček prokrvil a začal mě mírně pálit. To už, ale šéf přestal a řekl:“to by pro začátek stačilo, nyní můžeme začít s trestáním“

Byla jsem vyzvána, abych vzala karty a obešla s nimi stůl a každý z přítomných si jednu vybral, poté položili karty na stůl a nejvyšší měl Honza.

„tak co Evičko, čím začneme“? podíval se na mě tázavě a mírně se pousmál. Nic jsem mu neodpověděla a jen jsem se strachem pohlédla na stůl na ty hrozné mučící nástroje.

„zahrajeme si pingpong“ řekl po chvíli přemýšlení a už se natahoval pro pálku.

„ co by jsi řekla na klasických pětadvacet?“, jen jsem tiše přikývla.

„polož se mi na kolena, jako jsi to udělala před chvílí a začneme“.

Cítila jsem, že ho ta situace vzrušuje.

Chvíli se kochal pohledem na můj zadeček a pak mě udeřil. Nebyla to žádná velká rána a tak jsem ani nevykřikla. Intenzita ran se ale neustále zvyšovala a posledních deset ran mi přišlo jako nekonečných, při posledních pěti jsem neměla daleko k tomu, abych začala křičet, ale to jsem nechtěla aby si nemysleli, že jsem nějaká bábovka. Konečně jsem to měla za sebou, mohla jsem vstát a okamžitě jsem si začala hladit svůj zadeček, už jsem se ani příliš nestyděla.

Opět jsem vzala karty a začali losovat, samozdřejmě, že Honza se ho už neúčastnil. Nejvyšší kartu si vytáhl Pavel. Se slovy “nyní mi zaplatíš ten zkažený víkend“ vzal se stolu lískový prut, zkušebně s ním švihl až se místností rozlehl svist proutku, přitom mě zamrazilo v zádech a okamžitě jsem řekla: „tímto, ale 25 nechci, to musí být míň“.

„ no bobře, tak jich dáme 15, ale pořádných, podej si doprostřed místnosti támhle to křeslo a opři se o opěradlo a ruce dej na sedák“, udělala jsem co chtěl, „ještě dej nožičky trochu od sebe a začneme a abych nezapomněl budeš si sama počítat“.

Napřáhl se a na můj zadeček dopadla strašná rána

„aůůůůůůůůůůůů“ nekontrolovatelně jsem vykřikla, po chvíli jsem dodala “jedna“

„aůůůůůůůůůůůůůůů“ ještě jsem se nespamatovala z první a už dopadla druhá „dvě“

Třetí rána dopadla přesně na místo, kde zadek přechází v stehna a já jsem začala nekontrolovatelně řvát: „aaaaaůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů“

Okamžitě jsem se postavila, začala si třít zadek a prosebně jsem se podívala k šéfovi, aby nějak zasáhl.

Ten jen suše řekl: “to sis měla rozmyslet dřív, vrať se do předepsané polohy a počítej“, směrem k Pavlovi řekl: „ dej si pozor ať trefuješ jen zadek, na stehnech ty rány každý hned uvidí a nechceme aby se to někdo dozvěděl“.

Pavel pokračoval ve výprasku, i když trochu ubral, stejně jsem po každé ráně pořádně vykřikla.

…………………“aaaůůůůůůůůůůů“ „ dvanáct“

„aaaůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů“ „třináct“

„zbývají už jenom dvě, tak ty si užijeme Evičko!“

Na můj zadek dopadla snad nejhorší rána „aaaaaaaaaaůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů

ůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů“ „čtrnáct“ řekla jsem polohlasně

před poslední ranou si dal na čas, vychutnával si to, ten pocit moci někomu ubližovat.

Trefil mě strašlivou silou: „aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů

ůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů“ měla jsem pocit, že mi roztrhl kůži, ale to se naštěstí nenaplnilo.

Zvedla jsem se a řekla, že chci přestávku.

„no dobrá 10 minut přestávka“

začala jsem si hladit svůj zbídačený zadeček a poslouchala jak se ostatní se zájmem baví o mém trestání.

„tak budeme pokračovat“ zaslechla jsem od stolu a bez protestování jsem šla pro karty a obešla s nimi zbývající kolegy. Nejvyšší kartu si vytáhla Hana.

Zálibně se zadívala na stůl a vybrala si tlustý řemen, „dáme jich také 15“ řekla razantně.

„stoupni si ke stolu a polož se na něj, tak aby byla ta tvoje prdel pěkně vystavená“

Než jsem se stačila vzpamatovat dopadla první rána.

„aaaaůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů“ trefila mě napříč přes celý zadek a já cítila jak se mi nalívá další jelito.

„aaaaůůůůůůůůůůůůůůůů“ další rána směřovala na pravou půlku, další na levou.

Nikdy bych neřekla, že může mít žena takovou sílu.

Na mém zadečku se rýsoval jeden pruh za druhým.

Po jedenácté ráně jsem vyskočila a začala znovu prosit za odpuštění, vždyť můj zadeček už je celý rudý a další rány nevydržím.

Šéf mi řekl, ať se předkloním, aby mohla Hana dokončit své čtyři rány a pak s tím něco uděláme.

Poslechla jsem a za neustálého pláče jsem přetrpěla další čtyři rány.

Po poslední jsem si vydechla s nadějí, že mi zbytek odpustí.

Teď všichni přešli za mě a začali obdivovat můj zbídačený zadek a usoudili, že toho opravdu víc nesnese,ale šéf pronesl neskutečnou větu “jsou i jiná místa, která se dají trestat“

„a jaká myslíte“

„na nohách by to bylo teď v létě hned vidět, tak třeba kozičky a kundička“

při těch slovech se mi zatmělo před očima, podívala jsem se na šéfa, ale tvářil se přísně a navíc jsem byla ve stavu, kdy jsem nebyla schopna nějakého velkého odporu.

„další vylosovaný ti tedy udělí výprask přes prsa“

Vylosován byl Jirka, bylo na něm vidět, že se velice těší, jak si pohraje s mými kozičkami, ale zároveň mi nechce způsobit velkou bolest.

Řekl, že mi dá deset ran pravítkem.

„tak na co čekáš, tričko a podprdu dolů ať vidíme konečně i ty tvoje kozy“ křikl na mě Pavel.

V duchu jsem byla ráda, že mě přes prsa nevyplácí on.

Postavila jsem se před něj a hrdě jsem se svlékla, jednak už jsem se vůbec nestyděla a chtěla jsem mu ukázat svou hrdost a nadhled.

Jirka ke mně s rozpaky přistoupil a jemně mi stiskl levé ňadro, hluboce se mi zadíval do očí a potěžkal si i to druhé. Kousek poodstoupil a uhodil mě přes levé ňadro, pak přes pravé, vůbec to nebolelo, ba naopak jsem začala pociťovat vzrušení.

Z mého snění mě probudil šéfův hlas „ přitlač, má to být trest a ne nějaké hrátky, tyto dvě rány se nepočítají“

Další rána mě dost štípla. „aůů“

A další přes pravé ňadro „aůůů“

Třetí rána dopadla zespodu opět na levé, čtvrtá zase na pravé.

Po deseti ranách mě moje kozičky pěkně pálili, ale měla jsem to za sebou.

Jirka mě, ale zastavil a řekl mi “to s špatně pochopila, já myslel deset přes každou kozičku“

Nevěřícně jsem se na něj zadívala a viděla jsem takovou jiskru v jeho očích, mlčky jsem se vrátila na místo a hrdě vypnula svá už červenající prsa.

Jirka ke mně opět přistoupil, nejprve mě po nich pohladil a pak začal.

První ranou trefil levou bradavku. „aůůů“

Další namířil opět na stejné místo „ aůůůůů“

Třetí dopadla rovněž přesně doprostřed. „aaaůůůůůůůů, prosím tam už ne!!!“

Čtvrtá mířila na pravou bradavku „aůů“

Další dvě ji následovali „aůůůůůůůůů

Poslední čtyři už nebyli tak hrozné a já jsem měla další část trestu za sebou.

Jelikož sekretářka Eliška trestání jen přihlížela a měla na starosti občerstvení přítomných, zbýval už jen Radek.

Podíval se na mě a řekl:“Evičko, myslím, že přes kozičky bys celou další sadu nevydržela. Proto volím následující postup tvého dalšího trestání: každým trestným nástrojem co zde je ti dám 3-5 ran, přičemž každým dostaneš na jinou část těla a aby to bylo zajímavější pořadí nástrojů si určíš sama“

Zadívala jsem se na stůl a ani nevím proč jsem mu ze všech těch nástrojů podala jeho široký řemen.

„tak si lehni na stůl a dámě pět přes zadeček“ usmál se na mě

„aaaůůůůůůů“ první rána dopadla

„aaaaaůůůůůůůů“ druhá

„aaaaůůůůůůůůůůů“

„aůůůůůůůůůůůůů“

„aaaaůůůůůůůůůůůůůůůůů“ poslední byla nejhorší, ale zvládla jsem to.

„tak Evičko čím budeme pokračovat“

podala jsem mu pálku

„tak si stoupni ke mně a předkloň se, do každé kozičky si pinknu třikrát“

jak jsem se ohnula, tak má prsa vysela dolů.

„aaaaaaaaaůůůůůůůůůůůůů“ první rána dopadla a já myslela, že mi snad prso vrazil až někam na záda.

„aaaaaaaaaaaaůůůůůůůůůůů“ druhá dopadla stejným způsobem na druhé.

„aaaaaaaaaaaaůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů“ další rány následovali ve stejném stylu, až jsem měla opět kozičky v jednom ohni.

„co si teď vybereš Evičko?“

Měla jsem velký strach z další bolesti a tak jsem mu podala pravítko

„výborně“ zaradoval se. „sedni si na stůl, tak je to správně a rozkroč nožky!, dáme tři přes kundičku.“

„tak to ne, přes kundičku ne, prosím“

„ale ano a jestli hned neroztáhneš nohy, tak jich bude víc“

raději jsem poslechla.

„aaaůůůůůů“ první rána mlaskla přes mou vlhkou kundičku

„aaaaaůůůůů“ druhá

„aaaůůůůůůůů“ třetí, rána sice vždy štíply, ale nebylo to tak hrozné jak jsem původně čekala, ale tušila jsem, že to není poslední výprask, který má buchtička dnes dostane.

Nyní už na stole byly jen dva předměty ze kterých jsem měla největší strach.

Podala jsem mu úzký kožený řemínek.

„tak si stoupni ke mně a dej ruce nad hlavu“

splnila jsem požadavek, čímž se mi zvedli kozy, tak mi i bylo jasné přes jakou část těla dostanu.

„blížíme se k závěru tak jich dáme pět“

S první ránou si dával na čas.

„aaaaaaaaaaůůůůůůůůůůůůůůů!“ první rána zasáhla napříč obě moje prsa

„aaaaaaaaaůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů“ nevím jestli to byl úmysl, ale druhou ranou se trefil na stejné místo.

„aaaaaaaaaaaaaaaůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů“ třetí rána zasáhla levou bradavku.

„aaaaaaaaaaaaaaaaaůůůůůůůůůůůůůůůůůůů“

„aaaaaaaaaaaaůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů“ poslední byla nejhorší, má prsa byla celá rudá a zvětšili se mi snad na čtyřky.

„zbývá nám lískový proutek, co s ním provedeme Evičko?“ zeptal se mě a při tom se mi díval mezi nohy.

„nééééééé, to nééééééé, to nemůžu vydržet, vždyť mě můžete zmrzačit“

„ale to se nemusíš bát, vytrpěla jsi toho, ale už celkem hodně tak dáme jenom tři a bez diskuzí, nebo jich bude pět a plnou silou, polož se na stůl jako prve a roztáhni nohy a vy ji přidržte, protože by tu polohu určitě nedodržela“

Jirka a Honza mě chytli každý za jednu nohu a Pavel mě přes prsa tlačil ke stolu. Ani mu nešlo o to aby mě držel, ale spíš využil situace k prozkoumání mých prsou, tiskl je, ale tak silně, že jsem je měla v jednom ohni.

Vtom se, ale Radek rozpřáhl a trefil mě přes mou buchtičku.

„aaaaaaaaaaaaaaaůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů“ strašně jsem zařvala, že to muselo být slyšet až ven a to mě netrefil přes žádnou citlivější část.

„aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů“ další rána mě ale zasáhla přímo doprostřed mé kundičky, byla to nesnesitelná bolest.

„pojďte ji Hano a Eliško roztáhnut pysky ať ji trefím dovnitř“

„to snad ne vždyť to nemůžu vydržet“

ale to už se mi dvoje cizí ruce hrabali v mých nejintimnějších místech

zahlédla jsem jak se Radek napřahá

„aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů“ myslela jsem, že omdlím bolestí, trefil mě přímo do poštěváčku. Všichni mě pustili a já se pořád zmítala bolestí po stole.

„ tak Evičko a máme to za sebou, můžeš se obléct a jít domů“

S obtížemi jsem si oblékla jen sukni a halenku, spodní prádlo bych asi nepřežila a přemýšlela jak se omluvit z rande………..a to jsme se chtěli dnes milovat…….

Jak se vám článek líbil?

Kliknutím na hvězdičku povídku ohodnotíte

Průměrné hodnocení 5 / 5. Počet hlasů: 6

Zatím nehodnoceno. Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *