Povídka “Hodní kluci”

„Jsou to docela hodní a šikovní kluci, paní účetní a určitě tu pro ně budete mít ten měsíc dost práce“ s úsměvem říkal šéf – majitel firmy – pan Janák, když mi oznamoval, že celý srpen budu mít kromě své práce na krku jeho syna Aleše i s kamarádem Romanem. Mladí muži studovali místní obchodní akademii a měli mít po prázdninách potvrzenou praxi u nějaké firmy. No a u tatínka se praxe sežene nejlépe.

Moc radosti jsem z toho neměla. No ale je mi čtyřicet, jsem rozvedená a v našem městě je dost výrazná nezaměstnanost. To si pak holka rozmyslí v práci odmlouvat, zvláště, když Janák platí, na poměry malého města, velice dobře. Může si to dovolit. Firma dost vydělává a tak letí na celý měsíc relaxovat se svou novou, mladou ženou Monikou na Madagaskar. Starost o běžné kancelářské záležitosti spadly na mou hlavu a k tomu mladý pán s kamarádem…

Prvních několik dnů vše probíhalo normálně. Sama jsem si dělala jako vždy svou práci a klukům jsem zadala nějaké jednoduché činnosti, které za se za celý rok nashromáždí, zaberou dost času a nedá se při nich moc zkazit.

Asi týden po šéfově odletu mne začal Aleš zkoušet, že by třeba chodili s Romanem na koupaliště a kdyby táta zavolal, tak bych řekla, že jsou někde služebně ve městě. Striktně jsem to odmítla. „Není vám oběma ještě osmnáct, nejste plnoletí a kdyby se vám v pracovní době něco stalo, zle bych si to odskákala“. Bylo vidět, že jsou v hloubi duše uražení. Cítili se již ve svých sedmnácti dospělí, také tak vypadali a tady s nimi nějaká tátova účetní zachází jak s malými dětmi.

Když jsem druhý den ráno přišla do práce a chystala jsem se otevřít kancelář bylo již otevřeno a v kanceláři seděli oba mladíci. „Vy necháváte přes noc otevřenou kancelář a trezor, paní Svobodová?“ zeptal se mě Aleš a netvářil se nijak přívětivě. Krve by se ve mně nedořezal. Když jsem odcházela předchozí den z práce, tak mne dost bolela hlava, ale byla jsem přesvědčena, že jsem zamkla jak trezor, tak vstupní dveře. „To se bude táta divit, až mu zavolám, jakou má nesvědomitou zaměstnankyni. A kdoví, jestli nechybí nějaký peníze v kase, když to tu bylo celou noc jak v samoobsluze“. Vrhla jsem se k otevřenému trezoru. Nedalo mi velkou práci přepočítat hotovost. V kase zbyly pouze drobné. Veškeré papírové peníze – asi čtyřicet tisíc – bylo pryč. Myslela jsem že omdlím. To se mi ještě nikdy nestalo, abych nezamkla. „Chybí asi čtyřicet tisíc“ spontánně jsem vyhrkla. „Že je to nějaký blbý fór, kluci, že?“ „Samozřejmě, že není. No to se fotr určitě potrhá smíchy až se to dozví. Jdu mu volat.“ Úplně jsem zpanikařila. „Prosím tě nevolej mu, vyhodil by mne a v tomhle městě, bych už nikdy práci nesehnala. Nějak se domluvíme, Aleši“ snažila jsem se ještě něco zachránit. „Včera s váma žádná řeč nebyla a dneska se chcete najednou domlouvat, když jste v průseru. To opravdu nevím. Víte jaký je táta opatrný tajnůstkář a tady se mohl kdekdo celou noc procházet a hrabat se mu v papírech. To není jen na vyhazov, ale i na žalobu. No ale, abyste viděla, že jsme lidumilové, ještě se poradíme tady s Romanem. Zatím skočte naproti pro nějaký pití. Skotskou aspoň tak starou jako jsem já, uvařte nám kafe a naklusejte s tím do tátovi kanceláře. Pak se uvidí, co se dá s vámi ještě dělat“.

Na whisce jsem nešetřila. Stařičký Johnnie Walker mne stál skoro šest stovek. Celá zblblá jsem jí i s kouřícími se šálky kávy přinesla roztřesenýma rukama do šéfovi kanceláře, která sousedí s mojí. Mladíci seděli v křeslech, kouřili šéfovi sváteční, nekřesťansky drahé, doutníky a koukali na mne, jak kdybych měla šest nožiček a vylezla z pod placatého kamene. „Aleši, moc prosím, nemohlo by to vše zůstat mezi námi?!“ zaprosila jsem tiše, téměř plačíc. „To nebude tak jednoduchý, paní Svobodová. Záleží to na vás, jestli chcete, abychom vše vyřešili my dva, a nebo táta“. „Samozřejmě že nechci, aby se to pan šéf dozvěděl a ani nevíte, jak bych vám byla vděčná.“ „No abyste ještě nelitovala, protože budeme muset přikročit k nějakému důraznému potrestání“ vložil se do řeči Roman, který se dosud neprojevoval.

„Tak teda s tím telefonem zatím snad počkáme, ale vše záleží na vás, jak se budete snažit, abychom na vaše provinění zapomněli. No a jak vás potrestáme? Peněžitý trest nepřipadá v úvahu, protože budete mít co dělat, abyste sehnala těch čtyřicet litrů, co vám chybí v kase. Vězením nedisponujeme, takže v úvahu přihází pouze tělesný trest, jako u malé holčičky. Pěkný nářez na holou. Za každou chybějící tisícovku jedna rána na nahou prdel paní účetní. Koukám, že na tu vaší se jich vejde… Nebo je tu samozřejmě furt varianta – telefon – vyhazov – žaloba – ostuda. Takže vaše volba. Podrobíte se dobrovolně výprasku, jako trestu za ztrátu peněz a budete plnit další naše přání a úkoly, jako trest za otevřenou kancelář?“ Myslela jsem, že jsem ve špatném snu po děsném mejdanu. Nějak jsem si to v hlavě nedokázala srovnat. Všechno šlo příliš rychle, ale špitla jsem „Ano“. „Co ano? Celou větou!“ „Ano, raději výprask, než vyhazov“. „Pánové!“ ostře doplnil Aleš“. „Pánové.“ Opakovala jsem se zmatenou hlavou já.

„Takže začneme. Dojdi zamknout kancelář a dej na ní vývěsku, že je dnes pro nemoc zavřeno a ihned se vrať.“ zavelel Aleš. Přešel do tykání, aby zřejmě zdůraznil změnu společenského postavení mezi námi dvěmi. „Chtěla jsi jistě říct – ano pane – že, ty bábo pitomá!?“ doplnil ho Roman. Měli mne dokonale v hrsti. „Ano pane“ špitla jsem se sebezapřením. „No to už je trochu lepší a teď padej zamknout ty dveře.“ Rychle jsem napsala cedulku, pověsila jí zvenku na dveře, zamkla a už jsem zase byla v šéfově kanceláři. „Dej sem klíče, mohla bys je ještě někde ztratit“ poručil Roman. A Já mu je, kráva blbá, dala. Nyní již nebylo rozumné cesty zpět. Byla jsem zamčena se dvěmi postpuberťáky, kteří mne měli v hrsti jak psychicky, tak teď i fyzicky. Nejsem žádný drobeček. Měřím metr sedmdesát pět a na svou čtyřicítku jsem pořád velice solidně „vysportovaná“. Mám na sebe po rozvodu dost času. Bříško si udržuji celkem ploché, akorát se širšími boky a velkými, ještě však docela pěknými prsy sportem nic nenadělám. Ale dvěma mladým mužům, přímo přetékajícím energií bych ze zamčené kanceláře uniknout nedokázala.

„Tak mě Aleši něco napadlo. My asi s tím kouřením neděláme dobře. Aktivní kouření je prej nezdravý, co to tedy zkusit s pasivním. To by mohlo bejt zdravější a určitě příjemnější“ řekl tajemně Roman a típnul zbytek šéfova doutníku. Nalil sobě i kamarádovi pořádnou odlivku skotské a zeptal se mě: „Kouříš?“ „Ne pane“ odpověděla jsem již vědoma si svého postavení. „No ty asi teď po rozvodu nemáš co kouřit, že? Ale máš šanci se dost potrénovat. Brzo budeš určitě špičková kuřačka, to ti zaručuju a možná se ti to nakonec i zalíbí. Takže než začneme s tvým vejpraskem nám oběma pěkně vykouříš péra. Měla by to bejt pro tebe vlastně čest. Kde taky taková bába, jako ty může přijít k pořádnýmu, tvrdýmu, mladýmu masu. Pěkně se svleč do naha – to bude zatím tvé pracovní oblečení.“ Něco takového by mne ještě ráno doma nenapadlo ani ve špatném snu. Strnula jsem a kluci si toho povšimli. „Dělej a nezdržuj to, nebo nás oba nasereš a bude to horší“ houknul na mne Aleš a já si začala rozepínat knoflíčky svého béžového kostýmku. Chlapci se pohodlně opřeli v křeslech a zhluboka si připili. Odložila jsem i halenku a přišla na řadu sukně. Stála jsem před těmi puberťáky jen v podprsence, tangových kalhotkách a samonosných punčochách, které nosím raději než punčocháče. Vždyť i chladné chování mého šéfa se dokázalo vždy oteplit, když někdy zahlédl při přendávání nohou kousek nahého stehna nad lemem punčoch. „Myslel jsem, že to bude horší.“ Ohodnotil mne „znalecky“ Roman se zkušeností svých sedmnácti let. „Máma je asi tak stará jak tahle, ale už nic moc. Má vytahaný břicho a kozy. No a tanga taky nenosí“. „Pokračuj.“

Z prádla se mi tedy opravdu nechtělo, ale bylo vidět, že kluci vše myslí vážně. Jistě si připadali jak v erotickém thrilleru a alkohol také začal dělat své. Nadechla jsem se zhluboka a podprsenka i tanga byla dole. „No teda to jsou řádný vemena“ ohodnotil Aleš mé čtyřky. „Nečekal jsem, že bude mít píču oholenou; takhle zgruntu si jí neholí ani tátova nová Monča. Když jsem jí podával do sprchy ručník, viděl jsem, že si nad ní zkoušela vyholit z chlupů srdíčko, blondýna jedna pitomá.“ Panáčci se zřejmě velice dobře bavili. Já míň.

„No teď si klekni na všechny čtyři a budeš mi ho kouřit. Roman si stoupne za tebe a kdyby ti to moc nešlo povzbudí tě k lepšímu výkonu tímhle plastikovým ukazovátkem přes prdel. Pak se s kámošem prostřídáme a určitě dostaneme ještě spoustu dobrých nápadů, jak přeškolit blbou úřednici.“ Zavelel Aleš, podal Romanovi asi metr dlouhé, plastové, tenké ukazovátko, které šéf používal při poradách. Rozepnul si příklopec a vyndal čuráka, jakého jsem neviděla. I v klidovém stavu měl dobrých pět centimetrů v průměru a patnáct – osmnáct centimetrů délky. Za jiné situace by mi tento pohled jistě udělal milo v duši a vlhko v dírce. Neměla jsem ale moc času na prohlížení, protože nečekaně na mou prdel se svistem dopadlo ukazovátko v Romanově ruce. „No tak šup, bábo, pánův macík čeká“. Vykřikla jsem překvapením a bolestí a již druhá rána zasáhla horní část mých stehen těsně nad lemem punčoch. Na třetí jsem nečekala. Hned jsem byla na kolenou a po čtyřech jsem přilezla k Alešovi mezi jeho nohy. Těžké prsy se mi při tom houpaly klukům pro potěšení. Vzala jsem do pravé ruky jeho ptáka a levou jsem nadzvedla jemně jeho plný pytel. Po druhém pohybu mu penis stál jako ocelový pajsr. Zlehka jsem navlhčila svými rty jeho krví nalitý žalud a začala jsem mu ho kouřit. Můj bývalý manžel měl solidní výbavu, i několik mých sexuálních kamarádů, které jsem v životě poznala nebylo zpravidla špatně vyzbrojených, ale takového čuráka jsem viděla jen v pornofilmech s černošskými herci. Ani by se mi byl nevešel pořádně do pusy, kdybych si nevzpomněla na fintu, kterou mi kdysi ukázala kamarádka Zuzana. Na vibrátoru mi předvedla, jak kouřit velké penisy a nezadusit se při tom. Teď se mi to velmi hodilo. Aleš jen vrněl. Chytil se mých vlasů a vlastně mi hlavou pohyboval tak, aby mu tempo vyhovovalo.

Roman se asi trochu nudil a vymyslel si ďábelskou zábavu. Začal si rukou hrát ze zadu s mojí kundičkou. Bylo sice znát, že ženská anatomie není dosud jeho silnou stránkou. Ale nebylo to nepříjemné. Děsné bylo, že vždy po chviličce, když mne to začalo docela vzrušovat, mne bez nejmenšího varování šlehnul ukazovátkem přes prdel. Rány pálily jak čert a dopadaly pokaždé na jiné, nečekané místo. S plnými ústy Alešova ptáka jsem nemohla ani vykřiknout. Celkem s prvními dvěmi jsem dostala na svojí velkou, pevnou prdel již asi dvanáct ran než se Aleš s hlasitým hekáním mohutně udělal do mé pusy. Pochopila jsem, že v mé situaci mi nezbude, než semeno polknout a byla to dávka jak od býka. „Pořádně mi ho olízej, ať si neušpiním slipy“ ještě chvějícím se hlasem velel Aleš a já samozřejmě splnila co si přál.

Pomalu jsem se začala do své situace vžívat. Ani rány ukazovátkem, i když pálily jak sedm čertů nebyly tak strašné. Čekal mne však ještě souvislý výprask. To asi nebude procházka růžovým sadem. A Roman si taky určitě nenechá vykouření ujít.

„Střídáme. Můj nejlepší kamarád se již moc těší. Zdá se že se v tom bába docela vyzná. Dokonce asi i líp než Marcela z béčka, která podle důkladného, soukromého výzkumu mezi klukama má nejšikovnější horní i dolní pysky z ročníku“ Řekl Roman a já se v duchu divila čím se to baví slušná mládež na střední škole.

Roman si sundal své rifle a trenýrky a mně bylo jasné, že ve velikosti výbavy mezi nohama není příliš za kolegou. Neměl ho sice tak tlustého, ale určitě delšího. Usedl do svého křesla a předal poháněcí ukazovátko Alešovi. Ani nemusel nic říkat, jen prstem pokynu a jeho čurák byl v mé puse. Napadlo mne, že jsem se rychle z důstojné úřednice stala vlastně sexuální otrokyní dvou kluků. Čím dál víc mi ale ve skutečnosti dělalo dobře, hrát si s penisem mladého, vyvinutého muže. Aleš zpočátku měl asi dost starosti sám se sebou, takže nechal ukazovátko a mou prdel na pokoji. V jeho věku mu ale jedno vyvrcholení nestačilo. Brzo jsem zase něco ucítila na své kundičce. K mému překvapení to nebyly Alešovi prsty, ale jeho „pták ohnivák“. Který se napřed několikrát otřel o velké pysky a potom prudce pronikl dovnitř mezi ně. Malinko to zabolelo, ale brzy jsem se pěkně zvlhčila a tak mi jeho pomalé přirážení dělalo fajn. Asi abych nezapomněla, že vše je vlastně trest, mne při kopulování rytmicky, silně plácal rukama střídavě na obě hýždě – a mě se to, k vlastnímu překvapení, líbilo. Preferovala bych, kdybych si mohla trochu pohonit rukou klitoris, ale to bych se asi udělala spolu s kluky a dala jim záminku k většímu trestu. Z obou stran plná mohutných penisů mladíků jsem se mezi nimi rytmicky houpala a přivítala jsem, když Aleš upustil od plácání a oběma rukama mne zezadu uchopil za kozy. Měl jich plné ruce a nemotorně si hrál s mými bradavkami, které byly již velké jak špunty od vína.

Kluci se udělali téměř současně a já měla v krátké chvíli podruhé plnou pusu semene. Takovou svačinu jsem si teda doma nechystala. Ještě že jsem od hormonální antikoncepce po rozvodu neupustila. Jinak bych měla asi dost starostí z té dávky, co jsem obdržela do pochvy. Ty pitomce určitě nenapadlo, že by ženská v mém věku mohla otěhotnět.

Tak trochu jsem doufala, že nyní kluci již nebudou trvat na těch čtyřiceti ranách na holou, ale těžce jsem se zmýlila. „Jak to uděláme s tím výpraskem, co Aleši. Mám nápad. Dostane na vybranou.“ Rozhodl se ještě trochu udýchaný Roman. „Můžeš si vybrat, bábo. Protože si kouřila dobře, tak si tu svou vošoupanou kundu tady před náma můžeš nahonit a potom dostaneš slíbených čtyřicet ran tímhle ukazovátkem na prdel. Druhá varianta je, že bez honění kundy dostaneš čtyřicet ukazovátkem na prdel a čtyřicet řemenem přes ty tvoje vemena. Tak se rozhodni!“ „Jestli bych mohla poprosit, pane, tak první variantu“ vybrala jsem si okamžitě. Ani jsem si moc nedokázala představit, co by udělal řemen s mými ztvrdlými bradavkami. To bych se asi bolestí pochcala.

Styděla jsem se děsně, ale než se nechat řezat přes prsa, to raději udělám mladým pánům představení. Lehla jsem si na podlahu a pomalu jsem si jí začala honit. Dívala jsem se při tom na kluky, kteří si své klády dosud nechali venku. Vzrušení přicházelo překvapivě velice rychle. Přidala jsem prsty levačky do pochvy a posléze i malíček do análu. Mládenci přihlíželi se zaujetím a asi se jim to líbilo, protože jejich čuráci již zase docela obstojně stáli. Roman si ho dokonce bezděčně vzal do ruky a hrál si s ním. Ale to už, uvítán mým mohutným vzdycháním, přicházel nádherný orgasmus.

Nenechali mne ani abych si užila doznívání slasti a již tu byly Alešovi rozkazy: „Teď si užije konečně tvá prdel. Stoupni si tady do prostředku. Rozkroč se, ohni se a chyť se rukama za kotníky.“ Uposlechla jsem a nebyla to pohodlná pozice. Ještě se mi z doznívajícího orgasmu točila hlava a měla jsem co dělat aby se mi nezatočila víc a já na ní nepadla. Viděla jsem, jak Aleš uchopil ukazovátko, se kterým jsem měla již zkušenost a švihnul jím zkušebně do vzduchu. Roman stál opodál, čučel mi mezi nohy a bezostyšně si masíroval ptáka. Asi ho vzrušovalo, jak jsem byla ohnutá v očekávání výprasku a vystavovala jeho pohledům roztaženou, do hladka vyholenou píču a velikou prdel. Aleš si stoupnul bokem, forhendem, jak při tenisu se rozpřáhl a vší silou mne šlehl do prostředku hýždí. Vykřikla jsem, protože bolest to byla děsivá. Nový rozmach a nová rána se svistem dopadala na mou prdel… svist – rána … svist – rána… Řvala jsem, jak kdyby mne vraždili, ale netroufla jsem se z místa pohnout, vědoma si neustále jejich fyzické i psychologické převahy. Navíc jsem přes veškerou bolest začala cítit, že kupodivu mezi pysky začínám zase vlhnou a v podbříšku mi znovu počínalo jemné, ale neodbytné šimrání. „No mně se to snad ještě ke všemu začne líbit a na takové věci přijdu ve čtyřiceti“ pomyslela jsem si a ukazovátko v Alešových rukách s pravidelným svištěním linkovalo červeně mojí bílou prdel. Po dvacáté ráně byla bolest jen těžko snesitelná (zítra budu potřebovat práci ve stoje, nebo v leže na břiše). Slast a vlhko mezi mými velkými pysky se však se zvětšující se bolestí též zvětšovala a já v té chvíli nevěděla, jestli bych uvítala, kdyby Aleš mé mrskání přerušil. Ten však neustával a když jsem se mezi nohami a visícími prsy podívala za sebe viděla jsem Romana, jak stojíc stranou za Alešem masturbuje.

Konečně došlo na čtyřicátou ránu, ale Roman k mému údivu zavelel: „Zůstaň předkloněná“ a já pochopila. S čurákem v ruce ke mně přistoupil ze zadu a jeho tvrdým žaludem pomalu zespoda nahoru projel mezi mými vzrušenými, krví nalitými labii. Bezděky jsem se pustila kotníků, opřela se rukama o kolena a prohnula se v kříži. Zasunul ho do mě a jeho přirážení bylo tak prudké a hluboké, že jsem se sotva držela na nohou. Jak se rytmicky tisknul k mým seřezaným hýždím trochu to bolelo ale kunda na to reagovala novými přívaly šťávy, která mi začala pomalu stékat po vnitřní straně stehen k lemům punčoch. Vystříkal se do mě strašně rychle a já bohužel jeho tempu vzrušení nepostačila (je taky mezi námi rozdíl dvacet tři let).

Měli jsme toho asi všichni tři dost, akorát já potřebovala ještě trochu, abych se dodělala. Dodala jsem si odvahy, protože kluci vypadali docela smířlivě a přímo se optala: „A jak to bylo doopravdy s tou odemčenou kanceláří?“ Byla jsem pořád v hloubi duše přesvědčená, že tak blbá nejsem, abych nechala odemčenou kancelář i trezor a tak jsem zariskovala. Aleš se podíval na Romana, který ještě hluboce oddechoval po svém dnešním druhém orgasmu a s klidem odpověděl: „To víš, že jsme to na tebe přichystali. Táta má samozřejmě doma od všech zámků ve firmě duplikáty klíčů. No a tys nás včera děsně nasrala. Ale dopadlo to nad očekávání.“ Nevěděla jsem jak mám zareagovat. Byla jsem jimi sice vrcholně ponížena, ale nikdo mimo nás třech o tom nevěděl. A takový sex jsem snad nikdy nezažila. Nalila jsem si tedy plnou skleničku skotské a vypila jí skoro na ex. Koukali jsme na sebe a nevěděli chvíli, jak se navzájem zachovat, ale pak zvítězilo přirozeno (nebo snad přirození?). „Takže panáčci nasrali jste mne příšerně a vylekali ještě víc, ale fór se vám poved. Těch čtyřicet papírů okamžitě vrátíte do kasy a do konce brigády tu bude nový režim …. Budete mít doučování ze sexuání výchovy. V některejch detailech se spoléháte na výkon svých ptáků a ne na techniku. S tím byste celý život nevydrželi.“ Hošíci čuměli, jak mladé vrány. Takovou reakci zase nečekali oni. Myslím, že měli ve svých pubertálních hlavách dost starostí, jak rozjetý fór ukončit a já jim nyní nabídla optimální řešení, které určitě nečekali. „No a když jsme tak pěkně svlečený, tak mne některý z vás konečně rychle dodělejte, než se zblázním.“ Zahlédla jsem jak Aleš bere do ruky svůj pajsr na lámání kamenů v lomu a tak jsem rychle dodala, v zájmu přežití, „Proboha jazykem Aleši, tvýho čuráka bych dnes už nerozchodila.“

Zbytek brigády byl obdobím, kdy jsem měla nejvíce sexu za celý život. Moc jsme si to po práci užívali skoro každý den. Několikrát došlo i na šéfovo ukazovátko, které dokázalo tak krásně přilehnout k mé chtivé prdeli. Kluci byli dobří žáci a i já se od nich ledačemu naučila. Šéf před odjezdem měl vlastně pravdu. Jsou to hodní a šikovní kluci. Občas večer zajdou, když potřebují s něčím pomoci …. třeba s účetnictvím do školy, nebo s něčím jiným…..

Jak se vám článek líbil?

Kliknutím na hvězdičku povídku ohodnotíte

Průměrné hodnocení 5 / 5. Počet hlasů: 3

Zatím nehodnoceno. Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *