| | |

Povídka “Ostrov”

Zápis do lodního deníku Johna Burka, prvního důstojníka Královského námořnictva. Kapitán je mrtev. Bouře jež nás zastihla byla obrovská. Přes veškeré úsilí kapitána i celé posádky, se naše loď roztříštila o útesy neznámého ostrova. Jako důstojník s nejvyšší hodností ujímám se já John Burk velení a psaní lodního deníku. Za rozbřesku shromáždil jsem zbylé muže na břehu, kam moře přinášelo stále nové trosky naší lodi, vzpomínka na uplynulou tragickou noc. Rozdělali jsme oheň, chtěl jsem vyslat průzkumný oddíl, v tom však na nás z nedalekého lesa zaútočila skupina ozbrojenců. Dobře vyzbrojeným mužům nemělo smysl klást odpor. Vzhledem k marnosti boje nařídil jsem okamžité složení zbraní. Rozdělili nás na muže a ženy, pak nás spoutali. Velitel si k sobě zavolal skupinu mužů a rozdal pokyny. Muži přitakali a odvedli ženskou část posádky neznámo kam. Nemám tušení kde jsme, a kam nás moře zaneslo. Muži mezi sebou mluví anglicky na mé otázky však nereagují. Po půlhodinovém pochodu jsme vyšli z lesa. Otevřelo se před námi údolí a sním i výhled na město. Jemu dominovala velká cihlová budova s rozlehlým parkem. Začali jsme sestupovat k městu. Ulice byly prázdně, jako bychom procházeli morovým městem. Zdáli k nám však doléhá víření bubnů a ruch, jenž se každým krokem přibližuje. Procházeli jsme městem a víření bubnů se blížilo. Pak jsem důvod liduprázdných ulic pochopil. Před námi se otevřelo velké náměstí na němž se tísnilo celé obyvatelstvo města. Počet jsem odhadl na tři tisíce. Víření bubnů se ozývalo z dřevěného lešení uprostřed náměstí na němž stáli čtyři bubeníci. Velitel zastavil naší eskortu a všichni jsme s napětím sledovali následující dění.

Z protějšího rohu náměstí vyjel vůz. Na voze s rukama spoutanými za zády stála asi třicetiletá žena. Delší kaštanové vlasy měla sepnuté do drdolu, zrak sklopený. Oděná byla do bílé košile a bílé po kotníky sahající sukně. Dav začíná řvát, jsou vidět zaťaté pěsti. Vůz se zastavil a dva vojáci přivedli ženu k lešení. Přemohli její slabý odpor u schodů a vytáhli ji na pranýř, kde ji donutili si kleknout. Třetí muž jenž stál na podiu, dle oděvu místní soudce, rozvinul v ruce list papíru. ” Tato žena se dopustila zločinu tím, že odmítla splnit rozkaz svého manžela a pokusila se o útěk. Pro tento čin se odsuzuje k trestu naražení na dřevěnou hrušku a k dvaceti ranám bambusovou tyčí. Rány budou vedeny přes obnažená prsa. Rozsudek bude vykonán ihned. Z davu se ozval ohlušující řev. Na podium vystoupila starší žena v černých šatech a s dýkou v ruce přistoupila ke klečící ženě. Rozřízla odsouzené halenu i sukni a svlékla ji. V davu to zašumělo. Nesnažila se skrýt nahé tělo, velké ňadra i hustě zarostlý černý klín. Vojáci strhli ženu na znak. Zatímco ji jeden voják držel ruce za hlavou, zbylí dva každý uchopil jednu nohu, pokrčili v kolenou a roztáhli je. Nyní přiklekla stará žena mezi rozevřené nohy. Nožem nařízla odsouzené hráz. S výkřikem ženy se mísil povzbuzující řev davu. V tu chvíli vystoupili na pranýř tři muži. Kat a dva jeho pomocníci. Jeden z nich v ruce nesl kůl s dřevěnou hruškou na jeho konci. Na nejširším místě jsem odhadoval tak patnáct centimetrů v průměru. Odsouzená žena na ni s hrůzou hleděla. Pomocníci přivalili kmen stromu, který vsunuli pod ženu. Vojáci stále držely nohy široce roztažené. Nyní měl kat dobrý přístup ke krvácejícímu pohlaví. Za víření bubnů přiložil hrušku k pohlaví a začal tlačit. Úzká část hrušky pomalu mizela v ženě, když kat narazil na odpor. Žena vytřeštěně zírá mezi své nohy s ztěžka dýchá. Kat povytáhl mučící nástroj z pochvy a velkou silou ho zarazil zpět. Mučená vykřikla a prohnula se v zádech. Kat se snažil dosáhnout postupu krouživým pohybem, avšak výsledek byl velice nepatrný. Pokynul proto na svého pomocníka. Ztuhla mi krev v žilách, za neustálého řevu ženy se mučící nástroj pomalu nořil do jejího těla. Konečně v ní byl celý. Muka ženy tím však neskončily. Při vytahování hrušky se celá třásla a hlasitě naříkala. Kat dokonal své dílo a v ruce držel zakrvácený kůl. Z prostřed ženy na nás zela obrovská díra. Nyní opět poklekla mezi nohy mučené stařena. Vychrstla na pohlaví desinfekci. Náměstím zahřměl ohlušující řev, trýzněná žena se vzepjala, jako kobyla při značkování žhavým železem. Po chvíli vysíleně padla zpět a již jen slabě sténala. Zašívání se již obešlo bez většího nářku. Kat nechal odsouzenou odpočinout a mezi tím připravil se svými pomocníky scénu pro druhé dějství. Z rohu podia přinesli nízký dřevěný stolek. Mezitím vojáci zvedli odsouzenou a dovedli ji ke stolku. Šla velice ztěžka, slepené vlasy jí zahalovaly obličej. Vojáci ženu donutili pokleknou a položit těžké prsy na stolek. Nyní katovi pomocníci přinesly dva provazy ukončené okem. Každé prso vložili do jednoho oka, utáhli a provaz přivázali k protější straně stolu. Tím byla prsa natažena a znehybněna. Pak pomocníci spoutali ženě ruce za zády, napnuli provaz a tím donutili ženu k mírnému záklonu. Vznikl tím tlak na prsy. Pak provaz upevnili k okovu na podiu. Tím byla žena znehybněna. Kat již v ruce držel bambusovou rákosku. Z metru dlouhé rákosky šel strach. Žena vytřeštěně sledovala pohyb kata. Fíííííí… Kat několikrát máchl vzduchem, pak přistoupil k nastaveným prsům. Rány přicházely v rychlém sledu a byly vedeny velkou silou. Žena řvala, zmítala se, avšak tím ještě zvětšovala své utrpení. Fascinovaně jsem hleděl na tuto scénu. To co se však odehrávalo v přihlížejícím davu mě doslova šokovalo. Viděl jsem klečet nahou ženu, kterou v prudkých přírazech sodomizoval nad ní stojící chlap. V prudkých přírazech zasouval svůj úd do těsného análu. Rukama si ženu přidržoval za ramena a zahryzával se do její šíje. Viděl jsem ženu, která klečela za mužem a lízala mu jeho zadek. Muž přitom močil na ležící, sotva osmáctileté nahé děvče. Jistě to byla dcera ženy lízající zadek. Poté co domočil, poklekla dívka před jeho údem a začala ho laskat. Palcem a ukazovákem postupovala od kořene až k žaludu a vyždímala z něho kapky moče, ty pak drobnými rty slízla.

V tom se naše eskorta dala do pohybu. Rozvášněný dav jsme nechali za zády a zamířili jsme k největší budově ve městě. Místo očekávaného vězení však přidělili každému z nás čistý pokoj, v němž bylo připravené jídlo a koupel. S chutí jsem povečeřel, vykoupal se a ulehl na čisté lože. Druhý den mě probudil jeden ze strážců a požádal mě, abych se připravil k audienci u velitele ostrova. Procházeli jsme chodbami plných uměleckých skvostů. Na stěnách vysely vzácné obrazy. Umělecké předměty ze zlata a slonoviny byly doslova všude. Jednotlivé skvosty se ztrácely v celkovém množství. Došli jsme do velkého sálu s mramorovou podlahou a se stěnami zdobenými vzácnými obrazy. Na stropu malba zobrazující pantera na lovu. Přikrčená šelma pozoruje blízké laně pijící z tůně. V sále již čekala moje posádka. Ženy zde však nebyly. Prohlížel jsem výzdobu sálu a hlavou se mi honila řada otázek z kterých mě vytrhl pevný mužský hlas. ” Dobrý den pánové” do místnosti vchází vysoký štíhlí muž, oděný v černých kalhotách a bílé košili. Dlouhé černé vlasy mu volně splývají na ramena. Tváři dominuje orlí nos. Ústa má úzká, pevně spojena, ruce drží volně podél těla. Pomalu prochází podél řady mužů naší posádky. Dívá se námořníkům do očí. Všímám si jeho bílé pleti a malých zelených očí. Pohled jako by z nás chtěl dostat nejtajnější myšlenky. “Vítr vás zavál na tento ostrov ” řekl pochvíli a otočil se k celé posádce. “Stali jste se jeho zajatci a můžete se stát jeho obyvateli. Není však pro vás cesty zpět. Vaše rodná Anglie je daleko. Nyní pro vás existují pouze dvě cesty. Stát se součástí ostrova a přijmout jeho zákony, nebo zemřít. Jsme piráti, bereme si co chceme a nakládáme s tím jak chceme. Buď se z vás stanou piráti nebo mrtvoly. Nyní bude každému z vás přidělen muž, jenž vás po čas vaší aklimatizace ubytuje ve svém domě a seznámí vás se zvyklostmi na našem ostrově. Nepochybuji, že pro některé z vás budou šokující a pro určitou část z vás dokonce nepřijatelné. S těmi se budeme muset rozloučit !!! Za měsíc vás zde opět přivítám a rozhodneme co dál. Nashledanou pánové. ” Otočil se a odešel. Byl jsem přidělen k muži nízké, zavalité postavy. Tváře mu pokrýval hustý plnovous, temeno měl úplně holé. Rudé tváře a nos společně s patřičně zaobleným břichem napovídaly o zálibě v dobré jídlo a pití. Představil se jako Igor. Pořádný ruský mužík, pomyslel jsem si. Vstoupili jsme do jeho domu. V chodbě klečela asi třicetiletá žena. Jen nás spatřila, připlazila se po čtyřech k Igorovi, rozepjala mu kalhoty, opatrně vyndala jeho úd a začala mu jej sát. ” To je moje žena Margaret. Přivítej našeho hosta!”

Margaret přestala sát svému choti penis, připlazila ke mě a začala mě laskat. Po chvíli si svlékla šaty nahá se otočila, ruce zpustila na podlahu, visící těžké prsy přitiskla k zemi tak, aby co nejvíce vystrčila zadek, roztáhla nohy a čekala. “Nyní voprcejte moji ženu. Vyvrcholení jí udělejte do análu!” S trčícím penisem jsem přidřepl za nabídnutý zadek, na němž byly patrné stopy po nedávném výprasku. Jako hadi se jí na prdeli křížili krvavá jelita. Vzrušením jsem zatajil dech. Poprvé v životě budu šoustat zpráskanej zadek. Otevřely se dveře do temných komnat mé duše. Potlačované běsnící touhy se nyní dostanou ke slovu. Plivl jsem si na dlaň a rozetřel slinu do pohlaví. Začal jsem ji prcat. Po prudkém přiražení vždy žena slabě hekla. Bylo znát, že je zvyklá na těžší způsoby. Já jsem však chtěl slyšet větší sténání, zaťal jsem proto nehty do jejího rozsekaného zadku. Vykřikla a začala plakat. V tu chvíli k ní přikročil Igor, přitáhl si ji za vlasy a vrazil jí facku. Pod břichem se mi rozlila vlna vzrušení. Žena objala Igorovu nohu, tváří se k ní přitiskla a snažila se ovládat. Příliš se jí to nedařilo, vydávala tlumené skučení. To byl nápor na mé koule. Cítil jsme blížící se orgasmus. Vytáhl jsem čůráka, plivl jsem ženě na řiť a začal jsem jí ho cpát do prdele. Žena začala hlasitě sténat. Po pár přírazech jsem se do ní udělal. Vytáhl jsem ho ze ženy. Plačíc obrátila se ke mně, uslzenýma očima na mne pohlédla a pak mě začala ústy čistit. Takovým zákonům se vskutku rád podrobí.

“Dobře vidím, že praktické cvičení dopadlo dobře o to bude vše jednodušší. Tuto ženu vlastním třetím rokem, vyhrál jsem ji na turnaji konaném při příležitosti rozdělování kořisti, ale o tom až později. Margot udělej nám prosím čaj”. řekl Igor a pohlédl na klečící ženu. Byl na ni nádherný pohled. Měla skloněnou hlavu, jako by si prohlížela svá velká mučením poznamenaná prsa. Z roztaženého análu ji zvolna vytékalo moje semeno. Posadili jsme se do pohodlných křesel a Margot přinesla čaj. Již upravená poklekla u svého muže, rozepjala mu kalhoty a začala mu zlehka masírovat jeho úd. Tu a tam jej polaskala jazykem, třela jej o svou tvář, či jej jemně kousala do kořene.

Igor se zajímal o novinky z Anglie, ptal se na můj předešlý život, mluvili jsme o lodích a mém povolání a také o okolnostech našeho ztroskotání. Posléze přešel na téma způsobu života na tomto ostrově. Zdržel se u pasáže o výchově dětí zde. Ty jsou matkám ihned po narození odebírány a vyrůstají na odlehlém místě ostrova, chlapci zvlášť dívky zvlášť. Matky musí dvakrát za den docházet na tzv. dojící stanici, kde je pracovníci podojí a dodávají mléko do výchovných táborů. Jak Igor poznamenal, dojící stanice jsou oblíbeným místem nedělních procházek, plno lidí si nenechá ujít dojení samiček. Naopak právě odebírání dětí matkám a jejich výchova v ústavech vedou čas od času k nevoli u části obyvatel. Tyto náznaky protestu, ba dokonce diskuze o způsobech zde, jsou však tvrdě potlačovány. “Jsem odborník na balistiku, proto jsem váženým občanem ostrova a mám přístup na všechny místa. Dnes večer vás sebou vezmu do obou výchovných táborů. Pokud máte rád pohled na mladé trápené tělo, pak si přijdete na své.” S těmito slovy uchopil Igor do ruky lžičku z prázdného šálku. Tu pak začal nahřívat nad svíčkou stojící na stolku. Margot přestala hladit jeho ohon, rozepjala si šaty a nastavila kozy. Ty již nesly stopy zahojených spálenin. ” Povídá se, že ženské mají nejcitlivější spodní část prsů, já však preferuji dvorce a bradavky a vy?” S těmito slovy mi podal rozžhavenou lžičku. Okamžitě se mi postavilo péro. Začala jsem vybírat místo pro výpal. Rozhodl jsem se pro spojnici dvorce a bradavky. Díval jsem se Margot do tváře a přiložil lžičku k ceckům. Zkřivila tvář bolestí, pak řvala bolestí, ale cecky držela nastavené. Nemučil jsem jí dlouho, přesto jsme cítili pak spáleného masa. “Dobře, velice dobře” řekl Igor. “Vlastně jsem vám to nedopověděl s těmi výchovnými tábory. Tak tedy, zatímco chlapci znají zdejší způsob zacházení s ženami a od útlého věku jsou seznamováni s metodami mučení žen, dívky nic netuší. Přísně se dbá na to, aby se k nim nedonesla jediná zpráva o tom co je čeká. Do svých osmnácti let mají celkem spokojené dětství, pouze s větší disciplínou. V den svých osmnáctých narozenin jsou odváděni do tábora pro ženy a tam… no však to sám uvidíte. Vyrazíme tedy, nejprve se podíváme do chlapeckého tábora.”

Po hodinovém jízdě a množství kontrol jsme byli na místě. Přivítal nás velitel tábora. Pustil se s Igorem do přátelského hovoru,Igor mě představil a požádal velitele, zda by mě mohl provést po táboře a ukázat mi něco z výuky. ” Dobře” řekl velitel ” za chvíli se hoši vrátí z večerní hry, pak následuje večeře a po večeři, jako každou středu večer, je naplánované mučení dvou fen. Zatím prosím přijměte pozvání do mého domu.” Po večeři jsme se přesunuly do táborové mučírny. Lavice již byly zaplněné. V místnosti stály dva stoly s opěrkami pro fixaci nohou. Kus vedle stála dřevěná koza. Zazněl gong a chlapci přestali mezi sebou mluvit. Do sálu vstoupili dva muži. Vedli na obojku své oběti. Obě ženy měli skloněné hlavy, ruce měli spoutané za zády, byly nahé. Oběma mohlo být kolem pětadvaceti. První z mužů uvázal svoji zajatkyni s rozevřenými nohami ke stolu. Druhý pak ohnul ženu přes dřevěnou kozu a znehybněl ji. Pak si vzali bicí nástroje. První jenž se postavil mezi rozevřené nohy držel v ruce důtky, zatímco druhy se postavil za ohnutou ženu, vyzbrojen zle vyhlížející rákoskou. Pak začali ženy bít. Muž s rákoskou zasahoval ženiny stehna, pak se přesunul výše a začal mohutnými údery řezat ženin zadek. Muž s důtkami mezi tím zpracovával nastavená prsa druhé feny. Pak krátce bičoval břicho nešťastnice, načeš soustředil pozornost na pohlaví, kde rozehrál molovou skladbu pro důtky a kundu. Řev trpících se mísil s povzbuzujícími výkřiky chlapců. “Roztomilé že?” otočil se ke mě velitel. “Mám však pro vás skutečný bonbónek”. Nerad jsem opouštěl rozehrané divadlo. Obě ženy už pouze sípaly. Krev jim tekla z natržených kůží. Poslední co jsem z dění v sále viděl bylo, jak se majitel důtek zbavil svého nástroje tak, že jej za obrovského aplausu obecenstva a jekotu ženy cpal do její prdele. Sestupovali jsme strmým schodištěm do podzemí. “Pánové vítejte v mém panství.”

Velitel nás vedl příkrým schodištěm do sklepení. „Vítejte v mém panství “ řekl a otevřel těžké dubové dveře. Vstoupili jsme do rozlehlé, kamenné místnosti spoře osvětlené loučemi. Teplotu udržoval oheň hořící v krbu v protilehlém rohu. Vedle něho stál železný koš s pohrabáčem a nad ním, v přímo gigantické polici byly připraveny mučící nástroje. Nešlo přehlédnout především skupinu falusů, pečlivě seřazených podle tipu, způsobu použití a samozřejmě rozměru. Některé dosahovaly vskutku bizardních rozměrů, další byly zajímavé svými tvary. Pohledem jsem se déle zdržel u sbírky rákosek, seřazených podle toho na jakou část těla jsou určeny. Na polici byly dále vystaveny bičíky, důtky, roztahovače, upínače a tak dále. Ve zdi byly upevněny čtyři fixační kruhy.

V místnosti stály dva sloupy u každého z nich byla připoutána nahá žena. První z nich nemohlo být více něž dvacet. Dlouhá štíhlá postava, hruď, jenž byla vypnuta díky svázaným pažím za sloupem, zdobila malá ňadra, černé vlasy zvýrazňující bělost pokožky, jemné rysy obličeje, nádherná útlá ramena, mezi plnými stehny klín s černými chlupy. Láska je tu tvrdě trestána, vzpomněl jsem si na Igorovu poučku. Do této křehké dívky bych se v Anglii zamiloval. Anglie je však daleko a ve mně za krátký pobyt na ostrově zvítězily síly, které jsem v sobě celý dosavadní život dusil. Démoni, které ve mně řádí, připraví této dívce muka přesně opačná k lásce, jakou bych jí zahrnul kdekoli jinde. „Tato dívka mi byla poslána jako dárek z výchovného tábora. Uchovali ji pro mě čistou. Ještě žádný čůrám se jí nevrtal v břiše. Moje černá duše však nechce vidět pouze panenskou krev, chce jí dostat na bizardním podnose. Chce vidět toto bílé tělo zmítat se pod údery bytosti odporné ba nelidské. Proto jsem jí za prvního milence určil mého dobrého přítele a druha na cestách”, velitel tábora, přistoupil ke stěně a otevřel dvířka. “Má milá seznam se s Pickem.” Čekali jsme. Podíval jsem se na dívku, zhluboka dýchala. Vtom se za hlasitého funění z dvířek vysoukala obrovská postava gorilího samce. Dívka začala ječet a bezmocně trhala pouty. “Ne prosím to né, to mě raději zabijte.” hystericky křičelo děvče a s hrůzou hledělo na gorilu.

“To by jsi měla velice usnadněné poupátko. Ty se s Pickem pářit budeš a více než to, budeš mu oddanou milenkou se vším co k tomu patří. Protože jsem však určitý odpor předpokládala ukáži ti nyní co by následovalo, kdyby jsi i nadále odmítala plnit mé přání a jako žena Dicka zklamala.” S těmito slovy odpoutal velitel postavu od druhého sloupu a přivedl ji na světlo. No ten si umí vybrat, pomyslel jsem si. Stála před námi asi třicetiletá žena. Ale vždyť ona je těhotná!!! Těžké, mlékem nalité kozy s obrovskými rudými dvorci, se dotýkají obtěžkaného břicha, zvadajícího se nad hustě zarostlým klínem. Žena má něžný obličej a nádherné rudé vlasy, sepnuté na temeni sponou. Stehna jako by vyzívala k rozevření. Nemohl jsem z ní spustit zrak. Prohlížel jsem si ta nalitá prsa, mohutné břicho a bičem poznamenaná stehna. Velitel k ženě přistoupil. Jednou rukou jí vzal za temeno hlavy a pak přitiskl svá ústa k jejím. Něžně jí líbajíc, hladil volnou rukou nalité prso.Opatrně přejížděl podél tmavých dvorců, hřbetem dlaně laskal pučící bradavku. Pak nehty jemně škrábal spodní část prsu. Byl jsem vzrušený jak puberťák. Stále jí líbajíc začal sunout ruku níže. Nyní hladil obtěžkané břicho ženy. Pak pomalu vsunul ruku mezi její nohy. Hrabal se v ní. Vnikal do ní zprvu dvěma, pak třemi prsty a pak otočil ruku dlaní vzhůru, oddálil jí od ní. Přestal ženu líbat. Prsty se mu chvěly. Díval se jí do tváře. Ruka se začala zvedat zpět k lůnu. Dotkl se chlupů. Pokračuje dále až pod svým dotekem ucítil pootevřené lůno. Pak začal prsty pomalu dávat k sobě. Nehty se začaly zarývat do lůna. Místností zní žalostné vzdechy. Pak muž vší silou strhl ruku zpět. Žena se s výkřikem zhroutila k zemi, nohy rozcapené do stran, ruku na podbřišku. Velitel otevřel dlaň a vysypal trs chlupů. “Pojďte pánové budu vás potřebovat” řekl nám velitel a obrátil se k ženě. “Teď si děvko lehneš na záda. Ruce upažíš a budeš je po celou dobu držet napnuté tak, abych ti mohl trhat chlupy v podpaždí. Nohy pokrč, roztáhni a čekej. Pokud nevydržíš další mučení v této pozici zemřeš.”. Igor s Velitelem přistoupili k ležící ženě. Chvíli jsem oba pozoroval. Velitel, jak avizoval, trhal chlupy z podpaždí ječící ženy. Igor si z police vybral rákosku namočil jí a začal trpící ženu mlátit přes prsa. Řvala, ale neopovážila se pohnout. Vytáhl jsem svůj penis a přidřepl mezi roztažené nohy. Zvedl jsem jí nohy a tím si uvolnil cestu k zadku. Začal jsem jí ho rvát do prdele. Měla díru notně roztáhlou, takže jsem do ní vnikl bez většího úsilí. Patrně jsem jí velkou bolest nezpůsoboval. Nakonec by si to i pěkně užila nebýt Igora a velitele. Igor levou rukou trhal chomáčky chlupů z podpaždí nebožačky a pravou rukou si masíroval úd. Pak ho strčil ženě do úst a nechal se kouřit. Igor se nyní zaměřil na stehna. Trpící žena začala bolestí močit. Vlna rozkoše mi projela koulela. Při pohledu na uslzenou, bolestí zkřivenou tvář mučené ženy, jenž se vší silou snaží držet ruce za hlavou, jemně sát úd svého trýznitele a stehna držet patřičně rozevřená, jsem do jejích střev stříkal. Jako by na mě velitel čekal přestal trhat chlupy a nechal ženu být. Také Igor zasadil poslední ránu a odložil hůl.

” To co jsi nyní viděla byla pouze předehra”, řekl velitel, když neukojen opustil ústa a s planoucím zrakem, znetvořeným chtíčem, obrátil pozornost zpět k děvčeti. Teď uvidíš jeden z tvých možných trestů. Poručil ženě vstát a zavázal jí oči šátkem. Pak jí ruce spoutal za zády. Pomocí kladkostroje spustil z pod stropu dvě smyčky. Bylo na ženě znát, že ví co jí čeká. Tušil jsem to také, doufal jsem však, že to velitel neudělá. Ale on to udělal. Jednu po druhé nasadil smyčky na prsa ženy. Utáhl je a tím prsa vytvaroval do ohromných míčů. Žena plakala a třásla se strachem. Pohlédl jsem na velitele a uviděl ďábla. Těžko popsat jeho sadistický výraz. Vyžíval se v tom. Zvedl smyčky tak, aby se na špičkách stojící ječící oběť sotva dotýkala země a zajistil provaz. Odpoutal dívku od sloupu a přivedl ji ke gorilímu samci, který seděl před nízkým stolkem, který byl v rozích opatřen držáky nohou. Pak promluvil k dívce, která s hrůzou sledovala jeho počínání. „Nyní máš bolest té ženy ve svých rukou. Její utrpení neskončí, dokud se nepoložíš na tento stůl, jenž bude sloužit jako tvůj obětní oltář. Pak přešel zpět ke klatce a vytáhl řvoucí ženu do výše. Z prsů nešťastnice počalo stříkat mléko, hlavu v agónii zvrátila, nohy bezmocně hledaly půdu pod nohama, moč jí stékala po stehnech, od řvaní ztratila hlas a už jen sípala. A pak se to stalo. Dívka se otočila, položila se naznak na stůl a nohy vsunula do držáků.

Jak se vám článek líbil?

Kliknutím na hvězdičku povídku ohodnotíte

Průměrné hodnocení 4.5 / 5. Počet hlasů: 4

Zatím nehodnoceno. Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *