Povídka “Čubka II”
Pokračování povídky “Čubka I“.
Těšila jsem se na tento víkend, protože čas, který jsem mohla trávit se svým PÁNEM, byl pro mě vždy potěšením. Ráda jsem si s ním povídala i telefonem, ráda jsem plnila jeho příkazy, které mi zadával na dálku. Ale nic nemohlo nahradit čas, který jsem mohla trávit přímo s ním. Tento víkend měl být ovšem trochu jiný. Neudržím mít nějakou tajnost před svým PÁNEM. A tak když mi přišel email od dalšího PÁNA, který se chtěl kdysi věnovat mé výchově, ale kvůli tomu, že neměl vlastní zázemí to nevyšlo, pověděla jsem to svému PÁNOVI. V emailu mimo jiné byl návrh, jestli by mě nemohl vidět, samozřejmě se souhlasem mého PÁNA, nebo by jsme se nemohli sejít všichni tři. K mému překvapení, můj PÁN na to zareagoval tak, že jsme se tento víkend měli všichni tři sejít na chatě. Nevěděla jsem, jestli mi můj PÁN chtěl dopřát jiný výcvik, nebo mi ukázat, jak mám být ráda, že je mým PÁNEM on. Nepátrala jsem po jeho pohnutkách. Stejně mi to, jako otrokyni nepřísluší. A můj PÁN ví vždy nejlíp, co je pro mě dobré. A tak jsem nevěděla, co mě o tomto víkendu čeká.
I.
Po rozpačitém představení a přivítání se, mi můj PÁN přikázal hned v předsíni se převléci do věcí, co mě očekávali v předsíni na věšáku. Viděla jsem, jak se na mě oba muži dívají. Zastyděla jsem se, ale tu zasvištěl vzduchem bičík a když přistával na mém pozadí, můj PÁN mi tiše povída: „Dělej, čubko, nebudeme na tebe čekat věčně.“ Rychle jsem se vysvlékla a věci poskládala na lavici. Potom jsem si oblékla to malé nic, co nezakrývalo ani kousíček z míst, které jsem obyčejně ukrývala před lidmi. Potom mi PÁN na krk připnul obojek a přikázal mi zůstat v předsíni klečet a s druhým mužem odešli i s taškami do pokoje. Byla jsem zvědavá, co tam asi dělají, ale nemohla jsem špízovat, protože mi PÁN přikázal klečet v koutě. Po hodné době, kdy mě již začali bolet kolena, se otevřeli dveře a směla jsem vstát a jít dovnitř. První, co jsem uviděla byl hák, co visel místo lustru. Na ten mě pomocí řetězu přivázali, ruce jsem měla tak vysoko, že jsem nohami akurát dosáhla na zem. Byla to pozice, kterou jsem už znala a pravdu povědíc, se mi i líbila. Jenomže teď to bylo trochu jiné. Měla jsem být potrestaná za to, že laškovala s myšlenkou, sejít se s tím druhým PÁNEM. I když to bylo jen v mé hlavě, a v mé zvědavosti. Ani nevím, jak na to můj PÁN přišel, ale věděla jsem, že ten trest je spravedlivý. Navíc jsem dostala přes oči šátek a na uši sluchátka. Byl to pro mě nový pocit. Ticho a tma. Najednou mi na zádech přistáli důtky. Říkala jsem si, vždyť si to zasloužím. Vzápětí jsem ucítila šlehu na prsa. Už jsem věděla, že to bude dost těžký trest. Dómové se zřejmě domlouvali, protože rány přistávali pravidelně. Jednou na zádech a zadku, podruhé na prsou, břichu. Spočátku jsem to zvládala v pohodě, bylo to vzrušující, a po pravdě se mi to líbilo. Ale po čase, i když rány byli stále stejně silné, začali víc a víc bolet. Občas některá důtka přistála na mém přirození, což bolelo nejvíc. Už jsem začala prosit o smilování, ale výplata nepřestávala. Tělo jsem měla jako v plamenech. Začala jsem brečet a vykřikovat. V tom mi jeden z nich dal na ústa roubík a druhý mě natřel obě dirky hojně mastí a strčili mi do obou direk robertky. Bylo to příjemné, když ve mně ty věcičky začali vyvádět. Úplně jsem zapomněla na bolest. Dokonce mě oba chvíli pěkně hladili a mé vzrušení stoupalo. Když se blížilo k vrcholku, najednou mě přestali hladit a na mé bolavé tělo začali dopadat další rány. Nechápu, jak jsem mohla vyvrcholit a po chvilce jsem cítila, jak se po mém těle, které mě tolik bolelo rozléva vlna rozkoše. V tu chvíli rány přestali. Cítila jsem, jak ze mě vybírají robertky a uvolňují mé ruce. Potom mi sundali sluchátka, roubík a šátek. „Líbilo se ti to, děvko moje?“, zeptal se mě můj PÁN. Usmála jsem se a potichu jsem řekla, že ano. „Tak, teď se postaráš o nás, čubko. Uděláš nám jídlo a kávu. Pro sebe můžeš udělat kávu taky.“ Když jsem se chystala odejít do kuchyně, ješte mě zarazil, připnul mi na bradavky a na kundu několik zvonečků a potom jsem mohla jít. Jak jsem se pohla, cinkala jsem jak ovce na pastvě. PÁNI se dobře bavili a já byla rudá stydem, ale nemohla jsem nic udělat.
II.
Když jsem přinesla jídlo kávu, už jsem si na své cinkání celkem zvykla. Před mým PÁNEM ležela psí miska, ve které byli nasypané nějaké cereálie, zalité trochou mléka. „Tak čubičko, tu máš svůj příděl. Vem si to támhle do kouta a nech si chutnat.“ I ze druhé strany stola se ozvalo: „Dobrou chuť.“ Zle jsem se na PÁNA podívala, snad si nemyslí, že budu jíst z misky jako nějaký pes. Ale se zlou jsem potázala. Na mé záda přistála taková rána, že jsem rychle popadla misku a sedla si do kouta. Byla jsem uražená, protože jsem hned na začátku naší známosti řekla, že nechci, aby se mnou jednal jako se zvířátkem. PÁN na mě od stolu ještě zahučel, abych misku postavila na zem a nedotýkala se jí rukama. Potom ještě dodal, že to patří k měmu disciplinárnímu trestu a že jestli nechci, aby důtky zase pracovali, tak mám rychle jíst. Co mi jiného zůstávalo. Jedla jsem, ale byla jsem naštvaná a v duchu jsem si říkala: „Tak tohle ti nedaruju. Já si najdu cestu, jak ti to vrátím…“.
Po jídle jsem směla uklidit (jasné, že jsem zase cinkala jako ovce v horách) a potom jsem si mohla vypít kávu u stolu. Když jsme dopili a já odnesla hrnky, dali mi ty hrozné zvonky dolů. Byla jsem jim za to vděčná. Dokonce mi můj PÁN dovolil, abych mu vykouřila ocas. V tu chvíli jsem mu odpustila i zvonečky i misku. Bylo po pomstě. Milovala jsem, když jsem mu mohla kouřit jeho ocas a on mě přitom dirigoval bičíkem. Nejraději jsem měla chvíli, když jsem polykala jeho semeno a ješte chvíli ho jazykem hladila. Jak jsem tak byla sehnutá, ucítila jsem, jak v tu chvíli druhý muž začal mastiř můj anal a vstupil dovnitř. Můj PÁN nikdy se mnou tohle nedělal, protože jsem se bála, že jsem moc malá. Ale asi tím, jak jsem byla mastná, nebo, že jsem byla tak vzrušená, tak to nebylo vůbec bolestivé. A mým tělem se zase začala projíždět nitky vzrušení. Když muž skončil, dovolili mi vstát. Byla jsem vzrušená a když se zeptali, jestli chci, aby se se mnou ještě hráli, přikývla jsem. Lehla jsem si na záda na postel, kterou přesunuli doprostřed pokoje. Zavázali mi oči, zase mi dali sluchátka na uši, a do úst dali roubík. Potom mě přivázali za ruce a nohy. Potom jsem prožila další hodiny slastí a trýzně. Nohy jsem měla doširoka roztáhnuté rozporkou, v obou dirkách jsem zase měla robertky, tentokrát nevrčeli. Chvílemi se nic nedělo, jako by PÁNOVÉ odpočívali a hráli karty. Potom jsem ovšem na svém těle ucítila zase rány. Po těch starých už nebylo ani památky, jen mé tělo bylo citlivější. Důtky občas vystřídal horký vosk, kterým mi pokapali snad celé tělo. Při kvapání vosku, jsem zase došla skoro na vrcholek. Ale když jsem měla toho vrcholku dosáhnout, schladili mi čímsi chladným nejen tělo, ale i mou kundičku. Bylo to k vzteku. Ani jsem jim nemohla vynadat, protože mi dali prozíravě roubík. Potom mi tělo začali zdobit kolíčkami. Hrozně to bolelo. Hlavně kolíčky na kundičce hrozně bolí. A vrchol všeho bylo, když se jeden z nich začal hrát s robertkem v mé kundě. Byla to hrozná bolest, jak to pracovalo s kolíčkami na kundě, ale zároveň to bylo tak vzrušující, že jsem se udělala tak rychle, že mi v tom nemohli zabránit. Potom mě odvázali a dovolili mi jít se do koupelny očistit.
III.
Když jsem se osvěžená vrátila zpět ještě dlouho si hráli s mou kundičkou a análkem. Nechali se ode mě kouřit a když jsem kouřila jednoho, druhý mě mrdal a potom naopak. Když už měli dost, přivázali mě znovu k posteli ale tentokrát jsem ležela na břichu. PÁN řekl, že to je konec trestu a oba dva se zase střídali svými ranami, naštěstí ne moc silnými, spíš simbolickými, na mém zadku a zádech. Uprostřed toho trestu mi na záda zase kapali horký vosk a potom ješte přidali na závěr pár ran. Potom jsem se opět mohla jit očistit od vosku. Když jsem se vrátila, ještě mi zasunuli robertky, a můj PÁN mi dovolil, abych mu usedla u jeho nohou a povídala si s nimi. Měla jsem krásně ubolené tělo, byla jsem šťastná. Ano, můj PÁN vždy ví, co je pro mě nejlepší. Jsem zvědavá, co mi nachystá příště. Co si na mě vymyslí, čím mě zase potěší. Je to krásný pocit – být otrokyně. Teda pokud máte hodného PÁNA, jako mám já.
Jak se vám článek líbil?
Kliknutím na hvězdičku povídku ohodnotíte
