Povídka „Detoxikace“

Bylo mi osmnáct a už jsem měla zkušenost se všemi u nás dostupnými drogami. Právě jsem došla do stadia, kdy jsem byla na heroinu. Nepotřebovala jsem jíst ani spát, ale bez dávky jsem se nedovedla obejít. V tomto období si otec všiml, že jeho jediné dítě vypadá nezdravě a pojal podezření. Nejprve se zkoušel jen vyptávat, co se mnou je a nechal se oblbnout.

Jednou jsem však použila jehlu se stříkačkou po kamarádovi a vpich se zanítil. Hnisal a svědil.

Při večeři si otec všiml, že se škrábu. Nedal jinak, že musím vyhrnout dlouhý rukáv. Od jisté doby jsem nosila zásadně dlouhé rukávy i v létě. Nerada jsem ukázala hnisající ránu. Měla jsem rozpíchané předloktí. Absces mi ošetřil, ale pochopil původ. Uhodil na mě přímou otázko: „Jak dlouho jsem na drogách?“ Pokusila jsem se zapírat nos mezi očima. Rozčílila jsem ho do nepříčetnosti.

Vzal si ze skříně tlustý kožený řemen. Jeden konec si omotal kolem ruky. Mě donutil svléknout do naha a přehnout přes stůl. Seřezal mě řemenem skoro do bezvědomí. Zachránila mě snad máma, která už nemohla v kuchyni vydržet poslouchat můj řev. Na její naléhání přestal do mě bušit. Byla jsem od krku přes záda až po stehna pruhovaná jak zebra. Na mnoha místech kůže popraskala a tekla krev. Odvlekl mě polomrtvou do vany, kde mi pustil na tělo studenou sprchu. Bodající pramínky vody ze sprchy byly bolestivější než rány řemenem až jsem se počurala. Toho rozčílilo, protože si myslel, že jsem to udělala schválně. Než jsem stačila utřít, odběhl a vrátil se s řemenem v ruce. Položil mě na zem na záda a seřezal mě přímo do rozkroku a břicho. Pruhy probíhaly tentokrát svisle, rovnoběžně s páteří. Konec řemene mi dopadal přímo na genitál. Myslela jsem, že zešílím. Každá rána pro mne znamenala peklo. Nevěřila jsem, že ji přežiji. Řezal mě se slovy: „Tady máš správný šleh a uvidíš sílu zážitku. To bude nirvána!“ Vysmíval se mi za moji závislost na droze. Možná, že to bolelo ještě víc než fyzická bolest. Slibovala jsem, že přestanu a už nikdy si nešlehnu. „To si piš, že nevezmeš, postarám se ti o to!“ křičel na mě a svá slova zdůrazňoval ranami řemenem do mého klína. Když už jsem byla fialová a nateklá v rozkroku tak, že jsem nemohla dát nohy k sobě, přestal. Doslova jsem se odplazila do svého pokoje na postel. Přišel za mnou a prohledal všechny moje věci. Samozřejmě našel, co hledal. Všechno vysypal do záchodu a skleněnou injekční stříkačku zuřivě rozdupal na koberci. Musela jsem střepiny ručně posbírat a uklidit. Sotva jsem se hýbala, ale musela jsem si kleknout a sbírat. Překonala jsem sama sebe a dokázala to. Pak jsem padla na lůžko a neměla sílu se obléci. Ležela jsem nahá.

Myslela jsem si, že nejhorší mám za sebou! Mýlila jsem se. Celý večer otec někam telefonoval a zařizoval si na celý měsíc dovolenou v práci.

Ráno jsem hrála všemi barvami od rudé až po modrou a malé pysky byly velké a velké byly obrovské. Chodit bylo velice bolestivé! Když mě uviděl belhat se do koupelny, nasypal kostky ledu z lednice do igelitového sáčku a když jsem se vrátila do postele, tak mi ledový pytlík vrazil mezi nohy. Dotyk bolel, ale led přece jen po chvíli bolest zmenšil. Nechal mě na pokoji a šel se zbalit. Led se nestačil ani rozpustit, když se objevil ve dveřích a hodil po mně mými propínacími šaty bez rukávů. „Obleč si to a jedem!“

Odjeli jsme autem do slovenských hor. Auto nechal v malé vesničce na návsi. Vzal batoh na záda a mě za ruku vlekl do kopců. Netroufala jsem se zeptat kam jdeme. Mechanicky jsem kladla nohu před nohu a chtěla zemřít hned a ne až padnu únavou z nekonečné cesty. Sám se potil, ale nedopřál si odpočinek. Potila jsem se mnohem víc než on a sotva popadala dech. Hnal mě neústupně dál nahoru. Nevím kolik kilometrů jsme ušli, ale myslela jsem si, že už musíme být na Ukrajině. Už jsem si myslela, že mé nohy neudělají ani krok, ale v dálce byla vidět salaš a ovce. Představa, že si snad budu smět sednout a občerstvit, zmobilizovala zbytek sil a já došla na salaš. Otec se vítal s bačou jako staří známí. Vysvětlil mu, že by potřeboval, aby nás tu měsíc nechal žít s ním, že mu budeme pomáhat. Byl šťastný, že bude zase s kamarádem z vojny. Jenomže hned se začal omlouvat, že salaš není pro návštěvy zařízená. Otec mávl rukou a jen se zeptal: „Mají ovce kde spát?“ Měli ohradu s přístřeškem pro případ deště. „Tak tam bude dcera spokojená. “ Vyvalila jsem oči, ale nedal se vyrušit. „Mně stačí široká lavice u tebe v salaši. “ Pro otce měl i postel. Strašné ponížení jsem zažila, když vykládal, co se stalo včera u nás doma a že jsem narkomanka. Na důkaz, že nepřehání, jsem si musela svléknout šaty a ukázat se nahá. Konečně jsem směla zase šaty obléct a jít za ovcemi. Otec s bačou zapili setkání a domluvili moje povinnosti. Byla jsem tak zničená z cesty, že jsem usnula přímo na trávě. Ani návrat oveček večer z pastvy, mě neprobudily. Otec mě nebudil. Ráno začalo velmi časně za svítání. Otec na mě vylil kýbl ledové vody. Postavil kbelík přede mě a nařídil nanosit vodu do necek pro ovce na pití. Jak v mátohách jsem tak učinila. Lomcovala se mnou zima a tak jsem musela pracovat rychle, abych se trochu zahřála v mokrých šatech. Pak jsem se učila dojit ovce. Bála jsem se jich jen dotknout, neřkuli je podojit. Bača měl zábavu. Obdivovala jsem jeho zručnost! Trvalo mi to dlouho a jistě i ovce trpěla, než jsem z ní dostala trochu mléka. Při pokusu o protest, že to dělat nebudu jsem dostala od otce přesně umístěnou ránu bičem přes záda. Kde se to naučil? Druhou jsem již nepotřebovala se slzami v očích jsem se potýkala s vemeny. Radovala jsem se, že už budou podojené a půjdou se pást a já si odpočinu. Omyl. Otec si vzal ovčákovy psy a házel jim klacky a oni bez sebe radostí, že si s nimi snad poprvé v životě hraje, aportovali a byli šťastní. Vyhnání ovcí bylo na mně. Bača mi ukázal kam mají a kam nesmí v žádném případě. Dal mi do ruky prut a poslal za ovcemi, které prchaly od mučivého dojení na všechny strany. Musela jsem je usměrňovat, aby šli kam měly, jako pes. Byla jsem unavená, nevyspaná a celá bolavá. Navíc se hlásily příznaky absence drogy v krvi. Bolela mě hlava. Na pastvě jsem měla pořád co dělat, protože ovce zjistily, že je nehlídají psi a tak si myslely, že si mohou všechno dovolit. Stále se cpaly tam, kam nesměly. Lítala jsem kolem jak vlčák. V poledne mi otec donesl v bandasce šlichtu – polévku a chleba. Snědla jsem suchý chléb a polévku drze vylila. Mlčky mi vrazil facku, až jsem zavrávorala. Mlčky odešel na salaš. Večer jsem nebyla schopna ovce přesvědčit, aby se vrátily. Nakonec bača poslal psy a ti to zvládli jako nic. V ohradě se zase musely všechny podojit. Necítila jsem celé tělo, ale záda šíleně bolely z nepohodlného sezení při dojení. Utěšovala jsem se, že konečně je večer a odpočinu si. Chyba. Otec mě zavedl do kůlny před spoustu dřeva. Máš čas, ještě je světlo, tak do tmy budeš sekat na třísky na podpal. K večeři jsem dostala zase chléb s ovčím sýrem a žinčicu. Troufla jsem si postěžovat, že mě bolí hlava. Otec v tom viděl moji snahu se vyhnout práci. Musela jsem se postavit ke kmeni obrovské lípy čelem a svléknout šaty, jediný kus mého oblečení, uvázal mě za ruce kolem kmene. Vzal bič a přesnými údery mi rozsekal kůži na zádech do krve. Hlava opravdu přestala bolet, protože bolest byla nesnesitelná! Odvázal mě a musela jsem jít sekat dříví. Otec se díval, jak bača vyrábí sýry a pomáhal mu. Když se neozývala sekera dost pravidelně, tak mě přišel zkontrolovat a povzbudit tu prásknutím biče do vzduchu tu přes zadek.. Sekala jsem radši do úmoru. Večer jsem dostala deku do přístřešku pro ovce a spala jak zabitá.

Ráno jsem se probudila zimnicí a strašnou bolestí hlavy. Potřebovala jsem dávku. Věděla jsem, že ji tady nezískám. Jediná možnost byla utéct do údolí a dostat se stopem domů. Musím vyrazit než se oba muži probudí. Nerozmýšlela jsem se dlouho a vyrazila po cestě do vesnice. Můj odchod nejprve zaregistrovali psi, ale dali se uklidnit a nechali mě odejít. O asi hodinu později se probudil bača můj otec. Šel mě polít vodou, ale nenašel mě. Chvíli si myslel, že jsem na záchodě, ale když jsem se neozvala na zavolání, začal tušit. Bača ho prý zadržel a jel na koni za mnou sám. Jako domorodec se vyznal ve zkratkách a tak byl ve vesnici na koni dříve než já. Prvního koho jsem uviděla na kraji vesnice byl náš bača na koni. Nevěřila jsem svým očím, dokud ke mně nedojel a jak pírko hodil před sebe na koně. Ležela jsem přehnutá na břiše přes hřbet koně. Bylo to nepohodlné a než jsme se vrátili na salaš byla jsem celá otlačená. Otec mě přivázal ke stromu a šel pomoci bačovi podojit ovce, protože se kvůli mně zdržel. Pak vyhnal bača ovce se psy na pastvu. Otec šel ke mně a odvázal mě. Nechtělo se mi věřit, že mě odvazuje. Bylo to však jen proto, abych svlékla do naha. Znovu jsem musela oběma rukama obejmout kmen a byla jsem přivázána. Poodešel do salaše, aby se vrátil s kbelíkem se slanou vodou a v něm namočeným býkovcem. Myslela jsem, že omdlím jen, když mi ukázal nástroj, který má nachystaný na mě. Při první ráně jsem zařvala, že se ovce splašily a oba psi měli co dělat, aby je sehnali do houfu. Dostala jsem roubík a bylo ticho! Nevím po které ráně jsem omdlela poprvé, ale vím, že následovalo polití studenou vodou a trest pokračoval. Nasolená voda napitá do kůže býkovce v ranách štípala ještě dlouho potom, co už kontakt s kůží přestal. Cítila jsem záda, zadek a nohy v jednom ohni. Jak jsem se škubala bolestí, tak mi kůra stromu rozdrásávala prsa do krve. Když výprask skončil, byla jsem celá od krve, ale i kůra lípy. Nechal mě uvázanou na přímém slunci až do oběda. Měla jsem žízeň, byla vysušená a všechno mě bolelo. Skoro jsem zapomínala na touhu po dávce. Stačilo by mi, kdybych tak netrpěla bolestí a žízní. V poledne jsem se směla napít a snědla jsem i polévku. Bača měl pro mě další překvapení. Prý má medicínu na moji bolavou hlavu. Musela jsem vypít velký hrnek něčeho hrozného, co páchlo jako ovčí moč a bobky. Nevyvracel mi názor, že tam jsou. S odporem jsem to pod otcovým dohledem raději vypila, abych se vzápětí pozvracela. Bača si pochvaloval, jak to rychle působí. Za dalších 10 minut jsem musela zběsile letět na záchod, kde jsem strávila hodně dlouho a myslela jsem, že se zbavuji všeho zlého, co jsem pozřela od narození. Zcela vysílena jsem se dovlekla zpět a musela celou kůru zopakovat ještě jednou se všemi radostmi. Smířena s osudem mučednice jsem se těšila za ovečkami. Přišla další rána! „Dej si dolů šaty! Nebudeme tě uvazovat za nohu jak kozu! Nahá snad neutečeš!“ Musela jsem se před oběma muži svléknout a otec mi kamsi schoval na zbytek měsíce šaty. Strašně jsem se styděla a zároveň ho nenáviděla. Šla jsem si odpočinout před večerními povinnostmi na louku k ovcím. Jedíní psi byli rádi, že jsem s nimi a dováděli se mnou. To mi zvedlo trochu náladu a tak jsem přežila do večera. Byl jednotvárný jako předešlý s tím rozdílem, že jsem po jídle byla zase uvázána ke stromu a zbičována zase do krve. Polomrtvá jsem se doslova odplazila do ohrady na svou deku. Usnula nebo padla do mdlob, ale probudila jsem se zase až ráno ledovou sprchou z kbelíku vylitého na mě. Napila jsem se hořkého čaje, protože po včerejší medicíně jsem se bála něco jiného dát do žaludku. Po dojení jsem skončila zase u stromu a byla zbičována. Prý abych neměla chuť jít do vesnice! Nahá jsem se odbelhala k ovcím. Přece jen jsem si trochu odpočala, ale přece jen droga začala chybět v krvi. Organismus se dožadoval své dávky. Každou další hodinu bez drogy se moje touiha po ní zvyšovala. Věděla jsem, že jedině doma mám šanci ji získat. Musím získat šaty dokud ještě mohu fyzicky zvládnout cestu stopem domů. Dostávala jsem záchvaty třesavky. Nechala jsem ovce napospas. Stejně je pásli psi lépe a vydala se na salaš pátrat po svých šatech. Bača s otcem šli na houby. Měla jsem hodinu na najití skrýše se šaty. Bohužel jsem je našla v okamžiku, kdy otec vešel do dveří a já v zoufalství z marného hledání je přeslechla. Okamžitě pochopil situaci. Vytrhl mi je z ruky a hodil do otevřeného ohniště, kde stále hořel oheň. Můj jediný oděv zmizel v ohni a pomalu doutnal. Bylo jasné, že je po nich. Nyní jsem měla přijít na řadu já. Rozklepala jsem se strachem, ale také z abstinence drogy. Otec tentokrát zcela klidně a bez známek zlosti mi nařídil sednout na židli před vchodem. Půjčil si od bači nůžky na ovce a jimi mě ostříhal nejen hlavu, ale i klín skoro do hola a pak to vyholil nasucho tupou žiletkou. Byla jsem celá poškrabaná a nesnesitelně to svědilo. Nesměla jsem si to omýt a musela ke stromu hrůzy. Byla jsem přivázaná a následoval obvyklý nářez býkovcem. Dal mi zapomenout na svědivá místa na hlavě i klínu dokonale. Když jsem nabrala vědomí po výprasku, exekuce pokračovala tím, že jsem byla násilím otočena tentokrát zbitými zády k drsné kůře a s rulama dozadu přivázána. Nyní si otec místo býkovce vzal bič a rozšvihal mi systematicky prsa i břícho. Rány přímo přes bradavky byly přímo strašné. Bolestí jsem se nejen pomočila. Nechal mě v tom smradu a nečistotě přivázanou až do večera. Slétávali se na mě mouchy z celého okolí a nesnesitelně mě obtěžovali. Nemohla jsem se ohánět rukama. Každý pohyb tělem mi působil utrpení třením o kůru. Jediná výhoda byla, že jsem nemusela dojit a dokonce ani sekat dřevo. Jen na krátkou chvíli jsem byla večer odvázána, abych okolí stromu dokonale omyla a při té příležitosti i sebe. Když jsem se chtěla uklidit na svou deku mezi ovcemi, byla jsem znovu přivázána zády ke stromu. Bylo to mnohem bolestivější a nepohodlnější než čelem. Navíc jsem se přece jen víc styděla ukazovat svůj nyní ani chloupky nechráněný klín. Přece mohl někdo přijít na salaš po turistické cestě. Na noc mi otec vysázel nespočítaných ran lískovým prutem přes prsa a pár zkusmo přes Venušin pahorek. Lískový proutek umí štípat velice pěkně! Když jsem pochoipila, že zůstanu přivázaná až do rána, začala jsem řvát jako šílená. Přišel na řadu roubík a to bylo vše, čeho jsem dosáhla.

Ráno jsem byla probuzena tradiční koupelí z kbelíku. Ruce jsem měla vykloubené a ztuhlé. Bičování přes prsa a břicho mě dokonale vrátilo pohyblivost než jsem omdlela. Takhle jsem byla odvázána a ponechána ležet u paty stromu. Nevěřila jsem jestli žiji. Ležela jsem ve své moči a stolici. Všude milióny much, které po mně lezly. Udělalo se mi z toho špatně od žaludku a začla jsem se dávit a zvracet, ale neměla jsem co. Žaludek byl jen plný šťáv. Musela jsem vše po sobě dokonale uklidit, přičemž se mi neustále obracel žaludek a za strašných bolestí se snažil obrátit naruby. Moje kůže na těle byla jeden bolák a strup. Bača doporučil otci lidový lék. Oba sbírali moč celý den do kbelíku. Večer jsem se tím musela natřít hned po bičování. Musela jsem v tom vydržet přivázaná ke stromu až do rána. Strašně jsem smrděla a dělalo se mi zle při pomyšlení v čem jsem se myla.

Teprve ráno jsem se dočkala vody z kbelíku při vzbuzení před bičováním. Po něm jsem se směla omýt konečně ve vodě do sytosti. Myla jsem se jak prašivá, ale puch moče jsem na sobě cítila ještě 3 dny. Pravda je, že se hnisavé rány zhojily.

Musela jsem zase vykonávat své povinnosti. Zvykla jsem si na dojení oveček a získala i větší zručnost při práci se sekerou. Mnohokrát jsem si představovala, že pod ostřím leží můj otec na špalku. Bičování třikrát denně jsem už přijímalo skoro jako nutnost a jen jsem se bála býkovce, který měl tu čest se seznámit s mým tělem vždy jen jednou denně, ale dle otcovy nálady. Také po týdnu spaní přivázaná u stromu jsem směla na deku k ovcím. Moje rány se pomalu měnily v jizvy a kůže si zvykala. Otec si všiml, že vydržím mnohem delší dobu při bití a přestala jsem se i pomočovat bolestí. Nemohl mě tlouct celé hodiny a tak si vymýšlel, jak účinek trestu zase posílit. Kopřivy na mé rozsekané kůži plné strupů a jizev neměly vůbec žádný účinek. Teprve v rozkroku a pochvě jsem myslela, že celá shořím. Tím se na pár dnů spokojil a před každým nářezem, jsem si musela klín vycpat čerstvými kopřivami. Teprve pak probíhalo bičování. Bylo to k nevydržení a ještě při vzpomínce na to mám kopřivku a husí kůži. Když už se mu kopřivy omrzely, tak jsem si musela drásat rozkrok ostružinovými větvičkami plné ostnů. Nejstrašnější bylo mučení 2 větvičkami jalovce, zasunutou do pochvy, vyčnívajíci z rozkroku a druhé v konečníku, vyčnívající ze zadku a bodající do stehen. Takto ozdobena jsem musela obíhat kolem salaše. Každý krok byl nesnesitelně bolestivý! Po takové rozcvičce následovalo bičování. Zdálo se mi skoro jako úleva!

Takto s naprostou pravidelností uběhl skoro celý měsíc otcovy dovolené. Zbýval necelý poslední týden. Po droze se mě už nestýskalo, stačilo mi ke štěstí přežít další den s nadějí, že to jednou musí skončit. Neměla jsem na sobě místečko, které by nebolelo.

Bača vymyslel, že je nejvyšší čas udělat něco s mojí pokožkou. Po večerním bičování jsem se směla umýt ve studené vodě a nemusela spěchat na deku, jako jindy. Byla jsem pozvána do místnosti a musela jsem se naložit do kádě, plné čerstvě nadojeného ovčího mléka. Působilo to ohromně blahodárnou úlevu na zbité tělo. Seděla jsem v kádi až po krk v mléce, ze kterého bude sýr. Tento večer jsem musela slíbit, že jsem skončila s drogami natrvalo a že už odtud neuteču. Ráda bych slíbila naprosto cokoliv, když mi svitla naděje lepšího zacházení. Po koupeli mě sám otec otřel do sucha. Nemusela jsem mezi ovce, ale mohla do postele, kde spával do teď otec a zen si ustlal na tvrdé dřevěné lavici u kamen. Připadala jsem si jako královna! Do rána jsem byla cítit ovčím mlékem, ale ráno jsem se směla umýt do voňava. Neprobudila jsem se politím ledovou vodou, ale až jsem se probudila sama. Ovce se už dávno pásly. Dostala jsem vydatnou snídani z ovčích sýrů. Jak jsem zprvu nemohla vzít sousto do úst, nyní jsem měla hlad a jedla za tři. Nejkrásnější překvapení mě čekalo, přehozené přes židli u mé postele. Úplně nové krásné šaty a spodní prádlo a bikiny. Vše úplně nové a krásné. Pochopila jsem, že je to nachystáno pro mě, ale po předešlé výchově jsem se bála sama něco udělat. Vyběhla jsem nahá před salaš k otci se zeptat, zda je to pro mě. Přitakal a já začala plakat. Pochopila jsem, že celou dobu věřil, že se mu podaří závislosti na droze mě zbavit a předpokládal i to, že se pokusím ukrást šaty. Sama jsem šla ke stromu a chystala se k bičování. Zavrtěl hlavou a láskyplně mě objal a přivinul k sobě. Bylo na něm vidět, že těžce potlačuje pláč. „Odpusť mi to, dítě, ale jinak to nešlo! Nikdo nevěřil, že to dokážeš sama, jen já ti věřil. Dokázalas to a nikde o tom nebudeš mít záznam! Jedna zkažená dovolená není tak velká cena za záchranu dcery. Vděčně mu padla do náruče a rozplakali se oba. Najednou si byli nesmírně blízcí. Před pár dny, by si vůbec nedokázala něco takového představit.

Byla zase tátova holčička a on její milovaný táta. Utíkala se obléct do plavek. Už měla plné zuby nahoty. Mléčná kůra každým dnem vylepšovala pokožku a za týden už odcházela krásně stejnoměrně opálená jak z nudistické pláže. Poslední týden si užívali krásných vycházek, sbírání lesních plodů a hub. Pobyt na zdravém vzduchu ji prospěl a chuť k jídlu překonávala všechny rekordy. I její postava zesílila a obalila se konečně trochu tukem. V nových šatech to byl nový člověk – krásná mladá slečna, zářící zdravím, o kterých se říká: Krev a mléko!

Po měsíci, kdy nepromluvili s cizím člověkem se vrátili do civilizace. Nijak jim to nechybělo, ale už nikdy nezapomenu, jak těžce se odvyká. Jednodušší je nezačít!