Povídka „Andy 4 – část“

Hans se po chvíli za ohromného funěním do mne udělal – cítila jsem, jak jeho mohutné přirození ve mne pulzuje. Pak ho za mlaskavých zvuků vytáhl. „Hmm, ještě je úzká – to ji přejde“ a začal se smát. Seděla jsem na stole, nohy od sebe a bála jsem se s nimi pohnout. Obrátil se na Silvu, která tam pořád stála vypjatá s rudými prsy od Hansových hrátek. „Vezmi ji do koupelny, pořádně vydrhnout a pak ať je zpátky kundička“. Vzal mne za bradavky a tahem za ně mně sesunul ze stolu. Až jsem sykala bolestí, a do toho mi zevnitř vytékalo jeho sperma. „A pořádně ji vysprchuj i uvnitř – ať je na fotkách jen růžová“ a zase se začal smát“.

Silva se na mne ani nepodívala a vykročila k východu. Šla jsem automaticky za ní. Silva otevřela dveře a prošla na potemnělou chodbu a já za ní. Poté co jsem zavřela dveře, byl rozdíl mezi chodbou a osvětleným ateliérem tak výrazný že jsem na chvíli nic neviděla a vrazila do Silvy předemnou. „Co to děláš, kurvo?“ prudce se otočila, chytla mne za bradavky a vytáhla nahoru tak, že se mi do očí vhrnuly slzy a zůstala jsem stát na špičkách. „Máš ohromné štěstí, že se teď budeš fotit a nemůžu ti dát, co se do tebe vejde. Ale neboj. Však se dočkáš. A drž se zatím ode mne dál, kurvo“ zasyčela mi do obličeje. Pak mne pustila tak náhle, že jsem málem neudržela rovnováhu. Chytla jsem se za bradavky, v kterých mi pulzovala krav a bolest vystřelovala do celých prsou. Pomalu jsem se zase vydala za ní.

Koupelna byla velká místnost – v jednom rohu velký sprchový kout a v druhém obrovská rohová vana obložená zrcadly. Podle fotografických stojanů se světly naskládaných vedle dveří i tady se příležitostně fotilo. „Do sprchy, dělej, a pořádně se vykoupej, nebo tě tak vyspravím, že se budeš fotit někdy jindy“. Zatím co jsem se umývala, stála Silva rozkročená před sprchou ze založenými rukami na těch svých ohromných prsech a bedlivě mě pozorovala. „Neotáčej se ke mně zády, pořádně, pořádně,…“. Neustále mne komandovala.

„Rozkroč se, ještě, ještě, vstrč ji, tak, a teď se hezky začni dělat…“. „No nekoukej, dělej nebo uvidíš, tak, pořádně, pomož si sprchou, tak…“. Stála jsem tam zakloněná, jednou rukou si hrála s poštěváčkem a v druhé držela sprchu a proudem vody si pomáhala. Sama, rozkročená před cizí ženskou, jak placená kurva. Podivným, podivným způsobem mě to vzrušovalo. A pak jsem se udělala. Krásný orgasmus až se mi na chvíli podlomily nohy. Silva se začala smát. „A dost děvko, tak sis užila, stahy té tvé smradlavé kundy ti alespoň pomohli zbavit se většiny spermatu, cos tam měla. Tak se dosprchuj a jdeme“.

Pomalu jsem se domyla, Silva vzala ze skříňky ručník, hodila ho po mně a počkala, až se vytřu. Kontrolovala, jestli jsem opravdu všude suchá. Pak mi podala i nějaké přezůvky se slovy ať nemám na fotkách špinavé nohy jako poslední děvka z ulice, a vykročila bezeslova ze dveří. V první chvíli jsem chtěla odejít zamotaná do ručníku, ale pak jsem si uvědomila, že to si opravdu nemohu dovolit. Jsem přece jen poslušná kurvička. Otrokyně. Byla jsem sama překvapená, jak rychle rozlišuji, co si mohu dovolit a za co bude následovat trest. A já nechci být trestána. Už jsme věděla, že i beze trestu to ještě bude bolet. Hodně bolet.

Vrátili jsme se do ateliéru, kdy byl Hans už sám. Ubrečená holčina už někam odešla. Asi se šla učit, pomyslela jsem si a pousmála se sama nad svým vtipem.

Hans se ke mně pomalu otočil a podával se mi přímo do očí. Pak mne začal pomaloučku hladit po obličeji a přesto, že měl úsměv na rtech, tak ledovým hlasem pronesl. „Vidím úsměv na tvářičce. Zatím si to kurvička může dovolit. Jen jen kurvičkou jakých jsou všude tisíce. Ale teď se bude hodně učit. Opravdu hodně. A bude se moc měnit. Duševně i tělesně. Moc měnit. A pak bude jiná. Už nebude obyčejná kurva. Která za peníze někomu dá. Bude otrokyně, která zadarmo udělá vše. Opravdu vše. Vše co si lidský mozek bude schopen vymyslet. A na příkaz dá komukoliv. Komukoliv. A určitě se tu ještě párkrát v budoucnu potkáme, kurvičko, a to už budeš jiná, to už tě nebudu muset jen šukat. To už si tě budu moc po zakázce třeba na pár dní nechat. A to už se nebudeš usmívat. Teď jsi obyčejná děvka. Ale pak… Pak budeš jiná. Úplně jiná…. Těším se….“ A s pomalým spokojeným smíchem se ode mne odvrátil.

Při jeho slovech jsem se začala trochu třást. Mráz mi běhal po páteři a ztuhle jsem stála nemohouc se pohnout. Jeho hlas se mi vrýval do mozku. A mozek si pomalu uvědomoval, že to je jen začátek. Jen „normální“ začátek. Tohle je jen vstup do nového života. Teď jsem prostitutka. Ale to není cílem. Já mám být hračkou. Já budu hračkou. Pro mé pány. A pro kohokoliv dalšího. Pro jakékoliv hrátky. A budu muset být poslušná. Naprosto poslušná.

Asi jsem i trochu zbledla, protože Hans se na mne znovu otočil a s úsměvem pronesl. „Ted máš hezkou barvu, jdi se nachystat“. A ukázal k velkému fotoaparátu. Za ním visel červený závěs. Od stropu, zakrýval celou zeď a pak pokračoval přes podlahu až skoro k fotoaparátu. Velmi jasně ho osvětlovalo několik reflektorů.

„Sezout“. Vyštěkla na mne Silva. Sezula jsem se a šla nahá před plátno. Reflektory byly tak jasné že fotoaparát i zbytek ateliéru s Hansem i Silvou jako by zmizel. Stála jsme tam sama. Nahá. Velmi jasně osvětlená na rudém závěsu. Jen drobné bzučení reflektorů. „Doprostřed“. Slyšela jsem Hansův příkaz. Rychle jsem se přemístila. „Narovnej se“. Záblesk. Zvuk jak když vystřelí. Blesk jsem kvůli počtu reflektorů nečekala a překvapil mě. Ruce mi samovolně vyjeli k očím. „Necháš ty ruce!“. „Ještě jednou tak to nafotíme později, až se ti zahojí ty rány a modřiny co ti způsobím“ zasyčel Hans. Okamžitě jsem dala zase ruce podél těla.

„Narovnat“. Záblesk. „Ruce nad hlavu“. Záblesk. „Otoč se bokem“. Záblesk. „Ruce podél těla“. Záblesk. „Zády“. Záblesk. „Chytni si půlky“. „Ještě dále“. Záblesk. „Roztáhni si je“. Záblesk. „Více“. Záblesk. „Lehni si, roztáhni a pokrč nohy“. Záblesk. „Ruce za hlavu“. Záblesk. „Dej si konce prstů do kundy ale neroztahuj“. Záblesk. „Roztáhni“. Záblesk. „Teď více“. Záblesk. „A teď nejvíc“. „Pořádně“. Záblesk. „Na čtyři“. Záblesk. Záblesk. Záblesk….

Nevím jak dlouho to trvalo. Hodinu. Dvě. Vyfotil si každou část mého těla. V každé poloze. Lehala a klekal jsem si. Stála i byla na čtyřech. Natahoval ruce i nechával podél těla. Strkala si prsty do kundičky, do zadku. Otvírala jsem pusu i roztahovala jsem si ji rukama. Zvedala prsa i kroutila bradavky k zbláznění. Natahovala poštěváček i stydké pysky. Poslouchala jsem. Nepřemýšlela jsem nad příkazy, jen jsem je plnila.

„Ok končíme“ řekl Hans a bylo slyšet, že někam odchází. Reflektory najednou zhasly a já nic neviděla. Jen před očima jsem měla bílé pohybující se tečky vypálené od reflektorů, ale oči si teprve normálnímu světlu přivykaly.

Silva jen kývla, ať jdu za ní. Rychle jsem přišla. „Chcete se ti na malou, couro?“ Zeptala se. „Ano“ řekla jsem se skloněnou hlavou. Facka že jsem upadla. Rychle jsem se postavila a zase se sklopenou hlavou řekla „Ano paní“. „Myslela jsem si to, jsi tu už dost dlouho“. Poodešla ke stolu, vytáhla z něj umělohmotný nočník a hodila ho po mně. „Dělej“. „Hned“. Dala jsem si ho pod sebe a čapla si na něj. V tom přišel Hans a začal se smát, jak viděl můj vyděšený výraz. Vůbec jsem nebyla schopná se vyčurat. Hans se smál. „No dělej, dělej, to je jen drobnůstka vůči věcem co budeš dělat časem. Tohle je s tím co tě čeká naprosto normální“. A se smíchem se nade mne nahnul a poplácal mě po vystrčeném zadku. „Neboj, teď tě nikdo filmovat nebude. Takové portfolio budeš dělat později, až to bude pro tebe ta nejobyčejnější věc. A budou tě na ně natáčet při mnoha jiných věcech, ale to máš ještě čas.“ A se smíchem odešel.

„Tak dělej, nebo si tu něco najdu, čím ti pomůžu“ vyštěkla Silva. Zavřela jsem oči a soustředila jsem se. Snažila jsem se myslet na něco jiného. Nemyslet, že jsem v místnosti s cizí ženou a klečím nahá na nočníku jako malý fracek. Najednou to šlo. Zvuk dopadající moči na dno nočníku se začal rozléhat ateliérem. Otevřela jsem oči a uviděla Silvu, jak mne s úšklebkem pozoruje. „Začínáš být konečně poslušnou děvkou. Pak budeš tou poslední špinavou děvkou a pak se staneš poslušnou otrokyní. Naprosto poslušnou. Už se těším, až se zase uvidíme. Ráda porovnávám, jaké jste coury na začátku, a jaké jsem ta na konci. Už se na to těším“. Zase mi běhal mráz po zádech

Dočůrala jsem. „Utři se rukou. Vezmi nočník, toaleta pro otroky je támhle. Vylít, spláchnout, umýt. A když už tam budeš, ve skřínce jsou hadry a saponáty vypulíruj ten záchod, ať se leskne. Po těch posledních němcích a jejich focení je všude od hoven“. Silva mne odkomandovala na toaletu. „Jdu zavolat Lukášovi, ať si pro tebe přijede“.

Šla jsem s nočníkem na záchod a zmínka o němcích mi připomněla, že mám možnost si vybrat, kde budu první víkend. Jestli v bordelu nebo točit porno pro německou klientelu. Nevěděla jsem. Vím, že jedno i druhé mne nemine, ale nevěděla jsem. Takové rozhodování normální holky nedělají. Holky, které byly před týdnem absolutně slušné. Takové dělají jen ty nejhorší děvky. Já už byla děvka. Musím něco vybrat.

A hlavu mi zaplavovaly obrazy a představy co mně tam čeká a děs mi procházel celým tělem. Začínala jsem zrychleně dýchat. Za chvíli přijede Lukáš a bude chtít odpověď. Musím něco vybrat, musím něco vybrat…