Povídka „Hříšnice v Higginsově moci“

Geraldina Flynnová měla právě osmnácté narozeniny. Byl to nejkrásnější den jejího života. Dostala nové šaty, měla je na sobě a jela s matkou ze školy domů. Účastnila se tam jako divák hokejového zápasu své školy, byla tak vykřičená, že nemohla mluvit. Gerry byla 18 letá sportovní dívka, nahoře štíhlá, v pase jako vosa, ale zadek už měla pěkně oplácaný, zvláště široké boky. O chlapce se zatím moc nezajímala. Oni o ní ale ano.

Při cestě se jí chtělo náhle močit. Matka zastavila. Nedaleko od silnice byla skupina keřů a stromů. Tak se tam Gerry vydala. Ale před touto skupinou byl ostnatý drát. Nechtěla riskovat, že by si mohla potrhat nové šaty, tak se rozhlédla, nikde nikdo, svlékla si je, pověsila je přes kůl, podlezla plot jen v podprsence a kalhotkách, těsných kraječkových, obepínajících těsně její pěkný zadek, zamířila k roští.

Místo bylo přímo na pozemku dívčí polepšovny. Zde byly umístěny dívky, které měly být převychovány. Střídaly se velmi často. Měly přísný režim, tělesné tresty byly na denním pořádku. Jeden z hlavních dozorců byl Mr.Higgins. Ten se právě procházel po pozemku a blížil se k onomu křoví. V tom křoví se ale ukrýval i jeden mladý zahradnický pomocník, který skryt a s ohromným zájmem právě sledoval Gerry, jak si spouští své kalhotky. Když viděl přicházejícího Mr.Higginse, vyskočil a utekl. Mr.Higgins se za ním s podivením díval, ale výchova zahradnického pomocníka nebyla jeho věcí. V tom zahlédl v křoví něco bílého. Skočil tam a viděl dívku, oděnou jen v podprsence a s kalhotkami dole. Domníval se, že přistihl jednu ze svých chovanek při nedovolené sexuální aktivitě. Gerry ustrnula. Chtěla vyskočit, ale kalhotky dole jí v tom zabránily a ona upadla na zem Do mokrého. A už byl Mr.Higgins u ní. Drapl jí za ucho: „Co tady děláš?“ – Nic. Gerry nemohla mluvit. Ne hrůzou, ale jak měla vykřičený hlas. „Kdo to tady s tebou byl?“ – Nic. – „Jak se jmenuješ?“ Taky nic. – „No dobře, tak uvidíme co budeš říkat za chvíli.“ A už jí vedl k budově polepšovny. Gerry se pokoušela natáhnout si alespoň ty kalhotky, ale jak jí vlekl, tak najednou „Prásk“, ony praskly, roztrhly se a spadly dolů. Takže mimo podprsenky neměla na sobě vůbec nic. Před polepšovnou řada chovanek se koukala s údivem a se zájmem na to divadlo. Tohle neviděly často. Téměř úplně nahá krásná blondýnka vlečená za ucho Mr.Higginsem.

Ten ji pak dovlekl do své pracovny. Myslel si samosebou, že to je jedna z chovanek polepšovny. Jak se rychle střídaly, nemohl znát všechny tváře a jména. V pracovně měl jednak stůl s papíry a jinými věcmi pro administrativu, jednak tam byl velký plochý úzký stůl s držáky a kruhy na koncích, který sloužil jako místo pro výprasky chovanek. A ve skříni celá sada důtek, řemenů a rákosek.

Když přišli do jeho pracovny, dívka stála celá se chvějící. Mr.Higgins zamkl dveře. Podíval se na ní hněvivě. „Tak řekneš mi konečně své jméno?“ a přistrčil jí ke zdi. Gerry se pokoušela něco říci, ale nemohla. A Mr.Higgins neuměl odezírat ze rtů. „Tak dobře,“ vyštěkl. „Uvidíme, co řekneš tomuhle.“

Za chvíli již Geraldin oplácaný zadek, jako dvě půlky melounu svítil v místnosti. Ležela na stole na břiše, rukama se přidržovala držáků na jedné straně stolu, nohy měla přivázány rozkročmo k nohám stolu na druhé straně. Těsně nad podlahou. Mr.Higgins si odložil kabát a vyhrnul rukávy. Jeho oči lpěly na nahém dívčím zadku. Byl broskvový, kulatý, měkký, dole vyčuhovaly kudrlinky. Zadek jako stvořený pro pořádný výprask. Geraldina měla dostat první výprask ve svém životě, dosud žila jako v bavlnce.

Konečně to začalo. Mr.Higgins švihl svou rákoskou širokým obloukem proti dívčině zadnici. Gerry sebou škubla jako ryba na vlasci. Prohnula se v pase, roztáhla ještě více stehna, dole ukázala ještě víc. Jen nezvučně vyrazila výdech skrz stisknuté rty. Přes její zadeček se začal objevovat diagonální pruh, který vysílal stupňující se bolestivé vjemy do jejího omámeného mozku. Ale neměla čas přestat se vzdycháním, už přišla další rána přes dolní část jejího zadečku. Maso se široce zavlnilo. Geraldina se pustila rukama držáků a stiskla ruce v pěst a škrábala, bušila v divokém bezcílném úsilí do stolu. Velké slzy jí prýštily z očí a padaly ne stůl. V tváři byla celá rudá. V tom rákoska znovu dopadla. Prásk! Mr.Higgins cítil ve své pravé ruce příjemné vzrušení, když švihal důvěrně známou hůlkou přes dívčin zadek. Pokaždé, když udeřil, dívčiny nohy se roztáhly a její prsy, jen v tenounké podprsence se zvedla a pak dopadly na stůl. Prásk! Teď přišla rána do záhybu mezi zadečkem a stehny. Přiléhavá. Po ní nebude moci pár dní sedět! A další, aby se pojistil, že to tak bude, do stejného místa. A znovu nahoru přes největší vyklenutí zadničky, kde první již rozkvetly v navalitá jelita, nafialovělá, nádherně štípající. Proč ta malá potvůrka neječí? Vidím, jak se cítí, z toho jak kope nohama a kroutí se, ale proč nezpívá?

Oh, kdyby Geraldina měla jen hlas. Jak by řvala! Takhle mohla jen tiše štkát, jak jí postupně její prdelka rudla a rudla. Tohle byl nejhorší den jejího života, nejhorší, co mohla zažít, největší bolest co zkusila. Poprvé v životě jí nějaký muž mimo lékaře viděl nahou. A věděla, že ukazovala i ta nejintimnější místa svého těla nahoře mezi nohama. A nemohla si pomoci. Strašně to bolelo. Pokaždé, když rákoska dopadla, byl zde náraz bolesti, následován bušící agónií, jako by svěrák trhal její maso. Nemohla dělat nic než kopat nohama a kroutit se, i když to nebylo nic platné.

Pro Mr.Higginse Geraldina zadnička skýtala příjemný pohled. Už ne bledá, ale pruhovaná jako zebra. I když byl na ni rozlobený, skýtalo mu nesmírné potěšení moci nařezat osmnáctileté slečně. Miloval to. Velké hole zadky, chvějící se těla, navalitá jelita. Jediná věc, co mu chyběla byl její nářek, pláč, prosby o milost. Co to s ní je? Tak jí dal pár dalších svižných šlehů přes rozpálené části dole na přechodu mezi zadečkem a stehny, pak položil rákosku a šel se podívat z druhé strany do Geraldina obličeje. Její rudá tvář byla zalitá slzami. Její vlasy rozcuchané, mokré, visely přes její čelo. Teď mu došlo, že musí být něco s jejím hlasem. Bylo jasné, že trpí, ale nemůže to vyjádřit. Což takhle dát jí ještě pár. Znovu zvedl rákosku, když v tom zazvonil telefon. „Zatraceně“ řekl si v duchu. A ke Geraldině: „Lež a ani se nehni! Dokud se nevrátím!“ Počkal okamžik. Pak odkráčel vedle do místnosti k telefonu.

Teď volali z policie, že je tam matka jedné dívky, popis souhlasil, která se ztratila v okolí polepšovny. A je hysterická. Mr.Higgins se zarazil a pak sdělil náčelníkovi místní policie, co se stalo, že dívku našel na zakázaném pozemku, nedostatečně oblečenou a jak jí potrestal. Ten to přijal klidně, to je v pořádku, polepšovna má právo takto trestat, sám se rád podíval někdy na to, jak jsou dívky v polepšovně trestány, a tak ujistil Mr.Higginse, že to bude posuzováno jako potrestání narušitele soukromého pozemku.

Mr.Higgins se vrátil k dívce. Ta ležela poslušně bez hnutí. Dívky po takovém výprasku bývají obvykle poslušné. Pohled na zadek se mu zamlouval. Jelita naběhla a ještě víc zfialověla. Pleskl ji přes jednu půlku pak přes druhou. Zabolelo to a celá zadnice se zavlnila. Pak jí párkrát štípl a zmáčkl zadnici. Navzdory bolesti chtěla sevřít své půlky, ale nešlo to. Věděla, že ukazuje moc a moc. Netroufla si otočit hlavu. Jak by byla zděšena, kdyby viděla, že se u něj dostavuje erekce. Pak jí dal ještě sérii menších, ale bolestivých plesknutí na každou půlku a řekl jí, aby se postavila.

Nakonec si musela kleknout čelem ke zdi, s vystrčeným zadkem. Ohnout se a čekat v této poloze na příchod matky. Mr.Higgins se na to moc těšil.