Povídka „Ženám na pospas“

Poté co Moniku Desalle vyvlekli z temnoty cely na emírův trestný dvůr, oslepilo ji pálící slunce. Jen pozvolna se mrkáním vyrovnávala s tím přechodem a to ještě stála uvnitř rozlehlé, zastřešené verandy. Slunce se odráželo od vysokých bílých stěn nádvoří, ve kterých bylo vidět několik kovových vrat. Nádvoří bylo dlážděné hladkými kamennými deskami. Monika se příliš nerozhlížela, protože věděla, že jeho vybavení pro ní představuje jednu obrovskou noční můru.

Ještě jeden krok a noční můra je skutečností. Na kraji verandy visela za spoutaná zápěstí z trámu u střechy verandy mladá žena. Nohy měla doširoka roztažené, každý kotník připoutaný ke kovovému kruhu, zabudovanému do dlážděné podlahy. Po celém jejím těle byly vidět rudé pruhy po předchozím bičování, hnědá kůže byla jimi pokryta křížem krážem, jelita lemovala velké dvorce a silné bradavky na jejích malých, vysoko posazených prsech.

Pohled do jejího rozkroku a její těžké dýchání dávalo najevo, že kromě bičování její stav ovlivňovalo i to, že jí někdo nedávno přivedl k vyvrcholení. A zjevně ne jednou a rozhodně jí to nebylo příjemné! Zoufale lapala po dechu a vypadala značně vyčerpaně.

Monika zírala na štíhlou postavu své komorné, Nuly, a poslední naděje na záchranu v ní právě zemřela.

„Po poslední noci… To sis myslela, že tě nenechám sledovat?“ zasmál se emír a přistoupil ke skoro nahé Monice, kterou pevně drželi dva strážní. Podle jeho rozkazu měla ruce svázané za zády nejen v zápěstích, ale měla také stažené lokty k sobě, což jí tlačilo ramena dozadu a naopak její plné prsy kupředu. Její bradavky hrdě trčely vpřed, jakoby chtěly protrhnout látku, která je prozatím zakrývala.

Emír se ušklíbal a pokračoval v mentálním týráním, hrál si s ní na kočku a myš. „Ovšem, myslela sis, že komorná odnesla zprávu, kterou jsi jí dala. A já že nemohu nic dělat, protože tě sem přijdou cizí vojáci osvobodit.“ Olízl si rty a bavil se situací, do které se dostala. Hrál si s papírem, který držel v ruce. „Bohužel byla … přerušena.“

Moničin inkriminující dopis, který dala Nule několik hodin předtím. „No nic, žádní vojáci, žádná záchrana. Jak je mi tě líto! Ale teď se seznam s mými dvěma malými pomocnicemi, které pomohly tvé zrádné komorné pochopit, jak trestám zradu…“

Znovu se usmál, jeho plné rty se zkroutily v děsivý škleb a díval se na dvě mladé Arabky, úplně nahé s výjimkou zlatých náramků na zápěstích a kotnících a zlatého řetězu kolem pasu, které se povalovaly na polštářích u jeho nohou. Monika se při pohledu na chtivé, smějící se obličeje těchto děsivých mučitelek roztřásla strachy.

„Ovšem… teď jsi na řadě ty…“ poznamenal. Při jeho slovech se obě rozesmály, s lačným výrazem, plným krutých myšlenek. Emír nechal Moniku, aby se dívala jak si hrají jedna s druhou. Navzájem si laskaly bradavky i přirození jak svými prsty, tak ústy i jazyky. Obě baculaté, s plnými vlhkými rty, s očekáváním si při tom Moniku prohlížely. Moniku střídavě poléval mráz a horko a bylo jí jasné, že příšerné historky nelhaly. Ty dvě strávily ráno bičováním a sexuálním drážděním Nuly pro emírovo potěšení, zatímco komorná bezmocně visela na trámu.

Strážní z ní strhli její bavlněné šaty. Mladá Francouzka měla nyní na sobě jen černé kalhotky, vytažené vysoko na bocích a jen její výrazný podbřišek byl přikrytý trojúhelníkem látky. Monika se nekontrolovaně třásla, věděla že její muka brzy začnou. Obě Arabky se znovu rozesmály, když viděly jak jí strach rozhoupal její plné, růžovými bradavkami korunované prsy.

Monika se pokusila otočit když k ní přišly, ale stráže jí držely pevně. Stiskla rty, když jí začaly hladit její prsy. Věděla, že jí tělo zradí a její bradavky se brzy pod jejich zkušeným vedením ztopoří. A skutečně trvalo jen chvíli a došlo k tomu. Snažila se udržet, ale za chvíli se nádvořím ozývaly její vzrušené vzdechy.

„Já jsem Ria… a to je Mena,“ šeptal jí do ucha vyšší z dvojice. Přitom její ruka pomalu přešla do Moničina rozkroku, stále částečně krytého kalhotkami. „To teď nebudeš potřebovat!“

Zatímco si Ria začla hrát s její kundičkou, cítila Monika jak Mena vsunula své prsty do kalhotek a pomalu jí je stahovala. Odhalila tím její plné pysky a vyholený trojúhelník. Riiny prsty si nadále hrály s jejími pysky, teď už obnaženými a zajížděly i do její štěrbinky.

Nepřestávala, ani v okamžiku, kdy políbila Menu přes Francouzčino rameno. Hrála si s jejím klitorisem až se úplně postavil. I nadále zde pomalu kroužila svými prsty. „AAAAAA, ÁÁÁÁÁ, PROSÍM, ÁÁÁÁ!!!“ Monika sebou zmítala v rukou stráží.

„Stačí, je čas abys nám zazpívala! Půjdeme!“ zašeptala Ria. Monika sebou škubla, když jí každá z nich chytila za jednu z bradavek a tvrdě je stiskly mezi palec a ukazovák. Usmály se na sebe a kývly na strážce, aby jí pustili. Za Moničina sténání zmáčkly bradavky ještě víc a nemilosrdně jí přinutily vydat se na cestu ven na sluncem rozpálené nádvoří. Vysloveně jí přitom táhly za plné prsy. Vedly jí za ně a řídily při prohlídce trestného dvora.

Na jedné straně stálo na čtyřnohém podstavci kovové sedlo, ze kterého na vrcholu vystupoval kulatý sloupek. Vlevo od sedla, na kamenném bloku stála nádoba plná dřevěného uhlí, teď zešedlá popelem. Nebyl vidět ani kouř, ani oheň, ale chvějící se vzduch dával najevo, že uvnitř je stále dostatečný žár.

Kousek od sedla, zamontovaný do kulaté kamenné desky, asi do výše prsou, stál jednoduchý hladký kůl. U země byl silný asi jako ruka, ale zužoval se. Ne do špičky, na jeho konci byl znovu rozšířený, zhruba do velikosti a tvaru švestky. Asi půl metru nad zemí z kůlu vystupovaly dva malé kolíky.

Při pohledu na tento kůl se Monika zase roztřásla. Bylo jí jasné k čemu slouží, představila si jak stráže přivedou ženu ke kůlu, zvednou jí a roztáhnou pysky a nasadí na kůl. Klepala se představou, jak se kůl zasouvá stále víc a bolest se zvětšuje. V okamžiku, kdy dosáhne palci na kolíčky, musí napnout svaly na nohou a v lýtcích a stehnech ucítí palčivou bolest a nemůže se udržet a svaly povolují…

V Monice rostl děs s každým dalším zařízením, kterým bylo nádvoří vybaveno. A znovu a znovu ji za prsy táhly k dalším. Kůl, který měl konec ve tvaru U. Zas si představila, k čemu slouží tohle hrozné zařízení!

Její strašidelné představy přerušilo další škubnutí za prsy. Přinutili jí otočit se a vedly jí kolem kovového sedla na druhý konec nádvoří. Na dvou podpěrách tady byla upevněna zubatá mosazná tyč. Na zemi ležel kolmo k tyči úzký dřevěný trám. Po stranách byly do dlažby zasazené dva krátké dřevěné kolíky, na vrcholu byl každý zúžen do tupého hrotu.

Když Monika uviděla mosaznou tyč, korunovanou řadou cik-cak posazenými tupými zuby, vytřeštila oči a začala lapat po dechu. Slyšela zkazky o dívkách, jezdících na „zubaté kobylce“! Teď už věděla, co to zubatá kobylka je a za chvíli na ní pojede!

Pustily jí. Šklebily se na sebe, jak sténala a kroutila se bolestí, jak se krev vracela zpět do bradavek. Emírova slova potvrdila její nejhorší obavy. „ÁÁ! Jak vidím, tak mojí malou hračku znáš! Dobrá, trochu se projedeš. Něco pro tebe, abys mohla lépe přemýšlet, až se budeš dívat, co ty dvě provedou s tvou komornou…“ Ria pleskla Moniku přes zadek a přinutily jí dát nohu přes tyč.

Tentokrát si s její kundičkou hrála Mena, její ukazováček do ní rychle vniknul a opět jí dráždila klitoris. „ÁÁÁ, ne, ne, prosÍÍÍM, ÁÁÁÁÁ!!!“ sténala Monika, potácející se mezi vlnami rozkoše a strachem z blížícího se mučení.

„Tak ty by ses chtěla udělat? Jistě, jistě, ještě mnohokrát, ale ne teď, nejdřív se budeš dívat…“ pošeptala jí Mena. Monika pohlédla k verandě, kde visela Nula.

„Dost čekání, posaď se!“ a odsunuly trám pod jejíma nohama.

„ÁÁÁ, NÉÉÉÉ, NECHCI!!!“ vyjekla, když nejcitlivější část jejího těla dopadla na tupé hroty. Vyjekla znovu, když její váha vtlačila tyč hlouběji do měkkého údolí jejího přirození a tělem jí projela ostrá bolest.

Ria jí takřka něžně držela za ruce a šeptala jí do ucha: „Je to šílená bolest, jí vím. Roztáhni nohy… ano, bolí to ještě víc, ale když najdeš palci kolíky…“

Dívaly se na ní, jak se zoufale snaží špičkami nohou dosáhnout na kolíky. Konečně se jí to povedlo a příšerná bolest v rozkroku trochu polevila. Mena k ní přistoupila a přivázala jí provaz k poutům, která jí držela ruce za zády. Potom ho přehodila přes trám, který vedl Monice nad hlavou.

„ÁÁÁÁÁ, NNNÉÉÉÉ! ÁÁÁÁÁ!!!“

Monika zaječela znova a mnohem hlasitěji. Mena manipulovala s provazem tak, že se musela předklonit a jeden ze zubů našel její nalitý klitoris. Musela napnout nohy ještě víc. V téhle poloze Mena provaz upevnila. S úsměvem si ještě chvíli obě hrály s Moničinými houpajícími se prsy. Pak se vrátily na verandu a čekaly.

Nyní byla připravena. V palcích, kterými byla opřená o tupé hroty kolíků, se zvětšovala bolest. Napětí jejích nohou vedlo k tomu, že svaly na lýtkách i ve stehnech se jí chvěly.

Jízda začla brzy. Když bylo napětí příliš velké, donutilo Moniku povolit svaly a dosednout celou vahou na tyč. Během několika vteřin byla bolest natolik nesnesitelná, že opět napla nohy a vyměnila týrání rozkroku za bolest ve špičkách a napjatých svalech. Nahoru a dolů, nahoru a dolů, jízda na zubaté kobylce v plamenech bolesti… samozřejmě do okamžiku, kdy neudrží špičky na kolících…

Slunce pálilo a emír a jeho dvě mučitelky seděli ve stínu verandy. Před nimi v žáru slunce se zvedala a znovu padala v pomalém, krutém rytmu Monika Desalle. Sténala a brečela, pot stékal po jejím lehce opáleném těle, kůže jí začínala rudnout od pálícího slunce. Její doširoka roztažené nohy nabízely jejím mučitelům vyhlídku na její pysky, zvedající se a znovu sjíždějící na zubatý vrchol tyče, nyní zvlhčené jejím potem.

„Krásný obrázek!“ ušklíbl se emír a polaskal Menu a Riu. Oči měl plné vzrušení při pohledu na zoufalý, pomalý Moničin pohyb nahoru a dolů. „A teď zpátky ke komorné. Trochu si s ní pohrajte… A připravte jí na sedlo, ať její paní vidí, co ještě pro ní máme připravené…“ Obě se zvedly a přešly k Nule. Koneckonců bylo by zbytečné plýtvat s jednou roztopeným dřevěným uhlím…

Mena se opřela o záda zavěšené komorné a začala si hrát s jejími zbičovanými prsy a bradavkami. Nula začala sténat a vypnula se vpřed, aby ulevila svým rozbitým zádům. Ria, která stála před ní, na to čekala. Okamžitě vsunula dva prsty mezi její pysky a začala jí dráždit.

„NÉÉÉ, NÉÉ, ne, slíbily jste mi, že mě necháte! NÉÉÉ! NÉÉ!!“

Od předchozích orgasmů byla velmi citlivá a tak se během chvíle udělala zas. Sténala, zmítala sebou, pot po ní stékal v proudech. Monika ze své pozice zírala přímo na ně, jak její služku znovu dovádějí k vyvrcholení. Ria svou rukou znovu a znovu zajížděla Nule do kundičky, Mena prováděla to samé s jejím konečníkem. Nepřestávaly ani když se udělala a udržovaly její orgasmus stále dál. Nula už vypadala naprosto vyčerpaně.

Monika v úděsu hleděla, jak obě volnou rukou škrábou a štípou Nulu do jelit po předchozím bičováním. Nula nepřestávala ječet bolestí, ale i orgasmem.

„Stačí, stačí, maličké…“ zatleskal nakonec emír. „Posaďte jí do sedla!“ Obě se znova rozesmály a ještě několikrát prohnětly třesoucí se postavu Nuly. Nechaly stráže, aby jí odvázaly a zatím přešly k Monice, která se stále bolestivě zvedala a znovu dosedala na „kobylku“. Prsty stále vlhkými od Nuly si opět začaly hrát s jejími bradavkami, tentokrát jí ale hlavně tahaly dolů, ke hřbetu tyče.

„NÉÉÉÉ!! Prosííím, ne, NNÉÉÉÉ!!!!“

„Dívej se, jak teď tvoje komorná zaplatí za tvou hloupost. Emír jí odsoudil k hodině v sedle… pečlivě si to prohlédni, pak si to vyzkoušíš taky…“ šeptala jí Ria. Její hlas byl plný kruté rozkoše a přitom vzala Moniku rukou za bradu a otočila jí hlavu směrem k sedlu. Teprve teď si všimla kruhů na podstavci a došlo jí k čemu tam jsou – k upevnění mísy s dřevěným uhlím.

„NÉÉÉ, nnééé, zabijete jí, to nemůžete…“ ječela Monika, když viděla, jak strážní vlečou služku k sedlu. Zvedli jí a posadili do sedla. Nula zaječela když jí zasunuli dutý kovový sloupek do vagíny a nechali jí s roztaženými steny a klátícíma se nohama.

Jeden ze strážných jí nasadil široký opasek a připoutal jí ruce k poutům na jeho stranách. „Teď nemůže vůbec nic dělat, pěkně se dívej,“ řekla Monice Ria. „A teď nohy…“

Strážní Nule ohnuli nohy v kolenou a přivázali jí kotníky ke stehnům a ke kruhu na sedle. Jeden z mužů jí plesknul přes půlky, ale nemohla se ani pohnout, ani jinak bránit. Pak se strážci zase vrátili za emíra na verandu.

Naposledy škubly Moničinými bradavkami a přešly ke služce, spoutané na sedle. „Připravená, malá zrádkyně?“ slyšela Monika otázku a viděla zoufalé kroucení hlavou a marnou snahu Nuly uvolnit se.

Mena zvedla mísu a když se ujistila, že se Nula dívá, přešla s ní před sedlo. Začala do ní foukat, až se objevila rudá zář. Klekla si, zasunula mísu pod sedlo a nechala ji přesně pod středem. Sloupec horkého vzduchu začal pomalu ohřívat sedlo zdola.

Obě se vrátily k emírovi a dalších několik minut bylo prakticky úplné ticho. Jediné co bylo slyšet, byly Moničiny vzlyky při její pokračující jízdě a cinkání kruhu o sedlo, jak se Nula zoufale snažila osvobodit. Monika viděla zoufalou snahu služky dosáhnout na pouta, ale věděla, že je to zbytečné.

„Ještě chvíli… Pak uvidíme…“ Emírův hlas byl plný očekávání, když zaslechl první panické vyjeknutí služebné, která už začínala cítit zahřívání sedla mezi stehny. Její prsty se svíraly a rozvíraly a ohnuté nohy sebou škubaly, jak se snažila uvolnit.

”Pomozte mi, prosíím… Prosííím, to pálí, ÁÁÁÁÁÁÁ!!!!“

Emír se s úšklebkem díval na škubající se dívku. „Dejte mísu na chvíli pryč, ať si vychutná první dotek tepla, než budeme pokračovat.“ Ria, emírova favoritka, došla k sedlu s ječící dívkou. Zvedla mísu a dala jí stranou.

Postavila se vedle služky a znova si začala hrát s jejími prsy. „Pálí to, ale teď se trochu ochladí… a pak tam mísu zase vrátíme a vychutnáš si to celé znovu…“ Týrala ji svými slovy „ale tentokrát to bude stokrát, tisíckrát horší. Pšt, šetři si hlas…, budeš ho potřebovat…“

Sklonila se, aby rozuměla jejímu blábolení. „Přestat, proč přestat? Tohle je lekce pro tvou paní. Podívej se na verandu, Mena má v rukou přesýpací hodiny. Sleduj písek, maličká, až se přesype, dám mísu zase zpátky.“ Nula sebou opět zaškubala v poutech a její oči se vysloveně přilepily k přesýpacím hodinám.

Ria si nyní vzala do ruky pružnou rákosku a přešla k Monice, která stále střídala své dvě bolesti. „Tak to teď trochu vylepšíme, co říkáš?“

„ÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!“

Přetáhla Moniku přes obě vystrčené půlky a ta zaječela. Instinktivně se narovnala a nekontrolovaný pohyb jí přidal další dávku bolesti při kontaktu se zuby tyče.

ŘACH! CVAK! ŠVIH!

Rány dopadaly v pravidelném rytmu. Monika sebou zoufale škubala a po každé ráně přes připálené hýždě znovu a znovu kundičkou narážela na zubatou tyč. Ria se bavila pohledem na třesoucí se napnuté nohy a marnou snahu ubránit se kontaktu s tyčí.

„ÁÁÁÁ, ne, už ne, prosím, ne, ne!“

„Chce to změnu, viď?“ ušklíbla se Ria. „Dobře, zkusíme to jinak…“

ŠVIH!

„ÁÁÁÁÁÁ! Ne, to néééé, ne prosííím!“

Monika měla pocit, že všechno vybuchlo. Celá se zmítala a snažila uhnout. Další ranou totiž Ria zasáhla její bradavky, celé její prsy se rozhoupaly a nabíhalo na nich rudé jelito.

CVAK!

Další rána zasáhla její dvorce. Bolest byla taková, že na chvíli přestala vnímat všechno ostatní a plnou vahou nasedla na zubatou tyč.

Ria stihla už jen tři další rány přes Moničiny prsy, když emír zatleskal. Písek se přesypal a byla na řadě Nula. Ria vsunula mísu zpátky pod sedlo.

Teď už žádné ticho nebylo. Nula pořád ještě naříkala od prvního připálení a naříkající Monika se teprve snažila trochu zklidnit a získat zpátky rovnováhu na kolících.

„ÁÁ, ÁÁÁ, ÁÁÁÁÁÁÁÁ!!“

Vysoký, nelidský jekot se začal ozývat ze sedla. Horký vzduch začal rozpalovat vnitřek dutého sloupku na vrcholu sedla. Škubala sebou a vzápětí syčivý zvuk dal najevo, že se bolestí pomočila. Monika viděla krev na rtech své služebné, jak si je prokousla. Na zápěstích i kotnících jí skrz rozedřenou kůži začínala také prosakovat krev. Celý její trup se zoufale zmítal, jak se pomalu opékal vnitřek její kundy.

Monice blesklo hlavou, kolik její služka vydrží, když se ozval šílený výkřik a Nule padla hlava v bezvědomí na prsa. Emír, který se na celou scénu díval z verandy, štěkl „Nic nevydrží… sundejte jí! Jízdu si dokončí jindy!“

Stráže vyrazily jí sundat. Přitom se probrala a zase zaječela a jak jí zvedali, Monika viděla její do ruda spálená stehna a rozkrok. Bez cavyků jí hodili na zem před emíra. Díval se na ní a pak na Moniku, stále tančící na zubaté kobyle. „Sundejte jí taky!“ Usmál se Riu a Menu. „Dneska už mají dost! Ale slibuju, že budeme pokračovat! Strčte je zpátky do cel!“

S úšklebkem počkal, až se jeho pomocnice zvednou a pomalu odcházeli do pevnosti…