Povídka „Bramborová brigáda“

Jako každý rok, tak i letos nás čekala bramborová brigáda. Tedy hlavně mou přítelkyni, já jsem měl pouze dozor nad její prací a chováním. Přítelkyně tyto brigády ráda nemá a tak se modlila, aby pršelo, byl uragán a vůbec bylo špatné počasí. Ale svatý Petr byl na mé straně a v sobotu byla obloha bez mráčku. A protože vím, jak nerada má přítelkyně sbírá brambory, bylo potřeba jí připomenout zásady správného sběru brambor. A nejlépe se to připomíná rákoskou.

„Přines rákosku!“

„Ano pane“ odvětila přítelkyně a šla si pro rákosku. Nerada, již věděla, co ji čeká a nemine.

„Vaše rákoska pane.“ Vzal jsem si rákosku a řekl:

„Svlékni se a ohni přes pelest!“

„Ano pane.“ Nahá žena se ohnula přes pelest a s chvěním čekala na výchovu.

„Budeš bita a mezi ranami si odříkáš zásady správného sběru brambor! A nezapomeň počítat!“

„Ano pane.“ Občas má přítelkyně zapomene počítat, ale to hned pozná, že to nebylo dobré pro její holou zadnici. Přistoupil jsem s rákoskou v ruce k pelesti, pohladil jsem ženu po vyšpuleném zadečku se stopami po předchozích výchovách. Byl to příjemný dotyk i pohled a tak jsem se těšil. Rákoska zasvištěla vzduchem.

„Au. Jedna. Musím sbírat všechny brambory.“

„Auu. Dvě. Nesmí je zašlapávat do země.“

„Aauu. Tři. Nesmím je házet do košíku.“

„Aaaau. Čtyři. Musím pilně sbírat.“ Holá zadnice se jí hezky vybarvovala a konec ještě nebyl.

„Aaaaaa. Pět. Nesmím při sbírání nadávat.“

„Aaaúúúú. Šest. Košík musím pomalu vysypávat.“

„Aááááá. Sedm. Musím poslouchat Vaše příkazy.“ Rudá jelita na holé zadnici byla pěkná a přítelkyně začínala vzlykat.

„Aáááúúúúú. Nesmím se zašpinit.“ Klasika, zapomněla počítat.

„Neumíš počítat?“

„Umím, zapomněla jsem pane.“

„Kolik?“ zeptal jsem se lakonicky.

„Prosím o deset ran rákoskou na holou zadnici, abych si zapamatovala, že si musím rány počítat.“

„Aáááááú. Jedna.

„Aááúúúúúú. Dvě.“ Jelita přibývala a přítelkyně počítala se slzami v očích. Nemá zapomínat! Po deseti ranách jsem ji poplácal po nahém zadečku a řekl:

„Vstaň a oblékni se!“

„Ano pane.“ Přítelkyně se oblékla, vzala věci potřebné ke sběru brambor a nezapomněla ani na rákosku. Bude potřeba!!!!

Na poli již byly ženy a pilně sbíraly brambory pod přísným dozorem svých Pánů. Na kraji pole byla dlouhá kláda. Sloužila pro trestání žen, které se při sběru provinily. Má přítelkyně položila rákosku na kraj klády k ostatním a šla sbírat brambory.

Po chvilce si vedl jedem z mužů svou ženu ke kládě a brzy se rozlehl polem křik vyplácené ženy. Bylo to příjemné zpestření sběru. Má přítelkyně samozřejmě zašlápla brambor do země. A bylo to brzy! Zřejmě jí ranní výchova nestačila. Tak teď to kvalitnější!!!

„Podívej se, co jsi provedla!“

„Ano pane, zašlápla jsem bramboru do země.“

„Pojď, kláda čeká!“

„Ano pane“ řekla tiše přítelkyně a zachvěla se. Tušila, a správně, že výprask bude důkladný.

„Vyhrň si sukni, stáhni kalhotky a ohni se přes kládu!“

„Ano pane“ řekla žena a začala s přípravou. Na druhém konci Pán již končil s výpraskem své ženy a tak jsem měl kládu jen pro sebe. Přítelkyně se ohnula a s vyšpuleným zadečkem čekala na trest. Mám rád trestání přítelkyně na kládě, proto sem jezdíme. Holou zadnici má důkladně vyšpulenou, při výprasku se snaží, aby se udržela a nohama mrská ve vzduchu. Rozkošný pohled.

„Dostaneš pětadvacet ran, aby ti šlo sbírání lépe!“

„Ano pane“ odvětila žena a začala plakat.

„Prosím pane, to bude bolet prosím….

„To víš, že to bude bolet, dám si záležet, když tak pěkně prosíš“ bavil jsem se. A začal jsem. Rákoska dopadala na ranní jelita, žena vřískala, počítala, mrskala nožkama a poskytovala mi nádherný pohled. Po skončení výprasku jsem jí pohladil po zadečku a ruka mi sjela níž. Oboje bylo velmi příjemné na dotyk a tak jsem si chvíli hrál. Ale napřed povinnost!

„Vstaň, obléknout a sbírat!!!“

„Aannno ppanne“ zavzlykala přítelkyně a vstávala z klády. Strnulejší chůzí došla ke svému řádku brambor, ohnula se, zasténala a začala sbírat brambory. A již se polem rozléhal další křik vyplácené ženy. Přítelkyni se nesbíralo dobře, ale vidina klády a dalšího výprasku ji přiměly ke snaze o co nejlepší výkon. Ale odpoledne ji zadnice již tolik nebolela a tak si myslela, že si může zalajdačit. Omyl!!!! Jak se vzápětí přesvědčila. Když jsme došli ke kládě a dostala příkaz ke svléknutí, podívala se na mě se strachem v očích a začala prosit o slitování.

„Přestala tě bolet zadnice, tak s tebou šijí všichni čerti. Na kládu!!!“ Přítelkyně se ohnula a stále prosila. Nic jí to nebylo platné. Druhých pětadvacet bylo tutových. Během výprasku si přivedl další pán svou ženu ke kládě a tak se obě střídaly v křiku a počítání. Mám rád pohled na kládu s více trestanými ženami. Velmi pěkné!!! Zbytek dne a sběru již proběhl dobře a tak večerní pobavení s přítelkyní bylo nádherné. Holou zadnici měla pěkně zmalovanou a protože nechtěla dostat další výprask, tak se snažila. A dobře!!! Střídal jsem pozice a přítelkyně pracovala rukama i pusou. Ani kapka nepřišla nazmar. Božské!!!!

A jsou i další brigády!!!!! Má přítelkyně se určitě těší!!!!!!