Povídka „Personalistka Barbora“

Barbora svědomitě obcházela lidi po firmě s prezenční listinou a nestačila se divit, jaký je enormní zájem o účast na chystaný výprask. Až na pár vyjímek, chtěli všichni vidět trpět mladou nafoukanou Veroniku, která svým namyšleným chováním, intrikami a donášením šéfové jsi znepřátelila ženský kolektiv. Těšily se, že konečně dostane pořádně za vyučenou a naučí se snad i konečně ke slušnému chování!

U mužů to bylo ovšem jiné, ti se těšily hlavně na její kompletně nahé tělo jako takové a mrskání brali jako příjemný bonus, u kterého uvidí zcela beztrestně a nerušeně její zcela nahou vyšpulenou zadničku s kundičkou. Ostatně tohle téma bylo v posledních dnech u mužů debata číslo jedna, která jedním uchem neušla i samotné Veronice!

Jako posledního na prezenční listině, jsi nechala Barbora údržbáře, za kterým musela jít až do své dílny v suterénu budovy. Když vešla po zaklepání do malé dílničky, spatřila svého otravného souseda, myslela že ji snad šálí zrak!

„Ahoj, Barborko copak tě sem přivádí. Co tu děláš Tomáši?!!! Pracuji zde přeci jako údržbář. Slyšel sem že ty, jako personalistka, to sem rád, alespoň se budeme vídat častěji, minule to prcání, bylo takové na rychlo, ale i tak to bylo krásné. Nezopakujeme jsi to, třeba u mě doma, když ti tvůj utekl za mladší?

Ne, to opravdu nechci, jdeš se podívat na Veroniku?! Určitě si mě napiš kočičko, a ty tam výprask nedostaneš…?

Už musím jít Ahoj!!! “

Po slizké debatě naskočila personalistce husí kůže, ta svižným krokem šla předat prezenční listinu, své šéfové, která ji již netrpělivě očekávala.

„Prosím tady je seznam… Hm, Koukám skoro celá firma! Přesuneme to do firemního sálu, vkládám do vás plnou důvěru, tak mě nezklamte, pokud vše zařídíte bez chyby, tak odměna vás nemine, zatím jsem s vámi nadmíru spokojena, jen tak dále…!“

Barboře pochvala s plně vloženou důvěrou zvedla sebevědomí a začala brát zařizovaní jako osobní úkol ve snaze se zavděčit a nezklamat! Začala raději vše řešit od první minuty, ovšem skrze její práci personalistky, to nešlo tak jak jsi představovala a nabírala dost značný skluz, který musela dohánět přesčasy a zařizovat vše v osobním volnu. V neděli, den před firemním výpraskem zjistila, že trestná koza, určená na tyto zvláštní příležitosti je rozbitá!

V čirém zoufalstvím, jí napadla pouze jediná osoba, která by jí mohla v danou chvíli pomoci. Ač věděla, jakou cenu bude muset podstoupit, rozhodla se za ní, stavit osobně domů!

„Ahoj, Tomáši, potřebuji pomoct…!“

Po kupodivu rychlé debatě bez přemlouvání, oplzlých návrhů, či návrhů na sexuální protislužby se vydala dvojce do firmy, aby dali poslední důležitý segment na zítřejší výprask do pořádku!

Během cesty do firmy a opravy trestné kozy, se snažila Barbora alespoň minimálně konverzovat, aby nenastávalo trapné ticho…

„Hotovo…! Moc děkuji, pomůžeš mi ji odnést do sálu? Velmi rád…!“

Koza byla přistavena na místo, kde jindy bývá řečnický pult, aby byl ovšem dotažen i poslední detail, musela nastat další spolupráce s personalistkou a údržbářem, která spočívala v nastavení osvětlení daného místa. Situace potutelně využil Tomáš, a poradil Barboře, aby se přehnula přes kozu s tím, že bude docíleno přesnějšího nasvícením právě od něj!

Nervozní Barbora nad kvapícím časem a přesvědčujícími zkušenostními argumenty souhlasila a bez jakéhokoliv podezření se přehnula přeš kožené polstrování trestné kozy a čekala až Tomáš zaměří dálkově světla tak aby bylo nasvícení místa dokonalé…

Jak velkou důvěru a naivitu vložila do svého souseda, zjistila hned poté, co jí byla zatlačena bedra směrem ke koze a rychle přetažen silný kožený poutací pás přes spodní část zad, který byl ihned zafixován a zabránil tak možnosti většího pohybu a postavení se!

I přes bránící se snahu, nedokázala se oblečená personalistka, jakkoliv bránit, tedy kromě házení rukou a nohou.

„Jau ty hajzle, co to děláš? Pomooc…!

Musíme vyzkoušet i pevnost a funkčnost trestné kozy, přeci nechceš, aby se v den D, zjistilo že je něco v nepořádku. To by se paní Mackové nelíbilo kočičko, věř mi a uvolni se, uvidíš že se ti to bude líbit víc, než na oslavě…!“

Za neustálého přesvědčovaní přehnuté připoutané Barbory, jsi neodpustil Tomáš pravou rukou hladit a plácat, její polo skryté pozadí, které bylo chráněno pouze tenkou vrstvou černých šatu bez ramínek a slušivým spodním minimalistickým prádlem.

Bezmocná žena po pár přesvědčujících argumentech uznala, že nemá cenu se bránit a bude lepší nechat tak svému dominantnímu sousedovy volnou ruku v nadcházejícím průběhu jeho představy o nastavení světel.

„Můžeš jsi pospíšit, byla bych ráda, kdyby už bylo vše hotové…! Tvé přání, je mi rozkazem Barborko“

Spodní díl šatu, se lehkým tahem ocitnul u připoutávacího koženého řemenu. Barbora s nechutí a rezignací čekala, až půjdou dolů i kalhotky, které už moc toho stejně nezakrývali. Je chlípný údržbář v podřepu sundal, až po krátkém kochání, a to velmi pomalu. Spolupracující Barbora dala raději nohy k sobě, aby maličká látka při sundávaní nedošla k úhoně.

S velkým studem, cítila každičký kousek, jak je jí postupně odhalováno ženství. I když už měla Barbora nechtěně tu čest, se intimně na rodinné oslavě s Tomášem poznat, bylo jí z něho stejně zle a každý dotyk jí byl nepříjemný. Po připoutání svých končetin ke trestné koze jí došlo, jak nevhodný oděv dnes zvolila.

„Vidíš málem bych zapoměl…!“

Všímavý Tomáš, ještě jednou potáhnul za šaty a z pod napěchované látky se doslova vysypala velká Barbořiny prsa! Ty ihned začal nerušeně stimulovat k obrazu svému, ale vděku se nedočkal…

Práce s osvětlením započala, ale přeš veškerá očekávaní bylo až moc rychle hotové.

„Tak hotovo kočičko, práce je hotová a teď zábava, můžeme začít… Jasně, jestli je to vše hotové, ihned mě pusť…!“

Odpověď žádná a hromové ticho vyrušilo cinkaní nějakého kovu. Žena více znejistila a chtěla se podívat za sebe, ovšem skrze její vlasy měla minimální viditelnost za sebe! Nemusela dlouho čekat, aby uslyšela svištivý zvuk a ostré hlasité mlasknutí. Ihned následně zacítila ostré zaštípnutí na její zadnici!

„Auu, co děláš ty magore!!! Hehe, přeci sis nemyslela že bych se do práce trmácel jen tak, v neděli, pro tvé krásné oči?! Nejdříve dostaneš výprask jako zlobivá sekretářka a pak jsi s tebou krásně užiju! Hned mě pusť ty hajzle…!“

Tomáš demonstrativně svým přehnutým řemenem, silně tahem proti škubnul přehnutým instrumentem a nahnal silným prásknutím Barboře strach!

V lidu prázdném firemním sále, se rozezněly ozvěnově ostré dopady řemenu na Barbořinu prdelku, která skrze její vemni bílou barvu, pod záři reflektorů vyzývavě svítila!

Prásk, Jauu, Plesk! Pomooc! Auuu. Prásk….

Výprask prováděl Tomáš velkou silou a s radostí. Co rána, ihned zřetelný obtisk řemenu na vyšpuleném zadečku a nemravná mluva z úst podvedené ženy…

„Prásk.. Ty hajzle, toho budeš litovat! Křach! Svině, auuu!!!“

Muž v pozici exekutora, jsi výprask své sousedky užíval a splnil si tímto svůj dlouhý sen. Nadávky a urážky na jeho osobu ho velmi vzrušovali a podněcovali k silnějšímu bití. Avšak více se těšil, až bolest sníží Barbořino IQ na úroveň malého dítěte a začne prosit a slibovat!

Když se všechny stopy po řemenu, slily do jednoho velkého rudě červeného celku, nastala pro Tomáše dlouho očekávaná chvíle.

„Prosím, už néé, auuu, já udělám cokoliv…!“

Ačkoliv byla už Barborka seřezaná jako zlobivá drzá sekretářka, uznal Tomáš ještě za vhodné, provést posledních deset šlehnutí vší silou. Při těchto deseti švihnutí, se muž ujistil, že byla trestná koza spravena zodpovědně. Bičování řemenem, rozvlnilo ženino kypré tělo do velkých pohybů, jak jen pouta a řemeny povolily. Lítající vlasy, nudle u nosu a rudá tvář od pláče, vrátila Barborku do vzpomínek prvního výprasku od Mackové.

Poslední šlehnutí řemenem dopadlo přeš rudé půlky a Tomáš odstoupil, aby se mohl podívat na plody své práce z větší vzdálenosti. Pohled na rudou prdelku, a nekontrolovatelný pláč třesoucí se ženy, dokončil jeho splněný sen. Vydal se za Barborou, kterou začal hladit po vlasech!

„Byla jsi moc statečná, dovol abych tě odměnil….“

Barbora s pocitem, že jí hořící zadeček snad exploduje bolestí, zacítila na svém ženství teplý mužský dech a okamžité zkušené pohyby jazykem, které ji z bolesti, začali přenášet do pocitů slasti.

Díky těmto jazykovým tornádům, začínala chtít víc a víc, této orální péče.  Jako třešničku na dortu Tomáš zvolil středně silné mačkání bradavek a následné kmitání palci po prsních dvorcích…

Vrchol vzrušení byl u Barbory na maximu a všechno co jí její soused před chvíli provedl mu bylo jakoby odpuštěno. Jak mile byl na maximu i Tomáš započala finální fáze nedělní platby v zaměstnání.

Prudký průnik, způsobil ženě opětovné vykřiknutí, ale ihned poté se začínali ozývat sálem milostné vzdechy s přírazy o spráskanou prdelku.

I když to Barbora nedokázala pochopit, tak zažívala jedno z nejlepších mrdání v životě a přála si, aby nikdy neskončilo. Za chvíli se na Barboru dostavil mohutný orgasmu, při kterém Tomáš přidal na rychlosti aby dokončil i on, onu magickou chvíli.  Mohutným výkřikem, vydala žena ze sebe poslední zbytky sil a zůstala ležet přehnutá přes trestnou kozu.  Ani jsi nevšimla že jí byly po čase uvolněny končetiny a ze sladkého opojení byla vyrušena slovy

„Chceš druhý kolo? Cože? Ne! V žádným případě, už musím jít domů! Děkuji ti a uvidíme se zítra! Ještě musím něco zařídit v kanceláři! Ahoj…“ Ačkoliv čekal muž jiné rozloučení, naštvaný nebyl a věděl že se tohle rande povedlo. Dobře věděl, že musí nechat zážitek v ženě uzrát a nikterak na ni netlačit…!

Po velmi náročném dni došla Barbora domů a ve sprše jsi kladla otázku, co to mělo dneska všechno znamenat! Proč se jí mrdání s Tomášem tak líbilo, i když jí není bůhvíjak sympatický a jak je možné, že zažila nejkrásnější šukání právě sním???

 

Po noci na břiše, vstala Bára raději o hodně dříve, aby mohla vše ještě jednou zkontrolovat. Vše bylo dokonalé, až po příjezdu cateringové služby, která dodala občerstvení. Okolo osmé hodiny ranní, se začali dostavovat první zaměstnanci, ti byly doslova ohromeni nad detaily výzdoby, cateringem, typem zvolené hudby a tak celkově…

Jelikož byl důvod, tohoto  firemního setkání jasný, byl pojat hlavně jako půlroční představení prosperity firmy. Během představování obratů firmy za půl rok a různých grafů, odešla Barbora dozadu, kde již čekala Veronika s překříženými rucemi na rozkazy pověřené osoby.

 

Opětovného pozdravu se Bára nedočkala a doufala že bude uražená Veronika spolupracovat a nebude muset být použito nuceného násilí.

„Myslela sem, že budeš asistovat u mého ponížení, doufám že jsi to užíváš, všechno je to stejně kvůli tobě, nesnáším tě a doufám, že tebe a tu druhou čůzu potká brzy stejný osud jako teď mě! Nic sem ti neudělala a že se neumíš chovat je tvůj problém Veroniko, vysvleč jsi všechno a dělej prosím. Tss rozkaz.!“

Barboře se naskytlo samovolné svlékaní mladičké Veroniky a hned jí bylo jasné, proč jsi skoro nikdo nechtěl nechat ujít její „dobrovolný výprask.“ Nemohla se ubránit dojmu, že si snad nahotu před ní Veronika užívá!

„Už je čas, jdeme!“

Po příchodu dvou žen, upřeli všichni zrak pouze na jednu, a to na Veroniku, která šla hrdě nahá směrem ke trestné koze. Ta i přes její situaci, jsi slintající pohledy na její fitness tělo užívala, i když jsi nikdy nemyslela, že ho bude někdy ukazovat takovým chudáků jako jsou její kolegové, kterými spousty doslova opovrhovala!

Při sdělení důvodu, proč jsi nechá dobrovolně Veronika nařezat, se mohli všichni přítomní nerušeně kochat nad jejím tělem.

Mladičká tvář se smyslným malováním. Pevná fitness postava s výrazným sickpackem na břiše, velmi světlé blond vlasy, sahající po úroveň jejich pevných prsou číslo dva, baculatý klín bez jakéhokoliv chloupku…

„Přivažte ji…! Nesahej na mě, půjdu sama…!“

Během poutání vzdorné slečny, začínala Barbora v podřepu cítit včerejší zkušenosti s Tomášem. Její upnuté kalhoty se doslova natlačily na její do fialova zbarvenou prdelku a působily nepříjemné chvíle.

Veronice trestná koza, ještě více zpevnila a zakulatila její zadničku. Po kouknutí za sebe uviděla, jak převážně mužská část publika hypnoticky sleduje, její škvírku na dva prsty, která se díky přehnutí o to více pod zadečkem a mezi stehny vynikla!

Vypracované nohy šli od sebe a byly zafixovány v úrovni kotníku. Zašumění v publiku dalo žene jasný důvod, že se nemá proč stydět a jako provokaci zvolila decentní kroucení a povolovaní se stahováním zadečku, aby se lidé pokochali.

Mackové přišlo tohle vystavovaní se kupodivu zajímavé a čekala s rákoskou v ruce až se mladá Veronika konečně douvelebí!

„Třicet ran!!!“

Veronice se ulevilo nad velkorysostí její zaměstnavatelky, že jí nebude nasázeno padesát, jak bývá u exemplárních trestů zvykem!

Věděla, že jí teď čekají hodně těžké chvíle, ovšem pokud chování při výprasku bude klidné a obdivující, bude pak respektována a udrží jsi svůj dosavadní status ve firmě, jak bývá ostatně nepsaným firemním pravidlem…

Práááásk!

První bílí pruh se objevil a začal nabíhat na hnědě opáleném zadečku, který z bílé barvy přecházel na karmínovou červenou barvu. Nenávist k Aleně, Barboře byla na vrcholu a sní i palčivá bolest!

Prásk, křach, šleh!

Rány dopadaly očividně velkou silou, ale reakce po každé ráně byla pro všechny obdivující. Mladou ženu typovali, že bude po pár ranách řvát a křičet přes celý sál, ale ne! Tohle přesně mladá slečna věděla a tu radost jim způsobit nechtěla…

Ačkoliv po desáté ráně, kapali slzy z očí mladičké Veroniky a makeup se jí začínal rozpouštět, nekřičela a ani neprosila. Poslušně tak s rudou tváří a zatnutými zuby snášela bolestivé mrskání její prdelky…

Každé bolestivé zakousnutí do holé kůže zadečku, víc a víc podlamovalo její vzdorovitost a pýchu a začínalo mladou ženu převychovávat k lepšímu já, i když to nebylo vidět!

Prásk, Křach…

Všudy přítomní obdivovali její výdrž a začínali uznale pokyvovat hlavou. Ovšem pod slupkou silné ženy, začínala panikařit maličká Veronika, která prosila a slibovala že už bude hodná, tu ale po každé ráně dokázala usměrnit a uklidit! Vize její budoucnosti ve firmě byla silná a nechtěla za žádnou cenu projevit před kolegy slabost…

Mrskání nerušeně pokračovalo a sním i mezi debaty kolegů a kolegyň, kterým se výprask velmi líbil. Nejvíce to šlo poznat na mužském kolektivu, kteří měli očividné boule na rozkroku či neklidně seděli na svých židlích…

Prudká dvacátá rána namalovala další pruh, už na krvavě zmrskané pevné pozadí.

„uffff aaaaaa“

„To přeci není možné, no počkej však já tě zlomím a budeš prosit ty drzý spratku!“

Nadávala vnitřně vysoká zrzavá žena! I když se Veronika kroutila bolestí na trestné koze, jak jí pouta dovolily, tak kromě hlasitějšího sténání, žádnou větší emoci neprojevovala! Ačkoliv na to celé publikum čekalo, tak i přeš extrémní bolest na své prdelce, nekřičela a ani neprosila!

Poslední zlomové šlehnutí padlo na sešvihané pozadí a Veronice se ulevilo nad koncem jejího krutého trestu. Moc dobře věděla, že kdyby jich měla dostat ještě víc, nevydržela by!

Zazněl hlasitý aplaus od celého sálu, ke kterému se připojila i samotná Macková. S vypětím všech sil se Veronika po odpoutání postavila, a chytnula jsi své horké bolavé štípající pozadí, chtěla co nejrychleji odejít.

Ovšem dokud nebyl vydán pokyn k propuštění a následnému ošetření, nesměla jít nikam, musela čekat nahá před zraky všech, než uzná šéfová za vhodné ji propustit. Tato bolestivá zkušenost doslova vnitřně zlomila starou drzou Veroniku, které došlo, proč jí tohle bylo všechno provedeno a začala přemýšlet nad svým chováním zcela jinak.

Program firmy pokračoval, ale Veronika se účastnit za trest nemohla, ostatně ani po předešlé zkušenosti neměla vůbec náladu, šla raději domů nabírat síly na zítřejší den a vymýšlet omluvu, kterou bude muset přede všemi říct zítra Aleně…