Povídka “David a Monika”

V pokoji seděli proti sobě na židlích otec a jeho syn David a po jejich pravé ruce stály dvě ženy; mladší z nich, osmnáctiletá Monika, vedle chlapce, a o pět let starší Alice, Moničina domácí učitelka, vedle jeho otce. Monika byla Davidovou vzdálenou sestřenicí a její a jeho rodiče se dohodli, že se, až oba dospějí, stane jeho ženou. Oba byli stejně staří, dospívali spolu, ale Monika byla na rozdíl od Davida v poslední době velmi neposlušná, a protože o její výchovu se starali chlapcovi rodiče, o jejím potrestání museli rozhodnout oni. A jak jinak potrestat nezbednou dospívající dívku, než jí pořádně nasekat na holý zadek. A protože Moničinou nezbedností nejvíce trpěl David, výprask jí, jak rozhodl jeho otec, měl dát on. Aspoň se naučí, jak jí přimět k  poslušnosti, až bude jeho ženou. David nikdy bit nebyl, a jediný výprask, který kdy viděl, dostala Monika předtím, než šli vyprovodit její rodiče na letiště. Na poslední chvíli se rozhodla, že pojede s nimi, a když jí všichni říkali, že to není možné, zlostí rozbíjela vše, co jí přišlo pod ruku. Když nepomohly domluvy, její otec si odepnul řemen a přehnul si jí přes koleno. Ještě dříve než Monika zkrotla, měla vyhrnutou sukni a stažené kalhotky, a pak dostala nařezáno na holou zadnici řemenem tak, že jí měla celou rudou. To bylo před třemi roky, a David tenkrát vyděšeně hleděl na strýce, jak dceru přede všemi vyplácí, a bylo mu Moniky líto, když viděl, jak řemen sviští vzduchem a slyšel, jak dívka žalostně naříká. A do komory, kde bývaly bity služky, chodit nesměl. Proto ho chtěl otec dnes naučit, jak se trestají neposlušné holky.

Postavil v pokoji proti sobě dvě židle a se synem se na ně posadili. Pak zavolal na služebnou, aby přivedla Moniku a její učitelku, a oběma poručil, aby se postavily vedle nich. A teď se chystal synovi ukázat, jak se dává dívkám výprask. Nařídil Alici, aby si klekla a položila se mu na kolena. Monika musela udělat totéž. Otec Alici vyhrnul sukni a vyzval syna, aby vyhrnul sukni Monice. David se začal červenat, byl ale zvyklý otce poslouchat, a tak jí třesoucíma se rukama vyhrnul sukni, a rudý rozpaky se díval na její zadnici, zakrytou jen tenkými bílými kalhotkami. Monika měla dostat výprask na holou, když ale otec viděl, jak se kluk stydí, řekl si, že když napoprvé Monice naplácá na kalhotky, bude to stačit; na holou dostane příště, určitě není bita naposled, a řekl Davidovi, že mu teď předvede, jak se má nezbedným holkám nasekat na zadek. Rozmáchl se a plácl Alici, jen to mlasklo. Než stačila vykřiknout bolestí, rychle jí plácnul přes druhou půlku zadku. Opět to pěkně mlasklo a Alice začala vzlykat. Věděla, že dostává výprask jen proto, aby pán mohl synovi ukázat, jak má nařezat Monice, a tak víc než bolestí plakala zlostí. Doufala, že to chlapec brzy pochopí a výprask bude dostávat už jen Monika. Mýlila se. David byl celý rudý rozpaky, a když ho otec vyzval, aby teď on naplácal Monice, skoro sevřenou pěstí jí spíše udeřil, než plácnul, a udělal jí na zadku modřinu. Otec mu musel ukázat, jak má mít ruku uvolněnou s prsty mírně od sebe, protože jedině tak plácnutí pořádně bolí, a výprask se dává proto, aby toho, kdo jej dostává, odradil od dalších nezbedností, a proto bolet musí. A opět se pořádně rozmáchl a plácnul Alici nejprve přes pravou a pak přes levou půlku zadku. Teď už David věděl, co má dělal. Plácal Moniku přes zadnici, až se jí z kalhotek prášilo. A začínalo se mu to i líbit. Monika plakala a když už chtěl otec říct, že byla bita dost, vstala a jednou rukou si utírala slzy a druhou si začala hladit zadeček. Chlapec se na ní bezradně díval, dokud mu otec neřekl, aby ve výprasku pokračoval. Uchopil tedy Moniku za ruku a stáhl si jí opět na klín. A když jí znovu vyhrnul sukni, otec mu řekl, že o tom, kdy výprask skončí, rozhoduje ten, kdo jej dává, a ne ten, kdo jej dostává, a za to, že Monika vstala dříve, než jí bylo dovoleno, musí být potrestána, a na Alici mu ukázal, jak jí má stáhnout kalhotky. David se pozorně díval, a pak Monice obnažil zadnici. Dívka jí už měla celou červenou a David se při pohledu na ní opět zastyděl. Pak si Moniku tak, jako otec Alici, pevně přidržel u pasu, a od té doby se dívka už jen bezmocně svíjela v chlapcově pevném sevření, a plácání jeho ruky na její obnaženou zadnici bylo slyšet po celém pokoji. Když jich dostala pětadvacet; a tolik jich dostala také proto, že vstala dříve, než jí to bylo dovoleno; Davidův otec, kterému stále ještě ležela na kolenou s  vyhrnutou sukní a staženými kalhotkami Alice, řekl, že už to stačí. Chlapec Moniku pustil, a ta, dříve než mohl někdo něco říci, si rychle natáhla kalhotky a s pláčem vyběhla z pokoje. Otec nechal odejít Alici, a vzal chlapce kolem ramen. Viděl, že i když se mu líbilo dávat Monice výprask, přece jen jí litoval. Proto mu vysvětlil, že když je dívka nezbedná, bita být musí. A když už se jednou rozhodne, že jí naseká, musí to udělat pořádně. Jen tak bude mít z dalšího výprasku strach, proto nebude zlobit, a on jí nebude muset zase naplácat.

Moniku už ráno zadeček tolik nebolel, ale když si sedla na židli, vyhrkly jí slzy z očí. David jí litoval, ale vždy, když se k němu otočila zády, v duchu jí vyhrnoval sukni a stahoval kalhotky, protože se mu její zadeček moc líbil a vzpomínka na výprask, který jí na něj dal, ho příjemně vzrušovala. Měl ale dívku rád, a věděl, že jí to moc bolelo, a tak doufal, že už jí na něj víckrát nebude muset nasekat. I dívčino chování se po výprasku změnilo. Byla velice hodná, i když se zpočátku Davidovi vyhýbala a dávala mu tak najevo, že se na něj za to, že jí naplácal na zadek, moc zlobí. Brzy mu ale odpustila. Jen Alice nezapomněla, že dostala kvůli ní na zadek, a byla na ní zlá. Monika to trpělivě snášela; bála se, že by zase dostala výprask, kdyby na ní Alice žalovala. Až jednou, když jí Alice něco před chlapcem vyčítala a Monika na ní vyplázla jazyk, David jí v žertu připomenul, že by za to mohla být bita. Monika dostala zlost a chlapce udeřila. David zkoprněl úžasem. Monika se mu hned vrhla kolem krku a omlouvala se mu, takže jí to odpustil, jenže Alice, která se těšila, že Monika zase dostane na zadek, a tentokrát jen Monika, to běžela žalovat chlapcovu otci. A ten rozhodl, že Monika bude bita. Alice se škodolibě usmívala, když se dívala, jak si David sedá na židli, a přivolává k sobě Moniku. Ta ale neposlechla. Nechtěla dostat výprask. David seděl bezradně na židli a nevěděl, co má dělat. Otec mu musel opět poradit. Postavil si židli proti chlapci, došel k  Alici, vzal jí za ruku a přivedl jí k  židli. Posadil se, Alici si postavil mezi nohy a řekl synovi, ať udělá totéž. Když vzal David Moniku za ruku, rozplakala se a poslušně se nechala odvést k židli. Otec, který levou rukou držel Alici stále za ruku, jí pravou rukou sáhl pod sukni a stáhl jí kalhotky pod kolena. David udělal totéž Monice. Obě dívky už tiše plakaly. Monika proto, že se výprasku bála a Alice zlostí, že si o tenhle výprask řekla sama. Otec stáhl Alici za ruku k zemi, takže se mu položila na klín. Nohy jí zajely pod židli a hlavou se téměř dotýkala podlahy a bezmocně sledovala, jak je jí vyhrnována sukně. David si také Moniku stáhl na kolena a vyhrnul jí sukni, a čekal, kdy začne otec vyplácet Alici. Jenže otec si Alici posadil na koleno. Věděl, že už chlapci ukazovat, jak má Monice nasekat na zadek, nemusí. Jen mu řekl, ať jí nařeže pořádně a že Alice těch pětadvacet, co má Monika dostat, odpočítá. Alice málem zavýskla radostí. Nejen že nebude bita, ale bude se dívat, jak výprask dostává Monika. A tak se za chvilku začal v pokoji ozývat usedavý dívčí pláč, přerušovaný silným plácnutím a výkřikem bolesti, když dopadla Davidova dlaň na Moničin zadek, provázený vzrušeným hlasem Alice, která výprask odpočítávala a přitom radostně sledovala, jak se bělostný zadek trestané dívky začíná podobat dozrávajícím jablíčkům. Monika měla nohy pevně sevřené chlapcovými stehny a hlavou se skoro dotýkala koberce. Její vyšpulený zadeček měl David pěkně před sebou, a vyplácel jí, jen to mlaskalo. Alice seděla chlapcovu otci na klíně a počítala ránu za ránou a moc se jí to líbilo. Za představení, které jí dnes nachystal, se mu musí odměnit. A jako by náhodou, snad aby se jí lépe sedělo, ho chytila kolem pasu. Když Monika dostala slíbených pětadvacet, narovnala se, ale ještě dříve, než stačila vstát, Davidův otec jí nařídil, ať si dá ruce za hlavu a zůstane klečet. A klečet bude dlouho, aby měla dost času na přemýšlení o tom, co všechno dnes provedla. Sukni měla stále ještě vykasanou nad pasem, i když se snažila jí vrtěním shrnout, a protože měla stále ještě ke kolenům stažené kalhotky, byla vidět její červená zadnice. Moc jí bolela a strašně ráda by si jí pohladila, ale věděla, že nesmí. A klečela tak ještě dlouho potom, co David s otcem odešli; Alice jí hlídala, a Monika věděla, že kdyby vstala nebo dala ruce dolů dřív, než jí to bude dovoleno, určitě by to na ní řekla. A to by pak dostala asi výprask znova. Když konečně mohla vstát, byl už večer, a Monika šla spát.

Od té doby musela Monika Davida ve všem poslechnout, nechtěla-li být zase bita. Bylo to těžké, protože na ní dohlížela ještě Alice, která byla večer po posledním Moničině výprasku milenkou chlapcova otce, a říkala mu o každém sebemenším prohřešku, kterého se Monika dopustila. Ale on vždy jen mávl rukou, protože za všechno Monika být bita nemohla. A aby si výprask opravdu zasloužila, tolik nezlobila. Ale Alice chtěla opět vidět, jak Monika dostává na holou. Snažila se jí k neposlušnosti vyprovokovat, ale Monika se nedala. A tak si Alice musela něco vymyslet. Schovala jí pod polštář svůj prstýnek, a řekla chlapcovu otci, že se jí ztratil, a že si myslí, že jí ho vzala Monika. Otec se velice rozhněval. Zavolal Moniku a zeptal se jí, jestli neviděla Alicin prstýnek, a když řekla že ne, prohledali její pokoj a prstýnek našli. Monika se dala do pláče a přísahala, že prstýnek Alici nevzala, ale zdálo se, že jí nikdo nevěří. A krádež se v domě trestala obzvlášť přísně a protože David nebyl doma, jeho otec poslal Alici pro rákosku. Alice zajásala. Povedlo se to! A ještě ta protivná holka bude bita rákoskou! A možná, že jí výprask bude smět dát sama. A neovládla se a strčila si ruku do kalhotek. Hned se sice vzpamatovala a odešla pro rákosku, ale její radost neušla chlapcovu otci, kterému se přeci jen nezdálo, že by Monika provedla takovou hloupost a ještě jednou se Moniky zeptal, jestli prstýnek opravdu nevzala. Monika byla zoufalá. Měla hrozný strach z výprasku, který si nezasloužila, a myslela si, že jí nikdo nevěří. A tak strýci řekla, že si to Alice určitě všechno vymyslela, protože jí nemá ráda. Davidův otec si pamatoval, jak se Alice chovala, když David vyplácel Moniku, jak na ní stále žalovala i její nadšení z toho, že bude Monika zase bita, místo aby měla radost, že se prstýnek našel. A tak utřel Monice slzičky a řekl jí, ať se nebojí, že ona dnes bita nebude, a čekali spolu na Alici. Ta se vrátila nadšená s chystané podívané, na kterou se velice těšila, a když říkala, že vybrala tu největší a nejpružnější rákosku, celá se třásla vzrušením. Jenže Davidův otec řekl, že Moničina komorná viděla, kdo prstýnek pod polštář dal. Alice by jindy lhala dál, ale teď, když najednou zjistila, že neuvidí, jak je Monika bita, se zhroutila. Vyhrkly jí z očí slzy a klekla si před ní na kolena a prosila, aby jí odpustila. Monika byla hodné děvče a Alici výprask nepřála, ale Davidův otec se už na něj chystal. Vzal židli, opřel si o ní nohu a Alice se mu musela přehnout přes koleno a nechat si vyhrnout sukni a stáhnout kalhotky. A teď se zase dívala Monika, jak je bita Alice. Počítala při tom v duchu, jestli dostane nařezáno tolik, kolik dostává ona, a Alicin zoufalý nářek se jí líbil čím dál, tím víc. Alice vybrala rákosku opravdu dobře, pěkně svištěla vzduchem a když dopadla na její zadek popětadvacáté, měla ho plný jelit a Monice bylo líto, že Alice už víc bita nebude. A tentokrát hlídala ona Alici, když po výprasku musela klečet, a protože se s  ní nešla rozloučit, když jí otec propustil, pamatovala si Alici tak, jak jí viděla naposledy: jak klečí v  rohu Moničina pokoje s vyhrnutou sukní a staženými kalhotkami s rukama za hlavou, a jak přitom kroutí rudými podlitinami pruhovanou zadnicí, kterou by si tak moc chtěla pohladit a ulevit tím od bolesti, ale ví, že nesmí, protože by jí to musela dovolit Monika, a ta to určitě neudělá, protože ona jí to také nedovolila.

Monika se teď učila s Davidem, takže byli skoro pořád spolu. Trestat jí už mohl sám. Sice se ještě několikrát šel otce zeptat, jestli jí má opravdu dát výprask za to, co provedla, a jak moc jí má naplácat; otec brzy poznal, že David je spravedlivý a že Monika bude bita jen tehdy, když si to zaslouží a jen tolik, kolik si zaslouží. Zpočátku dostávala na zadek často, protože David pochopil, že když jí naplácá za každé, i nepatrné provinění, lépe pochopí, že ho poslouchat opravdu musí. A tak vždy, když byla nezbedná, vzal jí za ruku a odvedl k nejbližší židli. Monika se ještě být pořád hodná nenaučila, věděla ale, že když se David rozhodl, že jí dá výprask, musí si nechat nasekat na zadek pokorně, protože jinak by byla zase bita jako žito, a tak šla poslušně s ním. To už byla rudá studem, ani ne tak ze strachu z výprasku; ten sice bude bolet, ale zaslouží si ho, a stejně jí plácnul přes zadek většinou jen desetkrát nebo patnáctkrát, horší bylo, když byla bita opravdu pořádně, ale to bylo jen málo kdy; ale proto, že se mu bude muset položit na kolena a nechat si zdvihnout sukni a stáhnout kalhotky. V té chvíli se její přílišné sebevědomí, kvůli kterému často dostávala na zadek, rozplynulo, a Monika měla sama na sebe zlost, že si bude muset nechat tak ponižujícím způsobem nasekat na holou. Nejvíce se styděla, když jí David stahoval kalhotky. Proto začala nosit místo sukně kalhoty. Jenže ani to nepomohlo. Když měla být zase bita, David jí prostě nařídil, ať si kalhoty svlékne. Protože si už mu netroufala odporovat, a před výpraskem to bylo obzvláště nebezpečné, poslechla ho, a pak si velmi rychle klekla a vyšpulila zadeček, aby jí v malinkých kalhotkách neviděl zepředu. Jindy si zase, když jí David přivedl k židli, aby jí mohl za nějakou nezbednost naplácat, svlékla rychle kalhotky sama. Během výprasku je držela v ruce, a protože tentokrát byla bita více než jindy a mrskala při výprasku nohama i rukama, vypadalo to, jako když na někoho mává. A po výprasku jí David řekl, že kalhotky jí bude, tak jako předtím, i nadále stahovat ze zadku sám. A tak opět nosila sukni, protože když dostala naplácáno a musela pak klečet s rukama nad hlavou a dívat se na Davida, který jí vysvětloval, proč byla teď bita, sukni už měla shrnutou. Bez kalhot s kalhotkami spuštěnými ke kolenům by jí chlapec viděl nahou i zepředu, ale protože si toho byl vědom, díval se jí jen do očí, než se mohla zase obléci. Věděl ale, že je to pro ní horší, než výprask samotný, a příště jí už vždy, než se mu položila na kolena, sáhnul pod sukni a kalhotky stáhl nad kotníky. To na nich, když jí vyplácel, klečela, a tak po výprasku musela vstát a rudá studem si nadzdvihnout sukni, aby si mohla kalhotky natáhnout. A když si příště svlékla kalhotky dříve, než po výprasku vstala, musela si je zase obléci. A David jí při tom hleděl do očí a bavil se jejími rozpaky. Někdy při výprasku křičela, to se ale všichni v domě dozvěděli, že dostává na zadek, a služky se přišly podívat, jak je slečna bita. Brzy je ale přistihl chlapcův otec, a odvedl je do komory, odkud se zase začal ozývat jejich žalostný nářek, takže příště už tak zvědavé nebyly. Jindy zase trucovala a kousajíc se do rtů při výprasku ani nehlesla. Davidovi to bylo jedno. Věděl jak moc jí má nasekat, když ale nekřičela, byl výprask mírnější.

S tím, že musí Davida poslouchat, se Monika smířila brzy; bude to její manžel. A že jí za každou neposlušnost trestá on, byla ráda, když viděla, jaký výprask dostala Alice od jeho otce. Přesto si jednou v dopisu stěžovala rodičům, že bývá často bita. Její otec byl přísný, ale byla to jeho jediná dcera a měl jí velmi rád. Proto mu hned musela napsat, jak často a proč je bita. Popravdě mu všechno vylíčila, a k jejímu velikému překvapení jí odpověděl, že když zlobí, tak si výprask zaslouží, a kdyby byla u nich, tak by byla bita také. A nařídil jí, ať to přečte Davidovi; koupil si teď nový řemen, a jestli zjistí, že to neudělala, tak ať se těší, jak jí s ním, až se vrátí, nařeže. Bylo jí do breku, ale vzpomněla si, jaký výprask dostala, když její rodiče odjížděli, a Davidovi dopis přečetla. A tak zanedlouho v domě nikoho nepřekvapilo, když si David najednou sedl na židli a Monika se mu poslušně položila na klín a nechala si zdvihnout sukni a stáhnout kalhotky. Naopak se zájmem sledovali, jak jí vyplácí na holou zadnici, a protože ho dobře znali, věděli, že je Monika bita zaslouženě. David byl přesvědčen, že trest musí následovat ihned po provinění, a když se dívka chovala nezpůsobně, naplácal jí na zadek třeba během večeře.

Davidova matka do výchovy nastávající snachy nezasahovala. Jen jednou, když si její syn zase pokládal Moniku na klín a chystal se jí nařezat, mu řekla, aby nebyl tolik přísný. Dívka to špatně pochopila a myslela si, že alespoň chlapcova matka jí za všechno trestat nebude. Jenže když byly spolu sami, a ona jí neposlechla i přes její důrazné napomenutí, matka jí odvedla k Davidovi a výprask, který následoval, byl jeden z největších, jaký Monika dostala. A Davidova matka se celou tu dlouhou dobu, co Monika dostávala na zadek, na ně dívala, a smutně se usmívala. Krátce po svatbě bývala totiž od Davidova otce také bita. Než se naučila být poslušnou manželkou, dostávala na zadek tak často, že na to nikdy nezapomene. Zvláště na ten první výprask, hned druhý den po svatbě. To při malicherné hádce nechtěla ustoupit, i když neměla pravdu. Myslela si totiž, že paní domu bude ona. Jenže muž zavolal na služku, aby přinesla metlu, a než se zmohla novomanželka na protest, bez řečí si jí přehnul přes koleno a než se služka vrátila, už měla vyhrnutou sukni a stažené kalhotky. A protože jí manžel začal šlehat zadek metlou hned, jak mu jí služka podala, tak dříve, než se jí zalily oči slzami viděla, jak se služka škodolibě usmívá, že je paní bita. Přestože to strašně moc bolelo, protože její manžel to s metlou uměl, škodolibý usměv služky byl ještě horší než výprask, který dostala. A tak, když měla být bita příště, protože stále ještě nepochopila, že poslouchat bude muset ona, a její muž se chystal zavolat na služku, aby přinesla z komory metlu, klekla si před ním na kolena a s pláčem ho prosila, ať jí nařeže tak, aby o tom služky nevěděly. Muž se pousmál a odvedl manželku do komory.

Když se nastěhoval do domu jako jeho pán, starala se o něj hospodyně, dvě služky a kuchařka. Byly to staré a mrzuté ženy a v domě byl stále nepořádek. Brzy je propustil a najal si mladá děvčata s  o něco starší hospodyní v domnění, že se brzy všechno naučí. Zmýlil se. Hospodyně na služebné nestačila a ty dělaly jen to nejnutnější. Už se začal smiřovat s tím, že to lepší nebude, když si jednou v klubu postěžoval svému příteli, starému mládenci. Přítel, o kterém bylo známo, že v jeho domácnosti je vždy všechno v nejlepším pořádku se podivil, že se s takovou maličkostí trápí, a poradil mu, co má udělat. Jeho rada se mu moc nelíbila. Tohle že by měl udělat? A není to moc? „Uvidíš, jak to půjde rychle. A musíš to udělat pořádně, jinak se nebudou bát a nepolepší se“, dodal přítel.

Stejně si nebyl jist, jestli to dokáže Když ale přišel domů a viděl, jaký je všude nepořádek a služky si v kuchyni povídají, kuchařka sedí na stole a kouří, a hospodyně, která měla na ně dohlížet, je nechává lenošit, dostal zlost, a udělal to, co mu přítel poradil. Vzal tu největší vařečku, chytil kuchařku kolem pasu, ohnul jí a vyhrnul jí sukni a stáhl kalhotky. A pak jí tak naplácal na zadek, že ostatní ženy zkoprněly hrůzou. Když se kuchařčin zadek červenal jak rajské jablíčko, přidal jí ještě do pětadvaceti (přesně tak velký výprask mu přítel doporučil) pár ran rukojetí vařečky a pustil jí. Opravdu to netrvalo dlouho. Pak vzal za ruku jednu ze služek a přivedl jí k židli, o kterou si opřel levou nohu a služku si přehnul přes koleno. Kuchařka naříkala a hladila si rukama zadnici, a obě služky tiše plakaly. Hospodyně si skrývala tvář v dlaních, a říkala si, že pak přijde určitě na řadu ona. Pán se zamyslel. Řekl hospodyni, ať jde do své kanceláře a počká na něj. Pak stejně jako kuchařce obnažil služce zadnici a vařečka měla opět hody.

Hospodyně, asi třicetiletá žena, došla do své kanceláře zděšená. Chodila po místnosti, a poslouchala žalostný nářek trestaných dívek v kuchyni. A když v kuchyni nastalo ticho, protože výprask už dostala i druhá služka, pohlédla z okna. Pán stál u břízy a řezal z ní proutky. Když z nich začal skládat metlu, bylo jí jasné, že s ní bude bita ona. Přemýšlela, co má dělat. Nejdříve si chtěla sbalit svoje věci a odejít, protože nasekat na zadek si nechat nechtěla, pak jí ale napadlo, že od pána dobrý posudek určitě nedostane a nikde jí do práce nevezmou. V domě se jí líbilo, a že byly služky nepořádné, byla její chyba. A když dostaly na zadek ony, asi si to zaslouží také. A že se za trest dostával výprask, věděla už ze školy, kde jimi učitelé nešetřili, takže nebylo nic výjimečného vidět přes lavici přehnutou dívku, dostávající rákoskou na holý zadek. Také tak byla několikrát bita a na poslední výprask si pamatovala ještě dnes, i když to bude už deset let, co ho dostala. To jí s kamarádkami uviděl den před koncem školy pozdě večer jejich třídní učitel v baru, a druhý den, ještě než rozdal poslední vysvědčení, jim ve třídě vysázel rákoskou pětadvacet na holou. Ze školy vycházely uplakané a všichni se na ně dívali a mysleli si, že pláčí proto, že je jim líto, že škola skončila. Tenkrát si říkala, že si už nikdy výprask dát nenechá. Jenže když pán vstoupil do místnosti, a zeptal se jí jestli ví, co jí čeká, bez hlesu kývla na souhlas. Pán postavil doprostřed pokoje dvě židle opěradly k  sobě. Ukázal na ně prstem. Hospodyně pochopila. Přišla k  nim a se skloněnou hlavou se zeptala: „Na holou?“ A protože tentokrát zase pán jen kývl hlavou, vykasala si sukni nad kolena a poklekla na židlí. Pak si vyhrnula sukni k pasu a zeptala se : „Taky pětadvacet?“

A když pán opět kývl na souhlas, přehnula se přes opěradlo a stáhla si ze zadku kalhotky. Pak ještě řekla, že takhle byla bita naposledy ve škole, a opřela se lokty sedačku druhé židle a s vyšpulenou zadnicí čekala na výprask. Pán řekl, že doufá, že při tom neječela jako ty služky dneska v kuchyni, a začal jí mrskat zadek metlou, jen to svištělo. Protože se ve škole naučila snášet při výprasku bolest, tak jen tiše plakala a nesnažila se vložit mezi metlu a zadek ruce. Bolelo to, ale protože věděla, že to musí vydržet, bylo slyšet jen její tiché vzlykání. Pána už zlost přešla a příjemné vzrušení, které jí vystřídalo, zmizelo. Výprask ale hospodyně dostat musela. A tak se mával metlou bez zájmu jako v dávných dobách kat, když na pranýři mrskal ženám obnažené zadnice; nevěděl za co jsou bity, ale poručili mu, aby jim dal výprask, a tak jim nařeže. Jak moc je to bude bolet, záleželo na tom, jak se chovaly, když je vedl na pranýř. Vzpurné holky dostaly na zadek tak, že na to dlouho nezapomněly. A ty, které se nechaly přivázat ke kůlu pokorně, byly bity jen tak, aby jim zadek pěkně zčervenal, a diváci byli spokojeni. A žena, klečící na židli, dala najevo, že s výpraskem jako s trestem souhlasí, a tak jí šlehal metlou sice tak, aby to bolelo; výprask bolet musí, ale tak, aby trestem bylo hlavně to, že ho dostává. Žena, která si ze školy pamatovala, s jakou silou jí učitelé mrskali rákoskou, brzy poznala, že jí pán nebije tak, jako předtím služky, a začala si jeho chování k ní vážit. A když metla dopadla na její zadnici popětadvacáté, s očima zalitýma slzami a třesoucím se hlasem se pánovi omluvila, a slíbila mu, že ode dneška bude v domě všechno v pořádku. Byla mu vděčná, že jí poslal z kuchyně pryč, protože před služkami by si na zadek nařezat nenechala, i za způsob, jakým jí výprask dal. Byl mírnější, než na jaký byla zvyklá ze školy a neponížil jí tím, že by jí jako služkám vyhrnoval sukni a stahoval kalhotky sám a vlastně se jí, kromě metlou, ani nedotkl. A tak se snažila, co nejvíce uměla, a když některá ze služek neposlechla, sama navrhla, aby ji pán potrestal, a to vždy znamenalo výprask na holou, takže jí služky na slovo poslouchaly. Dokonce si metlu, kterou dostala od něj první (a jak se později ukázalo i jediný) výprask, schovala na památku, a když se po čase; to už byl v domě vzorný pořádek, stala pánovou milenkou, ukázala mu jí. Pán, který měl tenkrát v úmyslu jí propustit, a na kterého její chování před výpraskem, při něm i po něm tak zapůsobilo, že jí dal ještě příležitost všechno napravit, se při spatření té metly rozpačitě omlouval, že jí tenkrát nařezal, ale ona mu děkovala za to, že to udělal, protože jinak by tu dneska nebyla. Udělat z komory místnost na trestání služebných dívek byl také její nápad, a starala se, aby metly byly vždy čerstvé a rákosky dostatečně pružné, a když byl pán dlouhou dobu mimo dům, trestala s nimi služky sama. A když se pán oženil, tak přestože měla jeho ženu velmi ráda, nelitovala jí, když se dozvěděla, že dostala od něj první výprask, ale ani se jako služky škodolibě nesmála. Věděla, že to tak má být a že to pánově manželce jen prospěje. Tak, jako to prospělo jí.

Komora, ve které dostávaly za odmlouvání a nepořádek výprask služky, byla dokonale vybavena. Lavice, stojící pod oknem, byla o něco vyšší, než obvykle, a ležela na ní kůží potažená poduška ve tvaru válce, kterou pán neposlušným děvčatům, když jím k lavici připoutal ruce a nohy a vyhrnul sukni a stáhl kalhotky, zasunul pod klín, takže měly zadnici pěkně vyšpulenou, když jim jí mrskal rákoskou. Podobně byl upraven i stůl a u něho stojící židle. Zde dostávaly nezbedné dívky výprask klečící na židli s vyhrnutou sukní a staženými kalhotkami přehnuté přes stůl, a na holé kůži jejich zadečků se dosyta vydováděla pánova metla. Pro služky, které byly přistiženy při krádeži, byl do stropu zazděn kruh. Zlodějka se nejdříve musela od pasu dolů svléknout a pán jí provazem svázal ruce. Provaz provlékl kruhem a vytáhl jej tak, že zlodějka stála na špičkách s rukama vysoko zdviženýma nad hlavou. A pak se jen bezmocně svíjela bolestí, když jí pán mrskal důtkami holou zadnici. Zatímco jindy dostávaly dívky výprask tak veliký, jak moc byly nezbedné, důtkami to bylo vždycky pětadvacet. Potom ještě musely stát hodně dlouho po výprasku se svázanýma rukama nad hlavou, než pán poslal do komory hospodyni, aby je odvázala a vyhodila z domu. Využívat komoru k trestání služek byl nápad hospodyně. Před tím byla neposlušná děvčata bita přede všemi v kuchyni. Pán si opřel nohu o židli, vyzval provinilou služku, aby přišla k němu a přehnula se mu přes koleno. Zatímco co jí obnažoval zadnici, hospodyně ostatním dívkám říkala, za co a jak moc bude bita. Když někdy bylo potřeba nasekat na zadek všem, nezbednice se musely postupně přehnout přes koleno hospodyni, která jim vyhrnula sukně a držela je, když je pán vyplácel. To mělo výhodu, že výprask viděly všechny dívky; někdy se ale stávalo, že se, zvláště ty statnější, bránily, a pán pak musel vynaložit dost sil, aby je zkrotil. Pak ale měla rákoska hody a dívka moc a moc litovala, že si nechtěla nechat nasekat na zadek, protože si po výprasku, který dostala, nemohla hodně dlouho pořádně sednout. Proto hospodyně navrhla, aby byly služky trestány v komoře. Jak správně předpokládala, vzpurná dívka při čekání na výprask zkrotla, a v komoře si poslušně lehala na lavici či klekala na židli a přehýbala se přes stůl, nebo, bylo-li to třeba, si svlékala sukni a kalhotky a nechala si svázat ruce. A když jim, již spoutaným, mrskal pán obnažené zadky, jejich žalostný nářek se otevřeným oknem šířil po celém domě, takže se i ostatní služky dozvěděly, že mají metla, rákoska nebo důtky zase hody. Pán nebyl zlý člověk, a neměl radost z toho, že musí občas služkám nařezat. Snažil se je výpraskem nejen trestat, ale také vychovávat, aby nemusely být bity často. Proto jim někdy nasekal na holou tak, aby si to dlouho pamatovaly, a tvrdý výprask je ušetřil před výprasky dalšími. A když některá musela dostat na zadek počtvrté, propustil jí.

Pro ty, které měly dostat na zadek poprvé, nechal uprostřed komory postavit od podlahy až do stropu dva dřevěné sloupy, uprostřed spojené trámem. A právě mezi ty dva sloupy zavedl manželku. Připoutal jí provazem k trámu, a poručil jí aby zvedla ruce, které jí přivázal ke kruhům, zapuštěným do sloupů u stropu. Žena očima rozšířenýma strachem si prohlížela lavici a stůl s řemeny, neušel jí ani kruh, zazděný do stropu, Viděla metly, ponořené do vědra s vodou, rákosky a důtky pověšené na zdi a začala se třást hrůzou. Manžel jí vyhrnul sukni a zastrčil jí za provaz, kterým byla připoutána, a stáhl jí ze zadku kalhotky. Žena teď bezmocně čekala s obnaženou zadnicí na výprask. Její muž si vybral pěknou metlu. Několikrát s ní jen tak švihnul vzduchem, aby se přesvědčil, je-li dostatečně pružná. Pak se rozmáchl, metla zasvištěla vzduchem, a s mlasknutím dopadla na zadek jeho ženy. Ta vykřikla bolestí a začala hlasitě naříkat a prosila manžela, aby jí už víc nebil, a slibovala, že už bude moc a moc hodná. Muž se pousmál a řekl jí, že hodná by být měla, jestli nechce dostat na zadek i příště. Teď je bita proto, že hodná nebyla. Jak jí má jinak přesvědčit, že ho opravdu musí poslouchat? A opravdu to bolí? Žena kývala hlavou a říkala, že moc. Tak to je v pořádku, řekl jí manžel. Výprask bolet musí. A protože slibovala, že už bude hodná, tak se podíváme, jestli to dokáže. Za to co provedla, má dostat patnáctkrát metlou na zadek. A odvázal jí ruce a shrnul sukni. Jestli dokáže si držet vyhrnutou sukni sama, pět jí odpustí. Žena si rychle vyhrnula sukni vysoko nad pas. A jestli od teď při výprasku ani nehlesne, dostane metlou už jen čtyřikrát. Žena horlivě kývala hlavou a rty měla pevně sevřené. Jestliže ale vykřikne dříve, než jí popáté šlehne metlou, bude dál bita rákoskou. A když jen na chvilku pustí sukni, a tak zakryje třeba jen malinký kousíček svého zadečku, zmrská jí ho důtkami. Žena radostně kývala hlavou, že rozumí, a byla ráda, že bude bita tak málo. Netušila, jak moc se mýlí. Takhle dostávaly výprask nové služky, když byly bity poprvé. A ani jedna z nich nevydržela celý výprask bez křiku a s vyhrnutou sukní. Takže když dostaly nakonec stejně slíbených pětadvacet (a žena jich měla dostat o deset méně), zdál se jim výprask mnohem horší, než ve skutečnosti byl, a věděly, že poslušnosti se musí ještě moc a moc učit. Proto se muž rozhodl, že stejnou lekci dá i své ženě. A tak se rozmáchl a metla dopadla na její zadnici podruhé. Její tělo se prohnulo jako luk, a nevykřikla bolestí jen proto, že měla pevně sevřené rty. Potřetí jí muž šlehnul metlou o poznání silněji. Metla byla složena z dvanácti tenkých březových proutků, a moc a moc štípala. Ženu zachránilo před výkřikem jen to, že si skousla rty. Muž se rozmáchl počtvrté, a metla dopadla na ženinu zadnici s takovou silou, že už to nevydržela a vykřikla bolestí. Hned na to se dala do hlasitého pláče. Teď tedy dostane ještě šestkrát na zadek rákoskou. A očima zalitýma slzami se dívala, jak si jí její manžel vybírá. Našel jednu pěknou, asi metr dlouhou a silnou jako prst, hned s ní švihnul ženu přes zadek. Teď už mohla křičet, a také hned začala. Podruhé dostala rákoskou o něco mírněji, pak zase pořádně a když už dostala na zadek poosmé, pálil jí tak, že už tušila, že to nevydrží. A když dopadla rákoska na její zadek příště, žena s pláčem upustila sukni a začala si hladit zadnici. Muž odložil rákosku, a odvázal ženu od trámu. Vzal jí za ruku a vedl jí pod kruh ve stropě. Žena za ním cupitala; kalhotky měla spuštěné pod koleny a tak mohla dělat jen malé krůčky. Muž jí svázal ruce provazem a provlékl jej kruhem na stropě. Vytáhl jí ruce nahoru, takže stála jen na špičkách a rozepnul sukni a nechal jí spadnout na zem. Viděl, že rákoska udělala na ženině pěkném zadečku několik rudých podlitin, a tak jí důtkami bude mrskat jen přes stehna. Postavil se čelem k manželce. Ta se na něj dívala s neskrývanou hrůzou. Nejdříve od něj dostala našleháno metlou, pak jí zmrskal zadek rákoskou, a teď bude ještě bita důtkami. Před tím na manžela neviděla, a tak netušila, kdy metla nebo rákoska dopadne na její zadnici. Teď se dívá, jak se její muž napřahuje, vidí jak se důtky míhají vzduchem a cítí nesmírnou bolest, když se jejich řemínky omotávají kolem jejího zadku a stehen. Nemá před nimi kam uhnout, i když se otáčí na provaze dokola a kroutí zadnicí, manžel vždy počká, až je zase obrácená čelem k němu, a šlehne jí důtkami. Celou dobu se jí dívá do očí a žena zoufala naříká. Výprask je teď daleko mírnější. Manžel jí nechce ublížit, a tak jí jen mírně mrská důtkami stehna. Jednou zprava, podruhé zleva… A když konečně dostala slíbených patnáct, muž došel těsně k ní, a ještě než jí odvázal, dlouho k ní promlouval. O tom, za co byla dnes bita, jak se má doma chovat, aby už další výprask nedostala… a žena slibovala a těšila se na okamžik, až bude mít volné ruce. A když jí manžel odvázal, poklekla na kolena a začala si hladit svůj bolavý zadeček, na který dostala nasekáno, co se do ní vešlo. A když si pak natahovala kalhotky a oblékala sukni, slibovala si, že už se nebude snažit doma vládnout, protože, jak jí teď manžel metlou, rákoskou a důtkami vysvětlil, ona musí poslouchat. Ale naučit se to trvalo dlouho, a tak, když jí manžel příště odváděl do komory, aby jí dal zase výprask, tak jako posledně už bita být nechtěla, a proto hned, jak do komory vešli, vyndala z vědra metlu a podala mu jí, a pak si lehla na lavici klínem na polštářek, složila si hlavu na ruce a bez protestů si nechala zdvihnout sukni a stáhnout kalhotky a nasekat na holou zadnici metlou. Muž, kterému se její pokorné chování líbilo, jí k lavici připoutal řemeny jen nohy, a vyplatil jí velmi rychle, aby měla výprask co nejdříve za sebou; přesto se i to zdálo ženě víc ponižující, než když byla bita přehnutá přes jeho koleno, a tak příště, když měla být zase bita, opět si s pláčem klekla před manželem na kolena a prosila ho, ať jí do komory nevodí, ať si jí přehne přes koleno tady, metlu že ona hned přinese. A bylo jí jedno, jestli o jejím výprasku budou služky vědět. A když si její muž začal odepínat řemen, rychle si svlékla sukni a stáhla kalhotky, a než měl manžel řemen nachystán, stála před ním ohnutá, takže jí už jen chytil kolem pasu a nařezal jí na zadek. (O to, aby služky neslyšely její žalostný nářek a svištění řemene, a neviděly, jak se na její zadnici objevují široké rudé pruhy, se už postarala hospodyně; v tu dobu měly služky práci na druhém konci domu.) A do doby, než zjistila, že se jim má narodit chlapec, vždy, když měla být bita, ( to poznala, když si muž začal odepínat řemen), ze strachu, aby zase nedostala výprask v komoře, velmi rychle se svlékla a vyšpulila obnaženou zadnici a bez protestů si na ní nechala nařezat řemenem; to se už ale stávalo málokdy. A když se jednou po Davidově narození zapomněla a začala se opět s manželem přít, dostala zase pořádný výprask, a pak už víckrát neposlušná nebyla. Proto neprotestovala, že je Monika od Davida často bita, a vždy, když dívka něco provedla, a věděla o tom jen ona, odvedla jí ihned k synovi, aby rozhodl o jejím potrestání. Dělala to sice proto, že věřila, že když Monika dostane naplácáno teď, naučí se poslouchat dříve, než bude dost stará na to, aby mohla být bita tak, jako bývala bita ona; nebyla si ale jista, jestli by si její manžel, kdyby zjistil, že Monice něco odpouští, zase po letech neodepnul řemen a nedal by opět výprask jí.

Monika bývala bita často, ale jen málokdy dostala na zadek, co se do ní vešlo; to bývalo jen tehdy, když jí David chtěl jen párkrát plácnout a upozornit jí tak na její nevhodné chování, a ona se vzepřela. To jí pak naplácal tak, že si hodně dlouho nemohla pořádně sednout, a když pak po výprasku klečela s rukama za hlavou u jeho židle, Davidova domluva trvala o něco déle, než obvykle. Zpravidla jí plácnul na zadek desetkrát až patnáctkrát, vždy ale dostávala výprask na holou, protože když jí byly vyhrnována sukně a stahovány kalhotky, a ona při tom bezmocně ležela přehnutá přes chlapcovo koleno s hlavou u podlahy, a jen čekala, jak moc teď bude bita, její nezdravé sebevědomí se rychle vytrácelo, a Monika se stávala poslušnější a Davida už skoro bez výhrady považovala za svého pána, kterého nelze bez trestu neposlechnout. Už poznala, kdy její dovádění začíná chlapce zlobit, a jeho napomenutí okamžitě respektovala, protože věděla, že výprask visí ve vzduchu. A protože to byl hodný pán, vycházeli spolu velmi dobře a v následujících letech už bývala bita jen málo kdy. Když se ale dozvěděla, že mají přijet její rodiče, začala být opět vzpurná a tehdy bývala bita skoro každý den. Domnívala se, že když si otci postěžuje, odvezou jí sebou. Když přijeli, vrhla se jim s pláčem kolem krku a nemohla se dočkat chvíle, kdy s nimi bude sama a všechno jim řekne. Jenže když se její otec vítal s Davidem, zeptal se ho, jestli je už Monika poslušná. David řekl, že už to skoro uměla, ale v poslední době se jí to moc nedaří, takže jí to teď znovu učí skoro každý den. A Monice se zastavilo srdce, když slyšela, jak její otec Davidovi říká, ať jí tedy učí dál, a kdyby se jí v téhle škole nelíbilo, začne jí učit sám. A Monice se při pohledu na otcův široký řemen na kalhotách zatetelil zadeček strachy při pomyšlení, co by jí asi čekalo, kdyby ho tenkrát neposlechla a jeho dopis Davidovi nepřečetla. A od té už chlapce zase ve všem poslechla.

Jen ještě jednou dostala od Davida naplácáno tak, že si myslela, že už to nevydrží. To už byla velmi krásná a byli s Davidem na výletě. Když se spolu procházeli po městě a všichni kolemjdoucí muži si jí zálibně prohlíželi, Davida to zprvu těšilo. Byl pyšný, že má tak hezkou snoubenku. Když se ale Monika snažila na sebe upoutávat pozornost, napomenul jí. Tentokrát ho neposlechla. Snad si myslela, že si jí na ulici přes koleno nepřehne a nenařeže jí tak, jak by to udělal doma, a než se vrátí, tak jí to určitě odpustí, protože na něj bude velice milá, a nebo na to zapomene. A také si nevšimla, že se Davidův jindy tak mírný hlas začíná chvět zlostí, a tak se dál vyzývavě usmívala na všechny strany. David s ní došel k nejbližšímu hotelu, vtáhl jí dovnitř a požádal o pokoj. Recepčnímu se zdálo být vše jasné. Mladá dvojice, dívka tvářící se rozpačitě a nedočkavý chlapec. Dal jim klíče a s vrátným se dohadoval, za jak dlouho se vrátí. David dovedl Moniku na pokoj. Sotva za sebou zabouchl dveře, dívka se s pláčem vrhla na postel. Byl tak rozzloben, že věděla, že bude bita jako žito. David jí obrátil, takže ležela na zádech. Pak si sedl vedle ní, a zvedl jí nohy vzhůru, až se jí shrnula sukně, a stáhl jí kalhotky ze zadku. Pak jí levou rukou uchopil kolem lýtek a držel jí nohy nad hlavou, takže měla zadnici pěkně vyšpulenou. A nařezal jí na ní tak, že se Monice zdálo, že sedí na rozpálených kamnech. Dostala tenkrát na zadek za malou chvíli více než kdy jindy. A když David za necelou půlhodinu platil v recepci za pokoj, recepční s vrátným, kteří už viděli ledacos, překvapeně sledovali jeho spokojený úsměv a plačící dívku, která si jednou rukou utírala slzičky a druhou hladila zadeček. Aby si někdo odvedl holku na pokoj jen proto, aby jí tam dal výprask, to ještě nezažili.

To bylo naposled, co dostala Monika naplácáno. Po výprasku na výletě jí zadeček opuchl, takže dlouho spávala na boku a protože si nemohla pro bolest sednout, při jídle na židli klečela. Davidovi jí bylo líto, a protože byla moc hodná, drobné prohřešky, za které jindy bývala bita, jí odpouštěl. Až krátce před svatbou; to už měla svou služku, kterou dostala k narozeninám, ho zase po dlouhé době Monika neposlechla. Protože už to bylo dávno, co byla naposled bita, chtěl jí několikerým plácnutím na zadek připomenout, jak se má chovat. A tak si sedl na židli a přivolal jí k sobě. Monika k němu poslušně přišla a protože byla oblečená do kalhot, začala si je svlékat, když do místnosti vešla její služka. Dívka v domě nebyla dlouho, a tak ještě nikdy neviděla, jak David Moniku vyplácí. Proto Monice řekla, že se nesluší, aby se před chlapcem svlékala. David jí vysvětlil, že si Monika kalhoty svléknout musí, aby jí mohl za trest naplácat na zadek. Služka se vyděsila. Slečna má být bita jako malá holka? A vrhla se k Monice a objala jí, jako by jí chtěla chránit. Monika by si na zadek nasekat nechala; věděla, že když se David rozhodl, že jí potrestá, tak že jí před výpraskem nic nezachrání, ale za týden měla mít svatbu a stát se mladou paní, a tak, když slyšela, co služka řekla, vzepřela se. Jako malá holka už nikdy bita nebude. Už je dospělá a nemusí si nechat všechno líbit, a kalhoty si zase oblékla. Dobře, řekl si David. Jsi už dospělá, tak budeš bita jako dospělá. Věděl, že otec někdy dává výprask služkám v komoře, ale nikdy neviděl jak. Ale podle toho, jak trestaná děvčata naříkala, musela být bita jinak, než Monika, a tak se šel poradit s otcem. Otec se jen usmál, a zavedl ho do komory. Již dlouho věděl, že naplácání na zadek je trest pro malé holky, a že jednou bude muset synovi ukázat, jak se trestají dospělé ženy. A služka, která to zavinila, bude bita také. David hned pochopil, k čemu slouží lavice a stůl se židlí. A když viděl všechny rákosky, metly a důtky, představil si, jak takový výprask musí bolet, a začal služky litovat. Pak si ale vzpomněl, že plačící dívky rukama si hladící zadnici vycházely z komory často, a řekl si, že když jsou tak hloupé a jsou neposlušné přesto, že vědí, že za to dostanou takovýhle výprask, určitě ji ho zaslouží. Otec nechal Davida, ať si komoru, kam bude zanedlouho vodit svoje služky, pořádně prohlédne, a pak vybral dvě dlouhé, jako prst silné rákosky, a odešel s ním do pokoje. Zavolal na služku, a řekl jí, ať přivede Moniku. Když obě dívky přišly, otec se synem se posadili na židle proti sobě a dívky se musely postavit vedle nich s rukama za zády; Monika vedle Davida a služka vedle Davidova otce. Otec si položil rákosku na kolena a začal služce rozepínat sukni. To už bylo Monice jasné, že bude bita tak, jako tenkrát Alice, a začala tiše plakat. I služka pochopila, že jí pán svléká proto, aby jí mohl nasekat na zadek, ale neodvážila se protestovat. Ani jedna z nich takhle ještě bita nebyla. Když otec rozepnul služce sukni a nechal jí spadnout na zem, David rozepnul Monice kalhoty a stáhl jí je pod kolena. Pak otec stáhl ještě služce ze zadku kalhotky. David, který znal z Moničina těla zatím jen její pěkný zadeček se začervenal, ale stáhl jí kalhotky také. Monika zrudla studem. Aby nebyla před Davidem takhle obnažená, začala se mu pokládat na kolena. Ale Davidův otec řekl, ať zůstane stát. Vzal rákosku a podal jí služce. Pak vstal ze židle, otočil jí a opřel si o ní levou nohu. David udělal totéž. A protože už věděl, jak budou dívky bity, přes koleno si je ohýbali oba současně. Pak si nechali podat rákosky, pevně si dívky přidrželi u pasu, a téměř současně se rozmáchli. Obě rákosky zasvištěly vzduchem, a s mlasknutím dopadly na obnažené zadnice děvčat, které téměř současně vykřikly bolestí. Otec švihnul služku silněji, než David Moniku, a tak se na její zadnici objevila rudá podlitina. Než se děvčata vzpamatovala, rákosky dopadly na jejich zadky podruhé. David nebil Moniku moc silně, nechtěl jí ublížit, když ale viděl, jak rákoska vytváří na služčině zadnici jelita, vzrušilo ho to, a začal Monice mrskat zadek silněji a rychle za sebou. Monika se svíjela bolestí a křičela, že jí bylo slyšet po celém domě. Po sedmi ranách otec Davida zastavil. Vysvětlil mu, že výprask sice musí bolet, ale že by se mu určitě nelíbilo, kdyby jeho manželka měla na zadečku jizvy. Musí jí tedy mrskat rákoskou přiměřeně a účinnost výprasku zvýšit tím, že bude trvat déle. Nemusí jí dát víc než pětadvacet, stačí když jí bude vyplácet pomaleji. Pevně jí drží, takže mu neuteče, a její vyšpulený zadeček nemá kam uhnout. Tak proč spěchat. A ukázal mu to na služce. Pomalu se rozmáchl, pěkně jí přetáhl rákoskou přes zadek, nechal doznít její výkřik, a počkal, až se přestane svíjet bolestí. Pak se opět rozmáchl, a služka dostala na zadek znovu. David pochopil, a jako otec se pomalu rozmáchl a švihnul Moniku rákoskou. Dívka vykřikla bolestí a snažila se vymanit z jeho pevného sevření. Marně. David vyčkával a počítal jelita na její zadnici. Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, šest. Monika přestala mrskat nohama a vzlykala tišeji. To byla ta pravá chvíle pro rákosku, a objevilo se sedmé jelito. Monika opět vykřikla bolestí a zoufale mrskala nohama ve vzduchu. David přemýšlel. Sedm jelit a předtím ještě dostala na zadek pětkrát mírněji. A zase se rozmáchl a rákoska zasvištěla vzduchem potřinácté. Tak to jich dostane ještě dvanáct, má-li jí jich dát, jak otec říkal, pětadvacet. A přetáhl Moniku přes zadek počtrnácté. Otec určitě ví, kolik si nezbedná děvčata zaslouží. Jeho služky jsou velmi poslušné a do komory si pro výprask chodí pokorně a bez odmluvy. A rákoska dopadla na Moničin zadek popatnácté. Jako pokaždé dívka vykřikla, David počkal, až se uklidní a rákoska ochutnala její zadnici pošestnácté. A za chvíli posedmnácté, poosmnácté… Zatímco chlapec Moniku vyplácel, služka, která si tak velký výprask nezasloužila, klečela s rukama za hlavou u pánovi židle. Zadek měla pěkně pruhovaný, tiše sténala a moc si přála utéci někam, kde si jej bude moci hladit, dokud jí bude bolet. Protože se musela dívat, jak je její paní ještě bita, velice jí litovala. Myslela si, že za to může ona, a byla tak trochu ráda, že dostala na zadek také. Snad jí to paní odpustí. A v duchu počítala, kolik jí mladý pán ještě rákoskou nadělí. Když David přetáhl Moniku rákoskou podvacáté; to už měla celou zadnici pruhovanou; zželelo se mu jí. Pětadvacet dostat musí, ale nemusí být bita tak moc. Počkal, až se přestala kroutit, pohladil jí zadeček rákoskou, a švihnul jí přes zadek po jedenadvacáté. Bylo to podstatně slaběji, a dívka také tak hlasitě nevykřikla. Sice i ty poslední čtyři bolely, ale Monika věděla, že už není bita tak, jako předtím. Když bylo po výprasku a David Moniku pustil, narovnala se a jako obvykle zůstala stát vedle jeho židle s rukama za hlavou. Sklonila k němu hlavu, aby vyslechla jeho kázání, a zjistila, že místo aby se jí, tak jako vždy, díval do očí, prohlíží si její obnažený klín. Zrudla hanbou a opět začala plakat. Když na Davida dopadly první slzičky, zvedl hlavu a poprvé se po výprasku nezačal tvářit přísně, ale láskyplně se na ní usmál. Pak jí velice opatrně natáhl kalhotky, a k velikému překvapení služky jí objal a něžně políbil. A když Monika jeho polibek opětovala, vzal jí do náruče a se souhlasným úsměvem otce jí odnesl k sobě do pokoje.

Po svatbě se přestěhovali do samostatné části domu, kde bydleli sami se služkou, která mladou paní po výprasku, který spolu dostaly, zbožňovala. I Monika jí měla ráda, a když byly doma sami, většinu času byly spolu. A tak se stalo, že postupně zapomínaly na svoje povinnosti, a mladý pán se po návratu domů setkával se stále větším nepořádkem. Několikrát manželku napomenul, aby na služku dohlédla, když se ale jednou vrátil z práce, a obě seděly v pokoji a povídaly si přesto, že všude byl nepořádek, rozhodl se, že je potrestá. Služce nařídil, ať se dá okamžitě do práce a manželku vzal do parku na procházku. Cestou jí vysvětlil, že dohled nad služkou je její starost, a když je holka líná a nepořádná, musí si s ní poradit. Teď si v  parku natrhají březové proutky, udělají z nich metlu, a až se vrátí domů, ona s ní služce pořádně našlehá na zadek. Mladá paní byla překvapená, ale byla ráda, že bita má být jen služka, a že výprask jí má dát ona, protože tak to služku nebude moc bolet. Došli spolu k velké bříze a Monika začala trhat proutky. Když jich měla asi deset; všechny dostatečně dlouhé a pěkně pružné, sedli si na pařez, a zatímco Monika z nich otrhávala lístky, David z nich skládal metlu. Když byla hotová, Monika už předem začala služku litovat, protože tušila, že i když jí bude šlehat zadek opatrně, stejně to bude moc bolet. David řekl, že teď jí ukáže, jak má služce nařezat.

„Až přijdeme domů“, řekl Monice, „řekneš služce, aby přišla k tobě. Pak si opřeš nohu o židli, asi takhle“, a stoupl si levou nohou na pařez. „Pak vezmeš služku za ruku a takhle si jí přehneš přes koleno“ řekl, a vzal Moniku za ruku a přehnul si jí přes koleno. „Pak jí vyhrneš sukni a stáhneš kalhotky“, a vyhrnul Monice sukni a stáhl jí ze zadku kalhotky. Monika vzlykla. Zase bude bita! „A pak jí takhle našleháš na zadek metlou“ a rozmáchl se a obnažený zadeček Moniky vůbec poprvé poznal, jak chutná metla. To byla bolest! Monika vykřikla, a snažila se rukou zakrýt si zadeček. Manžel jí ruku zadržel a řekl Monice: „Když se bude služka takhle bránit, ruku jí podržíš, a šlehneš jí metlou přes dlaň“ a pořádně šlehl Moniku metlou přes dlaň. Monika opět vykřikla, a začala si dlaň třít druhou rukou. David dodal: „Uvidíš, že už to vícekrát neudělá. Klidně jí mrskej zadek metlou dál“ a šlehnul manželku metlou podruhé. Pak chvíli počkal, až přestala vzlykat, a řekl jí, že teď bude muset počítat, aby věděla, jak moc má být služka bita. A metla opět zasvištěla vzduchem a s mlasknutím dopadla na Moničinu zadnici potřetí. Pak zase chvíli počkal, než Monika pochopila, že má říct: „Tři“.

A když metla ochutnala její zadeček počtvrté, manžel jí vysvětlil, proč je teď bita. Služka je líná a nepořádná, za to dostane na zadek od ní, ale Monika jako paní domu má na ní dohlížet. A protože to nedělá, dostane zase ona výprask od něho. A metla opět měla hody. Proutky byly čerstvé a moc a moc na Moničině obnažené zadnici štípaly. Dívka plakala, naříkala a slibovala, že už bude všechno v pořádku. David s ní souhlasil a říkal jí, že teď je bita za to, že až do dneška nebylo, a mrskal jí zadek metlou dál. Moničin zadek se červenal jak rajské jablíčko, a zatímco jí manžel vyplácel, dostávala na služku zlost. Za to, že je teďka takhle bita, může ona! A přesto, že si když šli do parku, říkala, že služka moc bita nebude, teď si slibovala, že až přijdou domu, tak jí nařeže tak, že na to dlouho nezapomene. A když odpočítala všech pětadvacet, kterých jí manžel metlou naložil na zadek, natáhla si kalhotky a shrnula sukni, a hned, jak se dosyta vyplakala, začala trhat nové proutky, protože metla, kterou byla bita ona, se jí nezdála na služku dost dobrá. A pak netrpělivě čekala, až David novou metlu složí a rychle spěchala domů, že jí David sotva stačil, aby mohla služce vrátit to, co si teď musela sama vytrpět. A když pak doma služka, překvapená změnou chování své paní, ležela s vyhrnutou sukní a staženými kalhotkami přehnutá přes její koleno a dostávala na holou zadnici výprask metlou, David se tvářil nadmíru spokojeně, protože věděl, že si s nepořádkem v domě poradil tak, jako kdysi dávno jeho otec.