| |

Povídka “Andy – 5. část”

Když jsem došla na toaletu pochopila jsem, co „foceni pro němce“ znamená. Malá místnustka s jednou mísou a malým rohovým umyvadlem až po strop obložená bílými kachličkami byla neuvěřitelně zacákáná lidskými výkaly do výše asi jednoho metru a na podlaze občas několikacentimetrovou vrstvou. Stála jsem tam s nočníkem v ruce a bále se vstupit. Byla jsem úplně nahá, bosá a ani ve snu mne nenapadlo, že by men někdo donutil abych tam vstoupila. Stalá jsem tam s nočníkém vlastní moči ve dveřích a nevěřícně sledovala tu místnost, jenž jsem měla uklidit. Z toho zápachu se mi zvedal žaludek a měla jsem pocit, že každou chvíli začnu zvracet.

„Obdivuješ ty hovna kurvo“ uslyšela jsem za sebou hlas. Prudce jsem se otočila. Stál tam Lukáš, opřený o stěnu s rukama v kapsách a pobaveně mne pozoroval. Ani nevím jak dloho tam byl, tak jsem byla vyděšená tím co vidím. „Silva mne ani nemusela volat, nějak jsem přesně odhadl kdy už budeš ok a přijel jsem“ řekl s úsměvem a uchechtl se. „No prý to máš uklidit jak jsem slyšel, tak šup dovnitř“.

Nevěřícně jsem se na něj podívala, zůstala jsem stát a nohy se mi třepaly strachem a hnusem. To nemůže myslet vážně! Sex, ponižování, s tím jsem se již smířila, ale něco takového, to nemůže myslet vážně! Ať si mne šukají jak a kde chtějí, ať mne mučí milióny způsoby, ať mne půjčují a prodávaji… Ale s tímhle jsem nepočítala. Padnout na úplné dno. Splnit vše. Absolutně vše…

Pořád jsem tam stála a nemohla ze sebe dostat ani slovo. „Je to na tebe moc brzo?“. „Hmm nějak se ti klepou nohy“. „Možná je nejvyšší čas aby si pochopila že NEJSOU limity toho co budeš dělat a co s tebou bude děláno!“. „Vše co řekneme prostě splníš – rozumněla si?“. Pokývala jsem hlavou a otočila se do místnosti, ale nemohla jsem udělat ani krok jak jsem se třepala po celém těle. „Počítam do tří“ slyšela jsem za sebou Lukáše. „Jedna, dvě, tři…“. Pořád jsem stála neschopna cokoliv říct, cokoliv udělat. „Silvo!“ zakřičel. „Dlouhou“. Vůbec jsem netušila co tím myslí.

„Nočník na zem, to snad zvládneš…“ řekl nezvykle tvrdým a přitom pomalým hlasem Lukáš. Pomalu jsem jej chvějícíma rukama položila. Ruce za záda. Otoč se. Stála jsem k němu zády, dívala se do té strašné místnosti. Třáslo se mi celé tělo. Strachy jsem se nemohla ani pohnout. Chytil mne zezadu za ruce, svými nohami mi doširoka roztáhl mé až jsem poklesla a přirazil mi je každou na jednu stranu dveří. Slyšela jsem přicházet Silvu. „Víš kam, ať to není vidět. Ještě bude tento víkend pracovat“ slyšela jsem Lukáše těsně za mou hlavou. „Kurvička, nejraději bych propíchla ty její kozičky dokud jsou tak malé a citlivé, ale co se dá dělat“ slyšela jsem Silvu někde od podlahy což mne ještě více vyděsilo. „Slibuji ti“ odvětil Lukáš, „že ti ji v nejbliží době přivedu“. „Tak to už se opravdu, ale opravdu těším!“ zaslechla jsem Silvu pořád ještě někde z úrovně podlahy. „Necháš mi ji tu na déle ano? Ať se stačí zahojit“. „Slibuji, pokud to vše natočíč a budeš u toho i novátorská tak tě odměna nemine“ odvětil Lukáš. „A teď už dělěj“.

Jen jsem zacítila závan vzduchu v rozkroku vyvolaný rychlým pohybem ruky a pak je bolest. Strašná bolest. Čistá bolest pronikajíci do mozku. Křičela jsem. Řvala jsem. Tekly mi slzy a teklo mi z nosu a povolil se mi svěrač a vyprazďnovala jsem močový měchýř. Bolest něčeho ostého pronikajícího mi do těla mezi kundičkou a análkem. Něco se do mne zapichovalo a postupovalo – tak to byla ta „dlouhá“. Zmítala jsem sebou a křičela roztaženýma nohama naražená na futra dveří a držena ještě za ruce za svými zády jsem maximálně mohla pohybovat horní polovinou těla. Křičela jsem. Neuveřitelně jsem křičela. A za mnou byl slyšet jen smích dvou lidí…

Jehla přestala postupovat – bolest trochu otupila. Jen jsem sípala. Zoufalýmu pohyby dopředu a dozadu jsem si málem vymkla ramena jak mne Lukáš pevně držel. Přes slzy jsem neviděla a třásla jsem se. Lukášovo „Silvo, určitě to ještě půjde“ mne naprosto zděsilo.

Ještě větší bolest, nikdy bych neřekla, že může být ještě větší. Jehla už mne nadzvedávala jak šla hlouběji těžce a já jen křičela. Mozek už mi vůbec nefugoval. Jen bolest jenž obsáhla vše. A pak zase na chvíli klid. Jehla se zastavila. Bolest se paprskovitě rozebihala do celého těla. Třes. Slzy. Teklo mi z nosu. Nic jsem neviděla a jen jsem se třásla.

„Tak poslouchej Andy“ řekl Lukáš. „Dobře mne poslouchej. Má pro tebe dvě zprávy, jedna je špatná a druhá je špatná. Tedy pro tebe špatná. Tak zaprvé tohle nebyla největší bolest kterou v nejbližší době ucítíš. A za druhé jestli nebudeš absolutně, opakuji absolutně poslouchat tak budeš podobné bolesti zažívat mnohem, mnohem častěji. Rozumněla si?“. Vůbec jsem se nezmohla na odpověď. Jen jsem sípala a jeho slova mi vůbec nedocházela.

„Ven“ zaslechla jsem ho. Silva najednou prudkým pohybem jehlu vytáhla. To už bylo na mé tělo moc. Tma. Probralo mne neuvěřitelné štípání v rozkroku. Roztřesená jsem se probrala na podlaze plné hoven. Lukáš mi držel nohy a Silva mi něčím asi desinfekčním a pálivým polívala rozkrok. Bodavá bolest z té malé ranky mi vystřelovala do celého těla. Už jsem ani neměla sílu křičet. Pustil mi nohy, a já zbytkem těla dopadla do výkalů. Silva z úsměvem odešla. Přes slzy jsem sledovala Lukáše – s pobavením sledoval své kalhoty kdy byly fleky od mých výkálu jak mi bolestí povolil svěrač když mne zezadu držel.

„Mno, budu se muset převléknout. Slyšela si co jsem ti říkal než si omdlela?“. „Ano pane, slyšela jsem“. „Ó dokonce se kurvička naučila mluvit celou větou. No skvělé. Takže rozuměla si jak se máš chovat?“. „Ano pane, rozumněla jsem“. „Uvědomuješ si že vždy když budeš vzpurná bude následovat tvrdý trest?“. „Ano pane, uvědomuji si“. „Uvědomuješ si že se budeš muset naučit snášet mnohem větši bolest a že je to součást tvého výcviku?“. Polkla jsem hrůzou. Roztřásla jsem se když si tělo uvědomilo tu neskutečnou bolest kterou před chvíli prožilo a když mozek začal zpětně si připouštět jaká to byla bolest. „Uvědomuješ si tu kurvičko?!“. „Ano pane!“ řekla jsem rychle.

„Začni uklízet, ať se to tu za hodinu leskne“ řekl důrazně a pořád si men prohlížel jak jsem nazádech ležela v tom humusu. Už se mi ani nezvedal žaludek. Začal jsem se snažit se postavit na nohy. Byla jsem celá ulepená od výkalů. Ruce mi klouzali a přez slzy jsem skoro neviděla. Z rozkroku vystřelovala bolest která absolutně přehlušila zápach, nebo mazlavý pocit po celém těle.

„A jak ses rozhodla pro první víkend“ zeptal z úsměvem. „Máš volbu – když budeš poslušná budeš moci mít občas své malé vlastní rozhodnutí“.

Byla jsem zrovna na čtyřech a snažila se vstát. Těžce jsem oddychovala a snažila se v hlavě srovnat tu otázku jenž mi byla položena. Svobodná volba. Volba prasáren pro Němce nebo prodávat své tělo. Svobodná volba. Rozhlédla jsem se po místnosti ai přez neskutečnou bolest mnou projel hnus. Ještě ne. Teď ještě ne…

„Nevěstinec…“

„Dobrá volba Kurvičko. Kurvičko. Vlastně po tomto víkendu si již toto oslovení plně zasloužíš, to mi můžeš věřit. Jdu se převléknou. Máš hodinu na úklid a na osprchování. Jednu hodinu. Kurvičko. Vlastně budoucí Kurvičko“ zase se uchechtl a pomalu odešel.

Začala jsem se zvedat z podlahy. Utírala si obličej plný slz a hlenu svýma rukama celýma od výkalů a říkala si, že to snad stihnu… Snad to stihnu…

Jak se vám článek líbil?

Kliknutím na hvězdičku povídku ohodnotíte

Průměrné hodnocení 4.3 / 5. Počet hlasů: 6

Zatím nehodnoceno. Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *