Povídka “Únos”

Pomalu jsem usínala, když jsem zaslechla jak se otevírají vstupní dveře. Dostal jsem strach. Kdo by to mohl být rodiče se mají z divadla vrátit až za dvě hodiny. Zachumlala jsem se do peřin a s napětím očekávala co bude dál. Takhle jsem ležela asi pět minut když jsem uviděla jak se dveře do mého pokojíku pomalu otevírají a vcházejí dva muži. Okamžitě jsem začala křičet. Muži místo aby utekly se spíše naštvali a vrhli se po mně. Ucítila sem jak mně něčím udeřily do hlavy a pomalu jsem upadala do mdlob. Asi o pět minut později jsem se probrala a zjistila jsem že leží ve své posteli. Už už jsem si myslela že to byl jen špatný sen ale s této představy mě rychle vysvobodila bolest po úder do hlavy a to že jsem byla svázaná s nějakým hadrem v puse. Tak jsem tam ležela asi deset minut, když přišly ti chlapi a začli se dohadovat co se mnou. Byli to obyčejní zloději a já jsem jim svou přítomností překazila jejich plány.

Slyšela jsem jak si povídají a trnula jsem strachy, čím dál tím víc. Jeden z nich mě tu chtěl nechat, ale ten druhý ho přemlouval, že takovouhle kočku jen tak nenajdou. Prej ať mě vemou s sebou. Nakonec ho ukecal a začli mě zabalovat do prostěradla. Chtěla jsem se bránit, ale svázali mě opravdu pevně. Jeden si mně vzal na rameno a odnášel do auta. Tam mě hodil a šel pomoci tomu druhému který táhl náš počítač a televizi. Pak oba nasedly a odjížděli pryč. Jeli jsme asi dvě odiny když jsme zastavili a zadní dveře se otevřeli. Jeden z nich mě rozmotal z prostěradla, rozvázal a zařval: „Vypadni z toho auta a poď za náma“. Jakmile jsem vylezla z auta, uviděl jsem, že jsem uprostřed lesa a před námi je nějaká vilka. Ti dva začli tahat Naše věci dovnitř a já jsem měla jít za nimi. Místo toho jsem se však obrátila a dala se na útěk. Samozřejmě mě začali honit. Jeden mě už držel ale vyškubla jsem se mu a podařilo se mi ho kopnout do rozkroku. Samozřejmě že mne hned pustil a strašně zařval. Chtěla jsem se znovu rozběhnout, ale to už tam byl ten druhý a vrazil mi takovou facku až jsem upadla. Pak mne oba chytli a táhli do té vilky. Vevnitř hned zamířili k jedněm dveřím a táhli mě do sklepa. To snad ani nebyl sklep, ale spíš sklepení. Uviděla jsem dlouhou chodbu z které vedli desítky dveří. Hodili mě do jedněch z nich, zamkli a šli vyložit ty věcí. Nikde jsem nenašla vypínač, tak jsem tam musela být po tmě. Asi po dvou hodinách se otevřeli dveře a objevili se v nich oba muži. Ten kterého jsem kopla mě chyt a táhl do místnosti naproti té ve které jsem byla. Jakmile jsme vešli, zjistila jsem že to je nějaká historická mučírna. Ten kterého jsem kopla mě řekl: „Svlékni se, čubko“

Samozřejmě jsem řekla že ne.

Ten druhý jako by to čekal, se zasmál

„Dej jí dvacet ran, pak přijde k rozumu. Jo a Jirko vem pořádně si ji přivaž ať ti zase něco neudělá“, řekl a zlomyslně se zasmál.

Jirka se nenechal pobízet, spoutal mi ruce a vytáhl mě za ně tak, že jsem musela stán jen na špíčkách.

Pak řekl: „Teď ti dám 20 ran přes zadek a pak se tě zeptám jestli se už svlékneš. Pokud řekneš ne budeme pokračovat dokud neřekneš ano.“

Pak mě začal bít. Dřív mě tatínek také občas trestal řemenem, tak jsem si říkala že to je pohoda, ale tohle bylo stokrát horší. Měla jsem na sobě obyčejné pyžamo. Takže to bylo stejné jako bych na sobě nic neměla. Po dvaceti ranách jsem ho prosila abych se před ním mohla svléknout. On se zasmál odvázal mě a řekl: „Tak já čekám“.

Pomalu jsem přetáhla tričko přes hlavu. Studem jsem se mohla propadnout. Když si prohlížel má prsa.

„Hmm, pěkný velký“řekl a začal je potěžkávat. Vyškula jsem se mu a snažila se utéct. On mě však chytil zakroutil mi bradovkou a řekl mi: „Ještě chci vydět to dole“. Neměla jsem šanci zadek mě bolel a už by víc nesnes (ach jak jsem se mýlila). Sundala jsem si i kalhoty a zůstala přd ním stát nahá.

On nezasmál, znovu mě za ruce připoutal a sedl si proti mně do křesla.

„Teď ti dívenko povím co s tebou zamýšlíme udělat“.

„Nejdřív tě potrestám za ten kopanec, za útěk, za to že si se dobrovolně nesvlékla a naposledy za to, že jsi se mi vyškubla, když jsem si tě prohlížel.“

„Po trestech ti necháme týden na zahojení ran a pak tě budeme pronajímat bohatým sadistům, kteří si s tebou rádi pohrají.“

Když mi to vyprávěl začala jsem plakat a prosit ať mě pustí. Samozřejmě marně.

Jirka mluvil dál: „Takže za útěk dostaneš 20 ran přes chodidla, za tvou neochotu při svlékání 15 ran přes prsa, za vyškubnutí 30 ran přes zadek, a naposledy za ten kopanec do mých citlivích částí 15 ran přes kundu“.

Kdybych nebyla přivázaná asi bych se zhroutila. Tohle přece nejde přežít. Tohle nemůžou. Dyk mě to zabije.

Jirka zavolal toho druhého (říkal mu Pavel), aby mu se mnou pomohl. Nechali mě přivázanou u stropu a musela jsem si kleknout na židli, pak vyndali bambusové hůlky a začli mě vší silou mlátit přes chodidla.

Řvala jsem jak pominutá bolest vystřelovala z mých nohou až do mozku a při 19 ráně jsem se pochcala.

Jirka to viděl a řekl: „ty prase, co to je, za trest budeš týden chlastat svoji i naši moč, abys věděla, že se tady nechčije“.

Pak vytáhly jezdecké bičíky a začli mě švihat přes prsa. Řvala jsem snad ještě víc. Ty svině se mi pořád snažili zasáhnout bradavky a párkrát se jim to i povedlo.

Ke konci jsem už jen sípala a nemohla jsem se ani hnout.

Pavel to viděl a řekl: „Už tě necháme, bolest už ani nevnímáš. Hodili mě do nějáké kobky a odešli. Probudila jsem se asi po čtyřech hodinách a hrozně jsem se vyděsila, panebože, to se snad nikdy nemůže zahojit. Přes prsa se mi táhli jelita a celé jsem je měla špinavé od krve.

Asi hodinu jsem se prohlížela a omývala si bolavé poprsí v kádi s vodou. Pak bouchly dveře a v nich byl Pavel. Chytl mě a táhl do mučírny.

Tam mě přehnul přes kozu a pevně mě připoutal. Vytáhl znovu rákosku, ale tentokrát tlustší a začal mě mlátit přes zadek. Vinou předchozího výprasku byl ještě více citlivý a bylo to nesnesitelné. Naštěstí jsem to vydržela.

Po poslední ráně mě tam nechal a odešel.

Vrátil se s Jirkou. Ten se ke mně naklonil a pošeptal mi: „Těším se jak tu tvoji kundu rozmlátím do krve a pak se do tebe vystříkám“.

Začala jsem ječet, ale jen se smáli.

Odvázali mě a za nohy mě vytáhli ke stropu. Pak je roztáhly, že jsem vypadala jako ypsilon.

Začali si prohlížet mé přirození. Pak mě štípali do poštěváčku a smáli se mému studu a bolest.

Pak Jirka řekl: „Potrestám tě na stejném místě kde ty jsi ublížila mě“

Pak sundal ze zdi široký pásek a poprvé udeřil moji kundičku. Byla to nepředstavitelná bolest. Nedalo se to vydržet, řvala jsem snad 2 minuty.

Jakmile jsem e trochu zklidnila, udeřil mě podruhé, a znovu a novu. Po bůh ví kolikáté ráně jsem omdlela. Dali mi čichnout čpavku a pokračovali dál.

Omdlela jsem podruhé. Znovu mě probrali a Jirka odložil pásek. Byla jsem ráda, že to mám za sebou a doufala jsem že už mě nechají na pokoji. Jirka však vytáhl své přirození a začal mi ho rvát do kundičky. Zase jsem křičela ale jim se to spíše líbilo. Když mě oba znásilnili. Vzali mě do mé kobky a nechali mě odpočinout. Po tomto výprasku jsem věděla, že udělám vše, aby mě už netrestali.

Jak se vám článek líbil?

Kliknutím na hvězdičku povídku ohodnotíte

Průměrné hodnocení 3.3 / 5. Počet hlasů: 11

Zatím nehodnoceno. Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *