Povídka “Popelka (jak to bylo doopravdy)”

Dívejte se. Jsem úplně nahá, ruce svázané za zády kotníky taky. Klečím před svým manželem, který mi zvedá předloktí, abych se sklonila k jeho ptákovi. Ten zoufale páchne a jsem přesvědčená, že si ho myje jen v mých ústech. Jeho druhá manželka leží vedle něj na zádech na lavici, která je polepena nejhrubším smirkovým papírem, jaký jsem kdy viděla. Kolem pasu má utažený tlustý opasek a je ohnutá v pase, takže kotníky má vedle uší také připoutané k lavičce. Je celá zalitá potem, protože než jí takhle přivázal, napumpoval jí do střev minimálně čtyři litry horké vody a pak jí zašpuntoval tlustou svíčkou, která teď hoří a její vosk jí stéká na stehna. Tlak ve vnitřnostech ještě zvyšují přitažená stehna. Ale přesto se ani nehne a pečlivě přidržuje jeho ptáka a dráždí jeho koule. Moc dobře ví, že jakýkoli odpor by naší situaci mnohem zhoršil. Cítím jeho prsty ve vlasech, přitahuje si mou hlavu. Ví, že se musím nadechnout a proto mi ho vráží ještě hlouběji.

Určitě znáte tu pohádku pro malé děti. Říkali mi Popelka. Četli jste o líných sestrách, zlé maceše, o střevíčku, bla, bla, bla… Ale co se stalo po tom, co si mě odvezl krásný princ na svůj zámek? Tady je druhá část mého života.

Když mě princ našel a vrátil ztracený střevíček, myslela jsem si, že začíná čiré štěstí. Dalších pět dní tomu tak skutečně bylo. Jenom jsem jedla a pila. Žila jsem v paláci v nejvyšší věži, odkud jsem viděla na míle daleko a dokonce slyšela i moře. Každý večer princ přišel, políbil mě a chtěl se se mnou milovat. Pokaždé jsem ho odmítla s tím, že počkáme na svatební noc. Pokaždé se jen usmál a odešel. Pátou noc, poté co jsem ho znovu odmítla, řekl, ať jdu s ním do sklepení. Byla jsem nevinná a naivní a tak jsem to udělala.

Netušila jsem, že princ je sadista a navíc poněkud netrpělivý.

Ve sklepení totiž nebylo nic jiného než žalář a zde jsem strávila další měsíc: mučením, bičováním, znásilňováním… Střídal se v tom s některými vybranými strážemi, obzvláštní potěšení mu působilo, když mě jeden z nich znásilňoval zezadu a on mi utahoval speciální lis na prsech a pálil mi je loučí. Jak jsem mohla přežít ten měsíc, opravdu netuším. Připadalo mi, že to trvá roky.

Jednoho dne se mě princ nabažil. Nechal mě svázat do kozelce, dostala jsem roubík a tři vojáci mě odvezli na káře. Jeli jsme dlouhé týdny. Přes den jsem byla svázaná a v noci jsem jim sloužila za hračku. Princ jim dal instrukce, aby mě každou noc zbičovali, znásilňovali a nabízeli i místním pobudům. Obzvlášť doporučoval šlehání kopřivami. Vojáci, jako vzorní poddaní, instrukce nadšeně plnili.

Konečně jsme přijeli do mého nového domova. Lord Ordan, princův přítel z východu, si mě koupil jako otrokyni. Přinesli mě do trůnní komnaty a hodili na kamennou podlahu před Ordana. Rozvázali mě a vyndali roubík. Chvíli si mě prohlížel, pak sestoupil z trůnu a vzal mě za ruku. V tu chvíli přišel další muž, později jsem se dozvěděla, že to byl nějaký místní kněz.

Něco brebentil jazykem, kterému jsem nerozuměla. Nakonec udělal rukou ve vzduchu nějaký symbol mezi námi, Ordam mě popadl a políbil.

“Teď jsi moje,” zasyčel. Pokývl na dva své strážce a ti mě odvedli do jeho komnaty. Svázali mi ruce a pověsili na provaz, který visel ze stropu. Visela jsem ze stropu za ruce, slzy mi tekly bolestí. Asi po šesti hodinách přišel a přikázal jednomu strážnému, aby začal s bičováním. Ječela jsem při každé ráně. Přestala jsem počítat, když jich bylo třicet, ale než přestal, muselo jich být snad sto. Prohlížel si mé zmrskané tělo, jelita na kůži ho zjevně vzrušovala.

“Víš, co se dělo předtím u trůnu?” Zavrtěla jsem hlavou.

“Jsme manželé. V této zemi je takový pitomý zákon, že muž nesmí trestat jinou ženu než svou manželku. Takže teď je to vyřešené – mohu si s tebou dělat, co chci!”

Vzal si hrozen vína. “Tvůj jazyk je ti k ničemu! Nikdo kromě mne a několika mých rádců ho nezná. A ti mají zakázáno se s tebou bavit!”

Ohlédl se po strážci a něco řekl. Bičoval mě od ramen po kotníky, zezadu, zpředu, ještě asi dalších pět minut. Když jsem přestala ječet, odvázali mě. Padla jsem na zem, neschopná pohybu. Ordan mi poručil, abych si šla plnit manželské povinnosti. Když jsem hned nezareagovala, popohnal mě strážný znovu bičem. Musela jsem si kleknout a on mi ho tam vrazil zezadu. Neměl ho nijak dlouhý, zato dost silný. Sténala jsem celou dobu než se udělal. Pak jsem se musela otočit a očistit mu ho jazykem a usnul.

Vzbudil se třikrát. Poprvé mě nechal jenom zmrskat. Podruhé jsem ho musela vykouřit a potřetí dal pokyn strážím, ať si se mnou užijí. Hlasitě se smál a bavil, když jsem v sobě měla najednou všechny tři. Když se uspokojili, pověsili mě zase za ruce a všichni usnuli.

Já byla spíš v bezvědomí než ve spánku. Ráno mě dva strážní sundali, odvedli k posteli a položili. Automaticky jsem zase roztáhla nohy… a dostala jsem ránu jezdeckým bičíkem přes rozkrok.

“Nic takového, kurvo!” zaječel ženský hlas. Otevřela jsem oči a uviděla nad sebou stát dvě ženy. Jedna z nich, ta co mě švihla, se naštvaně mračila. Něco mezi sebou prohodily v cizím jazyce a zamračená odešla. Ta druhá ke mě přistoupila a začala mě omývat. Naštěstí také znala můj jazyk. Řekla mi, že se jmenuje Klára a také jí unesli a provdali za Ordana. Byla jeho druhou ženou a já se teď stala jeho třetí. Ordan nevěděl, že si rozumíme a Klára chtěla, abych to nikomu neříkala. Taky mě varovala před první Ordanovou manželkou, Bellou. Byla to ta co mě švihla a byla stejně odporná jako on.

Poté co mě Klára umyla a zmírnila mou bolest, dala mi najíst a napít. Když jsem byla najeděná, svázali mi ruce za zády a odvedli mě do harému. Byla to místnost s velkou postelí uprostřed, kde jsme měly všechny spát, ale Klára mi sdělila, že Bella ve mě vidí nevítanou konkurenci a že já budu spát na kamenné podlaze.

Stráže mi rozvázali ruce a odešli. Vrhla jsem se k oknu, abych se podívala, jaká je šance utéct. Kromě toho, že zeď byla snad dvacet metrů vysoká, v oknech byly pevné mříže. Naděje zhasla. Klára se snažila mě uklidnit. “Neboj se, zvykneš si a kromě toho, není to tady jen bolest a ponižování.”

V tu chvíli se otevřely dveře a vstoupila Bella. Oblečená do nádherných šatů s drahými šperky. Jak mě uviděla, zastavila se.

“Co tu dělá?”

“Je třetí ženou našeho pána,” odpověděla Klára.

“Postarej se, ať jí pokud možno nevidím!” štěkla Bella a zase odešla.

“Proč mě tak nesnáší?” zeptala jsem se.

“Jak jsem říkala, cítí konkurenci. Byla by radši, kdyby si “hrál” s ní. I když je Ordan sadista, i nás bere jako lidi. Ona ne. Pro ní jsi věc. Ordan už na ní slyšel i viděl řadu věcí, které se mu vůbec nelíbí. Možná se jí sám zbaví. Ale pozor! Bella se chová, jako když je jí to jedno! Klidně ti ublíží!”

Měla jsem z toho jeden velký zmatek. Kde to jsem, když se tu tak lehce mluví o mučení a smrti? Klára mě ale nenechala dlouho přemýšlet a vybírala mi nějaké oblečení a učesala mě. Posadily jsme se na postel a já se zhroutila. Netušila jsem, jak dlouho jsem brečela Kláře na rameni, když se rozletěly dveře a v nich stála Bella se dvěma strážnými. Obě jsme vstaly.

“Půjdeš se mnou děvko!” štěkla. Neměla jsem šanci na odpor. Strážci mě popadli za ruce, zase mi je svázali za zády a odvedli mě z místnosti. Cítila jsem na zádech Klářin pohled. Vedli mě dlouho, mnoha chodbami a po schodech, ale stále dolů. Nakonec jsme prošli velkými kovovými dveřmi do velké místnosti.

Byla to mučírna. Bella jim poručila, aby mě svlékli a natáhli na skřipec. Vzápětí bylo hotovo: šatů jsem moc neměla a to málo teď leželo na zemi a strážci otáčeli kolem, až jsem měla pocit, že mi vytrhnou ruce i nohy z kloubů. Ruce jsem měla svázané nad hlavou, kotníky asi metr od sebe. Nakonec ustoupili a postavili se ke dveřím, kde čekali na další rozkazy.

Bella ke mě přistoupila a vzala mě za bradu. “Nemám tě ráda, holubičko, víš to? Teď poznáš…”

Pokusila jsem se protestovat, ale dostala jsem obrovskou facku: “Tady budeš poslouchat!” zaječela.

Otočila se ke stolu, který stál vedle. Byly na něm různé nástroje na mučení. Vzala do ruky dlouhý a silný špendlík a prohlížela si jeho konec. Pak se obrátila a vzala do ruky můj levý prs.

“Teď mi patříš a tuhle lekci si budeš dlouho pamatovat!” zaskuhrala a vrazila mi špendlík hluboko do prsu. Jeho hrot byl dost tupý a to bolest zvyšovalo. Navíc s ním různě kroutila, povytahovala z části ven a znovu zarážela. Ječela jsem jako když mě na nože berou.

Podívala se mi zhluboka do očí: “Počkej s tím brekem, teprv jsme začali. Můj pán tě nepozná, než skončíme!”

Pomalu špendlík vytahovala a kroutila s ním. Pořád jsem ječela, což se jí zjevně líbilo. Špendlík pohodila zpátky na stůl.

“To nebylo na začátek špatné, viď? A co tohle?” Vzala do ruky podobný nástroj, ale tenhle měl na konci háček a na druhém konci měl nějakou šňůrku. Sklonila se k mému rozkroku a vzápětí hák probodl můj levý pysk. Ani můj pláč, ani prosby jí v tom nezabránily. Vzápětí provedla to samé s pravým pyskem a obludně mi je roztáhla.

S úsměvem mi otřela tvář: “Neboj, děťátko, už začneme!” a praštila mě pěstí do brady. Viděla jsem hvězdičky a v ústech jsem cítila krev. Otočila se ke stolu a tentokrát si vybrala něco, co tvarem připomínalo velkou, tlustou mrkev s povrchem ananasu. Vložila ho do nádoby s rozžhavenými uhlíky a něco poručila strážným. Samozřejmě jsem jí nerozuměla, ale strážci mě sundali ze skřipce a přivázali k něčemu, co připomínalo kozu na řezání dřeva, ke každé její noze mojí ruku nebo nohu. To perfektně zpřístupnilo moje záda, zadeček i kundičku. Hrubý povrch kozy se mi bolestivě zakusoval do břicha a hrudi. Prsy se mi houpaly po stranách, bradavky ztopořené. Vzala svorku, ke které bylo řetízkem připevněné asi kilové závaží. Svorka byla ostrá a zubatá a Bella mi jí zavěsila na bradavku. Měla jsem pocit, že mi jí musí utrhnout z prsu. Vzápětí provedla totéž s druhou bradavkou. Bolest to byla nepředstavitelná, prsy jsem měla obludně protažené. Aby toho nebylo málo, podebrala obě závaží až se dotýkaly mých prsů, načež je zase pustila. Závaží škubla mými prsy a houpala se, bolest se opět ozvala ještě s větší silou.

Znovu jsem zaslechla hovor a pak zacinkala mince. Losovali. Jeden ze strážných se začal svlékat, zatímco druhý vzal do ruky devítiocasou kočku, jejíž prameny měly na koncích kovové kuličky. Vší silou mě přetáhl přes záda, málem ze mě vyrazil duši. Závaží se znova rozhoupala.

Zatímco mě jeden surově bičoval, druhý mi roztáhl půlky a vrazil mi ho do zadku. Nebyla jsem schopná křičet, sotva jsem potichu prosila o milost. Když se do mě vystříkal, obešel mě a musela jsem mu ho očistit jazykem.

Mezitím Bella kleštěmi vytáhla z uhlíků doruda rozžhavenou “mrkev”. Jeden strážce popadl háčky v mých pyscích a znovu je do široka roztáhl. Bella mi dovnitř narvala žhnoucí “mrkev”. Už její žár mě přiváděl k šílenství a co teprve ostrý “ananasový” povrch! Zaživa jsem se pekla zevnitř, Bella navíc nástrojem otáčela, aby mě ještě víc týrala. Proud moči vytryskl kolem nástroje, ale ten se tím samozřejmě neochladil. Pak popadla provázek na konci háčku a uvázala mi ho kolem druhého stehna a totéž udělala i s druhým háčkem. “Aby ti náhodou ten miloučký robertek nevypadl…” zaskřehotala.

Spokojeně sledovala několik minut můj zoufalý jekot a zmítání. Strážní se střídali v bičování a znásilňování mého zadečku a já jsem už napůl nevnímala. Ale to ještě zdaleka nebylo všechno. Poručila jednomu strážnému, aby mi roztáhl doširoka půlky. Do kleští vzala žhnoucí uhlík, vrazila mi ho do zadečku a přikázala strážnému, aby mi půlky stiskl k sobě. Jestliže jsem si myslela, že už nemůže být nic horšího, mýlila jsem se. Vší silou jsem se snažila zbavit se uhlíku, ale všechno bylo marné. Po několika sekundách boje mě obestřely milosrdné mrákoty.

Probraly mě dva kbelíky ledové vody. Bradavky mě sice stále bolely, ale svorky byly pryč, stejně tak mrkev a háčky. Ležela jsem na zádech na něčem, co připomínalo vodorovný kříž. Ruce jsem měla roztažené do stran, nohy připoutané k trámkům, které tvořily široké písmeno V, takže můj rozkrok byl opět dobře přístupný. Bella si vzala do ruky důtky, postavila se mi mezi nohy a začala mě divoce bičovat přes podbřišek a rozkrok. Křičela jsem bolestí a prosila o smilování. Několik dlouhých minut pršely rány kuliček do mých nejcitlivějších oblastí. Naštěstí se unavila a přestala.

“Bavila ses dobře?… Ne?… Tak zkusíme něco jiného!”

Vzala ze stolu trychtýř s odporně širokým koncem a zasunula mi ho do rozbolavělé kundičky. Jeden ze strážných ho přidržoval a druhý přinesl velký hrnec vroucí vody a začal ho lít do trychtýře. Byla to taková bolest a šok, že jsem málem omdlela znovu. Moje spálená kundička byla teď ještě opařená. Vroucí voda vytékala kolem trychtýře a stékala na zem po mém ztýraném zadečku. Bezvýsledně jsem mlátila hlavou o dřevo pod sebou, abych omdlela a napůl v mdlobách jsem slyšela Bellin smích.

Když vylili všechnu vodu, dala strážným do rukou nástroj podobný velkému válečku na nudle. Z jeho povrchu trčely dlouhé, ostré hroty. Položili ho nad má prsa, opřeli se o něj a začali jím po mně přejíždět od prsů až po podbřišek a zpátky. Bella vzala do rukou tlustou tyč, která měla na konci vlastně vrták. Vrazila ho do mé zmučené kundičky a začala jím otáčet a zčásti ho povytahovat a zase vrážet zpátky. Slzy mně tekly proudem, křičet jsem už nebyla schopná a jen jsem chroptěla.

“Nevím jak ty, … ale já se nádherně bavím!” sklonila se ke mně a týrala mě svými poznámkami. Oči se mi zalily slzami. Chtěla jsem umřít. Vzala ze stolu velký nůž. “Je třeba se rozloučit!”

“Zadrž!” ozvalo se ze tmy.

“Kdo se opovažuje mně rušit?” vyjekla Bella. “Můj pán tě ztrestá smrtí!”

I když jsem tu byla jen krátce, přesto jsem po hlase poznala Ordana. Vystoupil ze stínu a za ním byla ještě jedna postava. Poznala jsem Kláru. Hned se mi udělalo lépe.

“Nedovolil jsem ti kohokoli mučit. Klára mi prozradila, že jí jsi mučila už dříve a teď to zkoušíš s Popelkou. Co mi k tomu řekneš?” Klesla na kolena. “Prosím, odpusť mi, můj pane!”

Ordan kývl na stráže a ti strhali z Belly šaty. Nahou jí postavili ke stolu, přinutili jí se ohnout v pase a položit se břichem na desku stolu. Kotníky jí připoutali k nohám stolu, takže byla doširoka rozkročena a ruce jí natáhli a přivázali k druhému konci stolu. Jeden potom popadl důtky a rány pršely na její záda a nohy. Zvláštní pozornost věnoval jejímu rozkroku, každá druhá nebo třetí se zaryla do jejího pohlaví. Obličej měla rudý od pláče a křiku. Teď si začínala užívat své peklo!

Druhý strážce mě vzal do náruče a odnesl z místnosti. Trvalo několik dní než jsem se vzpamatovala z tohoto dýchánku. Bellu jsem již nikdy neviděla. Klára mi řekla, že po bičování Belle naplnili konečník a vagínu rozpuštěným dehtem a posadili na tálová kamna tak, že přesně pod rozkrokem byla v tálu kulatá díra. Tak jí přivázali a zatopili v kamnech. Dehet vzplál a Bella ječela a prosila o smilování. Dehet prodlužoval agonii jejích genitálií. Co se s ní stalo, zda jí Ordan popravil a nebo vyhnal, nevím a nikdy jsem po tom nepátrala.

Má zranění se vyléčila a tím se vracíme na začátek. Ordan miluje sex s různě spoutanými ženami a takto tedy budu trávit zbytek svého života. Občas nás s Klárou zbičuje nebo jinak mučí, ale takový už je život.

A tak tam žili šťastně a spokojeně až do smrti…

Jak se vám článek líbil?

Kliknutím na hvězdičku povídku ohodnotíte

Průměrné hodnocení 3.8 / 5. Počet hlasů: 9

Zatím nehodnoceno. Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *