|

Povídka “Bosna a Hercegovina”

Já a moji tři spolubojovníci jsme pomalu kráčeli tichým zeleným údolím. Náš velitel Dušan kráčel v čele. Na první pohled to vypadalo, že si nevšímá ničeho v okolí, bylo to ale jen zdání. Všichni čtyři jsme byli zkušenými bijci, měli jsme za sebou už mnoho nasazení jak při boji s nepřátelskými vojáky tak při etnickém čištění území. Nijak se nám nepříčilo, nahánět civilnímu obyvatelstvu hrůzu. Ba naopak. Trochu si pohrát se zajatými ženami nám všem přinášelo velké potěšení a nasbírali v jsme tomto směru mimořádné zkušenosti. V poslední době jsme byli nasazeni na frontě, teď jsme se vraceli etnicky vyčištěným územím na krátký odpočinek v týlu. Ženskou jsme neviděli dobrých čtrnáct dní. Sluníčko pálilo a už jsme toho začínali mít dost. Hledali jsme místo k polednímu odpočinku. Dušan se najednou zastavil. Mezi stromy zahlédl nízké stavení. Jak byl zvyklý, nic nenechával náhodě. Krátce syknul a my ostatní jsme se v rojnici pomalu blížili k budově. Jednalo se asi o bývalé rekreační středisko. Z blízka bylo jasné, že tu už někdo před námi byl, okna byly vymlácené, kdysi hezké vnitřní zařízení bylo rozštípáno na malé třísky, ozdobné trámy u stropu nesly stopy sekery. Uložili jsme se do stínu na hromadu starých matrací a začali dřímat.

Vtom jsem zaslechl pod nohama nějaký zvuk. Také Dušan otevřel oči a začal si prohlížet podlahu. Podíval jsem se pozorněji a najednou jsem uviděl na zemi skoro neviditlený obdélník padacích dveří. Ostatní se už také probrali. Utvořili jsme kolem dveří kruh, Dušan pomocí bajonetu dveře nadzvihl a prudce dokořán otevřel. Postavili jsme se s namířenými puškami okolo otvoru a Dušan skočil dovnitř. S jistotou veterána se sbalili do parakotoulu a namířil do sklepní místnosti svůj kalašnikov. Ze tmy se ozvaly vyděšené ženské hlasy. Překvapeně jsme se po sobě podívali. Viděl jsem, jak se mým kolegům začínají vzrušením lesknout oči. Krátce nato nám zmizel z dohledu. Nějaký ženský hlas dole začal bědovat. Za chvíli se v podlaze objevil rozzářený Dušanův obličej s širokým úsměvem: „Jak to vypadá, máme dnes, kamarádi, o zábavu postaráno. Dnes už nebudeme nikam spěchat.“. Zase zmizel a ze otevřených dveří se ozvalo: „Připravte si nahoře provazy. Posílám je vám nahoru.“ A vzápětí se objevila v otvoru dveří uslzená, blonďatá dívčí nakrátko ostříhaná hlava asi osmnáctileté dívky. Dragomir a já jsme stáli připraveni. Já ji popadl za ruce, Dragomir jí je zkušeně svázal. Odvedl ji stranou, konec provazu přehodil přes trám, zatáhl, takže dívka byla přinucena stát s rukama na hlavou a konec provazu omotal kolem nízkého zábradní opodál. A už tady byla další. Netrvalo dlouho a všech šest dívek viselo na trámu jak pytle.

Pak objevil se Dušan s poslední ženou. Ta byla poněkud starší, určitě kolem třiceti, ale docela pohledná. I jí jsme svázali ruce. „Tak co nám povíš?“, pobídl ji Dušan. „Prosím Vás, pusťte nás“, začala potichu prosit zajíkavým hlasem. „Jsem učitelka na gymnasiu. Když se blížila fronta, řidič, který nás měl odvést, utekl i s autem. Snažila jsem se se svojí dívčí třídou schovat v lese. Většina děvčat se mně ztratila, se zbytkem jsme našli úkryt tady. Chtěli jsem se později dostat přes frontu ke svým. Určitě jste čestní vojáci. Neubližuje nám a pusťte nás, prosím…“. Prostě obvyklé pindy, které jsme slyšeli už mnohokrát. Dušan k ní pomalu s úsměvem přistoupil. „Nemějte obavy, paní učitelko, my se o vás a o vaše žákyně postaráme“. A posledním slovem ji prudce uchopil za límeček její halenky a strhnul jí ji až k pasu. Vyjekla a ze skupiny visících děvčata se začaly ozývat hlasité vzlyky. Učitelka stála před Dušanem se sklopenýma očima jen v květované sukni a bílé podprsence. Byla zticha, z očí jí ale pomalu kanuly slzy. A Dušan pokračoval. Ještě dvě trhnutí a sukně spolu s halenkou jí ležely u nohou. Pod tenkou látkou kalhotek jí prosvítala bílá kůže. I když rozhodně nebyla zima, strachem ztrvdlé bradavky se jí znatelně rýsovaly pod tenkou látkou podprsenky. Všichni jsme stáli v polokruhu před ní. Začalo se ve mně probouzet příjemné vzrušení. Dušan přehodil druhý konec provazu, kterým měla svázané ruce přes trám nad její hlavou a podobně jako ostatní dívky ji znehybnil s rukama vysoko zdviženýma nad hlavou. Pak jí pravou rukou pomalu zvednul bradu: „Tak co s váma uděláme, paní učitelko?“. Vytáhl bajonet a rozřízl spojnici mezi košíčky podprsenky. Prsíčka vyklouzla ven, jako by už nemohla dočkat. Dušan její kozičky zkušeně uchopil a začal je mačkat a hníst. Bědování dívek nabylo na intenzitě. Dušan asi tušil, že jsme už celí nedočkaví a obrátil k nám: „Už mně to jejich ječení jde na nervy. Nemůžete je trochu ztlumit?“.

Nemusel nás pobízet dvakrát. Pomalu jsme kráčeli k uvázaným dívkám. Dívkám bylo najednou jasné, jakou udělaly chybu, že strhly pozornost na sebe. Okamžitě ztichly. Když ale viděly, že se k nim blížíme, snažily se uvolnit ze svých pout a kroutily se jak divé. Dragomir odvedl ale dobrou práci a pouta držela dobře. Za okamžik jsme stáli přímo u nich. Konečně jsem měl čas, si je blíže prohlédnout. Musel jsem uznat, že jsme tentokrát měli velké štěstí. To nebyly ukoptěné slepice, které jsme obvykle v muslimských vesnicích nacházeli. Narazili jsem na mladé, svěží holčičky. Jedna sice byla pěkný cvalík, ale ty ostatní stály za to. A navíc z toho, jak se snažili uhýbat, bylo jasné, že to nejsou ty odevzdané fňukny, které bez odporu se sebou nechají dělat, co budeme chtít. Moc se mně líbí, když se mně ženská pod rukama chvěje strachy a když se snaží unikat ponižujícím dotykům.

Já si jako nejmladší jsem vybíral jako poslední. Ze tří zbývajích dívek jsem zvolil jsem nenápadnou blondýnku, která vyšla z úkrytu jako první. Bylo to docela hezké, asi osmnáctileté děvče s velkýma tmavýma očima. Měla na sobě volný, vytahaný svetřík. Přesto, že byla uvázána se vzpaženýma rukama, se jí na hrudi pěkně nadouval. Upnuté džíny prozrazovaly dobře tvarované boky a bříško. Docela jsem se těšil, co se z ní vyklube. Otočil jsem ji k sobě, přidržel ji za její natažené ruce a začal jí rozepínat svetřík. Bylo to velmi energické děvče. Už u druhého knoflíku se mně pokusila kopnout do rozkroku. Samozřejmě jsem to očekával a bleskově uhnul. Nedělám to přece poprvé. S úsměvem jsem jí ubalil jednu otevřenou dlaní: „Jestli to zkusíš ale ještě jednou, utrhnu ti, moje milá, uši.“ A podpořil jsem svou hrozbu svým nabroušeným nožem na její tvářičce. Asi to na ni zapůsobilo. Kroutila se, uhýbala mým rukám, nohy ale nechala na zemi. Stejně jako ty ostatní pořád něco plačtivě blekotala, něco ať ji nechám, že je ještě mladá a kdovíco ještě, ani jsem to nevnímal a pokračoval v započatém díle.

Konečně jsem byl u posledního knoflíku a rozevřel jí svetřík. S potěšením jsem zjistil, že má pod ním jen tenkou spodní košilku. Na první pohled to vypadalo, že nemá podprsenku. Okamžitě jsem se chtěl rukou přesvědčit, ale trhla s sebou tak, že se mně vysmekla a otočila se ke mně zády. Tak jsem jí u svetru rozřízl rukávy a odhodil ho na hromádku za sebou. Když jsem se ohlédl, zjistil jsem, že se kamarádi se také činili a hromádka šatstva na zemi se začala utěšeně zvětšovat. Chytil jsem ji už jen v košilce za vlasy a otočil ji zase k sobě. Z jejího výrazu se začal vytrácet vzdor, začala pomalu propadat panice. Držíc ji stále za vlasy, prozkoumal jsem pravou rukou její hruď. Uhýbala, ale já ji nepustil a pomalu přejížděl rukou po jejích oblinách. Samozřejmě že jsem ji mohl svléknout během pár vteřin, ale takové pomalé rozbalování dělá o hodně větší radost. A když se obět brání, je to ještě lepší. Opět jsem vytáhl nůž a pomalu a opatrně jsem jí odshora dolů rozřízl košilku. Ruku jsem vsunul do rozpárané blůzky a potěžkal a prohnětl její kozičky. Hlasitě vyjekla. Prsty jsem přejížděl přes její ztuhlé bradavky a tisknul jí pružná ňadra. Uhýbala mé ruce a chvěla se přitom jak kůzlátko. Opravdu neměla podprsenku a ani ji nepotřebovala. Rozhodně neměla malé kozičky. Málokdy ale člověk při této velikosti narazí na tak pružná, pevná prsíčka. Protože košilka na ní sotva držela, poslal jsem i ji jedním trhnutím na hromádku za mnou. Opravdu stála za to, s radostí jsem na jejích tvarech spočinul pohledem. Měla perfketně tvarovaná, sněhově bílá ňadra. Určitě se ještě nikdy neopalovala bez plavek. Jak bývá u blondýnek obvyklé, měla menší, růžové dvorce se vztyčenými bradavkami. Stiskl jsem jí bradavku na levém prsu mezi palcem a ukazováčkem. Zpočátku se jen chvěla, ale když jsem zvětsil sílu stisku a začal jí bradavkou mezi prsty kroutit, začala stále hlasitěji naříkat. I když jsem ji posléze pustil, nářek neustával. Už to bylo moc hlasité. Otočil jsem se, utrhl z její košilky pás látky, nacpal jí košilku do pusy a převázal to tím pruhem látky. Hlasitost jejího nářku se tak zmírnila na snesitelnou mez.

Díky příjemné činnosti, kterou jsem v uplynulých minutách vykonával jsem pozapomněl sledovat, co se dělají ostatní. Paní učitelka visela ve svých kalhotkách tam, kde předtím a sledovala s vyděšeným výrazem, co že to provádíme s jejími žákyněmi. Ostatní tři dívky, kterým se věnovali kamarádi, byly už také opatřeny roubíky a stály většinou úplně nahé mým přátelům volně k dispozici. Ti to také plně využívali. Dragomir se skláněl nad hrudí nahé hezké dívky s dlouhými kaštanovými vlasy a dlouhou štíhlou šíjí. Jednou rukou jí zvedal nohu a druhou rukou se jí hrabal v rozkroku. Dívka jen bolestně přivírala oči. Slavko byl zakouslý do prsu drobné zrzečky s jemným obličejem, té se jen koulely po tváři slzy. Jak znám Slavka, ta dívka na tom bude za chvíli postatně hůř, dívky jeho aktivity většinou nepřežívaly. Zatím ale jen s bradavkou v zubech natahoval její prs do velmi nepřirozeného tvaru. A Dušan tiskl oběma rukama prsy velké dívky s vypracovaným, sportovním tělem. Jeho prsty byly zabořeny hluboko do jejího těla, hmota jejích pevných prsů mu vytékala mezi prsty. Dívce to nebylo asi moc přijemné, nestále se snažila uhýbat a přes roubík něco říct. Ani Dušan si ale jejích zoufalých protestů nevšímal. Mezitím někdo otevřel láhev rakije, která byla uz teď z poloviny prázdná. Pořádně jsem si lokl, jinak by na mně určitě nezbylo. Zbylé dvě dívky stály tiše bokem, v tiché a zároveň marné naději, že si jich nikdo nevšimne. Ja se moc nezdržoval, vzhledem k tomu, že jsem byl pozadu, vrátil jsem se rychle ke svému objektu.

Dívka, která mezitím zjistila, co se děje s jejím kamarádkami sledovala můj příchod s panickým výrazem ve tváři. Já jsem si před ní kleknul na jedno koleno, rozepnul jí knoflík u džín a stáhl dolů otevřel zip. Pak jsem jí pomalu stáhl džíny ke kotníkům. Přinutil jsem ji zvednout nejprve jednu a pak druhou nohu a vyprostil jsem jí nohy z nohavic. A už letěly kalhoty na hromadu ostatního šatstva za mnou. Stála přede mnou jen v tenkých bavlněných kalhotkách. Vší silou tiskla nohy k sobě, až jí vystoupily svaly na stehnech. Krátce jsem jí pohlédl nahoru do jejího obličeje. Měla zavřené oči a po tvářích se jí koulely slzy. Zasunul jsem po stranách svoje palce pod gumu kalhotek a pomalu je stahoval ke kolenům. A ani tentokrát mně nezklamala. Byla to opravdová, přírodní blondýna, její mušlička měla jen o trochu tmavší barvu, než její vlasy. Opatrně jsem se prstem dotknul jejího kožíšku. Jak dívka ucítla dotyk, trhla sebou jak po úderu elektrického proudu. Po prvním jemném dotyku jsem přitvrdil a vsunul jí mezi nohy celou dlaň. Snažila se uhýbat, ale já šel pevně za svým cílem. Bylo to velmi příjemné, měla velice jemné a ne moc husté chloupky. I když pořád ještě tiskla nohy k sobě, ucítil jsem pod svojím ukazováčkem její štěrbinku. Stáhnul jsem jí kalhotky úplně. „Rozkroč se!“, poručil jsem jí. Ani náznak nějaké akce.

Vysunul jsem ruku, sáhl do kapsy, vytáhl cigaretu a zapálil jsem si ji. Několikrát jsem popotáhl a zamyšleně sledoval žhnoucí špičku. „Neposlechla jsi mě. Teď uvidíš, že se to nevyplatí. Budu tě motivovat k tomu, aby jsi nebrala má přání na lehkou váhu. Nebude se ti to líbit“. Opět jsem ji chytil jednou rukou za jejín hřívu a druhou ruku s cigaretou jsem začal pomalu přibližovat k hrotu jejího levého ňadra. V okamžiku, kdy její tělo zargistrovalo přítomnost zdroje sálavého tepla otevřela oči. Sklonila hlavu a uviděla špičku mé cigarety pět centimetrů od své růžové bradavky. Začala tiše kňučet. „Tak co, budeš poslouchat?“, zeptal jsem se. Začala horlivě kývat hlavou. „Pozdě, má milá, musíš dostat lekci. Neposlouchat se nevyplácí. Vem si z toho poučení pro příště“. A začal jsem cigaretu přibližovat k její bradavce. V odlesku ohně z cigarety vypadala ještě růžovější, než ve skutečnosti. Když dívka viděla, že to myslím vážně, začala s sebou tak házet, že jsem ji nebyl schopen dostat znovu pod kontrolu. Houknul jsem na Dušana, který vypadal, jako by ho ta jeho už začala nudit, aby mně šel pomoct. Byl hned tady. Iniciavně se k postavil zezadu, podvlékl jí ruku pod bradou a zvratil jí hlavu dozadu. Tím ji v podstatě znehybnil. Levou rukou ji uchopil za prs a to tak, že bradavka a dvorec mu zůstaly mezi palcem a ukazováčkem. Také jeho překvapila kvalita jejích ňader, uznale hvízdl a mrknul na mě. Přes její rameno se zájmem sledoval detailní průběh akce. Pomalu jsem přiložil hrot cigarety k okraji jejího dvorce. Přesto, že měla v ústech roubík, bylo slyšet její zoufalý křik. Ještě předtím, než se vytvořil puchýř, jsem ale cigaretu oddálil, místo dotyku prozrazovala jen malá červená srkvrnka. Ještě jsem podobně lehce poškádlil cigaretou její bradavku, opět ječela i přes roubík jako divá, a nechal jsem toho. Jako motivace to jistě stačilo a nechtěl jsem, aby se složila už teď. Poděkoval jsem Dušanovi, ten ji pustil. Opět jsem si před ni klekl. „Pořádně se rozkroč!“. Tentokrát se opravdu snažila rozkročit. Jak byla ale pěkně napnutá, nepodařilo se jí rozkročit na víc než čtyřicet centimetrů. Když jsem jí vsunul ruku mezi nohy, zjistil jsem, že se pořád nemohu dostat tam, kam bych chtěl.

Rozhlédl jsem se po okolních místnostech a našel nějakým zázrakem zachráněný vysoký dubový stůl. Zavolal jsem Dragmira, věděl jsem, že mu tímto nálezem určitě udělám radost. Také mu hned, jak stůl uviděl, zasvítla očička. Společně jsem dovlekli stůl do místnosti, kde jsme si hráli s děvčaty. Postavili jsme ho za mou blondýnku, uchopil jsem ji za boky a vysadil ji nahoru. Napůl ležela na stole na zádech s rukama uvázanýma nahoře a co bylo důležité, měla krásně volné nohy. „Tak. A teď nožky nahoru a pořádně roztáhnout“ nařídil jsem jí. Po udělené lekci reagovala okamžitě. Zvedla hezky kolínka nahoru a držela je přičinlivě hezky daleko od sebe. „Ještě víc!“. Bylo vidět, jak se snaží. Pokrčené nohy se jí chvěly námahou. Přistoupil jsem blíž a postavil se se mezi její široce roztažené nohy. Její pohlaví se přede mnou široce otevřelo. Odhrnul jsem prsty obou rukou blonďaté chloupky a roztáhl jí palci přirození ještě víc. Podíval jsem se jí do obličeje, opět měla zavřené oči a kousala se do spodního rtu. „Podívej se na mně, děvče“, vybídl jsem ji. A když otevřela své slzami zalité tmavé oči, opět jsem se sklonil a začal se věnovat zkoumání její spodní partie. Překvapilo mně, že je ve svém věku ještě panna. Udělalo mně to radost, už jsem se těšil, jak ji tohoto břemene zbavím. Začal jsem si ale z tohoto důvodu dávat pozor, abych svýmy prsty neporušil to, co jsem chtěl překonat úplně jiným orgánem. Spokojil jsem se s tím, že jsem jí pohladil panenskou blánu a posléze stiskl, velmi hezký, růžový poštěváček. Jak jsem stupňoval stisk, začala opět tiše kňučet. Pokud je takhle citlivá na každou bolest, tak s ní bude opravdu dobrá zábava.

Moji kolegové se už začali se svými favoritkami vytrácet. Dušana jsem zahlédl už je ve dveřích, jak za vlasy vleče svou teď už úplně svlečenou dívku do vedlejší místnosti. Slavko tu svoji právě odvazoval. Vypadala už teď pěkně zdevastovaně. Na jejích prsou byly na mnoha místech vidět otisky Slavkových zubů, z jednoho obzvlášt hlubokého kosnutí poblíž bradavky jí stékala po ňadru krev. Oči měla vytřeštěné a co jí roubík dovolil, tlumeně skučela. Přenechal jsem Slavkovi poslední volnou místnost. Nejsem nějak útlocitný, ale u toho, co se svými dívkami prováděl, opravdu nemusím být. On respektoval, že se nám to moc nelíbí a snažil se vždy najít soukromí. Ráno se vracel většinou sám. Válka je válka. Když jsem ale jednou byl svědkem toho, co s dívkou prováděl, tak se musím přiznat, že mně bylo té dívky líto.

Zůstali jsme sami s Dragomirem, který jako obvykle ode mne očekával, že mu při poněkud komplexnější přípravě jeho dívky pomohu. Ten byl teď se svou dívkou venku a připravoval ji na svůj rituál. Ozývalo se odtud dávení, kašel a zvuky dívčina zvracení. Za chvíli se vrátil. Dubový stůl, ze kterého jsem sundal svou favoritku, jsme postavili do rohu místnosti a položili na něj Dragomirovu dívku na záda tak, že jí hlava visela za stolem dolů. Vzpažené ruce jsme jí přivázali k nohám, pokrčené nohy jsme jí široce roztáhli a upevnili jí kolena v úrovni ramen. Pracovali jsme důkladně, dokonalá fixace byla předpokladem úspěchu. Dragomir si spustil kalhoty a dívka, která ho sledovala se zoufalým výrazem ve tváři, s sebou přes své znehybnění trhla. A měla se čeho bát. Třiceticentimetrová Dragomirova kláda byla opravdu úctyhodná. Nevím, jak se uspokojoval v dobách míru. Ale na počátku našeho vojenského přátelství se několikrát pokoušel normálně souložit. Pokud se mu podařilo do dívky dostat, tak jen částečně a většinou se v ní v podstatě nemohl pohybovat. A zkusit zasunout celou svou výbavu se rovnalo naražení na kůl. To by se možná líbilo Slavkovi, ale Dragomir moc spokojený nebyl. Ale nakonec našel řešení a od té doby praktikoval sex způsobem, který mu poskytoval maximální uspokojení. Říkal tomu polykání mečů a nebyl daleko od pravdy. Stoupl si k dívčině hlavě a zahájil svou předehru. Rukama začal mačkat a hníst její ňadra, strkal jí prsty (neúspěšně zkoušel i celou ruku) do široce otevřeného přirození. Jeho kláda se pomalu stavěla do bojové pozice. Pak uchopil dívku za hlavu, zaklonil ji a pevně ji tak držel. Jednou mu dívka vyklouzla a výsledkem bylo nepřijemné kousnutí. Co naplat, že jsme pak tu dívku předali Slavkovi, Dragomir si dva měsíce nevrznul. Odstranil dívce roubík a vsunul jí svůj orgán do otevřených úst. Dívka se trochu bránila, ale protože musela dýchat jen nosem, brzy jí ale došel dech a zklidnila se. A Dragomir se opět posunul o pár centimetrů hlouběji. Děvče se začalo dávit. Dargomir začal spkojeně funět. Z jeho vyprávění jsem věděl, že právě stahy dívčina hrdla při dávení mu způsobovaly velmi příjemné pocity. A opět se posunul hlouběji. Šíje dívky začala nabývat na objemu. Protože dívce Dragomirův úd v hrdle stlačil dýchací trubici, začala rudnou a lapat po dechu. Stahy jejího hrdla se zintensivnily. A Dragomir se opět posunul hlouběji. Minimálně dvacet centimetrů jeho klády zmizelo už v dívčinych ústech. A teď prudce zasunul zbytek. Dívka se dávila, dusila, snažila se otáčením své hlavy uvolnit z dusícího sevření a získat alespoň trochu vzduchu. Přitom mu masírovala intenzivně svým hrdlem úd. Dragomir jen blahem vrněl. Když dívce došel vzduch, její pohyby polevovaly a začala omdlévat, vytáhl Dragomir svůj pyj úplně z jejích úst. Dívka začala plačíc hlasitě lapat po dechu. Dragomir ji nechal chvíli vydýchat a opět jí vsunul svůj pyj do úst a celý děj se opakoval. Tato jeho hra končila po několika hodinách mohutným orgasmem a ejakulací hluboko v hrdle naprosto vyčerpané a napůl udušené dívky. Vždy jsem se mu smáli, že ejakuluje přímo do žaludku. Protože jsem se už těšil na svou blondýnku, nechal jsem oba dva jejich osudu, kde osud Dragomira byl určitě příjemnější, a vrátil se ke své k ní zpátky.

Nevypadalo, že by na mě čekala, sledovala můj příchod s vystrašeným výrazem ve tváři a docela se při tom chvěla. “Však se dočkáš”, prohodil jsem k ní, “Musím si napřed sehnat nějaký trám”. A vyšel jsem ven. Cestou jsem minul Dragomira s jeho se mezitím zase se dusící dívkou, ani jeden, ani druhý si mně vůbec nevšímali. Z místnosti, kde se bavil Slavko se ozýval dívčin neartikulovaný řev, tlumený roubíkem a Slavkův spokojený smích. Radši jsem se dovnitř ani nedíval. Před budovou jsem našel ležet asi dva metry dlouhou dřevěnou tyč, silnou asi jako paže. Mám dnes opravdu štěstí.

Při návratu jsem si všimnul učitelky. Visela už poněkud zplihle a měla zavřené oči.. Pořád ješte měla na sobě kalhotky. Vsunul jsem pod gumu palce a stáhnul jí je. Okamžitě se probrala. Něco mně napadlo. “Asi se už nudíte. Co byste říkala tomu, kdybych vás použil jako figurantku?” zeptal jsem se. Vytáhl jsem z mého batohu starý vojenský telefonní přístroj. Volat se s ním nedalo, ale měl v sobě velmi užitečný přístroj a to generátor střídavého proudu. Na jeho svorky byl připojen káblíky, které končily na druhé straně dvěma silnými korosvorkami. Otočil jsem se ke své blondýnce. “Podívej se, co se ti stane, pokud nebudeš dělat to, co ti nařídím” a přistoupil jsem s se svorkami v ruce k učitelce. Ta sledovala moje počínání s rostoucím znepokojením. Uchopil jsem palcem a ukazováčkem jijí bradavku, pěkne ji natáhl a nasadil na ni pevnou svorku. Ta se důkladně svými zoubky zakousla do jemného masíčka. Učitelka vyjekla a začala plakat. Druhou svorku jsem upevnil podobným spůsobem na druhé ňadro. Uchopil jsem telefon do ruky a jednou otočil kličkou. Žena sebou tak trhla, že málem zůstala viset na svých uvázaných rukách. Z úst se jí ozvalo hlasté zaúpění plné paniky. Otočil jsem se k mé dívce. “Sleduješ ji pozorně? A předtav si, že bych Ti druhý kontakt připnul mezi nožky. To by byl ale tanec!”. Pohlédl jsem zpět na učitelku a uchopil kličku. Nic nedbajíc na její pláč a prosby, začal jsem kličkou točit. Nejdříve pomalu, ale neustále jsem zrychloval. Paní učitelka tancovala na svém provaze jako derviš. V krátkých přestávkách, kdy mně už umdlévala ruka, se snažila kablíků zbavit, třepala svými ňadry jak divá. Svorky ale seděly pevně. Asi po pěti minutách omdlela a zůstala nehybně viset. Byl už taky nejvyšší čas, už mne z točení kličkou začala bolet ruka.

Vrátil jsem se k mé blondýnce. Bylo zřejmé, že můj telefon na ni udělal velký dojem. Odvázal jsem ji od trámu a uvolnil jí ruce. Ani se nesnažila o nějaký odpor, stála nahá se svěšenýma rukama a skloněnou hlavou. Položil jsem ji na starou matraci, abych si neotlačil kolena, podvlékl jí pod rozpaženými pažemi nalezenou tyč a přivázal jsem jí k této tyči ruce a krk. Nohy tak měla volné a rukama mně nemohla ublížit. Kleknul jsem si k ní u jejich nohou. „Tak se mně to líbí. A teď nožky pekně nahoru a kolínka od sebe“. Reagovala okamžitě a plně se otevřela. Já si stáhnul kalhoty a klečíc mezi jejíma nohama, abych mohl vše sledovat i očima, jsem se lehce natlačil tam, kde jsem za panenskou blánou tušil její dírku. Trhla sebou a srazila kolena k sobě. „Pamatuj na telefon!“ zašeptal jsem jí. A hned měla kolena dostačně daleko od sebe. Postupně jsem zvyšoval tlak, až její panenská blána nevydržela a já jsem do ní vklouznul. Hlasitě vykřikla, postupně její úpění přešlo v pláč. Jak byla vyděšená a už několik hodin stresovaná, byla velmi hladká a dobře klouzala. I když nepatřím mezi největší chlapy, cítil jsem, jak je můj úd pevně sevřený. Byla dole opravdu pěkně úzká. A pak už to šlo ráz na ráz. Napřed ležela jako mrtvola, když jsem jí ale připomenul telefon, začala se pod mým vedením opravdu čile hýbat.

Nevím, kolikrát jsem ji přeřízl. Když ale přišel Dušan spátky, byl jsem ještě na ní repektive v ní. Ten tu svou ženskou už pověsil zase na trám. Postavil se ke mně a začal si stěžovat. Protože si vybíral jako první, vybral si tu nejhezčí a nejprsatější. Teprve později ale zjistil, že ta jeho byla sice ji měla svou dírku nebo lépe řečeno jámu dimenzovanou tak na ruku a nebo na Dragomira. Že prý v ní měl ruku až skoro po loket, že prý přitom sice ječela jak šílená, ale rozhodne nebyla při tom roztažená na maximum. Ale když do ní strčil ten svůj kousek, tak prý měl pocit, že ho má v kýblu teplé vody. Ani se neudělal. Proto, když jsem byl já hotov, vlezl si na mou dívku i Dušan. I jeho upoutala její kvalitní prsíčka a tak je mačkal, hnětl a štípal o sto šest. Hlasitě si pochvaloval její kozičky i to, jak je úzká. Blondýnka, která měla ještě jednu bradavku popálenou od mé výchovné lekce, se bolestí jen kroutila, spustit nohy dolů se ale neodvažovala. Mezitím i Dragomir došel k cíli a pověsil tu svoji vedle ostatních. Slavko se vrátil sám, tu svoji prý hodil do blízké rokle. Stejně se prý člověku podobala už jen vzdáleně.

Trochu jsme pojedli ze svých zásob a nabrali nové síly. Pak jsem se opět pustili do rozdělané práce. Přišel konečně čas se věnovat dvěma oblečeným dívkám, kterých si celou tu dobu nikdo nevšímal. Vrhli jsme se na ně a za jejich jekotu jsme noži z nich během pár vteřin strhali šaty. Sehnali jsme dívky do jednoho chumlu, stály namačkané na sebe s rukama stále Slavko odněkud donesl starý vařič, utrhl z něj elektrickou šňúru a začal jí skupinu nahých dívek šlehat. Vybíral si hlavně ty, které jsme svlékli teprve před chvílí, ale svůj díl dostaly všechny. Nevybíral si, kam udeří a proto se dívkám začaly objevovat rudé stopy na rozličných částech těla. Hlavně na zádech a zadnicích, ale jak se dívky snažily uhýbat a vzájemně se postrkovali, objevili se šrámy i na ňadrech a ramenech a několikrát se Slavko trefil přímo do mezi jejich nožky. Na takový mumraj vřeštících a uhýbajících nahých dívek byl věru hezký pohled.

Ale po chvíli nás i toto přestalo bavit. Všichni jsme si sedli ke stolu a doráželi rakiji. „Tak a teď je ještě uspíme, abychom i my měli klid.“ řekl Slavko a půjčil si ode mně telefon. Odvázal jednu dívku po druhé, povalil ji na zem na záda a přivázal jí ruce ke kotníkům. Já mu pak pomohl dívce roztáhnout kolena od sebe. S zaujetím jsem detailně sledoval, jak připnul jednu svorku mého telefonu na bradavku a druhou svorku na poštěváček nebo ji vstrčil do pochvy. Už samotný stisk citlivé tkáně ostrými zoubky svorky vyvolal u dívek bolestivý křik a co teprve když Slavko začal točit kličkou telefonu. Dívky měly takové bolesti, že nemohly ani mluvit a svíjely se po podlaze, dokud po několika minutách neomdlely. Když přišla na řadu má blondýnka, celá se rozklepala. A když Slavko začal točit, omdlela za hrozného řevu už po dvaceti vteřinách. Bylo to prostě citlivé děvče.

Pro paní učitelku, která se mezitím probrala, měl nás velitel připraveno něco jiného. Také jí přivázal ruce ke kotníkům. Pohodlně se natáhl, nechal ji, ať si vedle něho klekne, spustil si kalhoty a za vlasy jí přitáhl hlavu mezi své nohy. „A teď hezky sát a lízat“ poručil jí. „A jestli mně ho do rána jenom na chvilku pustíš z huby, zgustne si na tobě Slavko“ pohrozil jí ještě. My ostatní jsme uložili se k zasloužilému spánku. Spal jsem jak zabitý až do rána. Ráno jsme se probudili, já měl trochu kocovinu. Nad Dragomirem, který ještě spal, klečela učitelka, majíc jeho úd stále ještě sevřený v ústech. Musela se v noci docela snažit, neboť jí Dragomirovo semeno stékalo po bradě na jeho břicho. Asi nestačila vše spolykat. Dragomir se ze spánku usmíval. Aby ne. Ale musel jsem ho vzbudit. Když se probral, konečne povolil učitelce zavřít ústa. Rty a tváře se jí vyčerpáním chvěly, nemohla vůbec hýbat jazykem a tudíž jen nesrozumitelně blekotala. Pak ji ješte přinutil slízat a spolknout semeno, které mu zůstalo na břiše.

Ale my museli dále, stejně jsme už měli zpoždění. Ale byl to příjemně ztrávený čas. Ale co s našimi děvami? Pustit je po tom všem nemůžeme. Dušan sáhnul k své vysílačce. Po krátkém hovoru nám přikázal, dívkám svázat ruce za zády. Za slabou hodinku se objevilo vojenské nákladní auto s nákladní plochou krytou plachtou. Dušan neměl po celonoční masáži pochopitelně tu správnou chuť, ale my ostatní jsme si zkrátili čekání, že jsme se vystřídali na mé blonďaté dívce ze včerejška. Její tělíčko bylo opravdu nejlepší. Než se objevilo auto, měla toho už toho zjevně dost. Na jejích ještě včera bílých ňadrech byly vidět škrábance od našich nehtů a otisků Slavkova chrupu. Také naše prsty zanechaly na jejích kozičkách nepravidelné podlitiny. A barva naběhlých bradavek přešla postupně od růžové k tmavě červené. A protože si Slavko vždy bral suvenýr, byla i dole pěkně oškubaná. Nohy držela dobrovolně široce roztažené, snažila se tak ulehčit svému oteklému pohlaví. Dušan se objal s velitelem auta, ze kterého vyskákalo několik vojáků. Velitel auta děkoval Dušanovi, že na ně myslel. „Na frontě se vojákům trocha rozptýlení vždycky hodí“ liboval si a odešel s ostatními ke skupině našich vystrašených děvčat. „Dobré zboží“, libovali si. A hned začali hrubě osahávat děvčata i s učitelkou po celém těle, štípali je do prsou a zadků, jejich prsty mizely mezi nohama naříkajících žen. Dívky, kterým jsme se věnovali v noci, působili odevzdaně a apaticky. Boubelka a druhá dívka, které zůstaly v noci v klidu, se bránily a uhýbaly dotěrným rukám a při představě, co je čeká, zoufale plakaly. Odvedli je všechny ke korbě auta. Má blondýnka kráčela k autu pomalu a plačíc s nohama rozkročenýma od sebe. Dva vojáci dívky podávali nahoru svým kamarádům, kteří je za prsy brutálně vytáhli nahoru na korbu. Když byli hotovi, naskákali za nimi. „Hodinka cesty zpátky nám určitě příjemně uplyne“ volali na nás odjždějící vojáci se vzrušením svítícími očima, zavírajíc plachtu auta. A téměř okamžitě se z korby začal ozývat zoufalý ženský křik, který se vzdalujícím autem pomalu zanikal v hluku motoru.

My jsme se zbalili a pokračovali směrem do vnitrozemí. „To nám ta dovolená pěkně začíná“, pochvaloval si Dušan.

Jak se vám článek líbil?

Kliknutím na hvězdičku povídku ohodnotíte

Průměrné hodnocení 4 / 5. Počet hlasů: 8

Zatím nehodnoceno. Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *