Povídka “Kaleithé III”

Dny v hradě ledového čaroděje ubíhaly pozvolna jako padající kapky z tajícího rampouchu a byly poklidné. Čaroděj odjel hned na druhý den a byl pryč již několik týdnů. Atmosféra se stala uvolněnější, služebnictvo více švitořilo a o Kaleithé se všichni starali jako o princeznu. Jakoby to nebyla zajatkyně, ale právoplatná paní.

Samozřejmě, že se pokusila o útěk, ale záhy zjistila, že čaroděj vyčaroval kolem hradu ledovou hladkou stěnu, která čněla do výšky dvaceti metrů a bylo nemyslitelné se po ní vyšplhat na druhou stranu a moc do vlasů se jí ještě nevrátila, protože byly příliš krátké. Jediné, co se jí podařilo, bylo zapálení ohně v krbu. Nejdříve zuřila, ale pak si uvědomila, že vztek jí stejně nepomůže a rozhodla se volné dny využít k tomu, aby si vyléčila rány, které jí její „pán a vládce“ způsobil.

Nabírala sil a přemýšlela, jak utéci. Věděla, že taková příležitost k útěku se jí jen tak nenaskytne. Hradní pán byl pryč a ji navíc nikdo nehlídal. V duchu přemýšlela, jaká kouzla by se dala použít. Nemohla spoléhat na svá kouzla, ale spřátelila se se služebnou, která se o ní starala. Byla to mladá elfka. Vždy obdivovala elfky pro jejich jemnou krásu. Nádherné ladné tělo, světlá kůže, jemný obličej, krásné bílé vlasy a ta zajímavá špičatá ouška… Nalain byla opravdu velice hezká a také soucitná dívka a Kaleithé dobře věděla, že elfové mívají často v zásobě nějaké kouzelné lektvary od svých čarodějů. Po takovém lektvaru se může elf změnit třeba v člověka, ale také i v nějaké zvíře.

Jednou k večeru jí Nalain před spaním ošetřovala záda a zadeček, na kterých měla ještě stopy po bití. Díky bylinkám se rány hezky léčily a Nalain byla skvělá ošetřovatelka a vyznala se v bylinkách. O Kaleithé se dozvěděla plno věcí a i to, že kouzelnou moc měla schovanou ve vlasech a nyní je s krátkými vlasy bezmocná. Dlouhé hodiny spolu mluvívaly o různých věcech a staly se z nich přítelkyně.

„Stejně je zbytečné, že mne ošetřuješ. Jakmile se ledový čaroděj vrátí, tak mě zase zbičuje pro své potěšení.“

Nalain si povzdechla: „ náš pán nikdy nebyl takhle krutý k žádné dívce. Nevím co se stalo, že čarodějové tak nenávidí ohnivé čardějky.“

„To nevím ani já. Ale vím jistě, že je zbytečné, když se o mne tak staráš, jedině, že by…“ nedopověděla a elfka zareagovala tak, jak očekávala.

„Jedině, že by co?“

„Jedině, že bych utekla. Ovšem já mám svou kouzelnou moc ještě tak malou, že by se mi utéci nepodařilo. Na druhou stranu tohle ledový čaroděj neví, takže kdyby se mi podařilo utéci, tak by si myslel, že mi vlasy narostly dostatečně na to, aby mi to postačilo k útěku.“

Elfka začala pomalu chápat. „ Chceš, abych ti k útěku pomohla já?“

„Myslela jsem, že by jsi třeba u sebe mohla mít nějaké lektvary od čarodějky vašeho rodu. Nějaký, který by mne třeba změnil v ptáka a já mohla tu stěnu přeletět a dostat se na svobodu.“

Nalain se zamyslela, „ano, mám jeden lektvar který mne dokáže proměnit v pegase.

V duchu zajásala. Jako létající kůň by zdolala stěnu mnohem rychleji a dostala by se dál, „Jak dlouho ten lektvar působí?“

„7 hodin.“

Kaleithé zajásala. „ za sedm hodin bych mohla být už pěkně daleko, pak ale zvážněla, „ ovšem nemohu tě do toho nutit. Přeci jen to nese nějaké riziko.“

Nalain vstala: „musím odnést vodu a promyslet si to, „ řekla a odešla.

Byla volná! Již před hodinou se rozloučila s přítelkyní, která jí donesla lahvičku s lektvarem a v podobě pegase se přenesla přes hradby a letěla směrem na jih, co nejdále od království ledového čaroděje. Věděla, že do rodné vesnice se vrátit nemůže a rozhodla se načerpat sil, aby se jednoho dne mohla s čarodějem opět utkat a tentokráte jej porazit.

Bolela ji křídla a rozhodla se, že si chvíli odpočine. Snesla se na zelenou louku k potoku a sklonila se, aby se napila. Vždy obdivovala krásu okřídlených koňů a teď mohla být aspoň na chvíli jedním z nich a nebýt toho, co vše prožila, tak by se cítila šťastná. Začala pít a najednou se zděsila. Něco těžkého jí dopadlo na záda a málem ji to povalilo.

„Tak tady jsi má neposlušná klisničko“ zašeptal jí do ucha ledový hlas.

Měl co dělat, aby se udržel na hřbete pegase, který se zděšeně vzepjal na zadní nohy s úmyslem ho setřást.

„Mě se jen tak nezbavíš ohnivá čarodějko. Nebo snad klisničko?“, zasmál se a pobídl ji ostruhami, „tak mě hezky zavez zpátky domů a tam si pak popovídáme.“.

Strach projel celým jejím tělem při jeho posledních slovech, která pro nesl výhružným tónem. Zůstala stát, ale další bolestivé zabodnutí ostruhy do boku ji přinutilo automaticky ke vzlétnutí. Cestou zpátky prožívala peklo. Ledový čaroděj se bavil tím, že ji sem tam pobídl ostruhami a ona cítila, že jí po bocích stékají pramínky krve a do toho ještě chmurné myšlenky, co s ní provede. Byla rozhodnuta stůj co stůj neprozradit služ.bnou.

V pokoji si sedl do křesla a změnil ji zpátky v ženu. Ležela na zemi, třásla se vyčerpáním a bílými šaty prosakovaly po bocích pramínky krve.

„Kdo ti pomohl utéci?“ zeptal se.

Odhodlaně k němu vzhlédla: „utekla jsem sama. Vrátila se mi moc do vlasů.“

„O ohnivých čarodějkách toho vím hodně a je mi jasné, že tahle délka vlasů ti leda tak umožní zapálit malý ohýnek,“ řekl posměšně.

Nesnášela jeho aroganci a bystrý úsudek. S námahou vstala a nenávistně na něho pohlédla. „nic ti říkat nebudu ani kdybys mě mučil!“

„Mučil?“ jeho hlas nebezpečně zesládl, „ myslel jsem, že ti ta zpáteční cesta stačila, ale jak vidím, tak ne. Budu muset tedy využít tvé rady. Vstal, sklonil se k ní a roztrhl jí šaty. Kochal se její nahotou. „Vidím, že se ti rány již zahojily. I když mne napadá mnohem účinnější způsob mučení. Nechci si už namáhat ruku při výprasku. Raději tě nabodnu na kůl. Třeba pak začneš mluvit.“

Vyslovil kouzlo a před nimi se objevil metr vysoký rampouch o průměru 30ti centimetrů. Než se vzpamatovala vzal ji pod koleny, zvedl jako peříčko a ona ucítila, jak se ledova špička rampouchu otřela o její rozevřenou kundičku.

Neeeeeeeeeeeeeeeeee. Její výkřik se rozlehl hradem a vyburcoval Nalain, které hned došlo, že je paní zpátky a to nebylo dobré znamení. Elfka vtrhla do pokoje zrovna ve chvíli, kdy její pán držel čarodějku pod koleny, takže měla rozevřené nohy a pomalu ji nabodával na kůl.

„Zadržte pane. Je to moje vina!“ klekla si a sepjala ruce v zoufalé prosbě o čarodějčin život.

Kaleithé cítila, že jeho sevření na chvíli povolilo a rampouch se jí zarazil bolestivě do kundičky až jí vyhrkly slzy a neudržela výkřik, ale pak ji pevně uchopil, a postavil na zem. Zachytila, jak upřel ledový pohled na elfku třesoucí se strachy a v obraně před jeho hněvem se před ni vrhla s úmyslem chránit ji vlastním tělem.

Zvedl udiveně obočí. Když si před něho klekla, začala prosit o milost pro Nalain a svalovat všechnu vinu na sebe. Najednou si uvědomil, jak je unavený po dlouhé cestě.

„Potrestám vás až zítra. Dnes jsem utahaný, tak se o mne postarejte,“ pronesl a sedl si do křesla. Nalain k němu ihned došla po kolenou a začala se mu vděčně otírat tváří o ruku a pak mu beze slova rozepla kalhoty a vzala do úst jeho úd. Kaleithé zrudla a odvrátila hlavu, ale čaroděj ji zarazil.

„Jen se dívej ať víš, jak má otrokyně uspokojovat svého pána.“ Neodvažovala se neposlechnout. Věděla, že dnešní den pro ně mohl skončit mnohem hůře a zítra nějaký ten výprask přežijí.

Nalain se zatím ze všech sil snažila, aby svého pána naladila co nejmilostivěji. Zkušenými ústy laskala jeho úd, zasouvala si ho hluboko do krku, olizovala a pak ji čaroděj zarazil. „ Teď mi hezky připrav mou otrokyni.

Kaleithé zavrčela: „Nikdy na sebe nenechám sahat ženu!“ Pohled na nazlobeného čaroděje jí ale vzal všechnu další odvahu. Vždyť tu se nejedná jen o ni, ale hlavně o Nalain, kterou uvrhla do nebezpečí, když s ní zosnovala útěk

S uspokojením pozoroval, jak ohnivá čarodějka přechází k posteli a lehá si na ni jako oběť na oltář. Tušil, že se musí hodně přemáhat a už se těšil, jak dostane její hrdost zabrat. Věděl, že elfky si rády se sebou takto hrají a Nalain nebyla výjimkou. Byl to krásný pohled na dvě ženy. Jedna jako sníh a druhá jako oheň. Bílé a rudé vlasy se propletly, když se nad ní Nalain sklonila v polibku, Kaleithé poraženě zakňourala, položila ruce podél hlavy a pootevřela ústa, čehož elfka využila a vnikla do nich jazýčkem, zatímco její ruka putovala k čarodějčinu ňadru a zkušeně ho laskala. Kaleithé se pomalu přestala kontrolovat a když ucítila hbitý elfí jazyk na svém poštěváčku, tak se prohla jako luk.

„To je ono, jen ji hezky lízej a ne že přestaneš!“čaroděj vyhrnul klečíčí elfce šaty, obnažil jí zadeček a bičíkem ji začal švihat. Chudinka Nalain při obzvláště citelných ranách vykřikla, koulely se jí z očí slzy, ale dál se prolizovala kundičkou. Kaleithé sténala, zatínala prsty do polštáře a její hrdost se rozpouštěla ve vlnách orgasmu.

Čaroděj skončil s výpraskem. „Chci zjistit, zda už je dost připravená, roztáhni jí pořádně nohy.“

Kaleithé se pokusila dát nohy k sobě. Přece se mu nebude ve všem podvolovat! Jenže elfka měla neobyčejně velkou sílu a čarodějka byla navíc vyčerpaná, takže za chvilku do její kundičky zajížděl čaroděj třemi prsty a výsměšně se jí díval do očí, zatímco elfka jí držela nohy.

„Je vidět, že jsi se na mne těšila. Jsi tak krásně připravená a horká, „pronesl ironicky, poslal Nalain pryč a otočil se ke své zajatkyni, aby se jí mohl dále věnovat…

Jak se vám článek líbil?

Kliknutím na hvězdičku povídku ohodnotíte

Průměrné hodnocení 2.2 / 5. Počet hlasů: 5

Zatím nehodnoceno. Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *