| |

Povídka “Týden otrokyní”

Nikdy jsem neměla problémy s matematikou nebo fyzikou. Neměla jsem problémy s žádnými předměty. Jenže s příchodem pana profesora Vostrého v septimě se tohle změnilo. Než jsem pochopila, že matematiku musím nejen chápat, ale také denně procvičovat na příkladech, blížilo se vysvědčení. Moje známky rozhodně nebyly špatné. Tak na dvojku. V rámci třídy jsem pořád patřila k těm nejlepším. Jenže já jsem chtěla být absolutně nejlepší, chtěla jsem jedničku. Bylo by to poprvé, kdy bych neměla samé jedničky. A při dobré vůli bylo lze se nechat párkrát vyzkoušet, dostat pár jedniček…

Pan profesor dobře znal mou touhu a svou dobrou vůli mi nabídl. Ale něco za něco. On mi dá z matematiky i fyziky jedničku a já se za to na jeden prázdninový týden proměním v jeho otrokyni. Sexuální otrokyni. Nechám se od svého Pána mučit a pohlavně zneužívat. Přijala jsem skoro bez váhání. Panna jsem už dávno nebyla a teď momentálně s nikým nechodila, Jindřich Vostrý se mi jako chlap nesmírně líbil. A konec konců i o sadomasochistických hrátkách jsem něco věděla a docela mě lákalo to jednou zkusit. Proto jsem podepsala mefistofelskou úmluvu a možná se začínala trochu těšit.

Jako jediná ze třídy jsem dostala vysvědčení se samými jedničkami, pan profesor mi blahopřál a při předávání úřední listiny na mě potutelně mrkl. On své dodržel, teď byla řada na mně. Neměla jsem důvod úmluvu nedodržet, šla jsem do toho přece dobrovolně. A tak osmého července, v den, kdy rodiče odjížděli na dovolenou a já měla deset dnů zůstat doma sama s bratrem, jsem v osm hodin ráno podle pokynu svého budoucího Pána zvonila u jeho dveří.

Můj Pán, docent doktor Jindřich Vostrý, kandidát věd, bydlí ve velmi hezkém a moderním bytě v podkroví jednoho z novějších činžáků na severním předměstí. Měla jsem obavy, jestli nás nebudou rušit sousedé, ale ujistil mě, že o všechno je postaráno.Ze všeho nejdřív mi sdělil celkem obligátní formuli, že se k němu jako Pánovi budu chovat s náležitou úctou, poslouchat ho na slovo, maximálně spolupracovat na vlastním mučení a neudělám nic proti jakémukoliv jeho opatření nebo proti jeho osobě. To mi bylo zcela jasné. Rovněž tak se mi zdálo naprosto normální, že mi odebral doklady, hodinky, šperky a všechny ostatní osobní věci. Nechal mi jen to, co jsem měla na sobě. Ani to ale nemělo mít dlouhého trvání. Můj Pán totiž přikázal, abych se svlékla do naha. I mé oblečení někam odnesl. Když se ke mně vrátil, začalo mučení.

Ze všeho nejdřív mi spoutal ruce za zády. Udělal to tak, že jsem měla paže pevně přitisknuté k sobě a svázané v polovině nadloktí, v loktech, zápěstích a také palce obou rukou přivázané k sobě. Silně mě bolely lopatky, ale můj Pán mě ujistil, že si na to rychle zvyknu. Pak mi podvázal oba prsy i bradavky, to jsem docela dost cítila, ale také mě to moc vzrušilo. Vyholil mi přirození a udělal mi zvláštní provázkové kalhotky – jeden provaz jsem měla kolem pasu, druhý mi procházel mezi nohama a silně se mi zařezával do přirození. Opravdu mě to dráždilo. Navíc mi vzadu přivázal spoutané ruce ke kalhotkám, takže každým pohybem rukou jsem se za přirození ještě víc tahala. Můj Pán mi spoutal i nohy přes kolena, v kotnících a palce k sobě. Dostala jsem ještě na krk kožený obojek a do úst roubík – velkou jasně rudou kuličku z tuhé pryže, do které jsem byla nucena se zakousnout, upevněnou na řemínku. Můj Pán mi jej zapnul v týle tak pevně, že jsem roubík v žádném případě nemohla vyplivnout a ani mi nemohl sám náhodou vyklouznout z úst. Byla jsem takhle spoutaná a pořádně vzrušená. Můj Pán přikázal, abych vstala. Bylo to opravdu těžké, a málem jsem zase hned upadla. Za trest jsem dostala ránu bičem, pořádně to bolelo. A Pán už znovu přikazoval: musela jsem hopkat (snožmo, jinak to nešlo) po pokoji. Nikdy by mě nenapadlo, jak je těžké poskakovat se spoutanými palci. Ale Pánův příkaz jsem musela splnit. A opravdu jsem si zahopkala. Musela jsem skákat dokola podél stěn, nesměla jsem se zastavit. Několikrát jsem upadla, ale dlouhý bič mého Pána mě vždy znovu zvedal a nutil pokračovat. Pak můj Pán rozestavěl po pokoji židle a já musela podle jeho pokynů skákat slalom mezi nimi. Pokládal na koberec různě vysoké hromádky z knih a já je musela přeskakovat, mezi židle napínal provaz a já musela podlézt pod ním – tedy plazit se po břiše. A to všechno dohromady. Hop, hop, vyskočit nad překážkou, hned dolů na břicho a plazit se, hned zase vyskočit a skákat dál. Měla jsem toho plné zuby, ale bála jsem se biče a Pánova hněvu a nutila se skákat dál. Když konečně řekl, že to stačí, a dovolil mi vyčerpaně se zhroutit na zem, hodiny na stěně ukazovaly půl jedné odpoledne. Ale nemohla jsem odpočívat dlouho. Můj Pán otevřel skříňku a já uviděla televizor a videorekordér. Pán poručil, abych si klekla, a také nohy mi přivázal ke kalhotkám. Pustil televizi, zasunul do videa kazetu a pustil ji. Bylo to porno, ale celkem běžný sex – muž a dvě ženy. Podle Pánova příkazu jsem se tedy dívala na pornografický film a zase se dost silně vzrušila. Jenže se mi taky začalo chtít na záchod. Nebylo divu, když jsem od rána nebyla. Neměla jsem jak to Pánovi říct, ale bylo mi jasné, že jestli mu počůrám koberec, pořádně to schytám. A tak jsem zatnula zuby a držela – jenže při sledování toho, co ten muž na videu dělal se svými dvěma partnerkami, při poslechu těch všech vzdechů, sténání a křiku, když jsem sama byla pořádně vzrušená, mě vlastní tělo nějak neposlouchalo. Chvílemi jsem nevěděla, jestli jsem mokrá jenom od vzrušení, nebo už jsem se počůrala.

Naštěstí už film končil a můj Pán si všiml, že se vrtím. Odvázal mi nohy od kalhotek a dovolil mi dojít si na záchod. Samozřejmě jsem si tam ale musela dohopkat a sama si otevřít dveře – stisknout bradou kliku se mi povedlo až na třetí pokus. Až uvnitř mi rozvázal kalhotky. Takovou úlevu jsem necítila už dávno. Ještě jsem musela spláchnout a doskákat zpět do pokoje.Myslela jsem, že zase dostanu kalhotky, ale nestalo se. Můj Pán mi naopak rozvázal nohy. Musela jsem si lehnout na záda a pořádně nohy roztáhnout od sebe. Pán mi je přivázal za kotníky k nohám stolu, abych je nemohla dát k sobě. A aby měl on dobrý přístup k mému přirození. Nechal mě totiž samotnou jen chviličku a když se vrátil, nesl dva vibrátory. Bylo mi jasné, kam patří, můj Pán je tam také hned dostal a ještě je přifoukl. Nikdy v životě jsem nebyla ničeho tak plná. Měla jsem pocit, že už je ze mě nikdy nikdo nedostane, aniž by mě rozpáral. Zatím byly v klidu, ale i to mi docela stačilo. A rozhodně to nemělo trvat dlouho. Můj Pán mi znovu svázal nohy k sobě a pak mi jejich palce přivázal k spoutaným palcům na rukou. Šíleně to tahalo, byla to strašná poloha. Můj Pán uvedl oba vibrátory v mých útrobách do chodu a nasadil mi na oči klapky. Nechal mě ležet na koberci, jeho kroky se vzdálily. Ještě jsem slyšela, jak zavírá dveře. Pak už jsem nedokázala cítit nic než samu sebe.Vibrátory se totiž opravdu činily. Byly důmyslně naprogramované, takže se
neustále měnily rychlosti, rytmus i orientace pohybu a já se svíjela v křečích a bezmocně sténala. S mými chabými zkušenostmi se souloží se to nedalo srovnat ani omylem. Měla jsem pocit, že mě to zničí, bylo to nesmírně vzrušující, ale také to dost bolelo a nikdy mě to nenechalo vyvrcholit. Mou jedinou myšlenkou bylo se z toho dostat, zbavit se toho, ale veškeré pokusy o osvobození byly samozřejmě marné, můj Pán mě zajistil opravdu kvalitně. A vlastně jsem byla tak nějak podvědomě ráda, že se nemohu osvobodit, protože to pořád bylo to nejvíce vzrušující, co jsem kdy zažila.

Nedokázala jsem vůbec odhadnout čas, ale zdálo se mi, že trpím už hodiny, a byla jsem úplně zničená, když jsem uslyšela Pánův smích. Ve skutečnosti byl celou dobu se mnou v pokoji a bavil se tím, jak se vrtím a sténám, mou marnou snahou o osvobození. Teď mi vibrátory vypnul, pocítila jsem to jako úlevu. Sundal mi klapky z očí a odvázal nohy od rukou. Konečně jsem si mohla normálně lehnout a trochu si vydechnout. Viděla jsem na hodiny, bylo půl osmé večer a začínalo se stmívat, takže jsem opravdu trpěla několik hodin. Ty věci byly pořád ve mně, ale to už mi tak nevadilo, když nic nedělaly.

Ale odpočinek se v žádném případě nekonal. Můj Pán řekl, že dnes byl se mnou celkem spokojený, ale úplně bezvadné to nebylo. A že je třeba mě povzbudit k lepšímu výkonu. Přinesl rákosku, sedl si na židli, přehnul si mě přes koleno a nařezal mi na zadek. Myslela jsem si, že jsem na výprasky celkem zvyklá, ale tolik jsem ještě nikdy nedostala. Ani jsem nestíhala počítat rány, jenom zoufale brečela. Konečně mě pustil, svalila jsem se na zem. Zadeček pekelně pálil. Můj Pán odložil rákosku a řekl, že to pro dnešek stačilo a je čas jít spát. Naivně jsem se domnívala, že mě odvede někam do postele, i když třeba spoutanou. Položil mě na zem, rozvázal mi nohy a zase široce roztažené připoutal k nohám stolu. Vyfoukl oba vibrátory a vyndal je ze mne. Jak se hned ukázalo, udělal to jen proto, aby je nahradil ještě většími. Dalo mu dost práce mi je zavést, a když je konečně dostal dovnitř, patřičně to bolelo. Přesto je znovu přifoukl. Měla jsem pocit, že co chvíli prasknu. Navíc mi ještě podvázal poštěváček a nijak jej nešetřil. Prsy jsem po celodenním spoutání měla doslova fialové, obzvlášť bradavky, a silně svědily, ale mému Pánovi to zřejmě nestačilo, neboť provázky utáhl ještě víc a navíc mi na bradavky připnul miniaturní skřipečky. Ihned jsem pochopila, že mezi velikostí a účinností žádný vztah není. Stejné skřipce přišly i na mé stydké pysky. Děsila jsem se, že takhle nebudu moct spát. Obavy se však ukázaly zcela bezpředmětné. Můj Pán mi nasadil korzet a pořádně ho utáhl. Odvázal mi nohy od stolu a tentokrát jen stáhl stehna k sobě. Tím jsem si zároveň mačkala vibrátory ještě víc dovnitř. Můj Pán přikázal, abych si sedla na židli. Hýbala jsem se dost těžko, ale podařilo se mi to. Vyndal mi roubík – jak jsem hned poznala, ne nadlouho. V jeho rukou se objevilo něco, co vypadalo jako pěkně zralé jablko rodinné velikosti. Když jsem si všimla řemínků, pochopila jsem, že to je můj nový roubík. Musela jsem rozevřít ústa, jak nejvíc jsem dokázala, a Pán mi kouli nacpal dovnitř. Zase pevně zapnul řemínek, ale vůbec to nebylo nutné, tu věc by mi jinak než hrubým násilím stejně ven nikdo nedostal.

Říkala jsem si, že bude zázrak, jestli zaručeně vykloubenou čelist ještě někdy někdo dostane na své místo. A ještě pořád to nebylo to nejhorší, co jsem si měla vyzkoušet. Můj Pán totiž přinesl obludné boty. Byly by to celkem hezké černé střevíce, nebýt ovšem podpatku vysokého aspoň dvacet centimetrů a deseticentimetrové platformy. Spíš takové miniaturní chůdy. Když jsem se mohla podívat dovnitř, polil mě studený pot. Otvory pro chodidla směřovaly do té hrozné hloubky skoro kolmo! Můj Pán mi boty obul, lépe řečeno mi narval nohy dovnitř a přezkami připevnil boty k mým nohám. Přikázal, abych vstala. Poslechla jsem. Stála jsem teď vlastně na konečcích prstů a musela se trochu rozkročit, abych neupadla, a byla jsem najednou o patnáct čísel vyšší. Takže přibližně stejně vysoká jako můj Pán. Normálně by mě to mohlo blažit, ale teď jsem nemohla myslet na nic jiného než své ubohé nohy, které začínaly bolet.Můj Pán mi připnul na obojek vodítko a přikázal, abych šla za ním. Odvedl mě na chodbu a postavil doprostřed. Učesal mi z vlasů culík na temeni, přivázal na něj provaz a ten přivázal k něčemu na stropě. Musela tam být nějaká skoba nebo něco, nemohla jsem se podívat. Pěkně to tahalo, ale už jsem aspoň nemohla upadnout, ani poté, co mi přes kotníky spoutal nohy. Na palce u rukou mi přivázal provaz a vedl mi ho mezi nohama, obtočil kolem podvázáním naběhlého poštěváčku a napjatý přivázal k radiátoru na stěně. Také mé prsy a pak i pysky se zanedlouho pomocí provazů orientovaly do různých koutů nevelké, ale pro tyto účely příhodné chodby. Nohy mi můj Pán nějakým způsobem upevnil k podlaze – nemohla jsem se podívat, co dělá, přivázané vlasy mi znemožňovaly pohnout hlavou. Bylo mi jasné, že každý pohyb pocítím těmi nejcitlivějšími částmi svého těla. A můj Pán mě nenechal na pochybách, že se budu muset hýbat. Spustil oba vibrátory, tato důmyslná mučidla uschovaná v mém těle. Přál mi dobrou noc a odešel do koupelny za mými zády.Za chvíli šel do své ložnice. Všimla jsem si toho však jen díky tomu, že se ještě zastavil u mě a lépe mi připnul na pysky jeden ze skřipců. Mé vnímání cele pohlcovaly ony čertovské vynálezy, které řádily v mém přirození a nutily mě se vrtět a vzpínat a tím se bolestivě tahat za vlasy, bradavky, pysky a poštěváček. Osaměla jsem na temné chodbě s perspektivou, že ze spánku rozhodně nebude nic. Že tady budu celou noc stát a trpět, proklínat vlastní tělo a propadat beznaději. Lepkavé kapičky bez přestání stékající po mých nohách však dosvědčovaly, že takovéhle utrpení není stoprocentně nepříjemné – i když mi po odpoledním nácviku bylo jasné, že zůstane jen u mohutného vzrušení, že precizně nařízené vibrátory mi nedopřejí ukojit se. A tak jsem se noci slastné hrůzy děsila a těšila se na ni současně.

A ve svém očekávání jsem se nemýlila. Vibrátory se mnou dělaly šílené věci. Nechápala jsem, že to někdo může používat jako erotickou pomůcku, dokonce náhražku soulože! Nelidské zvuky, které jsem i přes obludný roubík vydávala, musel Pán ve své ložnici stoprocentně slyšet – nepochybuji, že se při poslechu velmi bavil. Ty záludné věcičky se navíc občas na okamžik vypnuly – ale sotva jsem si oddechla, začalo mučení znovu. Nebylo ani pomyšlení, abych jen na vteřinu zamhouřila oči. Když se na chviličku přestaly pohybovat a já těch pár vteřin dokázala myslet na něco jiného než své tělo, v duchu jsem se obdivovala důmyslnosti a genialitě svého Pána, že tohle dokázal vymyslet. A zkoušela hádat, co mě čeká ráno, zítra, celý zbytek týdne. Ale dokázala jsem jen dojít k závěru, že týden s Pánem bude stát za to.Nevím, kolik bylo hodin, zvolna se rozednívalo a celá dolní polovina mého těla se právě otřásala mohutnými vibracemi, když to najednou přestalo. Ne na dvě tři sekundy, úplně. Nejdřív jsem si pomyslela, že se vibrátory třeba porouchaly nebo jim došly baterie. Ale hned jsem pochopila, že je vypnul můj Pán. Objevil se přede mnou a začal mě odvazovat. Byla jsem mu za to velice vděčná, noc mi opravdu dala zabrat. Zase na vodítku mě odvedl nebo spíš odtáhl do pokoje, sotva jsem totiž pletla nohama. Aby ne, prsty jsem měla celé dřevěné. Směla jsem si lehnout, Pán mi rozvázal stehna a kupodivu se mu povedlo bez újmy na mém těle vyndat jak vibrátory, tak i roubík. Předem mě upozornil, že nesmím říct ani slovo, ale stejně bych to asi dokázala až za chvíli – čelisti si musely zvyknout, že je kloub opět pohyblivý. Ostatně jsem zase dostala roubík, vlastně spíš skřipec, do kterého mi můj Pán upnul jazyk. Špička musela vyčnívat z úst, na tu přišel maličký kovový skřipeček. Hodně mi připomínal takzvanou krokosvorku, kterou jsem si pamatovala z fyzikální laboratoře jako pomůcku při sestavování elektrických obvodů. Zatím jsem tomu nevěnovala pozornost, ale stejné svorky přišly i na mé stále podvázané bradavky a poštěváček. Místo vibrátorů jsem dovnitř dostala jakési kolíky, podle chladu asi kovové. Mě hlavně zajímalo to, že měly celkem únosné rozměry – předchozí výplně mi obě dírky natolik roztáhly, že jsem tohle skoro necítila. Napadlo mě, že teď asi neseženu tak velký menstruační tampón, aby ve mně držel a nevypadl. Ale hlouposti jsem rychle pustila z hlavy. Dostala jsem divné brýle, přes které jsem nic neviděla, ale kterých jsem se dotýkala řasami obou víček. Můj Pán mi je přivázal k hlavě. Řekl, že teď mě někam odveze a asi to bude trvat trochu déle, ale že rozhodně nesmím cestou usnout. Ještě chvíli něco dělal. Pak mě zdvihl a už jsem cítila, že mě pokládá snad do nějakého vaku. Vybavil se mi vak na mrtvá těla při katastrofách… Radši jsem na to nemyslela. Můj Pán pytel i se mnou zapnul, hodil si mě přes rameno a nesl. Po chvíli mě položil, jak jsem odhadla, do zavazadlového prostoru auta. To mi potvrdilo zaklapnutí víka kufru. A za chvíli jsem uslyšela startér a cítila, že jedeme.Dobře jsem znala Pánovo auto, tmavý Renault Laguna pravidelně parkoval před školou a moji spolužáci si dělávali legraci, že náš třídní vždycky spěchá z hodiny se začátkem zvonění proto, aby se z okna svého kabinetu honem podíval na parkoviště, jestli tam jeho čtyřkolový miláček ještě stojí. Teď jsem se v tomto autě poprvé vezla – na trochu neobvyklém místě. Na zkroucených rukou se neleželo moc příjemně, ale oproti noci to bylo celkem snesitelné. A jak mi Pán prorokoval, na tah v lopatkách a zádech už jsem si také docela zvykla. Ani nohy mě tolik nebolely, když jsem na nich nemusela stát, každý kousíček mého těla si pořádně vydechl, že už ho nic netahá… Prostě to byla poloha tak akorát, abych po vyčerpávající noci usnula jako špalek. Snažila jsem se dodržet Pánův příkaz, ale nějak to bylo silnější než já… Jenže sotva jsem zamhouřila oči, dokonale mě probrala bodavá bolest. Její záblesk směřoval do jazyka, do bradavek, poštěváčku, kundičky a zadečku. Hrozně jsem se lekla, co to bylo. Chvíli jsem držela, ale hrozně se mi chtělo spát… Zase. Zasažené části těla mě brněly. Vybavila jsem si příhodu z dětství, kdy jsem sáhla do zásuvky, praštil mě proud a pak mě prsty ještě dlouho brněly. A rázem mi to došlo. Moje tělo je zapojené do elektrického obvodu, který se nějakým způsobem spíná, když zavřu oči. Proto ty divné brýle, proto svorky všude možně. Už jsem věděla, co to můj Pán kutil – spojoval skřipečky vodiči s nějakou baterií. Takhle ďábelsky si pojistil dodržení svého pokynu. Zase jsem v duchu nadávala na jeho genialitu. Už jsem se bála i mrkat, snažila se držet oči otevřené, nějak se trochu hýbat, abych pořád neusínala. Přesto mi víčka ještě několikrát klesla, ale elektrický proud mě vždy ihned vytrestal. Zoufale jsem plakala, ale musela jsem to vydržet, nemohla jsem se zbavit brýlí ani vodičů. Proč musím mít za Pána zrovna fyzikáře, proč… Skutečně jsme jeli dlouho. Pak auto zastavilo, Pán mě vyndal z kufru a nesl na mé nové působiště. Položil mě, rozepnul pytel a sundal mi brýle. Byla jsem úplně šťastná a prohlížela si své tělo, které skutečně pokrývala změť kabelů. No, jednou jsem zkusila onanovat s pomocí tenké svíčky, ale zavést si elektrody, to mě ještě nenapadlo. Můj Pán byl zase chytřejší než já. Můj Pán mi nyní sňal všechna pouta, skřipce, vyndal mi elektrody, uvolnil mi ústa a sundal i obojek, takže mi zůstaly jen boty. Nesměla jsem ale mluvit.

Byla jsem v pokoji, který se velmi podobal Pánovu domácímu obýváku. Můj Pán mě vzal za ruku a odvedl do koupelny. Ledovou vodou mi umyl celé tělo, utřel mě osuškou a nějakým krémem mi namazal ty části těla, které zatím dostaly nejvíc zabrat. Pak mě dovedl zpět do pokoje. Chůze v mých botách byla příšerná, ale musela jsem. Vzal mě za ruce a před tělem mi nasadil na zápěstí želízka. Přikázal, abych si sedla na židli. Až teď jsem si uvědomila po výprasku rozbolavělý zadeček, který přes noc pěkně opuchl. Židle ale byla měkká a látka potahu
nikterak hrubá, takže mi nečinilo potíže příkaz splnit. Přede mnou stála mísa s několika velkými pečlivě oškrábanými mrkvemi, hrnek mléka a láhev minerálky. „Jestli máš hlad, můžeš to sníst. Přijdu si pro tebe za půl hodiny,” řekl můj Pán a odešel. Zamkl mě v pokoji. Měla jsem po včerejšku pořádný hlad a žízeň, takže ve mně okamžitě zmizely všechny mrkve, mléko i pořádná část minerálky a říkala jsem si, že bych si dala ještě něco. Ale také jsem byla pořádně unavená a tak jsem s hlavou na stole tvrdě usnula. Spala jsem asi jen několik minut, když přišel můj Pán a vzbudil mě. Zůstala jsem na něho zírat. Měl na hlavě koženou kuklu, ve které byly otvory jen pro oči, nozdry a ústa, a na rukou kožené rukavice. Vypadal rozhodně strašidelně a nebezpečně. Takhle pak přede mnou chodil stále – v masce a oblečený tak, jak jsem ho znala ze školy, totiž v černém obleku s černou košilí a černou kravatou. To, že nosil masku, mě trochu zklamalo. Předtím se mi moc líbil a pohled na jeho příjemnou tvář mi pomáhal snášet všechna záludná mučení, která si na mě vymýšlel. Ale že strávím týden s Fantomasem, o tom se mi zrovna moc často nesnilo. Nicméně jsem si musela zvyknout. Teď s uspokojením konstatoval, že má rád, když se dojídá. Přikázal, abych ještě vypila zbytek minerálky. Najednou do sebe dostat litr a půl vody, to bylo trochu moc. Vypila jsem ji, ale hned se mi začalo chtít na záchod. Poprosila jsem Pána, abych si směla dojít na záchod. Zamračil se a pokáral mě, že mi nedovolil mluvit. Ale na záchod mě pustil. Doklopýtala jsem tedy ve svých hrozných botách na onu místnost. Předtím jsem nebyla celý den na velké straně, teď tedy šlo ven všechno. Utřít si zadek spoutanýma rukama byl trochu akrobatický výkon. Na příkaz Pána jsem použila ještě bidet a pořádně si umyla celé přirození. Napovědělo mi to, kam teď bude směřovat nejbližší mučení.

Můj Pán mě teď nevedl zpět do pokoje. Šli jsme po schodech do sklepa. Byla jsem nahá, a proto mi bylo dost chladno. Představovala jsem si nějakou vlhkou kobku, kterou budu sdílet s bramborami a uhlím. Kobka tam pro mne skutečně byla, ale kupodivu čistá, suchá a i docela teplá, přestože ze všech stran vybetonovaná. Za to mohlo teplovodní potrubí, které procházelo těsně pod stropem. Bylo zřejmé, že mě k němu také bude můj Pán moci dobře přivazovat, pokud se rozhodne zopakovat dnešní noc. Vybavení jinak představovalo několik skob trčících z podlahy a stěn (kvalitní přivazování), sanitární kbelík a v koutě stará šedá deka. Tak tady budu spát. „Tady budeš bydlet,” oznámil můj Pán celkem zbytečně. „Teď na mě chvíli počkáš.” Nechal mě v kobce a odešel.

Přesvědčila jsem se, že dveře jsou zamčené. Byla jsem v úplné tmě, mé vězení postrádalo okno. Ale teplo bylo příjemné a uspávající. Jenže ještě dřív, než jsem po paměti našla deku, abych si zase na pár minut zchrupla, se můj Pán vrátil. Rozsvítil, zamkl za sebou. Nesl pytel, který nijak neprozrazoval svůj obsah. Měl v něm však všechno, co teď potřeboval. Odemkl želízka a sundal mi je s rukou, ale vzápětí mi znovu stáhl paže za zády. Dostala jsem zpátky i obojek a roubík – tentokrát tu menší kuličku, kterou jsem měla včera. Hned mi také podvázal prsy a bradavky. Musela jsem si lehnout na záda na podlahu, roztáhnout a trochu zvednout nohy, můj Pán mi připoutal kotníky ke skobám ve zdi a obrátil pozornost k mému přirození. Zavedl mi oba vibrátory, zase ty menší, ale samozřejmě je hned dofoukl na maximum. Podvázal mi poštěváček a pak odvázal nohy. I na kotníky jsem dostala pouta, ale tentokrát to byl docela dlouhý provaz, mohla jsem dát nohy aspoň čtvrt metru od sebe. Můj Pán přikázal, abych vstala, a zase mi spojil provazem palce u rukou s poštěváčkem. Na obojek mi připnul vodítko a vedl mě ven z kobky. Při každém kroku jsem se za klitoris pěkně tahala.

Mým novým působištěm se stala nefalšovaná mučírna. Při pohledu na všechny ty složité technické pomůcky jsem si ani nedokázala představit, k čemu mohou být dobré, jen ve mně vzbuzovaly obavy. Některé z nich mi připomínaly stroje z posilovny. A na první pohled jsem poznala pohyblivý koberec pro trénink běhu v místnosti. Ten jsem si ostatně měla hned vyzkoušet. Můj Pán přikázal, abych vystoupila na pás, přistavil jakýsi stojan a k němu přivázal mé vodítko, abych snad neutekla. A uvedl pás do pohybu. Táhl mě zpět, musela jsem vykročit, protože spadnout znamenalo pěkně se přiškrtit obojkem. Rychlost zatím byla optimální, abych mohla jít hezky zvolna a mé nožičky příliš netrpěly. Můj Pán si sedl do křesla opodál a začal si číst noviny. Jeho nezájem mi trochu vadil, ale brzy jsem měla co dělat sama se sebou. Pás totiž postupně zrychloval a já tedy musela také, což na mých kopytech a ještě se spoutanýma nohama nebylo zrovna jednoduché. Za chvíli už jsem vysloveně běžela, či spíše klopýtala s neuvěřitelnou frekvencí a děsila se vědomí, že rychleji to nepůjde. Pás mě vzápětí přesvědčil, že ano. Byla jsem pořádně vzteklá, ta hrozná věc pod mýma nohama mě nutila ze sebe vyždímat všechno. A můj Pán si zatím klidně četl zprávy! Když už to fakt nešlo a myslela jsem, že co chvíli upadnu, najednou noviny odložil, vstal a pás zastavil. Ale jen proto, aby mi rozvázal nohy. Pak ho znovu pustil rychlostí, za kterou by se nemusel stydět ani tank. Byla jsem nucena na svých chůdách sprintovat. Přístroj bohužel postrádal tachometr, takže jsem se nemohla povzbuzovat vědomím, jak jsem dobrá, co ještě zvládám. Tímhle během bych se byla na oválu jistě kvalifikovala na olympiádu. Tady jsem z toho neměla nic, jen pot úplně všude, při každém došlápnutí bodavou bolest do chodidel a hlavně přirození. Lil ze mě pot a slzy. V duchu jsem prosila svého Pána, ať už to ukončí, stokrát radši bych teď byla držela třeba výprask. Ale trvalo to ještě dlouho. Pás už nezrychloval, ale i tak to stačilo. Občas jsem zaslechla šustění, když můj Pán obracel stránky, a proklínala ho. Konečně asi dočetl, protože zase přišel a pás vypnul. Odvázal mě od stojanu, zhroutila jsem se na zem. Nohy jsem měla jako z olova, od bot docela zničená chodidla. Pánův bič mě ale přiměl zmobilizovat zbytky sil a vstát. Můj Pán mě dovedl k lavici a dovolil mi sednout si. Utřel mi ručníkem pot, pak přinesl velký kelímek plný vody, vstrčil do něj brčko, vyndal mi kuličku z úst a dovolil mi napít se. Ani mě nemusel pobízet, abych vypila všechno. Byla bych potřebovala znovu pořádně popadnout dech, ale hned jsem zase dostala roubík a můj Pán už mě táhl ven z mučírny. Doufala jsem, že se tam teď delší dobu nepodívám.Na vzdálenějším konci sklepní chodby už byla připravená překážková dráha a mě čekalo něco podobného jako včera dopoledne. Musela jsem běhat slalom mezi překážkami, přeskakovat a podlézat je. Nohy mě sice hrozně bolely, ale bylo to lepší než na pásu, protože už jsem nestála na jednom místě, nic mě netahalo za krk a mohla jsem si sama volit rychlost. No, úplně sama zase ne. Když se mému Pánovi zdálo, že se flákám, jednoduše mě přetáhl bičem. Prosté, ale účinné. Jinak se ale nijak nevyjadřoval, dával jen pokyny, kudy mám běžet. Bylo jasné, co je účelem tohoto tréninku: přimět mě, abych si zvykla na boty a naučila se v nich pohybovat. Pak mi dokonce na chvíli spoutal kotníky a musela jsem absolvovat pár koleček poskoky snožmo. To naštěstí netrvalo příliš dlouho, můj Pán mi nohy znovu rozvázal a na vodítku mě dovedl do kobky.Směla jsem se vyčůrat do kbelíku, poté následovala procedura sundávání pout a mučidel, kterou jsem přijala s povděkem, protože jsem si při tom mohla aspoň trochu odpočinout. Zoufale se mi chtělo spát, ale můj Pán něco takového rozhodně neměl v úmyslu. Nechal mi boty a roubík, na ruce mi nasadil želízka a vedl mě ven na chodbu, tentokrát k vodárně. Celou mě umyl studenou vodou, což mě dokonale probralo, a pak jsme k mé hrůze šli zase do mučírny. Dosud jsem netušila, že se za závěsem skrývá gynekologické křeslo. Zajisté dokonalý mučicí nástroj. Pán mi sundal pouta a přikázal, abych si lehla. Za všechny končetiny, za krk a kolem břicha mě řemeny pevně připoutal. Očekávala jsem, že mi bude něco dělat s přirozením, ke kterému měl teď výborný přístup. Ale k tomu se nechystal. Oznámil mi, že teď dostanu do několika míst piercing. Ať se nebojím, člověk, který mi to bude dělat, je plastický chirurg, ve svém oboru špička a můj Pán sám s ním má nejlepší zkušenosti. Rozhodně to pro mě nemá žádná zdravotní rizika. Ale budu mít zakrytý obličej, protože onen lékař mě v civilu zná a já bych zřejmě nechtěla, aby mě poznal. Ne, to bych opravdu nechtěla, bez odporu jsem si nechala natáhnout na hlavu černý pytel. A pak jsem delší chvíli čekala a neusnula asi jen proto, že jsem byla za všechny končetiny natažená jako žába.Konečně se dostavil lékař. Podle hlasu to byl docela mladý člověk a s mým Pánem si tykali. Třeba bývalí spolužáci, kdo ví. Lékař také pronesl několik uklidňujících frází a pak se dal do díla. Zřejmě byli už předem domluvení, co mi bude dělat, můj Pán to teď jen upřesňoval. Mluvili spolu tiše, ale já jsem byla tak napjatá, že jsem vnímala i jejich dech a tlukot vlastního srdce. O piercingu jsem trochu věděla a docela se mi to líbilo, uvažovala jsem, že třeba časem… ale rozhodně ne teď! Ale bála jsem se zbytečně. Propichování kůže jehličkou vždy trochu štíplo, ale celkově to určitě nebylo tak nepříjemné jako jiné věci, které už jsem od Pána zažila. Lékař mi vždy na dvou místech propíchl velké stydké pysky, po jednom vpichu i malé a vodorovně také obě prsní bradavky. Dotýkal se mě velmi šetrně a i při práci mě tiše uklidňoval, asi poznal, že mám strach. Ale vážně to nebylo nic hrozného. Škoda, že jsem musela mít kuklu, byla bych docela ráda jeho práci sledovala. Takhle jen naplno pracovala moje fantazie, jak to asi bude vypadat.Nedokázala jsem odhadnout, jak dlouho to trvalo, než skončil. Slyšela jsem, jaké pokyny o údržbě dává mému Pánovi: jednou za den piercing vyndat, vyčistit ranku lihem a kroužek před opětným nasazením vydezinfikovat třeba peroxidem. Můj Pán mu to odsouhlasil a společně odešli, ale Pán šel lékaře zřejmě jen doprovodit ven a asi zaplatit za výkon, protože se za chvíli zase vrátil ke mně a sundal mi pytel z hlavy. Tak jsem se viděla. Skutečně jsem měla v bradavkách i pyscích nepříliš velké hladké kroužky ze stříbrolesklého kovu (můj Pán později poznamenal cosi o chirurgické oceli). Kov chladil rány, takže už to nijak nebolelo, a vzhledově se mi to docela líbilo. Bylo mi ale jasné, že „ozdoby” budou sloužit především k rafinovanému mučení. I můj Pán vyjádřil spokojenost a hned mi předvedl, k čemu může mimo jiné piercingy využít. Přinesl zvláštní kolíky (nikdy jsem nezjistila, jestli byly ze dřeva, z plastu a nebo z něčeho úplně jiného) a zazátkoval mi jimi obě dírky. Byly docela velké a můj Pán si dal práci, aby je dostal hodně hluboko, až to skoro bolelo. Vlastně to byl podobný pocit jako mít tam ty vibrátory, jenže u tohohle nebyla perspektiva pohybu. Čerstvě navlečené kroužky posloužily k upevnění a zajištění kolíků v mém těle. Můj Pán nezapomněl ani na podvázání mého poštěváčku a prsů. Odvázal mě od křesla, přikázal vstát a už obvyklým způsobem mi spoutal ruce – protože to tentokrát udělal až po podvázání ňader, provazy mě tentokrát daleko víc škrtily. Dostala jsem znovu i korzet a můj Pán ho utáhl určitě víc než včera. Připnul mi vodítko a vedl mě po schodech nahoru. Konečná byla v pokoji. Musela jsem si kleknout na koberec a můj Pán mi přivázal ruce k nohám. Takhle celá spoutaná a stažená jsem se nemohla ani pohnout. Ve skříňce přede mnou se skrýval televizor a videorekordér – tak trochu jsem to asi čekala. Opět byl na programu pornografický film. Můj Pán mě upozornil, ať dávám dobrý pozor, sedl si opodál do křesla a díval se se mnou. Tentokrát to byla žena a dva muži. Kromě běžného sexu ji svazovali, ale nic příliš hrubého. A především jim skoro pořád kouřila. Bylo jasné, že film je na tohle zcela zaměřený. S orálním sexem jsem dosud měla ještě menší zkušenosti než s klasickým stykem, ale film byl hodně realistický a zase mě pořádně vzrušil. Občas jsem tajně mrkla po Pánovi, jako co on. Rozvaloval se v křesle a díval se asi se stejným výrazem, jako by sledoval předpověď počasí. Rozhodně to nevypadalo, že by byl vzrušený – říkala jsem si, že ten film jistě už mockrát viděl. Vždycky mě jen napomenul, abych se dívala, ale nezdál se být rozzlobený. Přišlo mi to docela směšné – doma by mě přetrhli, kdybych jen strčila nos do pokoje v době vysílání Peříčka, a tady jsem přímo nucena se dívat na porno! Podle údajů na videu trval film skoro dvě hodiny a mně se asi nejvíc líbil jeho závěr, kdy si to ti chlapi udělali navzájem.

Pán potom video vypnul, rozvázal mě, abych mohla jít, a vedl zase dolů do mučírny. Nechápala jsem smysl, ale měl mi dojít velice brzy. Tak, jak jsem byla, mě přivázal k něčemu podobou mezi křeslem a lehátkem. Především si dal práci, abych nemohla hýbat krkem. Zbavil mě kuličky, ale bez roubíku jsem dlouho nezůstala – tím novým byl velký kroužek, který jsem měla vpáčený pod zuby a nutil mě mít ústa široce rozevřená. Ihned jsem zjistila, že kroužek je značně pružný, takže mohu ústa trochu přivřít, ale hned mě to nutí je zase otevřít. Můj Pán mi oznámil, že nyní mě čeká praktický nácvik toho, co jsem právě viděla ve filmu. Následoval odborný teoretický rozbor, kde jsem se mimo jiné dozvěděla, že se tomu říká felace, vulgárně kouření, vyslechla jsem stručný průřez dějinami této formy orálního sexu (již staří Římané, ale ještě před nimi staří Indové a nepochybně i neandertálec…), poté podrobně rozpitval techniku, upozornil, jakých chyb se vyvarovat… Získala jsem dojem, že už to někdy dělal, ačkoliv mi nikdy jako teplouš nepřipadal (to už spíš jako naprostý asexuál a tím se teď ukázal nebýt). Pokud to bylo možné, výborně jsem se bavila – zdálo se, že i můj Pán to bere spíš jako frašku, ačkoliv hovořil a tvářil se naprosto vážně (pokud se dalo mluvit o tváření obličeje kompletně krytého cizí kůži). Udivovalo mě především ohromné množství faktů, které sypal z hlavy (určitě se to celý večer učil). Svou poučnou přednášku zakončil slovy „Je ti všechno jasné?” Když jsem přikývla, šlo se na věc.Křeslo-lehátko se se mnou položilo a nade mě najelo rameno jakéhosi obludného přístroje. Kousek nad mým obličejem v tom byla upevněna maketa ztopořeného mužského pyje. „Teď si budeš chvíli zvykat na to, mít penis v ústech. Když sjede dolů, pokusíš se na chvíli zavřít ústa,” vydal mi Pán potřebné pokyny a pustil to. Nemohla jsem protestovat, že s kroužkem ústa zavřít nemůžu, a ukázalo se to zbytečné – za pár vteřin jsem měla tu věc uvnitř a byla toho skoro plná. Podle příkazu jsem to objala rty. Když jsem pustila, vyjel zase nahoru, ale snad se ani nezastavil a jel zpátky. Opakovalo se to několikrát a mě to vůbec nebavilo. Obludná náhražka ptáka se pohybovala pořád rychleji. Za chvíli to Pán vypnul, ale jen proto, aby vyměnil nástavec za větší. A zase do mě. Za chvíli zase větší… Vyzkoušela jsem jich pět nebo šest, z toho největšího se do mě vešla jen špička. Bylo mi to dost odporné, nácviku orálu jsem měla právě dost. Ale Pán končit nemínil. Sice mě odvázal, ale pak jsem si musela na lehátko kleknout, opřít se o kolmo zvednuté opěradlo a byla zase pevně přivázána. Rameno přístroje se jaksi stočilo, takže mi teď vodorovně směřovalo zase přímo do pusy. Můj Pán mě zbavil roubíku a vyměnil nástavec za něco, co už se opravdu hodně podobalo penisu. Dozvěděla jsem se, že tato maketa je vybavena po celém povrchu snímači, aby byla citlivá jako skutečný penis. V mých ústech se také bude chovat jako skutečný penis a já nebudu mít za úkol nic menšího, než cucat a vydráždit tu věc k orgasmu. S úšklebkem mě ujistil, že tento okamžik zaručeně poznám. A už mi to jelo do pusy. Musela jsem se tedy dát do práce. Vážně to bylo jako kouřit skutečného ptáka skutečnému chlapovi, ale já jsem věděla, že to není chlap, protože jsem před sebou místo rozkroku viděla kovové součásti stroje. Můj Pán stál kousek ode mě, hleděl na monitor, kde zjevně viděl, co se zrovna děje uvnitř mých úst, a říkal mi, co dělám špatně, jak to mám dělat, kde mám přidat… Najednou z toho do mě něco vystříklo a chutnalo to dost divně.

Pochopila jsem, že tohle je ten slibovaný orgasmus. Můj Pán se smál mému výrazu a pak řekl, že příště by to chtělo rychleji. Penis vyjel z mých úst, ale sotva jsem si olízla rty, zase se tam vrátil. Posléze byl vyměněn za větší a tak dál… Nekonečně dlouho jsem kouřila falešné penisy, některé se v mé puse samy hýbaly, jezdily rychle dovnitř a ven, zkrátka jako opravdový chlap.Taky jsem si vypila spoustu té divné tekutiny. Nevím, jestli to mělo chutnat jako sperma, to jsem nikdy dřív neochutnala. Stejně jsem se pořád dívala na svého Pána a říkala si, proč sakra musím dělat takovouhle pitomost, když metr ode mě stojí nádherný chlap. Proč si to nemůžu zkoušet rovnou na něm – za předpokladu, že mě s tímhle moří, abych pak v posteli s ním zaválela. Jestli to má jiný účel, tak jaký, proboha. Marně jsem přemýšlela nad pohnutkami svého Pána. Proč mě nepustí ke své okrase? Bojí se, že bych ho kousla? Proto, že by to tak dlouho nevydržel? Nebo mě vůbec nechce? Z toho posledního mi bylo dost smutno.Až ve chvíli, kdy na mém výkonu nenašel žádnou chybu, přístroj vypnul a mě odvázal. Zase kulička do pusy. Jazyk a rty jsem měla dokonale dřevěné. Pořád jsem ale musela myslet na to, proč si ode mě můj Pán nenechal doopravdy vykouřit. Na to, že jsem do tohohle podniku šla vlastně i kvůli vidině, že se s ním vyspím. Zatím jsem ho ani neviděla nahého nebo v nějakém erotickém oblečku, od dnešního rána jsem z něj neviděla vůbec nic. Ale konec konců to mělo být mučení. Tak jsem jen nechápala, proč nevyužije toho, že tady má holku, kterou může snadno přinutit úplně ke všemu. Proč si mě nepřijde aspoň trochu ošukat. Jedině snad, že by tu měl ještě nějakou. A nebo na to fakt není a vyžívá se jenom v úchylárnách, které mi dělá… Ale to by mě fakt mrzelo.

Nicméně za chvíli jsem přestala myslet na hlouposti a myslela jen na svůj ubohý zadek. Můj Pán prohlásil, že dneska to se mnou docela šlo, ale že to mohlo být ještě lepší a konec konců prevence je důležitá… a zkrátka jsem zase dostala pořádný nářez. Tušila jsem, že z rákosky a mého zadečku se stanou dobří přátelé.Když mě pustil, směla jsem si dojít na záchod, totiž na kbelík ve své cele. Můj Pán ho odnesl, ale hned se vrátil a začal se mi věnovat. Na noc jsem opět dostala velký roubík a velké vibrátory – za dva dny už se mi ale obě dírky trochu roztáhly, takže teď nebyl až takový problém do mě ty dvě věci dostat.Nevýhodou bylo, že je můj Pán mohl o to víc nafouknout, abych zase byla úplně nacpaná. Boty mi nechal, pevně mi spoutal nohy a položil mě na deku v rohu. Důkladně mě přivázal ke skobám ve stěnách a podlaze – jenže ne za končetiny, krk nebo tak něco, tentokrát jsem byla upoutána jen a pouze za všechny své piercingy a poštěváček. Bylo to zrádné – mohla jsem se trochu hýbat, ale každý pohyb jsem zatraceně cítila. Na bradavky a klitoris mi můj Pán přidal ještě skřipečky, prohlásil, že se mám pořádně vyspat, protože zítra dostanu zabrat, a odešel. Osaměla jsem a vážně si užívala toho, že můžu ležet, nic se ve mně nehýbe a i stálé tahání za citlivá místečka je takhle v klidu celkem snesitelné. Byla jsem toho názoru, že zabrat už jsem dostala, a tak jsem radši ani nemyslela na to, co mě čeká další den. Vím o sobě, že se v noci dost vrtím, a bylo mi jasné, že se při tom budu tahat a budit se. Ale únava po dvou dnech plných vyčerpávající bolesti a neméně vyčerpávajícího vzrušení způsobila, že jsem za pár okamžiků spala tím nejtvrdším spánkem.

Ještě téže noci jsem ale měla přijít na to, jak krutě jsem podcenila ďábelskost svého Pána. Zdálo se mi, že spím jen pár minut, a asi jsem se v odhadu moc nespletla, když mě cosi neurvale vytrhlo ze zaslouženého odpočinku. Cítila jsem v sobě pohyb a do prsů a poštěváčku mě cosi ostře periodicky bodalo. Nejdřív jsem to vůbec nechápala, ale pak mi došlo, že to se daly do práce mé vibrátory a ještě navíc dostávám zásahy proudem, naštěstí ne moc silné. Předtím ve tmě jsem si nevšimla, že to, co mi můj Pán připevňoval na bradavky a klitoris, byly ve skutečnosti kontakty, drátky spojené asi s baterií. Bolestí a současně vzrušením jsem se samozřejmě vrtěla a tím se podle předpokladů zatraceně bolestivě tahala. A najednou, jako když utne, to přestalo. Byla jsem ve střehu, že to za chvíli začne zase, ale když se nic nedělo, moje víčka znovu přemohl spánek.Ne nadlouho, probudilo mě to samé a bylo to úplně stejné. Pár minut mučení a náhlý konec. Tentokrát jsem se snažila udržet bdělá, v přesvědčení, že to zase spouští mé usnutí či tak nějak. Ale kdepak, tělu se už nedalo poroučet. Usnula jsem jako miminko – a blaženě spala, dokud se ve mně nezapnuly vibrátory.Takhle to šlo celou noc s periodou mně neznámé délky – snad půl hodiny, snad hodina, nepočítala jsem to. Vždycky pár k nepřežití dlouhých minut utrpení a pak příliš krátká chvilka klidu. Nejdřív jsem byla hlavně rozzuřená, potom už jen zoufalá ze své bezmoci. Nad ránem jsem ležela s otevřenýma očima, protože už jsem nedokázala usnout s vědomím, co a jak brzo mě vzbudí, a s děsem očekávala, kdy to zase začne. Čas utíkal nechutně pomalu. Vlastně už jsem si i přála, aby tu bylo ráno, aby mě můj Pán přišel odvázat a dělal se mnou cokoliv, třeba mě seřezal do krve, jen už ne tohle… Vibrátory mě pořád intenzívně dráždily a mechanicky vzrušovaly, ale už mi to bylo vysloveně nepříjemné, byla jsem z toho zhnusená. A nejhorší byla nejistota, kolik je vlastně hodin, kdy to skončí, jestli to vůbec někdy skončí… Zkrátka ve chvíli, kdy se rozsvítilo, vešel můj Pán a vypnul ten hrozný mučicí nástroj, už mi to bylo dost jedno, protože jsem byla ještě tisíckrát unavenější než večer. Ale na Pána jsem se vlastně nezlobila. Už proto, že mě pozdě, ale přece vysvobodil. A teď mě také zbavil úplně všeho (vyjma bot, ale ty už byly to poslední, co mi vadilo) a dovedl do vodárny, aby mě umyl ledovou vodou. Ta mě probrala a občerstvila – ale také jsem si uvědomila, co postrádám. „Můj Pane, prosím vás, můžu Vám něco říct?” „To už jsi udělala,” ušklíbl se. „No, tak co chceš?” „Prosím vás, mohla bych dostat kartáček na zuby?” „Jasně,” přikývl, želízky mě beze slova za jednu ruku připoutal k trubce a odešel. Opřela jsem se o stěnu a zavřela oči. Chviličku spát… I ta chvilička mi stála za to. Ale už tu byl zpátky můj Pán s kartáčkem, tubou zubní pasty a kelímkem na vodu. Vyzkoušela jsem si, jaké to je čistit si zuby spoutanýma rukama. Leč povedlo se. „Ještě nějaké přání?” zeptal se, jako by mi tím dával najevo svou trpělivost. „No… hřeben.” Změřil si mě pohledem. „To to nemůžeš říct všechno najednou?” Už byl asi trochu naštvaný. „Ne, nic víc už nechci, nezlobte se, můj Pane…” Tentokrát mě ani nepřivazoval a odešel. Stejně jsem neměla pomyšlení na útěk, stulila jsem se v koutku a zase několik minut spala. A pak jsem si poprvé v životě rozčesávala vlasy spoutanýma rukama.Můj Pán mě odvedl do mé cely a zamkl. Okamžitě jsem byla na dece a usnula tak tvrdě, že mě při návratu musel vzbudit. Přinesl mi snídani – misku s několika kedlubny nakrájenými na čtvrtky, hrneček mléka a láhev minerálky. „Přijdu za půl hodiny,” řekl stroze. Nasypala jsem to do sebe s vědomím, že mám před sebou celých třicet minut nerušeného spánku. Měla jsem slušnou žízeň, ale vypila jsem jen mléko, protože jsem předpokládala, že mě stejně přinutí vypít vodu, až přijde. A blaženě usnula…Ve svém odhadu jsem se nemýlila, můj Pán do mě skutečně nalil celý obsah láhve naráz. A tak jsem hned musela na kbelík. Potom mě spoutal – chtělo by se říct „jako obvykle”, tedy paže k sobě, podvázat prsy, poštěvák, do kundy a zadku kolíky, obojek, roubík. S tím rozdílem, že roubík představoval gázový polštářek do pusy a šátek přes pusu. Proti změně jsem neprotestovala, roubík mi absolutně nevadil. A také tentokrát bez korzetu. A můj Pán už si mě vedl na řemenu nahoru po schodech.

Hned jsem pochopila, čím se v uplynulé půlhodině zabýval. Pokoj byl zcela vyklizený, zmizel stůl, křesla, všechny skříňky byly těsně u stěn. A on sám, což mi tak podstatné nepřišlo, vyměnil kravatu za motýlek a místo černých kožených měl bílé bavlněné rukavice. A ihned mi objasnil, co se bude dít. „Chodila jsi do tanečních, že.” Přikývla jsem, nebylo to tak dávno. „No výborně, takže si dáme, totiž dáš, takové malé opakování.” Tancuju docela ráda. Ale ve svých kopytech, s kolíky vraženými do přirození, se zkroucenýma rukama? Můj Pán se chystal mě přesvědčit, že to jde. „Nejdřív si zopakuješ polkové kroky. Tak šup. Krok sun krok, krok sun krok, raz a dva…” Musela jsem, ale přirozeně to nestálo za nic. Hlavně kvůli tomu, že to, co jsem měla na nohách, mělo do lodiček daleko. „Úplně špatně. Znova. A odpusť si ty ksichty!” Raz a dva, raz a dva, raz a dva… „Jakž takž. Teď s hudbou.” Z věže se ozvala ryčná dechovka a já musela poskakovat po pokoji v jejím rytmu. Ale Pán už byl celkem spokojený. „Dobře. Tak teď blues.” Následovalo tango, waltz, foxtrot, valčík. Ten už mi dal docel zabrat, ale Pán byl nekompromisní. Jenže mělo přijít to nejhorší: přechod od standartu na latinu.

„Jive. Nejdřív normálně, potom branku, smyčku, otočku. Přece to umíš.” To jsem si taky myslela. Jenže na chůdách… Prostě mi to ne a nešlo a Pán se zlobil. „Ty si ze mě bude dělat srandu? Já tě varuju, otrokyně, budeš tady tak dlouho, dokud to nepůjde, já mám času dost! A jestli se ti to nelíbí, tak si může po tobě zatancovat bič!” Úporně jsem se snažila, ale nedařilo se. A tak mě Pán opravdu tím bičem přetáhl. Vzlykala jsem a dřela dál, ale na hudbu jsem to prostě nestíhala. „Ach jo. Tak to zkusíme jinak.” Můj Pán mi rozvázal ruce a ihned mě uchopil do tanečního držení. Pomalu odpočítal doby. „Raz, dva, tři, čtyři, á!” A musela jsem se nechat vést a najednou to šlo. Nejdřív jenom základní krok, potom i figury. Okamžitě jsem poznala, že můj Pán tančí bravurně. Inu, to se mu to hopsalo v tanečních polobotkách! Dokonce mě naučil do džaivu i novou figuru, kterou jsem dosud neuměla. A mně se to hrozně líbilo.Program pokračoval chachou, sambou a rumbou, potom jsme si v páru zopakovali i klasické tance a pak už Pán jen pouštěl hudbu a nechával mě poznat tanec a začít. Potvrdilo se pravidlo, že s vynikajícím tanečníkem se tančí dobře i úplnému nemehlu – samozřejmě se nepovažuju za nemehlo, dokonce si myslím, že tančím dobře, ale se svým Pánem jsem si to opravdu vychutnala. Hrozně jsem se bála, že teď, když už mi to jakž takž jde a kopýtka mě poslouchají, mě Pán znovu spoutá a nechá tančit samotnou, ale nestalo se, asi ho to také bavilo. Zjevně měl dobrou náladu, usmíval se na mě, občas něco prohodil a klidně mě nechal, abych se mu dívala do očí. Představovala jsem si, jak to tomuto muži musí slušet na parketu (samozřejmě bez té strašné masky!), přemýšlela, kde se v matematikovi bere takový cit pro hudbu, a snila, že si s ním třeba jednou zatančím… Ovšem za předpokladu, že se dožiju konce týdne a že se můj Pán nerozhodne si mě nechat v otroctví (pokud by mučení mělo nadále spočívat v tanci, ani by mi to nevadilo). Nechal mě, abych si z množství cédéček sama vybrala několik skladeb, a potom sám obrátil hudební téma k ryze modernímu. Když jsem tedy ve svých
botičkách zvládla i rock´n´roll, makarenu a ryčné disko, zakončil můj mistr lekci nádherným ploužákem. I Will Allways Love You od Whitney Houston, pohádka. Bylo to úžasně romantické. Tiskli jsme se k sobě, pevně se objímali, hlavu jeden druhému na rameni, a byli jsme u sebe tak blízko, že jsem jasně cítila jeho tlukoucí srdce… Pro mě to bylo takové malé soukromé milování a bylo mi moc líto, když dozněla píseň a tím skončilo „malé opakování”. Můj Pán mi poděkoval za tanec, uklonil se, ale tím také jeho galantnost skončila, protože mi hned
zase stáhl paže. Musela jsem si sednout, spoutal mi i nohy, přivázal mi je k palcům na rukou a odešel. Zůstala jsem ležet na koberci bez možnosti pohnout se, ale vůbec se mi nechtělo spát. Pořád jsem myslela na tanec s Pánem…Vrátil se za chvíli s videokazetou v ruce. Nepochybovala jsem o obsahu. Opravdu mě čekala další lekce porna – a tentokrát byla tématem zcela jednoznačně soulož. Spoutaná žena, bez ustání píchaná třemi muži. Po něžné písničce to byl trochu tvrdý návrat do reality otrockého života, ale co se dalo dělat. Za chvíli už jsem zase byla strašně vzrušená.

Po skončení mě odvedl dolů. Tak trochu jsem očekávala, že bude následovat trénink soulože, a byla jsem na to docela nadržená. Dokonce i s tou vidinou, že si to se mnou místo mého Pána zase rozdá nějaká mašina. Můj Pán mě skutečně položil na mé známé lehátko, tentokrát na břicho, a nohy mi přivázal tak, aby měl (on nebo spíš zase jakýsi stroj) dobrý přístup k mému přirození i zadku. Pak mi samozřejmě učinil teoretickou přednášku o pohlavním a análním styku, do nejmenších detailů rozebral techniku, pohovořil snad o několika desítkách poloh a všechny mi ukázal na fotografiích. (To už mohl tu Kámasútru přinést celou a nechat mě to nastudovat samostudiem, myslela jsem si.) Při závěrečné otázce „Je ti všechno jasné?” jsem byla odborným výkladem natolik vyčerpaná, že jsem sotva přikývla.

Hned se tedy přešlo k praktickému nácviku. Kolíky opustily moje tělo, aby udělaly místo nástavcům na konci hned dvou mechanických paží. A už to jelo – do mě. Tam, zpátky, tam, zpátky… No, musím říct, chlap by to takhle nedokázal. Inovace spočívaly ve výměně nástavce za větší (ten největší to do mě narvalo vážně násilím a zatraceně bolel, dokonce mi trochu tekla krev), zvýšení rychlosti (chvíli jsem se bála, že mě prodře na maso), přepoutání mě do jiné polohy. Ale vždy tak, aby mě stroj mohl bodat do kundy a zadku současně. Někdy
to bylo synchronizované, někdy mimo, někdy jeden na chvíli vynechal, aby se pak do mě pustil s intenzitou o to větší. A tohle všechno řídil můj Pán. Když jsem zavřela oči a představovala si, že mě obdělává on (odhlédneme-li od faktu, že má jen jednoho ptáka), bylo to rozhodně příjemnější než včerejší imitace orálu. Docela jsem si užila, i když mě samozřejmě zase žádné vyvrcholení nečekalo. Ale proti vibrátorům to byla docela vítaná změna, i když na konci jsem byla dost zničená.

Jenže hned se ukázalo, že to žádný konce není. Můj Pán si totiž usmyslel, že teď si to natrénuju i z aktivní pozice, jízdmo a tak podobně, zkrátka že se na ty umělé penisy budu nabodávat sama. A měl prostředky, jak mě přimět ke spolupráci. To už nebylo tak příjemné, když mě nutil zrychlovat. Pak mě zase přivázal a nechal opíchat od stroje – jenže teď to bylo zkombinované s orálem, další falešný klacek okupoval moje ústa a já ho musela vykouřit! No hrůza… Když mě můj Pán konečně odvázal, svalila jsem se na zem a měla pocit, že mužských mám nadosmrti dost.
Dal mi brčkem napít, nechal mě vyčůrat se, ale pak jsem zase dostala vibrátory. Což znamenalo, že se sexem dnes ještě zdaleka nejsme hotovi. Můj Pán mi spoutal nohy a pověsil mě za ně ke stropu. A abych si nemyslela, že si budu jen tak klidně viset, pustil vibrátory a odešel.
Nevím, jak dlouho jsem byla sama, co zatím dělal on. „Užívala” jsem si jako obvykle, byla vzteklá jako čert a asi poprvé si nadávala, proč jsem sem sakra lezla, proč jsem si radši nedala dát dvojku… A i kdyby, vůbec jsem chodit nemusela, nemohl by mě k tomu nijak donutit. Nemohl by nijak vymáhat plnění smlouvy, která svým textem porušuje snad všechny české zákony. Samozřejmě, ve škole by mi to pak pěkně osolil, ale to by tu pořád byla možnost přejít na jinou školu a definitivně se ho zbavit. A zatím jsem tu bezmocně visela a trpěla sexem… Kdyby to šlo, dala bych si pár facek, ale moje ruce zaujímaly standardní polohu na páteři. A tak jsem musela čekat, až se nade mnou milostivě slituje můj všemocný Pán.Přišel a něco nesl. Odvázal mě, vypnul ty prokleté stroječky, dokonce mi jevyndal a místo nich dal kolíky, které mi tolik nevadily. Oblékl mi dlouhé široké tepláky (musel je stáhnout provazem, aby mi nespadly), na horní část těla pak cosi jako svetr, jemuž byly odpárány rukávy a zašity otvory po nich. Konečně já jsem žádné rukávy nepotřebovala, ruce mi splývaly s tělem. Nechápala jsem, proč mě obléká, ve sklepě bylo teplo. Ale pak mi dal ještě další podrážku na boty už tak pořádně vysoké, připnul vodítko a vedl ze sklepa ven.Rychle jsem pochopila, že si můj Pán usmyslel, že ho budu doprovázet na večerním výšlapu do přírody. Měl totiž džíny, koženou bundu (oblek si zajisté někde v
lese nechtěl umazat) a botasky. A vyrazil hned svižným krokem a vlekl mě na vodítku za sebou, na svých kopýtkách jsem mu sotva stačila – včera a vlastně i dnes ráno jsem sice trénovala slušně rychlý pohyb, ale přes den mi nožičky zase docela zdřevěněly. Naštěstí mě držel tak nakrátko, že jsem nemohla upadnout.

A opravdu zamířil do lesa, který ostatně začínal hned za zahradou. Normální lidé v noci do lesa nechodí a i ve dne se drží na lesních cestách. Ne tak můj Pán. Bez jakéhokoliv světla si to namířil přímo mezi stromy a já musela za ním. Jemu se to skákalo přes pařezy, jemu se to hopkalo přes kořeny – já ztrácela rovnováhu nad každou sebemenší větví. Ale musela jsem následovat svého Pána tam, kam šel on. Vůbec nic jsem neviděla a tím víc jsem žasla, čím se on orientuje, jak mě dokáže vést mezi stromy, aniž bych si o nějaký rozbila hlavu. Děsila jsem
se setkání s nějakým divokým zvířetem (můj Pán by zajisté dokázal prchnout nebo vyšplhat někam na strom, ale co já?) a možná ještě víc s civilizovaným člověkem – pytlákem, zlodějem, párkem milenců. Jak bychom to proboha vysvětlili, proč se takhle pohybujeme po lese – můj Pán v masce, já spoutaná a s mučidly po celém těle? Na tohle jsem myslela, i když jsem nechtěla, a tak mě vyděsilo každé prasknutí větvičky pod mou vlastní nohou.  A to jsem ještě netušila, že vycházka se protáhne.

Domů jsme se vrátili nad ránem. Netušila jsem, že mého Pána tak úžasně baví trávit noci prolézáním křoví, obíháním staletých dubů či skákáním přes mraveniště – a když, proč si k tomu vzal ještě mě a nutil mě dělat totéž.  Naštěstí zřejmě znal ten les jako své boty, takže jsme asi nebloudili – skoro jsem se obávala opaku, když jsme se třikrát za sebou octli na téže pasece a hvězdy nad našimi hlavami pokaždé opsaly na ebenovém nebi notný kus své dráhy. Pořád jsem si tak trochu myslela, že mě na nějakém obzvlášť strašidelném místě povalí do mechu a konečně přeřízne, a těšila se na to, jenže můj Pán mě místo sexu přivázal ke stromu a na dobu mně neznámou zmizel – zajisté byl schovaný někde za křovíčkem a kochal se, jak se hrozně bojím, že už se pro mě nevrátí. A jinak jsme celou noc vážně jenom chodili (spíš běhali) po lese. Když jsme z křoví vylezli a byli zase na zahradě, svítalo, takže mohlo být tak pět hodin. Sotva jsme pletla nohama, ale bylo mi jasné, že se zase nevyspím.

Nemýlila jsem se. Můj Pán mě odvedl dolů do sklepa, svlékl, rozvázal, zbavil všech nástrojů bolesti a osprchoval studenou vodou. Potřebovala jsem to, byla jsem zpocená jako kůň. Nechal mě vyčistit si zuby, učesat se a odvedl do cely. Za chvíli mi přinesl snídani – salátovou okurku nakrájenou na špalíčky. Už jsem tušila, že ze mě za ten týden hodlá udělat radikální vegantku. A tak jsem zeleninu zhltla a aspoň na chviličku usnula…Jenže za půl hodinky už tu zase byl můj Pán, převlečený do svého obvyklého úboru a připravený mě známým způsobem spoutat a narvat mi nejrůznější mučidla všude, kam se dalo něco dát. Na rozdíl ode mne na něm nebyly patrné nejmenší známkyúnavy. Ten člověk musel být stroj, když po celonočním výšlapu do lesa působil naprosto svěže. Pravda, měl na to trochu lepší boty než já, trochu větší volnost pohybu a v předchozích dnech se bezpochyby vyspal i nadlábl daleko lépe než já, ale stejně mě jeho nezničitelnost děsila. Musela jsem se vážně přemáhat, abych se o něho prostě neopřela a neusnula ve stoje, když mě svazoval, ale pak mou pozornost upoutaly polštářky, které mi přivazoval na kolena. A brzy jsem se měla dozvědět, na co budou dobré.

Můj Pán mě odvedl zase nahoru. V pokoji byla připravená překážková dráha. Že by opakování úterka? Aspoň o tom svědčilo, že jsem neměla spoutané nohy. Jenže můj Pán měl v úmyslu něco trochu jiného.„Na kolena, otrokyně. Tady se budeš plazit, jak ti řeknu.” No to snad ne! „Neslyšela jsi? Klekni si a lez. Nebo mě chceš naštvat, mám přinést ten bič?” Ne, můj Pane, to bych vážně nechtěla. S největším sebezapřením jsem šla na kolena a pomalu lezla mezi překážkami. Můj Pán se zlobil. „Tomu říkáš pohyb? Koukej zrychlit!” Snažila jsem se, ale nešlo to. „Dělej!” Nemohla jsem. „Dobře, jak chceš.” Přinesl bič. Zbledla jsem hrůzou a přinutila se vymáčknout ze sebe, co to dalo, ale pořád to nebylo dost, aby byl můj Pán spokojený. „Mně je to jedno, budeme tady tak dlouho, dokud to nepůjde.” Asi to nepůjde, můj Pane. Plácla jsem sebou na zem, už jsem se ani nehnula. Šíleně mě bolely nohy a vůbec všechno. Chtěla jsem spát. „Zvedni se, dělej!” No tak si řvi, když tě to baví.

Já na tebe kašlu, já chci spát… „Neslyšela jsi mě? Mně se zdá, že si to otroctví vykládáš jako dovolenou! Padej!” Jdi se vycpat. Nakopl mě. Bylo mi to jedno. „Dobře, jak chceš. Tak zkusíme něco jinýho.” Zvedl mě a táhl ven z
pokoje, po schodech do sklepa. Bylo mi to jedno. Všechno mi bylo jedno.Dovlekl mě do mé cely, položil na záda a roztaženou přivázal. Usnula jsem asi ještě dřív, než to dokončil.
Probudil mě kopanec. Můj Pán se vracel a nesl nějakou sklenici. „Jednou jsi mi říkala, jak máš ráda zvířátka. Tak jsem ti jich pár přinesl.” Vytáhl ze sklenice… obrovského sklípkana! Můj Pán dobře věděl o mé arachnofobii.
Proboha, jak na něco tak odporného může sahat rukou! Děsivě se šklebil a položil mi to zvíře na nohu. Zaječela jsem hrůzou a snažila se ho setřást, ale nemohla jsem se ani hnout. A pavouk mi pomalu lezl po stehnu… A můj Pán vyndal ze sklenice druhého. A třetího. A všechny tři nechal lézt po mém těle. „Chvíli vás tu spolu nechám a ty si zatím rozmyslíš, jak se máš chovat ke svému Pánovi. Čau, kotě.” Odešel.

Než se vrátil, málem jsem umřela děsem. Jedna z těch potvor mi totiž přelezla dokonce po obličeji…Můj Pán si své pavouky zase hezky zvolna posbíral zpět do skleničky. „Tak co, už budeš hodná?” Horlivě jsem přikyvovala. Všechno bylo lepší než tohle. Odvázal mě a vedl zpátky do pokoje. Šla jsem pokorně jako beránek.„Tvoje škoda, otrokyně. Původně jsem měl v úmyslu tě dneska v noci nechat vyspat, ale po takhle hrozném chování si to moc rozmyslím. A samozřejmě nepřijdeš o nic z programu. Čas, který jsme zameškali kvůli tvé neposlušnosti, si nahradíme na úkor tvé hygieny a snídaně. Tak se do toho dej a snaž se, máš proč si mě udobřovat.” A já se snažila. Pořád jsem cítila osm chlupatých nožek na tvářích, pořád mě pronásledovala představa, že obludná kusadla se zahryznou do mě (z biologie známý fakt, že pavouk patří mezi bezkusadlovce, mě moc neuklidňoval). Strach mě hnal. A také, proč to nepřiznat – nevím, jak dlouho jsem byla ve sklepě s pavouky, ale aspoň jsem mohla ležet a maličko si odpočinout. Takže jsem se vykašlala na totální vyčerpání a lezla podle Pánových pokynů po kolenou. Slalom, přes překážky, pod překážkami… Ale trvalo to dlouho, než byl úplně spokojený.

Podle stylu spoutání jsem hned pochopila, že mě čeká další film. To znamenalo chvíli klidu, ale také se rozhodně nedalo usnout. Na plátně se totiž míhal Pán, Paní a jejich otrokyně, jejíž náplní tentokrát bylo především vylízat svou Paní a pak oběma opečovávat chodidla. A k tomu samozřejmě pořádná porce bondage a mučení – ale já už jsem věděla, co mě čeká odpoledne.Můj Pán mě odvedl do mučírny a předvedl mi svou další dokonalou pomůcku. Byla to zvenčí vysoká oválná krabice, ze spodní strany dokonalá imitace ženského klína
(i s pahýly stehen). Můj Pán to upevnil do stojanu a mě pod to tak, že jsem musela obličejem směřovat přímo do přirození. V této pozici jsem si také vyslechla přednášku a pak si vyzkoušela v praxi, co jsem předtím sledovala v
televizi. Samozřejmě bylo nutné falešné genitálie lízat, líbat a dráždit tak, aby je čidla vyhodnotila jako dostatečná k uspokojení. A to provázel výron neuvěřitelně nechutné tekutiny. A hned znovu. Byla jsem dokonale zhnusena – já tu už skoro čtyři dny trpím bez jediného vyvrcholení, zatímco sama neustále uspokojuji nejrůznější stroje. Napadalo mě, co si asi myslí muž, když lízá ženu. Mně z toho bylo na zvracení, ale vidina pavouků mě přiměla ovládnout se. Musela jsem umělou ženu vylízat asi šestkrát nebo sedmkrát za sebou a bylo pořád těžší
ji uspokojit, když můj Pán řekl dost a propustil mě.Následovala přednáška k footfetish a dvě umělé nohy. Ty se naštěstí uspokojit nemohly, ale i ony měly čidla, i k nim patřil monitor a ostřížímu zraku mého Pána neušlo jediné nedostatečně procítěné líznutí. Pěkně líbat celá chodidla, obzvlášť paty, pořádně je vydrhnout jazýčkem a pak pečlivě cucat jeden prstík za druhým a pomazlit se s ním jako s bonbonkem. Držela jsem se statečně. Když byl můj Pán konečně spokojený, obě nově naučené aktivity jsem si krátce zopakovala se zapnutými vibrátory a musela pořádně dávat najevo své vzrušení. Samozřejmě jsem neměla roubík, ale můj Pán mi přísně zakázal promluvit. Možná se bál, že budu křičet. Neměla jsem nic takového v úmyslu. Jeho zvířecí sklenička mě dorazila, byla jsem přesvědčená, že mu už nikdy nebudu sebeméně odporovat. Následoval pravidelný večerní výprask, kvůli mému dnešnímu prohřešku obzvlášť mastný. Měla jsem pocit, že mi zadeček krvácí, ale brala bych to třeba třikrát za sebou, kdybych si měla vybrat mezi tím a pavouky. Zkrátka můj Pán našel mou slabinu a já si byla vědoma, že mě teď s její pomocí bude snadno ovládat. Že mu stačí vyřknout slovo „pavouk” a já padnu na kolena a budu prosit o slitování. Že mě má prostě v hrsti.

Po celý zbytek dne dobrým chováním jsem si zřejmě svého Pána udobřila, takže prohlásil, že mě tedy nechá vyspat. Tušila jsem v tom zradu. Začátek spočíval v tom, že mě přinutil dát nohy za hlavu a za krkem mi je spoutal. Mít k tomu korzet, stažené paže a všechna možná mučidla byla skutečná lahůdka. Ale to, že mi nedal vibrátory, nýbrž jen kolíky, značilo buď, že noc bude celkem klidná, nebo naopak, že má v záloze jinou hnusárnu. Tomu nasvědčovalo, že mě přivázal pouze za končetiny. Ani mi nepopřál dobrou noc a odešel. Ale tentokrát jsem svého Pána podezírala nespravedlivě. Krkolomná poloha byla tou poslední nepříjemností – a když jsem takhle dokázala usnout, čekala mě ničím nerušená, i když na můj vkus dost krátká noc.

Můj Pán se mnou musel pořádně třást, aby mě probudil. Bylo to kruté, protože jsem se pořádně vyspala poprvé po několika dnech a dokonce se mi i něco zdálo – ale vůbec jsem si sen nepamatovala. Zcela jistě nebyl erotický, toho jsem měla plné zuby. Tedy, kdyby šlo o Pána, asi bych si dala říct… Pán měl po ránu velmi dobrou náladu a vůbec se nezmiňoval o včerejšku. Umyl mě a přinesl mi snídani – nakrájenou papriku, asi to nejlepší, co jsem tu zatím měla. A samozřejmě mléko a vodu. Po snídani jsem si ráda ještě chviličku zchrupla.Ale už tady byl můj Pán a muselo se začít něco dělat. Co to bude, to jsem zkoušela odhadnout podle jeho nynějšího kostýmu. Místo košile měl světlý rolák, kalhoty jaksi divné a zastrkané do vysokých kožených bot. Celé dohromady to dělalo dojem… jezdeckého úboru?! Má tu koně? Ty mám na rozdíl od některých jiných zvířat ráda, ale marně jsem přemýšlela, jaké mučení by se dalo s pomocí koně provádět.

I já jsem dostala trochu zvláštní výstroj. Jako roubík tlustý váleček bůhví z čeho potažený kůží, na obou stranách mi vyčníval z úst a byl k mé hlavě uchycen spoustou řemenů. Zdánlivě zbytečný řemínek pod bradou mi pak ještě sevřel čelisti – a navíc to celé bylo spojené s obojkem. Paže mi Pán tentokrát nestahoval pouty, ale prostě mi je za zády zašněroval do divného koženého rukávu, který ovšem plnil stejnou funkci. A pak mi také poprvé po několika dnech zul boty – proto, aby mi hned dal velmi podobné, ale asi ještě vyšší a hlavně bez podpatku. Děsila jsem se, že se na tom jen na špičkách nemohu udržet. Při dotyku s betonovou podlahou zvonily, podrážka byla zespodu asi kovová. Samozřejmě jsem dostala korzet, do dírek kolíky (tentokrát celkem malé) a můj Pán mi podvázal prsy, ale bradavky nikoliv. A na závěr mi k té spoustě řemenů na hlavě připnul černé klapky, které se vyklápěly do stran. Mohl je zavřít úplně, abych neviděla nic, nebo jen zpola, abych mohla koukat jenom před sebe. To udělal teď a vedl mě na vodítku ven ze sklepa. Naštěstí mě držel tak nakrátko, že jsem nemohla upadnout.
V mém úzkém zorném poli se nejprve objevila zahrada s dokonale posekaným trávníčkem. Při pohledu na stromy obalené ještě třešněmi a už letními hruškami se mi sbíhaly sliny. Ale na programu nebyla svačinka. Podle tahání jsem cítila, že mi můj Pán přivazuje provazy k piercingům v bradavkách, přes skřipeček k poštěváčku a také k mému roubíku. Chystá se tedy mě tady přivázat k nějakému stromu? Ale ne. Když byl hotov, cukl mi roubíkem. Nechápala jsem. Opakoval to. Netušila jsem, co to znamená, co se po mně chce, co mám dělat. Už asi rozzlobeně mě sekl přes zadek krátkým bičíkem. Škubla jsem sebou a poskočila dopředu. Ale to asi chtěl. Znovu použil bič. Pochopila jsem, že mám jít. Neříkal mi, kudy, takže asi přímo. Na svých kopytech (teď to ještě víc vypadalo jako kopyta) jsem sotva škobrtala, ale můj Pán se k tomu nijak nevyjadřoval. Najednou mi znovu cukl roubíkem, teď jen na pravé straně. A když jsem asi nereagovala žádoucím způsobem, přidalo se škubnutí za pravé prso. To zatraceně zabolelo a mně konečně došlo, že mám asi jít doprava. Tak jsem to tedy otočila. Pár metrů přímo přede mnou byl strom. Než jsme však došli těsně k němu, můj Pán mi zase lehkým škubnutím za roubík oznámil, že mám zahnout doleva. A tak jsme se chvíli procházeli po zahradě a já postupně začínala rozumět všem jeho příkazům – doleva, doprava, zrychlit, zpomalit, zastavit. Chvílemi mě nutil skoro běžet, on tedy za mnou samozřejmě musel taky. Potom mi zavřel klapky úplně, takže už jsem vůbec neviděla stromy kolem sebe a musela i ve slušné rychlosti důvěřovat svému Pánovi, že mě nenechá si o některý kmen rozbít nos. Ale celkem mě to bavilo a ani to moc nebolelo, teď už tahal jen za roubík a nemusel mě důrazněji řídit pomocí prsů a poštěváčku.

Zastavil mě a trochu mi odkryl klapky. Chvíli za mnou něco dělal, pak dal pokyn jít. Bylo to nějak těžší, něco mě vzadu brzdilo. Když jsem se ohlédla, uviděla jsem, že táhnu jakýsi vozíček! Můj Pán šel vedle, držet v rukou všechny provazy i bičík a tím mě hned také ztrestal, otáčet jsem se nesměla. Ale v tom okamžiku už mi došlo, že tím koněm jsem tady já!

Moje drezura tedy pokračovala a já jsem pochopila, že udidlo není dobré jen k tomu, aby koně nekousali, ale hlavně k řízení. Brzy jsem od toho měla pěkně rozbolavělé koutky, i když můj Pán tahal celkem jemně. Na závěr si sám stoupl do vozíku a já to měla i s nákladem. Nutil mě běhat rychle a měl k mému ovládání účinné prostředky – provazy vedoucí od mých nejcitlivějších místeček a bič, který jsem občas přece jen na zadečku ucítila, i když jsem se snažila. Také mě to přinutilo se rychle sžít s kopyty, i když nožky také pořádně bolely. Několikrát jsme projeli zahradu a pak mě můj Pán řídil ven, na cestu k lesu. Zase jsem měla hrozný strach, že nás někdo potká, ale Pán si snad svoje venkovské sídlo postavil někde hodně daleko od civilizace. Bylo pěkně teplo, všude kolem to vonělo, v lese zpívali ptáci a já jsem byla moc ráda, že jsem venku, i když zapřažená. Dojeli jsme až na paseku, tam to otočili a domů jsem musela úplně poslepu – můj Pán mě ale obratně řídil, abych se vyhnula všem kamenům, výmolům a nesjela z cesty. Skončili jsme asi zase na zahradě. Můj Pán mě pohladil po vlasech, trochu mi uvolnil udidlo a dal mi kostku cukru. Takže jsem věděla, že je se svou kobylkou spokojený.

Vypřáhl mě a vedl do sklepa. Až tam mi sundal klapky z očí a všechno ostatní. Když mi zouval kopyta, všimla jsem si, že mají na spodní straně opravdové podkovy. Tentokrát mě ale znovu nesvazoval, dokonce mi nedal ani boty nebo roubík. Všechno ale sbalil do pytle, který vzal s sebou, a za ruku mě vedl nahoru. Chvíli mě nechal v pokoji samotnou, dal mi vodu a já jsem se po celodopolední rozcvičce napila moc ráda. Bylo asi půl jedné. Můj Pán se ale rychle vrátil, převlečený a samozřejmě s videokazetou v ruce. Očekávala jsem, že mě spoutá, ale nestalo se. Řekl mi, že teď si zkusím selfbondage – sebespoutání. Proto mi nebude dávat roubík, a když to bude důležité, můžu se ho zeptat. Pustil kazetu a s ovladačem v ruce si sedl vedle mě. Před mýma očima pak proběhl několikaminutový kurz, jak si spoutat palce nohou a kotníky. Komentář v angličtině, která je sice mou druhou mateřštinou, ale bondagistické termíny technici jsem neznala a můj Pán mi je tedy hned objasnil. Pustil mi to třikrát za sebou, v důležitých místech zastavoval a upozorňoval mě na všechno podstatné. Pak film stopnul a já si to musela vyzkoušet. Moc se mi nechtělo, ale můj Pán významně zašilhal ke skříni – a já si poprvé všimla, že tady má akvárium plné PAVOUKŮ! A tak jsem se honem začala podle pokynů svazovat.Když jsem si to několikrát zkusila a konečně to bylo správně, následovalo obtížnější spoutání rukou, opět podle návodu. K tomu jsem musela použít zuby, ale rozvázat mi to musel Pán, úniky z pout mě učit nehodlal. Dále, což jsem dělala s větším odporem, bylo udělat si provázkové kalhotky jako první den, podvázat si prsy a poštěváka. Bylo pro mě hodně divné si sama tohle dělat, ale Pán byl celkem spokojený.
Podle filmu jsem se tedy naučila se několika způsoby celá svázat, dokonce si sama stáhnout paže za zády, a pak všechno i s roubíkem. Když jsem perfektně provedla, můj Pán byl spokojený.

Ale rozhodně to nebyl konec. To, co následovalo, bych už spíš nazvala sebemučením. Už ne podle kazety, jen podle Pánových pokynů jsem si teď musela zavést vibrátory. Pak ty větší. Naučit se je ovládat. Dát si na bradavky a klitoris skřipečky, krokodýlky, zapnout se do elektriky. Obout si boty. Nasadit si korzet, to bylo zvlášť obtížné. A pak to všechno dohromady – sama se spoutat tak, jak jsem obyčejně přes den bývala, a vymyslet, jak si v této poloze skoro nehybnýma rukama sama zapnu vibrátory. Trochu jedovatě jsem čekala, kdy mě naučí si také sama nařezat na zadek. Ale celkově to nebylo moc nepříjemné. Můj Pán byl celkem hodný a měl se mnou nekonečnou trpělivost. Některé věci mi dokonce ukázal sám na sobě, tím si u mě šplhl nejvíc. A hlavně na konci, když mi dal najevo, že je spokojený, jsem byla úplně šťastná.
Rozvázal mě a vypadalo to na pauzu. Natáhl se na koberec a díval se na mě, jak ležím vedle něj. Okamžik jsem se těšila, že mě přece jenom… „Rád vidím, že ta tvoje včerejší krize je pryč,” řekl. „Takže už jsi s otroctvím spokojená?” „Ano, prosím, můj Pane.” „Ale kuš. Pravdu. Klidně mi vynadej, nic se ti za to nestane. Ubližuju ti moc?” „Ne… některý věci mě štvou, ale to asi musí bejt. Mám hlad.” „Já taky. Otrokyně nemůžou být tlusté.” „A jsem ospalá.” „Dneska se nevyspíš. Eště ňáký výhrady?” I když si ze mě takhle utahoval, nemohla jsem se na něho zlobit. „Jo. Víte… když jsme si to domlouvali, tak jste řek sexuální otrokyně, že mě budete mučit a pohlavně zneužívat. Upřímně řečeno jsem se víc těšila na to druhý, ale to se zatím jaksi nekoná…” „Zdá se ti, že máš málo sexu?” „Nojo, vibrátory. To je toho. A divný stroje. Já jsem myslela, že s vámi…” „Dočkáš se,” uculil se a přimhouřenýma očima si mě prohlížel jako mlsný kocour. „Kdy?” „V neděli.” „Až v neděli…” „Víš, kočičko malá, sex je krásnej, ale někdy je ho moc. To poznáš, až budeš stará jako já, že si ten sex musíš trošku šetřit, aby to pořád stálo za to. Hm?” „Takže vy si mě šetříte, nebo se šetříte na mě?” Rozesmál se. „To je otázka. Možná oboje.” „A mám se těšit?” „To si piš, že jo. Já jsem totiž nejlepší. A teď budeme dělat něco jinýho.”

Tentokrát můj Pán sám mě svazoval různými způsoby do různých poloh. Předvedl mi svou sbírku nejrůznějších pout, roubíků, obojků a vůbec všeho možného a většinu z toho jsem si vyzkoušela. To mě taky docela bavilo a zdálo se, že i mého Pána moc baví si se mnou takhle hrát. Na chvíli mě celou zamotal do kobercové lepenky, doslova ze mě udělal mumii. Potom mě narval do džínsů, které byly o několik čísel menší, takže se z nich stala moje druhá kůže, přivázal si mě s roztaženýma nohama a lechtal mě přes kalhoty na přirození – to se mnou dělalo šílené věci. A vlastně to byl takový náš první sex. Viděla jsem, že můj Pán je také vzrušený. Takovéhle mučení se mi ohromně líbilo. A potom mě svázanou strčil do pytle, zavázal, pověsil ke stropu a začal do pytle švihat metlou. Samozřejmě jsem to občas slízla na některou část těla, ale hlavně jsem se hrozně chechtala a vrtěla a můj Pán se taky smál. A pak mě nechal v tom pytli hopkat mezi rozestavěnými překážkami a jenom různými zvuky mě mezi nimi vedl… Takhle jsme se spolu hráli až do večera a bylo to zatím určitě to nejhezčí odpoledne mého otroctví.Ale už bylo skoro osm a já měla jít spát. Totiž nespat. Dostala jsem svůj pravidelný výprask – jako obvykle to dost bolelo, ale snažila jsem se opravdu držet, aby mému Pánovi co nejdéle vydržela dobrá nálada. Pak mi řekl, že dnes byl se mnou velmi spokojený a že prý jen tak dál.

Na noc mě odvedl dolů do mučírny. Marně jsem hádala, který stroj mi bude společníkem. A musela jsem si zopakovat, co jsem se odpoledne naučila – obout si boty, podvázat poštěváček a dát na něj skřipeček, podvázat prsy, bradavky, vzít si obojek a roubík, samozřejmě ten největší – i sama jsem měla co dělat, abych si ho narvala do pusy. Ale žádné vibrátory. To měl hned obstarat stroj. Můj Pán mě zavedl k něčemu, co vypadalo jako školní tělocvičná koza, ale jen na jedné noze zapojené do podstavce. Nahoře to mělo jakoby sedlo se dvěma divnými výstupky. Můj Pán mi řekl, že to je elektronické tele, které se používá třeba při nácviku rodea. Pomohl mi vylézt nahoru a musela jsem se tam usadit tak, abych se kundou a zadkem nabodla na výstupky sedla. Byly dost velké, ale na to už jsem byla zvyklá, a sedly mi perfektně. Teď jsem musela pokrčit nohy, sevřít „boky” telete stehny, jako bych na něm měla jet, a sama si přivázat kotníky a kolena k připraveným očkům. A potom to nejhorší – docela dost se předklonit a sama si přivázat k sedlu piercingy v bradavkách, v pyscích a za skřipec poštěváček. Ta poloha byla odporná a stala se ještě odpornější, když mi můj Pán stáhl za zády paže, spoutal palce a i ty mi přivázal k poštěváčku, ale jinak jsem za ruce přivázaná nebyla. Popřál mi příjemné utrpení, nasadil mi na oči klapky a zapnul stroj. To, na čem jsem seděla, sebou začalo házet jako ten nejdivočejší býk. V sedle jsem přímo nadskakovala. Věděla jsem, že nemůžu spadnout, protože jsem pevně přivázaná, ale kvůli tomu jsem se také pořádně tahala. A to, co jsem měla v sobě, se začalo chovat jako vibrátory, jako ty nejinteligentnější vibrátory na světě. Hýbaly se ve mně děsivou rychlostí, měnily velikost, tvar, zasouvaly a vysouvaly se a ďábelsky mě mučily. Stihla jsem si jenom pomyslet, jak je dobře, že mého Pána nenapadlo zapojit mě do elektriky. Ale i tak mi to zřejmě bude stačit.

A taky že jo. Rajtovala jsem na teleti celou noc, byla to zběsilá jízda. To zákeřné dobytče jako by chvílemi jen klidně cupitalo, aby se hned dalo do divokého trysku a začalo vyhazovat nebohou bezmocnou jezdkyni. Určitě jsem nahlas řvala a určitě to bylo slyšet po celém domě, protože provoz telete se vyznačoval jen slabým vrčením motoru. Samozřejmě jsem byla šíleně vzrušená a moje vzrušení rostlo až k prasknutí, protože ve chvílích relativního oddechu, kdy se i vibrátory uklidňovaly, jsem si představovala, že jsem někde na Divokém západě a po přepadení dostavníku, ve kterém jsem cestovala, zlými bandity vedenými Harrym Zabijákem (můj Pán, kdo jiný), se mým mužským průvodcům dostalo kulky a mně ďábelského mučení v této podobě – bandité mě přivázali na hřbet divokého býka, splašili ho a teď mě nese neznámo kam… Ještě kdyby mě tak ti bandité chtěli znásilnit! Za celý týden jsem byla vysloveně vyprahlá a bezmezně toužila po jediném orgasmu, ale ani tele mi jej samozřejmě nedopřálo. Přesto, a přestože to k ránu už hodně bolelo a některé části těla jsem necítila, se mi tohle mučení vážně líbilo. Skláněla jsem se před genialitou svého Pána.Později mi prozradil, že mě neodvázal hned, když přišel, ale ještě chvíli se na mě díval. Věřím, že se mu to líbilo.Když mě konečně pustil, byla jsem už vážně ráda. Musel mě podepřít, abych došla k vodárně, ale studená sprcha mě rychle postavila na nohy. K snídani jsem dostala slušnou porci syrové brokolice, ale usnula jsem málem ještě v průběhu chroustání zelených poupátek.

Můj sobotní program začínal zajímavě – podruhé za celý týden jsem dostala oblečení. Na rozdíl od středeční vycházky však tohle bylo moc roztomilé. Předně podvazkový pás a bílé punčošky – abych si je mohla obléknout, musela jsem si sundat botičky, ale pak jsem si je samozřejmě hned zase obula. Kalhotky se ovšem nekonaly, jenom kraťounká jasně rudá sukýnka. Podvázat prsy (naštěstí mě obsloužil můj Pán, sama bych si to dělala dost nerada) a bílá halenka – pokud je možné nazvat bílým něco zcela průhledného. Černý motýlek a la králíček Playboy schoval nezbytný obojek. Bílé rukavičky, z vlasů mi můj Pán učesal dva culíky po stranách a zavázal červenými mašličkami. Také můj roubík svou červenou barvou ladil s kostýmem. A bílá zástěrka. Tak ještě kolíky dovnitř, podvázat poštěváček, na ruce za zády želízka a můj Pán už mě vedl nahoru.Objasnil mi, že dnes provedeme jakýsi úvod do obsluhy Pána, což je ve skutečnosti základním úkolem otrokyně. Budu to prý v neděli potřebovat při své závěrečné zkoušce. Bylo mi do smíchu z toho, že mé otroctví se bere jako škola, ale Pán se na mě přísně podíval a hned jsem byla hodná.Začali jsme obsluhou u stolu. Můj Pán mi ve své kuchyni ukázal, pojmenoval a vysvětlil účel nepřeberného množství příborů, talířů, sklenic, mis a jiného nádobí. Pak mě zavedl do salónu (v tomto pokoji jsem ještě nebyla, ale připadal mi asi nejromantičtější z celého bytu) a tady bylo třeba na kulatý stůl prostřít slavnostní tabuli. Když mi všechno vysvětloval a pak opravoval mé chyby, získávala jsem dojem, že kdysi jen tak z nudy vystudoval hotelovou školu. Všechno jsem z kuchyně nosila rukama spoutanýma želízky, na mělkém nádobí byly naskládané pytlíky s moukou a v hlubokém nalitá voda, abych to neměla tak jednoduché. Bylo mi jasné, že jestli něco rozbiju, bude zle, a tak jsem dávala opravdu pozor. Přesto mi jednou padala z tácu šampuska, ale můj Pán ji pohotově zachytil do ruky a jenom mě lehce pleskl, abych byla opatrnější.
Potom si sedl za stůl, poroučel si, a já ho obsluhovala. Vždy bylo třeba se hluboce uklonit a vůbec při každém kroku dávat Pánovi najevo patřičnou úctu. A hlavně samozřejmě plnit jeho nejnemožnější přání. To mě ale naštěstí vcelku bavilo, takže mi to i šlo.
Potom mě můj Pán zavedl do koupelny, ukázal mi všechno možné, co tam má, a teoreticky mi objasnil, jak otrokyně pečuje o svého Pána při koupeli. K mé velké žalosti jsme však nepřistoupili k praktickému nácviku. A pak jsme šli do jeho ložnice, která sousedila se salónem, a můj Pán jen krátce zmínil, že i v lůžku je samozřejmě nutné splnit jakékoliv přání svého Pána.Takhle nám uteklo dopoledne.

K obědu jsem dostala sklenici vody, pak mě můj Pán zase svlékl, odvedl do mučírny a řekl, že si zopakuju všechno, co jsem se za týden naučila. Samozřejmě pomocí odporných strojů. Takže mě zase dva mechanické penisy šukaly a třetí jsem musela kouřit, potom ženské přirození a chodidla, různé polohy. Už jsem se vážně nemohla dočkat neděle, až si to konečně vyzkouším se svým Pánem. Z erotického simulátoru mě propustil jen proto, abych mu předvedla, jak se sama perfektně svážu a pustím si vibrátory na plný výkon. Po předchozím tréninku soulože už jsem to ani moc necítila.

Jenomže to nebylo všechno. Můj Pán chtěl, abych mu předvedla, jak onanuju, abych si ji sama rukou vyhonila! Přiznávám se, že tomu moc neholduju, protože mi to nijak zvlášť nejde, rozhodně jsem se sama ještě neudělala. Daleko radši si to dělám sprchou a jednou jsem to zkoušela svíčkou, i když bez většího úspěchu. Ale teď jsem prostě musela – a k tomu před očima muže, který se mi líbí. Bez ohledu na to, co se mnou celý týden dělal, jsem se styděla. Aspoň jsem to tedy zkusila. Můj Pán se na mě díval a asi se dost dobře bavil. Pak mě z ničeho nic chytil, svázal mi ruce, sundal si jednu rukavici a začal mi to dělat sám! Líbilo se mi to už včera, když mě tam lechtal přes kalhoty, ale tohle tedy bylo fakt něco! I s roubíkem jsem řvala a házela sebou, musel si mě pod sebou pevně držet. Strkal mi prsty dovnitř (myslím, že po celotýdenním účinném roztahování by tam bez problémů dostal celou ruku) a bezostyšně mi honil pičku. A zatraceně to uměl. Cítila jsem, že to ze mě teče proudem, co to se mnou dělalo, a že už za chvíli budu… Jenže můj Pán to dobře poznal a v posledním okamžiku mě pořádně štípl do poštěváčku. Zařvala jsem bolestí, orgasmus byl ten tam. A Pán mě trápil dál. Šimral mě uvnitř, hrozně rychle mi třel stěny pochvy a jakoby mě jemně drbal nehty – ale když jsem zase byla těsně pod vrcholem, měl po ruce účinný prostředek. A zas a pořád dokola. Věřím, že se mu líbilo takhle mučit ubohou holku, už týden neuspokojenou a toužící po tom skoro za každou cenu. Když mě KONEČNĚ pustil a vrazil mi tam zpátky vibrátor, byla jsem docela ráda. Na betonu pode mnou se bůhví jak objevila mazlavá loužička, hned jsem si to musela vytřít – rukama spoutanýma za zády. A potom si mě, ještě pořád hodně vzrušenou, můj Pán přehnul přes koleno a zmaloval mi zadek rákoskou. Brečela jsem, ale až tak mi to nevadilo. Jenom jsem doufala, že zítra mi proboha dopřeje aspoň malilinkatý orgasmus…
„Zítra dostaneš zabrat, takže tě dneska nechám trochu vyspat,” poznamenal můj Pán, když mě vedl do cely. Sundal mi boty (!!), dokonce mi rozvázal prsy a poštěváček. Celkem normálně mi spoutal kotníky a palečky (chodidla jsem měla od botiček pěkně zhvízdaná), ruce před tělem jenom přes zápěstí a dal mi látkový roubík, abych nemusela mít tak široce otevřenou pusu. Takže mě vlastně čekala naprosto pohodlná noc. Položil mě na deku (přikrývat mě nemusel, moje vězení bylo krásně teploučké) a jenom tak volně přivázal řetízkem za obojek. Pustil mi vibrátory, ale vrtěly se ve mně úplně něžňoučce a bylo to vážně moc příjemné. Na dobrou noc mi dal pusu na čelo, zhasl a odešel. Překulila jsem se na bok, abych nemusela ležet na fialovém zadečku, a nechala se krásně uspat jemným vzrušením a myšlenkami na svého nádherného Pána…

„Spíš?” uslyšela jsem hlas svého Pána. Honem jsem zavrtěla hlavou a otevřela oči. Kdyby si všimnul, že předstírám spánek, určitě by mě hned potrestal. Konec konců mě určitě nechal spát déle než obyčejně, cítila jsem se naprosto odpočatá. Jenom se mi ještě nechtělo zvedat se z deky. Ale začínal poslední (aspoň jsem doufala, že poslední) den mého otroctví a bylo třeba se aspoň dnes snažit, aby byl můj Pán spokojený.

Ještě předtím, než jsem večer usnula, jsem totiž myslela na to, že moje otroctví se chýlí ke konci, a pak jsem vymyslela jeden takový scénář – v tom momentu sice docela vzrušující, ale ve svých důsledcích vpravdě hrůzostrašný. Co kdyby mi dnes odpoledne můj Pán s ďábelským šklebem oznámil, že mě rozhodně nehodlá propustit – že si svou otrokyňku nechá a bude mě tady dál věznit a mučit, dokud ho to bude bavit, nebo mě dokonce prodá někomu jinému? Snažila jsem se sama sebe přesvědčit, že profesor Vostrý není žádný úchylný psychopat, že tohle je jenom hra… Ale něco mi našeptávalo: a co kdyby? Nikdo neví, kde jsem, bráchovi jsem řekla něco hodně neurčitého a rodiče netuší vůbec nic. A třídní, na kterého doma celý rok dštím síru, by byl ten poslední podezřelý. Je dost inteligentní na to, aby měl na dobu mého zmizení betonové alibi… Nechat toho! Slíbil, že mě pustí, a to dodrží. A také mi slíbil, že se se mnou dneska bude milovat… Pomyšlení na tohle zahnalo mé chmurné myšlenky.

Můj Pán mě odvedl k vodárně umýt, pak jsem dostala snídani – tři pěkně zralá rajčátka. Musela jsem si přiznat, jak se těším, až se nejpozději zítra nadlábnu. Spát se mi už ale nechtělo, takže jsem posnídala kultivovaně a po hlavním chodu dne (ha ha) si trochu protáhla končetiny.
Můj Pán se vrátil jako obvykle za půl hodiny a nesl moje obvyklé vybavení. „Teď dopoledne si dáme takovou generálku,” řekl. „Ty se budeš snažit, a pak se budeš snažit ještě mnohem víc. Protože jestli s tebou nebudu spokojený, tak dostaneš pořádný výprask a půjdeš domů pěšky.” Lekla jsem se. „Jak je to proboha daleko?” vyletělo ze mě. „Nevzpomínám si, že bych ti dovolil promluvit, natož tímto neuctivým tónem, otrokyně,” zpražil mě. „Začínáš si koledovat o procházku. Jdeme na to.”
Dostala jsem kolíky, musela si sama podvázat prsa a poštěváček a pak si obléknout takovou zvláštní kombinézu, asi z tenkého latexu. Obemkla mě od hlavy k patě i s vlasy, byly v ní dírky právě tak na bradavky a klitoris. Když jsem dostala pokyn obout si kopyta, pochopila jsem, že mě čeká projížďka. Musela jsem si sama nasadit i udidlo a klapky. Můj Pán mi pak stáhl paže do rukávu, vyvedl mě do zahrady, kde už pražilo sluníčko, a zapřáhl do vozíku. Připnul mi otěže k udidlu a k mé nelibosti také na bradavky a poštěváček. Nastoupil a řídil mě na opačnou stranu zahrady, než jsme jeli minule. Klapky jsem měla trochu odklopené, takže jsem si mohla tak trochu prohlédnout plot, před nímž parkovalo Pánovo auto, vrata a cestu – polní, ale zpevněnou, zřejmě spojení s civilizací. Od vrátek zpátky k domu. Tam mě vypřáhl a vedl zpátky do sklepa. Nechápala jsem, k čemu bylo tohle dobré. Můj Pán mi to naštěstí hned objasnil.

„Abys rozuměla, odpoledne si přivezu hosta. Dámu. A ty budeš k službám.” Což mě docela naštvalo – myslela jsem si, že aspoň budu mít svého Pána jenom pro sebe. A on si přitáhne ženskou! A já jí budu sloužit, potažmo ji snad uspokojovat! – proto jsem se učila lízat… Ach jo.
Uvolnil mi ruce, sama jsem se musela rychle svléknout a převléknout do služkovských šatiček jako včera. Průhledná bílá košile, červená sukýnka, bílá zástěrka, bílé punčošky, bílé rukavičky, obojek, motýlek, culíčky. Botičky na půlmetrovém podpatku, do pusy jasně rudá kulička. Sama jsem si musela ruce před tělem spoutat želízky (kupodivu to šlo docela snadno) a můj Pán mě vedl nahoru.Pod dozorem, ale už bez pokynů jsem musela vzorně prostřít na stůl, pak se můj Pán posadil a měl nejnemožnější přání. A když jsem zase všechno vzorně sklidila, šli jsme – vařit?!
Dostala jsem zástěru, i můj Pán si oblékl zástěru a už jsem kmitala podle jeho pokynů. Netušila jsem, že umí vařit. Ukázal mi, jak naklepat tenoučké řízečky z krůtích prsíček, udělala jsem marinádu z oleje a nějakých bylinek a naložené maso dala do ledničky. Pak se dělal základ na omáčku (pikantní omáčku), polévka a salát. Můj Pán vyjádřil přesvědčení, že budu schopná samostatně uvařit rýži. Ještě mi sdělil, že v mrazáku je zmrzlina a v lednici nějaký kompot a šlehačka ve spreji. Kuchyni jsme opustili ve stavu, kdy bylo lze během dvaceti minut dodělat a podávat oběd.

„Vykoupeš mě,” pronesl můj Pán holou větu a moje srdíčko se zatetelilo blahem. Konečně aspoň něco… A mé tušení nebylo zklamáno. Můj Pán si do koupelny připravil šaty, v kterých hodlal přijmout návštěvu, a mně přikázal napustit vanu. Přál si jemnou pěnu a borové jehličí – lekla jsem se, že pro ně mám vyrazit do lesa, ale naštěstí měl sáček ve skříňce. Na přípravu koupele mi dokonce sundal z rukou pouta a samozřejmě jsem si musela sundat rukavice. Když jsem napustila plnou vanu, můj Pán se svlékl, sundal si masku a vlezl do vody. Byl při tom ke mně zády, takže jsem se mohla pokochat jen pohledem na jeho pořádné svaly a smyslný zadek, ale těšila jsem se, že teď konečně uvidím všechno. Celé tělo měl stejnoměrně opálené a já jsem přemýšlela, kterou nudistickou pláž navštěvuje, či jestli snad chodí do solária. Řekl mi, který je jeho oblíbený sprchový gel, a nechal si vydrbat záda, pak hrudník, zadek, nohy… „Tady taky,” ukázal si do klína. A tak jsem jeho přirození poprvé držela v rukou – aniž jsem je viděla, pod kopcem pěny. Ale podle dotyku tedy… Nebyl vzrušený a výslovně mě upozornil, že chce ptáčka jen umýt. Rozuměla jsem, ale přesto jsem neodolala a při mytí se s ním něžně mazlila. K mému zklamání naprosto nereagoval. Můj Pán potom řekl dost a nechal si umýt vlasy – což ostatně taky nebylo špatné, po dlouhé době jsem ho viděla zase jinak než v odporné masce.

Když jsem mu zabalila vlasy do ručníku, vylezl z vany a nechal se utřít osuškou. A tak jsem ho a TO konečně viděla. Chlap jedna radost. Nevím, proč jsem si dřív myslela, že je obřezaný – není, tedy aniž by na tom záleželo. Můj Pán si nemohl nevšimnout, jak mlsně se mu dívám do klína. Uvázal si kolem pasu ručník a poslal si mě do kuchyně pro bílý jogurt. Asi mu v lázni vytrávilo. Když jsem se vrátila, stál před zrcadlem a holil se. Na to jsem mu tedy zřejmě nebyla dost dobrá – a nebo se bál, že ze zlomyslnosti „jako” špatně pochopím příkaz a připravím ho i o knírek a pečlivě udržovaný proužek vousů od dolního rtu k bradě. Když jsem o tom tak přemýšlela, docela by mě zajímalo, jak vypadá pan profesor, totiž můj Pán, bez vousů. Ale rozhodně bych si netroufla to zjišťovat teď, už mě přesvědčil, že umí trestat. Odložil holicí strojek, zase si sedl na stoličku a přál si, abych mu napatlala na obličej… ten jogurt! A pak že muži neblbnou. Když jsem svou práci dokončila, bílá plocha s vystupujícím křovím vousů mi byla hrozně k smíchu, ale stačil jediný přísný Pánův pohled, aby mě to přešlo.

Z mezery za pračkou vytáhl složené cosi, z čehož hbitě vyrobil lehátko, položil se na ně na břicho a požádal, abych mu trochu protáhla záda. Nikdy jsem nikoho nemasírovala, ale můj Pán byl s mým pojetím zjevně spokojený. Jenom občas upřesňoval objednávku – ty ramena víc, přitlač, krk taky… „Zadek taky,” pokynul mi, když jsem se chtěla přesunout k stehnům. Takže jsem svému Pánovi rozvázala zástěrku a dala se do toho. Někde jsem četla, že ženy se mužům nejdřív dívají na zadek. U sebe jsem to zatím nepozorovala, ale můj Pán se mi hrozně líbil – možná i proto, že tohle bylo asi jediné místo na těle, kde měl pár gramů tuku. Nic proti svalovcům, ale co je moc, to je moc. Asi jsem se hýžďovou partií zabývala příliš dlouho, musel mě popohnat dál. Vlastně sama od sebe jsem mu trochu promasírovala i chodidla, nebránil se tomu. Na rozdíl ode mne, můj Pán nemá studené nohy. Pak se převalil na záda a nechal mě, abych pokračovala hrudníkem a břichem. Nevím, jestli měl oči zavřené nebo jen přimhouřené, občas jsem měla dojem, že usnul. Když jsem zkusmo zavadila prsty o jeho ptáčka, majitel nereagoval. Byla jsem v hrozné pokušení si HO zase trochu pohladit, ale bála jsem se a radši se začala věnovat stehnům. Jenže čísi (Pánova) ruka mě uchopila za zápěstí a položila dlaní na své přirození. Trochu vyděšeně jsem se podívala Pánovi do tváře. Tvářil se pořád stejně, jako by vážně spal. Nemohla jsem se ho zeptat, jak to myslí. Začala jsem mu tedy hladit pyj. Zprvu se žádná reakce nedostavila, ale když jsem trochu přitlačila, můj Pán tiše vzdechl. Když jsem zase přitlačila, jeho rty se roztáhly do úsměvu. „Víc,” zašeptal. Tak tedy víc. I při svých chabých zkušenostech jsem věděla, že chlapi jsou na své okrasy hákliví a kdejaký neopatrný pohyb je tady pořádně bolí – ale můj Pán se tvářil tím spokojeněji, čím silněji jsem mu penis mačkala. Tomu jsem moc nerozuměla, ale když jsem potom zpozorovala, že mi v rukou roste, pochopila jsem, že se mu to vážně líbí takhle. „Dost,” řekl najednou, daleko dřív, než bych chtěla. Přesunula jsem se tedy ke svalstvu nohou. Když jsem občas pohlédla Pánovi do klína, viděla jsem, že už ho vzrušení zase opustilo. Takže se šetří na tu ženskou. Se mnou si dost užil, když mě mučil… Štípla jsem ho do holeně, lehce mě šťouchl druhou nohou. Ale smál se, takže se nezlobil.„Vem si ze skříňky holítko, oholíš mi chlupy,” přál si můj Pán. Když uviděl v mé ruce holicí strojek, usmál se. „Ne, tuto ne. Normální holítko, jako používáš ty. Jestli teda nemáš depilátor. Pěna je tam taky.” Použila jsem tedy DÁMSKÉ holítko. A čemu se divit, vždyť chlapi si podpaží, hrudník, nohy atd. normálně neholí. „Tady taky.” Tak, a teď ho říznu do ptáka a on o mě přerazí bič! Naštěstí se nestalo. Vyholené přirození vypadalo dílem směšně, dílem ještě větší než předtím. Můj Pán si nechal ještě namazat celé tělo uklidňujícím krémem a pak si umyl jogurt z ksichtu.

Načež jsem mu musela udělat pedikúru, manikúru a nalakovat nehty průhledným lakem, potom vysušit vlasy a učesat pěšinku. A pak jsem měla svého Pána obléknout, lépe řečeno mu s tím pomoci. Ale musím říct, že v tmavě modrém obleku a černé košili s bílou kravatou mu to zatraceně seklo. Už mě ani tak nepřekvapilo, když chtěl make-up – matně bronzový pudr, nabarvit řasy a stříbřitě lesklé oční stíny na víčka. Odpustil si vlastně jenom rtěnku. Když mě pochválil a vyjádřil se svým vzhledem spokojenost, říkala jsem si, že se mi vlastně také líbilo mu takhle sloužit. Až na to, že se nechtěl líbit mně, ale té… Jeho přítelkyně u mě předem ztrácela všechny body, i kdyby to nakonec byla třeba sympatická holka.

Můj Pán odešel kamsi cosi zařídit a já jsem zatím měla ustlat postel v jeho ložnici (tam se s ní bude válet a já k tomu budu hrát na harfu, ha ha), připravit na stolek láhev vína, mísu ovoce a arašídy, prostřít stůl v salónu pro dvě osoby. Pán si to přišel zkontrolovat a odvedl mě do sklepa. Nechal mě, abych se svlékla a ve studené vodě z vodárny se sama pořádně vydrbala mýdlem. Pak už jsem si měla zase vzít kombinézu a můj Pán mě ustrojil jako koně. Vyvedl mě ven do zahrady, zapřáhl do vozíku a přikázal, abych tady na něho počkala. Že se vrátí tak za dvě hodiny a až na mě zapíská, okamžitě přiběhnu. Nasedl do auta a odjel. Zůstala jsem sama.

Příjemné odpolední sluníčko mě ukolébalo ke spánku. Nevím, jak dlouho jsem spala, když mě probral ostrý hvizd. Rychle jsem se zvedla a spěchala za hlasem. Pánova Laguna už zase stála za plotem a Pán právě pomáhal vystoupit spolujezdkyni. Měla jsem klapky, takže jsem si ji nemohla pořádně prohlédnout, ale už její přítomnost mi byla protivná. Můj Pán zamkl auto a oba nastoupili do vozíčku, do kterého jsem byla zapřažená. Opratí se asi chopila ona, protože mi jimi hned pořádně škubla – měla jsem pocit, že mi chce vyrvat piercingy z bradavek. Tohle mi můj Pán nikdy neudělal. Ale asi jí nechával docela volnou ruku. Řídila mě k domu a nutila zrychlovat – jen si to zkuste, s takovou zátěží! Konečně jsme byli před vchodem. Stejně prudce jako prve, mě zarazila, vážně to bolelo. Vystoupili, návštěvnice se zavěsila do mého Pána a nechala se doprovodit dovnitř.

Pán se za chvilku vrátil, vypřáhl mě a vedl do sklepa. Řekl mi, ať se rychle převléknu a přijdu nahoru dodělat oběd. A také mě upozornil, že jeho přítelkyni budu říkat „má Paní” a budu se k ní chovat maximálně uctivě. Neměla jsem na to nejmenší chuť. Když jsem si sundala kombinézu, měla jsem obě bradavky krvavé. Bylo mi do breku a hrozně jsem si přála, aby tu ta ženská nebyla, aby mě můj Pán přišel mučit…

Když jsem přišla nahoru, slyšela jsem ze salónu smích. Dobře se spolu baví. Ale tu můj Pán vyšel. „Změna programu,” oznámil mi stručně, vzal mě za ruku a vedl do salónu. Pokynul mi, abych si klekla. A tak jsem si mohla dobře prohlédnout její zlaté střevíčky na jehlách. „Postaráš se o Paní, otrokyně. Budeš se snažit, víš, co máš slíbeno, když to nebude perfektní.” Právě že vím, můj Pane. Procházku… Slyšela jsem, že ji políbil a odešel. Uchopila mě prstem za bradu a přinutila zvednout hlavu. A tak jsem si prohlédla svou Paní. Nebylo jí o moc víc než mně – samozřejmě, můj Pán, kozel jeden starej, je na zajíčky. Výrazně, ale nikoliv přehnaně namalovaná, na vlasech mahagonový přeliv, nehty dlouhé asi dva centimetry a zlatým lakem ladící s minišaty a celkovým zjevem. To všechno ji asi záměrně trochu ostaršovalo, ale nemohla jsem jí upřít vkus. Bylo mi dost líto, že to není nějaká hloupě se tvářící peroxidová blondýnka, nad kterou bych měla aspoň morální převahu. „Pěkná otrokyně,” pronesla a povýšeně si mě prohlížela. „Tak pojď, koťátko, vykoupeš Paní.” Ona mi říká koťátko! Je jí tak dvaadvacet, bůhví jestli, a ona mi říká koťátko! Bylo mi jasné, že s culíčky vypadám jako odvážná školačka, ale tohle vážně nemusela.

Tak jsem ji tedy následovala do koupelny, podle pokynů napustila vanu a myla ji. Pouta mi nesundala (no, stejně od nich neměla klíček), o to to bylo těžší. Přirození jsem jí umývala s velkým odporem, ale ona mi poručila odložit žínku a dráždit ji tam prsty. To byl vrchol. Schválně jsem ji škrábla, vykvikla a vrazila mi facku. Vylezla z vody, nechala se utřít, rozvalila se na Pánově lehátku a přikázala, abych se mazlila s jejím přirozením. Ale jestli ještě jednou škrábnu, tak prý uvidím. A tak jsem musela. Když mi konečně dovolila přestat, musela jsem si prsty zasviněné od její šťávy otřít o svůj obličej! „No vidíš, jakou máš pěknou pleťovou masku,” posmívala se mi. S pláčem jsem utekla do kuchyně, cestou si vyndala z pusy kuličku a padla před svým Pánem na kolena. „Můj Pane, prosím vás, já jí nechci sloužit…” „Tak dost.” Zlobil se. „Za prvé ti nikdo nedovolil si vyndat roubík a mluvit se mnou. Za druhé se o své Paní budeš vyjadřovat uctivě. A za třetí jí budeš sloužit, od toho tu jsi.” „Já nechci…” „Neboli chceš dostat na zadek, a to pořádně!” Už byl vážně naštvaný. „Otrokyně, kdepak jsi?” zaznělo z koupelny. „Slyšíš, Paní tě volá. Tak mazej.” „Já tam nepůjdu…” Beze slova mě chytil za ruce, zdvihl na nohy a vlekl do koupelny. Cestou sebral bič. „Tady ji máš. Omlouvám se, zřejmě jsem nebyl dost důsledný při výcviku. Tohle, kdyby zase neposlouchala,” dal jí bič do ruky. Culila se. „No vida, maličká má volnou pusinku. Tak to můžeš svou Paní potěšit jazýčkem, co ty na to? A dělej!” vyštěkla ostře a přitáhla si mě za vlasy. Takže jsem musela, ale bylo mi hrozně. Milionkrát radši bych teď držela ten výprask.Konečně měla dost. Musela jsem si zase vzít roubík a obléknout ji. Až pak mi dovolila umýt si obličej.
Na chodbě jsme se potkali s Pánem. „No sláva. Nos na stůl, otrokyně. Prosím, miláčku,” odvedl si tu mrchu do salónu. Ploužila jsem se do kuchyně se slzami v očích a s hrozným vědomím, že ani u svého Pána nenajdu zastání. Copak ji může milovat? Mne už si všímat nebude, až pak na konec mě možná seřeže a ukáže mi, kterým směrem je domov… Vážně mi to kazilo dobrý pocit z uplynulého týdne. Ale poslušně jsem vzala hrnec s polévkou a šla obsloužit Pána a Paní. Chtěla jsem nejdřív nalít Pánovi, abych jí dala pořádně najevo, že jsem jeho otrokyně a na ni zvysoka kašlu, ale Pán se zlobil, že nejdřív hostu. A ta čúza se jen culila, že to je v pořádku. A pak si pomlaskávali na řízečkách, zatímco já musela klečet v koutě, kdyby mě na něco potřebovali, a v břiše mi neuvěřitelně kručelo hlady. Utěšovala jsem se nadějí, že Paní si jistě hlídá linii a tak by po ní mohlo zbýt pár drobečků. Jenže ona si na oběd s mým Pánem nejspíš dělala místo v žaludku čtrnáct dní, div že talíř nevylízala. „Mohu použít tvou otrokyni?” zeptala se ho s líbezným úsměvem. „Samozřejmě,” přikývl a mě polil studený pot, co to zase bude. „Přines mi kafe,” poručila mi tvrdě. Docela se mi ulevilo. „Dáš si taky, kocourku?” „O něco jsem tě prosil,” zatvářil se nespokojeně. „Ale no tak,” lísala se a Pán si to nechal líbit. „Ale už ne, prosím. Ne, já si nedám kávu. Slyšela jsi Paní.” Až moc dobře. Zvedla jsem se a odloudala do kuchyně postavit na kávu. Svému Pánovi bych ji uvařila moc ráda, ale jí… Nasypala jsem do hrnku kávu, a tu mě něco napadlo. Projímadlo. Můj Pán určitě něco takového má. Rozhlédla jsem se po spíži a opravdu se na mě smála známá barevná krabička. Vyndala jsem lahvičku, odšroubovala víčko… Někdo mě chytil za ruku. Pán. „Tohle se dává do kafe, otrokyně?” zeptal se jakoby klidně, ale jeho oči se zle blýskaly. A hned mi vrazil pořádnou facku, až mi vhrkly do očí slzy. Uskočila jsem a strhla si roubík, už vážně vzteklá. „Já už nechci být vaše otrokyně, pusťte mě!” „Nevzpomínám si, že bych ti dovolil si vyndat z pusy roubík a mluvit se mnou,” odtušil ledově. „Pusťte mě domů!!” „Pustím tě večer.” „Hned!!” „Dost. Nechtěj mě opravdu naštvat. Vezmi si ten roubík. Hned! Doporučuju ti začít se chovat normálně, asi jsi zapomněla na kamarády pavoučky. A pomalu se připrav na menší procházku!” Bůhví odkud vytáhl řetízek a za nohu mě jím přivázal ke kuchyňské lince. „Umyješ nádobí. Bude se blýskat.” Zalil kávu a sám ji nesl své přítelkyni. Do dřezu mi kapaly slzy. „Brek ti nepomůže,” ušklíbl se a zavřel mě v kuchyni. Bylo mi na nic, proklínala jsem tu ženskou, ale možná ještě víc jeho. A tohohle chlapa já miluju, kvůli němu se tady nechám týden týrat pro nic za nic…

Pán mě za půl hodiny přišel zkontrolovat, právě jsem dokončovala leštění skleniček. Zkontroloval to. „Dobře. Chceš se napít?” Zavrtěla jsem hlavou. Ne, od tebe nechci vůbec nic. „Jak je libo. Tak pojď.” A vedl mě do ložnice. Ale vlastně ne až do ložnice, zastavili jsme se na chodbě před dveřmi. „Klekni si.” Poslechla jsem. „Tady zůstaneš, dokud tě já nebo Paní nezavoláme. Ani se nehneš z místa. Je ti to jasné?” Přikývla jsem. Utéct nemělo cenu – spoutaná a v těch strašných botách bych svému Pánovi neunikla daleko a trest by pak jistě stál za to. A tak jsem tam jenom klečela, poslouchala neklamné zvuky z ložnice a bylo mi bídně. Nevěděla jsem, kolik je hodin, ale přála jsem si, aby už co nejdřív byl večer.

„Otrokyně!” To byla ona. Nedalo se nic dělat, Pán jasně řekl. Tak jsem se zvedla a stiskla kliku. Leželi v posteli oba nazí, dívala jsem se na ně a znova jsem si říkala, že můj Pán je nádherný chlap. Jenže teď byla jeho královnou ona. „Pojď sem, koťátko,” kývla na mě a líbezně se culila. „Předvedeš svému Pánovi, jak se má lízat, posledně ti to šlo moc pěkně. No pojď.” Rozepnula mi řemínek roubíku a vyndala mi ho z pusy. Nastavila mi svůj klín. „Tak pojď, miláčku.” „Já nechci.” „Co to?” nastavila provokativně ucho. „Já vám nic lízat nebudu, je to odporný.” „Slyšíš to?” otočila se s žalobou na Pána. Zavrtěl hlavou. „Ne, co?” V tom muselo něco být, jinak by mě už dávno zprdl a přidal pár facek. „Tvoje otrokyně mě nechce poslouchat.” „Tak si ji zkroť. Já přece dělám všechno špatně.” Aha. Můj Pán byl na ni naštvaný. To jednoho potěší. Klidně jsem jí tedy mohla odporovat, on byl zřejmě rozhodnut se jen bavit naším soubojem. Soubojem dvou holek o přízeň starého kocoura, jak se sám označil. A proč ne? „Neštvi mě a lízej,” přikázala už rozzlobeným hlasem Paní. „Nebudu. Já nejsem vaše otrokyně, já sloužím jenom svému Pánovi,” kula jsem železo, dokud bylo žhavé. Pán se pořád víc usmíval, ale jenom nás pozoroval. „Tak dost!” už se naštvala, chňapla po mně a za pouta na rukou si mě přitáhla. Bránila jsem se, ale byla jsem v nevýhodě, ona měla větší sílu než já. Vytáhla mě na postel. „A dělej!” Násilím mi tlačila hlavu do svého klína, ale to už neměla tak snadné. Hmátla po biči, Pán zarazil její ruku. „To je můj bič,” zpražil ji a karabáč jí sebral. „Ty si přece poradíš.” Chvíli jsme se potýkaly, ona nenávistně syčela, já si byla vědoma, že v Pánových očích mám navrch, ale nedařilo se mi jí úplně uniknout. „Otrokyně!” Pán. „Pojď sem a vykuř mi, Paní se musí poučit, jak se to dělá,” zívl líně. Okamžitě jsem se jí vyškubla, přelezla k Pánovi a dala si jeho ptáka do pusy. Konečně jsem směla, ba měla to rozkazem – o to sladším, že mě aspoň na chvíli vysvobodil z jejích spárů. Cucala jsem, bylo to docela příjemné. Pán se šklebil. „Vidíš, takhle ji musíš mít vychovanou.” „Kdybych si ji mohla vycvičit jako ty…” „Chceš? Já ti ji půjčím, na týden, dva…” Zděsila jsem se, jestli to snad nemyslí vážně. Dotkl se mé hlavy. „Kousni mě. Jenom trošku.” Tohle taky myslel vážně? Trochu jsem sevřela zuby. „A to zas víc. Áá, to je vono…” Ono se mu to líbí?! Vždycky jsem si myslela, že chlapi nadskakují, když se jich tady člověk jenom neopatrně dotkne. Že by pan doktor nebyl jenom sadista? „Eště. Ááá…” Do pusy mi vystříklo jeho semeno. Ono ho to dokonce může udělat! „Myslím, že ti ji nepůjčím,” zkonstatoval, když si užil a pták mu klesl. „Zatraceně dobře kouří. Už dost.” To platilo mně. Pustila jsem jeho penis z úst a olízla si ze rtů sperma. Tak tohle byl oběd, myslela jsem si.„Tak, otrokyňko, myslím, že si Paní něco přála.” To snad ne! „Běž ji hezky vylízat.” „Já nechci…” „Nebudeme diskutovat, poručil jsem ti.” „To tak, a ona mě kousne,” ušklíbla se. „Myslíš? To že by udělala? Tak s tím něco provedeme. Otevři pusu.” Udělala jsem áá jako u zubaře, Pán odněkud vytáhl krabičku od mýdla, otevřel ji – a na horní i dolní zuby mi nasadil efektní chrániče. Vybavila jsem si nepříjemný pocit z doby, kdy mě nutili nosit na noc rovnátko. Nedalo se s ním mluvit – a kousat. A proto jsem teď dostala hned dvě. „Tak běž. No běž.” „Á nefi,” pokusila jsem se ještě zaprotestovat. „Mám ti pomoct bičem?” Ne, to snad radši ne. Zkroušeně jsem se přesunula mezi její nohy. To mi můj Pán neměl dělat, to ne… A za chvíli jsem zase měla všude tu odpornou chuť, smrad jejího klína a ve vlasech její ruce, které mi mačkaly obličej k nejodpornějšímu objektu, co snad mohl existovat.

Pán mi potom sundal pouta a poručil svléknout se. Paní se samozřejmě hrozně líbil můj korzet, piercingy a úplně nejvíc kolíky v přirození. S Pánovým souhlasem si mě přivázala a různě mi s nimi hýbala, až mi tekly slzy od bolesti. Pak prohlásila, že chce vidět, jak si to dělám sama, a musela jsem. Ale to jí pořád nestačilo. Vyžádala si od Pána moje věrné kamarády vibrátory, ty největší, narvala je do mě, jeden mi dala i do pusy a pustila všechny na plný výkon. Prožívala jsem to celý týden, ale myslím, že se na to nedá zvyknout. A ta mrcha se spokojeně dívala, jak se svíjím v poutech a kvílím, co to se mnou dělá. Když strojky milostivě vypnula a nechala si za to na kolenou poděkovat a hezkou chvíli lízat nohy, pro změnu mi stáhla paže za zády, svázala mě do kozelce a poručila, abych se kutálela po místnosti. Odporné. Pak mě dokonce násilím svázala do pozice, kdy jsem měla hlavu ve vlastním klíně (hrozná bolest a ještě horší zápach), vyndala mi vibrátory a nutila mě, abych si sama lízala! Pán ji v jejích záměrech dokonce podporoval, držel mě, když bylo potřeba, a zjevně se velice bavil tím, jak mě ona mučí. Zasáhl, až když mi chtěla píchat do prsů jehličky. Ale to jí vůbec nevadilo, úplně si to vynahradila tím, že mi je za piercingy přivázala úplně těsně k sobě a navíc k obojku. Brečela jsem bolestí, ale ještě mě čekaly vibrátory a znovu vrcholně příjemný sex na baterky. Až pak už ji snad nic nenapadlo, tak mě nechala být.

Iniciativy se znovu chopil Pán – pro mě naštěstí, ona by mě snad umučila. Vyndal mi vibrátory, chtěl, abychom si obě klekly, vystrčily na něho zadek, a obě nás do něj ošoustal. Bylo to rozhodně mnohem příjemnější než ty kolíky předtím. Pak ho napadlo, že by se chtěl pomilovat hlavou dolů, prý která z nás (nebo obě). Paní odmítla, že se jí točí hlava. Když se zeptal mě, souhlasila jsem, stejně jsem neměla na vybranou. Ukázalo se, že je skvěle vybavený, sestavil hrazdu a za nohy mě k ní přivázal. Sám se na ni normálně zavěsil, hrozně jsem obdivovala, že se tak udrží. Chytili jsme se jeden druhého a můj Pán do mě překvapivě něžně vstoupil. Moje první milování s Pánem, první opravdové a moc krásné milování. Začala jsem ho líbat, přistoupil na to. A nádherně mě uspokojil. Za celý týden první orgasmus! Ale stál za to, tohle milování stálo za všechny předešlé i následující útrapy. Bylo mi docela líto, když mě pustil, seskočil a odvázal mě. A bylo mi to dvojnásob líto, protože jsem hned musela vylízat Paní.Pán si potom vymyslel, že si to dáme všichni tři najednou. A tak jsem mu chvíli kouřila a on zatím lízal ji, potom jsem já lízala ji a ona mu kouřila, potom jsem jí dokonce vylizovala zadek a on jí to při tom dělal do pochvy! Ale byla to docela sranda. Zase mě opíchal do zadku a pak si nechal ptáka olízat od ní – moc se jí nechtělo a já se moc bavila. Ne dlouho. Vrátila mi to tím, že se mi vyčůrala do pusy – Pán mě držel a přinutil všechno pozřít. Chtělo se mi zvracet, tak mi prostě zalepil pusu, abych nemohla. Ale chvíli mě nechal v klidu. A to už byl vlastně skoro konec.

„Byla jsi s otrokyní spokojená, drahá?” zeptal se jí. Podívala se na mě a ušklíbla se. „Ne!” „Tak ji potrestej,” podal jí do ruky bič. Zesinala jsem hrůzou. Dosud jsem doufala, že si to Pán s výpraskem a procházkou rozmyslí. Tohle byl ortel. Apaticky jsem se nechala za ruce zavěsit na hrazdu tak vysoko, že jsem nohama ani nedosáhla na zem, a zbičovat od Paní. Dost to bolelo, ale už to bylo jedno. Bůhví, jak daleko jsem byla od domova. Ona do mě pak znova narvala všechny vibrátory, spoutala mě do kozelce a šli se milovat – a já se jim k tomu vrtěla a sténala v koutě.
Pán mi po chvíli dopřál oddech. Dokonce mi rozvázal všechna pouta. Provazy zůstaly ležet na zemi a já vedle nich. Bylo mi mizerně. „Otrokyně,” protáhl líně, „vezmi ty provazy a spoutej Paní. Svým nejoblíbenějším způsobem.” Obě jsme na něho zíraly, jestli to myslí vážně. „Slyšela jsi mě? Chceš dostat přidáno?” V žádném případě, můj Pane. Popadla jsem provazy a skočila po ní. „No to snad…” soptila. „Okamžitě mě pusť! Neslyšela jsi?! Jindřichu, co to má znamenat?!” Jindřich se jenom chechtal a z pohodlí postele pozoroval, jak se na zemi pereme. Ona měla lepší pozici, to bylo jasné hned, mně překážel korzet a všechno ostatní. Ale Pán najednou slezl a chytil ji. „Tak dělej,” kývl na mě. A já tedy dělala, jak to šlo nejrychleji. „Co to má znamenat?!” běsnila. „Ty hajzle, ty prase, okamžitě mě pusť, neslyšel jsi, já tě zabiju…” Chechtal se, nejspíš se už dlouho takhle nepobavil. Konečně jsem to měla hotové a ona byla svázaná tak, jak jsem já trávila minulý týden – paže stažené za zády a přivázané k pasu, naněkolikrát spoutané nohy. Pustil ji. Pro mě to byl přímo božský pohled. Ona sebou chvíli vrtěla a soptila, ale pochopila, že se z toho nedostane. „Harry… to je sranda, viď? Pusť mě, to už stačilo, kocourku…” „Těší mě, já jsem hajzl a prase. Otrokyně, dej jí do pusy svůj roubík.” S velkou radostí, můj Pane. Fakt jsem si vychutnala, jak se bezmocně zmítá na podlaze. Jako já před chvílí. „A teď všechno ostatní. Obojek, korzet, vibrátorky a botičky. A šup, máme málo času.” Nádherné. Skvělé. Teď už i tu procházku vydržím snáz. Snažila se bránit, ale už neměla šanci. S gustem jsem jí korzet pořádně utáhla, vibrátory nafoukla, co šly, a narvala nohy do milovaných mučicích botiček. „Pusť jí je.” Spustila jsem vibrátory. Pán do ní šťouchl nohou. „No, miláčku, myslím, že tě chvíli nechám si užívat a já si užiju s otrokyňkou. Ostatně jste si to právě vyměnily. Příjemnou zábavu.” Přestal si jí všímat, mě položil na postel, lehl si na mě… A zase jsme se milovali, objímali a líbali a mě přestávalo všechno bolet, přecházely mě poslední zbytky vzteku a už jsem svého Pána zase bezvýhradně milovala.

Pak jsme si dali taky šedesát devítku a Pán mi moc pěkně vylízal. Nechal si chvíli opečovávat chodidla a pak mě ještě jednou krátce ojel zezadu. Pak se zvedl z postele. „Ukliď tady,” poručil, hodil si bývalou Paní přes rameno a odkráčel.
Než se vrátil, postel byla precizně ustlaná, všechny pomůcky i kusy oděvů posbírané a srovnané. Seděla jsem na posteli a myslela na to, že je nejspíš konec. Měla bych si namasírovat nohy. Pán za sebou zavřel dveře. „Prosím, můj Pane, už mě pustíte? Za chvíli bude tma… abych se aspoň dostala na ňákou hlavní.” „Ty už mě chceš opustit?” „Říkal jste večer…” „Jasně, já vím. Tak na mě ale snad počkáš, já za chvíli taky pojedu. Vzal bych tě, jestli na té procházce moc netrváš.” „To mě zkoušíte?” „Proč? Domů to máš víc než sto kilometrů, to by ses vážně prošla.” „Říkal jste, když nebudu perfektní… A Paní nebyla spokojená.” „Já jsem byl s tebou velice spokojený.” Políbil mě na rty. „A Paní je zavřená ve sklepě a tvůj Pán jsem já, nebo ne?” Úžasnej chlap.Sedl si ke mně a opatrně mi vyjmul z bradavek kroužky. „Nohy od sebe,” požádal a zbavil mě i piercingů na přirození. Pak potřel ranky krémem. „Brzo se to zahojí. Občas si to něčím namaž.” Přikývla jsem. Uklidil kovové ozdoby do krabičky. „Tak, to je konec, slečno Hallová. Asi byste se chtěla vykoupat, ne?” „No, asi jo.” „Tak běžte. Napusťte si plnou vanu báječně horké vody a udělejte si chvilku pro sebe. Já vám přinesu šaty a pojedeme.” Přikývla jsem, vstala a courala do koupelny. Vidina plné vany mě překvapivě vzrušila.

Už pěkně dlouho jsem ležela pod kopcem voňavé pěny, se zavřenýma očima si vychutnávala koupel a srovnávala si v hlavě všechny šoky tohoto dne, když vrzly dveře. Otevřela jsem oči. Přicházel můj Pán – totiž teď už vlastně zase můj třídní profesor. „Nenechte se rušit, já zase hned vypadnu,” smál se a položil na radiátor věci, které mi v pondělí coby Pán zabavil: moje šatičky, čistě vyprané prádlo, hodinky, náušnice a řetízky. A kromě toho taky šedé dámské sako. Mě ale víc zajímalo, jak vypadal on. Jak ho člověk za celý školní rok (a ostatně ani tenhle týden tady) nevidí jinak než komplet v černém, dneska se ukázal přímo jako mistr převleků. Světle šedý oblek velmi ležérního střihu, k tomu elastický rolák fialovo-zeleno-žlutě skvrnitý, jedna ponožka fialová, druhá svítivě zelená a na krku zlatý řetěz až na barvu ne nepodobný volskému. Porušoval snad všechna módní pravidla, ale šíleným způsobem mu to slušelo. „Až se vykoupete, můžeme jet.” Neříkala jsem nic, protože jsem na něj docela neslušně zírala. Sedl si na kraj vany a namočil si ruku. „Ještě bych se vás chtěl zeptat, kdy očekáváte měsíčky?” „Devatenáctýho… takže asi v pátek.” „Hm, dobře.” „Tampony ve mně asi nebudou držet, co?” Usmál se. „Asi ne. Ale jednou to vydržíte s vložkami a do příště to bude dobré.”

Za chvíli jsem seděla v Pánově autě – tentokrát na sedadle spolujezdce. Hodiny na palubní desce ukazovaly 18:37. Říkal sto kilometrů, takže kolem osmé bychom měli být doma. Jindřich si zapnul bezpečnostní pás a vsunul klíček do zapalování. Ale ještě neotočil, podíval se na mě. „Ještě něco od vás budu chtít, Roberto. Nebo spíš nechtít. Nechci, abyste věděla, kde jste byla.” „Proč?” „Tajemství. Správný zločinec přece nikdy neprozrazuje svoje doupě, ne?” „To ne. Tak co s tím provedeme?” „Zavážu vám oči.” Přikývla jsem a přijala tmavý šátek. Bylo mi hrozně příjemné, když se mě dotýkal. „Všechno v pořádku?” „Ano, prosím, pane profesore.” Smál se, odbrzdil a kousek scouval bez motoru. Až pak nastartoval, otočil auto a rozjel se směrem k domovu. Moje otroctví skončilo. Ale stálo za to.

Necháváme za sebou ceduli Praha – Hlavní město a po dálnici se řítíme na Plzeň. Profesor přidá plyn, ručka tachometru poskočí na stopadesátku. Za chvíli budeme doma. Pomalu se smráká. Pásku z očí mi sundal někde na magistrále – troufnu si tvrdit, že Prahu znám, ale nebyla jsem schopná ani odhadnout, odkud jsme do ní přijeli. Od chvíle, kdy mi řekl sto kilometrů, tipuju nějaké střední Čechy. A vlastně je to úplně jedno. Za pár desítek minut skončí tenhle týden, kdy jsme byli pořád spolu. Přes všechno to byl docela příjemný týden a mně je snad i trochu líto, že končí. V koupelně jsem se postavila na váhu a zjistila pětikilový úbytek – tak vida, k čemu je taky dobré otroctví! Aby ne, když jsem se stravovala jednou porcí zeleniny denně. No, doma si udělám něco pořádného. Jáchym je určitě někde v luftě, ten mi večeři neuvaří. Vlastně i ten dnešek stál za to. Pořád si vychutnávám pocit vítězství, když Pán poručil: spoutej ji…„Pane profesore?” „Ano?” ohlédne se po mně. „Co bude s tou… vaší přítelkyní? Vy jste ji nechal v tom sklepě?” „Ano.” „Takže se tam vrátíte?” „Hm, zítra. Možná. Chvíli si užije.” „Vy s ní chodíte?” „Byla jste svědkem našeho rozchodu.” „Eh… to se vždycky rozcházíte s přítelkyněmi takhle?” „Vždycky ne. Jenom, když mě naštvou. Vaše Paní mě naštvala docela dost.” „Tím, že vám říkala kocourku, když jste nechtěl?” „To by mi nevadilo. Spíš, jak byla zlá na vás, to jsem nějak nepochopil.” „O to výrazněji jste jí pomáhal.” „Jste celá? Jste. Život je tvrdý a učitelé matematiky se s vámi mazlit nebudou, zvykejte si.” Musím se usmát. Na svého učitele matematiky se vůbec nezlobím, krásným milováním mi to docela vynahradil. Netěšila jsem se zbytečně. A všechny ty přípravy k tomu… „Můžu se na něco zeptat?” „Prosím.” „Když jste mi v úterý vysvětloval, jak se má správně kouřit pták… tak… to vypadalo, jako byste to někdy dělal?” „Jasně,” usměje se. „Máte postřeh.” „Takže… jste bi?” „To zas ne. Aspoň to na sobě nepozoruju. Už jsem dost starej, aby se něco takovýho projevilo.” „Ale někdy jste spal s chlapem.” „Jo. Jste zvědavá, slečno Hallová? Na vejšce. Můj spolubydlící na koleji byl gay. Já jsem předtím žádného homosexuála osobně neznal, takže mě to přirozeně dost zajímalo. Tak jsme o tom vedli filosofický rozpravy… No, a jednoho večera mi vyznal lásku a skončili jsme v posteli.” Uchechtne se, jako by si na to vzpomněl. „Od vejšky jsme se neviděli a já to od tý doby táhnu zase jenom s holkama… jenom takovej úlet, no.” „A jaký to bylo?” „Milování s klukem? Nevim, co bych vám na to řek. Prostě bylo. Člověk má zkusit všechno. Pro mě asi bylo důležitější setkání s někým takhle orientovaným. Asi jsem je začal chápat. Třeba, jak je těžký najít partnera, když devadesát šest lidí ze sta jsou heterosexuálové a z těch zbylých čtyř to dva nepřiznají, protože se stydí nebo bojí reakce okolí. Naší společnosti chybí tolerance. Teplouš bude paradoxně odsouzen pravděpodobněji než já jako děvkař.” „Protože vy na to nevypadáte, vy vypadáte strašně důstojně.” „Chá chá, to jste mě potěšila. To je ale schválně. Doma v Plzni se tvářím jako vrchol ctnosti, nechám si kvůli tomu narůst tohle,” pohladí se po vousech, „a začnu chodit v kvádru, abych vypadal starší – a zatím nerušeně lovím v jiných částech republiky. Vaše Paní je z Hradce, jestli vás to zajímá.” „Kolik jí je?” „Jedenadvacet.” „Líbí se vám mladší holky?” „Dělá mi dobře, že na mě berou. No, tak do postele. Na nějakej trvalejší vztah bych asi hledal…” „Starší?” „Možná. Nevim, o tom to neni. Ženu, která by mě zaujala něčím jiným než krásou těla.” „Zatím jste nenašel?” „Ještě jsem nezačal hledat.” „Vy se nebudete ženit?” „Ne, proč? Času dost, to pořád říkám mamince. Nechce se mi. Líbí se mi, jak žiju teď, ta volnost… svoboda v tom, kdy přijdu domů, jestli budu mít dvě promile a koho si přivedu do postele. Nemusím se na nikoho ohlížet, nemám žádný závazky. Jasně, že to je alibismus. Eště prostě nejsem zralej na to, abych se usadil a oženil a měl děti a dělal důstojnýho otce rodiny. Otázka je, jestli by mě vůbec nějaká žena chtěla. Vy byste si mě třeba vzala?” Otázkou jsem zaskočena. „No…” „Čistě hypoteticky, Roberto. Mohla byste žít s chlapem, jako jsem já?” „Vy jste jako chlap moc fajn, ale… je mezi námi trochu velkej věkovej rozdíl.” „Jasně. Tak se za pár let zeptám znovu.” Projíždíme Berounem.
„Máte hlad?” Ani nemusím odpovídat, zrovna mi nechutně zakručelo v břiše. Směje se. „Já taky. A myslíte, že to vydržíme aspoň do Rokycan?” „Proč do Rokycan?” „Znám tam takovou moc příjemnou restauraci, jestli nemáte jiný nápad.” „Ani ne.” „Takže vás můžu pozvat? Vy jste teď zvyklá na tu zeleninu, co? Snad se tam nějaká najde.” „Dejte pokoj. Víte, že jsem kvůli vám zhubla asi pět kilo?” „Tak si vás třeba na další týden zase někam zavřu a budu vás vykrmovat jako Jeníčka a Mařenku, abyste to dohonila.” „Vy jste se vykrmoval celej tejden.” „Suchejma rohlíkama a paštikou. Kdy jsem se asi tak měl vykrmovat, když jsem pořád byl s vámi, nevíte?” „Mně jste nedal ani tu paštiku.” „To byste tolik nezhubla.” „Mně jenom napadlo, co bych asi dělala, kdybyste mi dneska klidně oznámil, že mě prostě nepustíte.” „To bych moh, co? Takovou otrokyni už neseženu. Co byste dělala?” „Nevim. Utekla bych vám.” „Mně utéct? To byste neudělala, slečno Hallová.” „Udělala, pane profesore.” „A pana profesora už nechci slyšet, jsou prázdniny. Jsem Harry.” „Bobby.” Podá mi ruku. „Ahoj.” „Ahoj,” usměju se.„Bratr tě netrpělivě očekává?” prohodí, když míjíme exit Svojkovice. „Ten zrovna, teď sedí někde v hospodě.” „Takže domů nespěcháš.” „Vlastně ani ne.” „A nechtěla bys teda jít… ke mně?” „Jako k tobě domů?” „No.” „A… co budeme dělat?” Cítím srdce až v krku. Pokrčí rameny. „Jestli jsi moc unavená, tak budeme spát. Jestli se ti nechce, tak můžeme třeba hrát šachy nebo počítat nějakou tu matematiku. A nebo se můžeme milovat. Jestli chceš.” „Milovat?” „Tentokrát by sis mohla trošku mučit zase ty mě.” „Ty chceš?” „Chci.” „Jak ses nechal kousnout do ptáka, to bylo taky proto?” „Co ty víš,” prohodí záhadně. „Vážně, Bobby. Moc rád bych se s tebou miloval. Já vím, jak ses na to těšila, upřímně řečeno, já taky a to odpoledne mi dvakrát nestačilo. Jestli nechceš, tak nic, odvezu tě domů a uvidíme se až prvního září při matice… ale nemyslíš, že by to byla trochu škoda? Tak co?” „Tak jo.” „Nebudeš litovat, slibuju,” pustí volant, nakloní se ke mně a políbí mě. Ucuknu. „Ty, koukej radši na cestu!” vypísknu při blízkém setkání se svodidlem. „Nebo se vybouráme ještě před Rokycanama!” „Jako ty při prvním pokusu o řidičák?” „Jak to víš?!” To snad není možný, on o mně ví všechno. Chechtá se a přidá plyn. To nám to pěkně začíná!

Jak se vám článek líbil?

Kliknutím na hvězdičku povídku ohodnotíte

Průměrné hodnocení 4.7 / 5. Počet hlasů: 12

Zatím nehodnoceno. Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *