Povídka “Khym – 3. část”

Od včerejška tu máme Janine Rodrigrez, hlavní účetní jedné z našich ropných společností. Ta mrcha už delší dobu okrádala svojí společnost o část zisků a posílala je rebelům na financování jejich protistátních operací. Ve svých šestatřiceti byla velmi zkušená a tak si delší dobu jejích piklů nevšímal, což ovšem vrhalo velmi špatné světlo na kontrolu ze strany vedení společnosti. Budeme si na ně muset ještě posvítit!

Měli jsme zatím u nás, v Táboře 5, abychom jí připravili, než jí převezeme do Citadely. Důkazy jsme proti ní měli nezvratné, ale chtěli jsme se od ní dozvědět kontakty na rebely. Ovšem jako byla drzá a šikovná při svých podvodech, stejně tak byla neochotná ke spolupráci a zatím se nám ji nepovedlo zlomit. Celé včerejší odpoledne se na ní střídali strážní, mrskali jí po celém těle, byla opakovaně znásilňována, napumpovali jsme jí střeva ledovou vodou, až s ní křeče kroutily, do každého prsu jsme jí postupně napíchali půl litru vroucí slané vody, ale pořád se ještě držela a nebyla ochotná zpívat.

Tábor 5, jedna z netužších věznic, stál asi třicet kilometrů od hlavního města, na náhorní planině, obklopené močály. Kromě výjimečných případů tu vězeňkyně nebývaly umístěny dlouhodobě, po odsouzení byly většinou transportovány jinam. Tato základna byla pod neustálou přísnou kontrolou – kolem celé byla vybudována soustava plotů a nejrůznějších překážek, jak proti útěku, tak proti útoku zvenčí. Je to základna speciálních sil bojujících s rebely. Zdejší elitní vojáci byli trénovaní v hledání, zajímání a výslechu rebelů. V místním podzemním bunkru jste mohli potkat členky vedení rebelů, často velmi vzdělané a před zatčením mnohdy zastávající poměrně vysoká místa. Museli jsme být stále ostražití! Tato budova neměla žádná okna a jediný vchod, těžká kovová vrata, za kterými klesalo schodiště. Přímo kolem bunkru byly ještě dva vysoké ploty z ostnatého drátu, mezi kterými neustále procházela stráž a současně bylo celé okolí monitorováno kamerovým systémem.

I když se ráno teprve začínalo měnit v dopoledne, teplota už překročila třicítku. Na cestě jsem projížděl dvěma kontrolními stanovišti, protože nebezpečí útoku rebelů bylo stále aktuální. Přestože mi moje postavení otevíralo libovolné dveře a mé auto vojáci dobře znali, neponechávali nic náhodě a byť přátelsky, přesto pečlivě vůz zkontrolovali. To bylo v pořádku, svědčilo to o jejich pozornosti a koneckonců tím chránili nás všechny. Nad hlavou mi také několikrát zakroužil vrtulník.

U druhého stanoviště stálo starší červené auto, které vojáci právě prohledávali. Když jsem přijel, jeho řidička, asi třicetiletá zrzečka, stála v předklonu s nohama maximálně roztaženýma a rukama opřenýma o karosérii, každou nad jedním světlem. Její kalhoty i kalhotky jí ležely mezi nohama, tričko bez rukávů vytažené u ramen, podprsenku zjevně nenosila. Přistoupil k ní jeden z vojáků a něco jí říkal. Kývla, narovnala se, stáhla si tričko a hodila ho ke kalhotám. Vzápětí už zase stála s rozkročenýma nohama, ruce v týl s lokty dozadu, maximálně vystavujíc své hezoučké trojky. Voják, dokončující kontrolu mého vozu, se mě s úsměvem zeptal, jestli se nechci zdržet a trochu se pobavit. Zavrtěl jsem hlavou, spěchal jsem. Věděl jsem, co bude následovat. Vystřídají se na ní a ona se bude maximálně snažit je uspokojit. Sebemenší váhání nebo dokonce snaha o odpor vedly v lepším případě k týdennímu pobytu ve vazbě, v horším k odsouzení. S policií a vojáky nebylo dobré nespolupracovat!

V místech, kde silnice překonávala močály, jsem potkal jednu z vězenkyň, která tu pracovala pod dohledem strážného. Svlečená donaha, tmavě opálená po celém těle, vlasy nakrátko, jinak zcela vyholená – všechno znaky dlouhého trestu. Velmi vysoká, skoro sto osmdesát, s plochým hrudníkem, ale jinak s velmi dobře vytrénovaným tělem právě tahala z močálu spadlý kmen. Ruce pevně spoutané za zády, na sobě kožený postroj, ke kterému byla kláda připevněna. Přihrbená, svaly na stehnech napjaté, mokrá od potu, centimetr po centimetru posunovala těžkou kládu k silnici. Strážný jí byl připravený při sebemenším náznaku zaváhání povzbudit bičem, který držel v ruce. Na jejích hýždích už bylo vidět několik čerstvých jelit.

U vjezdu do tábora stál vojenský náklaďák s plachtou. Jeden z vojáků přistoupil k mému vozu a požádal mne o pomoc. Měli nějaké problémy a potřebovali pomoc s převozem jedné zatčené. Po mém souhlasu vojáci zvedli plachtu vzadu a vytáhli ven spoutanou postavu. Upadla při tom na zem. Vypadala tak na osmnáct, zjevně studentka, v potrhaných maskáčových kalhotách, bosá, kromě kalhot nahá, tělo i obličej pokryté potem a špínou, nakrátko ostříhané černé vlasy přilepené k hlavě. Jeden z vojáků jí ihned přikázal vstát a současně ji táhnul na nohy za řetěz kolem krku. Povolili jí řetěz mezi kotníky, aby mohla běžet a řetěz kolem krku přivázali lanem za můj džíp. Jeden z vojáků nastoupil ke mně a rozjeli jsme se. Brzo lapala po dechu, pot jí stékal po nahém těle. Jak běžela, kalhoty jí začaly padat a objevila se houština černých kudrnatých chlupů na jejím podbřišku. Na nástupiště to nebylo daleko, ale když jsme zastavili, vyčerpaně padla na kolena. Její pevné dvojky se zvedaly a klesaly, stěží popadala dech. Dva vojáci jí popadli a odvedli ke dvěma dřevěným sloupům, asi dva a půl metru vysokým a zhruba stejně daleko od sebe, přes které byl kolmo přibit trám. Ruce jí přivázali k hákům v trámu, stáhli jí kalhoty a kotníky jí přitáhli ke sloupům tak, že nedosáhla na zem a visela s doširoka roztaženýma nohama. Na bradavky jejích pevných prsů jí nasadili těžké svorky. Jeden z nich držel v ruce asi metr dlouhý silný kožený bič na dřevěné násadě, kterým jí vzápětí švihnul zespodu přes rozkrok. Škubla sebou směrem vzhůru, hlavu zvrátila nazad a z plných plic se rozječela. Když jsem odcházel, další a další rány padaly na její zadek i stehna.

Šel jsem k bunkru a cestou jsem si prohlížel naše poníky. Jejich závody byly v poslední době velmi populární a náš velitel si tedy také dvě pořídil – pro závody se sulkami. K našemu údivu si pořídil asi devětatřicetiletou kozatou bývalou právničku. Měla ukrást nějaké peníze ve firmě, ale povídalo se, že se jí její společníci chtěli zbavit. Jak nám velitel vysvětlil, starší kusy bývají pro závody lepší a asi to byla pravda. Klusem kroužila po obvodu betonového kruhu asi s desetimetrovým poloměrem. V jeho středu stál sloup, ve kterém byl ukryt motor, který otáčel ramenem, připevněným k jeho vrcholu. Od konce ramene vedl řemen, na konci rozdělený na dva a připevněný ke kroužkům v jejích bradavkách. Rameno s řemenem jí nedovolovaly zpomalit. Její vyspělé, těžké prsy poskakovaly s každým krokem. Měla na sobě jen vysoké boty s vysokými podpatky a na hlavě kuklu, jen s tvorem pro nos, ruce ohnuté v loktech měla svázané za hlavou. Kukla jí nedovolovala cokoli vidět nebo slyšet. Zpod kukly se valil pot a stejně tak se potem lesklo celé její tělo. U druhého sloupu stejným způsobem trénovala mladší černoška. Na to, aby při každém kroku řádně zvedaly kolena vysoko a do stran, dohlížel strážný s dlouhým bičem. Horní část stehen černošky ukazovala, že jí musel několikrát připomínat, co má dělat! Bez ohledu na vedro takhle denně trénovaly šest až osm hodin, dvakrát v týdnu dvanáct hodin. Musely být schopné v plné rychlosti táhnout stokilovou sulku s jezdcem osm až deset kilometrů. A s tímto tréninkem asi také byly!

Vstoupil jsem do bunkru. Nespěchal jsem, než přijde řada na Janine, podívám se na své dvě potrestané otrokyně. Obě potřebovaly připomenout, jak se mají chovat a nebýt vzpurné. První byla Maria English, osmadvacetiletá bývalá novinářka. Byla odsouzena na dva roky za krádež peněz v novinách, ale následně byly veškeré záznamy o ní zlikvidovány a ona oficiálně zmizela. Rozsvítil jsem a odemkl dveře její cely. Byl v ní umístěn pranýř – na sloupku vysokém něco přes metr byla připevněna kláda, ve které měla zamčený krk a zápěstí. Kotníky měla asi metr a půl od sebe připoutané k železným kruhům v podlaze. Byla tu už dvě noci a dva dni. Pozice, ve které byla zamčená, byla značně nepohodlná, musel jí bolet každý sval, ale navíc dvakrát denně dostávala hormonální injekce, po kterých by ošukala libovolný kolík. Její vzrušení bylo obrovské, ale v poloze, ve které byla, neměla jedinou šanci ho ukojit. V místnosti bylo snad čtyřicet stupňů a obrovská vlhkost. Z prsů jí kapal pot, po nohou jí také stékaly potůčky, ale asi nejen potu.

Neměla šanci zjistit, že jsem vstoupil. Jednak byla otočená zadnicí ke dveřím, ale hlavně měla na hlavě koženou kuklu jen s otvorem pro ústa. V nich měla velký kovový kruh, který držel její čelisti rozevřené v krajně nepohodlné poloze. Přejel jsem jí dlaní po překrvené bradavce na levém prsu. Její reakce byla bouřlivá – dělala vše proto, abych jí laskal dál, kroutila zadkem, stehna roztahovala, co jí pouta dovolila, velké prsy se jí rozhoupaly. Z úst, roztažených kroužkem, se draly jen částečně srozumitelné prosby o ošukání a sliby naprosté poslušnosti. Odklopil jsem záslepku přes její levé ucho a zeptal se jí jestli už bude poslušná. Odpovědí bylo mohutné kývání hlavou a částečně srozumitelné sliby naprosté poslušnosti v čemkoli. Se sdělením, že uvidíme večer, jsem jí vbodl do klitorisu další injekci. Když jsem odcházel, zmítala celým tělem a z úst jí vycházel mumlaný nářek. Myslím, že si tuhle lekci bude dlouho pamatovat!

Ve druhé cele byla jednadvacetiletá Cynthia Cortez, blonďatá bývalá studentka. Nohy měla uvázané jako Maria, ale ruce měla spoutané za zády a řetězem zvednuté ke stropu. Naopak na krku měla druhý řetěz, který byl ukotvený k podlaze. Měla tělo modelky, štíhlounká, s výjimkou jejích obrovských prsů se silnými a dlouhými bradavkami. Poté co ji před třemi lety chytili na protivládní demonstraci, začali jsme jí dvakrát denně píchat do bradavek speciální injekce, po kterých se jí prsy zvětšily a po čase jsme jí začali dojit. Denně nadojila asi litr, používali jsme podobný stroj jako na dojení krav, pokud si s ní někdo nechtěl pohrát. Nebo když měla být potrestaná jako teď. Byla tu stejně dlouho jako Maria a prsy měla nadité k prasknutí. Neměla ani kuklu ani roubík a tak v okamžiku, kdy jsem vešel, začla prosit. Když jsem jí zezadu houpal kozy, se sténáním slibovala hory doly, když jí podojím.

“Dobře, vyzkouším si tě! Jestli budeš poslušná, trest skončil, jestli ne, vrátíš se sem a přidáme injekce! A teď nechci slyšet ani slovo!” Rozvázal jsem jí ruce a ona přikývla.

“Podojíš se sama, ale až ti to dovolím! Sundej si řetěz z krku a nohy z klády!” Bez okolků vykonala vše, bylo vidět, jak se těší na úlevu. Podal jsem jí třílitrovou nádobku s hadicí a kývl hlavou ke džberu v koutě. Bylo jí jasné, co má udělat – nabrala vodu, rozkročila nohy a konec hadice si zasunula do konečníku. Jednou rukou držela nádobku ve vzduchu a voda jí plnila střeva. Když vytekla všechna, podal jsem jí krátký kolík. Vytáhla si hadici a zručně se zašpuntovala. Muselo to pro ní být hodně nepříjemné, břicho měla jak těhotná, ale prsy jí přesvědčily. Popleskal jsem jí po břiše (skoro se nekroutila) a pak po pravém prsu. Mléko z něj vyloženě vystříklo!

“Ruce za hlavu, kozy ven a uděláš padesát dřepů!” Tlak ve střevech se ještě zvýšil, zpocené prsy se jí houpaly, ale cvičila jak nejrychleji mohla, aby to už měla za sebou. Podal jsem jí hrnec a nechal jí se samu podojit. Mléka bylo skoro dva litry, v její tváři byla obrovská úleva, jak tam stála s nohama doširoka rozkročenýma a rukama za hlavou. Vzal jsem ze stolku tři svorky s tuhou pružinou a zubatými čelistmi a podal jí je. Bez říkání si pohrála nejprve s jednou bradavkou a když se vztyčila, nasadila si na ní první svorku. I bez jejího výrazu jsem věděl, jak to je bolestivé, ale bez odmlouvání pokračovala i s druhou bradavkou a klitorisem. Když jsem přinesl tři kovové, asi půlkilové koule s ostny, prosebně se na mě dívala. Podal jsem jí je. Měla slzy na krajíčku, když si je zavěšovala na háčky na svorkách, ale strach jí nedovolil neposlechnout. Nechal jsem jí chvíli klusat na místě – prsy vysunula ještě víc dopředu, nohy držela od sebe, jen aby jí ostny moc nezasáhly.

“Tak pojď,” řekl jsem a vyvedl jí z bunkru na slunce. Na zemi tam ležela kovová rohožka – ne že by se používala k původnímu účelu. “Kleknout čelem ke slunci! Tady budeš klečet než si pro tebe přijdu. Jediný pohyb, který můžeš provádět, je otáčet se tak, abys byla pořád obličejem ke slunci!” Že měla kolena maximálně od sebe, ruce za hlavou a prsy vytrčené vpřed byla samozřejmost. Stejně jako to, že když bude chtít někdo obsloužit…

Slunce nemilosrdně pálilo. Mladá studentka stále visely za ruce na trámu, nejen buclatá stehna, ale i celé tělo pokryté jelity, hlavu skloněnou, ztěžka dýchala. Poníci pokračovali v nekonečném kroužení kolem sloupů, starší právě mezi silnými stehny vytryskl proud moči. Je čas na pohovor s Janine.

Odemkl jsem její celu a rozsvítil. Zápěstí měla uvázaná ke koncům asi metr a půl dlouhé tyče zavěšené pod stropem. Hlavu zvrácenou nazad, černé vlasy stažené do ohonu svázané provazem, který měl na svém konci hák. Tento hák jí vězel hluboko v konečníku a napnutý provaz jí nedovoloval hlavou ani pohnout. Oteklé prsy měla podvázané a konce provazu svázané za krkem, takže smyčky táhly její prsy nahoru. Obě bradavky měla navíc propíchnuté silnými špendlíky. Do pysků měla vsazené kroužky, ke kterým byly připevněné krátké řetízky, jejichž konec jí obepínal palce u nohou. Musela držet nohy pokrčené a aby to neměla tak jednoduché, měla na každém palci zavěšené desetikilové závaží. Už tohle vedlo k tomu, že měla pysky důkladně protažené, ale navíc měla za zády vodorovně pověšený válec posetý jehlami. Od konců jeho osy vedly další krátké řetězy k okovům, nasazeným těsně nad jejími koleny. Okovy byly těsné, zařezávaly se do jejích silných, svalnatých stehen, ale pokud si nechtěla jehly na válci vrážet do zad, musela stehna držet roztažená jako v rozštěpu. V této poloze si pysky roztahovala ještě navíc do šířky.

V ústech měla gumovou kouli, přesto bylo slyšet její tlumené sténání. Na její klitoris byl totiž od okamžiku, kdy jsme jí opustili, zaměřený úzký, ale prudký pramínek vody. V pozici, ve které byla, neměla sebemenší šanci uhnout a voda, dopadající na její překrvený klitoris, jí znova a znova přiváděla k orgasmu. Jeden, dva orgasmy jsou příjemné, jejich opakování celou noc je jen a pouze vyčerpávající. Vzal jsem připravený bič a pomalu jsem ji asi pětkrát silně přetáhl přes podvázané prsy. Celé její tělo se rozvlnilo, k bolesti v prsech si sama přidávala jehly, vrážené do zad, napínala řetízky k pyskům a její sténání zesílilo. Vypnul jsem vodu a pokračoval pěti ranami přes každé napnuté stehno. Budíček jsem dokončil třemi ranami zdola nahoru, z nichž každá nádherně zasáhla její roztažené pysky i klitoris. Pomočila se.

Vyndal jsem jí roubík a zeptal se, zda pro nás nemá nic nového. Nejdřív jen naříkala, ale další rána přes roztažené pohlaví jí přivedla k odpovědi, ale špatné – nic nevím, nikoho neznám. Tak takhle ne! Vzhledem k její únavě jsem jí dal do ramene injekci, aby neomdlévala. Vysílačkou jsem přivolal dva vojáky. Přinesli s sebou varnou konvici a sůl. Když se osolená voda vařila, naplnil jsem stříkačku a následně jí vyprázdnil do levého a vzápětí do pravého prsu. Její nářek se ještě zvýšil, ale mluvit stále nechtěla. Zvrátil jsem jí hlavu ještě víc dozadu, abychom jí mohli vytáhnout hák z konečníku. Vzápětí jsem do něj zasunul hadici, která měla na konci nálevku. Vylili jsme do ní horkou slanou vodu z konvice a dali hřát další. Pomalu chraptěla, zmítala hlavou, mohutně se potila, ale ke spolupráci se neměla. Postupně jsme jí naplnili střeva obsahem pěti litrových konvic. Břicho se jí zvětšilo, vystupovaly na něm žíly, její chropot se zlomil ve sténání. Vytáhli jsme hadici a zašpuntovali jí konečník. Vojáci jí potom odvázali, jen prsy nechali podvázané, ale provaz, který měla za krkem jí přetáhli dopředu.

Nechal jsem vojáky, aby jí připravili jinak: svázali jí zápěstí, musela vzpažit a ohnout ruce v loktech za hlavu. Kotníky jsme jí připoutali ke kruhům v podlaze asi metr a půl od sebe. Dalším provazem, hozeným přes kladku u stropu, jí stáhli lokty za hlavou k sobě, jak to šlo nejvíc. Konec provazu, kterým měla spoutaná zápěstí jí protáhli mezi nohama a přes provaz, který spojoval smyčky na prsech. V tu chvíli vzali každý konec jednoho provazu. Seržant táhl její spoutané lokty nahoru, desátník naopak její zápěstí dolů, jeho provaz se jí zařezával do rozkroku, kde zatlačoval hlouběji kolík v konečníku a konečně utahoval smyčky kolem jejích prsů. Desátník upevnil napnutý provaz, který jí vyvracel paže v ramenou a z prsů dělal rudofialové koule, zatímco seržant pokračoval, dokud nestála jen na špičkách. Pak si vzali každý kus tvrdé gumové hadice a začali jí zpracovávat – seržant od pasu nahoru, speciální pozornost věnoval jejím prsům a břichu plnému vody, ale nezapomínal ani na ledviny, desátník pak důkladně masíroval její stehna a rozkrok. Vyla a zmítala se jak raněné zvíře. Šel jsem si vypít svojí ranní kávu.

Když jsem se po půlhodině vrátil, oba pokuřovali, zatímco Janine bezvládně visela v provazech, od ramen po kolena neměla místečko, které by vynechali. Tělo jí pokrývala modrofialová jelita, ale spolupracovat pořád nechtěla. Nechal jsem povolit provaz mezi nohama. Seržant se postavil před ní, desátník za její záda a mezi nohama jí protáhli jiný, silnější provaz s velmi hrubým povrchem z ostrých vláken. Napnuli ho a začali střídavě tahat za jeho konce, jako když se řeže pilou. Podle reakce měla Janine zjevně pocit, že její rozkrok skutečně rozřezávají. Zoufale se snažila uhnout, ale jak byla uvázaná, neměla šanci. Asi po deseti minutách, kdy už měla kůži v rozkroku úplně sedřenou, jsem je zarazil. Vzal jsem speciální sprej, který obsahoval výtažek z chilli a postříkal jí rozkrok. Pokusila se přetrhat provazy, pak se zhroutila a začala zpívat.

Během další půlhodiny jsme měli komplet přiznání i s podpisem a já telefonoval další příkazy k zatčení. Byl venku i důvod, proč se tak zoufale snažila neprozradit nikoho dalšího – kontakt na ostatní obstarávaly trenérky místního volejbalového týmu, ve kterém hrála její sedmnáctiletá dcera. Vzhledem k tomu, že často jezdily po celém ostrově, bylo to ideální krytí. Ovšem teď dostanou možnost nám popovídat o dalších. Sice nás úpěnlivě přesvědčovala, že dívky o ničem nevěděly, ale raději se jich poptáme sami. Odvázali jsme ji a seržant ji zavedl do jedné z cel. Byla úplně na dně a tak jsem povolil, že si smí lehnout. V cele byla kovová postel bez matrace, na kterou si lehla na záda. Zápěstí jí zamkl do pout v rozích na jednom konci postele, na kotníky jí nasadil okovy na lanech a otáčením klikou jí maximálně roztáhl. Potom zhasl a zamknul celu.

***

Tak tu máme všech osmnáct, včetně trenérky a její asistentky. Holky toho moc nevěděly, ale vzhledem k tomu, co se dělo na jejich “soustředěních” si je tady zatím necháme. To, že při trénincích k udržení kázně používaly bití řemenem na holou, by celkem nevadilo. Ale že si ty dvě lesby mezi svěřenkyněmi vybíraly své milenky a otrokyně a že naše volejbalistky o tom mlčely, to jen tak nepřehlédneme. Trenérka měla malou chatu v horách, kde s vybranými hráčkami trávily víkendy. Při vyšetřování vyplavalo, že je s asistentkou nechávaly nastoupit, nahé, s vypnutými prsy. Asistentka vzala řemen a jednu podruhé přetáhla přes prsy, dokud to některá nevydržela a uhnula a tím se stala otrokyní ostatních. Ta potom (někdy i několik) strávila celý víkend nahá, spoutaná a uspokojovala ostatní. Kromě toho v týmu měly tři stálé otrokyně, které na příklad trávily s trenérkami na chatě prázdniny, osmnáctiletá dvojčata a sedmnáctiletou Janet Rodrigrez, dceru naší paní účetní!

Šel jsem chodbou v bunkru a nahlížel do cel. Otevřel jsem si průhledové okénko u první cely. Vyvalil se zápach zpocených ženských těl. V nepříliš jasném osvětlení cely jsem viděl šest volejbalistek, po třech u každé stěny. Ruce spoutané za zády měly vytažené řetězem ke stropu. To je nutilo být ohnuté v pase, paže v ramenou vyvrácené. Na hlavách měly kožené kukly, jen s otvorem pro dýchání, takže nemohly nic vidět ani slyšet a, samozřejmě, ani mluvit. Od kruhu na temeni hlavy vedl řetízek ke staženým loktům, který jim hlavy bolestivě zakláněl. Kotníky přivázané ke kruhům v podlaze, vzdáleným asi metr od sebe. Stály na špičkách napnutých nohou, protože každá měla mezi nohama svícen s tlustou svíčkou, která jim při povolení nohou pálila podbřišek. V místnosti se jen tu a tam ozvalo tlumené zasténání, když některé povolily nohy. Tady zažijí jiný trénink!

Zavřel jsem okénko a přešel k další cele. Podle označení tu měla být dvacetiletá kapitánka Cora, podle poznámky již byl započat trestný výcvik. Podíval jsem se dovnitř a první, koho jsem viděl, byla jedna ze strážných, Bree. Byla skoro sto osmdesát centimetrů vysoká, svalnatá, s tělem kulturistky. Stála otočená čelem ke dveřím, na sobě pouze těžké boty, drobné prsy se jí dmuly a mezi jejími svalnatými stehny jsem spatřil Coru. Klečela s roztaženýma nohama, kotníky připoutané ke kruhům v podlaze, ruce v zápěstích a loktech spoutané za zády. Svalnatá stehna i zadek měla posetá čerstvými jelity, po celém těle jí stékal pot. Bree jí držela jednou rukou za vlasy a tlačila jí obličej do svého rozkroku. Tlumeně jí povzbuzovala k větší snaze a svá slova potrhovala šleháním jezdeckého bičíku po Cořině těle.

V další cele byla osmatřicetiletá trenérka, lesba. Přiznala už kontakty s rebely, měli ji v práci dva strážní. V šeru cely jsem nejprve myslel, že jsem se spletl, že mají v práci nějakého muže! Tak vypracované měla tělo! Jen malá prsa s velkými hnědými bradavkami prozrazovala její pohlaví. Visela za do široka roztažené nohy, paže stažené za zády, rána za ranou dopadaly ocvočkované řemeny na její vnitřní stehna, svalnatý zadek a rozkrok. Pot jí stékal do očí, chraplavě sténala a popadala dech. V tu chvíli jí strážní přestali a vytáhli ji o něco výš, tak, aby měla hlavu v úrovni jejich rozkroků. I ona se bude učit…

Za vedlejšími dveřmi byla její milenka, dvaatřicetiletá asistentka. Vytažená za spoutaná zápěstí, mezi kotníky měla přes metr dlouhou tyč. Hlavu zakloněnou, očí plné slz, zaťaté zuby, zpocená po celém těle, vlasy slepené. Nohy držela ve výši krku, povzbuzovalo jí k tomu to, že provaz přivázaný k tyči vedl přes kladku k asi deset centimetrů dlouhému vlasci, přivázanému k bradavkám. Jí by si s mužem nespletl snad nikdo! Buclatá stehna, plná lýtka, roztažené nohy nádherně vystavovaly její sešvihaný rozkrok. Velké těžké prsy měla nyní rudé, protože je měla stažené mezi dvěma kovovými tyčkami, které byly spojeny dvěma šrouby s křídlovými maticemi. Strážný právě šrouby znovu o otáčku dotáhl a ona se s chraplavým naříkáním snažila neškubat nohama. Škubnutí za bradavky přišlo ve chvíli, kdy jí druhý strážný důkladně šlehl důtkami přes rozkrok. I ona už přiznala kontakty s rebely i to, že je lesbickou feministkou…

Přešel jsem na druhou stranu chodby. V cele byla dvojčata, dvě z trojice stálých otrokyň. Uprostřed cely stála koza se zahrocenou horní hranou a dvojice stála rozkročmo nad ní. Zápěstí měly spoutané za zády a přivázané ke koncům kozy, takže nemohly blíž k sobě. Na bradavkách i klitorisu měly nasazené kolíčky s tvrdými pružinami a ostrými zubatými čelistmi. Kolíčky jedné byly spojené s kolíčky druhé vlascem, zkráceným natolik, že byli setrvale napnuté a táhly jim bradavky i klitorisy vpřed. Na hlavách měly kukly, kotníky roztažené natolik, že pokud nechtěly sedět na ostré hraně kozy, musely se vypnout na špičky. Strážný je v nepravidelných intervalech šlehal jezdeckým bičíkem. Bylo vidět, že byly učenlivé. Když jsem otevřel okénko, šlehl postupně jednu i druhou přes napjatá lýtka. Skoro se nehly, věděly, že škubání by jim jen zvětšilo bolest. Ovšem když následující ránu umístil na spodní stranu levého prsu jednoho z dvojčat, nedokázala se ovládnout. V reakci na bolest zaškubala vlasci až obě ztratily rovnováhu a dosedly na kozu. Než se opět zkoordinovaly, ještě několikrát zaškubaly vlasci. Když se srovnaly, strážný šlehl přes prs i druhou a celé divadlo se opakovalo. Když jsem zavíral okénko, zpod kukel se ozývalo tlumené skučení…

Za dalšími dveřmi trénoval strážný Janet, dceru paní účetní. Mladší kopie své matky, velké pevné prsy, tréninkem zpevněné břicho, svalnaté nohy. Jediný rozdíl byl v zrzavé barvě vlasů. Visela za zápěstí u sloupu, kotníky připoutané ke stehnům a současně zezadu kolem sloupu k sobě, aby nemohla současně dát kolena k sobě a chodidly se opřít o sloup. Na bradavkách i klitorisu měla svorky a zavěšené koule, stejné jako ty které jsem ráno nasadil Cynthii. Strážný držel v ruce rákosku a střídavě bil Janet přes paty a když přitiskla chodidla k bokům sloupu, sekl jí přes vnitřní stranu stehen. Paty i stehna měla rudé, bylo vidět že strážný se snažil. Ovšem, abych pravdu řekl, teď už s ní spíš hrál hru na to, že jí udeří. Stačilo totiž aby naznačil úder a Janet se pokusila škubnutím uhnout do pozice, kdy měla chodidlo nebo stehno mimo jeho dosah. Tím ovšem rozhoupávala těžká závaží a bylo vidět, že ani to jí příliš neuspokojuje. Ochraptěle slibovala, že udělá cokoli, co se po ní bude chtít…

Když jsem vstoupil do další místnosti, strážní zrovna kouřili a o něčem se bavili. Měli tu devatenáctiletou blondýnku s rukama nad hlavou tak, že na zem dosáhla jen špičkou napnuté levé nohy. Pravý kotník měla také nad hlavou, takže měla krásně roztažený a přístupný rozkrok. Aby jí nenapadlo dávat nohu dolů, vedl provaz přes kladku u stropu k jejím podvázaným prsům. Rozkrok i stehna měla pokrytá mřížovím jelit. Na stole seděla její spoluhráčka, byl na ní vidět domorodý původ. Nohy, roztažené do rozštěpu, měla uvázané k nohám stolu, ruce za zády, vlasy stažené smyčkou provazu, který vedl také přes kladku ke svázaným rukám a držel jí v předklonu. Také ona měla prsy podvázané a obě měly na bradavkách pověšená ostnaté koule. Bylo vidět, že je dokázaly pořádně rozhoupat. Strážní mi předvedli pokrok, ke kterému dospěli. Jeden švihl těžkým řemenem blondýnku přes napjaté levé stehno. Zaječela, bolestí se roztancovala a napnula provaz k podvázaným prsům, ale vzápětí se ovládla a poděkovala. Druhý strážný její snědé spoluhráčce na stole přitiskl k naběhlému klitorisu krabičku, ze které vyčníval kovový kužel a stiskl tlačítko. Se zaječením se téměř vznesla, rozkmitala si koule na bradavkách, ale za okamžik také poděkovala za lekci. Zjevně budou učenlivé…

Bylo po páté hodině odpolední a já vyšel z bunkru. Cynthia klečela otočená ke sklánějícímu se slunci, těžké prsy čerstvě připálené, na obličeji jí zasychaly pramínky semene. Kývl jsem na ní, aby vstala a šla za mnou. Ztěžka se zvedla, mřížku obtisknutou v kůži na kolenou, ruce v týl, ostnaté koule se jí rozhoupaly. Vedl jsem jí zpět a otevřel dveře, které jsem před tím minul. V místnosti stál stůl a na něm klečela jedna z rozehrávaček, osmnáctiletá nakrátko ostříhaná hnědovláska. Ruce měla spoutané za zády a zvednuté řetězem ke stropu, takže byla hluboce překloněná. V pyscích měla kroužky, od kterých vedly krátké řetízky k palcům, takže měla nohy ohnuté a celá její váha spočívala na kolenou. Pysky natažené, kolena držela co nejdál od sebe, na každém palci měla, stejně jako Janine v noci, pověšené desetikilové závaží. Na bradavkách měla o něco lehčí závaží, která se lehce pohupovala a bolestivě napínala její plné prsy. Strážný na mě s úsměvem kývl, otočil se k dívce a následoval elektrický šok do levého chodidla. Dívka vytřeštila oči, jakoby jí měly vypadnout, chraptivě zaječela, zaškubala řetízky a rozhoupala závaží. Po chvíli polohlasně poděkovala – vida další úspěch!

Pokývl jsem na Cynthii a zeptal se jí, jestli si to nechce také zkusit. Zoufale na mě pohlédla, zavrtěla hlavou i prsy, což nádherně rozhoupalo zavěšené koule a na mé kývnutí udělala to, co jsem věděl, že hluboce nesnáší. Předklonila se, vyplázla jazyk a začala se zabývat dívčiným pohlavím! Vzal jsem si od strážného rákosku a pro ukrácení času jsem jí občas švihl přes citlivý přechod půlek ve stehna. Zatímco jsme se se strážným bavili a ona se snažila hnědovlásku přivést k vyvrcholení, strážný je obě občas oblažil elektrošokem. Hnědovláska se snažila ovládnout, v obličeji byla rudá ponížením a bolestí, ale Cynthia nakonec zvítězila. Obličej měla ulepený, čerstvá jelita na stehnech. Nechal jsem strážného pokračovat ve výcviku volejbalistky a my jsme se odebrali do cely s Maríou. Tady Cynthii čekalo ještě jednou potěšení udělat kamarádku, ale tentokrát mi nestačilo jen jednou – musela se úkolu zhostit pětkrát! Že María po injekcích vyloženě stříkala snad ani nemusím říkat a když jsem se díval na monitor, kouřil a sledoval je, jak se baví, měl jsem pocit dobře stráveného dne.