Povídka “Katka v mučírně”

Psal se rok 1632. Zima tohoto roku byla velmi krutá. Zima byla i v podzemí středověkého hradu. Tam za chvíli měl začít výslech mladé ženy Kateřiny, služky z hradu, kterou předevčírem obvinila Ilona, žena místního barvíře z čarodějnictví. Ilonu podrobili krutému mučení v mučírně hradu. Dlouho tvrdila, že není čarodějnice, ale zdejší kat se vyznal ve svém řemeslu. Nejdříve ji tak dlouho bičoval po nahém těle, až se přiznala že je čarodějnice. A když se jí potom soudce zeptal, kdo ještě další je spolčený s ďáblem, ať prozradí jejich jména, tak tvrdila, že už nikoho nezná. Až když jí kat přiložil žhavé železo na její pravou prsní bradavku, bolest byla tak silná že jí nevydržela a začala křičet, že vše řekne. A tak přiznala, že čarodějnice je i na hradě služka Katka, kterou viděla vždy po západu slunce a někdy i v noci sbírat nějaké bylinky. Proto po přiznání barvířovy ženy Ilony, dovedli Katku bez toho, aby jí cokoliv vysvětlili, do podzemní kobky chladného vězení. Katka se tam posadila na slamník, zakryla se starou dekou a do rána strachem nezamhouřila oči. Pořád nechápala proč je tady a co s ní chtějí udělat. Ráno zaštěrkal klíč ve vězeňských dveřích a dovnitř vstoupil starý hrbatý žalářník s pomocníkem.

 

“Vstávej ženo. Jdeme!” zahartusil žalářník. “A kam?” zeptala se vystrašená Katka. “To za chvíli uvidíš!” Chytil ji i s pomocníkem pod pažemi a odváděli ji studenými chodbami podzemí, až došli k velkým dubovým dveřím. Když vstoupili, ocitli se ve velké místnosti. V jednom rohu místnosti stál velký dlouhý dubový stůl, za kterým seděl soudce a dva přísedící. U vedlejšího stolu seděl soudní zapisovatel. Ve druhém rohu bylo velké ohniště, ve kterém byly zapíchnuté nějaké železa. Na stěnách byly rozmístěné různé police a zavěšené různé nástroje používané na mučení. Vzadu v místnosti stála velká těžká dřevěná lavice a ze stropu viselo mnoho dlouhých hrubých a tenkých lan.

 

Katka přeběhla pohledem místnost a pochopila, že stojí v mučírně čarodějnic. Ale proč ji sem přivedli? Mráz jí přeběhl po zádech. “Proč jste mě sem přivedli? Co se děje?” zeptala se soudce. “Mlč! Na nic jsem se tě neptal. Budeš odpovídat jen na moje otázky!” přísně ju okřikl soudce. Mezitím jeden z katových pomocníků přivedl špinavou a unavenou ženu, oblečenou jen v roztrhané plátěné košili. Vlasy měla střapaté, kulhala a byla bosá. “Ilono, přikazuji ti, abys zopakovala svou výpověď a ještě jednou nám tady řekla to, že jsi čarodějnice a že si se scházela po večerech v lese i se služkou Kateřinou,” rozkázal soudce. Když se zbídačená Ilona rozhlédla kolem sebe a uviděla v místnosti stát pěknou mladou Katku, zachvěla se a rozplakala. “Ne, není to pravda, všechno jsem si vymyslela!” vykřikla plačící Ilona. Soudce mlčky kývl na kata. Ten chytil Ilonu za ruce a dotáhl ji doprostřed mučírny a strhl z ní starou košili. Úplně nahé Iloně spoutal vepředu ruce a zavěsil je na železný hák, který visel ze stropu na laně. Na kotníky ji nasadil kožené pouta a připoutal její nohy k železným okům v podlaze. Katův pomocník posléze začal tahat za lano visící ze stropu a tím Ilonu napnul jako strunu. Ilona byla celkem pěkná asi 45-letá žena s mírně ovislými prsy a velkým zadkem. Když tam tak nahá a natažená visela, soudce a ostatní přísedící se dychtivě dívali na její tělo, na její prsa a hodně zarostlé přirození. Kat z velkého ohniště v koutě mučírny vytáhl dlouhé žhavé železo a postavil se před Ilonu. Druhou rukou jí silně stlačil levý prs a žhavé železo jí přiložil na bradavku. Ilona strašlivě vykřikla. “Tak co, budeš zapírat, nebo se ke všemu přiznáš?” zeptal se jí znova soudce. Ilona ještě od bolesti křičela, ale kývala hlavou. Znova slovy potvrdila včerejší výpověď a Katku označila jako čarodějnici. Hned po přiznání ji odvázali, přehodili přes ní roztrhané šaty a odvedli ji zpět do žaláře.

Soudce se obrátil ke Katce, která se dívala strnule a s hrůzou na Ilonino mučení. “Katko, přiznáváš se, že jsi čarodějnice a že si se s nima setkávala po večerech v lese?” zeptal se soudce. “Ne, nejsem čarodějnice a nikdy jsem se s nima nesetkávala,” už rozlobeně odpověděla Kateřina. Trochu popošla ke stolu a naklonila se k soudci. “Ty bastarde jeden prokletý, co si to vymýšlíte!” vykřikla a plivla mu do tváře. Soudce celý zčervenal od ponížení a zakřičel. “Kate konej svou povinnost! Chci ji vidět trpět na mučidlech, až dokud se nepřizná!”

 

Kat dotáhl Katku doprostřed mučírny, kde před chvilkou visela Ilona. Dva katovi pomocníci jí přivázali ruce vpředu a přes kladku ve stropu ji vytáhli nad zem. Kat jí chytil u krku lem šatů a roztrhl je až do půl pasu. Stejným způsobem ji roztrhl živůtek a Kateřina zůstala do půl pasu nahá. Byla to velmi pěkná žena, plná života. Měla velké pevné prsa a bradavky, které stoupali do výšky při každém nádechu. Vzal do ruky středně těžký bič a postavil se za ni.

“Začni!” vykřikl soudce. Kat zdvihl bič do výšky a začal ji bičovat po celých zádech. Dostala 25 ran, když přestal. Soudce vstal a přešel ke Katce. “Ty děvko jedna, já tě naučím poslušnosti, ještě mě budeš prosit, abychom přestali,” a pleskl jí rukama přes bílé prsa až jí nadskočili. “To nikdy, ty starý osle!” zakřičela na něj Kateřina, která měla celé záda v ohni. “Kate, pokračuj!” zařval soudce. Kat si vzal hustý kožený bič, postavil se před visící Katku a začal ji bičovat po břichu a prsou. Katka řvala bolestí, obzvláště když jí bič zasáhl bradavky. Když kat na chvíli přestal, aby si přeložil bič do druhé ruky, soudce se znova zeptal, jestli se chce přiznat, ale Katka jen zamítavě zakroutila hlavou.

 

Kat jí strhnul i ostatní cáry jejích šatů včetně spodničky, které na ní ještě visely až zůstala úplně nahá. V celé mučírně jako by se rozsvítilo. Kateřina měla nádherně tvarovanou postavu. Všichni na ni žádostivě hleděli, protože takovou krásu ještě neviděli. Očima hltali její prsa a hustý černý trojúhelník mezi nohama. Soudce jim ale dal pokyn, aby prozkoumali pořádně její tělo a našli ďáblovo znamení. Kat řekl něco svým urostlým pomocníkům a ti chytili její nohy. Nasadili jí na kotníky kožené pouta a doširoka roztáhli její nohy a přivázali k spuštěným lanům od stropu. Kateřina visela doširoka roztažená, zatímco soudce a přísedící ji začali osahávat a hledat na jejím těle ďáblovo znamení. Mačkali a natahovali její zbičované prsa a bradavky. Jejich ruce nevynechali ani nejintimnější části jejího těla. Přehrabávali se v hustém porostu okolo přirození a tahali ji za pysky v ohanbí. Až po půl hodině jeden z nich objevil pod levým prsníkem tmavohnědou pihu. Kat ihned přinesl stříbrnou jehlu, která se při dotyku zasouvala do rukojeti, takže když ji píchli do její pihy, neobjevila se žádná krev. To byl přesvědčivý důkaz pro soudní přísedící, že mučená žena je opravdu čarodějnice. Jedině sadistický soudce a kat věděli, jak to s tím ďáblovým znamením ve skutečnosti je. Soudce kývnul na kata aby znova začal s bičováním.

 

Ten se postavil za Katku a 20ti ranami jí sešlehal zadek. Potom se postavil k ní čelem a začal ji pomalu bít přes roztažené přirození. Každá rána, která její přirození zasáhla, byla doprovázena hlasitým výkřikem. Když později kat přestal, z Katky tekl pot a plakala bolestí. Soudce se jí znova zeptal, jestli se nechce raději doznat, ale ona jen křičela bolestí a kroutila hlavou. Tak soudce nařídil katovi, aby jí nasadil roubík a začal s prsním skřipcem. Sotva ji pomocníci odvázali z ponižující polohy a Katka stála na vlastních nohách, si okamžitě začala třít rukama prsa a přirození, aby aspoň na chvíli si zmírnila bolest, která jí vystřelovala hlavně v rozkroku. Kat ji odvedl k dřevěnému stolu, nasadil jí roubík aby tolik nekřičela, protože věděl že ji čeká velmi tvrdá tortura prsou. Kat se na to těšil, protože velké pevné prsa jako měla Katka rád týral. Potom jí zkroutil dozadu ruce a pevně je svázal dohromady až k ramenům. Tím se ještě více napnuly její i tak dost pevné prsa. Nakonec ji přinutili si kleknout před lavici a roztáhnout nohy. Hrudníkem jí přitlačili k hraně lavice a prsa jí položili na neohoblovanou plochu. Pomocníci zvedli její kotníky a přivázali je dozadu k připoutaným rukám. Takto přivázaná vlastně stála jen na roztažených kolenách.

Shora na jí na prsa přiložili těžkou železnou tyč a začali na bocích tyče utahovat matice, až jí tyč silně svírala prsa. Utáhli jí je tak, že jí okamžitě začali červenat a tmavnout. Měla je napnuté, jako velké balóny před prasknutím. Kat z ohniště vytáhl dlouhou rozžhavenou jehlici a pomalu se přibližoval k jejím prsou. Potom jí propíchl její pravou bradavku. Když jehlu vytáhl z bradavky, navlékl jí do ní železný kroužek. Vzal tenký bič a třikrát jí švihnul přes prsa. Ještě víc jí utáhl prsa, chytil její druhou bradavku a začal jí natahovat. Když jí dostatečně vytahal, vzal do ruky velký železný hřebík a kladivo. Ještě jednou jí rukou natáhl zduřelou bradavku, přiložil na ní hřebík a zatlačil ho do bradavky. Pomalým pohybem tento hřebík posléze skrz bradavku přibyl do stolu. Katka, přestože měla v puse zaražený roubík, řvala a házela sebou jako raněné zvíře, ale přivázané nohy a přiskřípnuté prsa jí nedovolovali žádný pohyb. Kat přešel dozadu za ní a ještě ji zbičoval po zádech a hlavně po zadku. Když skončil pomocí velkých kleští vytáhl z její bradavky zaražený hřebík, navlékl i na tuto bradavku železný kroužek a pomocníci na ní vylili nádobu s vodou. Teprve potom jí odvázali nohy, uvolnili ze skřipce probodnuté prsa a pomohli jí vstát. Pořád měla svázané ruce za zády a probodnuté prsa s kroužky se jí tyčili dopředu. Kat jí přivedl před soudce a sundal jí roubík.

 

“Tak jak se ti líbí ozdoby na tvých prsách?” zasmál se a vychutnával si její muka a nahotu. “Když se přiznáš k čarodějnictví a prozradíš další satanské společnice s mučením přestaneme.” “Nikdy se k tomu nepřiznám, nejsem čarodějnice a za to co mi děláte se budete zodpovídat!” “Mlč už, kat tě teďka odvede zpátky do cely a s mučením budeme pokračovat přesně o půlnoci. Však my už tě zlomíme a ty se ještě ráda přiznáš,” řekl soudce a kývl na kata, aby obžalovanou odvedl. Když došlo k cele otočil si ji k sobě a rukama jí přejížděl po prsách a chlupatém trojúhelníku. “Už se nemůžu dočkat tvého dalšího mučení. V noci přijde řada na tuto chlupatici,” a zatahal ji za růžové pysky. “Jau ty starý odporný kozle,” vykřikla Katka a celou silou ho kopla do kolena. “Ty děvko, tak to jsi neměla!” Strčil ji do cely a dovedl ji doprostřed, kde ze stropu viselo dlouhé lano. Přivázal jí vzadu spoutané ruce k lanu a přes kladku jí začal vytahovat ruce vzhůru. Jak se jí ruce zvedaly, musela se předklánět dopředu. Kat jí vytahoval tak dlouho, dokud Katka nebyla úplně předkloněná. Lano zafixoval a násilím jí roztáhl nohy, které rovněž přivázal. Zůstala s roztaženým nohama a vystrčeným zadkem. Kat na chvíli někam odešel a když se vrátil, držel v rukách dřevěný roubík, bič a železná závaží. Do pusy jí nasadil roubík a závaží jí připnul na kroužky na prsách. Potom ji obešel a zbil ji po roztažené prdeli. Když přestal, strčil jí rukojeť do zadku, pohoupal jí závaží na prsách a odvázal roztažené nohy. Visící lano uvolnil, spustil utažené ruce a rozvázal. Pak jí ruce svázal vpředu a na laně přes kladku vytáhl do výšky. Kotníky jí rovněž svázal dohromady, zavěsil na ně těžké závaží a znova ji vytáhl tentokrát až nad zem. Při odchodu z cely jí ještě několikrát uhodil přes zatížené prsy a odešel.

 

Nechal ji tam viset poníženou, nahou a nataženou jako strunu i s bičem zaraženým v zadku. Teď měla dost času přemýšlet o tom co jí vlastně budou o půlnoci při výslechu dělat…

Jak se vám článek líbil?

Kliknutím na hvězdičku povídku ohodnotíte

Průměrné hodnocení 4.3 / 5. Počet hlasů: 9

Zatím nehodnoceno. Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *