|

Povídka “Hotel”

Klára čekala na trest. Toho dne se jí podařilo v době podávání oběda připlést do cesty číšníkovi nesoucímu právě hotové jídlo významnému hostovi, a tak skončila na zemi nejen chutná krmě, ale i porcelán. Kuchař ji hned chtěl pár vrazit, ale do kuchyně se přiřítil rozčilený vrchní a poté co vynadal kuchařovi, tak rozhodl že trest musí určit sám ředitel hotelu, že je to moc zlé, že ji to přijde draho, a že poletí. Klára se celý zbytek směny bála, co s ní bude.

 

Do města přišla z venkova, a za místo pomocnice v kuchyni velkého hotelu byla vděčná. Pracovala v podzemní vlhké a horké kuchyni jen pár dní, a za tu dobu viděla jak kuchař pohlavkoval kuchařky a kuchtíky i za mnohem menší prohřešky. V devět večer, v době kdy obvykle končila s mytím nádobí a šla spát do laciného podnájmu, musela zůstat stát v bílé pracovní zástěře v kuchyni, a čekat, až si na její záležitost udělá pan ředitel čas.

“Holka nešťastná, uteč!” radila jedna ze starších kolegyň při odchodu. Kuchyň se postupně vyprazdňovala, po jedenácté hodině tam zůstala Klára sama. “Třeba na to už zapomněli, a budu moci jít domů”, utěšovala se sama, ale na tváři se občas leskla slza. Dveře se otevřely, vstoupil kuchař. Už oblečený v slušném obleku, usmíval se, podal jí kapesník aby si otřela slzy. “Ještě chvilinku strpení, děvenko” přendal něco z šuplíků do tašky, Klára měla pocit že zahlédla nějakou velkou vařečku a něco lesklého. “Tak pojď, a nebul, pan ředitel už na tebe čeká.” Odvedl vystrašenou dívku k výtahu, a jeli někam nahoru, tem kde nikdy nebyla. Po vysokých kobercích procházejí ztemnělými chodbami neobsazené části hotelu do luxusního apartmá. Tam už na ni čekali.

 

Byl tam nějaký bělovlasý dobrácky vypadající pán v slušivém obleku, kterého všichni přítomní poslouchali, správně odhadla že to je ředitel. K němu patřila nějaká silnější žena ve  večerních šatech, věkem někde okolo třiceti pěti let. Zbývající znalá, je tu vrchní číšník, vysoký černovlasý chlap, který co mněla Klára možnost poznat, byl v sále mezi zákazníky slušnost sama, na personál pak sprostý a přísný. A tlustý kuchař, který ji přivedl.

“Tak to je ta holka, která zničila panu Haasovi oběd a rozbila ten porcelán?” zeptal se ředitel. Pak se jí ptal, kde bydlí, odkud je a tak, a nakonec se skoro přestala bát, pan ředitel jí připadal jako laskavý a spravedlivý člověk. Ve svých osmnácti letech ještě lidi neznala… “Potrestat tě musíme, na splácení škody nemáš, a co si na tobě vezmeme. A jestli tě vyhodíme, to se ještě uvidí, uvidí.” Ukončil krátký výslech ředitel.

 

“Sundej si zástěru a sukni!” nakázal ji vrchní. “A rozpusť si vlasy” přidala se žena. Dívka zprvu trochu váhala, ale pak poslechla. Byl tam přeci pan ředitel a ta žena, čekala že ji budou bít, na to byla už od otce zvyklá. Stála před nimi teď jen v košili a kalhotkách. “Ohni se tady přes to opěradlo!” poručil ředitel, a ukázal na pohovku. Opěradlo je vysoké, musí natáhnout nohy a trochu si stoupnout na špičky. Tak ji chvíli nechali v předklonu, tušila že si prohlížejí její dlouhé štíhlé nohy a pěkný zadeček, a styděla se. Ostatní se zatím napili vína a prohlíželi si vařečku a jehly na grilování, které přinesl kuchař. Žena přihodila k ostatním věcem na stole tenký kožený pásek od kabelky, s tím že se bude hodit na ruce.

“Tak tedy” zahájil exekuci pan ředitel, a na jeho pokyn přistoupili zezadu k předkloněné dívce číšník a kuchař, a chytli ji pevně za ruce a přinutili ji předklonit co to šlo, až měla kousek před obličejem červený samet opěradla pohovky. Přitom se jí košile shrnula k hlavě, a ven vyklouzly pružný prsa. Nikdo si toho ale nevšímal. Ta neznámá žena jí nejprve zula pantofle a stáhla ponožky, a potom šly dolů i její kalhotky. Klára tiše prosí, ať jí je nechají, že se stydí. Pan ředitel jí pohladil po hladké napnuté kůži jejího pěkného zadečku, a pak přišla první rána. Klára takovou bolest nečekala, chtěla se vyškubnout, ale muži drželi její ruce pevně. A další rány následovaly, a pokrývaly bílou kůži zadku a stehen rudými kolečky. Ředitel našel obzvlášť citlivé místo mezi oblinou zadečku a stehnem, a tloukl ji tam vařečkou opakovaně, to nevydržela a počurala se. “To snad ne, pochcala pohovku a koberec!” rozčiluje se a začne ji tlouci do stehen ještě více a snaží se zasahovat jemnou kůži na vnitřní straně, po které stéká moč. Klára se zakousla do košile, která jí visela před obličejem, aby tolik neřvala. Najednou výprask přestává, a její ruce jsou volné. Ihned si s nimi instinktivně chrání rudnoucí zadeček. Narovnala se, držela se za zadek, a ani jí v první chvíli nedošlo, že nemá ničím zakrytý klín, porostlý jemnými a hustými chloupky. “Klekni si!” ukázal jí ředitel na koberec. Poslechla, ale když jí zajel zezadu rukou mezi nohy, pokusila se bránit. Ale vrchní s kuchařem dívku snadno přemohli, vysvlékli z košile, a nyní zcela nahou ji zkroucením rukou za zády přinutili klečet na koberci s roztaženýma nohama a vystrčeným zadkem. Pan ředitel jí nejprve ještě rukou plácl přes rudou půlku, a potom začal rukou prohmatávat její pohlaví. “Jak to tak vypadá, tak chlapa jsi ještě neměla” s neskrývanou radostí komentoval.

 

“Prosím né, to přeci nemůžete, já nechci, né” zbytečně protestovala, zatímco si pan ředitel sundal kalhoty a zakleknul za ní. “Prohněte ji víc” a pak do ní začne pronikat. Klára se snaží uhnut nebo dát nohy k sobě, ale marně. Sotva ředitel vniknul do dívky, tak byl hotov. Bolelo to. Vytáhl penis ven, a obešel ji, aby jí mohl ukázat krev. To že už není panna ale Klára cítila moc dobře. Další na řadě byl vrchní. Nejprve spolu s pomocí kuchaře pevně svázal útlé zápěstí koženým řemínkem dívce nad hlavou, položili ji naznak a kuchař ji za svázané ruce držel. Přes Klářin odpor, kopala co mohla se, se podařilo vrchnímu dostat jí mezi nohy, a potom i do ní. Byl mnohem horší než ředitel, a také lépe vybavený. A jako by nestačila bolest, co způsoboval mezi nohama, v její krvácející kundičce, mačkal mezi klouby prstů bradavky a tahat. Čím jsou bradavky větší, tím více je mačká. Klára křičí a prosí o slitování. Ta starší žena si sedla na zem vedle kuchaře, držícího Kláru za ruce a trápení prsou se zájmem sledovala. Když konečně po pár minutách, které Kláře připadaly nekonečné, vrchní vyvrcholil, uvolnil místo pro kuchaře. Ten ale nabídl dívku té ženě, která s poděkováním přijala.

Svázané ruce zajistili dívce k noze pohovky, aby je nemusel nikdo držet. Kuchař s vrchním roztáhli silou dívce nohy, co to šlo. Žena sedla dívce obkročmo na žaludek, její boky sevřela pevně stehny a chvilku si hrála prsty s lehce oteklým přirozením, ze kterého odkapávalo sperma a krev. “Tak jaké to bylo, poprvé, děvko!” a nečekaje na odpověď požádala ředitele o podání vařečky. “Není to moc kruté, drahá?” ale vařečku jí podal a přisunul si židli, aby mohl vše dobře sledovat. “Vždyť mi tě ta děvka svedla, to ji jen tak neprojde” směje se, muži ještě trochu roztáhnou Kláře nohy a na její rozevřené přirození dopadne hrana vařečky. Zasažený malý pysk začal ihned tmavě natékat. Další rána dopadla naplocho, až to mlasklo. Klára si myslela, že je to její konec. “Prosím, néé, to strašně bolí, to né!” snažila se mezi řevem uprosit svou mučitelku. “No dobrá, tak jo” odložila žena vařečku a prohlížela si natékající přirození. Pak si zula střevíc, červenou ochozenou lodičku. “Držte ji pevně!” a začala do ní strkat lesklou špičku boty. Moc to nejde, ale nakonec se to, za Klářinýho nelidského řevu podaří. Z roztaženého přirození vyčnívá jen pata boty s dlouhým jehlovým podpatkem.

Muži pustili Kláře nohy a šli na sklenku vína. Žena ještě zkusila, přes Klářiny hlasité protesty, jestli střevíc drží a nevypadne, vstala a šla se také napít. Sténající dívku nechali ležet na zemi a rozmýšleli co dál. Kláře připadalo, že střevíc je strašně veliký a že ji snad tam dole roztrhne. Po chvilce se její trapitelé vrátili a mučení pokračovalo. Muži se posadili tak, aby dobře viděli na Klářin hrudník, a žena si na Kláru opět sedla, ale tentokrát opačně, na břicho, aby měla dobrý přístup k prsům. Nejprve chvíli bezohledně hnětla rukama pružnou hmotu dívčiných pěkných prsů, potom ji ředitel podal dlouhou jehlu na grilování.

“Né, prosím to né, smilujte se, nepíchejte prosím!” křikem se Klára snažila obměkčit zlou ženu. Ta uchopí dívčin levý prs, a zespodu začne jehlou tlačit. Běloučká kůže se nejprve prohne, ale pak hrot silné jehly pronikne dovnitř. Žena si dává záležet, pomalu tlačí kov do masa, až se na horní straně ňadra objeví malý kopeček, z kterého po chvilce vyrazí špička jehly. Když to Klára uviděla, nechtěla tomu ani věřit, rozkřičela se ještě více. Stejným způsobem byl probodnut i druhý prs. A žena bodala do prsou další a další jehlice, stejně pečlivě a pomalu. Snažila se udržovat jakousi symetrii. Klára křičela méně, už nemohla. Po hrudníku stékaly kapky krve a nechávaly za sebou tenké stopy. Pod bradavkami, jehlami zapíchnutými do nevýrazných dvorců, objevil a citlivější oblast, Klářin křik opět přidal na intenzitě. Žena dlouhou chvíli jehlami otáčela a hledala další bolestivá místa. Poslední jehly bodnul dívce do prsou sám ředitel, skrz bradavky středem prsu, hrot se zastavil až o žebra. “To by snad mohlo stačit, už má dost, a také už je pozdě, že”, rozhodl ředitel. Spolu s ženou a vrchním odešli, a nechali Kláru o samotě s  kuchařem, s tím, ať udělá co sám uzná za vhodné. Žena ještě vyškubla ven střevíc, a otřela krev a sperma do Klářiných vlasů.

 

“Tak, a jsme tu už jen sami, holčičko” sklonil se kuchař k dívce když se za nimi zavřely dveře a brnknul prsty přes konce jehel. “Prosím, vyndejte to ze mě, strašně to bolí, můžete potom všechno, jen to prosím vyndejte ven” prosila a plakala. “A chceš zůstat v kuchyni?” “Ano, jen mně prosím už nechte, strašně to bolí”. “Tak jo”, nechal se nakonec obměkčit, a začal jehly nešetrně vytahovat, nedbaje křiku.

“U nás nezůstaneš, a myslím, že si těžko něco najdeš. Ale abys neřekla, že jsme nevděční, dostaneš něco na památku, děvko!” vytáhl poslední dvě jehly, roztáhnul opět dívce nohy od sebe a přišpendlil je za kůžičku mezi prsty jehlami k podlaze. A začal tlouci vařečkou přes vnitřní stranu stehen. Rány dopadají na jemnou kůži, stále blíže k rozevřenému pohlaví. Klára se zmítá, co ji pouta dovolí a řve. Výprask končí několika pořádnými ranami přes její ničím nechráněnou kundu. Krvácela, malé pysky byly na několika místech hluboko rozseknuty a poštěváček modral. Kuchař se svlékl a nalehl na Kláru. Jak vnikal do rozbitého přirození bolest se stupňovala. Když byl hluboko uvnitř, tak poklekl a zvednul dívčí pánev do vzduchu. Klára se snažila vyprostit, ale nešlo to. Kuchař zůstal v klidu, nepřirážel, a prohlížel si dívčí tělo. Sklonil se k svým kalhotám, vyndal cigarety a zapálil si. Chvilku pokuřoval, a potom začal pálit cigaretou na spodní straně prsů. Kůži pokrývají spálená kolečka. Muž začíná rudnout v obličeji, potí se a divoce přiráží. Za chvilku zuřivě vyvrcholí. Přitom přitiskne dívce kolena k bradě, tím jehly roztrhly kůžičku mezi prsty nohou.

 

Kuchař chvíli chroptivě oddychoval, potom třesoucí se Kláru odvedl do koupelny, a pustil na ni studenou sprchu. To trochu pomohlo. Dezinfekcí jí natřel prsa a přirození. Pálilo to, vzpouzela se, tak dostala pár facek. Oblékla se sama, a potom musela vypít sedmičku vína. Opilou ji odvedl k výtahu a svezl do suterénu, kde již čekal hotelový taxík. Odvezli dezorientovanou a vyděšenou dívku na periferii a tam ji vysadili a nechali svému osudu.

Jak se vám článek líbil?

Kliknutím na hvězdičku povídku ohodnotíte

Průměrné hodnocení 2.5 / 5. Počet hlasů: 2

Zatím nehodnoceno. Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *