Povídka “Miss”

– VYCHOVATELKA –

Branka zahrady hlasitě cvakla a já stála pojednou na chodníku sama. Zhluboka jsem si oddychla, chválabohu, že mi vypršela smlouva! Byla jsem jako vychovatelka zvyklá na všechno možné, ale tady ty dvě děti, od kterých jsem právě s úlevou odešla, to bylo něco. Snad by mě utrápily k smrti. Rozmazlené až běda, potřebovaly by seřezat desetkrát denně, ale to nešlo. Všechno se musí řešit v klidu, laskavým slovem a nanejvýš domluvou. Vždy musíte mít na paměti, že to jsou jenom děti – to tvrdili ovšem jejich rodiče. Inu, jak myslí, mohou to nyní zkusit, nechala jsem jim volné pole působnosti. Já mám ale nervy jen jedny. Mávla jsem na projíždějící taxi a s úlevou jsem v něm zmizela i s dvěmi taškami, které obsahovaly celý můj skromný majetek. Na otázku, kam že to bude, jsem se trochu zarazila. No jo, kam? Mávla jsem rukou kupředu: “Před Astorii.” Taxi se rozjelo a já se pohodlně uvelebila vzadu. Věděla jsem, že Astorie je slušný podnik, přesto v ní pobyt nebyl přemrštěně drahý. Další výhodou bylo to, že zprostředkovatelna práce byla od ní pouhých pár kroků a tu jsem v této chvíli potřebovala nejvíce. Jízda netrvala dlouho a byli jsme na místě. Vystoupila jsem a zaplatila nevelký obnos. Nejprve jsem se vydala ke zprostředkovatelně. Bylo zavřeno. Zpočátku mě to udivilo, ale pak jsem si uvědomila, že je sobota odpoledne. No co. Nějakou finanční částku mám, to jsem si už stačila naspořit a tak tedy využiji pohostinství Astorie. Nakonec… vždycky se najde k jídlu něco levnějšího než jsou třeba žraločí ploutve na kari. Vešla jsem a zamířila k recepci. Na otázku jak dlouho budu pobývat, jsem jen pokrčila rameny a popravdě řekla, že ještě sama nevím, snad pár dní, než si najdu nějakou práci. Recepční se chápavě usmála a mezi vypisováním hotelové přihlášky se zeptala, jakou práci hledám. Když jsem jí to řekla, jen pokývala hlavou a tím její zájem pohasl. Podala mi klíč od pokoje a poslíček mi odvezl zavazadla nahoru. Po získání malého spropitného s díky a úklonou zmizel jako duch.

Pokoj byl slušně vybavený, s televizorem a telefonem, dokonce s vyhlídkou na náměstí. Nehodlala jsem se moc zabydlovat a tak jsem si zatím vyndala pouze toaletní potřeby a rozložila je všechny na poličku v koupelně. Shodila jsem všechno dolů a mazala pod sprchu, to bylo v tom vedru nejrozumnější. Nádhera sama! Vyčvachtala jsem se pod vodou dosyta. Po utření jsem si na sebe vzala svoje oblíbené mini kalhotky, sukni a halenku. Podprsenku považuji za zbytečnost. Pustila jsem si televizi, ale po pár minutách jsem ji znechuceně vypnula. Jako obvykle nic, co by stálo za ztrátu času při koukání. No co bych taky chtěla v sobotu, že? Obula jsem si jednoduché střevíce bez podpatku, trochu se nalíčila a vyrazila se podívat ven. Konečně sama, bez těch rozmazlených parchantů. Obešla jsem náměstí a prohlížela si výklady luxusních obchodů, což mě ovšem brzy přestalo bavit a já zamířila do boční ulice, kde zaprvé bylo hojně krámků s cenově dostupným zbožím, ale hlavně na konci byl malý, roztomilý bufet, kde dělali chutné hamburgery a měli vynikající, vždycky ledový citrónový džus. Uvědomila jsem si, že jsem od rána nic nejedla a moudře jsem usoudila, že jídlo v bufetu přijde určitě levněji než menu v Astorii. Po jídle jsem se ještě chvilku procházela, ale unavující horko mě brzy vyhnalo do hotelu. V chladné hotelové hale jsem si s úlevou oddychla. Recepční už mi podávala klíč od mého pokoje. Usmála se a řekla mi: “Prosím, slečno. Apropos, nic mi do toho není, ale vy jste myslím říkala, že hledáte místo vychovatelky, že?” “Přesně tak.” “Vzpomněla jsem si totiž na maličkost. U nás je již třetí den ubytována dáma se svou společnicí. Od té vím, že hledají personál pro svůj dům, myslím, že říkala o třech služkách a o vychovatelce. Možná, že byste neprohloupila, kdybyste se dotyčné dámy zeptala, pokud ovšem máte opravdu o to místo zájem: To záleží na vás.” “Jste velice laskavá, jenže já mohu těžko oslovit zcela neznámou ženu a netaktně ji obtěžovat v hotelu žádostí o práci. To by bylo krajně nevkusné a hloupé.” “Oh, ne, myslím, že to nebude žádné obtěžování, ona mi sama paní Luisa říkala, že kdybych o nějakých vhodných dívkách věděla, tak ji mám upozornit. Nemusíte ji ani navštívit v apartmá – když se podíváte do jídelny, sedí u třetího stolku vpravo. Je to ta dáma s delšími vlasy, právě si zapaluje cigaretu… Vidíte, která to je?” “Ano, vidím. Těžko ale k ní mohu jen tak beze všeho přijít a požádat ji o zaměstnání, nemyslíte?” “To je maličkost. Máte svoji navštívenku?” Usmála jsem se. “Tak to nemám. Zatím jsem jaksi nepocítila nutnost ji mít…” “To nic, poradíme si.” Vzala kousek kartónku, napsala na něj pár slov a po poslíčkovi jej poslala sedící dámě. Zastavil se u stolku a s úklonou vzkaz odevzdal. Dáma si ho přečetla, pak si vyžádala od poslíčka pero a cosi na kartónek připsala a pak i s perem odložila na tácek, který poslíček držel. Ten s úklonou odkráčel zpět a vše položil před recepční, pouze pero obratně uschoval, právě tak jako peníz, který jsem mu podala. Velice hbitý a šikovný chlapec.

Recepční pohlédla na kartičku a s úsměvem mi ji podala. Dáma se vyjadřovala velmi stručně. Na dotaz, zda má právě náladu a čas promluvit si se zájemkyní o místo, odpověděla zcela lakonicky: YES! Recepční mně ještě upozornila, že tato dáma je společnicí Miss, která je právě někde mimo hotel, popřála mi hodné štěstí a nyní už to bylo na mně. Nebylo co zkazit. Odhodlaně jsem vstoupila do jídelny a zamířila ke stolku. Než jsem stačila cokoliv říci, ukázala na místo proti ní: “Prosím, sedněte si.” Přisunula ke mně krabičku cigaret a zapalovač. “Pokud kouříte, zapalte si.” Usmála se. “No a při kouření mi můžete zatím povědět o dosavadní praxi vychovatelky a důvody, proč měníte poslední místo.” Trochu se mi klepaly ruce, když jsem si zapalovalo. Než jsem stačila cokoliv říct, připlul jako duch číšník a postavil před nás dvě sklenky s nějakým alkoholem a dvě sklenice sody. Pak zmizel jako pára. Zřejmě to bylo objednáno již před mým příchodem. Začala jsem jí stručně popisovat mou praxi, ostatně to nebylo tak složité a dlouhé, v mých pětadvaceti jsem vystřídala zatím pouze tři místa. Nepřerušovala mě, jenom pozorně naslouchala a tak během slabé půlhodinky věděla všechno. Konec ji zřejmě pobavil, protože se zasmála, když jsem jí popisovala, s jakou radostí jsem opouštěla svoje poslední místo. Hlavně ji pobavilo moje líčení, jak se takoví nezdárníci mají vychovávat dobrým slovem. Přivolala číšníka: “Připište to na náš účet a nahoru nám pošlete to samé a dvakrát obložený nářez z lososa.” Odešel. “Půjdeme do našeho apartmá. Tady je příliš mnoho zvědavých očí a každý natahuje uši, aby něco zaslechl. Doufám, že mé pozvání přijmete.” Vstala. Udělala jsem totéž a poděkovala za pozvání. Popravdě řečeno, ani jsem se těm zvědavcům, zvláště mužského pohlaví, nedivila. Byla krásná a přitažlivá, navíc mohutně se vzdouvající halenka byla prostě k nepřehlédnutí. Vyšly jsme k výtahu, ona první, já za ní. Recepční na mě povzbudivě mrkla. Pokrčila jsem rameny a trochu se pousmála, zatím jsem nevěděla nic.

Vyjely jsme nahoru, bydlely o dvě patra výše. Dvakrát klepla na dveře a ty se skoro vzápětí otevřely. Vítala nás mladá dívenka v úboru pokojské. Pane jo, to bude mastný účet, když si dovolí celý den držet pokojskou jen pro sebe, říkala jsem si v duchu. Prošly jsme chodbičkou a pokojská s úklonou otevřela dveře. Vešly jsme do obývací části apartmá. Dveře za námi potichu cvakly. Vybídla mě k usazení do křesla u konferenčního stolku. Posadila jsem se do křesla, ve kterém jsem se pomalu ztrácela. Ona se posadila proti mně a znovu si zapálila. “Berte si sama, má drahá. Nenechávejte se pobízet. Jste mým hostem a u nás jsme zvyklí, že si hosté sami berou, co chtějí. Nic se neostýchejte. Já sama kouřím dost a ostatně Miss také. Tak tedy… Jsme v soukromí a mohly bychom si tedy popovídat otevřeněji a více podrobně…” Její řeč byla přerušena příchodem pokojské. Vjela dovnitř s malým vozíkem na servírování. Obložený nářez z lososa vypadal tedy v každém případě lépe než obložená žemle, kterou jsem měla před časem k obědu i večeři zároveň. Byla jsem překvapená reakcí dámy: “Zatracená čubko, kolikrát jsem ti říkala, že máš klepat a pak počkat na vyzvání?!” “Promiňte, paní, nedosáhla jsem přes vozík na dveře…” “To tě neomlouvá, mohla jsi zaklepat před tím a oznámit nám, že přinášíš jídlo. Počkej, však si to vyřídíme, čubko! A teď vypadni!” Tedy, salónní slovník to rozhodně nebyl. Pokojská odešla a paní pokračovala: “Pakáž jedna, do smrti se to snad nenaučí. Máte pravdu, má drahá. Jakápak neslaná, nemastná slova a laskavé domluvy! To chce bičík nebo důtky a řezat je od rána do večera. Mrchy neposlušné…!” Všimla si, že se trochu usmívám. “Nesmějte se, já vám dávám zcela za pravdu a takovouhle verbež bych s chutí trestala a mučila.” Byla zlostí celá červená. “Ale já se nesměju tomu, co říkáte. Spíš si představuju, co by tomu říkali v hotelu, až byste jim seřezala pokojskou!” “Ach tak! Vy se domníváte, že to je hotelová pokojská! Ale to je omyl, má drahá. To je naše služka Jane, kterou sebou máme pro naši obsluhu, to víte, domácí personál je domácí personál…” “Ach tak… Ale pak dost dobře nechápu, proč jste ji nepotrestala ihned – trest se nemá dlouho odkládat.” “Pouze kvůli vám. Nechtěla jsem vás obtěžovat pohledem na holou zadnici té malé kurvičky.” “Tolik ohledu není třeba, moje názory znáte a tak by se bývalo nic nestalo.” “Nebojte se, neujde tomu. To mi ale připomíná, proč jsme vlastně tady. Nechme tedy zatím Jane být a vraťme se k našemu rozhovoru.

Tak vy máte zájem o místo vychovatelky. Nic proti tomu, vychovatelku potřebujeme. Ovšem musí mít určité předpoklady pro výkon této práce. Potřebujeme vychovatelku s pevnou rukou, neostýchavou a hlavně řádně přísnou. O pevných nervech snad ani nemusím mluvit, právě tak o diskrétnosti. Znáte to, co se doma uvaří, to se má doma i sníst! Doufám, že mi rozumíte…?” “Myslím, že ano.” “Jste sice mladá, ale jisté zkušenosti máte, kromě toho posledního místa, že?” Usmála se a pokračovala. “Ráda bych vám položila pár, no, řekněme intimních otázek. Pokud ovšem nechcete, nemusíte odpovídat. Potom ale je další jednání v tomto směru bezpředmětné, to jistě chápete.” “Ovšem. Vynasnažím se, snad to nebude tak hrozné a o život při tom nepůjde, že?” Usmála jsem se. “Jsem ráda, že se shodneme. Tedy nejprve trochu otázek takříkajíc na tělo. Máte milence?” “Ne. Při mé práci na to zatím nebyl čas.” “Hm, takže jste dosud panna?” “No, to už ne, to vás musím zklamat.” “Právě naopak. Nemám ráda staré panny, jsou protivné, zapšklé a zpravidla silně nervózní, nevím, snad mají zlost, že si v mládí neužily,” zasmála se. “Nebudu se zatím ptát, jak jste o to přišla. Spíše mně zajímá, jestli jste se někdy ukájela sama. Neříkejte mi, že jste to vydržela!” “Co bych zapírala, když to bylo nutné, udělala jsem se.” Rozesmály jsme se a pak Luisa pokračovala: “Jestlipak jste se někdy milovala se ženou?” “Tak to zatím ne.” “Vidíte na tom snad něco špatného nebo nenormálního?” “To zdaleka ne, prostě jsem neměla jak příležitost, tak ani nějaký velký zájem to zkusit. Zlého v tom nic nevidím, mám za to, že jen žena ví, co ženě dělá dobře.” “Jsem ráda, Joy, že máte tyto názory, jsou zcela totožné s mými. Myslím, že i Miss bude spokojená, pokud všechno dotáhneme do zdárného konce. Nuže, má drahá, budeme pokračovat. Svlékněte se, prosím.” “Do naha?!” “Ano.” Poněkud zvláštní postup při přijímání vychovatelky, ale budiž. Nakonec je to taky ženská, tak co. Svlékání šlo dost rychle, protože v tom vedru jsem toho no sobě moc neměla. Taky to ocenila.

“Vidím, že na sobě netaháte žádné zbytečnosti, to se mi líbí. Přistupte blíže! Ještě… až přede mě! Nebojte se, nekousnu vás!” Usmála se a ukázala prstem před sebe. Klidně jsem se postavila před ni. Byl to velmi zvláštní pocit, cítit prsty druhé ženy, jak mi ohmatávají stehna, břicho a prsy, potom jsem se musela otočit a ohmatala mi i hýždě a přejela rukama po zádech. “Všimla jsem si, že máte propíchnuté bradavky, je to tak, anebo se mýlím?” “Všimla jste si dobře, mám.” “Tak proč nenosíte nějaký šperk, vždyť je to pěkné!” “Nosívám je jen občas, není kde se s nimi chlubit.” “Myslím, že pokud přijmete zaměstnání u nás, tak se příležitost najde. Máte pěknou postavu, nádhernou pokožku. Ale stejně budou nutné nějaké malé úpravy, například vyholení podpaží a – nechci to před vámi tajit – taky naprostá depilace v podbřišku. To je podmínka!” “Je to sice nezvyklá podmínka pro přijetí do práce, ale… no, proč ne? Vždycky to stejně doroste, ne?” Potutelně jsem se ušklíbla. “Vidím, že jste opravdu rozumná a myslím, že i Miss s vámi bude spokojená.” “I já doufám.” “Tak se můžete obléci. Dáme si trochu jídla,” pobídla mě a pustily jsme se do lososa. Mezi jídlem jsme se bavily. “Jaký byl váš plat na posledním místě?” “Padesát liber plus jídlo.” “Proboha, to jste dělala za takovou almužnu?” “No a co mi zbývalo, když žádná jiná práce nebyla?!” “Tak alespoň nepodepisuji smlouvu na rok, stačí přece méně a zatím se někde poohlédnout!” “To nešlo, rok byla podmínka smlouvy.” “Tak to jste tedy měla smůlu…”

Další diskusi přerušilo bouchnutí dveří. Na scéně se objevila další dáma. Podle toho, že Luisa vstala, jsem usoudila, že to je stále zmiňovaná Miss a vstala jsem také. Dáma nebyla jistě starší než já. Obě jsme pozdravily. Netvářila se nijak vlídně, ale odpověděla nám a pak sebou přímo praštila do křesla. “Brutální vedro. Jsem zpocená jako myš. Už abychom byly zase doma, ty pobyty ve městě mě ničí. Ale sehnala jsem už služky, jsou na cestě k nám. Ještě musíme vydržet do pondělí, to mám schůzku s vychovatelkou a pak hurá pryč. Jenom doufám, že to vyjde a nebudu muset hledat dál.” “Pardon, Miss, dovolte, abych vám představila Joy, měla by o místo vychovatelky zájem, je volná.” “Aha, mně to bylo hned divné, že bys měla nějakou návštěvu. Mluvily jste o tom místě?” “Ano, Miss.” “No a? Bože, mluv v celých větách,” zaúpěla Miss. “Podle mého názoru velice schopná žena pro to místo.” “Podmínky?” “To jsem nechala na vás, řekla jsem jí jen o vyholení.” “Doufám, že souhlasí, ale já myslela její podmínky.” “K tomu jsme se ještě nedostaly. Myslím, že bude vhodnější, když si to projedná přímo s vámi, Miss.” “No dobrá. Slečno Joy, máte nějaké zvláštní podmínky?” “Myslím, že ani ne. Hledala jsem práci a zcela náhodou jsem se seznámila tady s paní Luisou.” “Máte řidičské oprávnění?” “To ano, ale bohužel mi chybí auto,” zasmála jsem se. “Nebude vám vadit, že budete s námi dost o samotě?” “Vůbec ne, mám ráda klid a město mě neláká.” “To je výborné. Potřebujete si tady něco zařídit?” “Myslím, že ne.” “Ještě lepší. Tak nás tu nic nedrží – zavolám přítelkyni, že vychovatelku už mám taky a hned odjedeme. Snad ještě… Plat budete mít dvěstě měsíčné, jídlo, nocleh a další věci k tomu. K dispozici sportovní auto, kdybyste si chtěla zajet do města. Nějaké dotazy?” Bože, pomyslela jsem si. Jaképak dotazy. Plat jako hrom, auto k tomu, tak co víc bych si měla ještě přát. Pouze jedna otázka se přímo nabízela a tak jsem ji vyslovila: “Ještě ale nevím, kolik dětí a jak staré budu mít na starost. K tomu jsme se nějak nedostaly.”

To, co se ozvalo, nebyl smích, ale přímo hurónský řev. Obě se smály, až jim tekly slzy. Konečně promluvila Luisa: “Správná otázka na správném místě, má drahá Joy. Budete mít na starosti jenom děvčata. Nebojte se, nebudou to žádná mimina. Všechny jsou dost staré, abyste jim mohla kdykoliv pořádně spráskat zadnice, ostatně, to všechno postupně poznáte.” “No nic, dámy,” Miss ukončila diskusi. “Jsou čtyři, tak abychom sebou hodily. V půl páté jedeme domů. Joy, běžte se sbalit a počkejte na nás v recepci.” Podala mi ruku. Vzala jsem ji do své a sklonila jsem hlavu, že jí ruku políbím. Ucukla s ní. “To není třeba! Jste vychovatelka a ne nějaká služka. A to platí i pro příště. No, běžte tedy balit.” Sjela jsem výtahem k sobě na patro. Sbaleno jsem měla za pět minut, v podstatě nebylo co. Musela jsem ještě do recepce. Můj pobyt byl sice krátký, ale musela jsem vyrovnat účet a jistě bych měla dát něco recepční, díky ní jsem byla bez práce pouhých pár hodin. V recepci jsem odevzdala klíč a požádala o účet. Jenom zavrtěla hlavou a usmála se. “Jsem ráda, že vám to vyšlo. A co se týče účtu – žádný nemáte, paní Luisa volala, že to máme připsat na jejich.” “Dobrá. No, za to místo vděčím vám.” Přisunula jsem k ní ruku a položila na pult složenou bankovku. Podívala se na ni a ohromeně řekla: “Ale… slečno… to je dvacetilibrovka!” “Ano, já vím, je vaše.” “Ale to je moc, to já nemohu vzít!” “Jen berte, kdybych tu musela dva, tři dny spát a jíst, utratila bych určitě víc,” usmála jsem se. Recepční pomalu natáhla ruku a peníze si vzala. Bylo na ní vidět, že je dost překvapená. Zřejmě na takovéto spropitné nebyla zvyklá. Byla jsem ale spokojená, moc mi pomohla.

V hale se objevila Miss, Luisa a služebná Jane, za nimi pak dva poslíčci táhli zavazadla. Byla jsem zvědavá, kam se ta hora tašek a kufrů smístí, aby zbylo také trochu místa pro nás. Když jsem ovšem uviděla auto, které stálo před vchodem, pochopila jsem, že by se do něj vešlo ještě něco navíc. Luisa vypisovala šek a my jsme zatím nastoupily. Miss a já dozadu, Luisa řídila a služka seděla vedle ní. Vyjely jsme. Luisa řídila dobře a ujížděla dost rychle. Ve voze bylo ticho. Usmála jsem se jen tak pro sebe, avšak Miss ihned zareagovala: “Copak je vám k smíchu, Joy?” “Ale uvědomila jsem si paradox téhle situace. Víte, ráno jsem vypadla od Higginsů a nevěděla, co budu dělat a najednou navečer jedu do nového zaměstnání a vlastně ani nevím kam!” “Proboha, to je pravda. Vždyť na to jsme si ani nevzpomněly. Ovšem Tacitum House stejně asi neznáte a tak se nechte překvapit. Hlavně se nenechte mýlit názvem, ten dům rozhodně není mlčenlivý, jak říká jeho titul. Ostatně za chvilku odbočíme z dálnice a za deset minut nato jsme doma.” Měla pravdu. Asi pět minut jsme jely krásným lesem, pak se pojednou před námi objevila volná krajina, rovná jako stůl. Široko daleko nic, jenom v dáli se vypínal nějaký zámeček. Mé překvapení dosáhlo vrcholu, když jsme přijely k němu a já pochopila, že to má být ten “dům”! Sotva jsme zastavily, vyhrnulo se několik služebných a vmžiku rozebraly hromadu našich zavazadel a zmizely v domě. Zůstala jenom jedna. Zřejmě čekala na rozkazy.

“Dones nám třikrát Permont se sodou a nech připravit koupel. Večeře bude později, v tomhle vedru se snad ani jíst nedá. Budeme v salónku.” Služka zmizela a my jsme pomalu vešly do domu. Zvenčí to byl staroanglický sloh, avšak uvnitř zcela moderně vybaven. To, co jsem viděla všude kolem sebe, svědčilo o zámožnosti majitelky, pokud tedy tento zámeček patřil Miss. V salónku jsme se uvelebily do křesel. Miss se natáhla a otevřela dózu s cigaretami – tak jako v hotelu, i zde to byly Dunhillky, zřejmě jejich oblíbená značka. Všechny jsme si zapálily. Cigaretami se zde tedy nešetřilo, to jsem zjistila později. Ve chvíli se objevila služka a naservírovala nám sklenice s nějakým tmavým nápojem a co bylo hlavní, další sklenice se sodou a pořádnou dávkou ledu. Usrkly jsme trochu nápoje a zapily sodou. Nápoj měl příjemnou chuť, ale víc jsem se těšila na sodu a také se jí vzápětí důkladně napila. Tak, konečně se dozvím, co vlastně budu dělat, říkala jsem si v duchu. Jak jsem pochopila, výchova dětí to rozhodně nebude. Nebylo mi to ovšem souzeno, protože se objevila další služka, která hlásila, že koupel pro panstvo je připravená. Zvedly jsme se, já samozřejmě neměla ani tušení, kde tu nějaká koupelna je, a tak jsem následovala Miss s Luisou. Koupelna je značně nevhodný název pro místnost, do které jsme vešly. To snad byly lázně! Uprostřed okrouhlá vana dosti velkého průměru s namodralou, očividně uměle barvenou, vodou a spoustou vířivých bublin. Na jejím okraji pak připravené tři služebné. Zadržela jsem překvapený vzdech – ony byly totiž zcela nahé, pouze s čelenkami ve vlasech. Stačila jsem ještě postřehnout, že byly i vyholené, když se ozval přísný hlas Miss: “Vypadněte, čubky! Až vás bude potřeba, zavoláme vás!” Okamžitě odešly. No pane! Ta na ně šla pěkně zostra. Už mně pomalu docházelo, že dámy budou trochu sadisticky založené. Začaly se svlékat, což byl jemný pokyn pro mě, abych si také odložila. To málo, co jsme měly na sobě, bylo dole hned. Miss ke mně přistoupila. Všimla jsem si, že obě mají v bradavkách nádherné šperky. Miss ohmatala moje prsy a zeptala se: “Vidím, že máte také propíchnuté bradavky, proč tedy nenosíte šperky? Jistě by vám slušely!” “Mám jen jeden pár zlatých kroužků a pak, nebyla jaksi příležitost se s nimi nějak pochlubit,” odpověděla jsem jí stejně jako předtím Luise. “Tady budete mít příležitostí dost. Co dole, pysky máte také propíchnuté?” “To zatím ne, víte, šperky na tyto partie jsou nekřesťansky drahé a zatím na ně nemám…” “To nic, věnuji vám nějaké svoje, mám dost široký výběr. Nuže, milá Joy. Jste tedy rozhodnuta přijmout místo vychovatelky, které vám nabízím?” “Samozřejmě, madam, jinak bych s vámi přece nemusela jezdit…”

“Výborně. Nic tedy nebrání tomu, abychom se daly do práce. Nejprve vám vyholíme podpaží a přirození. Proto jsem poslala ty kurvičky pryč, nemusí vidět všechno. Nuže, Joy, tam v rohu už na vás čeká gynekologické křeslo, ulehněte na něj, prosím.” Miss ukázala za mě. Opravdu… Luisa rozhrnula v rohu závěs a za ním bylo zmíněné křeslo. Bez poznámek jsem se na něj položila. Musela jsem přece s vyholením počítat, to mi Luisa řekla hned na počátku. Luisa roztáhla podložky pořádně od sebe. Uvědomila jsem si, že v následující chvíli objeví můj dosti velký klitoris. Nu co, já za něj nemohu, to je dílo přírody. Luisa si natáhla gumovou rukavici, vytlačila mi na hustý porost pod břichem nějaký krém a potom ho důkladně rozetřela. Mohla jsem jen doufat, že mé nepořeže. Stejný krém mi vetřela do chlupů v podpaží. Rychle jsem pochopila, že pořezání mi nehrozí… To když uchopila ručník a počala mi krém stírat, spolu s ním šly i chlupy. Tedy ne obyčejné vyholení, ale totální depilace. No, tak to si na nový nárůst ochlupení počkám dost dlouho, pomyslela jsem si. Zopakovala to dvakrát. “Tak, Joy, hotovo. Máte nyní kundičku jako mimino,” zasmála se Luisa. “Vidím, že máte pořádný poštěváček, podívejte, Miss.” Vzápětí mi Luisa jemně roztáhla pysky od sebe. Asi jsem trochu zrudla, protože Miss se usmála: “Ale, Joy! Snad se nestydíte? Je to pěkné, líbí se mi to. Však my s Luisou také nemáme nějaké hrášky, alespoň mezi nás zapadnete. Jenom nechápu, jak to mohla Luisa vytušit.” Pomohly mi z křesla dolů. Obě si odepjaly šperky jak z bradavek, tak z přirození a vstoupily jsme do bazénku. Sedly jsme si a všechny zcela bez nějakých zábran roztáhly nohy, aby voda mohla všude. Když na to vzpomínám, divím se, kde se ve mně vzala tenkrát ta odvaha a spíše drzost. Neměla jsem v tomto směru žádné zkušenosti, ale zapadla jsem do jejich společnosti hned. Chvilku jsme se jen tak osvěžovaly, v horku, které bylo venku, to bylo příjemné. Pak promluvila Miss: “Zavoláme si děvky a vy, Joy, si z těch třech vyberte tu, která se vám bude nejvíce zamlouvat. Bude to napříště vaše osobní služka.”

Zazvonila malým zvonkem a vzápětí vešla děvčata. Dostálo se jim svérázného poučení: “Slečna Joy je nová vychovatelka, jednu z vás si vybere jako osobní služku. Tak šup! Metr od bazénu, rozestoupit se a ruce za hlavu! Kozy pořádně vystrčit, rozkročit se, aby bylo taky něco vidět. Joy, prohlédněte si je!” Přejela jsem je pohledem. Ono to bylo těžké vybírání. Všechny byly mladé a hezké, s pevnými prsy téměř stejně velkými. Zaujala mě jedna s poněkud většími bradavkami a dvorci kolem nich. Než jsem stačila něco říci, Miss vydala nový příkaz: “Otočit, pořádně rozkročit a předklonit. Rukama roztáhnout zadnice! Víc předklonit, kundy musí být vidět!” Dívky poslouchaly jako stroje, vzápětí proti mně svítily tři zadnice a dole mezi stehny napolo pootevřená přirození. Moje volba se potvrdila i tady. Děvče, které jsem si vyhlédla, mělo přirození spíše ještě dětské, pysky byly téměř u sebe, ačkoliv byla důkladně rozkročená a předkloněná. Ukázala jsem na ni a řekla: “Pokud si mohu vybrat, tak tuhle.” “Dobrá. Cindy, od této chvíle jsi osobní služkou slečny Joy. Dost zevlování, umyjte nás!” Dívky nás počaly omývat. Cindy pochopitelně mě. Mám-li se přiznat, v té chvíli jsem uznala, že dělat bohatou paničku je docela příjemné. Cindyiny ruce jezdily jemně po mém těle a jemnou žínkou mě otíraly. S naprostou samozřejmostí umývala nejen moje záda, ale i prsy a posléze přirození. Právě s takovou samozřejmostí mě pak osušila a pomohla mi natáhnout velice průsvitný župan. “Joy, Cindy vás nyní ubytuje. O šaty se nestarejte, vezme vám je. Jo a abych nezapomněla, pokud by Cindy neposlouchala, tak ji potrestejte. Proto jste tu. Potřeby si prohlédněte nahoře. Ve vašem apartmá je všechno připraveno.” Přikývla jsem a vedena Cindy opustila koupelnu. Šla dva kroky přede mnou, takže jsem nemohla nevidět vrtění zadku. Bylo toho na mě nějak moc najednou, ale strach jsem z následujících dnů rozhodně neměla. Ostatně, změna je život.

Cindy mě zavedla do míst, která se měla stát na příští dobu mým domovem. Trochu jsem užasla. Očekávala jsem jednu místnost, nanejvýš se sociálním zařízením. Cindy mě ale nyní prováděla luxusně zařízeným bytem, myslím, že apartmá v pěti hvězdičkovém hotelu je proti tomu pouhá ubytovna. Obývák, společenská místnost, ložnice, koupelna s klosetem a bidetem. Z chodby vedly ještě jedny dveře, tam jsem se dostala až naposledy. Cindy otevřela dveře a jen zašeptala: “Tady je trestnice, prosím. Vchod je odtud, ale i z hlavní chodby.” Zvědavě jsem vstoupila. No, trestnice nebyl moc příhodný název. Spíše to byla lékařská ordinace kombinovaná s dokonale zařízenou mučírnou. Samozřejmě nechybělo gynekologické křeslo, plné skříně nástrojů, zdi obložené pouty, karabáči, důtkami a bičíky, police plná rákosek všeho druhu a různých délek a průměrů a další bicí nástroje. Dále tam byly nástroje a přístroje zjevně speciálního určení, o kterých jsem neměla nejmenší tušení, k čemu mohou sloužit. To chtělo důkladnou a podrobnou prohlídku, na kterou nyní nebyl čas. Vyšla jsem ven. Cindy mě zavedla zpět do ložnice. “Madam, dovolíte, abych vám vybalila zavazadla?” “Jistě, ale moc toho nebude,” zasmála jsem se. “Já vím. Miss ale už před odjezdem nařídila, abychom se o váš šatník postaraly a tak jenom vybereme vhodné velikosti a některé věci vám přivezou až v pondělí z města.” Cindy mluvila, ale při tom rychle rozbalila moje tašky a věci naskládala tam, kam patřily. Všimla jsem si, že vše pečlivě skládá. Byla jsem spokojená. Ještě se zeptala, v čem půjdu k večeři. Výběr byl sice hubený, ale přesto jsem se zeptala: “A v čem chodí Miss nebo paní Luisa?” “V tomhle vedru přesně v tom, co máte nyní na sobě. Když má náladu, tak úplně nahá.” “Pak není co řešit. Ty by jsi si měla vzít taky něco na sebe. Jsi pěkná holka a darmo bys tu bláznila muže.” “To tady nehrozí, žádní muži zde samozřejmě nejsou,” zasmála se služka svým tichým smíchem. “Vůbec žádní?” “Ne, madam. Jenom děvčata a ženy. Muži se tu objeví jen když Miss pořádá nějakou párty a pozve je. My nosíme běžně jen halenky a krátké sukénky, když ale paní poručí, tak nic.” “To vám dnes poručila?” “Ne, ale do koupelny musíme své paní provázet pouze svlečené. Jenom s čelenkami, aby nám nepadaly vlasy do tváře.” “Dobrá, později mi podáš podrobnější informace, abych věděla, jak to tady chodí. Nyní se ale obleč.” “Pardon, madam, nejprve vás musím učesat, kdyby náhodou zavolala Miss k večeři, moc by se na mě zlobila, že jsem to nestihla. Nerada bych byla potrestána.” Zavedla mě do koupelny, kde jsem se posadila na taburet. Přehodila mi kolem ramen velkou osušku a zručně upravovala můj koupelí pošramocený účes. Zakrátko byla hotová. “Když dovolíte, dojdu se obléci. Hned jsem zpět, mám pokojík přímo naproti vašim dveřím. Tady to jsou zvonky ke mně,” ukázala na tlačítko na nočním stolku, vedle dveří, ba i v koupelně bylo a jak jsem později zjistila, v trestnici byl celý panel s tlačítky do všech pokojů služebného personálu i do některých dalších pokojů. Taky k Miss i Luise. Pokynula jsem jí a Cindy zmizela jako duch. V malé chvíli byla ale zpět, již v sukénce a blůzce, se střevíčky bez podpatku. “Jsi rychlá, to se mi líbí,” pochválila jsem ji. “To je moje povinnost. Půjdeme nyní na terasu, večeře bude tam.”

Vedla mě chodbou, prošly jsme salónkem a z něj vstoupily na prosklenou terasu. Přestože bylo již dost hodin, úmorné vedro nepolevovalo. Nad terasou byla natažená roleta. Miss i Luisa už seděly u stolku, stejně jako já jen v županech, které toho moc nezakrývaly. Nezbytné cigarety a na stolku tři sklenky Permontu a sody s ledem, zřejmě další obvyklý jev. Posadila jsem se k nim a Miss vydala příkaz k servírování večeře. Moc hlad jsem tedy neměla, ale Miss, jakoby to tušila, nechala připravit večeři jednoduchou a lehkou. Byly šunkové závitky s křenovou šlehačkou a několik druhů zeleninových salátů, dobře vychlazených a chutných. Netrvalo dlouho a byly jsme po večeři. Nádobí zmizelo, ztratily se i služky a my jsme osaměly. “No, Joy, jak se vám u mě líbí?” “Když mám být upřímná, tedy ohromně. Ovšem pořád ještě nevím, co bude vlastně moje práce!” “Bože, Joy! Je sobota, nebudeme se přece bavit o práci. Ale když vás to tak zajímá… budiž. Luisa mi již říkala, že jste zastánkyní tělesných trestů, je to tak?” “Ano. Na nějaké domluvy nedám.” “Přesně jako já a nebo Luisa. Tady budete mít příležitostí dost. Mám na třicet služebných, ano, slyšíte dobře, na třicet! Nakonec, topička v kotelně je taky služebná, že… S některými to ujde, ale některé potřebují trestat, trestat a zase trestat. Někdy je to nad naše síly a proto jsem vás přijala jako vychovatelku. Budete mít trestání na starosti. Všechny ty kurvy, které zaměstnávám, musí pochopit, že vyžaduji poslušnost a pořádek, jinak by nám přerostly přes hlavu. Ovšem, má drahá Joy, některé už mají zadnice tak odolné, že nějakých padesát, sto ran je jenom polechtá. Trestáme je proto přísněji. Víte, jistě jste si asi už povšimla, že ženské nemají jenom zadnice…” významně si při tom rukama nadzvedla prsy. “Můžete proto používat trochu tvrdších metod, jsou účinnější. Máte plné mé svolení k jakýmkoliv trestům a v případě potřeby i k tvrdším zákrokům, například k mučení. Pochopila jste mě?” “Samozřejmě. Ovšem je tu jedna otázka. Co když se jim něco stane? Víte, nerada bych stála před porotou, obžalovaná třeba z ublížení na zdraví…” “Má drahá a co byste tam dělala? Kdo to té porotě oznámí? Já? Luisa? Nebo snad vy sama? Telefon je blokován a ven z domu smí se mnou jezdit jen naprosto oddané služky, u kterých jsem si jistá na sto procent, že nic nikde a nikdy neřeknou!” “To mě trochu uklidnilo, ovšem co s těmi, které dají výpověď a pak promluví?!” “Vybírám si takové, které nikoho nemají, to za prvé. No a za druhé, tady služky výpovědi nedávají, slouží zde trvale, až do… ehm… smrti.” Miss se odmlčela. Na druhém konci terasy se totiž objevila služka, která nám přinesla nový Permont, čistý popelník a hned zase odešla. Nechápala jsem, jak byla přivolána, ale tady se asi nebylo čemu divit. Miss pokračovala v řeči: “Nějaký čas vám bude asi trvat, než se tu vyznáte. Je to budova dost velká a rozlehlá, mimo to skrývá různá tajemství, která vám časem prozradíme. Jsem si jistá, že se vám tu bude líbit a určitě se nebudete nudit, pokud ovšem nejste zvyklá na pánskou společnost.” “To rozhodně ne, Miss. Nechodila jsem skoro nikam, spíše jsem si četla a nebo se dívala na televizi či video.” “Moje rozsáhlá knihovna i videotéka je vám tedy tímto plně k dispozici, určitě si vyberete. Ale jak tak na vás koukám, jste asi unavená, že?” “Když mám být upřímná, tak ano. To víte, ráno bez práce s hromadou starostí, co bude dál, najednou práci mám, do toho to vedro přes den…” “Neomlouvejte se, já vás chápu. Vždyť času je dost, pokračovat můžeme zítra. Cindy vás odvede, zatím se tady tak nevyznáte. A když jsme u té kurvičky – je to vaše osobní služka a můžete si s ní dělat, co chcete, musí poslechnout a vyhovět ve všem! Jinak ji okamžitě ztrestejte způsobem, jaký sama uznáte za vhodný. Neberte žádné ohledy, když bude potřeba, vyberete si jinou děvku, nedostatkem tady netrpíme. Vím, že jste normální zdravá žena, jako jsme my dvě tady s Luisou. Takže po nějakém čase si vaše tělo bude vyžadovat své. Nic se neostýchejte a nařiďte Cindy, aby vám provedla erotickou masáž. Uspokojí vaše požadavky a vaše tělo dokonale a určitě k vaší spokojenosti. Když ne, máte vedle trestnici, případně si ji odvedete do sklepa. A už je tu… Cindy, madam půjde spát, postarejte se o ni! Dobrou noc, má drahá, doufám, že se vám bude něco pěkného zdát!” “Děkuji a nápodobně, dámy!”

Vstala jsem a následovala Cindy do svého apartmá. Byla jsem opravdu unavená. Poslala jsem Cindy také spát. Po jejím odchodu jsem shodila župan a s chutí se natáhla, ani jsem nepoužila připravenou noční košilku. Za malou chvilku už jsem spala. Ráno mě Cindy probudila. Všimla jsem si, že věci, které jsem měla v koupelně dole, jsou vyprané a vyžehlené, pověšené na ramínku, boty se leskly jako zrcadlo. No jo, jsem tedy paní, neboli madam, jak říkala Cindy. Spočinula jsem na ní zrakem. Upravená, usměvavá. V mžiku jsem se rozhodla: “Cindy, u mně to bude to samé jako u Miss. Ráno mě budeš budit výhradně nahá a nahá mi pomůžeš s koupelí. Pak teprve uvidím, jestli ti dovolím se obléct.” “Jak si přejete, madam.” Cindy bleskurychle shodila všechno, co měla na sobě a pak šla se mnou do koupelny. Mezi mytím jsem se dozvěděla ledasco o domě a zvycích, třeba to, že se zde neobědvalo, ale každá z paní, tedy i já, si mohla z obsáhlého jídelníčku vybrat cokoliv a nechat si to přinést kamkoliv, což bylo jisté příjemné. Neměla jsem v lásce okázalé a nákladné hostiny. Stejně člověk sní jenom to, co se do žaludku vejde a může toho být na stole třeba celá hora. Po koupeli mě Cindy opatrně osušila, přirození velice jemným ručníkem a mezi pysky zajela velmi jemně. Pomohla mi obléknout se a odváděla mě k snídani. Po jídle mně Miss s Luisou prováděly po domě a ukazovaly, kde co je.

V přízemí byla dokonce i gynekologická ordinace a z ní vedly dveře do místnosti vybavené jako trestnice. Paradoxně hůře, než byla ta vedle mého apartmá. Z haly byl také přístup do knihovny a videotéky. Dveře však byly uzamčené, Miss mi vysvětlila, že přístup má pouze ona, Luisa a další klíč že dostanu já. Při návštěvě mě smí obsluhovat pouze Cindy. Zřejmě v knihovně byly staré a hodnotné knihy. Byla jsem dost překvapená, když jsme šly navštívit i sklep. Co bych v něm proboha dělala? Záhy jsem ale zjistila, že není sklep jako sklep. Otevřely jsme dveře a vešly. Krátkou chodbou jsme sestoupily do místnosti, kde kralovala jedna ze služek. Místnost měla velké dveře na úrovni okolí a tudy se do domu dodávaly potraviny, o čemž dotyčná služka vedla záznamy a vůbec celé účetnictví, jak jsem viděla. Teprve další dveře vedly do sklepa. Neovanul mě ale typický závan stuchliny. Chodby byly vykachlíkované a osvětlené zářivkami, ve vzduchu byla cítit silná jablečná vůně. Pochopila jsem proč až když otevřela další dveře. To sklepení byl obrovský sklad potravin. Zelenina, konzervy, v jiném oddělení cigarety, pití, v dalším koření, mouka, cukr a podobně. Nestačila jsem si všechno prohlédnout, ale to byly snad zásoby pro regiment vojska. Miss se k mému údivu smála a vysvětlila, že zásoby jsou na třicet dní, aniž by nahoře někdo poznal, že se nejedná o právě dovezené zboží. Pomyslela jsem si, že tu v tom zboží musí ležet ukrutné peníze a Miss bude zřejmě velice bohatá. “Má drahá, jsem milionářka a navíc vlastním pořádný balík akcií několika velice dobře prosperujících firem. Ne že bych se chlubila, sem jsem vás dovedla jenom proto, abyste viděla, že si můžete přát cokoliv, kdykoliv a v jakémkoliv množství. Nepamatuji se, že by nějaké mé přání nebylo splněno. No a tady je ještě východ ven,” ukázala na dveře v pozadí. “Tam je sklad brambor, dál rybníček, kotelna a sklad nějakého neřádstva na topení, mazut nebo tak nějak se to jmenuje. Topení je rozvedeno pod podlahami, nemám ráda ty nestvůrné radiátory kolem zdí,” vysvětlovala mi za chůze. Inu, prachy dělají divy, pomyslela jsem si. V hale mě zavedla ještě do jedné místnosti s tím, že ta by mě měla zajímat. Nechápala jsem proč, byla to obyčejná koupelna, hůře zařízená než nahoře, jediné, co v ní bylo pěkné, to bylo zrcadlo – jistě stará práce, soudě dle rámu. Byl vyřezávaný, plný různých zvířátek. Miss ho pohladila a k mému úžasu se před námi otevřely dveře a odhalily schody dolů.

Nyní jsme se ocitly v dalším sklepě. Rovněž tady byly kachlíky hnědé barvy a mnohem silnější světlo zářivek. Procházely jsme chodbou asi dvacet metrů dlouhou, po pravé straně troje dveře, nalevo asi po každých třech metrech jedny. Oplechované, se silnou závorou a kukátkem. Chodba se ostře lomila doprava, rovněž zde bylo vlevo více dveří, ale vpravo žádné. A znovu doprava, zase na pravé straně dvoje dveře a vlevo asi patery. Po dalším odbočení a projití chodby jsme se ocitly na místě, kde jsme svoji cestu začaly. “Tak, Joy, tady je naše pravé království. Půjdeme se posadit a popovídat, nebudeme přece stát na chodbě.” Odemkla jedny dveře a vešly jsme. Byl to nádherně zařízený salónek. Posadily jsme se kolem stolku do křesel. Nezbytné cigarety byly po ruce. Luisa z lednice vytáhla Permont a sodu, nalila a posadila se také. “Joy, včera jsme se bavily jenom tak povšechně o trestání služek. Máš stejný názor jako my, rákoska a výprask na zadnici opravdu mnohdy nestačí. Jsou proto nutné přísnější tresty a proto jsme vybudovaly tady to nádherné podzemí. Jak na tebe působí křik a nářek trestané? Není ti nepříjemný?” “A proč by měl být? Přece proto trest uděluji, čím více řve, tím jsem spokojenější, protože vím, že trest plní svůj účel!” “Vidím, že si budeme opravdu rozumět. I pro mne je jejich nářek rajská hudba, ovšem k tomu, aby pořádně řvaly pouhý nářez nestačí a proto máme s Luisou i jiné metody než je pouhý výprask.” “Smím vědět jaké, Miss?” “Jistě, má drahá. Zkrátka je mučíme a nebo na nich provádíme bolestivé zákroky.” “Zákroky? Tomu nerozumím.” “Ale to je jednoduché. Jsou to třeba injekce do bradavek, do poštěváku, sešívání kundy a podobně. To je potom řev pořádný, protože se to dělá bez umrtvení a bez roubíku v puse. To by nahoře nešlo, proto tyto podzemní zvukotěsné prostory. Nad námi jsou tři metry železobetonu, sem ani ven nepronikne ani sebehlasitější rámus. Kdyby nahoře byla válka, dozvíme se to až když vylezeme! A tedy se vás ptám, jestli jste ochotna se na tom podílet s námi, potřebujeme už zdatnou pomocnici.”

“Samozřejmě, že se ráda zúčastním, to víte, v domácnostech tohle nešlo a moc bych si přála to vyzkoušet.” “Budete mít příležitostí hromadu. Mimochodem, neuražte se, ale včera jsem si všimla, že máte pěknou buclatou kundičku a slušně vyvinutého poštěváka. No, nečervenejte se, je to tak. Ráda bych, abyste na těchto místech nosila intimní šperky jako my. Pochopitelně je zaplatím. O tom ale až později. Tady dole je už pár děvek zavřených, taky jsou tu v karanténě tři nové služky a i ta malá potvora Jane tu čeká na potrestání. Už na ni jenom výprask neplatí. Mučírny tu máme zařízené dokonale, to poznáte sama. Dneska je neděle a už dost po poledni, on ten čas letí. Půjdeme ke mně na odpolední čaj, pokud máte hlad, objednejte si podle lístku, co chcete, donesou vám to ke mně.” Opustily jsme salónek a odešly ven. K mému překvapení jsme ale vyšly úplně někde jinde, v nějaké chodbě, kde velký portrét nějakého vojevůdce maskoval vchod. Nahoře ve svém apartmá přivolala Miss služku a nechala naservírovat odpolední čaj a nezbytnou šunku. Služka vše rozložila na stolku a zeptala se na další přání. “Zatím žádné a nepřejeme si být vyrušovány, jasné?” “Ano, Miss.” Vysekla pukrle a odešla. “Tak dámy, vedro je jako včera, uděláme si pohodlí!” Miss šla příkladem a odstrojovala se, my s Luisou ji následovaly. Už jsem si pomalu zvykala. Po čaji řekla Miss: “Luiso, podejte, prosím, moji šperkovnici s intimními šperky. Vy, drahá Joy přistupte blíž ke mně.” Postavila jsem se před ni. Přejela mě pohledem shora dolů a pak si mně stáhla na klín. Nijak jsem se nebránila. Luisa položila na stolek objemnou šperkovnici a otevřela ji. Byla to záplava až oči přecházely. Miss mi hladila prsy, pojednou ukázala na pár rozkošných malých motýlků. “Jak se vám líbí?” “Nádherné!” Miss je vzala a nasadila mi je do propíchnutých bradavek. Natočila ke mně šperkovnici se zrcadlem: “No, sluší vám, že?” “Myslím, že ano.” “Jsou vaše, daruji vám je.” “Ale, Miss, to je moc drahý dárek…” “Neodmlouvat! I vychovatelka musí poslouchat,” řekla s úsměvem a zlehka mě pleskla dlaní přes zadek. “Už se těším, až vám budu moci připevnit šperky na váš rozkošný poštěvák a baculatou prcinku, nebojte se, nic to není. Luisa to umí dokonale…”

Při těchto slovech jí ruka sjela níže a jemně mě pohladila přes holé přirození. Celá jsem se zachvěla, zvláště, když pak jeden její prst vniknul mezi pysky, vnořil se do mé pochvy a pak pomalu vyjížděl a spočinul na poštěváku, který začala jemně třít. Mimoděk jsem zavřela oči a uvolnila sevření stehen, které stejně nebylo silné. Ucítila jsem doteky na prsech – to mi Luisa odepínala šperky z bradavek. Sotva je sundala, počala mi bradavky jemně hníst a dráždit. Ve spojení s drážděním poštěváku to bylo hrozné. Já jsem se nikdy nedomnívala, že budu mít cokoliv společného s lesbami, ale tady to bylo zjevné a co horšího, ono se mi to líbilo! Zcela jsem se uvolnila a když Luisa nastrčila svůj prs před má ústa a bradavku vsunula mezi mé rty, pochopila jsem ihned, co chce, a začala ji silně cucat. Luisa střídala oba prsy, silně mi je tlačila na obličej, sama kroutila mými bradavkami. Miss se posunovala v křesle, až skoro ležela, ale stále přitom dráždila můj poštěvák. Luisa mě pojednou stáhla na zem a obrátila obličejem k Miss a moje ústa přitiskla na přirození Miss, které mezi široce rozevřenými stehny rudě svítilo proti mně a bylo mohutně vlhké s velice naběhlým poštěvákem. Pochopila jsem, co chce, a chvílemi jí poštěvák cucala a chvílemi lízala rozevřenou pochvu. Luisa klesla pode mě a to samé prováděla s mým přirozením. Zcela mě ovládlo mohutné vzrušení a když Miss sevřela do svých dlaní moje prsy a silně je hnětla, cítila jsem prudké záškuby uvnitř pochvy. Natáhla jsem ruce vzhůru a sevřela její prsy do dlaní, pevně jsem je stiskla a palci dráždila naběhlé bradavky. Luisa lízala mě a chvílemi mě jemně kousala do pysků a do poštěváku, nakonec už se to nedalo vydržet, nezadržitelně se blížil můj orgasmus, ještě před ním ale dosáhla vyvrcholení Miss a její šťávy vystřikovaly pod prudkými stahy pochvy na můj obličej a stékaly dolů až na prsy a břicho. Když malou chvilku na to zasunula do mojí řiti prst, bylo to hotové – potkal ji stejný osud jako mě. Šťáva jí zkrápěla obličej a já byla udělaná jako snad nikdy. Cítila jsem chvění v podbřišku, škubání v pochvě a její prudké stahy. Miss na tom byla obdobně, už dávno jsem neměla stydlivě zavřené oči, ale pozorovala jsem její reakce. Nakonec jsme klesly všechny tři na podlahu a vyčerpaně odpočívaly. Ležela jsem mezi nimi uprostřed. Miss si pohrávala s mými prsy a Luisa hladila rozpálené přirození. Mlčení prolomila Miss, která s pohledem upřeným na mě řekla: “Omlouvám se, Joy, jste ale tak krásná a máte tak svůdnou postavu, že jsem to prostě nevydržela.” “Oh ne, neomlouvejte se, Miss. Sice jsem to nikdy v životě takhle neprožívala, ale musím říci, že to bylo krásné. Spíše bych se omluvit měla já, jestli to nebylo to, co jste očekávala, nemám v tomto praxi…” “Tak se na mě nezlobíte?” “Kdepak, v žádném případě.” “Jste velkorysá, to se mi velice líbí. Nu, nyní se vykoupeme a pak si dopřejeme trochu zábavy. Luiso, nech připravit koupel a nezapomenout na Cindy!” “Bez obav, Miss!”

Luisa se zvedla a odešla k domácímu telefonu, kterým dala rozkazy. My s Miss jsme se zvedly a posadily se zpět do křesel, s nezbytnou cigaretou a skleničkou Permontu. Luisa se připojila za malou chvilku. Ona i já jsme tedy vypadaly – obličeje i prsy zalepené výměšky, rozcuchané jako čarodějnice. Jenže to tady asi nevadilo, alespoň Luisa se nijak nesnažila upravovat a když přišla služka ohlásit, že koupel je připravená, zvedly jsme se a tak, jak jsme byly, docela nahé, ji následovaly do koupelny. Zde už čekaly naše služky. Koupel měla neobvyklý průběh. Nejprve se Miss položila na vyšetřovací křeslo a její služka jí do pochvy zavedla silný nástavec gumového balónku a krátkými, ale důkladnými výstřiky jí vypláchla pochvu. Lady se pak ponořila do bazénku a na křeslo šla Luisa a po ní i já. Cindy zručně udělala to samé mně. Bylo to něco vlahého a nemohu říci, že by to bylo nepříjemné. Vlezla jsem také do bazénu a Cindy mě následovala. Místa bylo dost pro všechny, ačkoliv nás tam bylo šest. Musím uznat, že Cindy se v tom vyznala, její ruce byly jemné a pracovaly velice hbitě. Tak jako jsem pozorovala u Miss a Luisy, i já jsem nestoudně rozevřela stehna a Cindy mně jemnou houbičkou vymývala rodidla. Koupel byla u konce a služky nás osušovaly. Navlékly na nás stejně průsvitné župánky jako včera. “Tak, kurvy, uklidit tady a potom u mě v salónku, aby se tam všechno jen lesklo!”

Vyšly jsme do předpokojíku. Jemné pohlazení rámu a cesta za zrcadlem byla volná, tentokráte ale z jiné místnosti a také dolů vedlo více schodů. Zamířily jsme do známého salónku. Cestou se ptala Miss Luisy, kdo je určen k obsluze. Dozvěděla jsem se, že nějaká Evelyn. Nic mně to jméno neříkalo, takže jsem tomu nevěnovala ani moc pozornosti. Snad je zbytečné popisovat stále stejný obřad – zapálení cigarety a pití Permontu. Spíše si zaslouží popis služka, která nás očekávala. Urostlá, kolem dvaceti let, samozřejmě vyholená. Ovšem to, co se jí dmulo na hrudi, se nedá v žádném případě nazvat poprsím. Nejvhodnější název by zřejmě byl vemena! Se svými čtyřkami jsem proti ní byla kojenec. To, co u ženy bývá bradavkami, u ní byl válec dobře pět centimetrů dlouhý a dvoucentimetrového průměru. Při každém kroku se jí ty hroudy pohybovaly nahoru a dolů. Myslím, že to pro ni nebylo nic příjemného. “To je Evelyn,” krátce mě informovala Luisa. “Joy, odlož si župan, změří si tě, aby ti mohla donést oblečení.” Měření bylo velice krátké. Nejprve obvod pod prsy, pak obvod kolem pasu, délka od pupku dozadu na kostrč a nakonec obvod prsu u těla – to bylo všechno. Otočila se a odcházela. Nyní jsem ji uviděla zezadu. To děvče muselo být krutě bičováno, protože od lopatek až po ohbí kolen bylo její tělo poseto jizvami různých velikostí, hloubky i šířky, zvláště na zadnici byly přímo díry po hlubokých jizvách. Než jsem stačila dokouřit cigaretu, byla zpět. Oblečení bylo vskutku jednoduché. Kožená podprsenka s otevřenými košíčky, takže dvě třetiny prsu byly venku, kožený pás, od kterého vedl další, v místě nad přirozením rozšířený a ve tvaru trojúhelníku se dále zužoval a druhým koncem byl připevněn vzadu na pásku, takže pouze kousek podbřišku a stydké pysky byly zakryty. To bylo všechno. Totéž si oblékly Miss a Luisa. Kupodivu to bylo docela pohodlné. “Připrav večeři tady dole. Můžeš si vykouřit cigaretu a nalít sklenku Permontu. Přijdeme za chvíli.” Miss vyšla ze dveří a my ji následovaly. Prošly jsme kolem mnoha dveří, u jedněch jsme zastavily. Luisa odstranila bytelnou závoru a otevřela masivní dveře.

“Vylez, kurvo!” Její hlas byl nyní jako břitva. Z kobky vyšla – Jane. Služtička, která byla s nimi ve městě. Trochu pobledlá, úplně nahá, jen s koženým obojkem kolem krku a k němu měla připoutány obě ruce. Luisa s ní smýkla do chodby. “Do béčka, čubko!” Jane udělala několik rychlých kroků a postavila se před dveře označené velkým písmenem B. Pomalu jsme ji následovaly. Luisa dveře otevřela a vešla. Miss Jane kopancem do zadnice popohnala za ní. Vešla jsem jako poslední. Očekávala jsem, že jí budou nejdříve domlouvat, jako jsem to musela ke své nelibosti provádět u mnou vychovávaných dětí já. Jenže tady byly poměry trochu jiné. Luisa jí sejmula obojek a uvolnila od něj i ruce. “Služky jsou tu proto, aby sloužily a panstvo poslouchaly na slovo. Pokud tak nečiní, je nutno jim jejich povinnosti připomenout, proto jsi tady. Lehnout nahoru, ruce natáhnout za hlavu,” ukázala Luisa na jakýsi stolec, který zřejmé sloužil k více účelům. Potichu vzlykající Jane se na něj položila a natáhla ruce. “Otočit, kozama nahoru, svině!” Rychle změnila polohu. Dostala kovová pouta na zápěstí, uprostřed spojená řetízkem a z jeho středu zase vedl řetízek, který Luisa zahákla na lanko vedoucí z navíjecího mechanismu. Přes břicho ji přitáhla širokým koženým pásem a nohy upoutala na pohyblivé podložky, nakonec navinula lanko od pout tak pevně, že Jane byla natažená tak, až jí byla vidět žebra.

Tak, kurvo. Výprask na prdel nestačí, odnesou to tedy kozy!” Miss mi podala krátký karabáč na konci opatřený kovovou kuličkou. “Deset na každou kozu a snažte se zasáhnout bradavku. Ta svině je ke kojení potřebovat nebude! Do toho, Joy, chci vidět, jak si počínáte!” Vzala jsem podávaný nástroj a několikrát s ním švihla na zkoušku do vzduchu. Pak první rána zasáhla prs připoutané Jane. Ječivý výkřik projel vzduchem. Prásk… práááásk…!!! Jekot trestané už zněl nepřetržitě a na prsech byly dopady karabáče pořádně znát. Další ranou se mi podařilo konečně zasáhnout bradavku, znovu a znovu. Objevila se první krev. Ustala jsem a s obavami jsem se podívala na Miss, jestli jsem to snad nepřehnala. Chvělo se jí chřípí a byla evidentně vzrušená, protože její bradavky trčely jako hřebíky kupředu. “Dál, jen dál, pokračujte, drahoušku. Na pár kapek krve se vykašlete, ta svině jí má dost! Výborně… výborně! Deset! A nyní druhou kozu… jen jí dejte zabrat!” Pokračovala jsem ve výprasku. Přiznám se, že jsem byla také vzrušená. Konečně mohu trestat, jak já chci, ne jen nějaké jemné pleskání přes zadek jako to bylo v rodinách s dětmi. Jane se přestala úplně ovládat a obloukem z ní vystříkla moč a rozpleskla se na dlaždicích. “Už uchcává, no to ti přijde draho, svině nečistá,” zuřila rozvášněná Miss. “Luiso, nohy nahoru a stehna od sebe, aby měla pořádně vystrčenou tu svoji špinavou píču! Já už ji odnaučím tady chcát!” Než jsem dala poslední ránu na naběhlý a zkrvavělý prs, stačila Luisa už provést rozkaz Miss. Ta už mi podávala důtky s mnoha prameny. “Vysázejte jí dalších deset na píču! Ale pořádných, aby ji to chcaní přešlo. Nešetřete ji!” Nu, nemusela mi říkat dvakrát. Za chvilku měla Jane kundu nateklou, že to vypadalo jako dva buřty těsně u sebe, v každém případě, kdyby si chtěla zaprcat, myslel by každý, že je ještě panna. Luisa i Miss byly nadšené.

“Výborně, výborně, Joy! Konečně máme vychovatelku, která ví, co se od ní očekává! Sakra, jo jsem mokrá, úplně jsem se u toho udělala!” Miss byla vskutku nadšením bez sebe. “Já jsem taky…” připojila se Luisa. Usmála jsem se a přidala se: “Když mám být upřímná, i já mám sakra mokro mezi nohama.” “Tohle byl napoprvé vynikající výkon, tedy teprve nyní ty naše kurvy poznají, že mně neříkají nadarmo Sanguinary Miss, nyní poznají, jak se bude trestat u Miss San. Rozhodně si každý trest budou pamatovat!” “Miss, Jane je asi v bezvědomí,” upozornila jsem ji. Jenom krátce na ni pohlédla a mávla rukou. “Evelyn se pak o ni postará, nyní půjdeme na trochu osvěžení a především se necháme vyčistit, je mi to nepříjemné. Kdo ale mohl tušit, že svoji práci tak dokonale ovládáte!? Příště si vezmeme vatové vycpávky, aby vsákly naše výměšky.” Miss zamířila ke dveřím a my šly za ní. Jane zůstala připoutaná a v bezvědomí na stole. Odebraly jsme se do salónku. Evelyn zřejmé měla rozkazy předem, anebo věděla, co bude potřeba, protože v rohu salónku byl odtažen závěs a odkrýval nezbytné gynekologické křeslo. Všechny jsme si odložily podprsenky a Miss mi pokynula: “Joy, položte se na křeslo a upravte si nohy do podpěrek. Máte teď kundičku pěkně provlhlou, tak vám Evelyn změří, jak je hluboká, aby pro vás mohla připravit roubíkové kalhotky, pak vás umyje. Ne, ne, kalhotky si nechte, sundá vám je až na křesle.”

Bez váhání jsem se položila. Evelyn měla připravenou jakousi kovovou tyčku se zaobleným koncem a uprostřed s nějakým půlkulatým sedlem. Otevřela zásuvku pode mnou a pak mi zručně rozepjala a stáhla kalhotky. Slyšela jsem zřetelně, jak ze mě pomalu odkapávají výměšky. Evelyn mi roztáhla pysky od sebe a počala mi zasunovat tyčku pomalu do pochvy. Protože jsem byla důkladně mokrá, šlo to docela dobře. “Až se vám opře konec o dno, řekněte mi, prosím…” Evelyn pokračovala, až jsem ucítila tlak na dně pochvy. Upozornila jsem ji na to. Stáhla půlkruh navlečený na tyčce tak, až se mi opřel o stydké pysky, pomalu tyčku vytáhla a odložila. Pak vzala jeden z mnoha gumových balónků připravených na stolku vedle křesla, zasunula mi do pochvy dlouhý irigátor a vstříkla do mě jeho obsah. Ucítila jsem příjemné teplo a pak se šuměním kapalina ze mě vytékala. Omyla mi pysky i stehna a pak mě jemným ručníkem osušila a pomohla z křesla dolů. Po mně následovala Miss a Luisa, jenom s tím rozdílem, že u nich neprováděla měření. Neprojevovala jsem přílišnou zvědavost, jistě budu mít více příležitostí podívat se na jejich přirození. Posadila jsem se do křesla s cigaretou a v krátkosti si vše v duchu shrnula. Bylo mi to jasné. Sadistické lesby, ve kterých bolest druhých probouzí silné sexuální pudy. Nakonec, já mohu těžko posuzovat – že mám sadistické sklony, to jsem věděla už dávno, ale že jsem i trochu lesba, to pro mě tedy bylo něco nového. Nakonec, proč ne? Udělala jsem se pěkně, dvakrát za sebou a při tom nehrozí, že bych byla naprcaná. Už jen to je velké plus, čurák v kundě přece není všechno. Sesedly jsme se zase všechny tři kolem stolku. Evelyn nalila Permont a Miss jí poručila: “Dojdi do béčka, je tam přivázaná ta svině Jane. Možná, že je ještě v bezvědomí, tak ji polej vodou a dej ji do cely. Pořádně tam uklidit, pochcala se, mrcha. Potom se sem vrátíš a dál se uvidí.” “Jak poroučíte, Miss!” Udělala poklonu, jen se jí prsy zhouply.

Nemohla jsem si odpustit poznámku: “Ta má ale pořádný vemena!” “To jo, máme tu ještě jednu takovou, taky ji poznáte.” “Koukala jsem, že má pořádně zřízená záda a zadnici…” “To ano – ona totiž byla velice vzpurná služebná. Nejdříve nechtěla vyholit, pak se zase bránila prohlídkám kundy, odmítala chodit bez podprsenky a kalhotek a tak to šlo dokola, až už toho bylo dost. Nejvíc nás ale naštvalo, když se s námi dvěma nechtěla milovat. Naše trpělivost přetekla a odtáhly jsme ji sem dolů, na samotku. V prvním návalu zlosti jsem jí chtěla uříznout kozy, víte, nejdříve stáhnout z kůže a pak po kouskách odřezávat. Luisa ale namítala, že by to byla jen krátká zábava a tak jsme se rozhodly ji bičovat, kozy že necháme na jinou chvíli. Denně jsme ji potom bičovaly dvakrát, dopoledne a odpoledne, pokaždé po pětadvaceti. Nástroje se střídaly – tu to byl karabáč, tu zase důtky, bičík, rákoska, no prostě, podle nálady. Aby to kozám nebylo líto, Luisa jí do každého cecku ob den píchala nějaké hormonální injekce, pěkně středem bradavky a pořádně hluboko. Nejdříve se nic nedělo, ale po dvou týdnech se jí kozy začaly nalévat a pořádně zvětšovat, to samé i bradavky. Potom jsme jí začaly na poštěvák věšet závaží, měla jste ji slyšet, když se jí na poštěváku houpala kilovka a musela při tom ještě dělat dřepy! Bičování trvalo celý měsíc, denně, bez přestávky. Už po třech týdnech slibovala hory doly a sotva se otevřely dveře samotky a uviděla mě nebo Luisu, celá se klepala. Záda, prdel a zadní stranu stehen měla permanentně rozsekané do krve. Po měsíci jsem se rozhodla to s ní znova zkusit. Vzaly jsme ji do ordinace, Luisa se položila na kozu a Evelyn dostala rozkaz vylízat jí kundu. Poslouchala jako hodinky. Po Luise jsem se na kozu položila já a obsloužila i mě. Dala jsem jí tentokrát na vybranou. Absolutní poslušnost a plnění rozkazů a nebo se bude v bičování pokračovat tentokráte ovšem přes kozy a píču. To víte, má drahá, že slibovala poslušnost. Odložila jsem proto dočasně další trestání a také jsem jí to řekla – jakmile se proviní, budeme v bičování pokračovat! Ví to moc dobře a taky se podle toho chová. Pamatuješ, Luiso, jak jsme jí trhaly chlupy na kundě? Ne oholit, ale pěkně jeden po druhém vytrhnout. Zabralo nám to tenkrát pomalu týden. Nebo ta prohlídka kundy,” zasmála se Miss při další vzpomínce. “Tenkrát jsme jí rozevřely píču, že ji měla jako hrnec. Řvala u toho pořádně, ale Luisa nepovolila. Nechaly jsme ji potom s rozevřenou kundou ležet na koze pět hodin, samozřejmě připoutanou. Jo, ta svině bude poslušná, to jsem si naprosto jistá!” “To ráda věřím, po takovéhle zkušenosti,” usmála jsem se. “Doufám, že se od vás něco přiučím z praxe, zatím znám vlastně pouze teorii z knížek, které jsem přečetla.” “Co jste četla?” “No snad jako každý, nejdříve knihy od de Sadea, Masocha – to ale není nic pro mě, myslím Masoch. Zajímavější už byly další knížky: Krvavé orgie, Harémové otrokyně, Vládce podzemí a od Sarottiho Cukr a bič.” “To všechno najdete v knihovně a ještě mnoho dalších. V žádném případě se tu nebudete nudit, drahoušku…”

Evelyn se vrátila zpět. “Zavřela jsem ji zpátky do kobky. Ječí jako postřelená svině. Dostala obojek a ruce jsem jí připoutala k němu.” “Správně. Bude tu týden. Ráno jí dáš pořádný klystýr a po něm do prdele zázvorový čípek, osprchuješ jí kozy a píču horkou vodou, jenom ale povrch, do kundy ne! Na hácích ji necháš viset do oběda. Jídlo normální, aby něco vydržela, musí být při síle. Tady ti představuji slečnu Joy, oslovovat ji budeš madam a poslouchat jako mě a Luisu. Je to nová vychovatelka a jak dovede vládnout karabáčem už jsi měla příležitost vidět na Jane. Zvedni si kozy nahoru!” Evelyn si podložila mohutné prsy dlaněmi a zvedla je směrem k ramenům. Miss přejela dlaní pod nimi po hrudi. Zpocené a zapařené. To se musí vyvětrat. Zítra, až to obstaráš s Jane, si připneš na bradavky zvedačky a do večera budeš chodit tak. My budeme mít dost práce s pohovory s novými přírůstky, to ale neznamená, že tě některá z nás nezkontroluje! Dej to tady do pořádku, můžeš si vzít dvě cigarety a nalít sklenici Permontu. Podej nám župany!” Oblékly jsme se a šly nahoru. Rozešly jsme se do svých pokojů, tentokrát nebyla společná večeře, bylo taky dost hodin. Ovšem jídlo bylo připraveno v mém salónku, zase šunka a misky se salátem. Cindy mě očekávala. Svlékla jsem župan a hodila jí ho. Obratně ho zachytila.

“Svlíkni si ty hadry, povečeříš se mnou!” “Ale… madam!” Rychle si odložila. “To přece nejde, jsem jenom obyčejná služka…” Přistoupila jsem k ní, vzala mezi prsty její bradavky a s pohledem upřeným do jejích očí řekla: “Neodmlouvej, víš, že musíš poslouchat. Nebo se půjdeme podívat na chvilku do trestnice?” Silně jsem jí bradavky zkroutila. “Oh… ano, poslechnu, madam.” “No proto! Tak si sedni, dáme se do toho, je toho dost pro pět lidí, jez!” Upejpavě jedla, bylo vidět, že na to není zvyklá, jíst u jednoho stolu se svojí paní. Najedly jsme se a Cindy uklízela nádobí na vozík. Zapálila jsem si a dovolila Cindy také cigaretu a sklenku místního nápoje. To už jsme seděly v křeslech. Zcela nestoudně jsem si prohlížela její nahé tělo. “Poposedni na kraj křesla a rozevři stehna! Víc, čubko! Hm. Píču máš baculatou a sevřenou jako mladá holčina. Kolik ti je let?” “Devatenáct, madam.” “Jak dlouho tu sloužíš?” “Třetí rok.” “Takže to tu dobře znáš. Podáš mi nějaké informace, ale dnes už ne, je dost hodin, půjdeme spát.” Zvedla jsem se. Cindy mě doprovodila do koupelny a pomohla při sprchování. To se musí uznat, uměla to. Člověk pomalu její prsty ani necítil, jak byla jemná. Zalezla jsem do ložnice. Cindy ještě uklidila koupelnu a pak ke mně nakoukla. “Budete si ještě něco přát?” “Ne, můžeš už jít spát.” “Děkuji, dobrou noc, madam.” Zmizela a já spokojeně usnula. Nebyl to špatný začátek!

Ráno po obvyklé toaletě a po vydatné snídani jsme se chvilku bavily a pak mě Luisa provázela po domě a ukazovala různá jeho tajemství. Bylo jich nepočítaně. Předpokládala jsem, že také přijdou na řadu nové služky, jak o tom mluvila Miss včera. Zmínila jsem se o tom Luise. Odpověděla mi, že došlo ke změně, úplně včera zapomněly, že mě musí řádně vybavit. Prádlo, šaty, boty a tak dále. Co pod tím pojmem vybavit myslela, jsem poznala, když asi za tři hodiny jsem se vrátila do pokoje. Nestačila jsem se divit. Všechny skříně po celém bytě byly dokořán a Cindy kmitala sem tam. Uklízela hromady, které snad byly úplně všude. Miss tedy nebyla opravdu žádná skoupá ženská, která sedí na svých úsporách. Nezmohla jsem se ani na slovo a jenom mlčky seděla u stolku a sledovala uklízení. Bylo to k nevíře. Napočítala jsem patnáct párů bot, spodních kalhotek tři tucty, prostě, kdybych měla všechno vypisovat, byl by to seznam jako ve skladu malého obchodu. No nechtěla bych to platit. Nakonec, nebylo proč se vzrušovat, jedno přísloví říká, že platí ten, kdo objednává a to jsem já rozhodně nebyla. Spokojeně jsem pokuřovala u stolku a upíjela ledový džus. Po delší době se ozvalo zaklepání a na moji výzvu vstoupila Luisa, úplně nahá. “Co děláte, má drahá? U tohohle nejste nic platná, pak si to zkontrolujete. Jdeme se opalovat na terasu, půjdete s námi?” “Jistě, ráda, proč ne… Beztoho mi tady z toho všeho jde hlava kolem. Jdete takhle?” “Jistě, slunce pere jako zblázněné. To tu nebývá zvykem, tak se toho musí využít. Miss už tam je.” Shodila jsem blůzku a sukni a jenom v botkách šla za Luisou. Výhoda byla, že tady se sebou nic nemuselo nosit, všechno bylo vždycky na místě, kde se člověk právě pohyboval. Cigarety, pití, ručníky, opalovací krémy – všechno na dosah.

Vešly jsme na terasu. Miss se rozvalovala na lehátku, její tělo se lesklo pod nánosem opalovacího oleje, doširoka roztažené nohy odhalovaly její polootevřené přirození, ze kterého nahoře vykukoval poštěvák. “Helou, kde se flákáte!? Takové počasí se musí využít. To by byl úplný hřích být s nějakýma špinavýma courama dole, ty nám neutečou, ale počasí se může zkazit. Však to tady známe až moc dobře. Už tohle je zázrak, že to vydrželo tak dlouho!” Než jsme stačily něco říci, objevily se dvě služky – samozřejmě nahé, jak jinak, a nastříkaly na naše těla opalovací olej. Položily jsme se do lehátek naproti Miss a s úplnou samozřejmostí roztáhly nohy. Krátký pobyt tady mi stačil k poznání, že Miss velice ráda pozoruje ženská přirození a pravděpodobně je srovnává se svým. Služky nám jemnými pohyby vtíraly olej do pokožky, samozřejmě i na přirozeních a prsech. Nikdy jsem na tohle nebyla, ale musím přiznat, že mi to nyní dělalo dobře a příjemně vzrušovalo. Nebylo divu, že mé bradavky důkladně ztuhly a zvětšily se, letmý pohled na Luisu mi ale prozradil, že nejsem sama. Mezitím přišla další služka s pitím a cigaretami. Mezi lehátka postavila malé skládací stolečky a na ty vše rozestavila. Služky ukončily svoji práci a odešly, když nám před tím ještě nastavily malé slunečníky tak, aby hlava byla ve stínu. “Dovolte, Miss, ráda bych se na něco zeptala. Nepochopím, jak služky vědí, kdy mají přijít a co mají dělat. Co jsem tady, tak jsem kromě těch v koupelně a Cindy s Evelyn a Jane žádnou jinou ještě normálně nepotkala!” “Má drahá, služky jsou od toho, aby sloužily a ne se mi tu producírovaly jako na přehlídce. A že vědí, co mají v daném okamžiku dělat? To je jednoduché, některé rozkazy dostanou již předem, něco znají od dřívějška a něco se dovtípí, ony nejsou neinteligentní krůty, ba naopak, některým to myslí až moc!” “Aha. A ještě něco. Co ta kvanta věcí v mém pokoji? To nikdy nemohu zaplatit. To bych musela sloužit bez platu deset let!” “Nic platit nebudete, to je ode mne. To víte, tady toho na sobě moc obvykle nemáme, ale občas je tu nějaká návštěva a nebo se jede do města, pak musíte být pořádně oblečená, že?” “No ale stejně je toho strašně moc!” “I není, musíte mít výběr. A už o tom nemluvte, určitě jsem svůj účet nezlikvidovala,” zasmála se Miss. Delší dobu jsme potom trávily mlčky, pouze čas od čas jsme se obrátily a nebo služka přinesla čerstvé nápoje. Ticho potom přerušila Luisa: “Tedy, to je pařák, to by se snad uvařily na slunci vejce. Asi si půjdu dát sprchu.” “Půjdeme všechny. Joy, nezlobte se, ale měla bych k vám jednu prosbu. Víte, šlo to tak nějak rychle, že jsme jaksi v tom zápalu zapomněly na jednu věc.” “A to je co, Miss?”

“Víte, jste přijatá jako vychovatelka a taky jako společnice, ostatně, vzpomínejte na včerejšek. Bylo to pěkné, mně se to moc líbilo. Co myslíte, bude to tak častěji? Nebo vám to vadí?” “Sice to pro mě bylo nezvyklé a poprvé, no ale myslím, že to nebylo špatné.” “Mně se to také líbilo a Luise také. Předpokládám proto, že se pomilujeme vícekrát a proto bych ráda, aby jste se podrobila gynekologické prohlídce. Ne že bych myslela, že jste nemocná, ale právě naopak. Víte, my používáme i nějaké pomůcky a jistě chápete, že se na ně nedíváme, ale strkáme si je do kundy. Chtěla bych mít jistotu, že to můžete bez nebezpečí dělat společně s námi. Nerada bych, abyste z toho pak měla potíže. Marodění s kundou je vždycky nemilé. Tak co na to říkáte, necháte se prohlédnout?” “Jak si přejete, nemám nic proti tomu, nebude to prvně. Hlavně mi musíte říct, kam mám zajet, asi máte svoji doktorku nebo doktora, já tady nikoho neznám.” “Ale má drahá, přece nenechám nějakého chlapa hrabat se ve vaší roztomilé prcině! Vy to sice nevíte, ale Luisa je skutečně lékařka, proto tady je. Prohlídku udělá ona a také vám založí osobní kartu, já ji mám také.” “Dobře, to bude ještě lepší, přece už jen paní Luisu za ty tři dny trochu znám. Kdy chcete, abych šla?” “Luiso, je všechno připraveno?” “Jako vždycky, Miss.” “Nu, takže, Joy, hned. Já se nechám prohlédnout taky, kdy jsem byla naposledy?” “Přesně si to nepamatuji, ale bude to dobře měsíc.” “No tak to je pravý čas. Vykoupeme se a pak se do toho dáme. Zdraví především,” zažertovala a pomalu se zvedala. Jak se zvedla, přispěchaly opět služky. “Připravit koupel, děvky. A hejbněte sebou!” Pomalu jsme vešly do chladnějšího domu. Nechápala jsem tu rychlost – než jsme pomalu sešly do spodní koupelny, už byla koupel připravená, včetně našich osobních služek. Hned jsme se ponořily do vody a služky nás začaly omývat. Oproti koupeli včera jsem si všimla, že služka Luisy má přes zadek tři pořádná, krví podlitá jelita. Zřejmě nebyla Luisa s něčím spokojená. Nešla asi pro nějakou tu ránu daleko. Koupel byla velice příjemná a osvěžující. Po ní jsme se ani neoblékaly. “Uklidit tady a těm sviním v kuchyni vyřídit, aby nám připravily čaj a zákusky, k večeři obloženou mísu rostbífu a ne zase šunku, to by si tady madam Joy myslela, že neznáme jiná jídla!”

Vyšly jsme z koupelny a zamířily k dolní ordinaci. Na řadu přišla nejprve Miss, s naprostou samozřejmostí se položila na kozu a zvedla nohy do podpěrek. Luisa si natáhla gumové rukavice, přitáhla si vozík s nářadím, přikrytým bílým přehozem. “Musím vám rozevřít víc nohy, Miss.” “Tak je rozevři, tady jsi paní ty, já jenom pacientka,” smála se Miss. Luisa jí pomocí otočného kloubu více rozevřela stehna. Přirození se poměrně dost rozevřelo. Luisa se mezi její nohy posadila a nasměrovala na její rodidla silné světlo. Odstoupila jsem stranou, nezdálo se mi vhodné přihlížet prohlídce Miss. Usmála se. “Nemusíš se upejpat, kunda jako kunda, klidně se dívej. Já proti tomu nic nemám.” Luisa již zasunula do rodidel rozvěrací kleště a velmi doširoka je rozevřela. Miss uvnitř něco měla, zahlédla jsem nějaký odlesk. Luisa vzala nástroj podobný háčku, pomalu jej vsunula do rozevřené pochvy a kontrolovala zrakem, kde je. “Už ho máme, pipinka nám snese vajíčko,” usmívala se a pomalu táhla. Něco zacinkalo o rozvěrák a skutečně, vytáhla cosi, co se opravdu podobalo slepičímu vejci. Odložila ho do misky a pak prohlížela vnitřek pochvy, ještě si přisvěcovala silnou svítilnou. Po prohlídce vnitřek vystříkala namodralým roztokem a pomocí tampónů ji pak vysušovala. “V naprostém pořádku, Miss. Kundička čistá a růžovoučká jak u malé holčiny. Dáme nové vajíčko a zase budete mít na delší čas klid.” Luisa odklopila víko skleněné nádoby a vyjmula z ní stejný předmět jako předtím z Miss vytáhla. Navlhčila povrch průsvitným gelem a pak mezi lžícemi rozvěráku předmět zasunula do pochvy a zatlačila až na dno. Povolila rozvěrák a vytáhla ho ven z pochvy. Stáhla podpěrky a pomohla Miss na zem. “Joy, položte se, prosím. Asi to pro vás bude trochu nepříjemné, nejste asi zvyklá na větší roztažení pochvy, že?” “Nejsem, ale to nevadí, přece něco vydržím.” Položila jsem se na křeslo a dala nohy do podpěrek. Už rozevření podpěrek bylo nezvykle široké. K mému překvapení Luisa vzala fotoaparát a přirození mi z různých vzdáleností a úhlů několikrát vyfotografovala. “Nebojte se, to nikdo nedostane do ruky, bude to založeno ve vaší kartě, ještě přidáme pár fotek roztažené pochvy, pak foto celé postavy a detailní fotky prsů,” usmála se Luisa a posadila se mezi moje rozevřené nohy. Chladný kov vniknul do mé pochvy a pak začalo rozvírání… Vydržela jsem to, ale od jisté chvíle jsem měla zatnuté zuby. Rozevřela mě tedy důkladně. Zase pár fotek, dokonce i vnitřek. “Krásně čistá! Naprosto zdravá, žádné jizvičky a trhlinky. Mívala jste někdy nějaké problémy třeba výtok nebo při menstruaci?” “Pokud si vzpomínám, tak nikdy nic.” “Nechcete si vyzkoušet masážní strojek jako má Miss? Já ho nosím také!” “K čemu je to dobré?” “Uvnitř toho vajíčka jsou tři malé kovové kuličky, při chůzi o sebe narážejí a příjemně to vzrušuje, zvláště při plném močáku a nebo při rychlejších pohybech. Je to naprosto neškodné, dokonce to může být zavedeno i při menstruaci.” “No můžeme to zkusit.” Kov zacinkal o kov a já cítila, jak do mě vejcovitý předmět hladce vklouzl. Bylo po prohlídce, ještě pár fotek před tmavou plentou a hotovo.

Po jídle jsme se rozešly, to se mi tady líbilo, že jsme nemusely být pořád pohromadě a každá se mohla věnovat svému programu. Sice jsem ještě za těch pár dní neměla nic plánováno, ale byla jsem rozhodnuta říci si o klíč od knihovny, čtu docela ráda. Musím se ale ještě jednou zmínit o předmětu v mé pochvě – skutečně to příjemně vzrušovalo, byly to jemné nárazy, to jsem ještě netušila, jaké je to ve spojení s vibrátorem! Když mi prvně zasunuly chvějící se vibrátor do pochvy tak daleko, až se špička dotkla vajíčka a rozechvěla ho, neudržela jsem se a křičela rozkoší. Bylo to neskutečně nádherné a ještě po vyjmutí vibrátoru se mi prudce stahovala a rozevírala pochva. Celodenní nošení bylo zpočátku nezvyklé, ale po krátkém čase mně to ani nepřišlo. Byla jsem překvapená, že Luisa je opravdová lékařka, ale ono to asi tak zvláštní nebylo, přece jen v domě bylo mnoho služek a ženského personálu a navíc se výborně hodila svým zaměřením k Miss. Po čase jsem se dokonce začala od ní učit gynekologii a různé způsoby vyšetřování, včetně latinských názvů a podobně, zkrátka vskutku důkladně. Později se mi tyto znalosti hodily. Začala jsem totiž s Miss a Luisou jezdit do jistého kláštera. Nikoliv snad proto, že bychom se chtěly stát jeptiškami. Prohlížely jsme novicky a protože u kláštera byl rovněž sirotčinec, i děvčata v něm. Ani některé řádové sestry neunikly naší pozornosti. Jistěže to nebyly prohlídky obyčejné, to je pochopitelné. Představená nechala nastoupit všechny sestry, pochopitelně nahé, a my jsme z nich vybíraly ty, které měly jít na “prohlídku”. Vybrané byly odděleny od ostatních, zůstaly už svlečené a byly odvedeny do podzemí kláštera. Právě tak to probíhalo v sirotčinci, zběžné a opravdové prohlídky se konaly u všech, ty, které již měly odpovídající věk, nastupovaly později jinde a určená děvčata byla podzemní spojovací chodbou přemístěna do kláštera, kde se podrobila prohlídce speciální, přesně podle našeho gusta. Většinou se již do sirotčince nevrátila, ale zůstala jako novicky v klášteře. Ale o tom bude řeč až dále…

V pokoji bylo perfektně uklizeno. Cindy se činila. Ukazovala mi, kde co je v jaké skříni, v salónku byl mezitím umístěn důkladně vybavený bar s pitím, pochopitelně Permont, ale i jiné značky, v zásuvce zásoba Dunhillek, ale i Astorky, Black Lady a jiné. Rozhodně se nedalo předpokládat, že bych trpěla nouzí v tomto směru. V duchu jsem se trochu pousmála nad množstvím šatstva – zatím jsem se tady pohybovala po většinu času úplně nahá a popravdě řečeno, docela mi to vyhovovalo, bylo to docela pohodlné. “Jsem s tebou spokojená, Cindy. Máš dobrou školu. Nerada svoje služky trestám,” mluvila jsem s ní, jako bych měla služky odjakživa. “Jsi pěkné děvče, takže nemusíš svoji krásu skrývat. Doufám, že ve výbavě služky máš také klasickou krajkovou zástěrku, že?” “Samozřejmě, madam.” “Výborně. Přeji si, abys mě od této chvíle obsluhovala pouze v ní. To bude pro další dny tvůj úbor, žádná blůzka, ani sukénka. Rozumíš?” “Ano, madam, mám se dojít převléci ihned?” “Není třeba. Tolik to zase nespěchá. Svlékni se do naha, kurvo!” Posadila jsem se do křesla, zatímco Cindy chvatně sundávala sukni a blůzku. Ukázala jsem prstem před sebe: “Tady se postav zády ke mně! Rozkroč se! Víc, děvko! Ještě víc, pořádný rozkrok! Podívám se, jak dodržuješ hygienu! Udělej pořádně hluboký předklon, rukama si roztáhni půlky od sebe a taky pořádně vystrč píču, svině!” Světle hnědá růžice sevřeného zadku a růžová sliznice pootevřené pochvy byly před mýma očima. Natáhla jsem ruce a roztáhla jí pysky od sebe, až sykla. “Co je, snad to nebolí?!” “Ne, madam, jenom jsem se lekla.” “No proto. Už jsem myslela, že ti to vadí. Jsem spokojená, vypadáš čisté. Nalej nám Permont a posadíš se se mnou.” Ukázala jsem na křeslo naproti. Nalila a posadila se, přesně jako včera, s rozevřenými stehny, pamatovala si to. Já si zapálila a přistrčila cigarety k ní: “Zapal si! Jsi sice čistá, ale píču máš zvlhlou docela dost. Kdy jsi si ji honila sama?” Trochu zčervenala. “To už je asi deset dní, co mi to Miss dovolila.” “Jak často masturbuješ?” “Jenom když to mám dovoleno. Někdy dvakrát i třikrát týdně a někdy zase celý měsíc nic.” “To vydržíš? Nebo si ji vyhoníš bez dovolení?” “Musím to vydržet. Na onanii bez dovolení jsou zde přísné tresty, to si každá rozmyslí.” “Jaké například?” “Já sama vím o jedné, co ji paní Luisa přichytla při podezřelých pohybech. Přestože se dušovala, že se jen otírala a nemasturbovala, nebylo jí to nic platné, dole v hale připravila paní Luisa vyšetřovací křeslo, na to ji uvázala a všechny jsme musely přihlížet trestu. Dokonce i kuchařky a pomocný personál ze zahrady a kotelny. Luisa jí sevřela poštěvák do kleští, strašně ho natáhla a pak odřízla, aby si prý neměla co dráždit. Služka strašně řvala a hodně krvácela, potom omdlela. Paní Luisa ji pak vyléčila, ale už nedělá služku, dělá pomocnici na zahradě.” “Doufám, že jsi si z toho vzala ponaučení!” “Rozhodně.” “Když si to budeš chtít udělat, požádáš mě. Uznám-li to za vhodné, dovolím ti to. Jak si to děláš?” “Prsty a vibrátorem.” “S druhýma služkama ne?” “Jen když Miss přikáže, obyčejně to musíme dělat před ní a nebo před paní Luisou, rády se na to dívají.” “Někdy mi to taky předvedeš, podívám se, jak to umíš. Už tě nebudu potřebovat, můžeš jít.” “A co vaše koupel, madam?” “Koupala jsem se dneska už dvakrát, jenom se opláchnu a na to tě nepotřebuji.” Vzala svoje šaty a s pukrletem odešla. Položila jsem se na postel, roztáhla nohy a zasunula si prostředník do pochvy. Snažila jsem se ze všech sil, ale kovový předmět v pochvě jsem nenahmatala. Sama bych nevěřila, že mám pochvu tak hlubokou. Uvědomila jsem si, že vlastně Luisa si nic nevyměnila, proč asi…?

Ozvalo se zaklepání na dveře. Rychle jsem prst vytáhla a pozvala návštěvu dál, ani jsem se nesnažila přikrýt, nikdo jiný než nějaká služka to být nemohl. Objevila se ovšem Luisa. “Joy, budete už spát, anebo máte náladu se jít se mnou trochu pobavit?” “Proč ne, na spaní je myslím stejně ještě brzo, mně se tedy zatím nechce.” “Výborně!” Vstala jsem a šla si vzít župan. Mávla rukou a řekla mi, abych zůstala tak. Ona byla nahá také. Vyšla jsem na chodbu. Vedle dveří stála čelem ke zdi drobná dívčina, rovněž nahá a uplakaná. Sešly jsme s ní do sklepení, tam ji Luisa předala Evelyn: “Dej jí pořádný klystýr, aby byla důkladně vyprázdněná, po něm nám ji přivedeš do ordinace Cé.” Evelyn třesoucí se dívku odváděla a my vešly do dveří s velkým písmenem C. “Poslyšte, Luiso, kolik jí je? Vypadá ještě jako dítě.” “Jen se nestrachujte, léta už na to má!” “Co provedla?” “Vzala jsem si ji do postele pro potěšení a ta malá kurva mě při lízání kundy kousla.” “Hodně?” “Ani ne, spíš jen víc stiskla zuby. Krev mi netekla,” zasmála se. “Jenže je to dobrá záminka k potrestání a docela na to mám dneska náladu.” Posadily jsme se ke stolku a zapálily si. To, co se nazývalo ordinací Cé, byla pochopitelně dokonale zařízená mučírna, jako ostatně skoro všechny “ordinace” v domě. Nic mě tady za těch pár dní už nepřekvapovalo. Dost dlouho jsme čekaly. Luisa zažertovala: “Sakra, ta Evelyn jí snad vymývá i žaludek, to je doba, že, Joy?” Než jsem stačila něco říci, otevřely se dveře a Evelyn vstrčila děvče dovnitř, jako by stála za dveřmi a poslouchala nás. “Omlouvám se, madam, ale ta malá mrcha měla v sobě svinstva, že jsem musela klystýr čtyřikrát opakovat, než konečně šla ven jen čistá voda.” “No dobře. Můžeš odejít.” Mávla rukou. Evelyn udělala pukrle a zmizela, dívčina zůstala stát kousek od dveří. Třásla se a po tvářích se jí koulely slzy. Vypadala opravdu dětsky, malé kozičky by se mně vešly pomalu do dlaní a celé to podtrhoval holý podbřišek. Nicméně, věřila jsem Luise a taky to nebyla moje starost, kolik jí je.

“Neřvi! To jsi si měla rozmyslet před tím, než jsi mě kousla, svině!” “Já… já… nechtěla, prosím, madam! Já jsem se lekla, jak jste mě švihla přes záda…” “Drž hubu! Příště se lekneš a ukousneš mi poštěvák, ne?! Takové výmluvy na mě neplatí! Vylez si na kozu!” Ukázala na vyšetřovací křeslo. Na rozdíl od ordinace nahoře zde bylo masivní, opatřené různými řemeny k připoutání a dalšími jinými vylepšeními. Plačící dívka se na křeslo posadila. “Co si myslíš, že asi budeme dělat?! Povídat si, že jsi se posadila jako k besedě?! Lehnout, roztáhnout nohy a nahoru na podložky s nimi! Ruce natáhnout za hlavu! Dělej, kurvo, nemám náladu tu s tebou být celou noc!” Pomalu jsme se zvedly a šly ke křeslu, na které se uplakaně položila. Pohlédla jsem na její kundičku. Baculaté pysky, těsně přiléhající k sobě dávaly tušit, že je to opravdu mladé děvče. Velmi světlá rozeta análu byla pevně stisknutá. Luisa jí upoutala nohy pod koleny k podložkám, pak natáhla její ruce ještě více, nasadila kožená pouta a pomocí řetízků natáhla ještě více. Přes břicho upnula široký kožený pás, pevně ho přitáhla a zapjala. Zaklonila podpěrky nohou a počala je rozvírat více a více… Dívka začala naříkat a nakonec hlasitě křičet. Luisa zajistila podpěrky. Nohy byly rozevřeny hodné doširoka a pochva už se počala pootevírat také. Luisa rozevřela dvěma prsty pysky od sebe. “Fuj… podívejte, má drahá, jak má píču zahleněnou! Takhle se odváží přijít mi do postele, čubka špinavá. Nu, však my ji naučíme hygieně.” Dívenka měla opravdu zarudlou pochvu a dosti vlhkou, asi to bylo tím, že se těsně před tím, než ji Luisa odvedla, přece jen už vzrušila a žlázy dělaly své. Nic jsem nenamítala, bylo mi jasné, že Luisa hledá záminku k trestu, jakoukoliv.

“Nejdřív ti vypláchneme močák a pak teprve tady to svinstvo,” rozhodla. Přitáhla ke křeslu jeden z mnoha vozíků s nástroji. Do velké injekční stříkačky natáhla načervenalou kapalinu z velké láhve, stříkačku odložila, otevřela zásuvku pod přirozením dívky a uchopila do ruky hadičku. “Joy, roztáhněte té svini píču, zasunu jí do močáku katetr!” Rozevřela jsem dívce pysky a Luisa jí začala zasouvat do močové trubice hadičku. “Uvolni se, svině! Jak budeš močovod svírat, vezmu si cévku tvrdší a to pak něco zažiješ!” Hadička zmizela několik málo centimetrů v těle dívčiny, když z ní začal vytékat slabý pramínek moči. Luisa ji ještě asi dva centimetry zasunula dál a pak počkala, až výtok moči ustane. Moc jí nebylo, zřejmě se důkladně vyprázdnila při klystýrech. Nyní nasadila na konec hadičky injekční stříkačku, naplněnou předtím načervenalým roztokem a vstříkla obsah dovnitř, odhaduji, že to mohl být tak čtvrtlitr… “Ah… ah… ááá… áááúúú… áááúúú… pááá… íííí.. auauááá!!!” Ječení dívky se rozléhalo místností a slzy jí tekly potokem. “Jáááúúú… ááá!!!” Její pochva se prudce stahovala a rozvírala, ústí močové trubice vystoupilo, bylo vidět, že se ze všech sil snaží kapalinu vypustit. Hadička však utěsnila močovou trubici pevně a na druhém konci stříkačka nedovolovala kapalinu vymočit. Luisa mi podala vysvětlení: “Výborná desinfekce pro takovéhle kurvy. Mentol s lihem a kapsicínem, to je výtažek z pálivých papriček,” smála se. Dovedla jsem si to živě představit. Luisa stiskla hadičku asi uprostřed, sejmula stříkačku a volný konec jí zasunula hluboko do pochvy a povolila sevření. Kapalina z močového měchýře jí nyní vnikala do pochvy a řev se zdvojnásobil, zvláště když počala vytékat ven a tekla přes anální otvor dolů. Nic jí nebylo platné, že ho měla pevně sevřený. Luisa naplnila znovu stříkačku a tentokrát ji vyprázdnila do její pochvy. Chvilku jsme ještě čekaly a potom Luisa vytáhla hadičku z močáku. “Půjdeme si umýt ruce, nerada bych si s tím sáhla třeba do oka. Dávala jsem sice pozor, ale stačí malá kapka a člověk slzí ještě za půl hodiny.” Luisa vmáčkla do pochvy dívky chuchvalec vaty a šly jsme se umýt. “Co navrhujete dál, Joy?”

“To je těžké, Luiso, neznám pořádně zařízení, které tu je k dispozici a ani nevím jak postupujete vy, to víte, když jsem byla v domácnostech, nemohla jsem si tohle dovolit, i když jsem četla o mnoha výchovných a trestních metodách.” “Nebojte se, tady si můžete dovolit všechno, proto tady ty kurvy jsou, aby sloužily našemu pobavení. Ohledy neberte, to byste si moc neužila. Nebo vás to nevzrušuje?” “Mám píču celou mokrou,” odpověděla jsem popravdě. “Já taky. Ten její řev mě fascinuje. Víte co? Sešviháme jí nyní vnitřní strany stehen bičíkem, každá z jedné strany, střídavě vy a pak já. Pěkné od kundy až po stehna! Takový nářez účinkuje na každou. Na závěr pár elektrošoků do kundy, na takového čuráka jen tak nezapomene!” “Nechám to na vás, Luiso.” “Tak jdeme!” Luisa zamířila ke stěně, sejmula slabý bičík a podala mi ho, sama si vzala druhý a začaly jsme s výpraskem… První dvě rány na každý pysk a pak postupně pomalu po stehnech ke kolenům a zase zpátky. Bičík zanechával úzké rudé stopy, ječivý řev rozechvíval vzduch. Intenzita ran stoupala úměrně s tím, jak jsme se víc a víc vzrušovaly, potom už to nebyla jen stehna… Luisa chraplavým hlasem vykřikla: “Přes píču… bijte ji přes píču!!!” Sama šla příkladem a šlehy bičíků nemilosrdně barvily stydké pysky do tmavoruda… Byla jsem nesmírně vzrušená, cítila jsem, jak mi moje výměšky tečou dolů po stehnech… snažila jsem se zasahovat škvíru mezi pysky a také se mi to několikrát podařilo. Srdcervoucí křik nás přiváděl do maximálního vzrušení. Luisa nakonec odhodila bičík, vytrhla mi můj z ruky a odtáhla mě do rohu, kde byla jakási prostorná matrace. Padly jsme na ni a za doprovodu kvílivého nářku potrestané kurvy jsme se zuřivě milovaly. Vášnivě jsme si masírovaly kozy, tahaly se za bradavky, dávaly si vlahé polibky, až jsme navzájem spočinuly ústy na kundě té druhé. Sály jsme si poštěváky a lízaly mokré díry… Luisa vyrážela rozvášněné výkřiky a i já jsem se po chvilce připojila. Muselo to ze mě ven. Nevím, jak to trvalo dlouho, ale krásně jsme se téměř najednou uspokojily. Upocené, ulepené, ale spokojené jsme ležely na žíněnce vedle sebe a hladily si navzájem těla, hlavně prsy a boky. Bylo to velice příjemné, zvláště když jsme u toho poslouchaly kvílivé sténání potrestané děvky.

“Umíte krásně milovat, Joy.” “Však vy také, Luiso. Nikdy předtím bych netušila, že to může být se ženou tak krásné, až tady jsem se přesvědčila. Snad se mnou bude spokojená i Miss.” “Určitě, udělala jste na ni dojem tím prvním milováním s ní, velice vás vychvalovala. Neměla bych vám to říkat, ale chci, abychom byly přítelkyně, a tak bychom neměly mezi sebou mít žádná tajemství, nemyslíte?” “Ráda budu vaší přítelkyní. Doufám, že se tady brzy taky vyznám, abych věděla, co si mohu dovolit a Miss se nerozhněvala.” “Už jsme vám říkaly, že můžete všechno. Když budete mít choutky pohrát si tady dole s nějakou kurvou, můžete si vybrat kteroukoliv kromě našich služek, osobních myslím, ty jsou jen pro nás, jako Cindy je jen pro vás. Vy si s ní ovšem můžete dělat, co se vám zlíbí a nemusíte si vymýšlet žádné důvody. Pokud se vám zachce, prostě ukážete na tu, kterou jste si vybrala a řeknete jí, že půjde s vámi na výchovnou lekci. Tady dole je můžete mučit podle libosti. Když to bude potřeba, nakoupí se jiné. No, odpočinuly jsme si, půjdeme nahoru spát, ještě nás musí ale služky předem umýt.” “Chtěla jste tady té malé dát ještě elektrošoky,” upozornila jsem Luisu. “Nyní už ne, není všem dnům konec. Pošleme sem Evelyn, aby jí vyčistila kundu a odtáhla na samotku.” Vstaly jsme a bez jediného pohledu na připoutané děvče jsme odešly. Zastavily jsme se pouze u Evelyn. “Jdeme spát. Vykoupeme se nahoře. Udělej pořádek v Céčku, té kurvě vyčisti píču a zavři ji na samotku, zatím tu zůstane. Dej jí studené obklady na kundu a stehna, potřebuje to,” zasmála se Luisa a šly jsme nahoru. Na chodbě jsme se políbily a každá šla do svého pokoje. Byla jsem nepříjemně ulepená a proto jsem zazvonila na Cindy.

Přestože už byla noc, za malou chvilku přišla, samozřejmě že už jen v zástěrce. “Pomůžeš mi s koupelí!” “Samozřejmě, madam.” Odložila zástěrku a ve chvíli připravovala koupel. Než jsem vykouřila jednu cigaretu, už hlásila, že je všechno připraveno. Vlezla jsem si do vany, natáhla se a zavřela oči. Byla jsem docela unavená. Vzala si jemnou žínku a hbitými pohyby mé omývala, bylo to příjemné, zvláště na prsech – já jsem na to byla dosti citlivá. Otevřela jsem oči. “Pořádně mi umyj přirození a i pochvu uvnitř!” “Jak si přejete, madam. Mohla byste víc rozevřít nohy?” Roztáhla jsem nestoudně stehna od sebe, jen ať se podívá! Otírala mě a pak jsem cítila, jak zasunuje houbičku do pochvy a otáčí s ní. Netrvalo to dlouho a byla jsem umytá. Vylezla jsem a Cindy mě otírala. “Budete si přát vysušit i pochvu uvnitř?” “Samozřejmě!” “Běžte se, prosím, položit na lůžko!” Lehla jsem si na postel a čekala. Cindy si přinesla jen jemnou osušku a několik tampónů s lahvičkou nějaké tekutiny. Roztáhla jsem nohy a Cindy mi mezi ně zasunula jeden tampón, sice slabší, ale dosti dlouhý, několikrát s ním otočila, pak vytáhla a vyměnila za silnější a udělala to samé. Poslední tampón opatrně pokapala tekutinou z lahvičky a rovněž jej dost hluboko zasunula dovnitř, po několikerém otočení opět vytáhla a nakonec mně ještě osušila znovu zvenčí povrch osuškou. “Hotovo, madam. Ještě máte nějaké přání?” “Ne. Ukliď koupelnu a můžeš jít!” “Děkuji, madam, a dobrou noc.” Chvilku jsem ji slyšela v koupelně a pak už jen cvakly dveře, když odcházela. Zavřela jsem oči…

Po snídani jsme se chvilku bavily. Přešly jsme dolů do salónku a při cigaretě nám Miss řekla plány na dnešní den. “Pohovor s novýma služkama. Čas letí, už jsou tu dost dlouho. Doufám, že jsem koupila dobře.” Viděla můj nechápavý výraz v obličeji. “Slyšíte dobře, Joy. Koupila jsem je. Nebo si snad myslíte, že jsou ze zprostředkovatelny práce? Kdepak, ty se mi nehodí. Potřebuji kurvy, které nikoho nemají a které nikdo nebude hledat, když zmizí. Na to mám ovšem jiné zdroje, to jistě chápete. Jaké, to vás nemusí zajímat, ale je to osoba spolehlivá a věřte, že jen ona ví, kde ty děvky jsou a neprozradí to, kdyby měla jít do vězení nadosmrti. Ostatně, jsou to svině, po kterých ani pes neštěkne, poznáš to sama. Puritánská doba královny Viktorie je dávno pryč. Nechme však královny, tady jsme královnami my tři. Máme tu svá pravidla a zákony, děvky je musí dodržovat a když ne… donutíme je!!!” Miss se nadechla a pokračovala: “Pořádná bolest je přiměje k poslušnosti a jejich bolestný a úzkostlivý řev zase způsobí nám rozkoš a uspokojení.” Miss mi velice stručně vysvětlila, jak vše bude probíhat. Bylo to ostatně velice jednoduché a pochopila jsem vše hned. Přesunuly jsme se do takzvaného Áčka a vzaly jsme na sebe bílé pláště. Miss se posadila ke stolu s nějakými papíry, já si vzala krátký býkovec a postavila jsem se tak, abych ruku s ním měla za zády a on nebyl hned na první pohled vidět.

“Můžeme začít. Luiso, dojděte pro první!” “Kterou mám vzít?” “To je jedno, berte to, jak chcete, anebo po řadě, nějak začít musíme.” Luisa přikývla a odešla. “Asi se budou kurvy tvářit trochu nechápavě, až zjistí, co budou dělat.” “Přece jim to nebudete povídat!” “To ne. Trochu je vyzpovídám, pak do naha, prohlídka kundy, injekce a odchod!” Ozval se bzučák nad dveřmi. Miss krátce klepla do tlačítka, venku blikla žárovka a do místnosti vstoupila Luisa s první adeptkou. Mladé děvče s dlouhými vlasy kaštanové barvy, štíhlá, v tmavomodré sukni a v halence, která se v horních partiích řádně nadouvala. Luisa ji dovedla na předem určené místo, takže jsem ji měla před sebou, ale na dosah ruky. “Slečna Pam, Pamela, jestli se nepletu?” “Ano, paní.” “Budeš mě oslovovat Miss, rozumíš?!” “Ano, Miss.” “Tak ty máš zájem o místo služky u mě…?” Miss přešla ihned na tykání. “Už jsi někdy pracovala jako služka?” “Nikoliv, Miss.” “Kolik je ti let?” “Devatenáct.” “Jsi velmi mladá. Myslíš, že to zvládneš?” “Budu se snažit, Miss.” “Snaha je jedna věc a skutečnost druhá, samotná snaha nestačí, potřebuji služky oddané a poslušné, které okamžitě vyplní všechny moje příkazy, rozkazy a přání. Taková služka má pro mne cenu. Nehodlám všechno opakovat desetkrát nebo se dohadovat se služkou, zda to či ono udělá a nebo ne. Služka mi musí vyhovět ve všem! Rozumíš mi?!” “Dokonale, Miss.” “Jak myslíš. Projdeš lékařskou prohlídkou a některými nezbytnými úpravami. Potřebuji jen služky po všech stránkách zdravé a také odpovídajícího vzhledu. Jsi hezká, ale krása obličeje není zdaleka všechno. Sundej halenku a sukni!” Připravila jsem se, kdyby odporovala, nebylo to však ani třeba – jenom krátce zaváhala a pak si odložila. Luisa od ní věci brala a pokládala přes opěradlo židle. Viděla jsem ji zatím jen zezadu, ale široká ramínka podprsenky dávala tušit, že mají co nést. Zadnici měla zcela holou, pouze mezi půlkami probíhal úzký proužek látky. Miss ji sjela pohledem shora dolů a nazpět. “Všechno dolů, i ponožky a boty,” nařídila. Pamela jen krátce zaváhala, ale pak se svlékla. “Ruce za hlavu a pomalu se otáčej dokola, chci tě vidět ze všech stran!” Byla trochu rudá studem, ale pomalu se otáčela. Když ke mně natočila přední část těla, bylo tedy co vidět. Mohutné prsy a jako palec silné bradavky, obklopené tmavým koláčem dvorce a pod nimi bohaté tmavé ochlupení, až jsem nechápala, na co měla na sobě ten malý trojúhelníček látky – ten mohl zakrýt tak možná třetinu té nadílky. Dokončila kruh a zůstala stát proti Miss. “Postavu máš pěknou, kozy slušně velké. Je tu jedna závada, to křoví, kterým jsi zarostlá. Moje služky mají kundy holé, je ti to jasné?!” “Ano, Miss,” šeptla potichu. “Kromě toho moje služky mluví nahlas a zřetelně, rozumíš mi?!” Miss trochu pozvedla hlas. “Ano, Miss.” “Dobrá. Možná, že si budeme rozumět víc, než to vypadá v této chvíli. Vidím, že máš snahu… Luiso, prohlédněte ji!” Luisa ji odvedla ke křeslu, nejprve jí ohmatala prsy a nahlédla do úst, pak prohlédla podpaží a nakonec ji vyzvala, aby se položila na křeslo. Pamela se posadila, pak ulehla a nohy položila na podložky. Luisa je více roztáhla, ovšem pro ochlupení nebylo nic vidět. Rozhrnula je prstem, až se konečně objevila škvíra mezi pysky. Z vozíčku vzala tampón, smočila jej v oleji a přejela skulinu, kterou dvěma prsty držela roztaženou, pak vzala rozvírací kleště z průsvitné hmoty a pomalu je Pamele vsunula hluboko do pochvy, stiskem rukojetí je otevřela a zajistila šroubem, druhým začala otáčet, takže lžíce se rozvíraly od sebe i nahoře a roztahovaly pochvu. Pamela v jedné chvíli trochu sykla, ale jinak byla zticha. Když měla důkladně rozevřenou pochvu, zvedla se Miss a přišla se také podívat. Silné světlo osvětlovalo vnitřek, takže byl vidět i vchod do dělohy. Luisa byla spokojená a komentovala to směrem k Miss následovně: “Naprosto zdravá. Růžová barva, žádné výrůstky a jizvy, výstup močové trubice vyvýšený a čistý, poštěvák válcovitý, ale slabší, malé pysky v rovině s velkými. Přesnější údaje dám až po podrobné prohlídce.” Povolovala šrouby, až mohla rozvěrák vyjmout. Odložila ho do mísy s použitým nářadím. “Ještě injekci a pro dnešek to bude…” Luisa vzala jednu ze tří stříkaček s malým obsahem tmavé kapaliny. “Dostaneš injekci, trochu to píchne, ale to vydržíš.” Ukázala jí stříkačku s krátkou slabou jehlou. “Já už jsem injekce dostávala.” “To je mi jasné, bohužel tahle má tu zvláštnost, že ti ji musím píchnout do kozy. Neboj se ale, nic to není, jen slabé píchnutí!” Otřela jí kůži a vbodla jehlu. Pam jen zatnula zuby, ale obsah byl opravdu malý a rychle byl vytlačen dovnitř. “No… a je to!”

“Vezměte ji zpět a při cestě přiveďte další,” poručila Miss, která se zase posadila za stůl. Luisa pomohla Pamela dolů, ta si šla pro šaty, ale Miss ji zarazila: “Jenom boty, šaty nech tady, dostaneš všechno nové. Neboj se, žádnýho chlapa nepotkáš.” Miss se pousmála. Pamela s Luisou odešly. Pokynula mi. “Vezměte ty krámy a dejte je tam do té bedny!” Odložila jsem oblečení do papírové krabice. “Proč se ta injekce musí píchat do prsu?” zeptala jsem se. Zasmála se. “Ale nemusí, může se píchnout kamkoliv do svalu, jenže když už leží na zádech, tak proč ne do kozy? Je to nějaké asi dost silné hypnotikum, vynález Luisy. Za čtvrt hodiny zcela ztratí svoji vůli a poví nám, co budeme chtít. Injekce působí dlouho, stačí jí jen do jídla přidávat ráno a večer nějaký udržovací preparát… A máme tu další…” reagovala na bzučák. Vešla Luisa s další dívkou, také v sukni a blůze, krátkých vlasů a jak jsem si všimla, nijak oplývající krásou. Pozdrav a postavení na místo. “Ty se jmenuješ Annie, pokud se dobře pamatuji, že?” “Ano, Miss,” odpovědělo jí děvče pokorně, poučené asi už předtím Luisou. “Tedy, musím ti říct, že tvoje reference z posledního místa nejsou právě prvotřídní, ostatně, to sama víš nejlépe. Jestli ovšem chceš sloužit u mě, vyžaduji poslušnost a rychlost, moje rozkazy se plní ihned a bez odmlouvání. Tady ovšem taky nebudeš mít možnost házet očima po chlapech, žádní tu nejsou. Jenže tobě to nevadí, jak jsem slyšela, umíš si posloužit okurkou a nebo pořádnou mrkví, co?” Annie celá zrudla a sklopila hlavu, byla zjevně zaskočena tím, co jí Miss řekla. “Tak co? Honila jsi si píču tím, co jsem řekla?!” Mlčela a hleděla do země. Miss na mě pohlédla a kývla. Rozpřáhla jsem se a karabáč se svištěním přistál na jejích zádech. Vykřikla a poskočila ke stolu. Luisa ji strhla zpět na její místo před stolem. “Na něco jsem se tě ptala a když se ptám, vyžaduji okamžitou odpověď, rozumíš, svině?! Mluv!” Zaražená Annie přikývla a zašeptala, že ano. Miss okamžitě ostře vyštěkla: “Nahlas a odpovídej celou větou, děvko vymrdaná!” “Ano, Miss, ukájela jsem se okurkou i mrkví!” “No vidíš. Kdybys to řekla hned, ušetřila by jsi si ránu přes záda. Nemám nic proti tomu, že si protahuješ píču, tady to ale budeš dělat pouze s mým svolením, případně se svolením madam Luisy nebo Joy. Hadry dolů, svlíknout do naha!” “Oh… Miss… to… to…” koktala a sevřela si halenku rukama. “Poslyš, Annie, já nežertuji, chceš zase pobídnout karabáčem? Mně je to jedno, mě to bolet nebude!” Služtička pomalu a neochotně rozepínala halenku a pak kus po kusu odkládala oblečení, až stála před Miss zcela nahá, s rudým pruhem přes záda. Na příkaz Miss se otáčela kolem dokola s rukama za hlavou. Poprsí měla poměrně malé, ale s mohutnými bradavkami, nijak dlouhými, ale neobvykle silnými. Miss to okamžitě ohodnotila: “Kozy nic moc, ale máš pořádný bradavky. To je plastika a nebo ti tak narostly?!” “Narostly mi tak.” “Zajímavé, že máš kolem tak malé dvorce a tak světlé. No, píča moc zarostlá není, ačkoliv ty máš blond chlupy, to trochu klame. Ono je to ale stejně jedno, protože moje služky mají kundy vyholené. Luiso, vezměte ji na kozu a prohlídněte ji, píču pořádně roztáhnout, bůhví, co do ní všechno strkala a jak vypadá uvnitř,” nařídila Miss. “Těmhle nadrženým kurvám je to jedno, hlavně když si píču vyhoní.” Luisa odvedla Annii ke křeslu, zběžně ji prohlédla a ohmatala prsy, promnula bradavky a pak nařídila, aby se položila. Na rozdíl od Pamely se její přirození dost otevřelo, aniž by musela Luisa podložky více oddalovat. Bez problémů do ní vsunula kleště a pochvu roztáhla. “Kupodivu zdravá a čistá. Jenom sliznice je červenější, více prokrvená a poštěvák na omak tuhý, skoro to vypadá, jako by byla vzrušená, i když je mi to divné. Mokrá je dost…” Luisa z ní vytáhla kleště a odložila je. “Možné to je,” řekla Miss. “Vzpomínejte na Elis! Nevinnost sama, ale kundu měla mokrou pořád!” “To je pravda, tu snad vzrušilo všechno… Tak, Annie, nyní ještě dostaneš injekci. Dává se do kozy, ale neboj se, nic to není.” Annie si instinktivně zakryla prsa rukama. “No tak, nezlob už zase,” domlouvalo jí Luisa s připravenou stříkačkou v ruce. Odstrčila jí ruce a vbodla jehlu. Annie skřípla zubama. Obsah stříkačky rychle zmizel v jejím prsu. “No vidíš a je to hotové,” usmála se Luisa. “Vezmi si na sebe jenom boty, ostatní oblečení tu nech, dostaneš nové, zde chodí služky oblékané jednotně,” poučila ji a pak odváděla. Vhodila jsem šaty do bedny k prvním.

Miss se pousmála: “Tu největší mrchu si Luisa nechala na konec. Představte si, že je jí osmnáct a už má dvouletého kluka s opatem jednoho kláštera!” “S opatem? Já myslela, že ti mají celibát a nesmí nic se ženami mít!?” “Ale Joy! Nesmíte být tak naivní. Opat je chlap jako každý jiný a příležitost dělá zloděje. Viděl Dorothy při koupeli a ještě ten večer ji prcal!” “Takže ji znásilnil?” “Fuj, takové slovo! Dejme tomu, že jí v praxi ukazoval prvotní hřích a důvod, proč byli Adam a Eva vyhnáni z ráje…” Miss se zvonivě zasmála. “Nádherné přirovnání,” zasmála jsem se i já. “Občas se mi to povede,” zasmála se Miss. “Nechal ji převézt do mužského kláštera, kde už několik jeptišek bylo a zaučovaly se na farské kuchařky a hospodyně. Odtud utekla, to si ovšem myslí ona. Ve skutečnosti jsem ji od opata koupila, když jsem mu slíbila, že nikdy neopustí tyto zdi. Nemyslete si, že je to nějaká pobožná koza! I když možná, že je, ale to jí vyženeme moc rychle z hlavy. Má za sebou klášterní výchovu v klášteře D, a to znamená, že už prožila ledacos, včetně trestů a mučení. Má drahá, moje prsty jsou dlouhé a známosti mám tam, kde je potřebuji mít. Při útěku neměla možnost s nikým promluvit až do doby, dokud jsem ji nepřevzala, to vím zcela jistě. No, už jsou tu!”

Zazněl bzučák. Musela jsem Miss chtě, nechtě obdivovat. Pro svou zábavu neváhá koupit jeptišku. Zase se potvrzovalo, že kdo má peníze, má všechno. Proč ji koupila, jsem pochopila okamžitě, když vešla do dveří. Poprsí mi vysvětlilo vše. I přes blůzu byla patrná jeho mohutnost. Miss s ní začala mluvit jako když másla ukrajuje. “Má drahá Dorothy, trochu toho vím o vašem pohnutém životě, o vašem útěku z kláštera a tak dále. Byla jsem někým – kým, to je jedno – požádána, zda bych vám nemohla pomoci. Jsem trochu dojata vaším osudem a proto jsem se rozhodla přijmout vás jako služku a ukrýt u sebe, protože váš život je vážně, ale opravdu vážně ohrožen!” “Můj život?! Ale to snad není tak hrozné! Utekla jsem, to je pravda, nelíbilo se mi to, co jsem musela dělat a ani to, co se dělo se mnou. Proto jsem utekla. Myslím, že spíše je ohrožena pověst opata a jeho kláštera, právě tak jako pověst kláštera v D., kde jsem byla zasvěcována. Psala jsem totiž tajně biskupovi a myslím, že ten, až si dopis přečte, udělá už pořádek.” Dorothy mluvila klidně a bylo na ní vidět, že si to, co říká, také myslí. Miss se usmála. “Má drahá, je to všechno pěkné, to, co mi říkáte, ovšem má to několik chyb. Má drahá Dorothy, opravdu si myslíte, že biskup ten dopis dostal?” “Jistěže si to myslím. Sama jsem jej dávala na poštu!” “Boží prostoto! To je tedy důvod jako hrom! Copak vy nevíte, že všechny dopisy adresované biskupovi musí být opatřeny vzadu parafou opata příslušného opatství, odkud je dopis posílán? Pokud tomu tak není, jsou zaslány opatovi z biskupské kanceláře zpět neotevřené s tím, aby posoudil obsah a rozhodl, jestli je to tak důležité, aby se tím zabýval biskup! Takže váš dopis má opat a ujišťuji vás, že ho biskup od něj nedostal!” Dorothy znatelně znejistěla. “To není možné!” “To je jisté! Jako novicka jste měla jméno Doris, Dora, že ano?” “Ano… ale… jak to můžete vědět?” “Vím toho více, než si myslíte! Na kostelích a farách visí vývěsky s vaší fotografií v úboru jeptišky a pod nimi je žádost ke všem věřícím, aby, pokud vás spatři, podali zprávu nejbližší církevní autoritě, dokonce je uvedeno, že jste byla pravděpodobně unesena při nákupu potravin pro klášter a že můžete být nucena nosit občanský oblek! Prosím, přečtěte si to!” Miss podala Dorothy list papíru a ta si jej přečetla. Pak jej zbledlá vrátila Miss. “Oni lžou, já na nějakém nákupu vůbec nebyla!” “Má drahá, nějak musí lidem zdůvodnit, z jakého důvodu vás hledají. Vy jste opravdu nevěřící Tomáš, taky si musíte vložit prsty do rány ukřižovaného, abyste věřila, že ukřižovaný opravdu je, co? Tak si tam ty prsty tedy vložte! Tady máte dopis, který byl rozeslán na všechny farnosti a podle kterého vás pozná snad i kostelník… To není zajímavé, že? Zajímavý je až druhý odstavec, přečtěte nám ho nahlas!” Dorothy vzala další papír a četla zatržený odstavec: “…Shora zmíněná řádová sestra se dopustila svatokrádeže, smilstva a hlubokého rouhání. Při jejím dopadení se zakazuje klást jakékoliv otázky, přísně se nařizuje dodat ji tajně a bez rozruchu do kláštera v opatství N., kde bude pod právem útrpným vyslechnuta…” Vyděšeně se podívala na Miss. “Co budu dělat? Já se nemohu nikde objevit, jistě by mne každý poznal!” “Tak nyní už věříte, že to s vámi není vůbec dobré, že? Co byste chtěla dělat, jste tu v bezpečí, protože já vás neudám a o tom, kdo jste, ví jenom osoba, která chtěla abych vám pomohla na nějakou dobu se ukrýt.” “Uh, Miss! Kdo je ta šlechetná osoba?” “To tě nemusí zajímat, raději ne. Ukryli tě tady, ovšem chápeš, že mám jisté podmínky, které musíš splnit.” “Ráda, jen když budu v bezpečí.” “Budeš, to tě mohu ujistit. Poslyš, Doro, víš, co mé zajímá? Proč jsi se neukryla v klášteře u abatyše Violy? Tam bys byla určitě taky v bezpečí. Pokud vím, moc dobře jste si rozuměly zvláště při… ehm… jistých věcech, jako třeba byly masážní večery a nebo hraní očistce.” “Oh, Miss! I tohle víte?!” “Vím toho velice mnoho, když mám někomu poskytnout ochranu, musím vědět komu.” “Nechtěla jsem k ní. Vydala mě za peníze jednou, vydala by mne určitě i podruhé. Co by mě čekalo to jste mi dala přečíst. Proti tomu je hraní na očistec dětské laškování.” “Ráda věřím. Možná, že by tě opravdu vydala. Poskytnu ti tedy přístřeší. Budeš zde pracovat jako služka, dopodrobna nám povíš všechno o svém minulém životě a budeš k našim službám tak, jako jsi byla u abatyše Violy. Souhlasíš?” Doris celá znejistěla a pochopitelně zneklidněná tím, co se dozvěděla, chvilku zaváhala, ale pak řekla: “Myslím, že v mém postavení mi nic jiného nezbývá, venku se v žádném případě ukázat nemohu.” “Vidím, že uvažuješ rozumně. Za to tě mohu ubezpečit, že opat Orfel tě může hledat, jak chce a nenajde tě… “Vy znáte i jeho jméno?” “Ovšem.”

“Ale už bylo dost povídání a ztratily jsme spoustu času. Nemáme tu jen tebe. Svlékni se do naha, kurvo! Chci vidět, komu jsem dala přístřeší!” Miss vstala. “Dělej, svině! Neupejpej se, dobře vím, že jsi masochistická děvka, která se v bolesti vyžívá! Tady si přijdeš na své, kurvo!” “Vy jste… vy jste…” zakoktala se Dorothy, která odkládala oblečení. “Ano, my jsme… sadistky! Myslíš, že bych ti jinak službu u mě nabídla? Doufám, že ti to nevadí, protože pokud vím, abatyše Viola i opat tě v tom cvičili… oh! Cecky máš tedy pořádné! A co ty bradavky? Visí ti to na nich jako jehnědy!” “To mně tak vytahaly v klášteře.” “Luisa ti je zpevní. Dělej, kalhoty dolů, kalhotky taky, všechno! Absolutně do naha, svině! Podívejme se, ty máš holou píču! To je vyholené nebo depilované?” “Vytrhaly mi všechny chlupy.” “To je jedno, stejně bychom ti tady píču oholily, mají to tak všechny služky a nakonec, co bych to zapírala, my také. To ostatně poznáš. Tak šup, na kozu a ukaž nám píču, podíváme se, co nám nabídneš!” Dorothy se položila na křeslo a zvedla nohy na opěry. Luisa upravila větší rozevření. “Prdel máš pořádně macatou, ta už nějaký výprask vydrží,” konstatovala Miss. “Luiso, rozevři jí konečně píču, podíváme se jí trochu do těla!” Luisa do ní zasunula rozvěrák a roztáhla důkladně pochvu, až Dorothy zasténala. “Co je? Jsi nějaká choulostivá, budeš muset asi trénovat, kurvo!” projevila Miss nespokojenost. Luisa jí svítila dovnitř – bylo to snadné, protože měla pochvu roztaženou důkladně, nikdy bych nevěřila, že to tolik jde. “Miss, je v pořádku a zdravá, jenom na sliznici je dost jizviček i větších jizev. Ty jsi rodila?” obrátila se k Doře. “Ano, prosím.” “Kde máš dítě?” “Nevím. Hned po porodu, asi pátý den, mi ho odebraly a víc o něm nevím nic.” “Jak je to dlouho?” “Dva roky.” “Ty kurvo, to ti bylo sedmnáct, nebo snad ještě šestnáct, prcat jsi tedy musela o hodně dřív!” “Co mi zbývalo? Opat mě poznal u abatyše Violy a chtěl mě. Těžko jsem se mohla bránit, když jsem byla připoutaná na kříži s roztaženýma nohama a nemohla se nijak bránit. Prosila jsem, ale marně, prostě si mě vzal. Udělal se a všechno stříkal do mě, potom prohlásil, že jsem vilná děvka, nechal mě pověsit za nohy hlavou dolů a s abatyší mě zbičovali do bezvědomí.” “To nám budeš muset povyprávět později. Luiso, dej jí injekci a necháme ji odpočinout.” Miss už zase šla ke stolu. Luisa vyjmula kleště. Uchopila stříkačku, ale všimla jsem si, že nasadila delší jehlu. Ukázala ji Doře. “Dostaneš injekci do kozy, doufám, že nebudeš řvát. Nic to není!” “Nebude to prvně, co budu píchnutá do prsu.” “Takže to znáš!” Vbodla jí jehlu do prsu a zatlačila dost hluboko do tkáně, pak teprve vytlačila obsah. “Hotovo. Slez, vezmi si jenom boty, půjdeš si odpočinout!”

Odešly a já uklidila šaty. “Ta má vemena, skoro jako Evelyn. Už se těším, až si ji vezmeme do parády, dovedu si živě představit, jak sebou budou mrskat, až do nich pustím proud,” smála se Miss. “Ale nejdříve nám bude povídat, bude to jistě zajímavé. Mám za tu prohlídku úplně mokrou píču.” “Já na tom nejsem lépe, Miss.” Musela jsem se také potutelně usmívat. “Pro vás mám překvapení, Joy. Podívejte se…” Vytáhla ze zásuvky šperkovnici a otevřela ji. “Líbí se vám ty šperky?” “Bože, to je nádhera!” Záplava šperků mě oslnila. “Jsou všechny vaše, slíbila jsem vám je přece. Až se Luisa vrátí, upraví vám kundičku, abyste je mohla nosit. Nebojte, opravdu to umí dobře a nebolí to, zaručuji se vám svým slovem!” Věděla jsem, že odpor nemá cenu a nakonec, bradavky jsem si nechala taky propíchnout, proč bych nemohla nosit šperky i dole, zvláště když jsou zadarmo. “Nic proti tomu nemám, potřebovala bych se ale umýt, jsem opravdu mokrá. Ty kurvy mě vzrušily víc, než bych sama myslela.” “Jistěže, Evelyn je tu hned, právě jsem na ni zvonila,” řekla Miss a jako na dotvrzení jejích slov se ozval bzučák a po stisknutí tlačítka Evelyn vešla. “Madam Joy potřebuje umýt a vydezinfikovat přirození, tak se do toho dej, čubko!” “Ano, Miss. Bude to tady a nebo v salónku?” “Přemýšlej laskavě hlavou a ne píčou, krávo pitomá. Kdyby to mělo být v salónku, tak bych tě asi nevolala sem!” “Omlouvám se, Miss. Madam, mohla byste si prosím odložit a položit se na křeslo?”

To platilo mně. Pomalu jsem se odstrojila a položila se na kozu. Evelyn si postavila umyvadlo na odkládací vozík a teplou vodou mi umývala přirození, celé mokré od mých výměšků. Balónkem mi vypláchla i pochvu. Mezitím se vrátila Luisa – než mne Evelyn umyla a osušila, připravila si na druhý vozík vše potřebné. Sledovala jsem přípravy, pane, jehly to byly pořádné! Po omytí mně natřela pysky a celé okolí jakousi dezinfekcí, docela to štípalo a hřálo. Odtáhla vozík a její místo zaujala Luisa. Usmála se na mě. “Jen klid, ani to neucítíte, mám svoje metody.” Počala mi nějakým sprejem stříkat na podbřišek, pysky a jejich okolí. Cítila jsem dost velký chlad. Miss stála vedle křesla a všechno pozorovala. Luisa se posadila mezi moje nohy. Ucítila jsem, nebo spíše vytušila, že bere moje pysky do ruky a něco s nimi dělá. Trvalo to dost dlouho. Miss mezitím na pokyn Luisy několikrát stříkla mezi moje nohy ze spreje. Snad za dvacet či třicet minut to bylo hotové. Luisa vstala a odsunula židli i vozík. “Evelyn, opláchněte madam přirození a opatrně utřete!” Stalo se. “Nu, má drahá, podívejte se, jak je to rozkošné – a to tam jsou zatím jen zlaté kroužky, počkejte, až si tam budete moci dát šperky!” Podržela mi zrcadlo. Podívala jsem se. Tak proto to trvalo tak dlouho. Myslela jsem, že tam budu mít otvory pro pár šperků, tedy dva. Ty jsem měla v poštěváku. V pyscích na každé straně jsem navíc měla hned další tři! Ve všech byly navlečeny poměrně silné, zlaté kroužky. “Tak co? A ani to nebolelo, že? Nebo jste snad něco cítila?” “Nic, spíše jen tušila.” “Tak vidíte. Skoro vám ani neukápla krev” Potřela mi pysky nějakým roztokem, ale nic jsem zatím necítila. “Lahvičku vám dám sebou, vatu máte v koupelně. Nechte si od Cindy před spaním kundičku pěkně otřít, je to účinný prostředek na rychlé hojení, za pár dní už si budete moci vzít šperky.” Obě mi pomohly ze stolu, ale nebylo to třeba, slezla bych sama dolů. Při chůzi to bylo trochu cítit, že tam něco mám, to když kroužky se navzájem dotkly. Slyšet to ale nebylo.

“Miss, víte, něco mi vrtá hlavou. Mohu se zeptat?” “Jistě, drahoušku.” “Ta Dorothy, nevím, jestli jste si toho všimly, ale když se položila na křeslo, cecky se jí trochu posunuly nahoru a mně se zdálo, že tam má napsaná nějaká písmena, nebo si myslíte, že jsem se spletla?” “Tedy, Joy, všechna čest, oči máte jako ostříž. Má tam vytetováno GTH, máte pravdu.” “Vy víte, co to znamená? Já jen, že jste se jí ani nezeptala.” “Podívejte, nemá cenu před vámi tajit, že znám velice dobře jak abatyši Violu, tak opata Orfela. Poznáte je taky. Ta písmena znamenají Go To Hell, zkráceně tedy GTH – co to znamená slovy, to je jasné. A co to znamená ve skutečnosti. Těm holkám říkají, že to představuje punc boží, zkratka má stejná písmena. Ve skutečnosti to ovšem slouží pro orientaci při jejich hrátkách s jeptiškami, které jsou mnohdy velice kruté. Takto označená jeptiška může být mučena zcela bez zábran třeba až k smrti. Ale to se všechno časem dozvíte. Strávily jsme tady půl dne, mám hlad a docela bych se na chvilku natáhla. Vám radím to samé, najezte se, nechte si ošetřit pipinu od Cindy a odpočívejte. Abych nezapomněla, Cindy má pro vás klíč od knihovny. Už jste ji spráskala?” “Zatím ne, nebyl důvod. Je rychlá a přesná.” “To jsem ráda, ovšem měla byste jí v dohledné době dát na pamětnou, nemusí to být moc, ale aby si pořád uvědomovala, že jste její paní.” “Jak myslíte, Miss.” To už jsme si povídaly cestou nahoru. V pokoji jsem si postavila lahvičku od Luisy na stolek a lehla si, zatím jsem hlad neměla. Nové dojmy mě udolaly a usnula jsem.

Probudily mne doteky mezi nohama. Cindy se nade mnou skláněla a otírala mě. “Co si to dovoluješ? Jak to, že mě osaháváš?!” “Oh, ne, otírala jsem vám jen přirození, měla jste na něm krev, tak abyste se neušpinila.” “Nelži! Prohlížela jsi mi bez dovolení rodidla! Okamžitě do trestnice! Mazej, kurvo lesbická!” Cindy mlčky odešla. Já pomalu vstala. Trochu mě propíchnutá místa přece jen bolela. Určitě to Cindy myslela dobře, ale byla jsem pamětliva toho, co mi Miss řekla. Odešla jsem za ní. Stála v koutě, čelem ke zdi. “Co tam děláš?” “Očekávám vás – když jsme v trestnici na potrestání, musíme na příchod paní čekat v koutě a nesmíme se rozhlížet po trestnici, to je přísně zakázáno.” “Už jsem tady, jak vidíš. Ke mně, svině!” Ukázala jsem prstem před sebe. Postavila se přede mě se sklopenou hlavou. Zvedla jsem ji za bradu a pohlédla jí do očí. “Jsem přísná, to si pamatuj. Když tvrdíš, že jsi mi jen otírala krev, proč jsi mě nevzbudila?” “To se nemohu odvážit. Měla jste ale roztažené nohy a já si všimla, že jste od krve, proto jsem vás otírala, opravdu jsem si vás neprohlížela, věřte mi.” “No, možná, že to tak bylo, možná, že ne. Nepotrestám tě tedy přísně. Vylez na kozu! Nohy na opěrky, rukama se drž madel! Pět přes píču, řemenem!” Sejmula jsem z věšáku kožený opasek, poměrně široký, aby se síla více rozložila. Napřáhla jsem a opasek s mlasknutím dopadl na její vystrčenou píču… “Jaáááúúú!” zařvala a zaškubala sebou. Prásk, prááásk!!! “Jaáááúúú!!!” A znovu rána a další, poslední. “Jaáááúúúááá!!!” “Neječ! Píča takové kurvy jako jsi ty musí něco vydržet. Dej si pozor! Rákoskou to bolí víc. Slez a běž do pokoje, nalej mi Permont, přijdu hned.” Šla s trochu rozkročenýma nohama. Pověsila jsem řemen na své místo. Miss měla pravdu, trochu strachu jí neuškodí. Taky se poučí, že musí dělat všechno s mým vědomím. Vrátila jsem se do pokoje. Sklenka Permontu stála se sklenicí sodovky na stole. Všimla jsem si, že je dost pozdě. Zaspala jsem čaj i večeři. Posadila jsem se ke stolu. Zapálila jsem si.

“Podej mi jídelní lístek!” V okamžiku jsem ho měla na stole. Přejela jsem ho očima. “Zeleninovou směs a studený nářez, čaj. Doufám, že nebudu čekat do rána.” “Hned to tu bude.” Zavolala domácím telefonem a skutečně, stačila jsem vykouřit cigaretu a už se ozvalo klepání na dveře. Cindy šla otevřít a přinesla mi tác s objednaným jídlem, naservírovala mi to vše na stůl a popřála dobrou chuť. Docela jsem vyhládla, i když snídaně tu byly bohaté, přece jen už byl večer. Snědla jsem skoro všechno, až na malý zbytek nářezu. S chutí jsem pila čaj a zapálila jsem si k němu. Cindy s mým svolením odklidila zbytky večeře. “Dolej mi Permont a sama si nalej taky! Zapal si, ukaž mi píču…!” Jak seděla v křesle, nadzvedla nohy a více roztáhla stehna. Pysky byly nateklé a tmavorudé. “No, nijak moc ta tvoje kunda neutrpěla. Inu, to víš, přísnost musí být. Možná, že jsi to myslela dobře, ale to se nedá nic dělat, chci o všem vědět. Doufám, že si to zapamatuješ.” “Ano, madam.” “Abys neřekla, že jsem tak zlá – chceš si dneska vyhonit píču?” Cindy malinko zrudla. “No tak, chceš nebo ne?” “Když mi to dovolíte, tak ano.” “Dobře, povoluji ti to.” “Madam, moc děkuji, ale to mi musíte dát poukázku.” “Jakou poukázku?” “Máte je prosím v toaletním stolku.” “Podej mi je!” Vstala a rychle došla do mé ložnice. Vrátila se s bločkem lístků a tužkou. Nevěřila jsem vlastním očím. Opravdu to byla jakási poukázka na masturbaci, doslova na ní bylo natištěno: “Dne… se povoluje služce… samoukájení až k dosažení orgasmu. Svolila… podpis…” Doplnila jsem tam údaje, utrhla lístek a podala ho Cindy. Nechala ho na stolku a odnesla zbytek zpět. Když se vrátila, zeptala jsem se: “A to musí být?” Přikývla. “Musí. Kdyby mě náhodou kontrolovala Miss a nebo madam Luisa, nic by mi nepomohlo jen říci, že jste mi to povolila. I kdybyste jim to pak potvrdila, neminul by mne určitě trest za to, že jsem si neřekla o poukázku, to je povinnost. Musím si je ukládat, občas se kontroluje, jak často si to děláme.” “No dneska si můžeš honit píču vesele. Koupat se nebudu, jenom mi rodidla potřeš hojivým roztokem.” Vstala jsem. “Tak půjdeme.” V ložnici jsem se položila na postel a roztáhla nohy jako poslední děvka z ulice. V duchu jsem se musela smát, že posledních pár dní jsem takhle ležela vícekrát než za celý rok před tím. Cindy mi jemně potírala rodidla roztokem, příjemně chladil, přece jen jsem je měla rozpálená. Nijak to ale nebolelo, takže za pár dní budu v pořádku. “A dost už. Běž už, stejně se už nemůžeš dočkat, až si začneš prohánět píču vibrátorem. Hlavně ho nezavař,” smála jsem se. Cindy byla trochu rudá, když mě s přáním dobré noci opouštěla. Volala jsem za ní ještě, aby si nezapomněla poukázku, pak jsem se přikryla a záhy na to usnula.

Ačkoliv se to nezdálo, čas neúprosně běžel a já byla u Miss již měsíc. Za tu dobu jsem téměř dokonale poznala všechny tajnosti tohoto domu, naučila jsem se otevírat skryté vchody a samozřejmě ovládat mnoho přístrojů, o kterých jsem vlastně zpočátku nic nevěděla. Pokud nebyla práce s nějakou neposlušnou kurvou, trávila jsem volný čas v trestnicích, kde jsem se dokonale seznamovala s nástroji a přístroji. Záleželo mi na tom, abych věděla, co v které trestnici je, kde to je a jak se to používá. Zvláště mně učarovaly přístroje na mučení proudem, také přístroje na vzduch měly svoje kouzlo, tlakové i podtlakové. Záhy se mezi služkami rozšířilo, že jsem přísnější než Miss San a Luisa. Měla jsem nejprve obavy, aby se jich to nedotklo, ale opak byl pravdou. Miss San si mě jednou zavolala a…: “Joy, šušká se mezi personálem o vaší přísnosti. Udivuje mě to, protože jsem se domnívala, že já a Luisa jsme přísné dost. Nicméně, musím přiznat, že je to pro mne milé překvapení a jsem nyní velice ráda, že jsem vás přijala jako vychovatelku. Konečně mám někoho, na koho se mohu stoprocentně spolehnout. Získala jste si zakrátko pořádný respekt mezi těmi kurvami. To mě velice těší. Jen tak dál!” Potěšilo mě to. Ovšem nesmí si nikdo myslet, že snad od rána do večera byly permanentně služky trestány a mučeny. To by byl omyl. Miss měla také dost známých a tak jsme s ní také jezdily po návštěvách. Popravdě řečeno, nijak nemiluji besedy mezi urozenými či bohatými lidmi a tak jsem neprojevila asi moc nadšení, když jsme jely na první návštěvu kamsi do horoucích pekel. Jízda trvala skoro tři hodiny, ale bylo by asi nezdvořilé, možná přímo nemožné, říci Miss, že nepojedu.

Mohla jsem ale nakonec být spokojena. Miss měla známosti v kruzích stejného zaměření jako byla ona, takže to rozhodně nuda nebyla. Bylo zajímavé pozorovat různé přístupy k jedné věci. U paní Clarett sloužily služky, které byly pomalu ploché jak letiště, tvrdila, že velké kozy nejsou ženské. To ovšem bylo v rozporu s paní Betsy, která měla služky povětšinou starší a s pořádně vytahanýma kozama. Paní Marion zase měla zálibu v asiatkách, o kterých tvrdila, že vydrží ze všech nejvíce. Postupně jsem poznala všechny tyto známé, některé nás navštěvovaly také. Vzájemně si dohazovaly služky, říkaly tomu trh pracovních sil, prozaicky bych to ovšem nazvala obchodem s otroky. Nabídky chodily natočené na kazetě, od všech standardně upravené. Nejprve krátký popis – jméno, datum narození, váha a výška, zdravotní stav. Pak následovaly snímky, pochopitelně bez oblečení. Nejprve zepředu, pak z boku a zezadu. Na všech snímcích s rukama založenýma za hlavou. Detail poprsí, pak vleže na vyšetřovacím křesle, s roztaženýma nohama, totéž s roztaženou pochvou a nakonec ještě s detailem análního otvoru. Krátký záběr na dívku v předklonu, zezadu a krátký záběr její chůze. Obyčejně na kazetě byly dvě až čtyři. Miss měla podobnou kazetu se služkami, které chtěla nahradit jinými. Stačilo se pak dohodnout a výměna byla provedena, případně prodej a koupě. To když se obchodujícím nezdála výměna přiměřená. Pochopitelně, že nebyly návštěvy jen tohoto druhu. Miss se účastnila i různých společenských událostí. Byla z toho řádně otrávená a většinou po návratu si vybrala nějakou děvku a šla s ní do trestnice, aby si, jak říkala, spravila náladu. Naštěstí já jsem byla těchto návštěv ušetřena, protože o mojí nechuti k nim dobře věděla. Někdy to odnesla Luisa, avšak té to tak nevadilo.

V průběhu doby jsem navrhla různá “vylepšení”, například zápasy služek mezi sebou, měření obsahu pochvy – mimochodem to uznala Miss za tak dobrý nápad, že jsme si navzájem změřily obsah pochvy i my. O tom se zmíním později. Některé mé nápady se setkaly také s nesouhlasem, ale jen částečným. Chtěla jsem například, aby všechny služky byly označkovány značkou Miss San a dokonce jsem ji sama navrhla. Trojúhelník stojící na špici, uvnitř písmeno S. Navrhovala jsem vypálit ho na každou kozu tak, aby se špička dotýkala bradavky a nebo obdobně, vypálit nad kundu, aby se špička dotýkala styku pysků nahoře nad poštěvákem. Miss nechtěla. Nikoliv proto, že by služky chtěla ušetřit bolesti, ale proto, že by se tímto označkováním staly těžko směnitelné za jiné. Nápad se jí ovšem ve své podstatě líbil, nechala proto zhotovit tři tyto cejchy s písmeny S, L a J uvnitř, což byla naše začáteční písmena. Cejchy ovšem nebyly zhotoveny tak, aby se musely rozpalovat v ohni. Trojúhelník byl kovový, právě tak jako písmeno uvnitř. Stěny byly sice silné centimetr, avšak v malém žlábku uprostřed trojúhelníku vedl odporový drát; silný pouze milimetr. Uložen byl v drážce z nevodivé hmoty a pouze asi polovina průměru vyčnívala nad povrch. Dráty byly spojeny s kolíky podobnými s těmi v normálních zástrčkách, držadlo, do kterého byl připojen přívod proudu a které bylo opatřeno spínačem zase mělo otvory jako zásuvka. Tím se daly kdykoliv cejchovací trojúhelníky snadno vyměnit za jiné. Miss rozhodla, že si označkujeme svoje osobni služky, každá tu svou, svojí iniciálou.

Jednoho večera jsme je všechny tři vzaly najednou dolů do podzemí. Evelyn jim dala pořádný klystýr a pak jsme si je odvedly do Déčka, kde byly k dispozici jak lavice, tak i množství nástrojů k mučení proudem. Samozřejmě, že byly v nejistotě, co se bude dít, o žádném provinění nevěděly a o tom, co je čeká, jsme před nimi nemluvily. Vytušily, že se bude dít něco zvláštního, ačkoli při přípravě dostaly jen každá vydatný klystýr. V Déčku šla jedna po druhé na křeslo a ještě jsme je dodatečně vycévkovaly, i když bylo jasné, že se vymočily při klystýru. Při cévkování jim Luisa potřela pokožku nad přirozením dezinfekcí. První šla na řadu služka Miss. Musela se položit na stůl, natáhnout ruce a nohy, tentokrát neroztažené, ale semknuté k sobě. Spoutala jsem jí ruce v zápěstích a nohy v kotnících k sobě, na pouta připevnila lanka a tělo důkladně natáhla. Natažené nohy jsem navíc připevnila širokým koženým řemenem k desce stolu, takže každý pohyb byl vyloučen, druhým řemenem jsem tělo přitáhla k desce přes břicho. Luisa jí natřela podbřišek nějakou olejovitou kapalinou. Začátek její štěrbiny vykukoval mezi sevřenými stehny asi dva centimetry – to stačilo. Přiložila jsem jí na tělo trojúhelník cejchu tak, že stál na špici a špička byla přesně nad stykem pysků. Přitlačila jsem cejch silně k tělu a stiskla tlačítko… “Jau… jau… jáááúúúááá… áááúúúááá!!!” Řev takto cejchované služky rozechvíval vzduch. Od cejchu stoupal kouř a byl cítit pach spálené kůže – odporový drát se proudem rozpálil do běla a vypálil do kůže tvar cejchu. Podržela jsem na jejím těle cejch deset vteřin, to bohatě stačilo, aby propálil pokožku dost hluboko, až do masa. Křik se proměnil v pronikavé vytí a přestože byla přivázaná, bylo zřetelně vidět, jak sebou škubají svaly na stehnech a břiše, horní část těla sebou trhala. Oddálila jsem cejch. Tmavá spálenina se jasně rýsovala na její bílé pokožce, přesně jak jsem chtěla. Špička trojúhelníku ležela naprosto přesně na styku pysků. Luisa jí spáleninu potřela mastí. Nechaly jsme ji ještě chvíli připoutanou, než přešel první nával bolesti. Skučela jako kdyby ji bolely zuby. Vyměnila jsem cejch, nestačil se ani zahřát. Druhé dvě služky se chvěly strachem, bylo jim jasné, že je čeká to samé. Odpoutala jsem naříkající služku a pomohla jí vstát. Vzlykala a celá se třásla jako v zimnici. Postrčila jsem ji stranou a Luisa kývla na svoji: “Polož se na lavici!” Služtička se roztřásla ještě více, padla na kolena a se sepjatýma rukama prosila Luisu: “Ach… madam! Ne… prosím ne…!” “Drž hubu, čubko! Nebo ti nechám ocejchovat i cecky! Tak dělej, na lavici, břichem nahoru!” Rozklepaná služka se s pláčem položila. Rychle jsem ji připoutala a za pár vteřin už jsme poslouchaly její bolestivé řvaní. Poslední se na lavici položila Cindy, mlčela, ale strach v jejích očích a třesavka prozrazovaly, jak jí je. V malé chvíli jsem byla hotová i s ní, samozřejmě za doprovodu jekotu. Druhého dne jsme je vzaly opět dolů a Luisa jim strhala utvořené strupy a do živých ran vtírala jakýsi roztok. Pochopitelně za dalšího řevu a bolestivého nářku všech třech děvek. To se opakovalo myslím asi pět dní za sebou, teprve potom nechala Luisa rány normálně zhojit. Hluboké jizvy byly o hodně tmavší než pokožka kolem a trojúhelníky s písmeny jasně vystupovaly na světlejším pozadí.

Brzy jsem znala všechny služky určené k naší obsluze a taky se od Miss nebo od Luisy o nich dost dozvěděla. Divila jsem se ale, že nejsou využívány také další ženy. Byly zde přece kuchařky, pradleny, švadleny, kadeřnice, topičky, také skladnice a v neposlední řadě zahradnice. Zmínila jsem se o tom jednou před Miss. “Má drahá, personálu je tu dost, to máte pravdu. Ostatně jste myslím zrovna skladnici trestala. Obávám se však, že by vás asi těžko nadchlo milování třeba s Betsy. Je jí padesát a přiznám se, kdyby nebyla tak dobrá kuchařka, dávno by už byla na kazetě k prodeji.” “Ale, Miss, já nemyslím na milování. Je škoda nechat zahálet jejich kozy, prdele a kundy. Už jen pro to, že se třeba právě nehodí k milování. Mě také rozpaluje více křik mladých děvek, čím mladší, tím lepší. Na druhou stranu ale, ona představa takové staré kurvy s vytahanýma kozama, jak řve při pořádném mučení, není také špatná. Myslím si, že ty staré mrdny vydrží daleko víc než mladé holky.” “Něco na tom jistě je. Pravdu máš v tom, že se u nich spokojujeme jenom s výpraskem, i když je někdy i na kozy a nebo píču. A vůbec, víš co? Ty jsi tady přijatá jako vychovatelka a vykonavatelka trestů, tak si to dělej podle sebe.” Miss mi najednou zatykala. “Máš moje svolení. Ne ale že mi odrovnáš třeba zrovna Betsy!” “Můžete být bez obav. Může to být dobrá kuchařka, proč ne. Určitě se jí ale nic nestane a neuškodí to jejímu umění, když dostane třeba pár elektrošoků do cecků nebo kundy, ne?” “To jí neuškodí rozhodně. Jak jste spokojená s Cindy?” “Moc, poslouchá jako hodinky.” “Myslela jsem po… no, sexuální stránce.” “Výtečná.” “Zdá se mi, že jí dáváte nějak často poukázky na masturbaci.” “Záměrně. Kdyby byla nadržená, byla by brzy hotová a to nechci. Potřebuji, aby měla při milování se mnou pořádnou výdrž, mám ráda, když to trvá déle.” “No dobře, je to vaše služka, nebudu vám do toho mluvit. Já se také ráda miluji dlouho, ale myslím si, že když je služka nadržená, je zase bouřlivější.” “To určitě je, ale dříve dosáhne orgasmu.” “Jak myslíte. A co vy? Spokojená se službou tady?” “Velice, Miss, hlavně, abyste vy byla spokojená s prací, kterou odvádím. To je pro mne důležité.” “Kdybych nebyla, dala bych vám to dávno najevo. Určité obavy jsem zpočátku měla, to přiznám. Ono je něco jiného práce tady a něco jiného je dát neposlušné školačce na zadek, že… Nebo se snad mýlím?” “To rozhodně je odlišné. Má to ale také svůj půvab, když vidíte, jak se dívenka stydí, s pláčem a neochotně se před tím svléká, rukama se snaží zakrýt, co se dá. Ví, že výprasku neujde a tak na ni můžete působit i po stránce psychické, musí třeba úplně svlečená, s rukama při těle stát a čekat, až je vyzvána k ulehnutí na lavici, anebo přehnutí přes trestnou oslici. Necháte ji čekat třeba čtvrt, půl hodiny, pochopitelně stojí tak, aby byla čelem k vám. Samozřejmé, že má před očima i trestní nástroje a může jen hádat, čím bude potrestána. Též je působivé, když trest je vykonáván před další osobou, občas u Bernsů byli trestáni i rodiče, někdy oba, někdy jen paní, případně jen pán. Pamatuji se, jak jednou byla potrestána i před návštěvou. Byli to nějací známí Bernsů a Sandra se nějak nevhodně chovala. Paní Bernsová mi tehdy nařídila přinést trestní oslici do společenského pokoje, Sandra se musela před návštěvou celá svléci do naha, rozkročená přehnout přes oslici a vystrčit zadeček nahoru. To víte, v této poloze jí byla vidět i celá pinda, navíc na výprask dost dlouho čekala. To bylo pláče a studu!” “Zajímavé, někdy mi budete muset o vaší praxi vyprávět.”

“Ráda, ale bude to asi málo vzrušující, moc možností než obyčejné výprasky jsem neměla.” “Má drahá, i obyčejný výprask je vzrušující, podle toho, jak je prováděn a myslím si, že od vás byl jistě rafinovaný. Určitě to nebylo jen bezhlavé mlácení přes prdel trestané. Na to jste moc inteligentní. Váš nápad sepisovat to, co nám ty kurvy při Luisině “vymývání mozků” vyprávějí, byl vynikající a přiznám se sama, že se až divím tomu, že to nenapadlo mě a nebo Luisu.” “Myslím, že to není nic divného, přece máte možnost se na jisté věci těch kurev zeptat znovu. Mě to také napadlo vlastně až ve vaší knihovně, když jsem narazila na zajímavou knížečku s pamětmi Alice Bordyni.” “Ach. Vy myslíte tu ředitelku dívčí školy?” “Jistě. To mne inspirovalo a proto jsem vám to navrhla. Tady jsem vám přinesla napsané to, co jsme dostaly z Dorothy při… no, říkejme tomu… při rozhovoru.” Podala jsem jí mnou sepsané vyprávění, ve kterém Dorothy líčí svoje zážitky od vstupu do kláštera až po útěk od opata. “Oh, to je štos! Kde jste na to vzala čas?” “Nebylo to tak pracné, moc mi posloužilo to, že jsme všechno nahrávaly. Vypustila jsem všechny řeči, které jsou pro nás nezáživné a sepsala jen to, co se hodí.” “Přesto to musela být obrovská práce a přiznám se vám, že jsem sama zvědavá, jak jste to zvládla.” “Doufám, že se vám to bude líbit. Neupravovala jsem to ani po stránce spisovné, je to napsáno tak, jak se mluvilo.” “Přiznám se, že se na to těším.”

“Nebude vás už zdržovat, Miss. Děkuji vám za svolení, co se týká těch starších čubek, myslím, že i vy se pak ráda podíváte. Když dovolíte, půjdu nyní.” “Jistě. Hned se na to podívám,” zamávala mým rukopisem. Odešla jsem. Cestou od Miss jsem přemýšlela, kterou tu starou svini si vezmu do parády první. No, pravděpodobně to bude kadeřnice, sice jí bylo teprve pětatřicet, ale její dost macatá prdel a pořádné kozy jistě za pozornost stojí…

– NOVICKA –

Následující vyprávění je zaznamenáno podle výpovědi Dory a samozřejmě neproběhlo v jediném dni. Pro lepší pochopení je však psáno tak, jakoby tomu tak bylo. Po koupeli a večeři jsme se usadily ještě na chvilku na terase a pokuřovaly, samozřejmě se sklenkou nezbytného Permontu. Pomalu padal soumrak. Miss se ozvala: “Luiso, udržujete ty tři nové kurvy stále pod narkotiky a nebo jste vynechala?” “Nevynechala, jsou připravené kdykoliv vypovídat.” “Výtečné. V tom případě navrhuji, abychom si krásný večer zpestřily poslechem toho, co nám poví. Myslím, že bude asi nejvhodnější začít s tou kozatou sviní, Dorothy. Půjdeme do našeho speciálního pokoje a pobesedujeme trochu.” Zvedly jsme se a šly za Miss. Sestoupily jsme opět do podzemí. Nevešly jsme však do žádné z místností uprostřed. Miss otevřela dveře a vstoupily jsme do obyčejné cely s postelí a židlí. Cela byla naprosto prázdná. Divné na ní bylo jen to, že stěny až do výše stropu byly kachlíkové. Pochopila jsem, až když Miss stiskla jednu dlaždici a před námi se celá stěna odsunula do strany. Ocitly jsme se v prostorném salónku s kulatým stolem uprostřed. Kolem byla čtyři křesla, jedno z nich ale speciálního tvaru. Na stole nezbytné cigarety, popelníky, zapalovače, sklenky. Po stranách závěsy od stropu až na zem. Miss se posadila do jednoho křesla a my každá z jedné strany. Před ní byl malý pultík s mnoha tlačítky a kontrolními světly, svazek kabelů byl veden pod deskou stolu doprostřed a zde mizel v masivní noze, která celý stůl nesla. “Má drahá Joy, to je další malé tajemství, které ještě neznáte. My tomu tady říkáme divadlo, však se podívejte.” Stiskla jedno tlačítko, zavěs na jedné straně se rozhrnul a objevila se prostorná žíněnka na zemi, stěny kolem byly ověšeny různými nástroji, vesměs určenými k bití. Po stisknutí dalšího tlačítka byl celý prostor jasně osvětlen silným světlem. “Když máme náladu, vodíme sem naše kurvy a musí nám předvádět lesbické milování a podobně. Někdy se k nim třeba i připojíme. Někdy zase najednou dostaneme náladu si některou důkladněji vypůjčit, zvláště když není dost horlivá při tom, co nám předvádí. Abychom nemusely nikam přecházet, stačí pouze rozhrnout druhý závěs…” Stisknutím tlačítka to udělala. Závěs na druhé straně se rozhrnul a po osvětlení se objevila opět zcela dokonale zařízená trestnice. “Postupem času se tu taky vyznáte. Pro případ, že byste sem chtěla jít sama a v klidu si všechno prohlédnout, musíte v předpokoji dříve, než stisknete dlaždici, zavřít dveře, jinak se stěna neodsune. Kdo to nezná, nedostane se sem.” Zhasla silná světla a zatáhla závěsy; Luisa si ale ještě před tím z trestnice přinesla injekční stříkačku, kterou tam , něčím naplnila, a nějaký předmět, ve kterém jsem po položení na stůl poznala umělý penis. Proč, to jsem poznala za chvilku. Miss totiž přivolala Evelyn.

“Jak se chovají ty nové kurvy?” “Jsou klidné, Miss.” “Dobrá. Dej nám Permont, led a sodu. Pak přivedeš Doru.” “Jak si přejete, Miss.” Evelyn z lednice přinesla Permont, sodu a led. Nalila nám a pak odešla. Luisa mezitím našroubovala umělý penis do čtvrtého, speciálního křesla. “S čurákem v kundě se jí bude líp povídat, čubce,” poznamenala s úšklebkem. “Je tu vedro. Odložíme si a nebo by vám to vadilo, dámy?” “Mně osobně je to jedno. Měla bych ale návrh. Nedalo by se to nějak natočit, co nám bude povídat?” “Dalo, proč ne, ale k čemu?” “Mohly bychom si příště porovnat, jestli říká to samé a nebo jestli lže. A potom, něco mě ještě napadlo, ale to bych vám řekla později, až to promyslím.” “No jak myslíte, má drahá. S tím krámem, co jim píchá Luisa, je sice dost nepravděpodobné, že by lhaly, ale zkusit se to může. Mikrofon je ukrytý tady v té sošce Amorka a nahrávání je určitě připraveno.” Miss stiskla tlačítko a ihned se rozsvítila malá, zelená kontrolka. “V pořádku.” Přišla Evelyn s Dorothy. První, čeho jsem si všimla, bylo to, že Dorothy už neměla tak visící bradavky, ale zpola napřímené. Miss si toho povšimla také. “Už jí upravuješ bradavky, co?” “Ještě jednu dávku a bude je mít jako hřebíky. Evelyn, můžeš jít.” Evelyn odešla a po stisknutí tlačítka jsme s Dorothy osaměly. Stěna se vrátila na původní místo.

“Přistup blíž, svině!” Luisa velitelsky ukázala na místo vedle křesla. Dorothy poslušně popošla ke křeslu. Zahleděla jsem se do jejího obličeje. Strnulý pohled, rozšířené zornice, jasná známka toho, že má v sobě nějakou drogu. “Naše milostivá Miss svolila, že si vyposlechne od tebe jisté informace, které ji zajímají. Budeš mluvit jenom pravdu, žádné lži! Nejprve ovšem dostaneš do každého cecku injekci, pak se posadíš tady do křesla, vidíš, je na něm moc pěkný čurák, s plnou kundou se ti bude lépe povídat!” Luisa vzala injekční stříkačku a zabodla ji do prsu Dorothy, pak vytlačila polovinu obsahu a následně stříkačku přemístila do prsu druhého. Dorothy jen zatnula zuby. “Tak, postav se pěkně rozkročmo nad křeslo a sedni si na čuráka, nohy nech od sebe, chceme vidět, jak ti pěkně zaplní díru. Jen dosedni, neboj se, silný je přesně na tvoji kundu!” Dorothy si pomalu sedala, až spočinula celým zadkem na sedadle. Masivní kus kovu zmizel v kundě. Luisa jí roztažené nohy upevnila do pout na křesle přes nadkolení, takže bylo nemožné, aby nohy dala k sobě. “No, kurvičko, nejdříve ti dáme napít Permontu, můžeš si zapálit a když budeš chtít, můžeš si bez dovolení vzít další. Abys neřekla, že tě nějak trápíme,” uculovala se Luisa. Všem vzápětí nalila a napily jsme se. Dorothy se musela trochu naklonit, aby si mohla sklenku vzít a tím si pochopitelně zarazila umělý úd hlouběji do kundy, to samé se pak opakovalo při každé cigaretě a odklepávání popela do popelníku. Křeslo bylo totiž napevno přichycené na silné prostřední noze, takže ho nemohla přisunout blíže, navíc se za chvíli ukázalo, že noha je vlastně píst. Miss stiskla tlačítko a křeslo pomalu vyjelo nahoru, takže její píču mezi roztaženýma nohama, zaplněnou důkladným ptákem, jsme měly před očima, právě tak jako poštěvák, trčící mezi rozevřenými pysky. Navíc se rozzářil bodový reflektor, který jí jasně osvěcoval kozy i naplněnou píču. Zapálily jsme si a Miss po několika tazích Dorothy oslovila:

“Nuže, Doro, shrneme si to všechno. Jsi na útěku, kdyby tě dopadli, víš dobře, co tě čeká. Ujala jsem se tě a poskytla ti úkryt. Něco za něco. Vím spolehlivě, že jsi masochistická lesba vycvičená abatyší Violou. Zpočátku jsi se vzpouzela a dělala upejpavou, pak jsi ochotně vykonávala její příkazy. Až do doby, než si tě odvezl opat. Tobě vůbec nevadilo, že jsi tam byla ponižována a trápena! Ty jsi utekla proto, že jsi nechtěla mrdat s muži, čubko. Tobě se zalíbila kunda! Odpověz, ty kurvo, je to tak?!” “Asi máte pravdu!” “Poslyš, ty svině, ne asi, ale určitě. Joy, vezměte si k ruce elektrický bič a jakmile vám dám pokyn, dostane tady ta lesba ránu do svojí promrdaný, nebo spíše prolízaný kundy! Mně bude odpovídat celou větou a chci slyšet ano či ne, žádné asi mi nestačí!” Závěs se rozhrnul a já šla pro bič. Naštěstí byl hned po ruce, nemusela jsem ho hledat. Vrátila jsem se s ním, posadila se a zkusila, jestli svojí délkou dosáhne k Dorothy na protilehlém křesle. Dosáhl spolehlivě. Závěs se shrnul. “Tak co?! Dostanu odpověď nebo ne?!” “Ano, Miss, máte pravdu, je to tak.” “No vida, že to jde. Takže ti vadí ten čurák v kundě?” “Ne, Miss, ten je umělý.” “Budeš nám pravdivě vyprávět všechno, od vstupu do kláštera až po tvůj útěk. Nic nezamlčíš, chceme vědět vše. A budeš se vyjadřovat přesně tak, jako se vyjadřovala abatyše a nebo řádové sestry či jiné osoby, s kterými jsi přišla do styku. My nejsme žádné stydlivky, které by se červenaly při nějakém tom silnějším výrazu. Je ti to jasné, kurvo?” “Naprosto, Miss.” “Tak můžeš začít, couro. Nerady čekáme!” Dorothy, zvaná též Doris či Dora, pomalu začala:

“Do kláštera mé přivezly v noci. Cesta byla dlouhá a kudy jsme jely, nevím, protože jsem byla uzavřená vzadu, kde nebyla žádná okna. Zavedly mě do cely a nařídily, abych se vyspala. Byla jsem dost unavená a tak jsem ráda uposlechla. Jak dlouho jsem spala, nevím, v cele byla tma, žádné okno. Ráno mě vzbudila jeptiška, která mně přinesla jídlo. Teprve pak jsem zjistila, že už je deset hodin. Oblékla jsem se a v rychlosti se najedla. Ráda bych se umyla, ale nebylo kde. Byla jedna hodina po poledni, když zase zarachotil zámek a dveře se otevřely. Na prahu stanula jeptiška. “Nyní půjdeme za matkou představenou, nezapomínej na pozdrav a políbení ruky!” Prošly jsme dlouhou chodbou. Nebyla příliš osvětlená. Na konci jsme stanuly přede dveřmi, na které jeptiška zaklepala a po vyzvání jsme vstoupily dovnitř. Byla zde pouze jediná jeptiška, sedící na vyvýšeném stupni. Uctivě jsme obě pozdravily a obě jí políbily ruku. Pochopila jsem, že toto je matka představená. Nařídili mi pokleknout a potom měla dosti dlouhou řeč. Nebudu vše opakovat, pouze to, co považuji za potřebné k pochopení dalšího vyprávění. Kromě jiného říkala, že se musím zbavit všeho světského, návyků a zvyků, všech nečistot venkovního světa. Jako adeptka na novicku musím vše podřídit církevním potřebám a zvyklostem, musím na slovo poslouchat všechny představené. Zákony světské zde neplatí, prohřešky jsou trestány podle zákonů církevních. Nakonec mi podala ruku k políbení a dovolila mi povstat ze studené podlahy. Zvedla se z křesla, sestoupila dolů a za ruku mě odváděla do zadní části místnosti, kde otevřela dveře. Vstoupily jsme do nevelké místnosti. Byly zde dvě řádové sestry, které se na klekátku modlily. “Drahé sestry, přivádím dívku, která má být připravena na úlohu adeptky, novicky a dá Bůh, později i ctihodné sestry našeho řádu. Odevzdávám ji do vašich rukou a doufám, že se svého úkolu zhostíte tak dobře jako vždy předtím.” “Podle jakých regulí má být připravena, matko představená?” “Podle regulí ctihodného opata Orfela, sestry.” “Je poučena o tom, že všeho světského se musí zříci?” “Poučila jsem ji o všem, myslím že se můžete ujmout své práce, čas kvapí.” A dodala: “Její jméno je Dorothy.” “Nuže, Dorothy. Zde, do této krabice, odlož vše světské, co máš na sobě i při sobě!”

Poslušně jsem do krabice vše naskládala, nakonec i hodinky a náušnice. Zůstala jsem jen v podprsence, kalhotkách a na nohou si nechala boty. “Vše světské,” zopakovala sestra. “Tedy i prádlo a boty!” Natáhla ke mně ruku. Otálela jsem, protože na svůj věk jsem už byla dost vyspělá a nechtělo se mi před cizími svlékat. I když to byly jeptišky. Za mnou se ozval hlas představené: “Připomínám, že jsem ti o poslušnosti říkala. Dolů s těmi nicotnými hadříky!” Uslyšela jsem zasvištění a hrozná rána přes holá záda mě vrhla kupředu. Sestry mě zachytily. Křičela jsem jako smyslů zbavená. Záda mne nesnesitelně bolela a pálila. “Mlč! Sama si za to můžeš! Dělej, svlékni to!” S pláčem jsem odkládala zbytek oblečení, pak jsem si rukama trochu přikryla svoji nahotu, dost jsem se styděla. “Neplač! Ruce slož za hlavou, za své tělo se nemusíš stydět, neboť je to dílo Boží. Bůh tomu chtěl, abys ho měla takové, jaké máš. To, že jsi zde, dokazuje, že jsi vyvolená a proto chtěl, abys vypadala tak, jak vypadáš!” Představená za mnou nyní mluvila medovými slovy.. Pojednou se ocitla přede mnou. V ruce držela několikapramenné důtky. Ach! Těmi jsem dostala tu strašnou ránu. “Ukaž, čím tě On obdařil!” Přejela mé tělo shora dolů svým zrakem. “Nešetřil na tobě, to je vidět. Dost pláče! Všechny sestry procházely stejným obřadem jako ty, já rovněž. Sestry, vezměte ji do koupelny a zbavte ji všech světských nečistot!” Jedna sestra roztáhla tmavý závěs. Objevila se sprcha, klozet a na věšácích několik nádob na klystýr. Vtáhly mě tam a k mé hrůze jedna z nich uchopila hadici od nádoby, potřela nástavec vazelínou a druhá mě mezitím donutila předklonit a rozkročit se. Ucítila jsem na análu chlad, krátké zavrtění nástavce a již do mě vniknul. V dalším okamžiku mi do útrob počala vtékat kapalina z nádoby. Cítila jsem stále větší tlak, střeva se plnila. Po spásném zabublání jsem byla vyzvána, abych se vyprázdnila. Další nálev jsem už chvilku musela držet v sobě, doba se zvyšovala s přibývajícím počtem klystýrů. Celkem pětkrát do mě vyprázdnily celý obsah. Strašlivě jsem se styděla, ale tlak ve střevech byl větší než můj stud. Nakonec jsem musela pod sprchu a před nimi se osprchovat. Na důrazné upozornění představené jsem si musela ještě jednou omýt přirození tak, že jsem před nimi musela mít nestoudně rozkročené nohy. Mytí netrvalo dlouho, podaly mi hrubý ručník, kterým jsem se osušila. Myslela jsem si, že nyní dostanu oblečení. Bohužel jsem se spletla. Přešly jsme místnost na druhou stranu, rozhrnul se další závěs a před námi se objevila prostorná hala. Nestačila jsem se ani rozhlédnout. Postrčily mě k dalšímu závěsu, kde nastalo potupné fotografování. Zepředu, z boku, zezadu. Pak zepředu rozkročená, zezadu rozkročená v hlubokém předklonu a ještě předkloněná ze strany. Vzlykala jsem, ovšem to na ně neplatilo. Po fotografování jsem se musela položit na vysokou dřevěnou lavici, nejprve na břicho.

“Sestry, prohlížejte důkladně, aby jsme měly jistotu, že nemá na sobě Satanovo znamení,” nabádala představená jeptišky, které mně od hlavy k patě důkladně prohlížely tělo, dokonce mi roztáhly i hýždě a nahlížely mezi ně. Nakonec jsem se musela položit na záda a stejná prohlídka proběhla na přední straně těla. “To, co jsme viděly, je v pořádku, matko představená.” “Nutno prohlédnout vše, i místa skrytá! Dorothy, natáhni ruce za hlavu!” Poslušně jsem to udělala, odpor byl zbytečný. V zápěstích mi spoutaly ruce, za pouta zahákly lanko a navinuly ho na rumpál. K mému zděšení mi nohy v kotnících uzavřely každou zvláště do těsného pouta, to samé pod koleny. Jedna ze sester počala otáčet kolem po straně stolu. Spodní část lavice která byla po délce rozpůlená, se začala rozvírat od sebe, takže pomalu, ale nezadržitelně se mi roztahovaly nohy. Nejdříve jsem prosila, ale pak už křičela, protože mě to začalo bolet. “Dost… dost… už neééé… roztrhnete měééé…!!!” “Mlč! Vydržely jiné, vydržíš také! Sestro, ještě jednu otáčku! No prosím. Popruh přes břicho a přitáhnout víc ruce!” Bylo to strašlivé, nohy jsem měla pomalu v jedné rovině. K mé hrůze mě několikrát takto vyfotografovaly. To, co mělo přijít, bylo ale o mnoho horší! Jeptišky mi začaly malými kleštěmi vytrhávat chloupky v podpaží a to samé prováděla představená na mém podbřišku. Bylo to strašlivé. Naříkala jsem, křičela a pak už přímo ječela, nic to nebylo platné. Nejstrašnější bolest přišla, když mi vytrhávaly chloupky přímo na přirození z jemné pokožky. Trvalo to velice dlouho, nedovedu to odhadnout. Ke konci jsem už jen sípala, ani křičet mi nešlo, před očima jsem měla mžitky a zase přišlo to strašně potupné fotografování. Nejdříve mně ale zbytky chloupků oholily. Taky prohlídka byla důkladná, jedna po druhé se střídaly a hledaly Satanovo znamení, dokonce mi i roztahovaly pysky a dívaly se mezi ně! “Doufám, že jsi ještě neposkvrněná panna!” Představená se na mě přísně podívala. S pláčem jsem přisvědčila. “To je dobře, ale pro jistotu se přesvědčíme! Sestry, rozevřete jí to místo hříchu!” Sestry uchopily mezi prsty moje pysky a roztáhly je, matka představená se pak mezi ně podívala a potom ještě vsunula dovnitř prst, který samozřejmě narazil na neporušenou blánu.

“Máš velké štěstí, že jsi nelhala. To se nevyplácí!” Pohladila mi stehna. “Nyní dostaneš varovný trest, není to žádná křivda, ale je to proto, abys věděla, co tě čeká, pokud nebudeš absolutně poslušná. Sestry, bičíky! Vysázejte jí na vnitřní strany stehen po šesti ranách.” Bylo to příšerné. Bičíky svištěly vzduchem a zařezávaly se do citlivých míst na stehnech. Řvala jsem bolestí, dokonce jsem se pomočila. Za to jsem okamžitě dostala tři strašné rány širokým páskem přes přirození. Na pokyn představené mě odpoutaly. Musely mi pomoci, sama bych se na nohou neudržela. “První setkání s novým životem máš za sebou. Poslušnost je tu na prvním místě. Tyto dvě sestry tě budou mít nadále na starost. Zatím budeš poslouchat pouze mě a je. Ostatním ale budeš prokazovat úctu! Dělej to, co je ti nařízeno. Trestáme všechny prohřešky, ale věř, že nás to bolí stejně jako tebe. Nyní tě sestry odvedou do tvé cely, dostaneš najíst a můžeš se uložit ke spánku. Zítra obdržíš bibli a modlitební knížku, aby jsi našla snadněji cestu k Pánu našemu,” pokřižovala se matka představená. Sestry mě vzaly pod pažemi a pomáhaly mi jít. Samozřejmě bez oblečení. Odvedly mě do cely. Vyčerpaná a psychicky zlomená jsem seděla na palandě. Donesly mi jídlo. Ani nevím, co to bylo, mechanicky jsem se najedla a s úlevou se položila na palandu. Stehna mě bolela, přirození a podpaží pálilo, ale přesto jsem záhy usnula.

Ráno mě probudilo zarachocení dveří. Vešly obě jeptišky a k mé hrůze jedna nesla nádobu na klystýr, druhá konev na vodu. Nebylo pochyb… “Klekni na postel, prohnout, vystrčit zadek, nohy od sebe!” Povely práskaly vzduchem jako bič. Nebylo úniku. Ihned jsem dostala klystýr. Vyprázdnit jsem se musela do kbelíku v rohu, dostala jsem druhý, po něm třetí. Zbytek vody nalila do umyvadla a když jsem se po třetí dávce vyprázdnila, poručila mi, abych si ve zbytku umyla zadek. Na utření jsem dostala hrubý ručník jako předtím. Musela jsem po utření zase kleknout na palandu a ukázat jim zadek. Roztáhly mi hýždě, aby se přesvědčily, že jsem čistá. Musela jsem vzít kbelík s výkaly a jedna z jeptišek mi na chodbě ukázala, kde je ve výklenku suchý záchod. Do něj jsem obsah vylila, napustila z kohoutku vodu, vypláchla a přinesla zpět. Na chvíli jsem osaměla. Pak mi přinesly snídani – krajíček chleba a plechový hrnek čaje. To bylo vše, přesto jsem musela poděkovat a políbit jim ruce. Po snídani mě odvedly k matce představené. Měla se mnou rozhovor a po něm mě jeptišky odvedly do skromně zařízené místnosti, kde jsem se až do oběda učila z církevních knih.”

“Doufám, že nám tady nebudeš recitovat modlitby,” zavrčela podrážděně Miss. “Jasně jsem řekla, že takové podrobnosti nás nezajímají. Kecáš tady už půl hodiny a moc jsi toho právě neřekla. Dej si pozor, nebo budeš za chvíli zpívat jinak!” Miss ukázala na plentu, za kterou se skrývala trestnice. “Omlouvám se, Miss, ale já opravdu vynechávám, co se dá, něco ale říci musím, aby to mělo smysl. Hned se dostanu k tomu, co vás zajímá,” řekla Dorothy a pokračovala…

“…To trvalo asi čtrnáct dní. Celou tu dobu jsem byla bez oděvu a spatřila jsem jenom dvě sestry, které mě měly na starost a matku představenou. Jednoho rána mě ale po snídani místo za abatyší a nebo do učebny odvedly někam dolů. Sestupovaly jsme po mnoha schodech, zřejmě zde byla sklepení. K mé strašné hrůze mě vstrčily do místnosti, která na první pohled prozrazovala svůj účel. Byla to mučírna, z poloviny zařízená jako ve středověku, z poloviny zcela moderně. Místnost byla velice rozlehlá. Uvítala nás strašná babizna. Jistě to byla také řádová sestra, ale ten zjev! Na hlavě měla kuklu, která zakrývala celý obličej, pouze oči byly vidět za dvěma otvory, pod nimi pak otvor pro nos a ústa. Do poloviny těla nahá, místo prsů se jí na hrudi pohupovaly zcvrklé pytlíky. Na opasku byl připevněn kus kůže, který vedl dolů, mezi nohama se rozšiřoval a vzadu byl opět připevněn k opasku. Celé její tělo bylo přímo poseto většími či menšími jizvami, zvláště záda. Na zadnici tvořily jizvy hluboké, různě se křížící brázdy. “Sestro Filomeno, přivádíme budoucí novicku. Potravu duše již dostala, nyní nastal čas, aby vstřebala i potravu těla,” řekla jedna moje průvodkyně. Babizna k nám přistoupila a začala mi nestoudně ohmatávat prsa, při tom mručela: “Hmhm… pěkný kozičky, pěkné… hmhm… kundička bude asi ještě panenská… hmhm… sem… sem… tady se polož…” Vzala mě za ruku a táhla mě k masivnímu stolu. “Nahoru… hmhmhm… hm… pokrč nohy a roztáhni je… podívám se na tvé hříšné místo… hmhm…” Celá jsem se třásla, z části odporem, ale z větší části velkým strachem a obavami z toho, co se bude dít. Odporovat v té chvíli nemělo smysl, to jsem i v té hrůze pochopila. Baba se sklonila nad mými rozevřenými stehny, pomocí prstů jedné ruky mi rozevřela přirození a prstem druhé ruky zkoumala moji panenskou blánu… “Hmhm… jojo… co jsem říkala… hmhm… je to panenská kundička. Hohoho… ona se celá chvěje! Asi zimou, chudinka! Neboj se, za chvilku ti bude horko… hm… hmhm,” skřehotala si pro sebe. “Ctihodné sestry, můžete jít. Postarám se o tu kurvu, matka abatyše bude spokojená.” Najednou zněl její, hlas úplně jinak. Jeptišky pozdravily a já s ní osaměla.

“Bojíš se, co, děvko? Nerozvaluj se jak pouliční kurva a slez dolů! Sem!” Ukázala na nějaký nástroj tvaru obraceného V. “Postav se na špalky na kraji!” Stála jsem obkročmo nad nástrojem, jehož hrana nahoře byla oplechovaná. “Předklonit a kozama se přitisknout na tady tu desku! Pořádně, neboj se, cecky si nerozmačkáš. Taková mladá a už takové kozy! Hrůza!” Baba mě přes lopatky popruhem důkladně přitiskla k desce. Pak ještě druhým kousek nad boky. Ruce jsem musela zvednout nad hlavu a i ty mně v zápěstích přivázala ke dvěma kruhům na desce. A pak… podkopla opěry pod mýma nohama. Plnou vahou jsem dosedla na hranu nástroje svým přirozením. Bolestí jsem zařvala, nohy nedosáhly na zem a tak jsem se nemohla nadzvednout. Na kotníky mi zavěsila těžké koule, které táhly moje nohy dolů, takže jsem s nimi nemohla vůbec pohnout. Ještě je ale i přesto kolem stehen připoutala ke stěnám tohoto mučidla. “Doufám, že se ti sedí pohodlně svině. Chvilku to bude trvat,” vtipkovala babizna. Ječela jsem bolestí, jak se mi ostrá hrana zarývala do přirození. To byl jen začátek. Vzala důtky a začala mě mrskat přes záda, od lopatek dolů až na hýždě, pak přešla na druhou stranu a celé to zopakovala. Hrozně jsem řvala, bolest to byla nesnesitelná. Rány nabývaly na síle, až jsem myslela, že mi odpadá maso z kostí. Strašlivě se mi chtělo chcát, ale močovod jsem měla pevně přitisknutý na hranu toho hrozného nástroje. Konečně utrpení přestalo, protože jsem omdlela.

Jak dlouho jsem byla bez sebe, nevím, probrala jsem se v nějaké cele na dřevěné pryčně. Strašlivě mě pálila a bolela záda, přirození jsem měla na omak horké, oteklé a bolestivé i při jemném doteku. Nějaký zvuk upoutal moji pozornost. Odněkud byl slyšet tlumený řev nějaké dívky či ženy, zřejmě nějaké nešťastnice, jako jsem byla já. Po dlouhé době se otevřely dveře. Do cely nahlédla neznámá jeptiška. Když viděla, že mám oči otevřené a dívám se na ni, poručila: “Vylez ven, děvko!” Namáhavě jsem se postavila a pomalu šla ke dveřím, rozkrok mě při každém kroku strašně zabolel, potichu jsem sténala. Vyšla jsem z cely. “Drž hubu a jdeme!” Pomalu jsem šla krátkými kroky za ní. Vešly jsme do koupelny. Vytřeštila jsem oči. V nehluboké, ale velmi prostorné vaně seděla matka představená. V sutaně to nebylo vidět, avšak nyní byla mohutná prsa k nepřehlédnutí. To by mě snad ani tak nezarazilo, měla prostě velké kozy. Co mi ale vyrazilo dech, to byla jiná věc. Oba prsy byly totiž propíchnuty vodorovně uprostřed na prst silným lesklým drátem, nebo jsem si alespoň zpočátku myslela, že je to drát. Uvědomila jsem si, jaká to musela být příšerná bolest.

“Co koukáš tak vyjeveně? Neviděla jsi nikdy pořádný kozy nebo co?!” Ta tam byla její laskavá mluva z dřívějška. “Dělej, umyješ mě! Už tu na tebe čekám věčnost!” Jeptiška, která mě přivedla, zmizela a já tu byla sama. “No co čumíš jako kráva?! Dej se do toho!” nařizovala mi ostrým hlasem. Váhavě jsem přistoupila k vaně, vzala jsem mýdlo a sklonila jsem se nad ní. “Bože mě netrestej, opravdu jsi tak pitomá? Vlez si ke mně do vany a pak začni s mytím!” Nedalo se nic dělat, vlezla jsem tam a stydlivě klopila oči. Což o to, vana byla prostorná, ale strašně jsem se styděla. To na mně bylo taky znát. “No tak?! Dělej! Namydli mi podpaží, kozy a pěkně žínkou omyj. A přitlač! Nejsem zvyklá na nějaké šmrdlání.” Bylo to pro mě strašně nezvyklé, omývat druhou ženu a navíc, ještě k tomu matku představenou. Namydlila jsem ji a pak opatrně žínkou umývala. Ramena, paže, podpaží, prsa a záda, přešla jsem na břicho… “Moc pospícháš! Zvedni mi cecky nahoru a pořádně vymydli pod nimi, nebo snad mám chodit zapařená?! Dělej, kurvo!” Nebylo to tak jednoduché, mohutná prsa mi z namydlených rukou klouzala a nemohla jsem prs jednou rukou nadzvednout… “Bože na nebesích, ty jsi nemehlo. Jednou rukou mi kozu přizvedni a druhou umyj pod ní… No vidíš, že to jde! Jenom pořádně přitlač. Nejsem z cukru. Opláchnout! Tak. Postavím se a ty se posadíš, umyješ mi prdel, píču a nohy,” nařídila mi. Už jsem se nedivila ničemu. Sedla jsem si do teplé vody, ale hned jsem s výkřikem vyskočila. Udiveně se na mě podívala. “Co se stalo?” S pláčem jsem jí řekla o výprasku a o tom, jak strašně mě to bolí, hlavně nyní, když se na to dostala teplá voda. “Padesát ran ještě žádnou děvku nezabilo! Sedni a nechci slyšet nějaké nářky!” Pomalu jsem si sedala, bolelo to, ale raději jsem zatnula zuby a snažila se to překonat. Vstala a obrátila se ke mně zády. Předklonila se trochu, rukama se chytila madel ve zdi a rozkročila se. “Dělej! Namydli mi prdel, taky mezi půlkama, stehna a píču! To ti musím všechno říkat?! Copak ty se nekoupeš?!” Rychle jsem ji mydlila, všimla jsem si při tom, že má zadek dost zjizvený a také na zádech měla drobné jizvy. Právě tak na stehnech, vzadu i zevnitř. Stydlivě jsem jí mydlila přirození. Nikdy předtím jsem neviděla intimní šperky a byla jsem jimi překvapena. V pyscích měla po jednom masivním kruhu a v poštěváku na palec silném měla další. Pozoruhodné byly malé stydké pysky, které mezi velkými visely ven jako třásně. Omyla jsem ji a opláchla vodou, pak se obrátila ke mně čelem, stále rozkročená. Omyla jsem spodek břicha a přední strany stehen. Myslela jsem, že je to u konce. “Kundu mi pořádně vymyj! Nebo si na to snad mám zavolat někoho jiného? Koukám, že ty jsi taky zvyklá uklízet jenom náměstí a ulice tě nezajímají. Nečum tak pitomě, kurvo! Mýdlo a namydli mi píču… i mezi pyskama… tak je to správné. Nyní si namydli ruku… začni mě vymývat mezi pyskama a až nahmatáš díru do kundy, vsuneš mi tam ruku a vymyješ uvnitř! Doufám, že jsi to pochopila, čubko špinavá!” Opravdu jsem jí do kundy dostala celou ruku zcela bez potíží a vymývala jsem ji uvnitř. Nikdy bych si nemyslela, že je to tak snadné. Pomalu jsem ruku vytáhla a omyla ji čistou vodou. Doufala jsem, že už je všechno v pořádku. “No co je?! Snad mi taky vypláchneš píču uvnitř, ne?! Nebo snad ve mně chceš nechat to mýdlo, krávo pitomá?!” “Ale… ale… jak to mám vypláchnout…?” “To chce koukat! Na co si asi myslíš, že je tahle hadice s koulí a s otvory v ní? Sprcha to asi nebude, co? Dělej, pustit vodu, naředit na přijatelnou teplotu a pak mi to vstrčíš do kundy!” Udělala jsem to, hadice byla jistě pět centimetrů silná a na konci uzavřená kovovou koulí, na mnoha místech s otvory, ze kterých stříkala voda. Nyní jí voda vystřikovala z přirození ven. Nechala se vyplachovat dost dlouho. “Dost, stačí.” Vylezla z vany. “Osuš mě!”

Jemnou osuškou jsem ji utírala – zase jsem jí při tom musela nadzvednout obrovité prsy a vysušit pod nimi, rozevřít mohutné půlky zadnice a vysušit tam a nakonec i otřít celé její přirození. “Tam je krabice s tampóny, připrav si ji tady na stolek,” ukázala na malý stolek vedle velkého stolu. “K tomu ty dvě lahvičky. Dělej!” Poslušně jsem vše udělala. Tampóny byly relativně nezvyklé, asi tři centimetry silné a dvacet dlouhé válečky z lisované vaty. Položila se na stůl, pokrčila nohy a doširoka je rozevřela. “Vysušíš mi kundu vevnitř. Zasuneš váleček vaty až na konec, několikrát pootočíš a pak vytáhneš. Třikrát to stačí, mám to vyzkoušené! Začni!” Rukama si sama za kroužky v pyscích přirození roztáhla. Trochu překážely malé pysky, které ležely přes otvor pochvy, takže jsem je musela rozevřít já. Vsunula jsem do ní bez obtíží tampón a postupovala tak, jak mi řekla. Pochvu měla sytě rudou a zpola otevřenou, styděla jsem se, ale musela jsem se dívat, abych věděla, kam tampóny strkám. Třetí byl vytažen. Pustila si kroužky v pyscích. Ukázala na větší lahvičku. “Namasíruješ mě! Nejdřív záda!” Otočila se a položila na břicho. Prsa se jí rozplácla o desku a do výše se klenul její macatý zadek. “Vezmi si trochu do dlaně a natři mi s tím celé tělo, pak to budeš vtírat do kůže. Pořádně! Vetřít tak, až budu téměř suchá.” Byla to pěkná dřina a potila jsem se u toho. “Mezi půlkama taky!” Potom se otočila. Začala jsem u ramen a pokračovala dolů přes stehna až na holeně. “Stačí! Nalej si do dlaně z druhé lahvičky a pořádně mi prohněteš kozy! Dělej! A pořádně přitlačit, jen se neboj!” Snažila jsem se ze všech sil, až konečně byla spokojená. Slezla ze stolu a navlékla si pantofle, já na její pokyn také. “Od dnešního dne tohle bude tvoje práce. Doufám, že jsi si to všechno zapamatovala! Nerada všechno opakuji desetkrát a nebo se rozčiluji. To raději nechám promluvit důtky, je to o moc rychlejší a působivější.” Jak matka představená řekla, tak se následně i stalo…”

“Nyní, když dovolíte, Miss,” přerušila Doris své vyprávění, “vynechám několik týdnů. Opakovalo se totiž stále to samé, starala jsem se o její hygienu, občas mě dovedly za Filomenou a dostala jsem nářez. Mezitím jsem se musela naučit snad všechny lidové výrazy pro prsy, přirození a zadek, neustále mně bylo vštěpováno, že jsem pitomá kráva, kurva, svině, čubka a já nevím co všechno. To by vás asi nezajímalo…” “Tak to jsi uhodla. Napij se, zakuř si a pokračuj tedy až s dobou pozdější.” “Děkuji, Miss.” Doris si zapálila a napila se Permontu. Po malé chvíli pokračovala ve vyprávění…

“…Postupně jsem na sobě pozorovala, že se začínám měnit. Ačkoliv výprasky nebyly určitě menší, spíše naopak, cítila jsem méně bolesti – začala jsem si totiž při bití vybavovat abatyši, že ona je na mém místě, představovala jsem si jak dostává na svoji macatou prdel a řve u toho. Ono to fungovalo. Cítila jsem zvláštní rozechvění, prostě, nedovedu to popsat, ale bití mě přestalo tolik bolet a spíše mě tak nějak uspokojovalo, že jsem jim ukázala, jak vydržím. Vůbec jsem netušila, že to byl jejich záměr. Jednoho dne mě zase zavedly do mučírny a tam jsem byla přivázána na kamenný kvádr tvaru velkého X. K jeho ramenům mně pevně připoutaly ruce i nohy. Ležela jsem na tom kříži asi hodinu a nic se nedělo. Strašlivě to studilo. Pojednou se otevřely dveře a dovnitř vešel podivný průvod. První šla abatyše, v sepjatých rukách držela křiž, ale tak, že si rameny kříže podpírala ohromné kozy, za ní šly čtyři jeptišky, všechny se sepjatýma rukama a skloněnou hlavou. Všechny byly nahé, s většími prsy a jak jsem si povšimla, tak také bez ochlupení. Překvapilo mě to, protože do toho dne jsem viděla nahou jen abatyši a nejvýš do poloviny těla Filomenu. Dvě se postavily vlevo a dvě vpravo od mého těla, abatyše mezi moje roztažené nohy a modlily se, jak jsem vytušila z jejich pohybujících se rtů. Trvalo to asi deset minut a myslím, že jsem se zimou docela třásla. Modlení ustalo, abatyše udělala asi dva kroky dozadu a pronesla: “Udělaly jsme vše, Bože, abychom dceru a sestru naši Doris připravily na svůj úkol tvé nevěsty a proto ji milostivě přijmi do svých řad. Tebe, dcero, Bůh posiluj na cestě za rajským poznáním! Sestry, můžete začít!”

Sledovala jsem celou dobu abatyši. Vůbec jsem nepostřehla, kdy a jak se sestrám v rukou objevily krátké, slabé bičíky. Těmi mě nyní počaly švihat. Přes prsa, břicho a podbřišek, stehna a jejich vnitřní strany, krupobití štiplavých ran dopadalo na moje tělo. Tady nepomohly žádné představy, řvala jsem a ječela z plných plic, už dávno mi nebyla zima, ale spíše pořádné horko. Trvalo to nekonečně dlouho, dělaly se mi barevné kruhy před očima. Bití náhle ustalo a jako z dálky jsem slyšela abatyši říkat: “Sestra Doris prošla trnitou cestou ke svému cíli a nyní může okusit rajského poznání. Rozevřete jí kundu!!!” Ucítila jsem několik doteků mezi nohama a vzápětí jsem zaječela. Abatyše mi do pochvy zasunula horní část kříže a zatlačila dovnitř. Prudká pichlavá bolest mi vlétla až do hlavy. Mé panenství bylo pryč, odstraněno způsobem, který bych nikdy nečekala. Abatyše několikrát křiž povytáhla a zase zasunula. To už skoro nebolelo. Nakonec jej vytáhla a musela jsem jeho špici políbit. Všimla jsem si, že je tvarovaná jako mužský úd a bylo na ní několik kapek krve. Jeptišky, jedna po druhé, vstoupily mezi moje rozevřené nohy a každá mě políbila na přirození. “Jsi přijata mezi novicky a doufám, že poznání rajské ti ku prospěchu bude,” slavnostně pronesla abatyše. Filomena mi pod zadek vsunula již předtím bílou plachetku, nyní mezi moje nohy položila klekátko, na které si abatyše již bez kříže v ruce klekla. Sestry mezitím zaujaly zase místa po mé levici a pravici. Zatnula jsem zuby v očekávání dalšího bití. K mému překvapení mě sestry začaly hladit po těle a hlavně se věnovaly prsům a bradavkám. Abatyše se předklonila a počala lízat moje přirození… Bradavky mi ztuhly a zvětšily se, cítila jsem v prsech zvláštní rozechvění. Každý dotek rukou sester mnou projížděl jako proud. Ucítila jsem jemné záškuby nejprve v pochvě, ty se po chvíli zvětšily a přenesly se i na stehna. Začala jsem potichu sténat… boky se mi rozvlnily a pojednou jsem sebou začala škubat a sténání se proměnilo ve výkřiky… abatyše mi do úst vsála poštěvák a jazykem jej třela a sála… mrskala jsem tělem nahoru a dolů ve stále rychlejším rytmu, záškuby v pochvě ještě zesílily a valily se jeden za druhým, tělo se vypínalo do oblouku, probíhaly jím horké vlny, třesení, stahy a já nevím, co ještě, mrskala jsem zuřivě boky v záchvatech nepoznaného blaha, křičela jsem nevím co, až konečně moje pocity dosáhly vrcholu. S tělem v křeči vypjatým do oblouku jsem prožívala první orgasmus, prudké stahy pochvy vypuzovaly moje výměšky. Pomalu začaly slábnout a já prudce dopadla z ohromného vypětí těla zpět na kříž. Dech se mi pomalu zklidnil, otevřela jsem oči, které jsem předtím mimoděk zavřela. Zahlédla jsem usmívající se jeptišky. Pokusila jsem se taky o úsměv. Abatyše vstala. “Nyní jsi, sestro, poznala, jak chutná rajské potěšení. K němu byla cesta dlouhá a místy bolestná, stálo to však za to, nebo se snad mýlím?” “Oh, ne… ne… nemýlíte, matko představená… děkuji vám moc za uvedení na… na tuto cestu…!” “Svoji vděčnost mi projevíš později. Sestry, odvažte naši novicku Doris a vezměte ji do koupele. Pak ji doprovodíte do mých prostor.”

Odvázaly mě a pomohly z kříže. Viděla jsem plachetku s několika kapkami krve a velkou mokrou skvrnou. Trochu se mi třásly nohy z předcházejících chvil. Odvedly mě do koupelny, ale zcela jiné než byla předcházející. Pomohly mi s mytím. Nemluvily jsme spolu. Ony mlčely a já neměla co říci. Umytou a učesanou mě odvedly za abatyší. V koupelně jsem si všimla, že moje tělo je sice zarudlé, ale stopy bičíků na něm nejsou znát bylo to divné. Abatyše je propustila a my osaměly. Byla jsem v jejím obydlí poprvé, proto jsem se nenápadně zvědavě rozhlížela. Prostě zařízená místnost, pouze v rohu klekátko a krucifix. V druhém rohu dřevěná pryčna s několika dekami na spaní. Otevřela dveře, objevila se malá komůrka, také s pryčnou, malým stolkem a jednou židlí. “Zde budeš spát ty, od dnešního dne.” “Jak poroučíte, matko představená.” “Pokud tady budeš, nesmíš za žádných okolností opustit tuto místnost, kdybys slyšela cokoliv. Přijdeš jenom, když tě zavolám já. A teď mi ukaž kozy, podíváme se, jak ti připravily šponováky…!”

Matka představená vytáhla ze skříně dva kužele bez špiček a několik jiných dílů. Bez okolků mě vzala za jeden prs a nasadila na něj kužel. Zapadl na něj asi do poloviny a na vrcholu prošel jeho hrot s bradavkou ven. Uchopila bradavku mezi prsty a povytáhla, trochu promnula mezi prsty a pak na ni navlékla kroužek se stahovacím šroubkem a utáhla. Bradavka vězela pevně stažená uvnitř, přes ni nasadila jakýsi přípravek, a na kuželu jej upevnila pootočením do úchytek. Za malá očka na kroužku zapnula malé háčky uvázané na silonovém vláknu, které bylo zčásti navinuto na hřídelce. To samé udělala na prsu druhém. To ovšem nebyl konec. Nasadila na hřídelku malou kličku a začala otáčet, vlákno se navinulo a pak počal silný tah na bradavku uvězněnou v kroužku. Zasténala jsem, když byla bradavka velice silně vytažena do délky. Okřikla mě, sejmula kličku a stejným způsobem upravila bradavku i na druhém prsu. Necítila jsem ani tak velkou bolest jako spíše nepříjemný bolestivý tah za bradavky. “Takhle budeš chodit do té doby, než budeš mít bradavky slušně dlouhé. Na svůj věk máš pořádný kozy, ale bradavky aby hledal pomalu lupou! Píču ti nechám dneska odpočinout, od zítřka začne natahování poštěváku. Nyní si můžeš jít odpočinout. Zavolám tě k jídlu.” Ukázala mi rukou na pokojík. Ráda jsem zmizela, byla jsem dost unavená. Kužele připevněné na prsech mi sice dost vadily, ale přesto jsem usnula. Probudila mě k jídlu. Tedy, to bylo něco jiného, než jsem jedla dosud. Kus pečeného kuřete, brambory a ovocný salát. Po večeři jsem dostala dokonce i skleničku vína a abatyše mi nabídla cigaretu. Tu jsem odmítla.

Další den jsem dostala na noc napínací zařízení na poštěvák. Také na ten byl navlečen a utažen stejný kroužek jako na bradavkách. Pod koleny mi upevnila kožené náramky. Na každém bylo zvenčí, proti sobě upevněno očko. Systém natahování byl odlišný. Nasadila mi na očko jeden konec dlouhého pera a druhý zahákla za očko na náramku, to samé provedla na druhé straně. Péra vyvinula dost silný tah a poštěvák natáhla. Celé se to odehrávalo vleže, s pokrčenýma nohama. Když jsem se pak postavila, tah ještě zesílil. Celou dobu pobytu jsem nespatřila slunce, takže jsem ztratila úplně přehled o čase, nevěděla jsem, kolik dní tam jsem, kdy je den a kdy je noc. Mohu to jen odhadovat. Všechna tato zařízení jsem nosila na sobě zhruba dva měsíce, pochopitelně s malými přestávkami. Bradavky mně natahovala čím dál tím více a také péra mezi nohama se krátila a vyvíjela na poštěvák silnější tah. Změny byly znát, po čase, když mi na chvíli zařízení sejmula, zůstávaly již bradavky více vytažené a poštěvák už stydké pysky nezakrývaly, ale trčel mezi nimi ven.

Třetí den po defloraci, když ze mě všechno sundala a já ji umývala, přišlo další překvapení. Vrátily jsme se do jejího bytu, pokud se to tak dá nazvat. Místo, aby na mě zase upevnila ty pomůcky jako vždy po koupání, zcela lehce vzala za almaru v pokojíku a odtáhla ji od zdi jako by otvírala dveře. Také to dveře byly, respektive almara dveře zakrývala. Sama byla také na otočných čepech. Vstoupily jsme do místnosti, o které jsem neměla zatím ani tušení. K čemu sloužila, bylo hned na první pohled jasné. Stěny ověšeny různými bičíky a důtkami, karabáči a jinými nástroji na bití, ve velké váze svazek rákosek. Dva regály s různými nástroji, trestní lavice, oslice a vyšetřovací křeslo. Na jedné straně široká válenda potažená voskovaným plátnem. Přitáhla almaru na své místo a zavřela dveře. “Pěkné hnízdečko, co, svině? Tady si pohrávám s kurvama jako jsi ty. Můžeš tu řvát jak chceš, nikdo nic neuslyší. Tak se moc nerozhlížej a nerozmýšlej. Vylez si na vyšetřovací křeslo a nohy na podložky, podívám se ti do kundy, jak jsme ji pěkně protáhly. Taky jsem si všimla, že ti narostlo pár nových chlupů, ty půjdou pryč. Mám ráda kundy absolutně holé a ne aby mi při lízání lezly chlupy do pusy. Je to nepříjemné a nemám to ráda.” Nemělo cenu odporovat a nebo prosit, to už jsem ze svého pobytu tady věděla, a proto jsem se poslušně na kozu položila. Nohy jsem měla dost roztažené od sebe, ale stud už mě tady v těch místech dávno přešel. Rozsvítila silné světlo a nasměrovala ho mezi moje nohy, pak si pohodlně sedla a začala mi něco do přirození zasouvat. Po chvíli jsem ucítila tlak, jak mi pochvu rozevírala, pak už jsem zasténala. Nahlížela do mě dost dlouho. Pak tlak pomalu ustával a nástroj ze mě vytáhla.

“Máš to dobrý, blána je na mraky a krásně zhojená, ani stopa po nějakém krvácení. Kundu máš projetou jako stará mrdna,” zasmála se a vstala. “Ještě těch pár chlupů…” Vzala pinzetu a počala mi chloupky vytrhávat. Vždycky to trochu píchlo, ale co to bylo proti tomu, když mně trhaly ochlupení poprvé!!! Také to tak dlouho netrvalo. Potřela mi pokožku – asi dezinfekcí, protože to pořádně štípalo a na pyscích náležitě pálilo, jen jsem zaskřípala zuby. Popleskala mě po kundě. “No, no, tak hrozné to snad není! Máš tu píču nějak málo odolnou! Budeme ji muset asi naučit přivykat!” Při těch slovech mi už zacvakla ruce do pout, nohy přitáhla řemenem k podpěrám a podpěry více zaklonila. Sejmula široký řemen a jen na zkoušku s ním švihla do vzduchu. Jen to zasvištělo. Když se postavila před moje roztažené nohy, bylo mi jasné, co bude následovat. Zatnula jsem zuby, ale přesto to bylo hrozné. Rány řemenem naplocho přes kundu jen mlaskaly a zatnuté zuby mi nebyly už vůbec nic platné – začala jsem řvát. Přesto jsem jich dostala asi patnáct. Pomalu odložila řemen a odvázala mě. Ruce mi automaticky sjely mezi nohy, kde mi to v pyscích škubalo a celé pálilo. I na omak byly pysky rozpálené a rychle začaly natékat. Abatyše se usmívala a popleskávala mě po kozách, pak mi pomohla z křesla. “No vidíš, kundička si bude pěkně zvykat…” Ruka ji sjela mezi mé nohy a prstem mi projela škvíru mezi nateklými a rozpálenými pysky. Přitiskla si mě na svoje mohutné kozy a kolenem mi zajela mezi nohy a třela kundu. Zachvěla jsem se a povolila sevření nohou. Odtáhla mě k válendě a společně jsme na ni klesly. Ona vespod, já na ní.

“Cucej mi kozy a bradavky, děvko… důkladné saj… ruku na moji kundu a dráždi mě! Dělej… dělej…!” Roztáhla nohy od sebe a svýma rukama mně masírovala kozy a bradavky. Dost silně mě občas rukou sekla přes zadek. Kupodivu mně to dělalo dobře, moje vzrušení se zase začalo zvyšovat, bradavky se mi nalily a ztuhly. Cítila jsem, že ona je na tom podobně. Ozval se její pojednou chraplavý hlas: “Otoč se, obkročmo nade mě a lízej mi píču, svině nadržená… dělej, důkladně a pořádně do hloubky… poštěvák do huby a cucat… áááchach… ruku do kundy… mrdej mě rukou, ty svině nadržená…” Zmlkla a její ústa se přisála na moji rozpálenou kundu a jazyk začal úžasný rej… Za chvíli jsme obě tekly jako vodovodní kohoutky, já měla ruku v její kundě a jezdila s ní dovnitř a ven. Řvaly jsme obě, já nahlas, ona tlumeně s pusou na mé kundě. Mrskaly jsme sebou a v křečích se svíjely… její ruce drtily moje kozy a malíčky cvrnkaly o bradavky. V tom šíleném reji jsme se za chvíli udělaly a pak ležely bezvládně na pohovce… Po chvíli se ozvala: “Bude z tebe správná mrdna, čubko nadržená, ale musíš se naučit všechno… nečekat na pokyny, ale poznat, kdy máš co dělat a začít to dělat sama. To se časem naučíš…” Vstala. “Uklidit tady, půjdeme se osprchovat.” Zmizela za skříní. Byla jsem udivena sama sebou, prvně v životě jsem lízala kundu druhé ženy a vůbec mi to nepřišlo divné. Naše hrátky se mnohokráte opakovaly, dost často jsem v jejich průběhu, ale i na začátku, nebo na konci, bývala bita. Mnohdy dost krutě. To jsem si myslela. Když jsem pak ale viděla, co je to takzvaný očistec, musím uznat, že to vše bylo mírné…”

Miss ji přerušila: “To jsi se kurvila jen s abatyší? Tam přece muselo být takových sviní víc, ne jen ona!” “Určitě bylo, to nepopírám. Víte, Miss, všechno jsem se dozvídala postupně a věřím tomu, že stejně všechno nevím. Tam bylo zvláštní prostředí. Abatyše, dvě sestry, sestra Filomena, já. Kromě nás dalších šest sester. To bylo asi všechno. Usuzuji to podle toho, že tolik se nás scházelo na ranní modlitbě. Na jiné modlitby jsme nechodily a už to bylo samo o sobě divné. Později jsem se dozvěděla, že klášter je rozdělen na dvě poloviny. Nahoře byl skutečný klášter, kde se žilo podle všech klášterních regulí. Určitě žádná ze sester netušila, co se děje pod jejich nohama, protože když nějaká byla odvedena do podzemí, už z něj nevyšla. Abatyše prostě ostatním řekla, že byla na vlastní žádost převedena do jiného kláštera a tím to pro ostatní končilo.” “Prosím tě, to by muselo být v podzemí za chvíli víc jeptišek jak nahoře v klášteře.” “Prosím o prominutí, Miss, ale mýlíte se. Jen málokterá zůstala v podzemí. Většinu z nich odváděl opat a již nikdy se tam neobjevily. Proč tomu tak bylo se dozvíte z mého dalšího vyprávění.” “No, zdá se, že to ještě bude zajímavé. Ale napadá mě, to jste tam chodily stále nahé?” “Oh ne, asi jsem vám to neřekla, ale po tom, co mě připravily o panenství jsem dostala hrubou sutanu. To však bylo všechno. Pravda je, že jsem si ji moc neužila, většinou jen na modlitby, zbytek času jsem trávila u abatyše a tam jsem na sobě neměla nic.” “Dobrá. Můžeš tedy ve vyprávění pokračovat.” Doris se skleničkou Permontu a cigaretou zase začala…

“…Matka představená jako nejvyšší představitelka v klášteře pochopitelně jeptišky zpovídala a sama jim dávala rozhřešení, která potom ještě potvrzoval opat. Záleželo čistě na její vůli, jaké pokání řádové sestře udělila. Někdy to vše spravilo pár modliteb, někdy k tomu přibyl i půst. Po zpovědi a uděleném pokání se jeptiška vrátila mezi ostatní. Jestliže ale abatyše rozhodla o návštěvě očistce, byla sestra od zpovědnice ihned odvedena do sakristie a tajným vchodem dopravena pod zem. V noci pak sbalily to málo, co měla v cele, a tím navždy zmizela ostatním z očí. Toto vše zařizovaly obě jeptišky, které jsem poznala jako první. Dole ji zavřely do kobky, kde čekala, až ji abatyše zavolá. Obyčejně to bývalo až druhý den. Co se s ní bude dít, záleželo na tom, jestli byla určena k předání opatovi a nebo zda si ji vyhlédla abatyše pro sebe. Začátek byl stejný jako v mém případě – potupné fotografování, klystýr, mytí a následná prohlídka těla. Pokud byla jeptiška určena opatovi, ponechávaly jí ochlupení, pokud pro abatyši, zbavovaly ji chlupů stejným způsobem jako mě. Většina ale byla pro opata. Za dobu, co jsem tam byla, nebo spíše lépe řečeno, co jsem věděla a viděla, byly jen dvě sestry pro abatyši. Kolik jich ale bylo opravdu dohromady, to nevím. Určitě mně ke všemu nebrala. Prohlídek jsem ale viděla více. Také si pamatuji, že většina z nich již pannami nebyla. Sestry určené pro opata byly mrskány po celém těle, zpravidla důtkami kolem stovky ran. Pak byly uvrženy do cel, kde čekaly, až si je opat odveze. Sestra určená k pobytu v očistci u abatyše byla odvedena k Filomeně do mučírny. Ta, o které vím, se provinila tím, že měla hříšné sny a zpovídala se z nich. V mučírně musela všechno vyprávět znovu a nahlas, jak cítila doteky na prsech, hlazení mezi nohama, zvláštní pocit a uvolnění, po kterém byla mokrá. Když sen pominul a ona se probudila, skutečně tomu tak bylo, měla mokrá stehna a cítila se značně unavená a vyčerpaná. Modlení nepomohlo, za několik dní se to celé opakovalo znovu. Rozhodla se proto vyzpovídat.

“Měla jsi přijít již po prvním snu! To Satan se pokouší odlákat tě od zbožného rozjímání. To, že se ti sen opakoval znamená jen jediné. Pán zla se již usadil ve tvém těle a o to bude horší se s ním vypořádat a vypudit ho! Bude to velmi těžké a velmi, velmi bolestivé. Musíme doufat a modlit se, snad se nám to s pomocí Boží povede. Nejprve se pokusíme oklamat ho, budu s tebou nakládat jako s poběhlicí, aby se domníval, že se zmýlil a vstoupil do těla stejné mu již propadlého. Budu se pak muset za to postit a opatovi vyzpovídat, musím však pro spásu tvé duše udělat vše.” “Oh, matko představená, jak jste obětavá, děkuji vám, moc děkuji, že pro mne tolik děláte,” zvolala jeptiška. Kdyby však tušila co ji čeká, raději by si asi Satana v těle ponechala. “Neděkuj, mé dítě, je to má povinnost a pokud se mi to povede, děkovat musíme bohu, že mně k tomu dopomohl a tobě dodal sil. Jeho ta bude zásluha, ne moje!” Abatyše ve velice dobře předstíraném nadšení spínala ruce. “Nesmíš se ale ničemu divit, musíš poslouchat, co ti říkám a plnit všechny mé příkazy bez reptání a odmluv, rozumíš?” “Ano, matko, rozumím a ráda vše podle vás udělám.”

“Nuže, můžeme s pomocí Boží začít. Nejprve mi ale řekni, zda jsi dostala klystýr, zda máš útroby vyčištěné a prázdné.” “Ach, ano, dostala jsem tři,” začervenala se jeptiška. “To je správné, nemusíš se červenat. Budeš za vyprázdnění útrob ještě vděčná. Nyní se opři zde o tento buben zády a natáhni ruce před sebe!” Jeptiška se postavila zády k velkému, asi metr širokému bubnu, opřela se a natáhla ruce. Filomena jí na zápěstí připevnila kožená pouta, spojila je k sobě dvěma přezkami, zvedla nad hlavu a za přezky zavěsila na hák, který ležel nahoře na bubnu – vedlo od něj lanko někam dozadu. Jeptiška byla trochu prohnutá dozadu, ale dosud volná. Nyní ji Filomena připoutala přes břicho k bubnu a dost utáhla, takže zády k němu pevně přilehla. Na boku bubnu bylo několik malých klik a jedna velká, procházející středem bubnu a opatřená ozubeným kolem a západkou. Filomena počala jednou z malých otáčet. Po několika otáčkách se napjalo lanko od pout na ruce a počalo ruce natahovat a zároveň stahovat k povrchu válce. Napolo připoutaná jeptiška měla nyní vystrčené břicho kupředu. Filomena kliku zajistila, když usoudila, že je vypjatá dost. Pootočila velkou klikou, kolo se trochu pootočilo a jeptiška ztratila podlahu pod nohama. Zasténala. Mezi nohy, těsně nad koleny jí zasunula napříč tyč, opatřenou dvěmi kovovými půlkruhy a páskem, který obtočila kolem stehna a pak tyč upevnila. Jeptiška měla nyní rozevřené nohy. Kolem kotníků dostala kožená pouta, která pak byla spojena a stejným způsobem jako ruce, i nohy byly přitaženy k bubnu. Nyní už ležela na bubnu celým tělem, dost prohnutá, s roztaženýma nohama. Podbřišek nesl jasné známky vytrhávání chlupů, byl přímo poset malými stroupky. Filomena pootočila kolem zpět, takže nohy vlastně mizely pod bubnem a horní polovina těla se pomalu snižovala dolů. Filomena buben zajistila přesně v té chvíli, kdy prsa novicky byla nejvíce vystrčená kupředu. Abatyše vzala pevné polokoule do rukou a silně do nich zatnula prsty: “Tady, v těch místech tě osahával a mačkal, pravda?” “Ano… ach… áúúú… tam, ale ne tak silně, jenom málo…” “Takže to jsou první místa tvého provinění.” Abatyše sevřela mezi prsty její bradavky a zatočila jimi prudce do opačných stran. Jeptiška zavřeštěla. “Drž hubu, kurvo!” okřikla ji abatyše. “Laskání Satana se ti líbilo a tohle se ti nelíbí?!” Znovu prudké zakroucení bradavek a nářek jeptišky, znovu a znovu… asi desetkrát. Ryk připoutané plnil místnost. “Co řveš, svině?! Přece ti hlazení dělalo dobře, dokonce jsi při tom měla mokrou i píču, neboj se, k té se taky dostaneme! Budeš ji mít tak mokrou, že na to do smrti nezapomeneš, čubko vymrdaná! Já ti dám Satana! Mluv, kurvo, kolikrát si se rajcovala sama?!” “Ne… neééé… to jsem nedělalaááá… áááúúú!!!” Další řev. “Aha. Nedělala. A píča ti zvlhla sama, co, kurvo?! Jenom tak, sama od sebe! Filomeno! Důtky a sto přes cecky! Pořádných, ale při tom ji šetři! Ještě si s jejíma kozama chci pohrát!” Odstoupila stranou a Filomena jí začala mrskat prsa, která rychle rudla. Ječivý a kvílivý řev jeptišky plnil celou místnost, abatyše mě za ruku odtáhla tak, aby na nás jeptiška neviděla, rozepjala na prsou hábit a vytáhla kozy. “Masíruj mi cecky a cucej bradavky, dělej, svině! Nebo si tě vypůjčím taky!” Nastrčila mi prsa se zduřelými, tvrdými bradavkami. Rychle jsem je začala hníst a střídavě cucat obě bradavky, abatyše nade mnou mručela: “Já jí dám Satana, kurvě. Honí si píču a bude si vymýšlet blbosti, však ještě bude litovat, že ty kozy a píču vůbec má! Saj pořádně, děvko!” To platilo na mě. Honem jsem více stiskla bradavky a vtahovala je do úst, nebylo radno si s abatyší zahrávat. Bičovaná jeptiška řvala neustále a to vše bylo doprovázeno pleskavými zvuky, jak důtky dopadaly na holou kůži. Abatyše mě odstrčila. “Stačí, ty malá couro. Ukaž cecky, přitáhnu ti napínáky!” Otočila oběma hřídelkami jen o kousek a znovu nastal ten nepříjemný tah za bradavky. Přehodila si sutanu přes prsa a zapjala. Vrátily jsme se kupředu.

Vytřeštila jsem oči. Za tu chvíli měla jeptiška obrovsky nateklé prsy temně fialočervené barvy. Filomena prokazovala svoji zdatnost a s ní i zkušenost – na prsech nebyla jediná krůpěj krve nebo poškozená kůže, přesto byly šlehy důkladné, to jsme viděly. Bolestivá grimasa jeptišky a její sípavý řev prozrazoval, že to právě lechtání není. Její tělo se lesklo potem. Prameny důtek dopadaly v pravidelném rytmu na prsy, ty již byly otokem tak napjaté, že se pod ranami ani neprohýbaly. “Kolik ještě?” “Posledních pět, matko. Nebo mám přidat?” “Ne, zatím sto stačí.” V duchu jsem počítala dopady. Konečně padla poslední rána. Filomena odstoupila. Abatyše se s úsměškem dívala, jak z očí trestané teče potok slz. Zacvrnkala jí na zduřelé bradavky… “Jáááúúú… ááá… prosíím… to bo… líí!!!” “Ty kurvo a co jsi si myslela, že tě čeká v očistci? Asi pytel čuráků, chlast a zábava, co? Mluv! Jak jsi se dráždila, abys měla takovéhle sny?!” “Ne… nedráždila… jsem se… sama… ne… ne… Bůh… je mým svědkem, že neééé… áááúúú… auauauááá!!!” Srdceryvný řev protnul vzduch, když abatyše sevřela její oteklé kozy do rukou a zakroutila jimi. “Jsi velice tvrdohlavá! Filomeno, otoč ji na druhou stranu, podíváme se jí na kundu, svini! Naučila jsem mluvit jiné kurvy! S touhle si poradím taky!” Filomena počala otáčet kolem, buben se dal do pohybu a tělo připoutané jeptišky stoupalo vzhůru, přehouplo se přes horní úvrat a na druhé straně klesalo, tentokrát ale hlavou dolů. Abatyše dala pokyn a pohyb bubnu se zastavil. Rozpěrkou fixovaná stehna byla rozevřena do stran a i pysky přirození byly pootevřeny. Zcela jasně bylo vidět, že se svaly na stehnech chvějí. Abatyše jí rukama roztáhla pysky od sebe.

“Bůh mně budiž svědkem… ta kurva má píču celou mokrou, ona je snad vzrušená! Ty svině a to mně chceš tvrdit, že se sama nerajcuješ. Mluv, kurvo… mluv!” Abatyše kroutila nataženými pysky řvoucí jeptišky. “Já ti dám, že ne! Filomeno, vyčisti jí kundu kartáčem! Fuj, je celá zahleněná!” Abatyše udělala místo Filomeně, která v ruce držela kulatý kartáč asi o průměru pěti centimetrů a délce deseti. Vsunula kartáč do pochvy jeptišky, což bylo doprovázeno dalším ječením. Otáčela s ním a pohybovala dovnitř a ven. Ostré štětiny drásaly jemnou sliznici pochvy a křik se změnil v pronikavé vytí, ano, vytí. Jinak se ty zvuky nazvat nedají. Posléze kartáč vytáhla a abatyše do roztaženého otvoru něco vlila. Zvuky, které jeptiška vydávala se snad ani nedají popsat, měla jsem úplně husí kůži. Pojednou se rozhostilo ticho. Omdlela. Bylo vidět, jak sebou svaly pochvy škubou v křečovitém svírání a rozvírání. Objevilo se i několik krůpějí krve, zřejmě štětiny kartáče někde poranily sliznici. Abatyše byla vzrušená, to jsem poznala již před tím, ale nyní i na Filomeně bylo vidět, že se jí zmocnilo totéž – bradavky na vytahaných kozách zbytněly a jí plály oči jako dva uhlíky. “Oh, zdráva budiž sto let, matko představená! Ty víš jak na takové kurvy! Však ona promluví, bestie!” “O tom nepochybuji. Polej tu kurvu vodou, aby přišla k sobě. Nepřivedly jsme ji sem k odpočinku!” Filomena polila jeptišku kýblem ledové vody. Ozvalo se zasténání. Přišla k sobě. Abatyše byla samý med. “Dcero, zblouditi může každá. Mě samotnou bolí, že tebe musím nechat trestat, jsi ale ty na vině, neb promluvit nechceš. Přiznej svoji vinu a ihned poručím, aby jsi byla odvázaná! Jinak budeme pokračovat!” “Oh, matko představená, jak se mohu přiznat k něčemu, co jsem neudělala? Sama jste nás učila, že máme být pravdomluvné a nyní mám lhát?” “Nemusíš lhát! Přiznej, že jsi uspokojovala chtíče svého těla a vše skončí.” “Ale to bych lhala, nic takového jsem neudělala.” “Dobře, jak chceš, ty z čubky dcero. Filomeno, patnáct karabáčem! Přes píču a pěkně středem, aby to ta její mrdací díra pěkně vychutnala!” Filomena měla již karabáč v ruce, napřáhla a švihla. “Jáááiii… áááúúúúijááá… áááúúúááá!!!” vřeštěla jeptiška. Její řev přehlušil svištění karabáče. Filomena měla opravdu ruku přesnou, špička karabáče zasáhla přesně místo mezi pootevřenými pysky. Druhá… třetí… čtvrtá… Řev jeptišky přešel v táhlé vytí, ale Filomena neoblomně pokračovala se stále narůstající intenzitou. Pátá… šestá… a znova a znova dopadal karabáč přesně mezi pootevřené nyní už krvavé pysky. “Neééé… áááúúúááá… ano… ano… áááúúú… přiznávááám… seééé… áááúúúúi!!!” Filomena dala patnáctou ránu a abatyše ji zarazila: “Zatím dost, slyšela jsem, že ta kurva se chce přiznat, nebo se snad mýlím?” “Ne… ne… ano… ano…!” “Co to blekotáš, svině? Nejprve ne, potom ano, kdo z toho má být moudrý? Vidím, že patnáct bylo málo, Filomeno…” “Neééé, přiznávám seééé!!!” “Tak mluv jasně, svině. Rajcovala jsi se sama?” “Ano… ááách… to bolí…” “Mluv souvisle, nebo to bude bolet víc! Pověz, jak jsi se ukájela, ale to ti povídám, nic nezamlčovat!” “Já… já… no… před spaním jsem… jsem… si hladila prsa, no… rukou… líbily se mi ty doteky…” “Píču jsi si taky hladila, co?! A strkala do ní prsty!” “Jen hladila…!” “Nelži, nebo…!” Výhrůžně ukázala na Filomenu. “Hladila… a… a… projížděla tu škvírku prstem, trochu,” koktala jeptiška. “A pak ten prst strkala do díry, co, čubko?” “Ne, to opravdu ne! Vždycky jsem u toho usnula a pak… a pak se mi zdály… ty sny…” “Aha, tak jsem měla pravdu, že jsi nadržená kurva! Nyní tě nechám odpočinout. Budu se za tebe modlit a poradím se, jak tě mám potrestat. Nemohu nechat takové provinění bez trestu. Musíš nést následky za chvilky rozkoše, které jsi si pod pláštíkem noci dopřávala, čubko špinavá. Filomeno, odvaž ji a uvrhni do cely. Uvidíme, jaké rozhřešení dostane.”

Vzala mě za paži a odváděla, víc se už nestarala ani o jeptišku, ani o Filomenu. Šly jsme rovnou do jejího pokoje. Netrpělivě mi sundala všechny nástroje z těla a pak shodila sutanu. Pod ní nic neměla, jen pás kolem boků a široký pás od něj přes rozkrok dozadu. Odsunula almaru a vtáhla mě do pokojíku. Zde mi poručila, abych jí rozepjala pás. Udělala jsem to. Vzala si krátké důtky, oblíbený nástroj při našich hrátkách, položila se na válendu a poručila mi: “Stáhni mi pás dolů a uvolni kundu!” Přetáhla jsem jí pás přes boky a stahovala dolů. Ukázalo se, že na středním pásu byl přidělaný umělý mužský úd, silný jako moje zápěstí. Po celou dobu měla toto monstrum vražené v kundě. Byla jsem tou velikostí překvapena, ale nenechala mě stát a lelkovat. “Děláš, jako by jsi ještě neviděla umělého ptáka! Polož to, obkročmo na mě a lízej mi kundu! To ti ale povídám, pořádně, nebo půjdeš na kolo ty, kurvo!” Posadila jsem se obkročmo na její kozy a pak se sklonila ke kundě. Byla dost roztažená, rudá a šíleně mokrá. Švihnutí přes prdel mě popohnalo: “Lízej, svině! Na co čekáš?! A svoji kundu vystrč na mě, stejně ji máš taky pořádně mokrou, čubko nadržená!” Vtáhla do svých úst můj poštěvák, v té době už dost vytažený a zuřivě jej mnula jazykem, já zabořila obličej mezi její stehna a přisála se k promáčené kundě. Už dávno mi to nevadilo. Občasné švihnutí důtkami přes záda a nebo prdel mě popohnalo k větší rychlosti. Pokud to šlo, mačkala jsem její kozy svými stehny, ona občas zatahala za moje vytahané bradavky a nebo s nimi kroutila, obě jsme jako obvykle u toho řvaly a naše kundy produkovaly množství sekretu, který zalepoval naše obličeje. Cítila jsem mohutné stahy její kundy, přímo křečovité, pak najednou prudké uvolnění, rukama mi přidržovala hlavu mezi stehny, proud chcanek vyrazil z její močové trubice, vnikal mi do úst, do nosu… prostě kde to šlo. Jako z dáli jsem slyšela její volání: “Chčij taky… chčij svině… chci tvoje chcanky…!” Nemusela žadonit moc, já v té chvíli spíše měla problémy, jak moč zadržet. Po jejím volání se mi ulevilo, pustila jsem to ze sebe. V záchvatu mohutného orgasmu jsme se ve chcankách válely, natíraly si s nimi vzájemně kozy, břicha… Musela jsem jí potom mohutné kozy olizovat a sát bradavky. Nakonec jsme ležely vedle sebe, v pachu moči, a odpočívaly…”

“Jak tě tak poslouchám, odhadla jsem tě dobře, jsi pořádná svině, opravdu lesba k pohledání. A nadržená taky, je to vidět! Z kundy ti teče jako z vodovodu.” Miss ukázala mezi její nohy, kde se opravdu vytvořila pěkná louže. “Když budeš moc hodná, tak ti možná dovolím, aby jsi nám ukázala jak si honíš píču sama. No a když hodná nebudeš, vyhoní ti ji tady Madam Joy, to je specialistka. Máme pěkného ptáka, speciálního, takového jsi ještě neviděla, kurvičko. Je to slast, mít ho v kundě. To ti budou vylézat oči z důlků, svině. Zatím se zdá, že vyprávíš podrobně, tak jen pokračuj!”

“…Abatyše na jeptišku pochopitelně nezapomněla,” pokračovala Doris. “Za několik dní ji nechala zase dopravit k Filomeně. Mimochodem, to už jsem na sobě neměla všelijaké ty nástroje, abatyše usoudila, že poštěvák a bradavky mám již dost vytažené, proto mi je přestala dávat. V mučírně nejprve musela jeptiška na jakýsi stolec, který vzdáleně připomínal vyšetřovací křeslo – ostatně sloužil ke stejnému účelu. Abatyše jí rozevřela kundu tak, že začala naříkat. Ihned ji okřikla. Tak ji nechala asi čtvrt hodiny ležet – jak Filomena, tak já jsme se do ní mohly podívat, abychom viděly, jak to vypadá uvnitř. Já si myslím, že pro Filomenu to bylo zbytečné, jistě to viděla mnohokrát – já ovšem opravdu poprvé. Potom Filomena do jakéhosi držáku upevnila hadici, nasměrovanou přímo proti roztažené kundě a pustila vodu. Tenký pramínek ledové vody prudce vystříkl a vyplachoval jí rozevřenou kundu, voda byla ledová a abatyše to komentovala poznámkou, že Satan je zvyklý na plameny a horko, proto musí být vypuzen z těla chladem, ten rád nemá. Vyplachování trvalo taky asi čtvrt hodiny. Pokud to mohu posoudit, ledová voda vnitřek těla tak znecitlivěla, že ležela zcela zticha, pouze chvílemi jí proběhlo zavlnění břichem a stehny. Po skončení vyplachování měla pysky úplně promodralé. “Slez dolů! Tady se postav! S kozama a píčou jsi si hrála, píča a kozy budou potrestány, tobě se nic nestane,” s úsměškem řekla abatyše. “Filomeno! Podvaž jí kozy! Pořádně, musí být pořádně tvrdé!” Filomena vzala tenký, kožený pásek, udělala na něm smyčku, nasadila na jeden prs těsně k tělu a prudce zatáhla. Smyčka se utáhla a zařízla se do prsu jeptišky, která vykřikla. Filomena obtočila zbytek řemínku kolem prsu, po každé otáčce pořádně dotáhla a nakonec udělala uzel. To samé s prsem druhým. Prsy ztvrdly a změnily barvu na temně rudofialovou. Natáhla jí ruce dozadu a za sloupem, před kterým stála, je upevnila tak, že se jí ramena stáhla a prsy vypnuly kupředu. Musela se rozkročit a nohy v kotnících byly připoutány v podlaze, mezi nimi byl na podlaze otevřen jakýsi poklop. Zatím nebylo nic vidět. Filomena jí kolem krku dala řemen a vzadu upevnila na sloup. Nyní nemohla dát hlavu dolů. Neviděla proto, že z otvoru se pomalu vysouvá tyč, která měla nahoře čtverec asi pět krát pět centimetrů, opatřený čtyřmi řadami ostrých jehel, v každé řadě byly čtyři. Dlouhé byly asi pět centimetrů. Destička se zastavila malý kousek pod jejím mezinožím. Filomena ji mezitím přivázala ještě kolem břicha. Abatyše se pokřižovala.

“S pomocí Boží nyní ztrestám tvé kozy a píču tak, že již nikdy tě nenapadne si s těmito místy zahrávat a dráždit se na nich. Satan vystoupí z tvého těla a ty se zbavíš snů, které ti nedávaly spát klidným spánkem.” Filomena se skřehotavým smíchem přistavila vozík s různými nástroji a velkou nádobou asi s vodou. Abatyše si natáhla gumovou rukavici a v této nádobě zalovila rukou. Když ji vytáhla, pochopila jsem, jakým způsobem ji ztrestá. I jeptiška počala křičet, ačkoliv se ještě nic nedělo. Abatyše totiž na její krví nalité kozy počala přikládat velké pijavice. Asi pěkně hladové, protože se okamžitě svými přísavkami uchytily na tvrdých kozách. Mučená jeptiška řvala zpočátku asi strachem a možná odporem, potom už ale bolestí, když pijavice začaly sát krev. “Hle, svině, nyní naříká! Když si ale kozy masírovala a bradavky třela, dělalo jí to dobře. Nu, až jednou předstoupíš před Pána našeho a on se tě zeptá, co jsi pro něho dobrého udělala, můžeš mu směle říci, že jsi mu nakojila pár kousků hladových pijavic! Přece i ta pijavice je tvor Boží a kdyby Bůh nechtěl, nestvořil by je. Alespoň k tomu jsou tvoje vilné kozy dobré a dají nějaký užitek,” hovořila ke řvoucí jeptišce. Filomena odtáhla vozík stranou a na pokyn abatyše počala za jeptiškou otáčet klikou. Tyč mezi jejíma nohama se dala do pohybu… pomalu, kousek po kousíčku se sunula nahoru, až se ostré špičky silných jehel dotkly stydkých pysků. Filomena ustala, zatímco jeptiška vytřeštila oči a hrůzou zapomněla křičet. Ucítila hroty, ale nevěděla, co to je, o to byl její strach určitě ještě větší. “Kozy máš obslouženy, nyní je na řadě kunda. Satan byl jistě ledovou vodou zaskočen a celý ztuhlý chladem se nyní nemůže pohybovat, proto je vhodná chvíle k jeho zneškodnění.. Hřeby, posvěcené svěcenou vodou, jistě na Pána pekel budou stačit. Filomeno…!” Tyč se dala do pohybu, dvě řady jehel protly stydké pysky a nezadržitelně vnikaly do masa, třetí řada uprostřed o malou chvilku za nimi. Ječící jeptiška se snažila postavit více na špičky, avšak pouta kolem kotníků jí to nijak nedovolovala, právě tak jako pevný řemen kolem pasu. Napjatá stehna sebou cukala, jehly zmizely celou svou délkou v kundě a jejím okolí, řev jeptišky se změnil v pronikavé, vřískavé vytí. Po těle jí stékal pot a jako potůček tekl mezi kozami dolů. Chvilkami jsem měla husí kůži, představovala jsem si tu bolest, kterou jehly musí na citlivých místech působit. Ztichla až když ztratila vědomí. Abatyše mávla rukou. “Nic ty kurvy nevydrží. Filomeno, asi za čtvrt hodiny můžeš tyč zasunout, opláchni ji pořádně! Pijavice jí nech na kozách až do zítřejšího dne. Nechci ji už vidět.” “Matko představená, dovolíte nehodné služebnici Filomeně, aby si s ní trochu pohrála? Dříve než ji doprovodí na nové místo.” “Nu, proč ne. Záda a prdel má netknuté, cecky až na pár pijavic také moc velkou újmu neutrpěly a píča? Trochu je rozpíchaná, pravda, ale snad ještě něco vydrží. Budiž, je tvá, pohraj si s ní. Sloužíš dobře, zasloužíš si odměnu…” “Děkuji moc, matko…” Filomena uchopila ruce abatyše a začala je líbat. Ta ji po chvilce odstrčila. “To stačí, nejlépe svoji vděčnost potvrdíš dobrou službou. My s Doris nyní půjdeme…” Odebraly jsme se do pokoje abatyše, kde jsme propadly obvyklým milostným hrám…”

Miss Doris přerušila. “Vyprávíš zajímavě. To je dobře. Poslyšte, Joy, ty pijavice nejsou špatný nápad. Pořídím jich pár tuctů a vyzkoušíme účinky na našich děvkách, je to zase něco nového. Je vidět, že se člověk musí stále přiučovat. Nuže, Dorothy, a jak to bylo s tou druhou jeptiškou v očistci?” “Myslím, Miss, že byste se při vyprávění nudila. Probíhalo to podobně, dokonce za stejnou věc. Jenže jeptiška už byla starší, měla o něco větší kozy, ale zato vytahané. To, co jsem popisovala před tím, se celé hodí i na tento případ, pouze s tím rozdílem, že na kozy jí nedávala pijavice. Rovněž jí je nechala od Filomeny podvázat, ale místo pijavic jí je smáčela ve vroucím oleji, také za chvíli omdlela a Filomena dokonce ani neprojevila zájem, že by si s ní chtěla ještě pohrát, jak říkala dalšímu mučení.” “Nu dobrá, nechám to na tobě, co nám budeš povídat dál.” “Nyní už o tom, jak jsem se dostala do mužského kláštera a pak z něj uprchla…”

“…Jednoho dne mě abatyše poslala koupat do zrcadlové koupelny, to byla jediná místnost s pořádně velkým zrcadlem, takže se v něm člověk viděl celý. Jinak všude byla zrcadla tak s bídou na učesání. Vždycky po vykoupání, při utírání, jsem se v zrcadle prohlížela. Ne snad proto, že bych byla ješitná na svoje tělo. Důvod byl jiný. Když jsem byla prvně v této koupelně s abatyší, viděla jsem, jak mám na zádech a zadku plno jizev od bičování a byla jsem z toho asi dost smutná, protože mě abatyše utěšovala, že to všechno časem zmizí. Proto jsem se při každé příležitosti dívala. No, trochu jizvy vybledly a možná i mizely, bylo jich tolik, že se to nedalo říci přesně. Dívala jsem se na své vytahané bradavky a samozřejmě i poštěvák. Nedalo se říci, že by se vracely do své původní podoby, spíše se mi zdálo, že mám bradavky stále delší, od neustálého tahání při milostných hrách s abatyší. Tak tomu bylo i toho dne. Po vykoupání jsem se vrátila do pokoje k abatyši. Nebyla tam a tak jsem usedla a čekala na ni s vyšíváním v ruce, to byla jediná zábava zde povolená. Dost dlouho jsem čekala, avšak když se konečně objevila, bylo to pro mne zklamání. Postavila přede mne krabici převázanou motouzem. “Je mi to moc líto, ale musíme se rozloučit. Jsi přeřazena jinam, budeš se učit na farskou kuchařku. Zde máš všechny věci a Bůh tě provázej, na mě vzpomínej v dobrém.” Byla jsem natolik v šoku, že jsem se z toho vzpamatovala až drncáním auta, ve kterém jsem zase v uzavřeném prostoru seděla. Přesně tak, jako když mé přiváželi do tohoto kláštera, který jsem opouštěla nyní a jela do neznáma. Cesta byla opět dlouhá, nejprve po dálnici, jak jsem usoudila podle monotónního zvuku motoru a svištění pneumatik pode mnou. Po delší době auto zpomalilo a pak zřejmě odbočilo na nějakou moc neudržovanou cestu, protože jsme jeli krokem a auto se celé kymácelo, musela jsem se pevně držet, abych nelétala na všechny strany. Cesta trvala asi čtvrt hodiny. Pak auto zastavilo. Slyšela jsem bouchnutí dveří a kroky, které se vzdalovaly. Za dost dlouhou dobu, snad za půl hodiny, jsem uslyšela kroky zase. Zarachotila závora na dveřích auta a dveře se otevřely. K mému nesmírnému překvapení před dveřmi stáli dva mniši. Pozdravila jsem je. Odpověděli mi a jeden mi pokynul rukou: “Vystup si dcero, jsi na místě.” Vylezla jsem s krabicí v ruce. “Následuj mě!” Šla jsem za ním jako ovce, zase jsem nevěděla, kde jsem, protože auto stálo v širokém průjezdu, ten jsme vůbec neopustili, ale ihned zahnuli do dveří budovy. Taky tady naše kroky vedly po schodech dolů. Před jedněmi dveřmi jsme stanuli a mnich zaklepal. Po vyzvání jsme vešli dále. V místnosti byl přítomen jen jeden mnich.

“Otče, přivádíme novicku Dorothy, jak jsi si přál.” “Děkuji, bratři. Počkejte prosím vedle,” ukázal na dveře po pravé ruce. Mniši odešli a já s ním osaměla. “Tak tebe nám posílá matka představená. Hm, doufám, že splníš naše představy. Na několika farnostech potřebujeme kuchařky a hospodyně, sestry na nich již jsou staré a svoji práci nestíhají dělat, i když, pravda, jsou zase velice zkušené,” pousmál se. “Ovšem zkušenosti přibývají až léty. O tobě se matka Viola vyjadřovala velice pochvalně, jsem zvědav sám, zda očekávání splníš.” Pichlavý pohled zkoumal moji tvář a pak se zahleděl na krabici v mé ruce. “Co to neseš, dcero?” “Matka představená mně připravila věci sebou, neviděla jsem, co v krabici je.” “Průvodní papíry ti pro mne nedala?” “Ne, otče, nic. Jen tu krabici.” “Asi budou v ní, rozbal ji, sestro,” ukázal před sebe na stůl. Rozvazovala jsem provaz a nakonec odklopila víko. Zcela navrchu ležela opravdu silná, zapečetěná obálka nadepsaná jménem opata Orfela. Podala jsem mu ji. Vzal si ji a prohlédl pečetě, zda jsou neporušeny. Spokojeně pokýval hlavou a pečetě rozlomil. Otevřel obálku a vyjmul z nich desky. Dosti silné. Zatáhl za tkanici, kterou byly zavázány a rozevřel je na stole – sotva jsem spatřila obsah, zapotácela jsem se snad leknutím, snad překvapením a určitě jsem byla rudá až za ušima. Byly to fotografie z prvních dní a já tam před očima opata stála nejen nahá, ale i detailně ukazovala svoje přirození a vůbec vše, co tam v klášteře fotografovaly. Usmál se mému zděšení: “Klid, dcero, klid. Tělo tvé je dílem Božím a za to se stydět nemusíš. Na tobě si dal záležet, jak pozoruji. Ovšem, toto je mrtvý papír. Bude nutno přesvědčit se tak říkajíc in natura. Nuže, odlož sutanu, dcero!” “Oh, ne, prosím! Nyní to nejde, já pod ní nic nemám.” “Ale dcero! To je přece dobře, kdybys měla, musela bys to stejně svléknout! Musím se přesvědčit, zda fotografie jsou opravdu tak zdařilé a nebo je to jen klam a šalba.” “Avšak vy jste muž, otče!” “Cti otce svého i matku svou, dcero. To jsi se přece už učila, nebo se mýlím? Cti tedy mé přání, neb jaký jsem já muž! Jsem zástupcem Boha na zemi a svlékáš-li se přede mnou, jakoby jsi se před Bohem svlékala. Nech zbytečného studu a dej sutanu dolů!” Jeho hlas trochu zpřísněl a ztvrdl. Cítila jsem hrozné rozpaky. Na jednu stranu jsem se strašně styděla a na druhou stranu mi bylo jasné, že když se nesvléknu sama, donutí mě k tomu násilím. Oh, Bože! Co mám dělat? Oči se mi zalily slzami. “Neplač, to ti nepomůže a slzy jenom hyzdí tvoji tvář. Naposledy tě vyzývám – odlož sutanu!” Ostrý hlas mě přesvědčil, že přestává mít trpělivost. S tichým pláčem jsem pomalu sundávala sutanu z těla. Přikryla jsem svoji nahotu částečně jednou rukou na ohambí a druhou přes prsa. Nakrátko… “Pryč ruce! Hmmm… zdá se, že fotografie nelhaly, nutno se však přesvědčit.” Opat obešel stůl a stanul těsně přede mnou. Pomalu zvednul ruce a položil je na mé prsy, několikrát je pohladil a pak sevřel do dlaní. “Kozy máš pevné, uvidíme co dál.” Ruka mu sjela dolů. “Nohy od sebe, čubko!” Ruka mi přejela přirození a pak jeden prst vniknul mezi pysky a vsunul se do pochvy. Několikrát se v ní pohnul a pak jej vytáhl. Strašně jsem se styděla, přece jen to byl chlap, od abatyše už mi to tak nepřišlo. Nastrčil mi prst před ústa. “Olízni ho, svině. Zdá se, že máš díru pořádně projetou od abatyše Violy, inu, je na ni spolehnutí.” Musela jsem mu olízat prst, který měl v mé pochvě. Pomalu mi docházelo, že tu budu muset s opatem dělat to samé, co s Violou, musím se přiznat, že se mi to vůbec nelíbilo a byla jsem rozhodnutá jen tak nepovolit. Ovšem rozhodnutí je jedna věc, skutečnost věc druhá, o čemž jsem měla možnost se za chvíli přesvědčit.

“Jdi vedle, dcero,” ukázal na dveře, kam zmizeli mniši. Natáhla jsem ruku pro sutanu. Odstrčil mi ji. “Pravil jsem, aby jsi šla vedle, nikoliv, aby jsi se oblékla! Zdá se, že asi špatně slyšíš!” “Ale tam šli bratři! Přece se před nimi nemohu takto ukazovat!” “Kde a jak se budeš ukazovat, o tom rozhoduji já!” Zvedl oči nahoru. “Bože, udělej zázrak, aby tato děvka konečně pochopila, že musí poslouchat a dělat, co se jí nařídí! Ihned jdi vedle!” Postrčil mě ke dveřím. Pro slzy jsem pomalu neviděla. Nahmátla jsem kliku, otevřela a vstoupila. Kupodivu tu nikdo nebyl. Bratři šli zřejmě dál, viděla jsem další dveře. Zastavila jsem se. Opat mne postrčil k jakési rohoži. “Lehni na záda a roztáhni nohy, ukaž tu Satanovu slůj!·· “Oh, ne… ne… otče… prosím… nechci… ne…!” “Neodporuj! Nepůjde to po dobrém, půjde to po zlém! Otoč se a dobře se podívej!” Pomalu jsem se otáčela, u vědomí toho, že zase uvidí vše, co se pod sutanou skrývá. Strnula jsem. Oba mniši tu byli, neviděla jsem je, protože stáli na straně, kam se otevíraly dveře. Ovšem nejen, že tu byli! Oni byli úplné nazí, každý držel v ruce důkladné důtky. Nechápala jsem, kdy a jak to opat stihl, ale ani on neměl nic na sobě. Zavřela jsem oči. “Jen se dívej, představím ti oba bratry: toto je bratr Archibald, jak vidíš, má slabší ocas, ale zase delší, naučí tě šoustání do zadku, zde tento se jmenuje Leopold a ten tě zase naučí hrát na jeho svatou fujaru. Všichni tě samozřejmě budeme učit umění mrdati a s výukou začneme hned! Farská kuchařka musí umět připravit nejen pokrmy pro tělo, ale i stravu duše! Lehni konečně, čubko, na matraci a roztáhni nohy, nebudu se s tebou dohadovat!” Opat mě škubnutím přitáhl k matraci a povalil mě. Pravda, kladla jsem odpor, ale ten rychle zlomil. Dostala jsem facku, až se mi zatmělo před očima, rychlým hmatem mi rozevřel nohy a bez dlouhého váhání do mě vrazil svůj stojící ocas. Rukama se opřel o mé prsy, sevřel je do dlaní a jeho čurák mi projížděl kundou jako píst – poprvé to nebyl umělý, ale skutečný ocas. Za pár minut se jeho pohyby začaly prudce zrychlovat, až s prudkými dorazy začal do mě stříkat hojné množství spermatu. Byla jsem na jeho silném ocasu jako nabodnutá a ještě si mě přitahoval za prsa víc. “Svírej píču, svině! Důkladně mi ho vyždímej!” supěl mi do tváře zrudlý a zpocený opat. Prudkými stahy pochvy jsem mu pomáhala k vyprázdnění. Pojednou čuráka ze mě vytrhl a vstal tak prudce, jako na mě lehnul.

“Bratři, vidíte tu neřestnou děvku? Svým tělem a touhou po neřesti svedla mě, sluhu Božího, na cestu hříchu! Jste vy mými svědky, že jsem se bránil, co jsem mohl, ale neubránil jsem se její promrdané kundě a podlehl v nerovném zápase. Lze mi nyní činiti jen pokání a začnu s ním ihned. Vezměte tedy tu vilnou svini a na důkaz, že to s pokáním myslím vážně, jí zbičujte neřestné tělo!” Byla jsem ze všeho tak šokovaná, že jsem se nijak nebránila, když mě jeden z mnichů uchopil pod rameny a po zemi vtáhl do druhé místnosti. Na první pohled jsem poznala mučírnu. Na končetiny mi upevnili pouta, mezi kotníky vsunuli rozpěrku, uprostřed zahákli na kladku a v malé chvíli jsem visela hlavou dolů. Dostala jsem široký obojek kolem krku, stáhli mi ruce dozadu a za zápěstí k obojku je připoutali. Opat se mezitím dostavil také, již v sutaně, oni ale byli stále nazí, s trčícími ocasy pod břichem. Na rozdíl od opata byli oba vyholení. Vybrali si ze spousty nástrojů tenké bičíky a začali mě bičovat… Chvilku jsem vydržela vzdorovat bolesti, ale pak jsem začala sténat a nakonec už jsem řvala. Bičíky byly jako hadi, omotávaly se mi kolem stehen, kolem těla, dopadaly na záda, na prsa i na přirození, celé tělo mě pálilo. Konečně opat pokynul, že to stačí. Přestali s bičováním, ale tělo mi vytáhli ještě výš. Proč, to jsem pochopila vzápětí. Postavili se mi před obličej a rychlými pohyby rukou kolem čuráků jim pomáhali k vystříkání. To se brzy dostavilo a jejich odporný sliz zaplavil můj obličej, něco mi vniklo do úst, něco vtékalo do nosu, oči jsem měla zalepené. Byla to pro mne hrůza, dosud nepoznaná…!”

Doris se i nyní při té vzpomínce otřásla. Nalila si Permont a zapálila cigaretu. “Když dovolíte, Miss, přeskočila bych nějaké časové údobí. Opravdu jsem se učila vařit v klášterní kuchyni, bylo nás tam asi sedm. Nesměly jsme se mezi sebou bavit, pouze o vaření, na to dohlíželi dva mniši. Tak jak mi opat slíbil, bratr Archibald mě učil šoustání do zadku a bratru Leopoldovi jsem musela kouřit čuráka až do vystříkání a vše jsem musela polykat, při tom mě samozřejmě navíc mrdali ještě do kundy. Jak šel čas, pomalu mi rostlo břicho, protože hned první šukání s opatem přineslo tyto výsledky. Přeřadili mě do kanceláře, kde jsem se učila vésti farní účty, ale ani těhotenství nezabránilo výuce bratrů Archibalda a Leopolda.” “Kde jsi rodila?” “Přímo v klášteře, když jsem dostala porodní bolesti, odvedli mě do místnosti, kde byla na zemi rozprostřená deka a to bylo moje porodní lůžko. Ležela jsem na zemi, mniši postávali kolem a vtipkovali, zatímco já bolestmi křičela. Hned po porodu dítě odnesli, vím jen, že to byl chlapec. Mě nechali asi hodinu ležet a odpočívat na dřevěné pryčně, dali mi jenom trochu čaje na napití. Dítě jsem už nikdy neviděla. Dokud jsem měla mléko, čtyřikrát denně ke mně chodil mnich, který mi mléko odebíral. Musela jsem si vždycky kleknout na všechny čtyři, aby mi visely prsy dolů, postavil pod jeden nádobu a silným mačkáním a taháním z něj dostával mléko ven. Když vymačkal jeden prs, přesunul nádobu a totéž udělal také s druhým. Bylo to dost bolestivé, naštěstí to trvalo jen necelé dva měsíce, protože jsem mléko brzy ztratila. Porod ovšem nebránil výcviku v kouření ptáka a za měsíc už jsem musela šukat normálně.” “Myslím, že jsi říkala něco o tom, že jsi viděla, jak v klášteře probíhá církevní vyšetřování či co? To by nás asi zajímalo více než to, že ti vydojovali kozy a musela jsi šukat a kouřit čuráky, nemám pravdu, dámy?” Přisvědčily jsme. Doris si zapálila, ještě se napila a spustila…

“…Stále jsem se zabývala myšlenkou, jak se dostat z kláštera pryč. Byla jsem v něm už skoro dva roky, dávno už jsem se mohla pohybovat volně, pouze ale uvnitř, nikam jinam jsem nesměla. Kdybych se dostala na nějakou faru, našla bych už jistě způsob, jak se spojit s abatyší Violou. Odtud to bylo vyloučené. Sestry, které se učily se mnou, byly už dávno pryč, kromě jedné, která také zůstala v klášteře, dokonce i další které se učily po nás, a už se učila třetí skupina. Opat snad četl moje myšlenky. Jednou, když jsem se musela zase zapojit do orgií s ním a oběma mnichy, Archibaldem a Leopoldem, řekl: “Bratři, tahle kurva je mimořádně nadaná a bystrá. Skoro si myslím, jestli nepromýšlí, jak se dostat pryč. Domnívám se proto, že by asi bylo dobré ji vzít k příštímu církevnímu vyšetřování, aby přišla na jiné myšlenky, co říkáte?” “Otče opate, dobrá myšlenka. Jistě se poučí, až uvidí, co by ji mohlo potkat,” souhlasili mniši. Zanedlouho pro mne v noci přišel jeden z mnichů. “Vstávej, děvko. Půjdeš se podívat, abys na vlastní oči viděla, jak vypadá církevní soud. Obleč si sutanu a na hlavu natáhni zde tuto kápi!” Podal mi kápi pouze s otvory pro oči a ústa. Sám měl podobnou v ruce, zřejmě pro sebe. “Uvidíš to, co čeká každého, kdo se před církevní tajný soud dostane. Nesmíš mluvit, křičet, prostě nic dělat, co by prozradilo, že jsi jeptiška. Doufám, že sutana zakryje dostatečně tvé velké kozy, v tom přítmí, kde budeš, se to snad vytratí. Jdeme!” Vedl mne chodbou a pak ještě hlouběji do podzemí, kde jsem před tím nikdy nebyla. Ve vzduchu byla cítit zatuchlina a byl dost vlhký. Asi uprostřed dlouhé chodby jsme vešly do železem okovaných dveří. Byli jsme v mučírně. Pravděpodobně se před naším příchodem odehrávaly již nějaké jiné soudy, jak jsem usoudila při výjevu, který se naskytl mému zraku hned po vstupu dovnitř.

Na řetězu se svázanýma rukama visel nějaký muž, na nohou těžká závaží, která napínala tělo. Hlavu měl pokleslou a nebyl při vědomí. Tělo neslo známky krutého výprasku, na mnoha místech se černaly spáleniny. Právě ho spouštěli dolů a musela jsem jít těsně kolem něj, do pozadí, kam mě vedl mnich. Otřásla jsem se. Cítil to, protože mě držel za paži. Ušklíbl se. “Jen se neklepej, uvidíš horší věci!” Mlčela jsem. Otřásla jsem se ze zcela jiného důvodu. Muž byl zajisté hoden politování, ale já zahlédla ve kbelíku pod jakýmsi stojanem ženské prsy! Uříznuté, plné spálenin a kdyby jeden z nich neležel bradavkou nahoru – nebo tím co kdysi bradavka byla, nikdy bych to nepoznala. Musela jsem se posadit na židli, pevně přidělanou k podlaze a pro jistotu mi pod sutanou přivázali k její trnoži ještě nohy. Přišel opat a výhrůžně mi řekl: “Ani hlásku! Mlčet a dívat se, jinak skončíš v rukách bratra Kornelia, mistra výslechu!” Nechal mě o samotě a šel se posadit ke dvěma dalším mnichům za stolem. “Dojděte pro provinilou jeptišku Aurelii!” poručil. Za malou chvíli přiváděli dva pomocníci jeptišku asi kolem třiceti let. Smýkli s ní před stůl. “Sestro Aurelie, jsi obviněna z krádeže, zpronevěry a k tomu ještě z pokusu o útěk. Obvinění podal kněz Jonathan. Co k tomu můžeš říci?” “Jsem nevinná! To všechno je výmysl!” “Chceš snad obvinit kněze ze lži?” “Neřekla jsem lež, řekla jsem výmysl. Otec Jonathan od doby, co utrpěl ten úraz, si velmi málo pamatuje. Obvinil mě z krádeže farních peněz. Z jakých, když na faře nebyla vůbec žádná hotovost, protože velebný pán všechny peníze vydal při nákupu auta, již se mu nechtělo pokaždé sedlat a zapřahat. Já od něho dostala dva prsteny a jela je zastavit k lichváři, od něj jsem měla jet na diecézi a požádat o poskytnutí úvěru pro naši farnost. Cestou jsem byla zadržena a obviněna z těchto věcí. Kdyby to byla pravda, jezdila bych na diecézi? Spíše bych se někde skryla!” “Jazyk máš břitký jako meč, hájíš se ohnivě, ale jak vím, kolem diecéze se jede také do přístavu a i tam je lichvářů dost a ještě více proradných lidí, kteří tě za peníze ukryjí a ve vhodné chvíli dopraví lodí pryč. Tvá obhajoba neobstojí, mluvíš stále stejně dokola a proto musíme užít práva útrpného, aby se tvá mysl vzpamatovala!” “Budu si stěžovat biskupovi!” Opat i dva přísedící se rozesmáli bouřlivým smíchem. “Třeba papeži, pokud k němu tvá stížnost dolehne!” Opat vstal a rozkřikl se na jeptišku: “Ty couro! Velebného pána obvinit a nám vyhrožovat udáním?! To jsi si dovolila dost! Byl jsem na pochybách, nyní ale už nejsem. Ty jsi všehoschopná flundra. Sutanu, košili a vůbec všechno dolů!” Opat zuřil, takhle jsem ho ještě neviděla. “Mistře Kornelie, pomozte jí!”

Jmenovaný přiskočil s pomocníky ke strnule stojící jeptišce, ozval se zvuk trhané látky a v několika okamžicích neměla na sobě jeptiška nic, jen cáry oděvu ležely na zemi. S rukama zkroucenýma za zády stála před opatem. Měřil si ji planoucím zrakem. “Uvažte tu couru na skřipec, bičovat ji nemá cenu, to je škoda námahy. Mistře Kornelie, na křížový skřipec a pořádně ji přišponujte, až jí bude v kloubech praskat. Mučící nástroje máš připraveny?” “Jako vždy, otče. Rozpáleny a nabroušeny olej je horký a smola rozpuštěná. Víš, že na to dbám, aby vše připraveno a po ruce bylo. Však je to má práce!” “A dobře ji děláš, to mohu stvrdit před Bohem i lidmi. Hle, jak tvoji pomocníci tu couru zručně upoutali! Radost je se na takovou zručnost dívat. Nu, můžeme začít.” Opat obešel stůl a i s dvěmi přísedícími šli blíže. “Hle, jak má rozevřený tajný otvor mrcha!” Opat ukazoval na její přirození. “Mistře Kornelie, přesvědč se, jestli v něm něco neukrývá!” Kornelius se poušklíbl, pootevřenou pochvu ještě více dvěma prsty roztáhl a začal do ní vsouvat stočené prsty druhé ruky, což se neobešlo bez nářku připoutané. Uvnitř rukou několikrát pootočil a když se přesvědčil, že v pochvě nic není, sevřel ruku v pěst a začal ji pomalu vytahovat. Muselo ji to hodně bolet, protože bylo vidět, že i on se dost namáhá, aby takto sevřenou ruku vytáhl. Strašlivě u toho křičela a začala se potit. Konečně ruka vyjela s hlasitým mlasknutím ven. “Je prázdná, nic v díře nemá.” “Však mi už najdeme, čím jí díru vyplníme. Má píču jako hrnec, děvka jedna. Opal jí chlupy kunda musí být holá. Bože, řekni, čím to je, že ty svině tak lpějí na zarostlých kundách a nelíbí se jim, když mají být holé…?” Opatovu meditaci přehlušil výkřik připoutané. Kornelius jí dlouhou loučí opaloval ochlupení z podbřišku a pysků. Chlupy se škvařily a na několika místech i drobnými plaménky chytly. Spálenina byla cítit až ke mně. Rukavicí z hrubé kůže jí očistil zbytky přiškvařených chlupů. Na několika místech byla i spálenina. “Mluv, děvko! Kam jsi ukryla peníze z fary?” “Nic jsem neukryla, protože jsem nic nevzala!” “Poslyš, ty kurvo prolhaná, nerozčiluj mě! Jestli hned nebudeš mluvit, dám tě mučit tak, že utrpení Ježíše oproti tomu byla idylická selanka. Naposledy tě vyzývám – promluv!” “Nemohu opakovat nic jiného, než co už jsem říkala!” “Dobrá… Bratře Kornelie, připal ji zde a zde.” Opat ukázal do podpaží a na bok. Kornelius vzal rozpálené železo z výhně a zlehka se dotknul těla v naznačených místech. “Jáááúúú… áááúúúáááúúú…!!!” Jeptiška vyrazila řev, dým vyrazil z míst, kterých se železo dotklo. Z těla jí vyrazil proud moče, který se obloukem snášel k podlaze, na které se rozstřikoval na všechny strany. “Hle, ještě jsme s mučením ani nezačali a už chčije! Má ale proud! Jako kobyla!” Kornelius se usmíval, bylo vidět, že mu dělá potěšení její utrpení. “Tak, tak.. No, tolik chcanek v sobě mít nebude, kolikrát jí trochu připálíš kůži. Mluv, děvko! Odpověz na moji otázku a ušetříš si další trápení. Když se přiznáš, nechám tě pouze zbičovat!” “Jsem nevinná…!” křičela jeptiška a trhala sebou v poutech. Ta ovšem nepovolila… “Kristus byl také nevinný, přesto trpěl a nakonec zemřel na kříži! A ty už na tom kříži ležíš,” pronesl chmurně opat. Sevřel jeden její prs a drtivě jej stiskl. “Máš pěkné cecky, ale jak budou vypadat po mučení, no, nevím, nevím. Kornelie, připal ji trochu na stehnech…” A tak to šlo pořád dokola, Kornelius ji připaloval na různých částech těla, jeptiška řvala, ale přiznání z ní žádné nevyšlo. Předpokládala jsem, že mučení bude asi dlouhé, protože jsem si povšimla, že Kornelius rozpálenými železy dělá jen povrchové spáleniny, žádné dlouhé držení železa na těle. Navíc se dosud ani nedotknul jejích prsů, ačkoliv opat s tím vyhrožoval hned na začátku. Moc bych se divila, kdyby prsy zůstaly nedotčeny. Už měla na těle přes dvacet spálenin, ale stále dokola opakovala, že je nevinná. Myslím, že jsem byla zpocená jako ona, dokázala jsem si představit bolest, kterou musela cítit. Chvílemi omdlévala, polili ji vždy kbelíkem vody a když se vzpamatovala, pokračovali dále.

Nedovedu odhadnout čas, který jsem tam byla, ale trvalo to dost dlouho, protože dělali krátké přestávky. Při poslední z nich přitlačil pomocník blíže vozík, na kterém byly rozloženy ostré nože, jehlice různých délek a průměrů, kleště s ostrými čelistmi a jiné nářadí. Ke mně přistoupil mnich, který mě přivedl. Odvázal mně nohy a vyvedl z místnosti, vedl mě zpět. Mlčela jsem a on jen poznamenal: “Vezmi si z toho, co jsi viděla, ponaučení! Doufejme, že v mučírně neskončíš také. Věř mi, to byl jenom začátek! Dále už to není pro tvé oči…” Zamkl za mnou dveře a já osaměla. Pomalu jsem se svlékla a ulehla. Před očima se mi honily výjevy, kterých jsem byla svědkem a nemohla jsem usnout. Jistě mučení pokračuje a bude určitě strašné, když mě nenechali dívat, ale raději odvedli. Té noci jsem se rozhodla utéci za každou cenu a podat zprávu na biskupství, aby věděli, co se na klášterní půdě děje. Samozřejmě, že jsem se ani slůvkem před opatem a ostatními nezmínila o té noci, nezeptala jsem se, kde Aurelie je a jak to dopadlo. Prostě, dělala jsem, že nic nevím a nic jsem ani neviděla. Ubíhal čas a já se stále zabývala myšlenkou na útěk. A příležitost nastala…”

“O průběhu útěku nám vyprávět nemusíš, znám to přímo od osoby která ti pomáhala. Tak, to je všechno, co jsi nám vyprávěla a nebo ještě něco tajíš?” “To je všechno, Miss. Nemám důvod něco tajit.” “Ani bych ti to neradila. My tu sice středověkou mučírnu nemáme, jen její imitaci, ale řeknu ti, elektrický proud pouštěný do cecků a kundy udělá taky svoje! No, časem si snad ještě něco upřesníme. Vcelku jsem byla s tvým vyprávěním spokojena, co vy, mé dámy?” “Ušlo to, místy docela zajímavé,” přisvědčily jsme obě. “Myslíte, že si ta kurva zaslouží odměnu? Mám jí dovolit, aby si vyhonila tu svoji nadrženou píču? Podívejte se, jak teče!” Miss se smála a ukazovala na louži mezi jejíma nohama. “To si určitě představuje, jak se ukájí s abatyší Violou, co svině, mám pravdu?” “Oh ne, ale vzrušená jsem, to je pravda.” Ráda jsem jí věřila, já jsem byla po jejím vyprávění také pořádně mokrá, Miss i Luisa byly v obličejích rozpálené a věřím, že na tom byly stejně. O tom jsem se ostatně za pár minut přesvědčila. “Luiso, drahá, odvažte té kurvě nohy, dopřejeme si trochu zábavy,” řekla Miss. Luisa uvolnila její stehna z pout a Miss mezitím rozhrnula oponu, za kterou byla ohromná žíněnka, jak už jsem se zmínila.

“Vstávej, kurvo! Nejen abatyše Viola to má ráda! A tobě jsem říkala, že tu budeš sloužit také tak jako u ní!” Doris pomalu vstávala. Umělý ocas opustil její provlhlou díru, ale kunda se stahovala jen pomalu. Vstaly jsme také. Musím přiznat, že jsme na tom byly všechny stejně, stehna se nám jen leskla od bohatě prýštících výměšků. Luisa vpíchla Doris další injekci do kozy. Odvedly jsme ji k žíněnce. “Lehni si, kurvo. Roztáhni nohy a pořádně vystrč kundu. Dámy, vezměte si bičíky a budete jí zpracovávat ta vemena, já se postarám o to, aby byla pořádně vzrušená. Luiso, podejte mi, prosím, ten silný ocas s vibrátorem uvnitř. Ano, ten je to. A ty, kurvo, natáhni ruce za hlavu, aby nepřekážely!” Vzaly jsme si bičíky a klekly si každá z jedné strany vedle Doris, šikmo k jejímu tělu. Aby nemohla své kozy bránit rukama, klečely jsme tak šikovně, že její každá ruka probíhala mezi našima nohama a my se na ni posadily. Jak se později ukázalo, mělo to ohromnou výhodu. Miss zapnula vibrátor v umělém údu a počala jeho špičkou přejíždět roztaženou píču, nejprve po pyscích, potom občas zajela na poštěvák a nebo na kraj provlhlé díry. My jsme s bičíky šlehaly její ohromné kozy nešlo o to působit jí bolest, ale právě naopak, malou, štiplavou bolestí ji ještě více rajcovat a dráždit. Kozy jí pěkně rudly, vytahané bradavky se přece jen trochu zpevnily. Vibrátor začal zajíždět do její kundy. Doris vypínala cecky a blaženě sténala. Po chvíli začala kníkat, škubat sebou a házet prdelí… “Oh… ah… áááchaaach… ojojááách… dál do kundy… Miss… áááchach… dál mi ho vrážejte… do kundy… ohoh… to je kus…!” vyrážela ze sebe. Mezi kozama měla už louži potu. Jak se vrtěla, povytáhla trochu ruce. Bez vyzvání nahmatala naše kundy a počala nás dráždit. Oh… to bylo ono! Šlehaly jsme ji přes vemena stále silněji, ale přesto ještě prosila: “Víc… silněji… ojojochááá… kozy mi jen hoří… ááách… víc, víc mi šlehejte cecky! Víc… ještě… víc… áááchááách… Miss… áááchachááá!!!” Doris byla rozdrážděná do nepříčetna. Její ruce pod námi dělaly své – dráždila nám poštěváky, zasouvala prsty do pochvy, tahala za pysky, přitom ve vrcholném rozrušení řvala a prosila o co největší nářez, ovšem, že jsme jí rády vyhověly, protože její řev zase dráždil nás… “Chčij, svině… chčij…” poroučela Miss a kroutila umělým ocasem v její kundě. Nemusela ji dvakrát pobízet, její chcanky vystříkly prudce ven… Miss nastavovala svoje kozy a nechala se jimi zkrápět, moč se rozstřikovala a cákala i na nás, do toho řvala Doris, že už bude hotová, já jsem taky už byla hodně blízko orgasmu, protože jsem měla v kundě už celou její ruku, která mě nesmírně rajcovala uvnitř tím, jak mnula děložní hrdlo a tlačila na můj plný močák. Doris se pojednou v křečích prohnula jako luk, nohy se jí svíraly a rozevíraly… Byla totálně udělaná.

Luisa se podívala na mně a jako by četla moje myšlenky, položila stručnou otázku: “Chcanky…?” Mlčky jsem přikývla. Vyprostila jsem její ruku z mé píči, abych se mohla přesunout, obkročmo jsem seděla nad její hlavou, Luisa proti mně nad jejím břichem a začaly jsme na ni chcát. Přímo ve chcankách plavala. Byla ovšem velmi mrštná a dovedná, protože při tom stačila ještě jednou rukou hladit kozy mně a druhou kozy Luisiny. Sotva jsme dochcaly a přesunuly se vedle ní, nastoupila na naše místo Miss, sedla si na její ukrutná vemena a z rozevřeně kundy vyrazil proud, který jí stříkal do pootevřených úst i do vlasů. Proud chcanků se zdál být nekonečný, nakonec ale i Miss se vyprázdnila. Asi bylo štěstí, nebo spíše se s tím počítalo, že na žíněnce byl igelitový povlak, jinak po takovém přídělu by se mohla celá ta paráda vyhodit. Totálně vyčerpané jsme ležely chvilku vedle sebe. Pak se Miss posadila a pleskla Doris přes píču. “Jsi pořádná svině a mrdna. Možná, že budeme i spokojené s tvými službami.” “Ach, Miss, jsem ráda, že vám mohu vyhovět! Jste mojí ochránkyní a nevím, co bych si venku počala, možná, že nyní už bych byla někde v podzemí kláštera…!” “Toho se neboj! Nemysli na to, zbytečně tě to rozrušuje a odvádí od jiných myšlenek! Starej se o to, abych já a moje přítelkyně jsme byly spokojené a ostatní nech na mně!” “Děkuji vám, Miss, za vaši ochranu.” “No dobrá, dobrá. Ale už dost! Evelyn tě odvede do cely dá ti pár cigaret a jestli chceš a máš ještě málo, můžeš si vyhonit ještě znovu píču. Dál se uvidí…” Přivolala Evelyn a s příslušnými rozkazy jí svěřila Doris. My jsme se odebraly pod sprchy a pak nahoře znovu do koupele, abychom se daly do pořádku…

– NÁVŠTĚVA –

Seděly jsme v podzemním salónku v pohodlných křeslech, na sobě jako obyčejně nic a popíjely Permont, také jako obyčejně. Za dobu, co jsem u Miss San byla, jsem si už zvykla, že mnoho prádla tady neušpiním, zato o to více vypiji Permontu a vykouřím Dunhillek. Odpočívaly jsme, protože jsme právě prožily bouřlivé dvě hodiny v “Déčku”. Ticho přerušila po chvíli Miss: “Dámy, pozvala jsem návštěvu.” “Koho jste poctila svou pozorností?” “Slečnu Craftwordovou, Luiso.” “Prosím vás, kde jste se potkala s tou lesbou?” “Dole ve městě. Jak víte, Luiso, jezdí jako obchodní zástupkyně nějaké firmy dost po různých částech země a tady byla obchodně, ani netušila, že tu poblíž bydlíme. Sedly jsme si na skleničku, popovídaly a nakonec pozvání přijala.” “To si myslím, však každý si pozvání od vás považuje za velkou čest. Spíše bych se divila, kdyby nepřijala.” “Ona ale nepřijede sama, přiveze sebou neteř.” “Ah, to už je zajímavější. Kolikpak jí je?” “Bez obav, pod zákonem už není,” zasmála se Miss upřímně. “O to samozřejmě jde, že ano, drahá Luiso.” “Inu, Miss, vy uhodnete všechno. Myslela jsem, že když už tu budou… hm… tak abychom netrávily čas jen tak.” “Bez obav, drahá. Trochu jsem se vyptávala, diskrétně, to víte a usoudila jsem, že by to mohla být návštěva zajímavá. V každém případě ale bude třeba vaší pomoci.” “V jakém směru?” “Vaše lékařské vědomosti, má drahá. Víte, dozvěděla jsem se od ní, že její neteř ještě vloni byla panna, o to ji sama připravila při její návštěvě o prázdninách a z holky se vyklubala docela učenlivá kurvička. Ráda bych si to pěkně vyposlechla. Samozřejmě, že slečna Craftwordová by nám o tom vyprávěla, ale já to chci slyšet z úst Pamely, to je ta její neteř. Rozhodně by to bylo zajímavější a podrobnější.” “To by ale neměl být problém. Když s ní přijede, musí s tímhle taky počítat, ne?” “Myslím, že počítá. Já bych ale chtěla, aby právě o tomto nevěděla, prostě aby u toho nebyla.” “Je mi to jasné, Miss. Stručně řečeno – slečnu pořádně uspat a Pamele rozvázat injekcí jazyk, že?” “Bystrá hlavinka! Ano, přesně tak. Máme ty možnosti?” “Samozřejmě, Miss. Můžete si dokonce vybrat, jak dlouho a jak hluboce má ta lesba spát,” smála se Luisa. “Tedy, vy doktoři! To abych se snad měla před tebou na pozoru i já, nebo mě najednou uspíš a pak se mě budeš vyptávat, co?” Miss se smála. “No doufám, že mi to alespoň včas řekneš, abych na některé věci zapomněla.” “Za prvé bych si to nedovolila a za druhé: Mohu vás ujistit, že po správné injekci nejen, že nic nezapomenete, ale vzpomenete si i na to, co si myslíte, že už je dávno z hlavy vymazáno,” řekla vážně Luisa. “Já jen žertovala, má drahá. Takže to uděláme tak, jak jste naznačila. Přijedou dneska odpoledne. Po cestě budou dost utahané a tak jí nebude pořádně nápadné, když bude pořádně spát. Jde o to, zda Pamela nebude také unavená, aby nám něco vůbec řekla.” “Bez obav, dostane směs hypnotika s povzbuzujícím přípravkem a bude zpívat jako skřivan.” “To jsem chtěla vědět.”

Za chvíli na to jsme šly nahoru, já k sobě do pokoje, kde jsem si sepisovala, co probíhalo dole. Od jisté doby Miss ráda četla o průběhu trestů a mučení našich kurev říkala, že se jí to vždycky krásně vybaví v hlavě a je spokojená. Den uběhl jako nic a odpoledne se objevila ohlášená návštěva. Přijely ve svém autě, služky jim odnesly zavazadla do připravených pokojů. Vzhledem k tomu, co Miss věděla, dala jim pokoje, které byly mezi sebou propojeny, z každého byl ovšem i východ na chodbu. Craftwordová byla pětadvacetiletá blondýnka sportovní postavy se štíhlými boky a slušně vyvinutým poprsím, jmenovala se Suzan, její neteř Pamela, mladá dívčina, byla štíhlá jako prut. Divila jsem se, že je mezi nimi tak malý věkový rozdíl, vyšlo ovšem najevo, že sestra Suzan je o deset let starší. Vzhledem k návštěvě jsme měly na sobě lehké šaty a i služky dostaly příkaz obléci si blůzky a sukénky. Spodní prádlo ovšem nikoliv. Obě dostaly přidělené své služky. Po vzájemném představení a seznámení se odebraly do svých pokojů, kde se osprchovaly a převlékly za necelé dvě hodinky jsme se všechny sešly dole v pokoji u Miss. Lehké jídlo, čaj, Permont a za chvilku už se povídalo. Ne že bych se nudila, ale byly to věci z jejich dávného setkání a to mě samozřejmě moc nezajímalo. Pokud jsem si všimla, ani Luisa nebyla zrovna nadšená. Nechápala jsem, jak se jí to povedlo, avšak Suzan projevila skutečně přání jít si odpočinout, že se po čtyřhodinové cestě cítí na postel a nikoliv na dlouhé vysedávání. Pamela oproti tomu vypadala svěže a ochotně si povídala s Miss. Služka odvedla Suzan do jejího pokoje a Pamela zůstala s námi. Pravděpodobně obě dostaly nějaký preparát do pití, protože stále jsme si Permont nalévaly samy, ale novou láhev služka načala v kuchyni a na stůl ji postavila i s novými sklenkami, do půlky už nalitými. Sama je rozdala a to bylo nezvyklé. Všimla jsem si, že Pamela je stále více svěží a upovídanější. Asi za půl hodiny se objevila služka její tety. Jenom nakoukla do dveří za Pamelou a kývla hlavou. Sjednané znamení, že Suzan už tvrdě spí. Byla jsem zvědavá, jak se Miss šikovně zeptá, aby Pamela zabrala. Ovšem jako vždy mě zase překvapila.

“Nuže, Pam, teta spí. Vyřídila ti služebná, co od tebe očekáváme?” “Ano, madam.” “Co ti řekla?” “Abych se připravila na to, že se budete vyptávat na můj vztah k tetě a jak jsem se k tomu dostala.” “Máš k tomu nějaké výhrady?” “Ani ne, madam. Teta mi taky říkala, že vás to asi bude zajímat a že mám odpovídat podle pravdy.” “Oslovuj mě Miss, prosím. Tady to je madam Luisa a madam Joy” ukázala na nás. “Víš, domnívala jsem se, že tě to ušetří rozpaků před tebou, ono se špatně vypráví o někom, kdo u toho sedí, nemám pravdu?” “Určitě máte… Když mně teta říkala, že pojedeme k vám a že se pravděpodobně budete zajímat, jak jsem se dostala k takovému sexu, který provozujeme, byla jsem strašně nervózní, jak to říci a co říci a vůbec…” “Vůbec se nestrachuj, mluv normálně, jako jste mluvily s tetou. Nemusíš být stydlivá. Kozy jsou kozy a píča zůstane píčou, je to úplně jedno, jestli o tom mluvíš ty a nebo někdo vysoce postavený. Nejsi unavená?” “Je to divné, ale vůbec ne, je mi fajn. Jen bych si potřebovala odskočit.” “Rozumím, tak běž, víš, kde to je?” “Ano, nechala jsem si to ukázat.” Zvedla se a odešla. “Tedy, Miss, jdete na ni zostra,” mínila jsem. “Ale vůbec ne. Luisa už ji nacpala práškama a ještě jí dá injekci, ta vůbec zítra nebude vědět, co nám řekla,” smála se Miss. “Luisa se v tom vyzná.” “No, stačí to. Ta už je jasná nejméně hodinu, zatím jste si toho nevšimla, protože se bavíte o věcech pro ni běžných. Když jí ale cokoliv poručíte, bez odmluvy to udělá, psychika pod drogama je pěkné svinstvo, ale občas je k něčemu dobrá, to se zase musí nechat,” usmívala se Luisa a připravovala si injekční stříkačku. “No vida, už je tu. Tak co, vychcala jsi se?” Luisa se při otázce smála a my čekaly na reakci. “Jo. Stříkalo to ze mě jako ze stříkačky, moc jsem pila limonády, bylo vedro.” “Však ono je ještě nyní,” řekla Miss. “No to je nápad. Dřív než budeme besedovat s Pam, tak si uděláme pěkně pohodlí, co říkáte?” Co bychom říkaly, nic. Odložily jsme šaty. Pamela byla zjevně překvapená, ale ochotně se připojila. Vnímavá a šikovná holčina. Podprsenku taky nenosila a minikalhotky stáhla zcela samozřejmě. Měla pěkné, špičaté kozy a jak se dalo předpokládat, vyholenou píču. Vůbec neprojevila údiv nad tím, že jsme vyholené taky a nebo že máme ozdobené bradavky šperky. Luisa jí dala vybrat, jestli chce injekci do kozy a nebo do zadku. Vůbec ji nezarazilo, že nějakou má dostat, jen pokrčila rameny a řekla, že jí je to jedno. Což pro Luisu samozřejmě znamenalo jediné řešení, injekci do kozy. Také se zvedla z křesla, potřela jí kozu lihem a vpíchla. Přijala to zcela klidně. “Sedni si, má drahá. Když ti to nevadí, rády bychom se od tebe dozvěděly, jak jsi ke své sexuální orientaci došla, co bylo s tetou a vůbec, všechno pěkné od počátku. Víš, nechceme ti dávat všetečné otázky, mluv tak, jak si myslíš, že by to pro nás bylo zajímavé. Souhlasíš?” “Proč ne? Netajím se s tím.” “Výborně, tak můžeš spustit.” Pamela se usadila do křesla a pomalu začala…

“…Začalo to všechno vlastně už v poslední třídě školy. Rozhodně nepatřím k holkám, co se v té době zajímají o kluky. Spíše to bylo naopak. Kluci se zajímali o mě. Jenže já byla v té době nešťastná, zdálo se mi, že všechny holky už mají pořádné kozy některé už začaly nosit podprsenky a já pořád jen dva takové citróny, nic moc. Když jsem se podívala do zrcadla, na kundě bylo jenom jakési chmýří, které by se dost těžko dalo nazvat chlupy. Pak jsme začaly chodit do sauny. No, když jsem se prvně měla svlékat před holkama do naha, bylo mi hrozně. Jenomže, když se svlékají všechny, musíte taky. Přitom jsem se nenápadně rozhlížela a znatelně se mi ulevilo. Ono to nebylo tak strašné. Pravda, některé holky už měly kozy dost velké, ale průměrně se dá říci, že ostatní taky neměly nějaké super, dokonce pár holek na tom bylo ještě hůř než já. Zrovna tak to bylo s chlupama, většina na tom zcela jistě byla jako já a některé byly ještě úplně holé. Chozením do sauny jsem si zvykla porovnávat svoje tělo s druhýma holkama a odnaučila jsem se podceňovat svoje tělo. Rozhodně v žádném případě nebylo horší. Po škole mě naši přihlásili na marketing. První ročník uběhl jako voda a najednou tu byly na dohled prázdniny. Naši jako obvykle měli naplánovanou dovolenou na Kanárské ostrovy, jenže tam jsem s nimi byla už čtyřikrát a vůbec se mi tam nechtělo. Vzpomínala jsem na pár dní, které jsem před rokem prožila u tety Suzan. To bylo bago, o kterém jsem snila. Vstávala jsem, kdy chtěla, chodila spát taky tak, občas jsem něco pomohla, prostě flákárna, jak má být. Barák pěkně o samotě, žádný kravál z aut, klídek a čistý vzduch. Projevila jsem proto přání, jestli bych nemohla raději tam. Tátovi to bylo jedno a máma jen pokrčila rameny, řekla mi, abych si to s tetou Suzan vyjednala sama, jestli si takový prezent vezme na tři týdny do baráku, přitom se smála. Jenže já nelenila, sedla a napsala. Za pár dní přišla stručná zpráva. Kdykoliv a na jak dlouho budu chtít. Dojednala jsem si všechno a pak jen překvapila naše, že pojedu hned první týden prázdnin. Naši měli letět až dva týdny potom, takže mě tam mohli dopravit autem. Taky se tak stalo. Znáte to, hromada povídání, jak jsem vyrostla, jaká je ze mě slečna a jak jsme se všichni dlouho neviděli, no nakonec naši odjeli s napomenutím, abych nebyla moc “odvázaná” a nedělala lotroviny a hlavně abych taky občas koukala domů napsat.

Teta ještě dovolenou neměla, takže vstávala ráno brzy a já se povalovala v posteli, zatímco ona jela autobusem do práce. Vstávala jsem kolem desáté, něco snědla, šla zalít zahradu a pak se lenošivě opalovala. To trvalo asi čtyři dny. V pátek se ženili všichni čerti. Prudce se ochladilo, pršelo jako z konve a do toho foukal protivný vítr. Tedy, rozhodně jsem nemusela zalévat zahradu, to byla jediná výhoda. Rozhodla jsem se pro čtení. Stendhal, Balzac… no, to snad ne! Jeden klasik vedle druhého. Naštěstí jsem si všimla, že za první řadou knih je ještě jedna. Pár jsem z první vyndala a sáhla dozadu. Hned první kniha mě upoutala. Jmenovala se Krutá markýza, na deskách ženská, přehnutá přes kládu, s vykasanou suknicí a staženýma kalhotkama, za ní druhá, s holí napřaženou k úderu. Narovnala jsem všechny knihy zpět a dala se do čtení. V tom chladu jsem přes sebe přehodila pléd. Dost dlouho jsem četla, pak snad to počasí, snad čtení o mučení sluhů a služek a nebo všechno dohromady, udělalo své. Usnula jsem jako dřevo. Probudilo mě až otevírání dveří v chodbě. Teta se vracela z práce! Duchapřítomně jsem knížku ukryla pod polštář. Nevěděla jsem ovšem, že teta, když šla kolem oken, knížku viděla a najednou jí bylo divné, že je pryč – poslala mě pro dřevo na zatopení a když jsem se vrátila, knížka ležela na stole. Teta se tvářila přísně a nejdříve řekla, abych zatopila. Za chvíli v kamnech praskalo a pokojem se rozlévalo příjemné teplo. Zavolala si mě k sobě. “Tak co, mám to napsat mámě, nebo tě mám potrestat sama, co bude lepší?” “Ježíš, teto, mámě ne. Ta by mě zabila!” “Tak tě mám potrestat sama?” “To bude určitě lepší.” “Ani bych neřekla. Umím to pořádně! Nejdříve se ovšem přesvědčím, jestli jsi si náhodou při čtení navíc nehonila píču – zvedni sukni, podívám se, jestli nemáš mokré kalhotky!” “Ale teti…” chtěla jsem protestovat. “Bez protestování!” Teta si mě přitáhla blíž za ruku před sebe. “Dělej, co jsem nařídila!” Usoudila jsem, že protesty mi opravdu nepomohou. Pomalu jsem zvedla sukni. Teta mi sáhla do rozkroku a pojednou její prsty zajely za okraj a já ucítila na přirození její holou ruku. Přejela mi přes pysky. “Rozkroč se!” Prsty mi ještě několikrát přejely přes kundu a pak jeden projel škvírou mezi pysky odzadu až dopředu, nahoru na poštěvák. Byl to dotyk, který mě přinutil ještě víc rozkročit nohy, nevím, udělala jsem to samovolně.

“Je to příjemné, co? Jsi ještě panna?” Přikývla jsem. “To jsi nic ještě s klukem neměla a ani sama se nepokusila…?” “S klukama nic, zkoušela jsem to sama, když holky vyprávěly, jak o to přišly…” “Jak jsi to zkoušela?” “No svíčkou. Teti, ale že to neřekneš mámě?” “To poznáme. Tak svíčkou! Bože, holky, vy nemáte žádnou fantazii, znáte jen svíčku nebo mrkev! A co, povedlo se ti to?” Teta se usmívala a stále mně hladila kundu. “Ne. Začalo to bolet a já nenašla odvahu si tam svíčku vstrčit dál.” “A ty bys o to chtěla přijít?” “Docela jo, holky říkaly, že to je stejně k ničemu a při menstruaci to brání odtoku krve.” “To ovšem je pravda.” Teta pomalu vytáhla ruku. “Nejprve se najíme, než připravím jídlo, běž zatopit do koupelny, aby byla horká voda na koupání. No už aby tu byl zavedený ten plyn, trvá jim to,” povzdechla si teta. K večeři byly sendviče a čaj, přímo kotel čaje. Po jídle jsem umyla nádobí. Vrátila jsem se do pokoje. Záclony byly zatažené, na stole ležely důtky a dvě rákosky. Neuteču tomu. “No, Pam. Přišel čas. Svlékni se!” “Ale… teti… doma musím sundávat jen kalhotky…” “To je možné, nic proti tomu nemám. Tady se ale svlékneš úplně do naha. Nebo snad máš o ty svoje kozy strach?” “Ne…ne, ne…” Pomalu jsem se svlékala, jenže zdržujte to, když máte jen sukni, kalhotky a blůzu. Pět minut a nic víc. Se sklopenou hlavou jsem čekala, co teta… “Tady se postav!” Ukázala rákoskou před sebe. Pomalu jsem se tam došourala. Pohladila mě, nejdříve po ramenou a pak mi vzala do dlaní kozy a hladila. “Máš pěkný, tvrdý…” Jemně mi hnětla bradavku a to byl můj konec… cítila jsem jakési brnění nebo co, prostě najednou mi bradavky ztvrdly a zvětšily se, kozy se taky víc nalily krví a v kundě mně začalo nějak škubat nebo nevím, jak bych to jinak popsala. Určitě jsem byla celá rudá… “Jen aby se to nedověděla máma…” zašeptala jsem. “Hlupáčku, kdo by jí to říkal? Já? Nebo ty si budeš stěžovat? Tak vidíš…” Přitáhla si mě ještě blíž a jedna ruka mě začala hladit na prdeli, sklonila hlavu a vcucla moji bradavku do pusy a jemně ji stiskla v zubech a sála… “Ach… áááchachááá!” Už jsem to nevydržela a zasténala, tohle jsem nikdy nepoznala a docela se mi to líbilo. Zapomněla jsem na nějaký výprask, dodala jsem si odvahy a začala jsem tetě hladit její kozy jenom přes blůzku. Trochu se taky zachvěla a stiskla mi bradavku víc, třela ji jazykem a to bylo k zbláznění, zvláště, když její prst mi projížděl škvíru mezi pysky a každou chvíli zavadil o poštěvák. Zřetelně jsem cítila, že mi kunda pěkně vlhne. Šly jsme do koupelny a teta se svlékla taky do naha. Vykulila jsem oči. Ona měla kundu oholenou, zatímco já se zlobila, že mám málo chlupatou. Cecky se jí zahoupaly na hrudi, věděla jsem, že má pořádné kusy, ale nikdy jsem je neviděla. Nyní jsem měla možnost. Bradavky jako špunty a kolem pěkně široký tmavý koláč dvorce a jak jsem si všimla, bradavky měla propíchnuté. Usmála se: “Divíš se, že mám holou píču? Má drahá, to má moc výhod. Kunda se ti nepaří, v chlupech se ti nedrží bacily a hlavně, když se jdeš někde vychcat a nemáš možnost si píču umýt, tak se v chlupech drží i kapky chcanek a zapáchá to. Jestli budeš chtít, tak ti jí taky vyholím, uvidíš, že to je pohodlnější a praktičtější…” Objala mě. “Hraj si s mýma kozama, sahej mi na kundu a strkej mi do ní prsty, ty moje malá kurvo… můžeš mi nadávat, mám to ráda… ááách… ano… mačkej mi bradavky i cecky… ááách…l” Sedla si na vanu a rozevřela stehna. Hnětla jsem jí kozy ze všech sil, bradavky jí ztvrdly jako mně, ale proti mým se pořádně nalily. Dodala jsem si odvahy: “Chtěla bych vidět tvoji píču…” “Klidně… vykoupeme se a pak si prohlídneme kundy navzájem,” navrhla teta. Byla jsem pro. Vana byla dost velká pro obě, tak jsme do ní vlezly a navzájem se myly. Bylo to poprvé v životě, co jsem tohle prožívala a docela se mi to i líbilo. Myla mě ale tak, že jsem byla rozdrážděná jako nadržená kurva z ulice, úplně se mi třásly nohy a snad jsem se třásla celá… ve chvíli jsem se rozhodla: “Teto, chci taky vyholit kundu a hlavně… zbavit panenství… chci mít píču jako ty.” “I ty děvko, jdeš na to zhurta. Ale líbí se mi to, budeme si určitě rozumět… myslím, že i tobě se to bude líbit. To víš, před mámou ani slovo.”

Vylezly jsme z vany a osušily se. Teta si mezi nohy vstřikla nějaký dezodorant a mně taky, pořádně to štípalo. Šly jsme do pokoje. Na stůl položila deku a pak se na ni natáhla. Pokrčila nohy a rozevřela je. “No, prohlídni si moji kundu, kurvičko.” Páni, to bylo! Píču měla pootevřenou, v pyscích díry, poštěvák byl naběhlý a celá píča byla na dotek horká. “Neboj se, vezmi ji za pysky a roztáhni mi ji, ta něco vydrží… dělej, kurvo,” komandovala teta. “Oh, ááá… jen víc a neboj se. Mám ji červenou, co? Potřebuje vymrdat…” Prostě, co mám povídat. Potom si teta prohlídla kundu moji, přitom mě pořád dráždila, kozy, bradavky… ani nevím jak, ocitl se jí v ruce vibrátor, slyšela jsem vrčení a pak příjemné chvění na kundě, když mně s ním přejížděla pysky… škvíru mezi nimi, občas podržela na poštěváku, pak zase zasunula kousek do kundy, stále dokola, já už tekla, cítila jsem to… začala jsem mrskat bokama… vibrátor zajížděl dál a dál, pojednou jsem ucítila jakési silné píchnutí, až jsem sebou škubla, ale nic víc… vibrátor vrčel a já šílela… “Teto… áááchááách… jojojááá… protrhni mě už…!” “Hlupáčku… a co? Už jsem to dávno udělala, kundičko!” Jak jsem byla rozdrážděná, tak jsem vykulila oči. “A… a… kdy?! Já nic necítila, jen před chvílí silné píchnutí…!” “To bylo ono, podívej… už mrdáš jako dospělá ženská… máš ho tam, co to jde…” Mrkla směrem k vibrátoru. Trochu jsem se nadzvedla. Opravdu jsem ho měla v kundě! Nádhera! A já měla tolik strachu, když to svíčkou tak bolelo, že jsem nenašla odvahu… já husa pitomá. “Sevři nohy k sobě, aby ti vibrátor zůstal v kundě a otoč se prdelí nahoru, děvko. Nemysli si, že jsem zapomněla! Musím tě potrestat za tu knížku!” Tetě najednou zpřísněl hlas. Inu, co se dá dělat, ono to nebude tak divoké, nebude to prvně, co na prdel dostanu výprask. Obrátila jsem se. Vibrátor se chvěl až někde v mém žaludku, svírala jsem ho pevně. Teta mi pohladila prdel a pak na ni začaly dopadat rány rákoskou, štiplavé a dost silné… jenže kupodivu, čím víc to štípalo, tím větší jsem cítila rozechvění, zuřivě jsem si mačkala kozy a kroutila bradavkami, škubala jsem prdelí nahoru, rákosce blíž a každá rána mě zase přirazila na desku, až jsem to už nevydržela… “Och… áááúúú… vííc… vívíc… budu, budu, budúúú!!! Teto… tetííí přitlač… víííc! Ah… ah… áááchach… áááchach, ještéééé… chvilku… ááá… ááá… uh… uh… jseééém… jseééém!!!” Vyčerpaně jsem padla na desku stolu. Rány ustaly a teta mně hladila rozpálenou prdel… uf… ani jsem bolest nevnímala, nikdy bych netušila, že výprask v pravou chvíli může být tak příjemný. Pomohla mi otočit se, teprve nyní jsem cítila následky výprasku, prdel mě pořádně bolela. Opatrně ze mě vytáhla vibrátor a vypnula ho. Hladila mě na kozách a líbala mě, bylo to moc pěkné. Vzpomněla jsem si, co říkala teta před tím a dostala jsem nápad. Sebrala jsem všechnu odvahu a prohlásila:

“Ty svině, zbila jsi mě za to, že jsem si četla knížku a sama se se mnou kurvíš taky! Měla bych ti zpráskat pořádně prdel za to, že jsi mně protrhla blánu, kurvo!” “Ano, zasloužím si to,” přijala teta mou hru. Jestli si to ale myslela, tak si to myslela špatně, protože já to jako hru vůbec nemyslela. Měla jsem opravdu nutkání vyzkoušet si, jak to chutná, když můžu dát výprask já druhému. Odstrčila jsem její ruce a posadila jsem se. Sotva jsem slezla, chtěla se položit na stůl ona. Zarazila jsem ji: “To by se ti hodilo, co?! Natáhnout se pohodlně na stůl! Tak to ne, kurvo! Tady, pěkně přes opěradlo křesla se přehneš a pořádně vystrčíš prdel do výšky. Samozřejmě rozkročená, aby ti byla pěkně zezadu vidět píča. Dělej, dělej…” Poslušně se přehnula, vzala jsem rákosku a začala… Pěkně přes vypjaté vrcholky hýždí, rána za ranou a pořádně, vždycky pět na jedno místo a pak jsem postoupila o kousek dál směrem dolů, ke stehnům. Snažila se vydržet, ale hrdinství jí dlouho nevydrželo, když rány začaly dopadat do styku hýždí se stehny, začala křičet a poklesávat v kolenou. Nepovolila jsem. Jelita v místech, kde jsem už byla, pěkně vystupovala nahoru a byla krvavě zbarvená, místy až do černa. Viděla jsem, jak jí z kundy vykapává sekret, výprask ji dráždil jako mě předtím. Co já bych jí nedopřála! Obešla jsem ji a začala postupovat zase od stehen k vrcholkům, protože dopady byly z druhé strany a v jiném úhlu, křížily se s dopady prvního výprasku a nakonec měla prdel plnou křížících se jelit. Usoudila jsem, že to zatím stačí. Hladila jsem jí rozpálenou prdel a občas zajela na mokrou kundu a dráždila ji. Nakonec jsem prstama už vjížděla dovnitř. Teta vrtěla prdelí a rukama si mačkala a dráždila bradavky. Natáhla jsem se pro vibrátor, pustila jej a zasunula jí do kundy, přidržovala jsem jí ho uvnitř kolenem, nalehla na její záda a rukama se chopila jejích cecků. Vzala jsem do prstů její pořádně naběhlé bradavky, začala jimi kroutit a natahovat za ně kozy, kníkala a chtěla víc, kunda jí jezdila po mém stehně a její nohy se kolem mě svíraly a zase rozevíraly. Začala jsem jí ze strany dlaněmi fackovat kozy, až pod ní poletovaly. Natáhla ruku ke stolu, strhla z něj důtky a podávala mi je. “Bičuj mi cecky… oh… pořádně… chci je mít rozpálené… áááúúúááách… víc… víííc… to je ono… ááách…!!!” ječela teta, já supěla námahou a obě jsme se pořádně potily. Nakonec jsem ji udělala. Objímala mě, líbala a říkala mi, že jsem její malá kurvička. Nechaly jsme všechno, jak bylo a šly k ní do ložnice. Od toho dne jsem začala spát s ní na široké válendě.”

Pamela se napila, zamyslela se a pak pokračovala ve svém povídání: “Ráno jsem se probudila. Sotva jsem otevřela oči, první, co jsem viděla, byla prdel tety, pěkně zmalovaná rákoskou. Dívala jsem se na ni a v duchu se divila, kde jsem v sobě vzala takovou odvahu. A co, chtěla to, tak to dostala. Pohladila jsem ji. Pomalu se otočila, taky už nespala. Usmála se na mě a položila mi ruku přes kozy. “Tak co, kurvo? Jaký je to, probudit se ráno a nebýt už panna? Nemrzí tě to, že to nebylo čurákem?” “Prosím tě, jaký je v tom rozdíl? Líbilo se mi to a tak co… Vibrátor nebo čurák, všechno stejný, když je to pěkný.” “Hlavně když se ti to líbilo. Jestli chceš, můžeme si to dát dneska znovu.” Popleskala mě po kozách. “No a proč ne? Mám prázdniny a ty máš už dovolenou, tak si můžeme užít, alespoň od tebe něco pochytím, jsi správná svině vymrdaná.” Vzpomněla jsem si, že chtěla, abych jí nadávala a mluvila s ní sprostě. Celá se rozzářila. “Ty má malá kurvo, tak se mi to líbí!” Stiskla mi kozu do ruky. “Stud stranou, nic se neboj mi nadávat. Dost mě tím vzrušuješ, víš?” Přitáhla si mě za kozu blíže. Přiznám se, že to sice zabolelo, ale nebylo to protivné. Ochotně jsem se k ní přitiskla. Zvedla jsem ruku a pořádné plácla přes spráskanou prdel, jen to mlasklo. “Ach… ááách,” zareagovala. “Ještě, svině, naplácej mi!” “Ty čubko, hned po ránu?” Prásk! Prásk! Dala jsem jí asi pět ran na prdel. “To ti stačí. Chce se mi chcát a mám hlad.” “Po snídani si pohrajeme, ano?” “Chtěla bych si číst.” “Krutou markýzu, co, ty čubko?! Na ni máš dost času i pak, ne? Zalejeme zahradu a pak se budeme kurvit, co říkáš…?” Inu, teta žadonila, jako kdyby to deset let neměla, ale nechtěla jsem povolit jen tak. “Jedině když mi dovolíš spráskat ti cecky! Máš je velký a chtěla bych vidět, jak budou vypadat nateklý.” “Klidně. Když budeš chtít, můžeš i kundu, dělám si to sama, ale není to ono.” “Ty se biješ i přes píču?” “Proč ne? Víš, jak to rajcuje? Co na tom, že kunda oteče. Však zase splaskne. Mám takové krátké důtky, jednou rukou si rajcuju kozy, do kundy si vrazím vibrátor a pak se přes ni šlehám, to je senzační mrd, vždycky u toho důkladně vyteču,” vyprávěla teta a lesklýma očima se na mě dívala. “Jo, holka, ženská ví, jak si udělat dobře. To víš, každá jsme jiná a to se v sexu projeví. Některá ráda kouří čuráky a semeno pěkně polyká, jiná zase ráda mrdá mezi kozy a pak si semenem kozy potírá a vůbec, způsobů, jak dosáhnout orgasmu, je hromada.”

Vstaly jsme a šly dolů. Mytí, snídaně, zahrada a vůbec různé práce, které se musely udělat, zabraly dost času. Zjistila jsem, že chodit bez ničeho na sobě je docela příjemné a za chvilku mně to ani nepřišlo nijak divné. Teplo bylo, tak proč se ještě pařit v oblečení. Bydlení na samotě má rozhodně svoje výhody. Konečně jsme se mohly věnovat sobě. Ze všeho nejdříve mně teta vyholila celou píču pěkně do hladka. Už to mě dost rajcovalo, zvláště když při mydlení štětkou přejížděla poštěvák a škvíru mezi pysky. Po oholení mě postříkala nějakým sprejem a vstříkla mi trochu i do kundy, kterou dvěma prsty poroztáhla. Jen jsem zakníkala. Píču jsem okamžitě měla jako v plamenech, pořádně to štípalo. Já jsem si holení vyzkoušela na tetě, říkala, že se holí jednou týdně v sobotu, jinak nemá tolik času. Samozřejmě, že jsem při používání spreje taky nešetřila a obdarovala její kundu pořádnou dávkou. Smála se a pochvalovala si, jak je pěkně rozpálená. Jak tak ležela na stole, hladila jsem jí cecky a dráždila bradavky, druhou rukou jsem se věnovala její kundě. Nebylo divu, že za malou chvilku už byla vlhká. Ostatně, proč bych zapírala, já taky. Natáhla jsem ruku pro důtky a zkusmo ji švihla přes jednu kozu. Jen to mlasklo a na koze naskočilo několik červených pruhů. Druhá… třetí… a pak už rány na kozy jen pršely, shora, zespodu, přes bradavky… teta vzdychala, vyrážela jen tlumené skučení a stahovala ramena dozadu, aby kozy více vypjala. Udělala jsem jen krátkou pauzu, abych jí do kundy vrazila zapnutý vibrátor a hned jsem ve výprasku pokračovala. Kozy už měla pořádně rudé… “Ach… áááchach… víc, kurvo… silněji… áááúúúááách… přitlač… ohoh… áááúúúááách… achachááá!!!” skučela a kroutila se na stole. Viděla jsem, jak se jí vlní břicho a stehny probíhá mocné škubání. Švihla jsem ji párkrát přes podbřišek. “Tumáš, kurvo, tumáš… svině… děvko vymrdaná… rozsekám ti kozy na bifteky… tumáš… tumáš…!!!” Rány jen pršely a nejen na kozy chvílemi jsem ji šlehla přes píču, ze které trčel vibrátor. Trhala boky, nůžkovitě svírala a rozevírala stehna jako stroj, pojednou si rukou sáhla mezi stehna, vytrhla vibrátor rozevřela stehna a křičela: “Honem… spráskej mi… píču… ááách… áááúúú… přitlač… víc… bij… bi ji… áááúúúáááchachááá… jsem… jseééém!!!” Prohnula se do oblouku a z pootevřené kundy vystřikovala její šťáva vypuzená mocnými stahy pochvy. S mocným žuchnutím padla její prdel zpět na stůl, znovu si do kundy vrazila vibrátor a sevřela stehna k sobě, malou chvilku tak setrvala. Byla zpocená a udýchaná. Po chvíli se napnutí jejího těla uvolnilo, stehna se rozevřela a vytáhla vibrátor.

“Ty kurvo, takhle jsem nebyla udělaná ani nepamatuju… umíš to pěkně, kurvičko moje.” Hladila mně prdel a kozy. “Jsi učenlivá, nikdy bych neřekla, že ještě včera jsi měla panenskou píču, ty má svině.” Zajela rukou na moji už pořádně mokrou kundu. “Chceš si to vyzkoušet taky, čubko?” Proč ne? “Chci… ale musíš nejdříve málo, ještě jsem to nezkoušela a nevím, jak se mi to bude líbit.” “Určitě moc, poznáš, že je to nádhera, lepší, než mrdání s nějakým chlapem.” Slezla ze stolu a uvolnila mi místo. Hned, jak jsem se položila, začala s drážděním mých tuhých bradavek a naběhlých koz, druhá ruka se zabývala poštěvákem a kundou. Rozevřela jsem důkladně nohy, strašně mě vzrušovalo, když do mě strkala prsty a uvnitř kundy je ohýbala, takže kotníky prstů se opíraly o horní stěnu pochvy a bříška jemně lechtala spodní stěnu, bylo to fantastické. První šlehnutí přes kozy jsem skoro necítila, prameny důtek mi spíše kozy přejela… druhé… třetí, pak o něco silnější štiplavá rána a postupně se síla úderů zvyšovala, cítila jsem, jak se mi kozy rozpalují a s přibývajícím počtem úderů mizel pocit štiplavé bolesti, kozy otupěly a šířilo se jimi příjemné škubání a brnění, které mě vzrušovalo… “Víc… silněji švihej, čubko…!” vykřikla jsem. Přidala na síle. Do kundy mi vjel vrčící vibrátor, její prsty škubaly poštěvákem a občas mě dlaní pleskla přes podbřišek, kundu a nebo přes vnitřní stranu stehen. Začala jsem proti své vůli mrskat boky jako při mrdání… nahoru, dolů, nahoru, dolů… “Ochoch… áááchachááá… jojojááá… švihej, šviheéééj… ochoh… taky… áááchach… přes… píču uúúú… áááúúúvááá… vúo… áááúúú… už… už… budu… už… úúúž!!!” V návalu toho, co přišlo, jsem překřížila nohy a sevřela pevně svoje kozy do dlaní. Pocit, probíhající mým tělem, se prostě popsat nedá, to nedokáži, ale rozhodně jsem v té chvíli byla rozhodnutá. Ano, to je ono, žádné laskání a hlazení, výprask mě vzrušuje!!! Chci ho, musím ho mít. Konečně jsem se uvolnila a teta mi z kundy vytáhla stále ještě vrčící vibrátor. “Tak co, kurvo promrdaná. Jaké to bylo…?” “Oh, teto… ty svině zkurvená… nááádhera… chci to tak pokaždé. Nikdy bych neřekla, že mě výprask takhle vzruší!” “Oh, to nic není, jsou ještě další a další věci, které tě vzruší a možná více než švihání důtkama, když budeš chtít, naučím tě je.” “Chci, to víš, že chci.”

Teta mi pomohla ze stolu. Objaly jsme se, přitiskly kozama na sebe a daly si pořádný polibek. Šly jsme se osprchovat. Po osprchování teta odšroubovala sprchu a místo ní našroubovala dosti velkou kouli s mnoha otvory. Pustila znovu sprchu a kouli si pomalu zasunula do kundy. Za chvíli z ní vytrysknul pramen vody. Kroutila koulí na všechny strany. “To víš, píča se musí taky pořádně vymýt…” “Já bych to zkusila taky.” “Proč ne, ale musím ti dát menší kouli, tahle je na tebe moc velká, nemáš píču ještě tak roztaženou. To víš, to nejde ze dne na den, nějaký čas to trvá, než se kunda roztáhne.” Pak pomalu kouli vytáhla, zastavila sprchu a z krabice vyndala kouli menšího průměru. Vypláchla jsem si píču taky, byl to docela příjemný pocit, cítit jak kundou proudí voda. Utřely jsme se a zase povrch kundy nastříkaly sprejem. Teta řekla, že si půjdeme odpočinout, abychom na večer byly zase svěží. Přišlo mi to docela vhod, cítila jsem malou únavu, přece jen jsem na takový bouřlivý orgasmus nebyla zvyklá a ten, co jsem prožila, stál za to. Ulehly jsme spolu v její ložnici. Chvilku jsme se navzájem hladily, ale pak jsem usnula. Jak dlouho jsem odpočívala, nevím, ale když jsem se probudila, teta tam už nebyla. Cítila jsem se fajn. Vstala jsem a sešla dolů. Teta v kuchyni připravovala obloženou mísu a vařila čaj. Usmála se na mě. “Tak co, čubko? Vychrněla jsi se?” Odpověděla jsem jí ve stejném stylu: “Jasně, je mi prima, proč jsi mě, ty kurvo, nevzbudila? Pomohla bych ti.” “Chtěla jsem, aby jsi si pořádně odpočinula. Co dělají kozy a kunda, bolí?” “Jo, trochu, ale jde to. Však ony si zvyknou.” “To se ti to tak líbilo?” “Strašně moc. Nikdy bych neřekla, že mě bolest může takhle rozrajcovat.” “Jsi sadistka a masochistka, od každého něco. Rajcuje tě vlastní bolest i to, že ji můžeš dělat druhému, že jo?” “Po dnešku bych řekla, že jo. Jsem tedy úchyla, no…” “Blbost. Každý dělá to, co se mu líbí, to bych musela být úchyla taky. Jsi normální ženská, jenom to máš ráda jinak.” “Jo, normální ženská, ale lesba,” zasmála jsem se. “No a co? Já taky a nedělám si z toho vrásky. Je mi daleko příjemnější, když se mi v kundě hrabe ženská, ta alespoň ví, kam sáhnout, aby mi to dělalo dobře. Chlap se ti tam hrabe pro svoje potěšení a zapomíná, že ty z toho taky chceš něco mít. Muži jsou v tomhle bez fantazie a bezohlední. Mám vdanou přítelkyni, je s mužem už pět let a ještě s ním neprožila orgasmus! Musí s ním mrdat na koníčka, víš, to si obkročmo na něj sedne a napíchne se na čuráka a pak rajtuje jako na koni. Ona má větší cecky než já a jemu se strašně líbí jak při mrdání lítají nahoru a dolů, čumí na ně, dokud se neudělá a to mu stačí, pak se odvalí a chrápe. Ona se potajmu alespoň trochu uspokojí prstem. Přitom, jak říká, kolikrát je blízko orgasmu už při mrdání, stačilo by kdyby ten její trubec natáhnul ruku a trochu jí podráždil bradavky a stisknul kozy. Kdepak, to ho nenapadne a když zkoušela v příhodnou chvíli si pomoci takhle sama, okřikoval ji, že chce vidět kozy lítat a ne její ruce, jak si je přidržuje. Takovýho vola bych nakopala do prdele a ne s ním mrdala. To už je fakt lepší si píču vymrdat svíčkou,” rozpálila se teta. “Ta u toho alespoň blbě nekecá a s kozama si můžu dělat, co chci. Takovej blbec se pak nesmí divit, když mu ženská zahne s pořádným chlapem a nebo si najde přítelkyni, s kterou si navzájem vyhoví. Lesba sem, lesba tam, sex je sex a je mi fuk, jakou má podobu.” “Ona je tvoje milenka, že jo?” “To ne… já si nehraju na chlapa. Ona vymrdá mě a já zase ji, jsme si milenky navzájem, proč bych ti to zapírala. Nemám jenom ji, jestli ti jde o tohle. Ale dost, o tom si můžeme povídat večer. Co tedy dříve? Zahrada a nebo jídlo?”

“Asi zahrada, ne? Uděláme to a pak máme už pokoj.” “Dobrá. Zatop v koupelně, aby byla teplá voda a pak mi můžeš přijít pomoci, ano?” “Tak jo.” Když bylo všechno hotovo, vykoupaly jsme se a najedly. Po jídle jsem si povídaly o tetiných zkušenostech a známých, no a pak jsme se oddaly bouřlivému milování. Za vydatné pomoci rákosky a důtek jsme se tak vymrdaly, že jsme se do ložnice skoro odplížily. Prdel jsem měla oteklou, píča pálila a kozy bolely, bylo to však strašně nádherné. Ráno mě probudily doteky rukou na kozách. Teta měla podepřenou hlavu jednou rukou a pozorovala mě, druhá její ruka hladila moje kozy. Natáhla jsem ruku a začala si hrát s jejíma bradavkama, za chvilku nám oběma počaly tvrdnout. Moc jsem litovala, že nemáme po ruce důtky, byla jsem připravená se ihned začít milovat. Teta pro mě ale měla další překvapení. Položila se na záda a posunula trochu dolů, potom mi ukázala, jak si mám nad ni kleknout zády k jejímu obličeji. Zezadu mě rukou pošimrala na kundě. “Předkloň se a vystrč píču dozadu, budu ti ji lízat!” Rukou mně stlačovala záda dolů a současně s tím rozevřela nohy a pokrčila je, takže její píču jsem měla před očima. Ucítila jsem její jazyk, jak mi projel štěrbinou a hned nato mi vsála poštěvák mezi rty a jazykem ho dráždila. Nerozpakovala jsem se moc a přisála se na její kundu, ačkoliv to bylo poprvé, věděla jsem, co čeká. Jazykem jsem jí rejdila v kundě, chvílemi sála poštěvák, pak jsem dala ruku dozadu a mačkala jí kozu a kroutila bradavkou, ona dělala mně to samé a občas mě plácla přes vyšpulenou prdel, jen to mlasklo. Jemně mě kousala do pysků, já jí to opětovala, začala jsem jí do kundy strkat prsty, pak zase jazyk, až jsem ucítila prudké stahy, vsála jsem poštěvák a projížděla jsem jí píču prsty, byla jsem celá zalepená, ale teta na tom nebyla určitě lépe, protože jsem cítila i moje stahy kundy a cítila jsem i rychle se přibližující orgasmus, v jehož záchvatu jsem ji dosedla kundou na obličej, že sotva dýchala. Já jsem na tom byla obdobně, protože mi rukou tlačila hlavu na kundu a zároveň s tím sevřela stehna, takže jsem měla hlavu jako v kleštích. Ležely jsme pak vedle sebe, dech se nám pomalu uklidnil a odpočívaly jsme. Bylo mi prima a vůbec jsem nelitovala, že jsem nejela na dovolenou s našima. Takto ubíhal první týden, když jsem si představila, že má teta měsíc dovolené…!

Teta mě stále překvapovala něčím novým. Jeden den si do propíchnutých pysků dala kroužky a na ty zavěsila dost těžká závažíčka, takže když stála, pysky měla vytaženy dost dolů, druhý den měla zase závažíčka v bradavkách. Tvrdila, že se to musí všechno stále trénovat. Další den si roztahovala kundu, poprosila jsem ji, že to chci taky zkusit, zdálo se to snadné. Teta totiž měla celou sadu kovových, pochromovaných válečků od průměru třech centimetrů výše, všechny byly patnáct centimetrů dlouhé. Válečky byly na jedné straně rovné, avšak s otvorem uprostřed, na druhé straně byly zakulacené a bližším pohledem bylo vidět, že kulatá špice je rozdělena na čtyři stejné části asi v délce třech centimetrů. Ukázala mi, jak to funguje. Bylo to snadné. Váleček se zasunul do kundy nadoraz, do otvoru ve dně se zasunula tyčinka s příčným břevnem tvaru T a tou se pootočilo dokola. Kulatá hlava tohoto roubíku se rozevřela do vějíře uvnitř kundy vzadu. Tyčinka se vytáhla. Nic nebylo vidět, ale váleček pevně držel v kundě, zpočátku jsem cítila tlak uvnitř od rozevřené růžice a trochu nepříjemný pocit zaplněné kundy. Na to se ale rychle dalo zvyknout. Váleček jsem pak v sobě nosila stále, později stále silnější a na konci prázdnin jsem měla v kundě bez problémů váleček o průměru šesti centimetrů, když jsem ho vyndala, tak se píča sice trochu stáhla, ale oproti začátku už byla o mnoho širší. Vyndávání bylo trochu nepříjemné, protože po zasunutí klíče a pootočení se mohl váleček vytahoval ven a rozevřená špice se uzavírala tlakem poševních stěn, jinak sevřít nešla. Teta říkala, že je to takový moderní pás cudnosti, snad prý vynález nějakého muže, kterému se žena při jeho nepřítomnosti ráda spouštěla s druhými. Tímhle měla píču plnou a mrdat tak už nemohla. Nevím, možné to je. Jeden den jela teta do města na nákupy, můžu říct, že když jsem ji po takové době, kdy jsme chodily stále nahaté a jen ve střevících, viděla oblečenou, vypadalo to divně. Taky teta se tomu smála, ale připomněla mi, abych se po poledni taky oblékla, protože nákup bude větší a nechá si ho asi dovézt. Skutečně taky asi kolem druhé přijela dodávkou, vystoupil řidič a nějaká dívenka a začaly pod taktovkou tety nosit do domu krabice a balíky. Dodávka s řidičem potom odjela a dívčina tu zůstala, k mé nelibosti, protože bych se bývala ráda svlékla.

Odložila jsem Krutou markýzu, kterou jsem po dlouhé době zase četla a šla jsem pomáhat s vybalováním. To bylo zásob, jakoby teta čekala jadernou katastrofu. Smála se a jen podotkla, že v žádném případě v tomhle vedru nemá náladu každý druhý nebo třetí den jezdit do města nakupovat, vzala toho proto trochu víc. Já vybalovala, holka skládala papíry a krabice, teta uklízela potraviny a přesto jsme se s tím matlaly hodinu. Už aby to bylo a zůstaly jsme zase samy… Konečně zmizel poslední balíček. K mému údivu teta poručila děvčeti, aby uvařila čaj a přinesla ho za námi do pokoje, kam jsme my dvě odešly. “Co je ta zač, teti?” “Najmula jsem služku,” odtušila klidně teta. “Proboha proč? Copak nám bylo špatně? Jen tu bude překážet,” dávala jsem svou nelibost najevo. “Ba ne, já myslím, že si zvykneš a budeš ráda, že tu je,” zasmála se teta. “První dojem může být klamný, víš?” “To může, tady ale asi není. Nějaká školačka, která si o prázdninách chce přivydělat…” vrčela jsem dál. Nápad se služkou se mi nezamlouval ani trochu. “Ale no tak, Pam! To je jako bych já o tobě řekla, že jsi školačka, která chce poznat trochu sexu!” “Teti, to snad je něco jinýho, ne?” “I není. Ta holka je o dva roky starší než ty.” “No, na to nevypadá.” “Proto jsem ti říkala, že první dojem někdy klame,” smála se teta. “No, tady máme čaj. To nás vzpamatuje, v tomhle horku se stejně nic jiného pít nedá. Pak si dáme sprchu. Ale nejdříve zahrada. Aby byl klid, Adelaida si to tady pořádně prohlédne, aby věděla, kde co je, a zatopí v koupelně.” Už jsem raději byla potichu. Po čaji jsme se oblékly do plavek a šly na zahradu, po hodince bylo všechno hotové. Byla jsem v plavkách celá zpocená, takže jsem se docela těšila na sprchu. Ta malá potvora se docela činila. Voda na sprchování byla připravená, dokonce na věšáku visely dva jemné župánky. Když jsme po osprchování přišly do pokoje, na stole byla svačina, nebo lépe řečeno malé občerstvení – zeleninová mísa, pár toustů, máslo a džem. Přišlo to k chuti, protože na nějaké větší jídlo nebylo ani pomyšlení. Mlčky jsme pojedly. Po jídle služka všechno odnosila a slyšela jsem ji mýt nádobí v kuchyni. Teta se na mě usmála. “Tak co, máš náladu na sexuální podvečer?” “Před ní?! To ani ne…” “Ale na ni se pořád neohlížej. Určitě nebude překážet a natož vadit, budeš ráda, že je tady.” “To jsem opravdu zvědavá, jak to chceš zařídit.” “Až budeš mít náladu na sex, tak mi řekni. Uvidíš.” “Ale teti, na to čekat nemusíš. Co nosím v kundě ten rozšiřovák, mám na sex choutky pořád!” smála jsem se. “Dobře. Uvidíš dnes věci, které jsi dosud neviděla. Dost jsem přemýšlela, jestli na to nejsi moc mladá, ale usoudila jsem, že možná ano, ale v každém případě rozumná. Takže o tom, co uvidíš, nebudeš povídat, rozumíš mi?!” “Samozřejmě. Taky komu bych to povídala: Mámě snad?!” “No, jak říkám, doufám, že jsi rozumná… Aido!” zavolala teta na služku. Ta přišla z kuchyně. “Přejete si, prosím?”

“Byla bych ráda, kdybys tady slečně Pamele vysvětlila, proč jsi tady.” Dívka trochu zrudla. “Ano, paní.” Obrátila se ke mně. “Víte, slečno, já pracuji v erotickém klubu u Madam Tetley. Stěžovali si na mě dva zákazníci, že jsem k nim nebyla vlídná, jak si představovali a Madam Tetley rozhodla, že se podrobím u vás převýchově, tak proto jsem tady.” Vysvětlení se mi dostalo, pochopila jsem, že holka je obyčejná kurva, ale jaká převýchova u nás, to mi nebylo jasné. Nicméně teta mě nenechala na pochybách. “Hezky jsi to řekla, to slečna jistě pochopila. Svlékni se, podíváme se, jaký prezent nám Madam svěřila!” K mému nesmírnému údivu nic nenamítala, rozepjala halenku, stáhla sukni, kalhotky a zůstala před tetou nahá. Ta si ji prohlédla a poslala ji ke mně: “Ukaž se slečně!” Holčina popošla k mému křeslu a postavila se přede mě v pozoru. Upřímně řečeno, kozy nic moc, slabé dvojky, bradavky byly trochu větší, než by v poměru ke kozám měly být. Ovšem kartáč, který měla pod pupkem, to se jen tak nevidí. Tmavá houština chlupů se jí rozkládala pěkně vysoko a do stran až na stehna. “Panejo, to je džungle! Uvidíme, co umí.” “No, ona toho moc umět nemusí, nakonec, to uvidíš. Tak, Aido, představení máš za sebou. Jdeme do koupelny!” Teta se zvedla a šla, Aida za ní a já poslední. Kupodivu, ona měla docela pěkný zadek, nebyla taková vyzáblá, jak vypadala v šatech. V koupelně nejprve teta odložila župan, nelenila jsem a následovala ji. Viděla jsem Aidu, jak udiveně pohlíží na naše vyholené kundy a navíc, na kozách jsme měly pár červených pruhů od našich sexuálních hrátek včera. Moc času na nějaké prohlížení ale neměla. “Co čumíš?! Neviděla jsi holou píču u ženský? Neboj se, za pár minut ji budeš mít taky takovou.” Teta se posměšně ušklíbla. “Nejdříve ti ovšem vypláchneme střeva, abys nám neudělala nějaký svinčík. Tady se postav rozkroč se a předkloň! Rukama si roztáhni půlky od sebe! Dělej, vystrč tu díru!” Na zdi visely dvě skleněné objemné nádoby naplněné kapalinou, jedna čirou, jedna narůžovělou. Teta vzala do ruky hadici s nástavcem na klystýr špičku namočila do vazelíny a potřela s ní růžici análu. Potom pomalu nástavec vsunula celý do jejího těla a otočila kohoutem. Kapalina jí začala vtékat do střev. Napustila asi třetinu nádoby, odhaduji to na litr. Vytáhla nástavec, když před tím kohout uzavřela. “Deset poskoků a pak můžeš na mísu!” Aida poskakovala na místě a držela se za břicho. Pak honem usedla na mísu a vypouštěla obsah střev ven. Rajská vůně to v žádném případě nebyla, to se opakovalo ještě čtyřikrát, poslední dva nálevy byly růžové. “Běž na bidet, umyj si prdel a píču!” Aida se rozkročila nad bidetem a opláchla se. Teta jí hodila na utření hrubou utěrku. Po utření následovalo malé překvapení a to nejen pro Aidu, ale i pro mě. Teta přistoupila k zrcadlu, uchopila jednu ozdobnou růžici na rámu do ruky, otočila jí a zrcadlo se otevřelo jako dveře. Proč jako, ony to byly dveře. Za nimi vedlo dolů několik schodů. Teta rozsvítila vypínačem po straně chodbičky a vybídla nás, abychom šly napřed. Sama zaklapla dveře a sestoupila za námi. Otevřela vypolštářované dveře a my jsme vstoupily za ní. Ocitly jsme se v prostorné místnosti, na první pohled zcela jasně bylo vidět její určení. Mučírna! Teta ukázala na masivní a široký stůl.

“Lehni si nahoru, pokrčit nohy a pořádně roztáhnout! Jak jsem slíbila, nejdříve ti oholím píču! Dělej a neskuč mi tu!” Aida s tichým pláčem a slabými protesty lezla na stůl: “Ne… paní… ne, já nechci… oholit…!” “Drž hubu, svině! Kouřit čuráky nechceš, mrdat do prdele nechceš, co teda vlastně chceš? Brát prachy za hovno, co?! Tak to by se líbilo i mně.” Teta k ní přistoupila s bateriovým strojkem na střihání vlasů. “Sakra, rozevři pořádně stehna, nebo ti hnáty přivážu a roztáhnu tak, že ti bude ve slabinách praskat, kurvo neposlušná!” Ozvalo se slabé vrčení strojku, chvilku na to už od něho odpadávaly husté chumáče jejích chlupů. Zakrátko byla nahrubo oholená. Teta uklidila strojek, chlupy smetla do průhledného sáčku a odložila. Natočila horkou vodu z ohřívače, postříkala jí pěnou ze spreje podbřišek i píču a štětkou rozmydlila. Pak vzala břitvu a zručně ji oholila zcela do hladka, bylo vidět, že to nedělá určitě poprvé. Oholená místa postříkala jakousi dezinfekcí z rozprašovače. “Auauááá… jojojáááúúú… to… pááálííí!!!” ječela Aida. “Dobrýho nepálí, neřád se nedá…” Teta jí rozevřela dvěma prsty pysky kundy od sebe a další dávku vstříkla dovnitř. Jak jinak, další nářek následoval. “To je rámusu pro nic! Koukám, že máš tu píču nějakou fajnovou, bude potřeba ji trochu otužovat.” Popleskala ji rukou přes pysky. “Můžeš být bez obav, budeme se jí věnovat.” Teta šla k jakémusi nástroji, silně připomínajícímu koně, jak jsem ho znala z tělocviku. Odtáhla ho od stěny více do místnosti, dvěma kovovými kolíky, prostrčenými oky na nohách koně, nástroj připevnila k podlaze. Všimla jsem si, že se jí už zmocnilo vzrušení, silně zvětšené bradavky to prozrazovaly zcela jasně a jak jsem ji znala, jistě už byly tvrdé jako kámen. Já jsem byla asi méně, u mne se to nepoznalo hned. Ono se to u mě projevovalo nejprve tím, že jsem cítila jakési mravenčení v kozách a kundě, pak se dostavily lehké záškuby v kundě a nakonec se mi zvětšily bradavky a ztuhly. Nyní jsem byla na počátku. “Slez dolů a přehni se tady přes koně! Nohy pořádně rozkročit až k nohám koně, prdel vysadit nahoru a přehnout se, až se budeš moci chytit rukama nohou koně na druhé straně,” dávala teta instrukce vzlykající Aidě, která povely pomalu a zjevně neochotně plnila. S vystrčenou holou prdelí jí teta připoutala jak ruce, tak nohy. Zezadu byla krásně vidět její pootevřená baculatá píča, při představě, jak ji švihám přes píču důtkami a ona u toho řve, jsem se vzrušila taky. V každém případě se se mnou stala za těch pár dní změna. Nikdy by mě nenapadlo, že řev druhé ženy a nebo dokonce moje vlastní bolest mě vzruší a dovede až k orgasmu. Asi jsem nenormální, jenže mně se to líbí…”

Miss San, která pozorně poslouchala její vyprávění a při něm si bezděčně hladila kozy, ji přerušila: “Oh, má drahá! Proč bys byla nenormální? Podívej na mě, mně se líbí to samé, co tobě, tady madam Luise i Joy také! Jsme snad kvůli tomu nenormální? Rozhodně ne. Každý má sex rád v jiné podobě. Strkání ptáka do kundy a vystříkání do ní je dobré tak na rozmnožování, to uznávám, jenže, má drahá, jak je známo, člověk se nerozmnožuje jako králík, to by na světě za chvíli nebylo k hnutí. A nakonec, rozmnožování není sex, to je dáno přírodou, aby nevymřel druh. Sex je právě to ostatní okolo. Lidstvo vzalo jakžtakž na milost lízání kundy a kouření ptáka. Sice se o tom nemluví, ale je to tak. Pokud mi některá ženská řekne, že jí chlap v životě nelízal píču a nebo ona mu nevzala ptáka do pusy, tak lže jako když tiskne a chlap právě tak. Někdo to jen zkusí a stačí mu to, někomu se to zalíbí a dělá to stále, patří to neodmyslitelně k jeho způsobu sexuálního vybití a dojití k orgasmu. No a my k tomu potřebujeme bič a bolest. Je jedno, jestli svou a nebo cizí, případně kombinaci obojího. Prostě jen tak dojdeme k orgasmu, vrcholnému vybití sexuální energie. Tak proč bych musela být kvůli tomu nenormální?” Miss San to všechno říkala klidně a bez nějakých emocí, musela jsem s ní, a nejen já, souhlasit. Každý je prostě jiný a má to rád jinak. Pamela přikyvovala hlavou: “Jsem ráda, že to berete takhle. Už jsem si fakt myslela, že to, co mám ráda, není normální.” “Tak si z toho nedělej vrásky, je to normální alespoň pro nás a ostatní nám mohou být ukradení, je na nich, jak si to představují oni a jak si to dělají. My jim do toho také nemluvíme. Ale nic, to mi jen tak ujelo, pokračujte dál, je to zajímavé vyposlechnout si začátky druhého a srovnávat je se svými zkušenostmi,” usmála se Miss San a zapálila si. Pam se napila a pak pokračovala ve vyprávění:

“Teta mi podala důtky a sama si vzala druhé. “Začneš na zádech, já na stehnech. Prdel si necháme na konec.” Protáhla prameny důtek dlaní, aby je srovnala, rozpřáhla se a první rána zasáhla Aidina stehna zezadu, přes místo nad ohbím kolen. “Jáááúúúvááá… áááúúúvááá…!!!” Aidin řev se rozlehl místností. “Jáááúúúvúúúááá… áááúúú…!!!” Další řev následoval, když jsem připojila ránu přes záda v místě lopatek. Prásk! Prásk! Rány střídavě dopadaly na stehna a záda řvoucí Aidy. Snažila jsem se pokládat rány jednu vedle druhé, od lopatek k bedrům a zpět. V místě lopatek jsem se snažila, aby konečky praménků důtek zasahovaly až do míst, kde záda přecházejí na kozy tam jsou hodně citlivá místa. Dost se mi to dařilo. Aidin řev mě rozpaloval, v kundě mně škubalo a bradavky jsem měla jako dva hřeby, píča se mi svírala a protože jsem měla uvnitř stále ještě roztahovák, pořádně mě to vzrušovalo. Mezi kozama mi tekl dolů potůček potu, vynakládala jsem dost námahy při bití přivázané děvky. Ta byla taky zpocená, i když méně. Nakonec jako bychom se s tetou předem dohodly – odložily jsme důtky na stůl a nedbaje řevu Aidy, spočinuly jsme s tetou v náručí. Třely jsme si kozy o sebe, kolena jsme si vrážely navzájem mezi nohy a třely je o kundy, mačkaly jsme si cecky a kroutily naběhlými bradavkami… obě jsme sténaly… natáhly jsme ruce po důtkách a švihaly se navzájem přes prdele… cítila jsem, jak mi šťávy tečou po stehnech, kunda se mi svírala… prdel pálila od bití a v kozách mně škubalo… oh… konečně… konečně jsem ucítila ten nádherný pocit… pevně jsem se přitiskla svýma kozama na tetiny a v křeči jí narazila svoji rozpálenou, mokrou kundou na koleno. Vzápětí jsem cítila, že i teta se v orgasmu chvěje a zuřivě buší svojí píčou do mého kolena. Unavené, ale spokojené jsme se opřely o stůl a navzájem se hladily kníkání Aidy jsme měly jako hudební doprovod. Teta kývla na připoutanou Aidu: “Tak co, miláčku? Spráskáme jí ještě prdel a nebo si to necháme na zítra?” “Nechala bych to na zítra, bude to více vzrušující. Všimla jsi si, jakou má baculatou píču?” “Jo, už při holení. Neboj, taky na ni dojde.” Teta šla k Aidě a uvolnila její pouta, pomohly jsme jí se postavit. Ubrečená a zpocená stála před námi. “Pro začátek to stačí. Zítra budeme pokračovat, můžeš do té doby přemýšlet, co tě asi čeká. Zaručuji ti, že až se vrátíš k paní, budeš velice ochotná a poslušná. Jdeme nahoru, pomůžeš nám s koupáním!”

Vyšly jsme ze sklepení zpět do koupelny. Povzlykávající Aida napouštěla do vany vodu. Teta mi mezitím vytáhla roztahovák z kundy a obě jsme si vypláchly kundy uvnitř těmi kulatými nástavci. Aida na to koukala s vyvalenýma očima. “Co tak koukáš? Copak ty si píču nemyješ?” “Ano… ale… ale ne takhle… jen rukou,” koktala. “Tak to jsi pěkný čuně. No, zítra ti píču prohlídneme a vyčistíme, pak se budeš vyplachovat taky. Nyní nás půjdeš umýt!” Vlezly jsme si do vany a posadily se proti sobě. Aida se dala do mytí Suzan. Záda, krk, pak přešla dopředu a omývala jí prsa, dolů na břicho… “Tomu říkáš pořádné mytí, jo? Ty krávo pitomá, zvedni mi laskavě kozy a pořádně mě umyj i pod nima, nebo to se nemyje a nechává se to zapařené?” Aida, červená studem, přizvedla jednou rukou její kozu, namydlila a umyla, pak druhou… teta vstala a rozkročila se před ní. “Namydlit a pořádně omýt píču a neboj se taky sáhnout dozadu a umýt mi prdel, hlavně mezi půlkama. Koukám, že u vás jste asi hygieně moc nedali, co svině špinavá?! No vidíš, že ti to jde. Jen se nestydět. Však ty se to naučíš. Stačí, nyní umyj slečnu Pam!” Teta se posadila a pozorovala, jak mě Aida myje. Po umytí jsme obě vylezly z vany. “Aido, do vany a vykoupej se!” Aida poslušně vlezla do vany, sotva si ale sedla, s výkřikem vyskočila. Teta se ušklíbla: “Pálí té stehna, co? Na to ještě nikdo neumřel. Sednout a pořádně se umýt! Dělej, couro!” Utíraly jsme se a pozorovaly Aidu, jak zatíná zuby a myje se. Dovedla jsem si představit, že horká voda na opuchlá stehna po výprasku asi není dobrá. Však také Aida chvátala, jen aby už mohla z vany. “Uklidíš tady, oba nástavce a tady rozvěrák zítra ráno vyvaříš. Až tu budeš mít uklizeno, přijdeš za námi nahoru, do mého pokoje. Rozuměla jsi?” “Ano, paní.” “Jo a nemysli si, že to budeš protahovat. Máš na úklid dvacet minut. Za každou minutu navíc je deset ran, pamatuj si to!” Nechaly jsme ji o samotě a šly do tetiny ložnice. Nejprve teta vytáhla sadu rozvěráků, vyjmula jeden o něco málo silnější, než jsem měla. Položila jsem se na postel, roztáhla nohy a prsty rozevřela píču. Hladký rozvěrák do mě snadno vjel a po otočení klíčem jsem ucítila charakteristický tlak, jak se vějířovitě otevřel. V kundě jsem cítila, že je silnější než předcházející, byla kolem něj pořádně stažená. “Ještě že jsou ty rozvěráky kovové, kdyby byly z umělé hmoty tak nevím, nevím,” prohodila jsem. “Jak to myslíš?” “Jak to říkám. Ty svině, ty jsi mě dole tak rozrajcovala a rozdráždila, že se mi píča svírala jako svěrák, bejt to z umělý hmoty, rozmačkala bych to na kaši,” smála jsem se. “Jo takhle to myslíš! No, ty jsi mě rozparádila taky, v žádném případě bych neřekla, že jsi ještě před pár dny byla nezkušená panna, ty moje kurvičko.” “Proč jsi mi neřekla o té mučírně? Koukala jsem na to jako husa, skoro jako Aida,” vyčítala jsem jí. “To mělo být překvapení a jak jsem viděla, taky bylo. Je to dobře zařízená trestnice, až všechno poznáš, dáš mi za pravdu.” Teta ulehla vedle mě. “Ještě si ji užijeme spolu dost, je před námi hromada dní… ááá, naše čubka jde…” Ozvalo se klepání na dveře a po vyzvání vstoupila Aida. “Už jsem to uklidila, paní..” “Doufám, že dobře. Budeš spát tady s námi, támhle na kožešině. Smíš si vzít přikrývku, je složená na křesle. Může se stát, že tě budeme v noci potřebovat! Lehni si a spi!” Aida ulehla na kožešinu a přikryla se, teta zhasla a jen jsem se k ní přitulila, začaly se mi oči klížit také…

Jako obvykle jsem ráno vstávala poslední. Den byl jako vymalovaný, opalovaly jsme se na zahradě. Aida se starala jak o pití, tak o jídlo, uznala jsem, že mě teta převezla a Aida mi nevadila, jak jsem si původně myslela. Nahatá kurvička byla docela čiperná. Jak jsem si všimla, včerejší nářez velké škody nezanechal. Na zádech měla jen pár podlitin a i stehna nebyla nijak zdecimovaná, samozřejmě, nějaké jelito se na nich našlo, ale to nic nebylo. Určitě to nebylo na překážku dalšímu pokračování. Dočkala jsem se. Den se nachýlil, seděla jsem s tetou v pokoji a popíjela podvečerní čaj. Po nás Aida odnesla a umyla nádobí. Když cinkot v kuchyni ustal, teta ještě chvilku počkala a potom ji zavolala do pokoje. “Tak, kurvo. Válení bylo dneska už dost, budeme pokračovat ve tvé převýchově. Začneme jako včera, důkladným vyčištěním střev. Běž do koupelny!” Zvedly jsme se a následovaly zbledlou Aidu. Neodvážila se ani slovem protestovat, asi už jí došlo, že by to stejně bylo marné. Tady by protesty stejně nepomohly. Začátek byl stejný jako včera, po něm teta otevřela vchod do podzemí a sestoupily jsme do mučírny. Aida se viditelně třásla. “Copak, děvko? Je ti zima? Neboj se, za chvilku se budeš horkem potit i na palcích u nohy,” posměšně poznamenala teta. “Na stůl! Ruce natáhnout za hlavu a roztáhnout do stran! Nohy od sebe! Pořádně od sebe! Pokrčit v kolenou a rozevřít stehna! Dělej, kurvo, všechno to moc dlouho trvá! Vystrč píču a neostýchej se před námi! Pam, přivaž jí ruce v zápěstích k těm kruhům!” Zatímco jsem jí upoutávala ruce, teta jí podobně upevnila nohy v kotnících ke stranám stolu a pak ještě pod koleny, přičemž jí nohy důkladně rozevřela do stran. Opět jsem fascinovaně koukala na její přirození, které s těsně přiléhajícími velkými pysky tvořilo pěkný bochánek. Pysky přiléhaly k sobě tak těsně, že ani při roztažených nohách neumožnily pohled na pootevřenou pochvu jako tomu bylo třeba u tety a nebo i u mě. “Přivázala jsi ji pevně?” “Určitě. Utáhla jsem pouta, co to šlo.” “Dobrá. Včera na to nedošlo, tak budeme pokračovat tam, kde jsme přestaly…”

Teta mi podala do ruky nástroj, podobný obyčejné plácačce na mouchy. “Všimla jsem si, že ta její píča tě úplně přitahuje, co? Tak na a pořádně ji spráskej, aby ji měla důkladně prokrvenou,” smála se teta. Nemusela mě vůbec dvakrát pobízet. Švihla jsem plácačkou na zkoušku do vzduchu a pak se už zaměřila na vypouklou kundu. Prásk! První rána přilehla na její pysky s hlasitým mlasknutím… “Oh… ááách…!!!” Prásk…! Prásk…! Další rány dopadaly na píču, která se rychle barvila do rudé barvy. Samozřejmě se to neobešlo bez příslušného křiku Aidy, to mě ovšem nemohlo zastavit a naopak, přidala jsem na síle. Píča se pod dopady plácačky prohýbala a po jedné zvláště zdařilé ráně vytrysknul mezi oteklými pysky proud chcanek a obloukem se snášel k zemi. Podržela jsem plácačku v tom tryskajícím proudu, který se o ni rozstříkl a moč zkropila i její stehna a břicho. “Fuj… svině nečistá! Chčije jako by byla někde na louce. Pam, nech ji, aby se vyprázdnila, zatím jí spráskej kozy, ale pořádně, má je malé, tak aby se trochu zvětšily,” zasmála se teta. Samozřejmě, že jsem tento příkaz rychle začala provádět, což se neobešlo bez dalšího křiku Aidy. Teta zatím připravovala nějaký přístroj s tlačítky a dráty. Na co byl, jsem poznala po malé chvíli. “Odpočiň si chvíli, už má cecíky jako vlčí máky” smála se teta. “To její kníkání je dneska nějaké slabé, no, však si myslím, že nám ještě zazpívá pořádně. Však se podívej! Ono jí to, svini, dělá dobře! Bradavky má jako špunty a z kundy jí teče jako ženichovi z ocasu. Přiznej se, kurvo! Rajcuje tě to, co?! Mluv!” Aida byla trochu uplakaná a rudá ve tvářích, mlčela a na tetinu otázku neodpověděla. “Stydlivka. Však ona nám to poví ještě ráda. Pam, vezmi ji za pysky a roztáhni jí píču, abych viděla do díry!!!” Bez váhání jsem ji vzala za nateklé, masité pysky a roztáhla je od sebe, až vyjekla. Objevila se začervenalá, rudá a mokrá sliznice pochvy. “Vidíš, je celá rozrajcovaná, kurva,” konstatovala spokojeně teta a pomalu do její kundy zasouvala nástroj kapkovitého tvaru z lesklého kovu, ke kterému vedl drát, celý nebyl nijak dlouhý, asi deset centimetrů a pak již nebylo nic vidět, jen drát vedoucí z pochvy ven, druhým koncem upevněn v jakési krabičce s několika tlačítky a přístroji s ručičkami. Aida nijak neprotestovala, zřejmě to nebylo nijak nepříjemné a nevadilo jí to. Výkřik vyrazila až ve chvíli, kdy se jí zubatá svorka zaseknula do bobule poštěváku. Ke svorce vedl rovněž drát z přístroje. “Tak, děvenko. Tohle ti určitě jazyk rozváže!” Teta se usmívala. Pustila jsem na její pokyn pysky a její prst stisknul tlačítko na krabičce. Ručičky na přístrojích se rozkmitaly… “Jau… jau… jáááúúú… vauvauvááá… jáááúúú!!!” Řev Aidy se rozléhal sklepením, její tělo vyletělo jako na pružině nahoru a prohnulo se do oblouku. “Jáááúúúvááá…” “Copak? To už tě nerajcuje, kurvičko? Ale jen si dopřej trochu elektromasáže, v lázních se za to platí a ty to tady máš úplně zadarmo!” A znovu stisk tlačítka. Aidino tělo sebou mrskalo nahoru a dolů, zadnice s pleskáním narážela na desku stolu a do toho se mísil její řev. “To je mrdačka, co svině?!” teta se smála a jeden šok za druhým pouštěla do kundy ječící Aidy. “Tak co, už nám povíš, jestli tě výprask přes píču a ceciny rajcoval?!” “Auááá… jáááúúú… ano… anoóóó… rajcovááál!!!” “Líbilo se ti to?” “Ano… líbilo… áááúúúááá… ne… neééé… už ne… prosííím!!!” “Pročpak ne? Jen si to užij, je to lepší nežli čurák v kundě,” opáčila teta a nemilosrdně mačkala vypínač a Aidino tělo se zmítalo pod přívalem elektrických výbojů. Její tělo se lesklo potem a sípavý řev už nebyl tak silný. Konečně teta uznala, že by to mohlo zatím stačit. Přistoupila k hlavě ležící Aidy, která se zdála být vyčerpaná.

“No, kurvičko, to bylo zamrdání, co? To tvoje kunda ještě nezažila, co? No nic. Parádně mě to rozparádilo, to ti musím říct! Vylezu si nahoru a pořádně mě vylížeš píču! Ale to ti říkám, pořádně! Jazyk dovnitř, co to půjde a taky cucat poštěvák!” Teta vylezla na stůl, obkročmo se posadila na Aidu zády k jejímu obličeji. Bradavky na kozách měla jako hřeby!!! “Pam, vezmi si důtky a zatímco ta svině mi bude lízat píču, budeš mně bičovat prdel a záda! Pořádně, neboj se přitlačit, jsem ženská, která něco vydrží! Hlavně dávej pozor, abys ji nešvihla přes obličej! Dělej, do toho!” Nadzvedla se, dala kolena víc od sebe a prohnula se v zádech, takže zezadu bylo vidět její rozevřenou kundu plnou výměšků, které z ní odkapávaly. Trochu se posunula a pak dolehla na ústa Aidy, rukama se držela jejích kolen. Neváhala jsem a začala ji pořádně šlehat přes vystrčenou prdel důtkami a chvílemi jsem švihala i její prohnutá záda. Místností se neslo mlaskání důtek, dušené sténání Aidy, která se pod náporem tetiny kundy pomalu dusila a to vše podtrhávaly sténavé výkřiky tety. Musím se přiznat, že jsem ji nijak nešetřila a po chvíli to taky bylo vidět. Prdel začala natékat a stopy pramenů důtek byly sakra zřetelné. I co, chtěla to, má to mít! Však moje píča taky jen čvachtala, jak jsem byla vzrušená, cítila jsem, jak mi to teče po stehnech a výprask, který jsem udělovala tetě moje rozdráždění jen zvyšoval. Škubalo mi v kundě a kozy jsem měla nalité jako bych měla kojit. “Ahah… ochoch… ááá… bij… švihej… ohoh… ááá… svině, pořádně… lii… zej… ohohoh… ááá… áhahááách… ohohoh… už… se to blížííí… Pam… Pam… ty čubko… bij… víííc… ohohoh… ááá… už… už… úúúž… jseééém…!!!” Tetino tělo sebou mrskalo a prdel se jí nadzvedávala a znovu dopadala na obličej Aidy – růžice análu se svírala a rozevírala a teta s dušeným sténáním prožívala vyvrcholení orgasmu, doprovázené mohutnými výstřiky z její kundy na obličej Aidy. Přestala jsem hned samozřejmě bít a hladila jsem rukama její rozpálenou prdel a záda. Snad po pěti, deseti minutách se uklidnila a namáhavě slezla dolů. Objala mě a přitiskla se zpoceným tělem na moje. “Ty moje kurvičko sladká, umíš to. Jsem udělaná jak už dlouho ne. Tobě se píča taky jen třese, co?” “A víš, že ani ne? Krásně jsem vytekla, když jsem ti mohla spráskat prdel, prostě jsem to,už nevydržela.” “To je dobře… jsem ráda, když jsi spokojená. Tahle malá kurva se nezdá, ale jazyk má pořádně dlouhý, zajížděla mi dovnitř jak do tunelu.” Popleskala Aidu přes mokré kozy. “Asi by se ti to taky líbilo.” “Určitě, ale dneska už ne. Jsem spokojená. Zítra ale bych byla ráda na řadě já!” “Jistě. A co ona? Ještě si s ní pohrajeme?” Ukázala na Aidu, stále ještě upoutanou na stole, s drátem v kundě a na poštěváku. “No, ne že bych ji nějak chtěla šetřit, ale měla by si zase odpočinout, aby něco zítra vydržela… třeba pořádný roztažení kundy abychom se podívaly, jak vypadá uvnitř…?” smála jsem se. “Proč ne? Mám tu roztahováky, že bude mít píču jak vrata a v pohodě do ní uvidíme. Musí si zvykat, že píču nemá jenom na mrdání a ke svojí potěše, čubka!” S těmi slovy z ní vytáhla nástroj a odepnula zubatou svorku z poštěváku, což bylo doprovázeno nářkem Aidy. “Drž hubu! Křičíš pro každou blbost, ovládej se trochu!” Teta jí odpoutala nohy a já ruce. Musely jsme jí ze stolu pomoci. Teta ukázala na kýbl a hadr. “To svinstvo po sobě utři! Pak přijdeš do koupelny. Máš na to deset minut!”

Nechaly jsme ji o samotě uklízet a šly se osprchovat. “Teto, ten proud v kundě tak bolí?” “Ale ne, pořádně to brní. Řvala spíše strachem než bolestí.” “Chtěla bych to vyzkoušet…” “Proč ne? Já to vyzkoušela taky. Spíše bolí zaseknutí té zubaté svorky do poštěváku, ale neboj, můžu vzít normální.” “To není třeba, chci být odolná jako ty.” “Ty má kurvičko! Odvahy máš dost, ale to bude chvilku trvat, než vydržíš tolik, co já. Musíš trénovat a trénovat.” “No jo. Škoda, že prázdniny jsou tak krátké. To víš, doma nemohu nic.” “Ale Pam, ty moje děvko malá! Prázdniny jsou teprve na začátku a ještě si užiješ. A doma? To víš, že můžeš trénovat. Když se chce, všechno jde. Máš přece svůj pokojík, ne?” “To ano.” “Tak to přece stačí! Uznávám, že přes den tam může přijít máma nebo táta, ale v noci? Určitě tě nekontrolují. Co ti tedy brání, aby jsi si v posteli upínala na bradavky, poštěvák i pysky třeba obyčejné kolíčky na prádlo, aby si tělo zvykalo? Co ti brání, aby jsi nacvičovala roztahování kundy stačí třeba prsty roztahovat pysky od sebe! Do kundy si můžeš strkat různé věci, aby se pomalu roztahovala a zvykala si na to. Má drahá, to chce jen trochu chuti a hodně fantazie, pak poznáš, že doma kolem sebe máš tolik věcí, které můžeš ke svému účelu využít a vůbec to nebude nikomu nápadné,” usmívala se teta. “Musím ti dát za pravdu, tohle mě opravdu nenapadlo.” “Tak vidíš! Jak říkám, chce to představivost a fantazii. Ale tak mě napadá, kde je ta svině? Už jsme osprchované a ona tu ještě není, deset minut je dávno pryč,” vzpomněla si teta na Aidu. Vykročila směrem ke vchodu do sklepa, ale Aida se právě vynořila na schodech a vystoupala nahoru. Teta za ní zavřela zrcadlo. “Co jsi tam dělala? Měla jsi na to deset minut!” “Uklízela jsem… rychleji to nešlo.” “Jo, setřít po sobě chcanky je strašná práce, skoro na celý den, co, svině? Naučíš se to rychleji, uvidíš. Nebudeme to ani odkládat. Přehni se přes vanu a vystrč prdel nahoru! Pam, podej mi rákosku!” Ukázala na věšák, kde jich několik viselo. Podala jsem jí jednu. Švihla s ní na zkoušku do vzduchu, jenom to hvízdlo. “Deset ran, počítat nahlas! Jak se spleteš, začnu znovu!” Ssst… plesk! “Jáááúúú… jedná… auááá!!!” Ssst… plesk… ssst… plesk…! “Jáuáuááá… dvěééé… auauááá… tříííí…!!!” Aida s pořádným řevem počítala a na prdeli jí naskakovala pěkná jelita. Po desáté ráně jsem uklidila rákosku. “Osprchuj se! Příště to bude padesát! Udělám ti z prdele trhací kalendář ale poslouchat tě naučím!” Vzlykající Aida se osprchovala a pak jsme se odebraly nahoru do naší ložnice…”

Pamela se ve svém vyprávění odmlčela, aby se mohla zase napít. Její vyprávění bylo zajímavé, ale měla jsem vážné podezření, že už ani Miss, ani Luisa ji moc neposlouchají. Já sice ano, ale také už ne moc pozorně. Její vyprávění působilo na nás na všechny. Miss pololežela, nestoudně roztažené nohy od sebe, takže bylo vidět, jak jí z kundy vykapávají její výměšky, Luisa s přivřenýma očima si hrála se svými naběhlými bradavkami a ani já jsem nebyla chladná, v kundě mně škubalo a taky jsem byla pořádně mokrá… Naštěstí Miss byla velice inteligentní a pochopila celou situaci velmi dobře. Vyprávění Pamely bylo sice zajímavé, ale co z toho, když jsme už neposlouchaly pozorně. “Má drahá, vyprávíš velice podrobně a sugestivně. Mně se to tedy opravdu líbí. Myslím si ale, že už je dost pozdě, tak si půjdeme lehnout a zítra budeme pokračovat i s tvojí tetou, ta už bude také odpočatá. Co říkáte, mé dámy?” obrátila se na nás. Luisa i já jsme přisvědčily. “Výborně. Jsem ráda, že si rozumíme.” Miss stiskla tlačítko a za malou chvíli se dostavila její služebná. “Půjdeme si lehnout. Zavolej ostatní děvky aby se postaraly o své paní, odnést šaty a tak.” Dívčina zmizela. “Dámy, zítra se trochu pobavíme dole, vezmeme si do parády pár našich kurev. Myslím, že trocha bolesti jim jenom prospěje a pookřejí na duchu. Nejprve jsem se domnívala, že slečna Pamela je na to moc mladá, ale po tom, co nám tady řekla, si myslím, že se našich sexuálních hrátek může směle zúčastnit, co říkáte?” “Určitě, Miss,” souhlasily jsme obě. Do místnosti vešly všechny služky. “Mé dámy, tak ujednáno. Vyspěte se dobře, čeká nás perný den, tak musíme být odpočaté. Dobrou noc!”

Miss nám pokynula, my jsme jí popřály také a rozešly se do svých pokojů. Druhý den měl být opravdu perný, ale to jsme ještě netušily, zatím jsme si myslely, že se odehraje v podzemí zámečku… Šla jsem za Cindy a pozorovala její vlnící se zadek. Nesla moje oblečení, byla jsem svlečená a nepovažovala jsem za nutné oblékat se na pár kroků po chodbě do mého apartmá. Vešla jsem, když mi Cindy otevřela dveře a dala přednost. “Budete si přát něco k osvěžení?” “Permont, jako obvykle.” Sedla jsem si do křesla a zapálila si. Cindy odložila moje šaty a přispěchala s lahví a skleničkou. “Nalej si taky!” Nalila mi a vrátila se pro skleničku, aby mohla nalít sobě. “Svlékni si hadry, víš, že tě raději vidím nahou! Sedni si a můžeš si zapálit!” Cindy si rychle odložila, posadila se do křesla a zapálila si. Pozorovala jsem mlčky její nahé tělo. Opravdu se mi líbila, za dobu, co jsem ji znala, už ztratila takovou tu ustrašenost služky. Pravda, byla jsem pro ni stále paní, tedy, madam, ale už se nečervenala a nebyla nervózní, když jsem se na něco ptala a nebo s ní prostě mluvila, samozřejmě, že jsem nebyla stále jen s Miss a nebo Luisou. Seděla tak, jak měla nařízeno, s roztaženýma nohama, aby byla vidět její píča. Já jsem od jisté doby sedávala také tak, uvědomila jsem si totiž, že ona je služka a mně je srdečně jedno, co si o mně myslí. Nyní jsem pozorovala její kundu, pomalu kouřila a upíjela Permont ze skleničky. Zvedla jsem oči. “Kdy jsi měla naposledy povolení vyhonit si píču?” “Před pěti dny, madam.” Odpovídala uvolněně, ne jako ze začátku, kdy se při podobných otázkách červenala a styděla. “Chceš další?” “Když to uznáte za vhodné, ráda je přijmu.” “Poslyš, Cindy, ty jsi strašná svině nadržená! Mám tisíc chutí ti tu píču zašít, co tomu říkáš?” “Co bych mohla, vy jste moje paní.” Dopila jsem sklenku a zapálila si novou cigaretu. Trochu strachu jí nemůže uškodit. “Nalej mi ještě skleničku. Dobrá. Běž. do koupelny, pořádně si umyj píču, pak jdi do mučírny, připrav věci k šití a polož se na vyšetřovací křeslo, přijdu za tebou!” Cindy se vytratila barva z tváře a znatelně se zachvěla. Poslušně odešla do koupelny a za chvilku bylo slyšet šumění vody. Popíjela jsem a pokuřovala. Šum vody ustal. Cindy potom za malou chvilku vyšla a beze slova protestu zamířila do mučírny. Klidně jsem si zapálila další cigaretu a nechala ji dobře deset minut čekat. Pak jsem se zvedla a šla za ní. Byla skutečně připravená – na odkládacím stolku ležely všechny potřeby k šití, ona sama ležela na křesle s nohama v držácích do široka rozevřených. Byla bledá a v očích měla slzy, nijak ale neprotestovala. Rozsvítila jsem stojací lampu a světlo nasměrovala mezi její nohy. Vzala jsem ji za pysky a píču roztáhla. Nádherně růžová, vymytá. Šla jsem ke skříni, vzala dost silný a výkonný vibrátor a vrátila se k ní. Podala jsem jí vibrátor do ruky: “Naposledy si vyhoníš píču, pak už to nepůjde. Začni!”

Cindy mlčky nejprve rukou dráždila poštěvák a druhou bradavky na pevných kozách, vibrátor měla položený na břiše. Po chvíli jej uchopila a zapjala, projížděla nejprve mezi pysky a pak jej počala zasouvat do kundy, vzrušení na ní bylo už jasně vidět. Natáhla jsem ruku, vibrátor vypnula a vytáhla ho z ní ven. “To už stačí, ne?” “Oh, madam, prosím… nechte mě se naposledy dodělat!” “Proč naposledy?” “Když budu zašitá…” zašeptala. “Tak si budeš přece moci ještě pořád rajcovat kozy a poštěvák, ne?” “To ano… ale… bez plné díry… to není ono…” “Myslíš?” Zhasla jsem světlo. “Slez dolů a půjdeme vedle na kousek řeči.” Cindy pomalu slezla z křesla, jako by tomu nevěřila. Pak mě následovala. Lehla jsem si na postel a rozevřela nohy. “Sundej mi šperky z kundy a pak i z bradavek!” Rychle všechno udělala. Otevřela jsem zásuvku nočního stolku a vyjmula krátký karabáč. “Klekni si na mě obkročmo, zády k mému obličeji! Pořádně se prohni, abys měla vystrčenou prdel nahoru a začni mi lízat píču! Pořádně, do hloubky a nezapomínat na poštěvák! Chci pořádně udělat! Začni, čubko!” Rychle poslechla a její ústa se přisála na moji píču. Já si ji za stehna trochu přitáhla a začala jsem lízat její kundu, která už byla po vymytí také zvlhlá, občas jsem jí jemně zkousla poštěvák a pak zase vnikla jazykem do díry. Cindy se snažila ze všech sil a musím přiznat, že to uměla. Občas jsem ji švihla karabáčem přes vystrčenou prdel. “Víc do hloubky, kurvo! Neboj se mi pořádně píču roztáhnout, dělej!” Cítila jsem chvění v kundě, občas se dostavovaly nekontrolovatelné stahy a já začínala být pomalu, ale jistě na vrcholu orgasmu, zuřivě jsem lízala její píču a kousala ji do poštěváku, teklo to z ní jako z vodovodu, moje i její mlaskání se neslo pokojem, obě jsme dušeně sténaly nosem, občas se ozvalo vzduchem hlasité plesknutí – to když jsem její prdel počastovala úderem karabáče. V orgastických křečích jsem jí sevřela hlavu mezi stehny, přímo jsem cítila množství sekretu, který moje píča vylučovala a prudkými stahy vypuzovala ven. Karabáč zpracovával její prdel a já supěla: “Vysávej to… poly… kej… svině… saj… sáááj… děvko!” Snažila se, ale mně to bylo málo. “Saj… kurvo… polykej… všechno…” Prásk… prásk! Rány karabáčem na záda… “ale ne, ne, to není ono…” moje ruka se natáhla, vzala jsem ji za vlasy a převrátila stranou… “Ruce za hlavu a vystrč kozy, svině… tumáš, tumáš… však se naučíš pořádně lízat píču své paní… na… tumáš… tumáš!” Karabáč se zarýval do jejích cecků a zanechával po sobě rudé a naběhlé pruhy… “Na… svině… na…!” Tlumeně skučela, ale neodvážila se kozy přikrýt rukama. Konečně můj orgasmus vyvrcholil a já unaveně sklesla do polštářů. Hodila jsem jí karabáč. “Vraž si ho rukojetí do kundy, když ji máš tak ráda plnou! Nech si ho tam!” Přitáhla jsem ji k sobě. “Lízej mi kozy, svině! Bradavky do huby a cucat! Běda, jak mě kousneš! Ach… och… to je ono… líbej mě… objímej…!”

Trvalo to asi čtvrt hodiny, pak jsem se konečně zklidnila. “Byla jsi udělaná?” “Oh… ano, madam!” “No… já jsem byla také spokojená… ale mohlo to být lepší, ale to se naučíš. Už je pozdě, budeme spát.” “Mohu odejít?” “Ne! Budeš spát se mnou! Chci tě tu.” “Jak si přejete, madam. Ale… co když přijde ke mně v noci kontrola?” “To je moje věc! Jsi moje služka a budeš dělat to, co já chci. Nemysli na to, přitiskni se ke mně a spi!” Zhasla jsem světlo a v objetí se svou služkou jsem za chvilku usnula.

– POLEPŠOVNA –

Probudila jsem se brzy. Cindy ležela vedle mě na zádech a ještě spala. Usmála jsem se, když jsem spatřila z její kundy vyčnívat karabáč. Pravda, já jí včera zapomněla říci, že si ho může vyndat. Je ovšem potěšitelné, že si nedovolila udělat to bez mého příkazu. Na kozách měla několik modřin, stopy po karabáči z večera. No, pár jich dostala, pomohlo mi to náramně k pořádnému orgasmu. Však ono jí to neuškodí, kozy něco vydrží, časem si zvykne. Pleskla jsem ji přes kozu, až se zhoupla. Okamžitě otevřela oči. “Budeš spát do oběda nebo co?!” “Dobré ráno, madam. Prosím o prominutí, že jsem zaspala, ale já jsem zvyklá na budík a tady ho nemám.” “Nemusíš se omlouvat, není tak pozdě a já tě taky nekárám za zaspání, jen jsem tě vzbudila. Vytáhni si z kundy ten karabáč a připrav koupel, potřebuji se pořádně umýt, jsem celá zalepená od tvojí břečky. Stříkalo ti to z kundy jako ze stříkačky, čubko. Udělala jsi mě, to ano, ale stoprocentně jsem spokojená nebyla, doufám, že víš proč!” “Asi proto, že jsem vás víc nesála…?” “Jo, právě proto! Příště musíš moji šťávu vycucnout jako kdyby jsi mi chtěla vysát ven i dělohu, pamatuj si to. Všechno polykat, žádné plivání ven a nebo nechat ukapávat. To nestrpím a okamžitě půjdeš do mučírny k potrestání. Kdyby se ta opakovalo vícekrát, najdu si jinou služku, ochotnější!” “Oh… madam! Ráda udělám všechno, co budete chtít!” “Bude to jen v tvém zájmu! Když s tebou budu spokojená, budeš se moci se mnou vyspat častěji. Běž připravit tu koupel!” Cindy rychle vstala a zmizela v koupelně. Za chvíli jsem ji následovala. Ráda jsem vlezla do vany a Cindy mně svýma hbitýma rukama rychle omývala. V duchu jsem se musela smát, když jsem si vzpomněla na začátky tohoto ranního úkonu, kdy mně prvně myla kozy, prdel a píču. Myslím, že jsem se snad i styděla, bylo to nezvyklé a musela jsem teprve vstřebat to, že mám nyní služku. Jo dneska! Měla jsem roztažené nohy jako stará kurva a vůbec mi nevadilo, že se mi Cindy hrabe v kundě jako v popelnici. Po koupeli mě osušila a učesala. Oblékla mě a byl čas jít na dopolední čaj, nebo spíše na pozdní snídani. Cindy se dala do uklízení a já ji nechala o samotě, byla jsem si jistá, že bude všechno perfektní, to uměla.

Vstoupila jsem do salónku, kde jsme vždy jedly. Pozdravila jsem a posadila se na své místo, hned po mně vstoupila Luisa a tak jsme byly všechny, včetně Pamely a Suzan. Pomalu jsme jedly a upíjely čaj, moc se toho nenamluvilo. Po snídani se rozhovor trochu rozproudil. Všimla jsem si, že jak Miss, tak Luisa občas pokládají Pamele otázky, týkající se v něčem toho, co nám vyprávěla včera. Ona si to opravdu nepamatovala a odpovídala teprve, když jí teta dovolila o všem mluvit. Luisina metoda je tedy opravdu super… Naše zábava se začala točit kolem toho, jak Pamela u tety začínala, ovšemže tentokráte nám to vyprávěla Suzan a Pamela se u toho trochu červenala, ačkoliv totéž nám bez zábran vyprávěla večer sama. Pojednou se otevřely dveře a dovnitř vešla služka Miss. “Prosím za prominutí, že ruším, ale je to nutné. Miss má důležitý hovor na telefonu…” “To bych ráda věděla, jak jsi přišla na to, že je to moc důležitý hovor,” zamračila se Miss. “Snad tam je záznamník a počkalo by to, ne?” “Myslím, že ne. Je to na červeném telefonu a to bývá vždycky důležité.” “Tak proč to neřekneš hned, ty krávo? Dámy, omluvte mě. To bude asi opravdu důležité…” Miss se zvedla a rychle odešla. Vrátila se asi za dvacet minut. Posadila se. “Bylo to docela důležité. Omlouvám se, Suzan, ale budete si muset zatím vystačit s Pamelou samotné, my musíme neodkladně odjet na velice důležitou schůzku. Doufám, že se vrátíme brzy a pak se pořádně pobavíme. Joy, běžte se obléci na cestu, Luiso, vy také a vezměte si s sebou, prosím, cestovní kufřík číslo tři, ano?” “Ano, rozumím, Miss, trojku s sebou…” “Za půl hodiny odjíždíme, doufám, že to stihnete.” Odešly jsme se obléci a za necelou půlhodinu už jsme seděly v autě a ujížděly pryč. Neptala jsem se, kam jedeme, to se stejně dozvím, až to Miss uzná za vhodné. Zapálily jsme si a Miss se konečné ozvala:

“Volal pan Thomas. Včera mu zdrhly dvě chovanky, ale dnes nad ránem mu je přivezly zpátky, chytily je až u Horní cesty.” “Aha. Takže výslech?” “Pravděpodobně.” Pravda je, že jsem z jejich povídání moc moudrá nebyla, ale usoudila jsem, že je to jedno. Asi po půldruhé hodině jsme projely malým městečkem a za ním zabočily z hlavní silnice pryč. Po třech mílích jsme zastavily před rozlehlou budovou. “Tak jsme tady!” Vystoupily jsme. Všimla jsem si, že Luisa nese příruční zavazadlo. Miss zazvonila u masivních dveří, na kterých se krčila směšně malá vizitka s nápisem “Privátní nápravný ústav”. Tak to byl cíl naší cesty. Krátce po zazvonění se ozval zvuk odemykaných dveří a ty se otevřely. Objevila se v nich starší žena v černé sukni a bílé halence. Tvář se jí roztáhla do úsměvu. “Oh, to jste vy, Miss! Pěkně vás vítám, pospíšila jste si. Pan ředitel vás čekal až odpoledne:” “Mám návštěvu a chtěla bych se brzy vrátit domů, abych je nenechala dlouho čekat.” “Chápu. Tady slečnu neznám, kdo je to?” “Moje nová společnice, povoláním vychovatelka. Joy je její jméno. Nebojte se, spolehlivá je.” “Ach ano, věřím vám, vy byste si jistě špatně nevybrala. Ale já tu klábosím, místo abych vás uvedla…” Rychle zamykala a vedla nás chodbou. V domě byl nezvyklý klid. Miss to zaznamenala také. “Je tu nezvyklé ticho!” “Máte pravdu. Ale on tu nikdo není. Pan Thomas nařídil všechny odvést dolů a uvázat, je to trest za uprchlé holky.” Usmála se. “Ticho před bouří. Myslím, že rámusu bude brzy dost.” Zaklepala na jedny dveře a po vyzvání je otevřela. “Přijela Miss San s doprovodem, pane řediteli,” ohlásila nás. Vešly jsme. Uvítal nás čtyřicátník přísného vzhledu. “Vítám vás, jste opravdu rychlá, jako vždy, Miss. Prosím, sedněte si. Permont jako obvykle, že? Cigarety jsou na stolku, poslužte si,” vyzval nás. Posadily jsme se kolem konferenčního stolku. Kromě pití položil na desku i dvě složky. “To jsou osobní karty těch dvou.” “Kde jsou?” “Svázané, dole na samotce.” “Dobře, co jsou zač?” “Jane Curtisová, je tu rok, ještě dva ji čekají. První pokus o útěk. Nerada poslouchá, je nepřizpůsobivá, dost často trestaná, zapsáno přes čtyřicet trestů. Než ji matka dala sem, měla už pohlavní styk. Ta druhá je Mary Ann Grasshopperová, je to druhý pokus o útěk za necelý rok, je tu už druhým rokem a ještě dva má být, rodina podepsala “Zvláštní zacházení”, po oznámení útěku domů a po oznámení dopadení faxem potvrzena doložka oběma rodiči…” “Grasshopperová…? To je mi nějaké povědomé… není to ta kozatá zrzka?” “Pamatujete si obdivuhodně, ano, je to ona.” “Ale ona přece posledně neměla podepsanou doložku…?!” “Správně, i v tom máte pravdu. Navštívil jsem po jejím útěku její rodiče a dohodl to s nimi dodatečně…” “Informoval jste je o tom, co to znamená?” “Globálně ano – tresty až do bezvědomí, avšak s vyloučením ohrožení života a nebo s trvalými následky.” “Velice diplomaticky řečeno,” zasmála se Miss. “Myslím, že pro jejich informaci to stačí a netřeba se pouštět do detailů, nemusí vědět všechno.” “Máte pravdu. Co doktor Langr, Sam? Ještě tu dělá?” “Jistěže, myslím, že právě asistuje dole, nebo, lépe řečeno, bude asistovat dole. Máme tam dvě chovanky připravené k tělesnému potrestání a pak celý ten zbytek té bandy. Zatím jsou v čekárně, přivázané k madlům. Rozhodl jsem o kolektivním trestu. Za útěk těch dvou dostanou všechny nářez. Však ony si to potom s těmi dvěmi vyříkají.” “Kolik tu máte chovanek?” “V současné době sedmadvacet.” “Škoda, že nemáme více času, rády bychom se podívaly, to může být zajímavé.” “Ale já myslím, že to stihneme, alespoň u části. Navrhuji začít s těma dvěma, co jsou k potrestání, po nich vzít do parády ty uprchlice a pak začít s výpraskem ostatních, vyberete si, které byste ráda viděla a pak můžete odjet, ty vybrané vezmeme první.” “No, možná, že by to šlo. Co říkáte, mé dámy, podíváme se na spráskání pár holčičích prdelí?” “Proč ne, naše návštěva nám neuteče,” mínila Luisa. “Nuže, mohli bychom jít dolů,”,řekl ředitel a vstal. Šly jsme za ním ven a pak po schodech do sklepení, nebo spíše se dá říci do spodního patra, které bylo v podstatě pod zemí.

Nebudu podrobně popisovat podzemí, kterým mě opravdu narychlo provedli, ostatně, ona tato zařízení jsou ve své podstatě stejná, liší se jen v detailech a pochopitelně v zařízení. Tady ho bylo dost a dost, rozhodně bylo z čeho vybírat. A že se s chovankami nemazlili, to bylo vidět už na tom, jak byly všechny dole v jedné místnosti. Mladší i starší byly pohromadě, všechny svlečené do naha, se svázanýma rukama, za které byly nad hlavou zavěšeny na madlech tak, že stály skoro na špičkách. Některé, zvláště ty mladší naříkaly, ovšem to jim nebylo nic platné. Prošli jsme kolem nich, některé byly trochu zkroušené, ale většina z nich měla nenávistné a zlé pohledy. Pětadvacet jich bylo kolem dvou stěn, chyběly tedy jen ty dvě uprchlice, zřejmě byly zavřené někde jinde. Pan Thomas měl k nim velice krátký proslov: “Zatím jste se tu měly dobře, jak je vidět, nevážíte si toho. Jinak byste neutíkaly. Všechny budete potrestány, za to můžete poděkovat těm dvěma. Aby se to nemohlo opakovat, rozhodl jsem se, že od dnešního dne všem odejmeme šaty a veškeré prádlo a budete se pohybovat výlučně nahé. To platí i pro práce na zahradě, tam zvláště!!! Ono vás pomyšlení na útěk přejde!” Místností se ozval šum a nespokojené mručení děvčat. “Ticho! Poděkujte těm dvěma! Nechci slyšet žádné protesty, nebo trest přiostříme! Slečno Merlová, jsou připravené?” “Ano, pane řediteli, všechny mají vypláchnutá střeva a jsou připraveny. V rohu ta skupinka zvláště, ty mají menzes.” “Ty čtyři? No, ještě jsem neslyšel, že by to bylo nějaké nebezpečné dostat při tom na prdel,” zasmál se. “Bez výjimky – přivedete je taky. Ostatně, máme tu dokonce dva doktory, tak žádné strachy, jen ať si děvky užijí. Miss, už jste si vybrala?” “Uvidíme, jak na tom budeme s časem. Tady z té řady třetí a šestou a sedmou, z té protější taky třetí a k tomu pátou, devátou a jedenáctou.” “Slečno Merlová, poznamenala jste si to? Tyhle půjdou k potrestání nejdříve, první ale Silvie a po ní Claire. Ty mají slíbený trest ještě ze včera. Silvie půjde s námi, Claire přivedete za půl hodiny. Kdyby náááhodou,” protáhl ředitel slovo, “některá měla řeči, dejte jí trestní značku, vyřídíme to pak najednou s trestem. Odvažte Silvii!” Vychovatelka odvázala jednu dívčinu, spustila její ruce dolů a zbavila ji pout. Postrčila ji k nám. “Tak jdeme,” ředitel vykročil ke dveřím, za ním pobledlá Silvie, hubená dívčina s malýma kozičkama, samá ruka, samá noha, jak to už u těch mladých bývá. Vešly jsme do trestnice, kde se zatím doktor bavil se dvěma vychovatelkami. Silvie zde určitě nebyla poprvé, protože se okamžitě postavila do nakresleného půlkruhu u jedné stěny, obličejem ke zdi. Sedli jsme si ke stolu a ředitel otevřel desky s jejím jménem. “Trestaná dost často za vzpurnost, nedodržování předpisů a taky za hygienu. Poslední případ je jasný prokázaná byla masturbace. Chovanka se přiznala, myslím, že nejsou žádné pochyby a není o čem diskutovat. Nařizuji elektroterapii a po ní pětadvacet na zadnici. Doktore, je schopná přijmout trest?” “Samozřejmě, je naprosto zdravá.” “Dobře. Slečny vychovatelky, můžete začít s výkonem trestu,” obrátil se na obě vychovatelky.

Zvedly se a jedna z nich přivedla třesoucí se Silvii téměř až před nás. Druhá se věnovala přípravě nějakých elastických kalhotek, povšimla jsem si, že kalhotky byly v rozkroku opatřeny jakousi kovovou fólií. Silvie si je musela natáhnout, byla v nich dost upjatá, kalhotky pevně přiléhaly k jejímu tělu. “Natáhni ruce!” Na každé zápěstí dostala pevné kožené pouto s karabinou, shora se spustilo vahadlo něco přes metr dlouhé, uprostřed visící na háku. Každá ruka byla upjata na jeden konec vahadla, takže byly široce rozpaženy a zvednuty do výšky, nebyly však napjaté. Malá prsa jí postříkaly něčím ze spreje a pak kolem nich přiložily kožený pás, rovněž s fólií uvnitř a důkladně vzadu utáhly, takže ji pevně obepínal. Vpředu bylo na pásu nějaké kovové očko, stejného jsem si povšimla předtím na kalhotkách, kde bylo vzadu. Na co slouží, jsem pochopila, když za každé byl zubatou svorkou zaklesnut jeden drát. Vahadlo začalo stoupat výše, až se její ruce napjaly, ještě kousek a stála na špičkách. “Dejte to na pětku a začněte!” Jedna vychovatelka pootočila na malém přístroji několika knoflíky, druhá se posadila k nám. “Začínám, pane řediteli!” Chvilku se nic nedělo, ale opravdu jen chvilku… “Jáááúúú… áááúúúááá…!!!” Visící Silvie vyrazila výkřik a její tělo sebou škublo. A znovu a znovu… “Jáááúúúáááúúú… áááuááánááá… jáááúúúvááá!!!” Řev se rozléhal místností a její tělo sebou škubalo, nohy se vymrštily tu do stran, tu dopředu, rozevíraly se a svíraly, visela jen za ruce a řvala: “Jáááúúú… neééé… prosíím… áááúúú… prosííím… neééé!!!” Nikdo ovšem na její řev a prosby nedbal. “Dostává každých deset vteřin elektrošok,” tiše mi řekla Luisa, která seděla vedle mě. “Bude to trvat pět minut, to je třicet šoků. Nic jí to neudělá, ale bude mít pořádně červená místa, kde se elektrody dotýkají těla a určitě budou i zduřelá. Ta si sama na píču dlouho nesáhne! Pokud ovšem nedostane nějaké dráždidlo, tomu neodolá a onanovat bude i s vědomím toho, že při přistižení bude potrestána. No a jak já to tu znám, přistižena bude určitě.” “Tak to máte pravdu, paní kolegyně,” usmál se tiše doktor, který vše slyšel. “To víte, nějaká závažná záminka k důkladnému trestu se musí najít, to bylo, je a bude.” “Ono jim to neuškodí.” Křičení dívčiny ustalo a její tělo se pomalu zklidnilo. Šoky ustaly. Jedna vychovatelka ji spustila níže a druhá už připravovala trestní kozu. Odepnula jí dráty a uvolnila pás kolem prsou. Po jeho sejmutí byl vidět jasně rudý, naběhlý pruh v místech, kde se proud dostal do styku s pokožkou. Taky po sejmutí elastických kalhotek byl vidět zarudlý podbřišek, poněkud naběhlý, pinda vidět nebyla. Vahadlo sjelo až dolů a vychovatelka jí odepjala ruce. Silvie se celá klepala, avšak druhá vychovatelka ji vzala kolem pasu a jako pírko zvedla a dovedla k trestní koze, přes kterou ji přehnula tak, že měla vysoko vystrčenou zadnici, ruce jí visely dolů a ani nohama se nedotýkala země, protože koza byla dost vysoká. Ruce upevnila k nohám na jedné straně, nohy přitáhla k nohám kozy na straně druhé a upevnila do smyček. Zadnice se ještě více vypjala vzhůru. Nyní bylo směrem k nám vystrčeno silně nateklé červené přirození, protože nohy byly dost od sebe. Vychovatelka na zkoušku švihla rákoskou do vzduchu, pak ji položila přes zadnici dívčiny a vyměřila si místo, kde se postaví. Zvedla ruku a rákoska se zasvištěním projela vzduchem a zaryla se do oblé prdelky dívky… “Jáááúúúiii… júúúúi… ááá…!!!” Ssst… ssst…!” “Juúúúijiááá… áááúúúyú… jáááuauaááá!!!” Pronikavý jekot dívčiny se nesl vzduchem. Vychovatelka bila zkušeně – pokládala šleh vedle šlehu s asi dvoucentimetrovými mezerami a prdel dívčiny rychle měnila barvu do temně ruda, pomalu jí nabíhala jelita. Třináctá rána dopadla přesně do ohybu stehen,a za pronikavého řevu trestané jí z nateklé kundičky vystříkl proud moče. Rány se začaly vracet, nyní dopadaly přesně do mezer mezi předešlými údery, takže zmizela poslední světlá místa a zadnice tvořila souvislou, temně rudou a oteklou polokouli. Poslední rána dopadla. Doktor se zvedl a prohlédl jí zadek a vystrčené přirození. “V pořádku. Dejte to do zápisu, podepíši to.” Vychovatelka odvázala vřeštící dívku a zbavila ji pout, na vrávorajících nohách jí pomohly obě pryč z trestnice.

“Claire je na tom podobně,” mluvil a prohlížel spis ředitel. “Sice zapírá, ale při noční prohlídce měla vlhkou pindu a páchly jí ruce, evidentně tedy onanovala. Tvrdí, že ne, že se jen poškrábala a od toho jí prý ruce páchnou, vychovatelka jí osahala bradavky, měla je ztvrdlé a tedy se zřejmě dráždila a ještě nedosáhla orgasmu. Okamžitě byla odvedena k prohlídce, doktor zjistil silně zahleněnou pochvu a stále ještě mírně zduřelé jak pysky, tak bradavky. Závěr je jasný – onanovala a zapírá to. Má samozřejmě strach, protože by to bylo už třetí přistižení.” “Jaký trest dostala při druhém?” To se otázala Miss. “Hned se podívám.” Zalistoval ve spise. “Ano, tady to je. Druhé přistižení při masturbaci. Trest: Elektroterapie deset, pětadvacet důtkami přes záda, pětadvacet na zadnici rákoskou a po deseti na každou ruku, přes dlaně.” “Elektroterapie probíhala jako tady u té?” “Ano.” “Ona je ještě panna?” “Není,” vmísil se doktor. “Nemusíte to ve spisech hledat, pamatuji se na to. Za opakovaně špatnou hygienu jsme na ní aplikovali výplach, vzpomínáte si?” “Ach ano, to byla ta skupinka třech špindír, co?” “Přesně tak.” “Tak co brání tomu, aby dostala pořádně zabrat?” “V podstatě nic, Miss.” “Tak to udělejte, pozná, že píča není jenom k její rozkoši!” Miss se usmála. “Nechcete si to zkusit? Od vás se vždycky něco nového přiučíme.” “Proč ne. Navrhuji ale přejít do speciálky.” “Jak myslíte.” Ředitel se zvedl a my s ním. Přešli jsme bočními dveřmi do druhé místnosti. Byla to rovněž trestnice, ale daleko více vybavená nástroji o přístroji. “Doufám, že nemáte v nejbližších dnech nějaké sexuální plány s tou Claire?” “Myslím, že ne, ostatně, je tu děvek dost. Proč se ptáte?” “No, protože si myslím, že pár dní bude mít píču k nepotřebě,” usmála se Miss. “My se s tím moc nepáráme, pravda, dámy?” Obrátila se na mě a Luisu. Přisvědčily jsme. “Tak kdepak jsou, řekl jste jí za půl hodiny, ne?” “Ano. Ještě minutu. Nebojte se, slečna Merlová je přesná.” Usmál se a ukázal na otevřené dveře. “Slyšíte? Už je tu, klepe. Dále,” zavolal. Objevila se vychovatelka přivádějící Claire. Když vešla do naší místnosti, viděly jsme tedy pěkné strašidlo. Ubrečená Claire s odstávajícíma ušima vypadala příšerně. Sarkasticky se na Claire usmál. “Děkuji, slečno Merlová. Nyní máte dost času na ostatní, po téhle přijdou na řadu ty uprchlice a to bude chvilku trvat, pak vám oznámím…” Vychovatelka kývla a odešla.

“Nuže, Claire, proč jsi tady, to dobře víš. Naposledy se ptám po dobrém. Masturbovala jsi?” “Ne… ne… bylo to… jak jsem už… říkala…” vzlykala. “Děvče, děvče. Jsi velice tvrdohlavá a lžeš mi do očí, i když ti dávám příležitost, abych zmírnil trest, nechceš. Inu, co se dá dělat. Doktore, je schopná nastoupit trest?” “Zajisté, ráno jsem ji prohlížel, je naprosto zdravá.” “Tedy začneme, Miss… je vaše, prosím.” “Dobrá. Děvenka brzy pozná, že bylo lepší přiznat se a nelhat. Luiso, máte připravené věci?” “Ano, Miss,” odpověděla Luisa, která ze svého kufříku vyndala několik lahviček různých roztoků, injekční stříkačky, jehly a ještě několik dalších věcí. Miss vzala Claire za ruku a smýkla s ní k vyšetřovacímu křeslu. “Vylez nahoru, kurvo! Lehnout, nohy na podpěry, ruce natáhnout za hlavu! Hejbej sebou, svině, nemám čas se s tebou srát půl dne!” Švihnutí bičíkem přes záda popohnalo Claire k rychlému položení na křeslo. Luisa jí vzadu upevnila ruce do pout, potom přes břicho přitáhla její tělo k desce stolu a nakonec zaklapla držáky pod koleny. Miss si natahovala gumové rukavice. Zaklonit víc podpěry a ještě trochu roztáhnout stehna od sebe!” Luisa to udělala. Claire zasténala, když podpěry více rozevřely její stehna. “Drž hubu! Zatím nemáš, proč kníkat!” Miss popleskala její dívčí baculaté stydké pysky rukou. “Luiso, vycévkuj ji a propláchni močák, nerada bych, aby mě pochcala, tyhle malé kurvy skoro nic nevydrží a už chčijou!” Luisa již držela v ruce dvoucévku. Dvěma prsty levé ruky rozevřela děvčeti pysky od sebe a na ústí močové trubice nasadila zaoblený konec cévky a počala jej tlačit dovnitř, za nářku cévkované holky. “Nestahuj se! Uvolni se, jako kdybys chtěla chcát!” “Auááá… to bolííí…!!!” ječela Claire. “Kdyby jsi si nehonila píču, nemuselo to být. Ostatně, na vycévkování ještě žádná svině neumřela a trochu bolesti ti nemůže vadit.” Luisa zatlačila silněji a cévka pronikla svěračem do měchýře. Moč začala vytékat do zásuvky. Nebylo jí moc. Do jedné poloviny cévky zasunula injekční stříkačku, naplněnou decilitrem krvavě rudé kapaliny a vytlačila všechno do měchýře rychlým stisknutím. “Au… au… jouauau… jáááúúú… to… pááálííí… jáááúúú… jajaujaujaujauúúú…!!!” řvala Claire s vyvalenýma očima a pokoušela se vyškubnout ruce z pout. Luisa držela cévku přehnutou, aby kapalina zůstala v měchýři a promačkávala jí podbřišek rukou sbalenou v pěst. Ječení holky se rozléhalo místností, bylo vidět, jak se jí svírá a rozevírá růžice análu a škube jí ve stehnech. Luisa povolila cévku. Kapalina počala vytékat ven, pomohla jí nasazením gumového balónku na jeden otvor a prudkým vehnáním vzduchu do měchýře. Celou dobu Claire řvala a silně se potila. Konečně byla vyprázdněná, řev ovšem neustal. Mezitím se vrátily i obě vychovatelky, společně s ředitelem a doktorem vše pozorovaly. “Nemám jí zacpat hubu?” To se zeptala jedna z nich. “Proč? Jen ji nechte řvát, ještě si užije,” zasmála se Miss. “Ta se bude klepat už jenom, když si bude po vychcání utírat pindu, natož aby si ji bez dovolení honila, čubka.” Luisa přehnula cévku a pevně ji přilepila k podbřišku. Zasunula děvčeti do pochvy rozvěrák a stiskla rukojeti, řev pokračoval, ale pochva se otevírala víc a víc. Zajistila lžíce rozevřené od sebe. “Brání se mrcha, nechám ji vydechnout a pak ještě trochu přitáhnu, aby jí do díry bylo pořádně vidět.” “Jen ji rozevři pořádně, svini, nahoním jí píču, že na to do smrti nezapomene.” Miss si pohrávala s bobulkou jejího malého poštěváku. Claire už nekřičela, ale naříkala stále.

“Tak co, mrcho? Hrála jsi si s kundou?” “Já… já… jen… trochu…” vzlykala. “Takže jsi lhala, když jsi říkala že ne! Kdyby jsi se přiznala hned, mohl být trest mírnější, ale takhle? To by ti to prošlo moc lacino! Luiso, zkuste to!” Luisa se chopila rukojetí a důkladně je stiskla – za ječivého řevu Claire se jí podařilo pochvu roztáhnout ještě více a v této poloze zase kleště zajistila. Pevně vězely uvnitř pochvy. Uvolnila cévku nalepenou na jejím břiše a sklonila ji dolů, vyteklo ještě trochu červené kapaliny, pak cévku vytáhla, močovod se ihned sevřel a poštěvák byl nyní volný. Miss se ušklíbla a pak jej sevřela zubatou svorkou, která se do něj zasekla. “Jauíííú… jáááúúúvííí… jauauaujááá!!!” Další řev. “No děvenko, šetři si dech, já tě už odnaučím honit si píču bez dovolení,” usmívala se Miss, sevřela do dlaně její malou kozu a na vystouplou bradavku připevnila další zubatku, pak stiskla druhou kozu a třetí zubatka ozdobila i bradavku tady. Pak obě spojila za kroužky krátkým, ale dost silným perem, protože bylo kratší než vzdálenost mezi bradavkami, stáhlo se a přitáhlo malé cecíky k sobě. Samozřejmě, tahem za bradavky. Ječení přešlo v sípání, dalším pérkem byla spojena zubatka na poštěváku se středem pera mezi kozami. Poštěvák se neskutečně natáhl směrem vzhůru k pupku, poslední pronikavé zaječení a Claire ztratila vědomí… “Nic ty kurvy nevydrží,” opovržlivě řekla Miss. “Doktore, jaký má puls?” “Buší jí to jako kovadlina, počkejte, dám jí čichnout ke čpavku, aby se probrala.” “Není třeba, já ji proberu,” zasmála se Miss, natáhla jeden drát z elektropřístroje a upevnila na spojená pera, druhý drát potom na poševní kleště. Ze spreje postříkala její kozy a vstříkla i do rozevřené kundy, seřídila příslušné napětí na přístroji o pak uvolnila pás, kterým byla Claire přitažena k desce křesla. “No a nyní si prožije mrdačku, na kterou nezapomene jen tak brzy.” Stiskla vypínač. Na přístroji začala v pravidelných intervalech blikat červená kontrolka, tělo Claire sebou dvakrát škublo, pak přišla k sobě a začala pronikavě výt, v šocích sebou její tělo škubalo, prohýbala se vzhůru, trhala svázanýma a připoutanýma rukama a snažila se utrhnout z pout. “Honila jsi si píču?” Miss na ni zařvala. “Jo… jo… jauau… jáááúúú… ne… ne… neééé… prosím… už neééé… áááúúú… jauauááá…!!!” řvala a házela sebou na desce. “Jen si to užij, neměla jsi lhát, kdyby jsi se přiznala hned, mohlo to být mírnější,” uchechtla se Miss. Blikání samo po chvíli přestalo, tělo Claire skleslo na desku a několikrát ještě chroptivě vykřikla. Celá se leskla potem. Miss sejmula dráty a pak i příchytky, to se ovšem neobešlo bez dalšího křiku. Objevilo se několik kapek krve. Luisa povolila kleště a pomalu je vytáhla z její kundy, která se pomalu stahovala a bylo vidět, že je rudá a nateklá, poštěvák dost otekl a i bradavky se zvětšily a celé kozy zrudly. Miss jí je popleskala rukou a pak znovu dotáhla popruh přes její břicho. Prohrábla nástroje na stolku a vzala si kožený řemen, dlouhý asi šedesát centimetrů a široký pět. Co bude následovat, bylo jasné, když Luisa postříkala zrudlou píču opět ze spreje. Miss se postavila za její hlavu a řemen položila na její píču. Měla odhad dobrý, překrýval ji až dolů. Přesto ještě od Luisy nechala zaklonit více opěrky, takže píča se natočila směrem vzhůru. Nápřah a plesk!!! pásek přilnul na povrch mokré kundy s hlasitým mlasknutím, které samozřejmě vyvolalo další výkřik. Po pětadvaceti ranách ležela bezvládně na křesle, trhaně dýchala a jen občas vyrazila zaskučení. Kunda byla temně rudá, skoro do fialova, s důkladně nateklými pysky. “Prohlédněte tu krasavici, doktore.” Miss odložila řemen a stahovala si rukavice. Doktor prohlédl sténající Claire, zatímco Luisa sejmula všechna pouta. “V pořádku, jen pár krůpějí krve na bradavkách, to nic není. Dejte do zápisu, že trest nezanechal žádné následky, podepíši to.” “Asi bude mít čubka pár dní problémy se chcaním, ale to ji přejde, na píču si jen tak nesáhne.” “Tak tomu rád věřím,” smál se ředitel. Vychovatelky pomohly Claire dolů, ale nebyla schopná jít sama, vzaly ji pod pažemi a odtáhly.

“Od vás se dá pořád něco pochytit, ty spojené zubatky pery, to by mě nenapadlo,” řekl ředitel. “Nyní jsou na řadě ty dvě uprchlice, nechám to na vás. Nejdříve si ale dáme asi skleničku a cigaretu. Nemáte hlad?” “Hlad ne, ale sklenka a cigareta by bodly,” smála se Miss. Cigarety byly po ruce a za chvilku už před námi stál nalitý Permont s ledem. Myslím, že jsme se napili všichni s chutí. Obě vychovatelky se vrátily a připojily se k nám. “Daly jsme ji do temnice.” “V pořádku. Dneska žádné jídlo, jenom hořký čaj, dá se předpokládat, že dostane horečku. Bertino, zítra ji vezmeš na sexuální pohovor, myslím, že bude sakra povolná.” “Ne že bych chtěla být nemístně zvědavá, ale co se myslí tím sexuálním pohovorem?” vmísila jsem se do debaty. “Pravda. Vy jste tu ještě nebyla,” pousmál se ředitel. “V podstatě je to jednoduché. Bertina si s ní promluví, ujistí ji, že proti masturbaci nic nemáme, ale že vždycky musí požádat o povolení a masturbovat v k tomu účelu určeném pokojíku. Tam má pohodlné lůžko, vibrátory a potřebné pomůcky, jako třeba zvlhčovací gely, jediné, co tam chybí, jsou pokrývky, je ale ve tmě, takže všechny masturbují bez zábran až do orgasmu. Samozřejmě, že nemají tušení o tom, že se na ně někdo dívá, ona místnost je totiž důkladně osvětlená infračerveným světlem a opatřená zrcadlem, přes které je do ní vidět, ven však nikoliv.” “To je všechno hezké, ale co když se na posteli obrátí na druhou stranu? To pak nevidíte nic.” “Správná připomínka, jenže na to se myslelo. Bertina jí napoprvé ukáže tu správnou polohu a vysvětlí, že jakmile se od ní odchýlí, automaticky se rozsvítí světlo, k tomu účelu jí leukoplastí kolem kotníku přilepí malou vysílačku, která směrem k zrcadlu vysílá neviditelný paprsek, jakmile je noha jinde než má být, světlo se rozsvítí. Je to samozřejmě jenom finta, ta vysílačka je obyčejná baterie do digitálek. To ona ale neví, takže jakmile se natočí jinak, kdy nevidíme, vypínačem rozsvítím a to máte vidět, jak se rychle točí píčou k zrcadlu,” smál se ředitel. “Pak zase světlo zhasne.” “Zajímavé řešení. Co když ale na to nepřistoupí?” “I to se stává, ovšem výjimečně. Pak dostane do jídla od doktora malý pozdrav a pohlídáme si ji. Když přijde požádat, je to v pořádku, když ne, nu, viděla jste před chvílí sama.” “Ona to předtím odmítla?” “Ne, to ne. Ještě jsme jí to nenabídli. Až nyní. Nejprve vyhlédnutou děvku jednou nebo dvakrát chytíme při onanii, aby byl důvod k pořádnému výprasku a teprve pak dostane tuhle nabídku.” “Ale co když ji ani nyní nepřijme?” “To je jednoduchá odpověď, zavedeme ji do trestnice a v okamžiku, kdy jí nařídíme lehnout si na kozu a připravit se k trestu, povolí. Zatím povolila každá, samozřejmě, že když už je v trestnici, dostane alespoň výprask na prdel, ale nic víc, to stačí jako varování.” “Takže dobrovolně-nucené každá.” “Tak nějak.” “Správný vynález,” kývla jsem hlavou. “Popravdě řečeno, můj nikoliv. To vymyslela tady Miss.” “I jděte, moc mně to nepřipisujte, jenom jsem to trochu zdokonalila… No, nic, mohli bychom začít s těmi uprchlicemi. Letí to jako blázen.” Podívala se na hodinky. “Kterou vezmeme první?” ” “Asi tu Jane, bude to mírnější, taková rozcvička.” “Dobrá. Slečny, dojděte pro ni,” obrátil se na vychovatelky ředitel. Přikývly a odešly.

Štíhlá dívka, nakrátko ostříhaná, se špičatýma kozama, ležela na desce masivního, širokého stolu, ruce i nohy v poutech se zaháknutými lanky, která vedla přes kladky v rozích stolu na malé navijáky a byla nyní silně napjatá, takže dívčino tělo tvořilo velké písmeno X. Vpadlé břicho zdůrazňovalo ještě více vystouplý Venušin pahorek, pod kterým se červenala pootevřená píča. Tělo bylo navíc – pomocí popruhu podvlečeného pod zadnicí a za oba konce kladkou zvednutého nahoru – vypnuto do oblouku jako když dělá most. “Jane, mlčení ti nepomůže! Byla jsi zadržena na útěku, to popřít nemůžeš, chceme vědět, jak jsi se dostala ven, kdo o tom věděl, kdo ti pomáhal a nebo kdo tě navedl. Bude moc dobře, když promluvíš. Tedy, dobře pro tebe, nás to bolet nebude. Máš minutu na to, aby jsi začala!” Miss se podívala na hodinky. Dívčina mlčela a dál měla zavřené oči. Miss spustila ruku po chvíli dolů. “No, děvče, nedá se nic dělat. Tvoji tvrdohlavost zlomím, to si piš. Už za chvilku budeš litovat, že jsi raději nepromluvila včas. Luiso, roztok cé, tři kubíky do každé kozy!” nařídila Miss. Luisa již měla stříkačku s dlouhou jehlou připravenou. Stiskla jsem oběma rukama děvčeti kozu u těla, až bradavka vystoupla, Luisa kolmo přesně jejím středem do ztvrdlé kozy vbodla jehlu a zatlačila ji hluboko dovnitř. Povolila jsem stisk a Luisa vytlačila polovinu roztoku dovnitř kozy, což bylo provázeno vřískáním Jane. Vytáhla ji ven, stiskla jsem jí druhou kozu a postup se opakoval. Jane řvala a z kundy jí vyrazil proud chcanek, který obloukem padal na podlahu. “Vida, ještě jsme ani nezačaly a svině už uchcává. No jo, když kozy hoři, to je hrdinství v prdeli, co svině?! Neječ tu tak, vždyť to nic není, jenom ti cecky trochu natečou a budou tě pálit, sice pořádně, ale na to se neumírá! Ostatně, mrdala jsi už jako školačka, to tě kunda taky musela bolet, jestli měl pořádnýho ptáka,” smála se Miss. “Tak co, budeš mluvit?” Jane se začala potit a trhaně oddechovala, mlčela však. Miss pokrčila rameny. “Tak přitvrdíme.” Vzala rákosku. Ssst! Ssst! “Jauau… jáááúúúiii… jáááúúúiú!!!” Jane začala řvát, když rákoska s hlasitým svištěním začala dopadat na spodní stranu jejích cecků a zanechávala po sobě hluboké bílé pruhy, které se ovšem rychle nalévaly krví a barvily do ruda. Ssst… ssst… ssst…! Ruka Miss se pravidelně zvedala a jeden šleh vedle druhého se pokládal na rychle natékající kozy. “Mluv, svině… mluv… nebo ti ty kozy rozsekám na kaši! To víš, že promluvíš!” Ssst! Ssst! Další rány. Ječení přešlo v chrčení, z pusy Jane vytékal pramének slin a tekl po tvářích, kde se mísil s proudem slz a odkapával na stůl. To se musí nechat – výdrž měla. “Luiso, Joy, bičíky a stehna zevnitř” poručila Miss. “Od kundy po kolena a jeden šleh vedle druhého!” Vzaly jsme pružné bičíky a první rány začaly dopadat na bělostná stehna. Ihned začaly naskakovat jasně červené pruhy a řev Jane se obnovil. Miss odložila rákosku a vybrala si jinou, o něco delší a na pružné špičce s třemi asi patnácticentimetrovými koženými prameny. Postavila se za hlavu připoutané Jane, napřáhla a… ssst… prásk! Rákoska prosvištěla vzduchem, její špice se zaryla do vypjatého Venušina pahorku a řemínky setrvačností přilnuly na stydkých pyscích, až se prohnuly a zatřásly. Prááásk… prááásk! “Juúi… áááúúúúi… jajajajáááúúú… ne… neéěé… ááá!!!” Jane řvala a z rychle otékající kundy zase vytrysklo pár kapek chcanek. Prááásk… prásk! Miss byla neoblomná a tak rána za ránou, jedna vedle druhé, od jedné slabiny ke druhé, rychle dělaly z pysků kundy dva nateklé, temně rudé buřty, mezi které občas zaletěly kožené prameny a neušetřily ani poštěvák. “Jáááúúú… ne… neééé… už… neééé… všechno řeknu… řeknuúúú!!!” Jane se konečně rozhodla promluvit, přesto ještě dvě rány se zaryly přesně mezi pysky.

“Konečně jsi dostala rozum, svině? Trvalo to! Tak mluv, ale to ti povídám, žádné lži a nesmysly nestrpím, jestli jen trochu zalžeš, spráskám ti píču tak, že si do konce života nezaprcáš a že to umím, to mi věř, kurvo. Povídej! Kdo věděl, že chcete vzít roha?” “Já… nevím… myslím, že nikdo… bylo to narychlo… já jsem taky nechtěla… utíkat…” vyrážela ze sebe vzlykající Jane. “Co mi to tu plácáš? Ty jsi nechtěla utíkat a nakonec jsi utekla, ty svině, asi budu muset pokračovat, aby jsi si z nás nedělala legraci,” zahrozila Miss a vzala si zase rákosku do ruky. “Ne… ne… nedělám si legraci,” vzlykala. “My jsme měly mít službu druhý den v kuchyni a tak jsme po večeři byly ve sklepě pro zeleninu a brambory… v tu dobu přivezli náklad brambor, někdo odemknul z venku zamřížované okno a dovnitř vstrčili takové to prkno, jak se po něm spouštějí pytle. Šli jsme do kanceláře a tam nezůstal nikdo. Mary Anne po něm vylezla nahoru a řekla, že tam nikdo není a že bychom mohly zdrhnout. Já jsem v té chvíli moc nepřemýšlela a vylezla jsem ven taky. Vzaly jsme to těsně kolem zdi dozadu, až k těm křovinám a mezi nimi prolezly k lesíku a pak už to bylo snadné. Utíkaly jsme, dokud jsme mohly, pak jenom šly, no a ráno nás chytli tam na tom místě policajti a dovezli sem zpátky, to je všechno.” “To by mohlo být, ten den skutečně brambory přivezli a než začali skládat, byli u mě v kanceláři, abych se šel podívat na kvalitu,” vmísil se do řeči ředitel. “Myslíte tedy, že mluví pravdu?” “Zdá se mi, že ano. Jinak by se ven dostat nemohly.” “Dobrá. Vidíš, ty krávo, kdybys to řekla hned, mohla jsi si tohle všechno ušetřit! Proč jsi to neřekla?” “Protože… protože Mary Anne říkala, abych mlčela, že by se nám ta cesta mohla hodit příště, ona že tu nebude a stejně to zkusí znova…” tiše odpovídala Jane, kterou mezitím odpoutávaly. Celá se klepala. Hodily jí hadr a musela po sobě utřít moč na stole i na podlaze, potom ji přitáhly před ředitele.

Stála před ním s trochu rozkročenýma nohama, oteklý podbřišek byl temně fialovočerný, stehna s tmavými rudými pruhy. Nejhůře vypadaly kozy. Po injekci otekly, ale protože na ně dostala zespoda ještě výprask, v těchto místech byly také temně fialové a o mnoho více naběhlé, takže cecky více dole odstávaly od těla a bradavky jí trčely vzhůru na neforemných koulích, které se z cecků staly. “Nestůj tady jako kurva, která má v sobě ještě ptáka! Dej nohy k sobě!” “To nejde… moc to bolí…” zavzlykala. “Nohy k sobě, svině! Kdybys promluvila hned, nemusela tě píča bolet,” zahřměl ředitel. Jane s dušeným skučením přitáhla nohy více k sobě, píču měla oteklou tak, že mezi stehny nahoře tvořila bouli. “Takže dopadena na útěku, stalo se to poprvé, útěk nebyl připravován, ale byl náhodný. Způsob provedení přiznala až po použití mírných donucovacích metod,” diktoval ředitel a jedna vychovatelka psala do její karty. “Vzhledem k těmto okolnostem se přistupuje k mírnému trestu. Třicet dní temnice a denně deset ran. Tak to zapište a já to podepíši. Poslyšte dál, bez zápisu. Pondělí až sobota, jeden den deset důtkami na záda, druhý den rákoskou přes prdel. Trest bude vykonáván pravidelně v jednu hodinu po půlnoci. V neděli proběhne ve dvou fázích. V poledne před obědem v jídelně před ostatními chovankami deset ran důtkami přes kozy, hlava v kukle a na sobě bude mít dlouhou sukni, aby nebyla vidět píča a prdel. V jednu hodinu v noci pak druhá část, neveřejná. Deset ran řemenem přes roztaženou píču!” “Ne… prosím… ne… už jsem dostala dost…” plakala Jane. “Zatím jsi nedostala! Tohle nebyl trest, to byla součást výslechu, rozumíš, kurvo? Součást výslechu! Kdyby jsi se přiznala, nemuselo to být vůbec. Odvést! Tu druhou přivést až za deset minut.” Vychovatelky odvedly Jane, která šla kolébavým krokem a nohy široce vybočovala do stran. “Jak naprcanej námořník,” řekl s úsměškem ředitel. Nalil nám a zapálili jsme si.

“Doufám, že ta zrzavá svině zase trochu přibrala, posledně měla docela slušný kozy.” “To se nebojte, v těchto partiích nabrala důkladně, tady Sam ji krmil nějakými hormonálními lektvary, však uvidíte. Na devatenáctiletou holku má kozy jako kojná,” smál se ředitel pobaveně. “Však také při tělocviku je na co se dívat!” “To věřím, vy jste míval vždycky speciální cviky,” smála se pobaveně Miss. “Inu, nějaké povyražení tu mít musíme, že, doktore?” “Tak tak. Nejde jenom pracovat, taky zábava musí být.” “Máte pravdu.” Miss zhasla cigaretu. “Práce sice šlechtí člověka, ale pracovat pořád nejde…” Její slovo přerušilo zaklepání na dveře a dovnitř přivedly Mary Anne. Překvapením jsem se prudce nadechla. Zrzavá jako liška, ale ty kozy! To už kozy nebyly, to byla opravdová vemena. Vzpomněla jsem si na naši Doris. Rozdíl byl snad jen v tom, že tahle měla menší bradavky, ne tak dlouhé jako Doris. “Tak se zase vidíme, co zrzko?!” Miss se posměšně uchechtla. “Potěšení není rozhodně na mojí straně,” odsekla vzdorně. “Ráda věřím, kočičko. Na mé ovšem ano, zvláště, když vidím, jak ti utěšeně od posledně narostly cecky! Pořádně, to tedy jo, je vidět, že jsi tu dobře živená. Vidíš a tobě se to nelíbí, ještě utíkáš!” vyčítala jí ironicky Miss. Mary Anne se ušklíbla, ale mlčela. “No tak povídej, jak jste se dostaly ven?” Myslela jsem, že bude zapírat, ale ona klidně odpověděla: “Normálně, vzadu přes plot.” “No, to není moc normálně, děvenko. To byste musely umět lítat jako holubičky, protože tam je plot nejméně čtyři metry vysoký!” “No a co? Pomohla jsem Jane nahoru a ona mně potom pomohla vytáhnout se tam taky.” “Jo a každá máte ruce jako chobotnice a sílu jako slon. To ti mám věřit, že Jane tě vytáhla nahoru, jo? Nechápu, proč vy kurvy zapíráte, když už to prasklo. Víš dobře, že z tebe pravdu dostanu, tak jako posledně.” “Ale já mluvím pravdu,” vzdorně řekla Mary Anne. “No jo, já vím,” vzdychla Miss. “Vy jste všechny strááášně pravdomluvné. Tak budeme muset začít jinak. Je mi to líto, ale když jinak nedáš… Na kozu, kurvo zrzavá! Nohy na podpěry, ruce za hlavu! Dělej, dělej!” Miss u tiché mluvy najednou na ni počala řvát. Mary Anne sebou nejprve trhla, pak se podívala nenávistně na Miss a pomalu se položila na křeslo a zvedla nohy do opěrek. Připoutala jsem jí vzadu natažené ruce. Luisa přitáhla nohy pod koleny k podložkám. “Luiso, zaklonit trochu víc a roztáhnout, až jí bude ve slabinách praskat! Pak se podívejte, jestli náhodou v posledních čtyřiadvaceti hodinách nemrdala, tyhle kurvy jak se dostanou ven, hned shánějí ocas!” Luisa zaklonila opěrky a pak je od sebe roztáhla, až Mary Anne zasténala, zvednul se jí podbřišek a pysky se od sebe trochu rozchlíply. Luisa za ně vzala a roztáhla je, co to šlo. Díra do kundy byla červená a trochu mokrá. “Nevypadá, že by v sobě měla ocas. Trochu je zahleněná, nic víc.” “Pro jistotu jí protáhněte díru kartáčem, tyhle svině hygieně moc nedají, tak to neuškodí!” Luisa vstříkla do její kundy z balónku nějakou kapalinu, vzala štětku, podobnou klozetové, ale o něco menšího průměru a s ušklíbnutím ji zasunula Mary Anne do díry. Pootočila s ní doprava a pak doleva a zároveň s tím ji vytahovala ven. Mary Anne zatnula zuby a zatřásla se tak, až se jí kozy zahoupaly. Štětiny při zasunutí se přihladily hroty ven a při otočení doprava se samozřejmě přihladily směrem vlevo. Při opačném pohybu se zabodly do sliznice kundy a při vytahování se stavěly, takže vnikaly hlouběji a působily dost velkou bolest. Luisa vytáhla štětku až skoro ven a pak ji zase zasunovala zpět, takže štětiny se opět musely přemístit opačným směrem. Opakovala to asi desetkrát, dost rychle za sebou. Mary Anne skřípala zubama a tekly jí slzy, ovšem nevydala ani hlásku až do doby, kdy štětka opustila kundu a do té Luisa vstříkla opět balónek rudé kapaliny… “Jaúúú… jauuuááá…!!!” vyrazila krátké dva výkřiky a znovu stiskla zuby, celé její tělo se roztřáslo v několika záchvěvech, píča se několikrát křečovitě sevřela a rozevřela.

“Děláš hrdinku, svině, co? No dobrá, tak ji dělej klidně dál. Luiso, deset kubíků céčka do každé kozy, uvidíme, jak se bude tvářit, až jí ta vemena ještě natečou. A silnou jehlu, je to naše hrdinka,” s úsměškem řekla Miss. Luisa naplnila dvě stříkačky a nasadila na ně dlouhé a silné jehly. Přistoupila k připoutané Mary Anne. Ta měla sevřené zuby, ale přesto, když začala silná jehla pronikat bradavkou do mohutného cecku, dušeně sténala nosem, když ale Luisa začala vytlačovat obsah stříkačky do kozy, nevydržela to… “Jáááúiáááúúúááávúí… jáááúúú…!!!” Řev vytryskl z jejího hrdla, znovu a znovu. Druhá koza a další řev. “No a je po hrdinství, co, svině? A to jsme ještě vůbec nezačaly, to je jenom malá předehra! Nerozmyslíš si to? Raději přece říct pravdu?!” “Už jsem… ji řekla…” vyrazila ze sebe. “No jak chceš. Chviličku počkáme, až se ti kozy pořádně nalejou a ztvrdnou.” Popleskala ji po mohutných kozách. Ozval se zvuk, jako by pleskala na bochník chleba. Zapálily jsme si a nevěnovaly jí zatím pozornost. Miss si rovnala nástroje na stolečku a několikrát se podívala vzhůru ke stropu, od kterého nad stolem viselo dost různých řemenů, řetízků s háky a oky, rozporky a další. Naklonila se k řediteli: “Vývěva je v pořádku?” “Je, ale na ty její kozy nemáme tak velké trychtýře,” řekl ředitel. “Nechal jsem ji vylepšit podle toho, co jste mi řekla a funguje to bezvadně.” “To nevadí, já si dovedu poradit, pětky tu jsou, že?” “Ano, ale ty jí byly před půl rokem, posledně se tam už nevešly celé a když dneska dostala céčko a natečou jí kozy, tak je to beznadějné, to se tam nevejde v žádném případě.” “Uvidíme, co se dá dělat. Rozhodně si užije.” “O tom vůbec nepochybuji, jste v tom mistrem.” “Luiso, jak to vypadá?” “Ještě tak dvě, tři minuty, Miss…” Luisa sevřela kozy Mary Anne do dlaní. Značně natekly, zvětšily se a zrudly jako vlčí máky. Bradavky byly silně zduřelé, velké jako pecka od broskve. Miss zvolna dokouřila a pak přistoupila k připoutané Mary Anne. Zahleděla se na kozy, které ležely jako dva melouny na její hrudi. “Máš pořádný vemena, kdybys na nich měla čtyři struky, leckterá dojná kráva by ti záviděla,” uchechtla se. Mary Anne se na ni nenávistně podívala. “Ty si ovšem závidět nemusíš, asi budeš spíše litovat, že taková máš, kurvo. Luiso, dejte jí na bradavky závěsné kroužky!” Luisa položila kolem levé bradavky asi centimetr vysoký kroužek se stahovacím šroubem po straně, jeho otáčením se průměr kroužku zmenšoval. Na obvodu bylo na dvou místech proti sobě připevněno lanko, které tvořilo očko. “Joy, vezměte jí bradavku do peánu a pořádně natáhněte, potřebuji kroužek dostat co nejdále na bradavku,” řekla Luisa a když jsem to udělala, jednou rukou silně táhla kroužek dolů, až bradavka prolezla ven, druhou rukou potom utahovala šroub, takže kroužek se zaryl do kůže a pomalu se stahoval víc a víc k sobě, nakonec zduřelá bradavka čněla ven, zaškrcená u cecku kroužkem. To samé jsme udělaly na koze druhé, vše provázeno skučením Mary Anne. “Odvažte ji a ruce spoutejte za zády!” Udělaly jsme to a postrčily Máry Anne k Miss, která stála opodál. V ruce držela vahadlo a to zavěsila karabinou každým koncem na jednu bradavku za smyčku lanka, shora sjelo další lanko s hákem, ten byl zaklesnut do oka uprostřed vahadla a Miss počala lanko navíjet zpět. Nejprve se navíjelo volně, pak se napjalo a mohutné kozy byly taženy za bradavky vzhůru. Centimetr po centimetru se kozy zvedaly nahoru, až se zaklonila, ale Miss nepřestala… kozy se začaly silným tahem napínat a Mary Anne se skučením stoupla na špičky nohou. Teprve pak Miss vypnula naviják. Bylo jisté, že jakmile se postaví normálně na nohy, napnou se jí kozy ješté více. Miss vzala do ruky elektrický obušek.

“Jenom nám přiděláváš práci, drahoušku,” přiložila obušek na její podbřišek, kousek nad kundu a stiskla vypínač. Ozvalo se hlasité zapraskání, přerušené řevem Mary Anne… “Jáááúúúiii… avauauúúúááá… jáááúúúiii!!!” Jekot se rozléhal místností, Mary Anne sebou zaškubala, ztratila na chvilku oporu pod nohama a celou svou vahou se zhoupla na upevněných bradavkách, kozy se natáhly ještě více za dalšího řevu, rychle hledala špičkami nohou oporu. Sotva ji našla, Miss přiložila obušek znovu na stejné místo a všechno se opakovalo. Znovu a znovu, celkem pětkrát. Mary Anne se začala silně potit, mezi ceckama jí dolů tekl potůček potu. “Ještě nám nemáš co říci?” “Ne… neééé… jste… sviněééé… sadistickáááá!!!” řvala. “Je to možný… zvláště na takovéhle kurvy jako jsi ty…” Miss s úsměškem přiložila obušek k vahadlu… modré blesky s prasknutím přeskočily z kovových hrotů do vahadla… “Auauavááá… jáááúúúviiiááá…!!!” Řev pojednou odumřel a Mary Anne poklesla v kolenou, celou svou vahou visela za natažené cecky. Omdlela. “Nemůžou se jí kozy utrhnout?” strachoval se ředitel. “To ne, něco vydrží, to by musela mít o pěkných pár kilo víc,” uklidnil ho doktor i Miss. “Dobrá, tak pokračujte!” Luisa jí rozvázala ruce a Miss spustila na zem. Ruce jí byly nyní nataženy za hlavu a zavěšeny na rozporku. “Vraž jí do kundy kulovou elektrodu a pak nohy na rozporku, pořádně od sebe!” Miss na vahadlo připjala drát od elektropřístroje, Luisa vsunula do kundy Mary Anne kovovou kouli na řetízku, který visel ven, pod nohou protáhla kabel a zavěsila na něj svorku s druhým kabelem. Nyní dala kolem kotníků speciální kožená pouta a za ta upevnila nohy do široka roztažené k rozporce, uprostřed opatřené okem se zaháknutým lankem. Mary Anne byla stále v bezvědomí. Miss zapjala navijáky a po napnutí lan se tělo pomalu začalo zvedat nahoru. Asi v metrové výši pohyb zastavila, tělo se pohupovalo, prověšené uprostřed dolů. “Nedáme jí pod prdel zvedací pás?” zeptala se Luisa. “Zbytečná práce, dostane pár šoků, trochu jí ještě natáhnu cecky a pak obrátíme polohu, aby jí kozy visely dolů. Sundá se vahadlo a na kozy dostane nejdříve závaží, výprask a pak násosky. Já jí tu svini předvedu!” Miss narážela na nadávku, kterou jí Mary Anne počastovala. Stiskla tlačítko, připoutané tělo sebou trhlo… podruhé… potřetí… “Au… au… jáááúúúvááájáááúúú…!” Probrala se a okamžitě začala řvát. Mohutné cecky sebou při každém šoku zaškubaly, i stehny probíhaly záškuby a celé tělo se chvělo a lesklo potem, který pod kozama, na břiše už tvořil loužičku. Musela jsem v duchu tu holku obdivovat, pravda je, že šoky nebolely, ale velice intenzivně brněly a v kundě to bylo obzvláště znát na citlivé sliznici, navíc vlhké a dobře proud vodící. Většina děvek se při elektroterapii pochcala, Mary Anne nebyla výjimka. Není totiž v silách žádné držet močovou trubici sevřenou, tím také sevřenou kundu, snad jen při malé intenzitě a malém počtu. Při silných šocích má sliznice snahu se od předmětu odtáhnout, tedy kunda se proti vůli roztahuje, tím se pochopitelně uvolní i svěrač močáku a chcanky vytrysknou ven, někdy po částech, někdy mohutným výstřikem. Nicméně jsem tu nebyla na obdivování její vůle, ale na to, aby se přiznala. Skoro jsem pochybovala o tom, jestli pravdu mluvila Jane, zdálo se mi, že je přece zbytečné, aby zapírala, kudy se dostala ven, když už byla na útěku chycena. Dlouhá série šoků ustala, Mary Anne měla zvrácenou hlavu a místo ječivého řevu vyrážela jen neartikulované skřeky a chrčení z úst jí vytékaly sliny a odkapávaly na zem. Miss odepnula elektrodu z vahadel a Luisa za řetízek vytáhla kovovou kouli z její kundy. Vyháknutá vahadla byla zvednuta vzhůru, zaškrcené bradavky naběhly do velikosti velké švestky a měly skoro podobnou modrofialovou barvu. Nohy byly spuštěny dolů a naopak, za ruce vytažena nahoru, karabinky uvolněny a byly přehozeny tak, že vahadlo bylo nad hřbety rukou, musela se otočit a vahadlo dolní bylo znovu připevněno ke karabinám, tentokráte ale bylo na zadní straně nohou. Sotva se držela na roztřesených nohách, avšak ruce, připevněné k vahadlu ji držely vzpřímenou. Naviják začal zvedat spodní vahadlo, lanko se napjalo a zvedlo jí nohy dozadu, takže zůstala viset za zápěstí na horním vahadle. Spodní bylo zvednuto do výše jeden a půl metru a horní naopak do této výše spuštěno. Mohutné cecky visely pod její hrudí… Miss na oka objímek zavěsila těžká litinová závaží… cecky se protáhly dolů a Miss závaží mírně rozhoupala. Miss ji přes napjaté cecky švihla bičíkem, druhá… třetí… pátá rána… řev Mary Anne… “Jáááúúú… ne… neééé… už neééé… áááúúú… prosím… už neééé… jauauauááá… jojojúúúááá…!!!” “Přiznej se, kurvo… ale pravdu!” Prásk, prásk! “Auááá… ano… ano… neééé… jáááúúú… anoóóó…!!!” “Tak co vlastně? Nejdříve ano, pak ne, co si mám z takové odpovědi vybrat, ty kurvo zachcaná?!” Prásk… prááásk!!! “Ano… přiznám… seééé!!!” Rány ustaly.

“Mluv, kurvo!” “Utekly… jsme pryč přes… sklep…” trhaně vyrážela Mary Anne. “Jakým způsobem?” Mary Anne pomalu, potichu vyprávěla v podstatě to samé, co jsme věděly od Jane. Celá se přitom třásla, takže litinová závaží o sebe narážela a vydávala tlumeně cvakavý zvuk. Když dovyprávěla, Luisa jí sundala závaží a počala povolovat objímky na bradavkách. Musela je povolit až nadoraz, aby zduřelé bradavky mohla protáhnout zpět, bylo to provázeno dalším řevem, bolest působilo vracení krve do bradavek, ale i silou prováděné protahování ven, protože byly tak zduřelé, že normálně objímky dolů nešly ani po povolení. Po sejmutí byla spuštěna nohama na zem a za ruce vytažena nahoru. Na kozách byla zřetelně vidět naběhlá místa po úderech bičíku, cecky tím nabyly jakéhosi hrbolatého tvaru koule s ohromně naběhlou bradavkou temné barvy. “Tak vidíš, krávo! Musela jsi dělat hrdinku? Tohle jsi si mohla všechno ušetřit,” usmívala se Miss. “Pamatuj si, že z každé svině přiznání dostanu! Spokojen, pane řediteli?” “Velice, Miss. Opravdu jim dokážete rozvázat jazyk! Tedy je to jasné, druhý pokus o útěk. První trest byl asi mírný, že ji neodradil, zostříme to tedy. Dejte do zápisu… Zadržena na útěku, druhý pokus. Způsob provedení přiznání za použití mírných donucovacích prostředků, které nezanechaly žádné následky. Trest vzhledem k druhému pokusu o útěk zostřený: Třicet dní temnice, deset ran denně, ob den půst, pouze čaj. Tak, to stačí, podepíši to s doktorem. A nyní bez zápisu do její karty! Na záda to bude bičíkem, ran bude dvacet, pak přijdou na řadu cecky, ran bude deset, ale na každý cecek zvláště, rovněž bičíkem. Po ceckách přijde prdel, i tady se trest zvyšuje na dvacet ran, střídavě podle stavu pokožky rákoskou a důtkami. Poslední je na řadě kunda, zde počet ran zůstává, budou uděleny řemenem, případně plácačkou. Při udílení tohoto trestu se současně udělí elektrošoky a to tak, že jeden přívod bude upevněn na elektrodě v kundě, která jí tam bude zasunuta ještě nyní, před odchodem do temnice, druhý přívod podle uvážení trestajícího bude připevněn na bradavky, zastrčen do zadnice, případně zavěšen na uši nebo prsty na nohou, je možno použít i poštěvák. Rozuměla jsi, svině?” “Ochoch… a-ano… rozuměla,” tiše řekla Mary Anne, totam bylo předcházející hrdinství, byla bledá a celá se chvěla. “Luiso, sundejte jí všechno a pak se položí na kozu, já zatím vyberu elektrodu.” Miss se zde dobře vyznala, šla k polici a prohlížela si řadu různých a různě tvarovaných elektrod. Nakonec vybrala zase kouli na řetízku, o dost větší než byla předcházející a navíc celá byla provrtána děrami. “Praktické, nemusí se vyndávat ani při menstruaci,” Miss mi podala stručné vysvětlení. Šly jsme ke koze, na které již ležela Mary Anne s roztaženýma nohama a kundou, potřenou asi olejem nebo vazelínou, protože se leskla. Luisa uchopila každý pysk do jednoho peánu, stiskla a bezohledně roztáhla, až se objevila silně rudá díra do kundy. Za nářku Mary Anne jí Miss počala o mnoho silnější kouli vtlačovat dovnitř… “Jau… jaujau… roztrhnete mě… áááúúú… áááúúú!!!” “Jen se neboj, kurvo, píča se roztáhne, inu trošku to bolí, ale to nic…” Silné zatlačení a koule zmizela v kundě, která se za ní uzavřela, pouze kousek řetízku visel ven. Luisa pustila pysky. “Nuže, můžete ji dát do temnice, je připravena,” prohlásila Miss. Vychovatelky jí pomohly z kozy a podpíraly ji při chůzi, vrávorala jako opilá. Odešly.

“Bylo to skvělé, Miss! A ani to moc dlouho netrvalo, takže se ještě stihnete podívat na pár výprasků. Ty budou vykonány v obyčejné trestnici, mnohé z děvek tu ještě nebyly a tak nechci, aby se při pohledu tady na nástroje hned vyděsily. Mám tam nový nástroj k trestání, je to sice jen vylepšená trestní koza, ale uvidíte sama. Nemusí se již nastavovat výška nohou, při rozdílné výšce delikventek, pouze se posunou šlapky, na kterých jsou chodidla. Tím je zaručeno, že vysoká a nebo malá má vždy zadnici vypnutou zcela vzhůru a navíc, uspořádání šlapek je takové, že na nich stojí s rozkročenýma nohama, tak že v této poloze a v hlubokém předklonu je zezadu krásně vidět i píča, není problémem potom nařídit bití kolmě a nástroj v příhodném okamžiku zasáhne i kundu, pochopitelně zcela náhodně,” usmíval se ředitel.

Seděli jsme v pohodlných křeslech, na stole Permont a pokuřovali jsme, když předtím jsme si prohlédli zařízení. To sice nebylo nutné, protože podobné nástroje jsme měly doma a speciální trestní koza nám byla také známá, jenže my měly už nový typ, obsluhovaný pomocí tlačítek, kde bylo možno trestané třeba zvednout nohu vysoko do strany nahoru a uštědřit jí výprask přes píču, aniž by musela z kozy slézat. Nicméně, byly jsme na návštěvě a tak jsme jeho zařízení pochválily, za to se nikdy nic nedá a dělá to dobrý dojem. “Jsem rád, že jsme všechno zvládli tak rychle,” liboval si ředitel. “Zůstane víc času na to ostatní.” “Docela rychle to šlo, máte pravdu. Jenže to víte, ráda si s vámi popovídám a dneska na to moc času nebylo.” “To je pravda, ale přece ke mně nemáte tak daleko, stačí zavolat, když budete chtít přijet, nemusíte čekat, až se ozvu já,” řekl vyčítavě. “Tady nejde o to zavolání, příteli drahý, spíše jde o čas, ten mi chybí,” povzdechla si Miss. “Máte pravdu, já také kolikrát nestíhám.” “Tak vidíte.” “Mohli bychom začít, ne?” “Jak chcete, příteli, jsou to vaše kurvy.” “Dobrá, jenom pár slov. Slečny vychovatelky, trestaná děvčata přivedete nejprve před nás, aby se Miss mohla podívat i se svými přítelkyněmi. Při tom určím nástroj a směr bití. A byl bych rád, kdyby po připoutání na kozu měly důkladně vystrčené zadnice nahoru a nohy roztažené do stran, píča musí být pořádně vidět. Povídám to jen pro pořádek, vím, že jste obě zkušené. Můžete jít pro první.” “Ještě si pořizujete, doktore, fotodokumentaci?” “Jistěže, však vidíte, jsem připraven!” ukazoval doktor malý fotoaparát v dlani. “Vy už musíte mít tisíce fotek!” “Spíše desetitisíce,” přikývl doktor. Zaklepání na dveře přerušilo rozhovor, přiváděly první dívku. Menší, zavalité děvče, se postavilo před ředitele a hlasem, který se chvěl, řeklo: “Chovanka Winifred Hunterová prosí o potrestání.” Prohlédl ji zběžným pohledem a rozhodl: “Pětadvacet na zadnici, metlou. Začněte!”

Vychovatelka ji zavedla ke koze a pomohla vystoupit na šlapky, nohy jí na nich zajistila, aby nemohly sklouznout. “Předklonit hluboko dolů!” Dívka se předklonila, ruce byly upnuty k nohám kozy a širokým páskem přes záda ještě více přitáhly tělo, takže zadek trčel do výše a pod jeho oblinami, mezi stehny, byla dozadu vyšpulená baculatá dívčí kundička. V této poloze udělal doktor snímek. Metla počala dopadat na vystrčené půlky. S hlasitým mlaskáním dopadala na vypjatou kůži, dívčina prdel se začala rychle barvit do ruda a její nářek se nesl místností. Posledních pět dostala do míst, kde zadek přechází ve stehna a kde je to zvláště citlivé. Každá rána byla doprovázena ječivým výkřikem. Exekuce skončila. Odpoutaly ji a pomohly dolů. Vzlykající dívka měla jasně rudý zadek a viditelně se chvěla. Vzala ruku vychovatelky a políbila ji. “Děkuji… za… trest… slečno…” poděkovala se vzlykotem dívčina. Ještě před odpoutáním doktor udělal další snímek. “Tak další!” Jedna vychovatelka děvče odváděla a ihned po odchodu druhými dveřmi vešla další dívka. Vše se opakovalo, tentokrát byl trest prováděn páskem. Střídaly se jedna za druhou, byla to opravdu přehlídka dívčích prdelí a kundiček, o kozách nemluvě. Malé, větší, zakulacené, kuželovité, také jen ještě malé hrbolky, právě tak kundičky – masité s přiléhajícími pysky, některé mírně odstávající od sebe, jiné už spíše ženské než dívčí, jedna dívka dokonce při zaujmutí příslušné polohy měla píču tak otevřenou, že byla vidět díra i poštěvák. Po jejím odchodu jsem se o tom zmínila. Doktor se pousmál. “Nedivte se, Connie je naše vášnivá onanistka. Více jak rok už pravidelně jednou v týdnu žádá o povolení k masturbaci a měla byste ji přitom vidět! Vráží si do kundy takový vibrátor, že kteroukoliv jinou by to roztrhlo. A jak u toho heká, opravdu jako stará mrdna.” “Tady se opravdu nenudíte, že?” “Tak to máte pravdu, škoda, že se nemůžete zdržet přes noc, jistě byste se pobavily.” “Oh ano, to mi připomíná, že bychom měly už jet. Stejně jsme se zdržely déle, místo vybraných pár děvek jsme jich viděly patnáct,” řekla Miss. “To víte, přišlo to nečekaně a naše návštěva tam zůstala sama, není to od nás příliš zdvořilé odjet pryč, ale naštěstí to došlo pochopení. Mé dámy, zvedejte se, je čas.”

To platilo nám. Pomalu jsme se loučily, Luisa pak vzala svůj kufřík a nasedly jsme do auta. Miss nastartovala a vyjely jsme… Dostaly jsme se na dálnici a auto se s monotónním hukotem rozjelo vyšší rychlostí. “Tak jak se vám líbilo v polepšovně, Joy?”. “Líbilo. Je to zcela podle mých představ, v takovém zařízení jsem si přála pracovat,” přiznala jsem se. “Naštěstí jsem dostala práci u vás a to není vůbec k zahození,” zasmála jsem se. “Víte, že mi ta kozatá čubka připomněla naši Doris?” “To ráda věřím. Doris ale má delší bradavky.” “Má, ale tahle svině je zase měla o mnoho silnější.” “Věčná škoda, že nedošlo na vývěvu, to by byly špunty! Svině, ona se přizná dříve, když takovou dobu zapírala, měla ale výdrž, co?” “To ano, na to jak je mladá, vydržela dost, než to ze sebe vysypala.” “Stejně je to zajímavý.” “A co jako?” “No když to vezmete kolem a kolem, některé ty kurvy vydrží, až se člověk diví a druhé sotva spatři důtky, jsou posrané strachem.” “Má drahá, to je dané povahou, některá ta čubka se při té bolesti i udělá, to jsou ty správné masochistky, některá je tím jenom rozrajcovaná, no a některá se holt bojí rány. Ono se stačí podívat na naši návštěvu, slyšela jste přece Pamelu, že mlátily tu mrchu, až je to rozdělalo a pak se bily navzájem, aby se udělaly.” “To je pravda, o těch se dá říci, že jsou založené tak i onak, sadisticky i masochisticky.” “Ony jsou tak založeny hodně, myslím ale, že mi tři jsme v podobné situaci, při našich hrátkách působíme rády druhým bolest, ale trocha bolesti nevadí ani nám, co jiného to je než bolest, když jsme rozrajcované a kroutíme si bradavkami a mačkáme kozy. Jenže je to bolest příjemná. Některé zkrátka potřebují bolest menší, některé větší, to už je v genech.” “Bylo to zajímavé, pozorovat jejich reakce, většině se při dopadu a následné bolesti sevře prdel, pak se uvolní, aby při další ráně se zase sevřela. Všimla jsem si u té s tou rozevřenou kundou, jak se jí sevře i ta, ale pysky přitom zůstaly rozevřené, u těch menších se svíraly i pysky, to bylo jasně vidět.” “To je tím, že už má píču tak promrdanou, že se díra sice sevře, ale pysky už jsou povolené a tak na stahy moc nereagují. Zato moje píča reagovala, jsem docela slušně mokrá,” konstatovala Miss. Začaly jsme se s Luisou smát a pak jsme musely přiznat, že jsme na tom taky tak. “Nejvyšší čas, abychom byly doma, těším se do bazénu jak malá holka na zmrzlinu,” smála se Miss. Povídaly jsme si a cesta rychle ubíhala, než jsme se nadály, přijížděly jsme před zámeček. Všechny naše osobní služky byly připraveny, sotva jsme zastavily, už byly u auta.

“Nejprve koupel v bazénku, pak večeře,” rozhodla Miss. “Koupel je připravená.” “Skvělé, tak hned jdeme.” Rovnou od auta jsme zamířily do bazénu. Služky nás následovaly a v koupelně nám pomohly odstrojit se a rovněž se samy svlékly. Vstoupily do bazénu a každá začala omývat svoji paní. Hbité a jemné ruce Cindy omývaly moje tělo, cítila jsem se krásně osvěžená. “Co naše návštěva, nenudily se dámy?” zeptala se Miss. “Myslím, že nikoliv, Miss. Nejprve se dívaly asi hodinu na video a pak si do pokojů vzaly svoje služky a… ehm, asi… odpočívaly,” usmála se její služka. “Doufám, že budou spokojené. Óch… to se mi ulevilo, už jsem koupel potřebovala jako sůl…” spokojeně řekla Miss. Vylezla jsem z vody a Cindy mě osušila. Miss i Luisa se ještě v bazénu převalovaly. Kývla jsem na Cindy a ukázala na závěs, za kterým bylo křeslo. “Ještě potřebuji vyčistit píču uvnitř.” Odtáhla jsem závěs a položila se na křeslo. Cindy se začala hned zabývat mojí kundou, tampóny ji uvnitř vysušila a pak nastříkala dezinfekci. Docela příjemně to štípalo. Spokojená jsem slezla dolů, Miss právě lezla z bazénku. “Dobrý nápad, drahá Joy,” pochválila mě. Cindy mi podržela jemný župánek, do kterého jsem vklouzla, osušená Miss se právě pokládala na křeslo, aby se nechala také vyčistit. “Jestli jste hotová, Joy, tak nemusíte čekat, za půl hodiny se sejdeme u večeře,” oslovila mě.

Kývla jsem a vyšla z koupelny, následována Cindy. Ve svém apartmá mně nalila Permont a já si zapálila. Posadila jsem se do křesla. “Tak co, Cindy? Kozy nebolí?” “Ach ne moc, madam.” “Inu to víš, v tom rozpoložení jsem možná přitlačila víc než jsem chtěla.” “To nevadí, madam, hlavně když jste byla spokojená. Proto jsem přece tady.” “Je pravda, že si zatím na tebe nemohu stěžovat a doufám že to tak bude i dál. Neměla bych tě sice moc chválit, abys neměla nos nahoru samou pýchou, no ale kdyby přece jen se ti moc zvedal, dovedu ti ho zase dát dolů, to mi věř čubko. Raději to ani nezkoušej, nebo ti spráskám kozy a sešvihám píču tak, že na to jen tak nezapomeneš. Věř mi, že to dovedu dobře!” “Věřím, madam!” “Napadá mě, že jsem se nezeptala Miss, co na sebe k večeři…” “Jestli chcete, dojdu se jí zeptat, ale…” odmlčela se. “Co ale?” “Moc vám to sluší takhle, jste přitom sexy… Miss vás takhle ráda vidí…” “Jak tohle ty můžeš vědět?” “No… to víte… služky si mezi sebou ledacos řeknou.” “I vy kurvy,” usmála jsem se. “Vás bych chtěla poslouchat, když se bavíte o svých paničkách, to bych se asi dozvěděla věcí!” “Nic špatného, to mi věřte! A o intimnostech vůbec nic, žádná z nás si nedovolí cokoliv vynášet ven.” “No jen aby! Dám tedy na tebe. Přines sem moje šperky!” Cindy mi donesla šperkovnici s intimními šperky. Vzala jsem ji do ruky a prohlížela si je. Vybrala jsem si pár zlatých kvítků s rubínem uprostřed do bradavek, do stydkých pysků jednoduché přívěsky ve tvaru kapek a do poštěváku kuličkový řetízek, jehož předností bylo, že při chůzi se kuličky mezi pysky třely a bylo to příjemně vzrušující. Cindy mi vše upevnila na tělo a pak jsem se zhlédla v zrcadle, byla jsem spokojená. Mohla jsem vyrazit na večeři, a nejen na ni…