Povídka "Lekce aerobicu" - BDSM na úrovni

Je půl šesté večer. Prosincový čtvrtek. Venku je už dávno tma. Krásně sněží. Školní tělocvična. Vysoká škola ekonomická. Dívky se pravidelně scházejí na hodinu aerobicu. Dnes předcvičuje cvičitelka Míša. Ani cvičitelka ani cvičenky netuší, že dnes bude lekce trošku o něčem jiném než obvykle. Zatím jsem skrytý a pozoruji, jaká je dnešní účast. S potěšením pozoruji, že je značná. Přichází taky Simona. Dívka považovaná za nejkrásnější ve škole. Byla dokonce zvolena Miss středních škol města. Je ale strašně nafoukaná. Tahá se pouze z bohatými mafiány. No nevadí. Dnes ji možná trochu napravíme… Vidím do šatny. Napočítal jsem 16 dívek. S cvičitelkou Míšou je to 17. No, slušná účast. Budu mít plné ruce práce. Už jsou převlečeny do přiléhavých cvičebních úborů. Cvičitelka Míša pouští hudbu z CD přehrávače. Discohity specielně mixované pro aerobic. Naposledy si v hlavě promítám svůj scénář. Nesmím udělat žádnou chybu aby se mi to nevymklo z rukou. Dívky začínají cvičit v rytmu hudby. Pozoruji je jednotlivě a všímám si rozdílu mezi nimi. Zajímavé, jak příroda obdarovala každou jiným způsobem. Některé jsou sportovní typy. Pevné zadečky a malá svalnatá prsa. Některé mají velká prsa ale na hýždích je zřetelná začínající celulitida. Proto se taky rozhodly pro cvičení… Jsou tu taky tři dívky z dokonalými tvary. Simona, Klára a Kateřina. Odhaduji to na ideální míry, něco kolem 90-60-90. A pak je tu taky cvičitelka Míša. Dobře ji znám. Je menší postavy, v obličeji spíše nevýrazná. Ale má vypracované, skutečně sexy tělo. Prsa malá ale krásná. Stále se usmívá a je oblečena do bílého elastického cvičebního trikotu. Navrchu má červené cvičební kalhotky tanga v reflexní barvě. Její zadní polokoule jsou krásně vystrčeny z kalhotek. Evokuje to ve mě úsměv. Zvláště když pomyslím, co přijde za chvilku. I některé ostatní dívky mají takové trikoty. Některé jen obyčejné elasťáky a tričko. Nevadí, na tom tolik nezáleží. Hudba hraje hlasitě. Ani není slyšet, jak se pohybuji ve skladu nářadí a připravuji si své pomůcky. Rozepínám velkou sportovní tašku. Mám tu 20 kusů policejních kovových pout, 12 kusů kožených pout, 10 řemenů, 3 dlouhé provazy, fix, nůž a nůžky. Dále paralizační dělobuchy, paralizační plyn, plynovou masku a elektrický obušek. V neposlední řadě exekuční nástroje: 2 kožené důtky, 2 opasky, 2 ploché dřevěné vařečky, 8 rákosek různých velikostí, 1 bičík koňský, 2 biče dobytčí a 1 bič dlouhý kovbojský. Nechávám dívky cvičením pořádně rozehřát. Akci spustím při dvacáté minutě cvičení. Ta právě nastala. Obcházím za skaldu nářadí po chodbě k hlavním vstupním dveřím tělocvičny a zvenčí je blokuji. Jdu zpátky do skladu nářadí. Nasazuji si plynovou masku. Otevírám ventil láhve s paralizačním plynem. Naplno, je slyšet hlasité syčení. Některé dívky se podívají mým směrem. Aktivuji 3 paralizační dělobuchy a vhazuji je do skupiny dívek. Hudba stále hlasitě hraje. Děvčata jsou však už mimo rytmus. Některá klesají k zemi a drží se za uši. Další se ženou k východu ale dveře nejdou otevřít. Utíkají s dalšími k druhému východu, ke skladu nářadí. Tady na ně čekám já v plynové masce a ovzduší už dostatečně prosycené paralizačním plynem. Omámené klesají k zemi. Jedna se dostává až ke mě. Už chci použít elektrický obušek. Cítím ale, že to zvládnu jinak. Pevně ji chytám a ohýbám přes koleno. Jen tak rukou ji řádně plácám přes přiléhavý úbor. Chvilku ječí a pak podléhá účinkům plynu. Vidím, že žádná z dívek už není nebezpečná. I cvičitelka klesla k zemi. Zavírám ventil plynové láhve. Všem dívkám nasazuji na ruce za zády policejní náramky. Stále ještě v masce jdu k oknům. Otvírám je a větrám. Děvčata se pomalu probírají. Nevěří svým očím. Sundávám si masku. Hudba stále hraje. Teď jim zahraju ještě já. Podle svého gusta. Jedna dívka se rozběhla směrem ke mě. Zrovna ta krásná Simona. S rukama za zády se kolem mě pokouší utéct. Ostatní dívky to vidí a 4 další to zkoušejí taky. Beru do ruky elektrický obušek a Simona dostává zásah. Potom ještě další dvě. Ostatní se dávají na ústup. Zasažená děvčata klesají k zemi. Zamykám poslední únikové dveře. Beru si obušek a provazy. Provazem provlékám dívkám spoutané ruce. Navlékám je jako korálky. Konce provazu přivazuji k žebřinám. Jsou teď hezky pohromadě a zběsile se mrskají. Nadávají mi a vyhrožují. Pronáším krátký proslov. “Milá děvčata! Dnešní cvičební lekce bude jiná. Bude v mém vysněném podání. Dnes všechny poznáte spanking. Možná, že některé nevíte co to vlastně je. Je to vlastně výprask. Stručně česky řečeno, dnes všechny jak tu stojíte, dostanete výprask. Možná bude částečně záležet na vás, jaký ten výprask bude. A tím nemyslím jen vás jako skupinu. Bude záležet na spolupráci každé z vás. Podle toho dostane každá z vás jiný výprask. Může být celkem lehký ale může být taky velmi brutální. Smiřte se však již nyní s tím, že v následujících chvílích dostanete nějaký ten výprask všechny.” Následují hlasité protesty. Děvčata tahají za lano a snaží se povolit uzly. Už toho mám dost. Ztrácím trpělivost. Beru do ruky dlouhý kovbojský bič a krotím je jako stádo. Holky strašně řvou. Hudba z CD stále hraje. Biju je dlouhým bičem všechny naráz. Dopadá jim na záda, zadky, na prsa a na nohy. Tenké trikoty je příliš neochraňují. Někde už jsou na tělech vidět po biči červené pruhy. Přestávám. Vyvlékám je jako korálky z lana. Děvčata jednu po druhé připoutávám ke cvičebním žebřinám na zdech. Ze stropu spouštím cvičební kruhy a připoutávám k nim krásnou Simonu. Za svoji aktivitu si jako první zaslouží zvláštní zacházení. Stojí teď uprostřed tělocvičny s rukama nad hlavou. Sprostě mi nadává. Tak to by stačilo. Beru do ruky důtky a šlehám ji ze všech stran. Přestává nadávat a jen ječí. Ostatní dívky připotané k žebřinám nevěřícně zírají. Beru nůžky a roztřihuji ji sportovní ošacení. Simona se potí a bojí se pohnout. Už je její tělo vystaveno na odiv všem. Krásně opálená sedmnáctiletá žába. Prsa číslo 3. Nádherný vyšpulený zadek. Dostávám nesmírnou chuť si s ním pohrát. Třu ji surově půlky rukama. Pak vytahuji z tašky plochou vařečku. Plácám ji střídavě přes obě půlky. Simona strašně řve. Když jsem před ní, najednou mě kopne stehnem do rozkroku. To mě rozčílí. Beru do ruky jednu z rákosek a ukazuji to všem. Děvčata němně zírají. Hudba stále hraje. Je ale pomalá. Vyhledávám na CD rychlou slkadbu. Už hraje a do rytmu Simoně řežu rákoskou prdel. Vyskakují na ní rudé pruhy. Ječí a prosí: “Aááááá. Už dost! Prosíííím! Už stačíííí! Aaaaaauu!” Nemám slitování. S takovýma čubkama tedy ne. Dostává asi 50 poctivých ran rákoskou. Potom ji ještě prošlehám ze všech stran důtkami. Hlavně přes kozy a přes rozkrok. Odpoutávám ji z kruhů a Simona pláče jak malá holka. Prdelku má celou červenou a křížem krážem krvavé pruhy. Připoutávám ji zpátky k žebřinám. “Viděli jste to?” promlouvám k dívčinám. “Něco takového zažije dnes každá z vás. Nemusí to však být až tak hrozné. Záleží taky na vás. Možná, že některé z vás dokonce pocítí vzrušení. Velké procento žen jsou v podstatě masochistické děvky. I když si to nepřipouští. Hlásí se nějaká teď dobrovolně na řadu?” Kupodivu se žádná dívka nehlásí. Vybírám si dvě děvčata, co jsou připoutána na žebřinách těsně vedle sebe. Beru koženě řemeny a připoutávám je k žebřinám napevno, prsama ke zdi. Nožem jim rozřezávám oděv v oblasti zadku. I spodní kalhotky. S potěšením zjišťuji, že zadečky jsou velmi pěkné. Bez dalších řečí beru jezdecký bičík a tvrdě je obě najednou drezůruji. Obě ječí v zajímavém akordu. Brzy přestávám. “Chcete se mnou spolupracovat?” Ptám se. Obě říkají, že ano. “No dobrá” povídám. Dávám každé do ruky dobytčí bič. “Zbijte tyto dvě spolužačky!” Ukazuji na dvě sousední dívky. Obě je začínají pěkně mrskat bičem. S potěšením se dívám po ostatních děvčatech. Mají v očích hrůzu. Najednou cítím řezavou ránu na rameni a prsou. To jedna z nich zaůtočila bičem na mě. Zuřím a zasahuji ji elektrickým obuškem. Padá k zemi. Druhou dívku přivazuji zpátky k žebřinám. Vytahuji ze skladu nářadí švédskou bednu. Odebírám spodní díly a upravuji tak na výšku pasu. Řemeny ji připoutávám k bedně. “Nyní potrestám tuto dívku víc než jsem chtěl. Mou vloženou důvěru zklamala. Berte to jako odstrašení od podobných akcí.” Beru do ruky dobytčí bič kterým mě zasáhla. “Dostaneš pětadvacet bičem na holou! Budeš si počítat rány!” povídám. “Vzhledem k vážnosti tvého prohřešku však bude použit tento dobytčí bič. A počítej, začínáme!” Ustupuji o krok zpět a uděluji ji první ránu křížem přes zadek. Strašně zaječí. Chvíli čekám až si započítá první ránu. Slyším však jen dívčino nadávání: “Ty hajzle! Tohle ti neprojde!”. Já se jen usmívám. Beze slova ji uštědřuji další surovou ránu dobytčím bičem. Další hlasité ječení. “Copak mi chceš říct?”. Slyším další nadávky. Následuje další švih bičem přes její bělostnou prdelku. Řve příšerně a na zadku má tři rudé pruhy. Když se trochu utiší povídám: “Přestaň držkovat a poslouchej co ti říkám! Před chvílí jsem ti řekl, že si rány budeš počítat. Mělo jich být pětadvacet! A bude jich pětadvacet! Ale těch které si započítáš. Takže teď se neunavuj zbytečným kecáním a po každé ráně mi řekneš její pořadové číslo! Je to jasné?!!!” Rozbrečí se jako malá holka a přikyvuje hlavou že ano. Rozpřáhnu se bičem a zasahuji ji přes její zadničku zatím největší silou. “Jednááááá ááááááááu!” započítává si první platnou ránu. Bez dlouhého čekání následuje druhá rána. “Dváááááááááá áááááá!!!”. A další a další. “Třííííííí ááááá!!! Čtyřííííí ííí áááá!!!” Třískám ji bičem přes zadek v pravidelných intervalech. No vida, teď se snaží poctivě počítat. I když to prokládá skoro nelidským řevem. Při patnácté platné ráně se celá rozklepe a začíná omdlívat. Přináším z umývárny kbelík se studenou vodou a celou ji poleju. “Tak co holčičko, ještě máš chuť mi vyhrožovat? Nebo na mě dokonce útočit?” “Néééé ne ne ne, prosím pane, jen mě už nebijte. Já už budu hodná!” “To sis měla rozmyslet dřív, verdikt ze zásady měnit nebudu. Trvám na pětadvaceti započítaných ranách bičem na tvoji prdel. Ale když tak prosíš, nechám zbytek trestu vykonat tvou spolužačkou. Odpoutávám od žebřin druhou dívku z dvojice. “Tak a teď ji vší silou bij tímhle dobytčím bičem. Dobře jsi viděla jak. A víš, že má počítat rány. Tak a začni!”. Dívka spolužačka a kamarádka nešťastné hříšnice dlouze nepřemýšlí a už uděluje první ránu. Vlastně už šestnáctou. Prdelka nebohé, před chvílí ještě vzpurné dívky je už poseta krvavými pruhy od koženého dobytčího biče. Ale po ledové spršce je opět plně při vědomí a může naplno vnímat bolest. Dokonce si nezapoměla započítat šestnáctou ránu. “Šestnáááááct!!! ˇÁáááá!!!” Řve co jí síly stačí. Přes rameno se zle dívá po spolužačce, která ji teď bije skoro tak silně, jako já sám. Vidím, že zas takové zmírnění trestu to nebylo. Dívka se opravdu snaží. Je vidět, že mě nechce rozčílit. Hříšnice poslušně počítá a mezi tím ječí a vzlyká. Dívky připoutané k žebřinám na to zírají. Stále si asi nemohou naplno uvědomit, že je taky čeká výprask. Konečně padla pětadvacátá započítaná rána. Ještě zaječí a omdlívá. Dávám ji další spšku z kbelíku a přes rozsekaný zadek dostává mokrý ručník. Takový jsem galantní k ženám… Odsouvám ji i se švédskou bednou ke zdi a nechávám ji tam dofňukat. Rozhlížím se po další akci. Děvčata zděšeně koukají a třesou se na kterou teď vyjde řada. Všechny určitě doufají, že se na ně nedostane a že je někdo vysvobodí. To se ale pletou. Netknutou zadničku nebude mít ani jedna z nich. To jsem jim už ostatně slíbil. A to taky dodržím. “Tak co holky?” Ptám se vesele. “Má některá chuť dostat pořádně na prdel? Nevzrušilo to některou z vás?” Najednou se ozve cvičitelka Míša. Samozřejmě taky připoutaná k žebřinám. Málem jsem na ní zapoměl. Já ji znám. Je to moje “bejvalka”. Musí být vždy nejchytřejší a vždy mít poslední slovo. A nekouká napravo nalevo. Divím se, že se ještě neozvala při mém konání. Volá na mě hlasitě a odvážně: “Hele, jseš pěknej úchyl a sadista! Koukej nás pustit nebo to bude horší. Za několikanásobné znásilnění dostaneš i na poprvé 9 let na tvrdo”. Poslouchám to a povídám: “Co tady meleš o nějakým znásilnění. Nemám v úmyslu tady nějakou znásilňovat a tebe už vůbec ne. Když jsem od tebe chtěl sex, tak jsi neměla zájem. Vždycky byl někdo lepší… No a dnes jsem já nejlepší. A ty jsi zlobivá holka a dostaneš na holou. To je dobře, že se sama ozýváš. Možná by nebylo po tak dlouhé známosti ode mě slušné abych tě nechal čekat až na konec. Takže si teď vezmu do parády tebe, milá Míšo. A kdyby jsi měla pocit, že ti to nestačí, tak mi to na konci řekni a já si tě potom ještě vychutnám s individuálním přístupem sobě vlastním.” Michaela ale můj proslov očividně nebere vážně. “Jsi normální chudák a patříš do ústavu. Jestli mě chceš mlátit jako ty před chvílí, tak já ti tu radost neudělám. Tebe totiž vzrušuje ten řev a já řvát nebudu. Můžeš si dělat co chceš ale na mě tě to bavit nebude!” Usmívám se a myslím si své. Ta tak bude něco povídat o bolesti. Ví prd co to je. Nikdy bolestí neřvala protože fyzický trest nikdy nezažila. S tím, že mě vzrušuje to řvaní, s tím má do jisté míry pravdu. Ale že řvát bude taky, o to se v následujících chvílích osobně postarám. Ale mě kromě jejího brekotu, který zaručeně přijde, vzrušuje i to ponížení a ty stopy na těle po bití. Já jsem možná bláznivej úchyl ale ona je vypočítavá čubka. To jsem na ni zvědavej, na hrdinku… A už vymýšlím další ďábelskou kombinaci, specielně pro bejvalku. Odpoutávám její náramek od žebřin. Strašně se cuká a chce mě utéct. Mám s ní co dělat. Je vidět, že navštěvuje posilovnu. Navíc je to od přírody silná holka, ne žádné titnítko. Dostávám ji břichem na zem. Zběsile kope nohama ale ruce ji spoutávám za zády. Spuštím již použité cvičební kruhy ještě o kousek níže. Asi tak do výše Míšiných prsou. Připoutávám ji ke kruhům s rukama za zády. Stojí teď pod cvičebními kruhy v ponížené předkloněné poloze. Vypracovanou zadničku má hezky vystrčenou a přes rameno se ohlíží po mě. Vytahuji z brašny pro začátek velkou dřevěnou vařečku a už ji pś ní plácám přes prdel. Bílý elastický trikot se pěkně rozklepává v rytmu mého plácání. Kalhotky tanga samozřejmě vůbec nechrání dívčin zadek a je zřejmé, že pod tenkým bílým trikotem zadeček určitě dostává červenou barvu. Pouštím na CD pomalou hudbu určenou k rozcvičování a plácám ji vařečkou asi v desetisekundových intervalech. Podívám se ji do tváře. Je celá rudá a má zarputilý výraz. Zatím ani hláska. No uvidíme. Stále při pomalé hudbě použiji kožené důtky. Kromě zadku Míše prošlehávám také jiné partie. Záda, břicho, nohy i prsa. Zarputile mlčí a kupodivu se zdržuje komentářů. V tašce nacházím fix a na jejích pěkně tvarovaných půlkách vyznačuji dvě množiny – oblasti zadničky, které jsou pro výprask nejvíce určeny. Beru nůžky a vystříhávám podle vyznačení dvě díry elipsovitého tvaru. Možná Míšu mrzí, že jsem ji zničil drahý značkový trikot vyrobený na míru. Ale myslím, že má teď jiné starosti. Její dvě půlky jsou teď vystrčeny na odiv a skutečně jsou již trochu červené od vařečko-důtkového prologu. Hudba na CD přešla v rychlejší tempo a já ji do rytmu dále vyplácím důtkami. Rány se stávají častějšími a tvrdšími. Řežu Míšu důtkama silně přes holou prdel do rytmu po dobu dvou rychlých skladeb. Je to opravdu svižné tempo, docela se zadýchávám. Míša má zadek už opravdu silně červený, kupodivu ale stále nevydává žádné hlásky. Možná jen kňourá, to však není v hudbě slyšet. Dívám se jí do tváře a vidím první výsledky. Kukuč už nemá tak zarputilý a po tváři ji stékají slzy jako hrachy. Tak, a jdeme do finále! Vypínám hudbu a nastává hrobové ticho. Ostatní děvčata zírají od žebřin, co teď přijde. Beru do ruky rákosku střední velikosti a přistupuji k Michaele. Zírá na mě a asi si v duchu říká, že to možná nemyslím vážně. To mě ale málo zná… Výši trestu nemám specifikovanou, stačí mi dokázat milé Míše, jak krásně umí ječet. Bez dalšího čekání přistupuji k dívce a uštědřuji ji první poctivou ránu rákoskou přes holý zadek. Na pokožce vyskakuje rudé jelito a Míša zaheká a zkouší se otáčet. Následuje druhá rána rákoskou a pak hned třetí… Míša poprvé zaječí. To je signál pro mě. Švihám ji rákoskou pravidelně v rychlém tempu velkou silou. A Míša se už přestává kontrolovat a ječí a ječí čím dál víc. Prdelku má už posetou jelity od rákosky a dostává další rány přes narušenou pokožku. To milá Míša ještě nikdy nezažila. Úplně se přestává kontrolovat. Mrská sebou a po každém dalším švihu příšerně zaječí. No vida, že to jde. Asi při třetí minutě mrskání rákoskou pozoruji, že milé děvče bolestí neudželo moč. Hm, jaká hamba… Cítím, že dosahuji pohlavního vzrušení a frekvence ran se stupňuje na maximum. Milá cvičitelka dosahuje agónie a nelidsky řve bez jakékoli sebekontroly. Dosahuji vyvrcholení a uděluji poslední silné rány nebohé dívčině rákoskou na prdel. Takhle si náš poslední sex určitě nepředstavovala… Odpoutávám Míšu z kruhů a v leže ji připoutávám k žebřinám. Nic neříká a poníženě pláče. Ostatní holky čučí a už se určitě nemohou dočkat, až na ně přijde řada.

Přemýšlím co si počnem dále. Chci vymyslet nějakou kolektivní spolupráci. Připoutávám vždy ob jednu holku jen za jednu ruku k žebřinám. Děvčata jsou teď střídavě připoutaná – jedna za obě ruce a jedna za jednu ruku. “Tak a teď abychom to urychlili, dáte teď nářez svým sousedkám. A jestli to budete flákat, tak si vás podám osobně!” Zdá se mi, že dívkám s připoutanou jednou rukou se poněkud ulevilo. To ale zbytečně protože na každou dojde řada. A při tomto, jak doufám, efektivním systému velmi brzy. Obcházím dívky připutané za obě ruce a nožem jim rozřezávám trikoty v oblasti zadku. Dívkám exekutorkám rozdávám rákosky. Mám tu vedle sebe připravený zbytek dosud nezmrskaných dívek, celkem 4 dvojice. Tak doufám, že uslyším pěkný akord. Holé zadničky i rákosky jsou připraveny. A už začíná finálová akce. Počítám a vyžaduji dodržování rytmu a síly úderů. Řezaná děvčata ječí ve čtyřhlasném akordu. “Áááááááá, áááááá, ááááááá….!” Zdá se mi, že jedna z exekutorek poněkud šetří svou kamarádku. Přistupuji k ní s dobytčím bičem a důrazně ji domluvím přes její zadnici. Ječí s ostatními a přidává na intenzitě úderů. Počítám do rytmu a vyžaduji jeho dodržování. “raz dva tři teď! raz dva tři teď!!” A zrychluji tempo. Děvčata mají své nebohé holé zadečky plné krvavých jelit od kvalitních rákosek. Rudé jsou i v obličejích a společně s bolestným jekotem se jim linou po tvářích slzy jako hrachy. Po několika minutách důkladného nářezu střídám dívkám role. Zbývající čtyři děvčata jsou opravdu atraktivní kousky proto se rozhoduji vysvléct je celé úplně donaha. Rákosky předávám již seřezaným dívkám a počítám první rány. Děvčata, co už mají seřezané zadky se opravdu statečně činí. Nešťastnice, co měli ještě před chvílí zadničky netknuté, bělostné a možná nikdy neseřezané teď pod údery rákoskou ječí, co jim hlasivky stačí. Možná jim to ulevuje od bolesti, možná si myslí, že je někdo od výprasku zachrání… Ale nezachrání. A počítám do rytmu: “1-2-3-4 a na 4 rána!”. A rákoska dopadá vždy na 4. Průběh 1-2-3-4 – švih – plesk – ááááá!. A znovu. A znovu. A teď ráne na 2 a na 4. A opakovaně. A teď rány rákoskou dopadají v plném čtyřtaktím rytmu rychle jedna za druhou. 1-2-3-4, doprovázeně skoro nelidským řevem. Zadničky mají rozsekané skoro do krve. Počítám rychleji, snažím se překřičet ten řev a stupňuji tempo. “1-2-3-4-1-2-3-4-1-2-3-4 úúúááá”, dosahuji vyvrcholení. Krásné tvářičky sešvihaných nešťastnic však nejeví rozkoš ale obrovské utrpení. Co se dá dělat, asi jsem nenatrefil na masochistky… Ukončuji mrskání a připoutávám všechny dívky znovu pouty k žebřinám. Prohlížím si jejich zmrskané zadnice a dostávám poslední ďábelský nápad. V umývárně jsem totiž zahlédl velkou láhev s pitralonem. Otvírám ji tedy a všem dívkám mažu palčivou tekutinou zmrskané zadničky. Pěkně jednu po druhé, pitralon se drsně vpíjí do zmrskaných hýždí nebohých dívek. Samozřejmě tomu pomáhám necitlivou masáží. Děvčata u toho velice nahlas ječí, každá trochu jiným způsobem. Praktika se osvědčila, některé dívky doslova učůrávají. Nasazuji si plynovou masku a školní tělocvičnu opět naplňuji uspávacím plynem. Zemdlená děvčata odpoutávám od žebřin a pokládám na zem. Tolik zmrskaných prdelek tady leží, moc hezký pohled. A já jsem hotov. Zavřete oči – odcházím…

Jak se vám článek líbil?

Kliknutím na hvězdičku povídku ohodnotíte