|

Povídka “V kabince”

Ležela nahá na nízké dřevěné lavici. Nic neviděla a do kotníků a zápěstí se jí bolestivě zařezávaly úzké kožené řemínky pout. Natažené ruce měla přivázané k železnému kroužku na konci lavice tak, že mohla prsty sevřít její okraj. Štíhlé nohy byly k lavici mimo kotníků připevněny tenkým konopným lankem v půli stehen (přirozeně pořádně utaženým, to by si ten mizera školník neodpustil, pomyslela si) a útlé boky jí svíral široký kožený pás, takže mohla tělem pohnout jen o několik centimetrů a to ještě za cenu nepříjemně intenzivní bolesti ve spoutaných rukou a nohou. Oči měla převázané stuhou z černého sametu a zdálo se jí, že leží v temnotě už celé hodiny. Ve skutečnosti uplynulo sotva dvacet minut od chvíle, kdy jí školník poručil, aby se svlékla do naha a položila se břichem na trestnou lavici, ke které ji pevně připoutal. Samotná poloha by se dala vydržet bez problémů, ale školník bez ohledu na její prosby utáhl všechna pouta skutečně pevně a navíc jí kotníky připevnil k železnému očku o dvě pozice dál, než by odpovídalo její výšce. Tím napnul její tělo, no, sice ne jako na skřipci, ale dostatečně k tomu, aby jí znemožnil jakoukoliv snahu ulevit na chvíli sešněrovaným končetinám. Velkými okny se dovnitř draly bodavé paprsky poledního slunce, a protože nebyla otevřená ani ventilačka, bylo v místnosti jako ve skleníku. Pleť se jí během chvilky orosila krůpějemi potu, oslepená černou stuhou se nemohla nijak rozptýlit od pocitů bolesti, která rostla v jejím trýzněném těle. Občas tiše zasténala. Když po 55 minutách ředitel konečně vstoupil, myslela si, že omdlí snad ještě dřív, než dostane svůj trest.

 

Markéta Z. Tak, konečně jsme tě přistihli, milá Markéto, pomyslel si. Ředitel, vlastně celý učitelský sbor, věděl, že osmnáctiletá studentka má prsty v kdejaké lumpárně, která se za osm měsíců od jejího přestupu na místní školu odehrála, ale dávala si dobrý pozor a nikdy jí nemohli nic dokázat. Ředitele to zlobilo čím dál víc. Nepotrestaná porušení řádu měla špatný vliv na kázeň a navíc si přál vidět mladou dívku nahou a poníženou. Kdykoliv na to pomyslel (a v poslední době na to myslel často), silně se vzrušil. Že své vzrušení nemohl vybít s rákoskou v ruce ho skutečně rozčilovalo. Zvláště v poslední době, když viděl její drzý obličejík lemovaný krátkými černými vlasy, přimhouřené zelené oči, plné rty, stahující se k pohrdlivému úšklebku a nahoru ohrnutý nosík, což mělo všechno vyjadřovat pohrdání jeho ústavem, v té chvíli se musel přemáhat, aby jí na místě nestáhl sukni a nevytloukl z ní tu její drzost a vzdor. A pak tu byla, samozřejmě, její dívčí ňadra, plná ňadra napínající tenkou látku její košile, se zřetelně vystupujícími hrotitými bradavkami …

 

Pan ředitel měl trestání neposlušných studentek skutečně rád. Ostatně ředitelské místo na škole, která stála uprostřed lesa, dva kilometry od nejbližší vesnice a která byla plná problémových dívek, vzal až po sdělení, že se zde mohou užívat tělesné tresty, v odůvodněných případech i skutečně tvrdé. Vzal to a nelitoval. V průběhu let vyvinul skutečně účinné metody trestání a vybraným dívkám se věnoval i poněkud osobněji. Markéta měla patřit mezi ně. Šlápla vedle a její provinění bylo velmi závažné – těšilo ho, že ji dostali právě při něm, protože měl možnost použít zostřený trest. Školník ji nachytal v ředitelně, právě když kradla ze zásuvky pro běžná vydání 1000 korun. Ředitel měl sice dost nabitý program, blížil se konec čtvrtletí a bylo potřeba vyplnit spoustu různých formulářů, ale neváhal a vyčlenil si na Markétu celé tři hodiny, hned po obědě. Konečně se dočkal.

 

Když ředitel vstoupil do místnosti, neslyšela ho. Byla ponořená do vzpomínek, najít na hrubé lavici pohodlnější pozici bylo zhola nemožné, tak se aspoň snažila myslet na něco pěkného. Ale před očima měla stále školníkův úšklebek a jeho chlupatou ruku, jak jí šátrá ve výstřihu po bankovce, kterou tam před tím spěšně strčila. Jakoby mimochodem jí přitom bolestivě zmáčkl levý prs, hajzl nadrženej. Dobře si všimla jak při tom slintal. A ty jeho kecy! “Tentokrát jsme to trochu přehnali, co, slečinko? Tentokrát nás to ale bude skutečně bolet, co?” Ano pokazila to, ale už od začátku to byla ztracená akce. Tu tisícovku ovšem nutně potřebovala, musela splatil dluh Zuzce, neoficiální šéfce ložnice, ve které spala s dalšími devětadvaceti dívkami. Peníze od rodičů měla dostat až za týden, ale dluh musí vyrovnat už zítra, a dobře věděla, co se jí stane, když nezaplatí. Ano, velmi dobře.

 

Jen pět dní po jejím příchodu na školu to viděla na vlastní oči, dokonce se toho sama zúčastnila. Nešťastnou dlužnicí byla šestnáctiletá Adéla, vysoká a na svůj věk dosti vyvinutá blondýnka. K “první upomínce” pozvala Zuzka i Markétu, vzhledem k pověsti, která ji předcházela. Po večerce zatáhlo deset dívek Adélu do umýváren, strhly z ní noční košili, nahou povalily na záda na zem a přivázali s široce roztaženýma nohama k trubkám topení. Do pusy jí nacpaly troje použité kalhotky a přelepily leukoplastí. Potom Zuzka vytáhla velké balení sterilních injekčních jehel (kde k nim jen mohla přijít?) a se spokojeným úsměvem se dala do díla. Vrážela jí jehly do velkých i malých pysků, poštěváček jí propíchla aspoň třikrát a nevynechala ani vnitřek vagíny. Jednu chvíli zasunula prsty svírající jehlu dovnitř a soudě podle vytřeštěných očí oběti jí propichovala panenskou blánu. Adélin srdceryvný křik byl dobře slyšet i přes roubík Markéta už sice zažila ledacos, ale takovou krutost ještě ne. Ovšem neodpuzovalo ji to, spíše naopak …byla dole vlhká. Fascinovaně sledovala, jak Zuzka sevřela do dvou prstů velkou tmavou bradavku mučené, pozdvihla její prs a začala do jeho spodní strany vrážet jehly v celé jejich délce. V tom ucítila mezi svými stehny cizí prsty. Vnikly do její vlhké štěrbinky a začaly jí jemně masírovat poštěváček. Udiveně se podívala na vedle stojící Jiřinu a chtěla zaprotestovat, ale pak si všimla, že všechny přihlížející dívky onanují. Její vzrušení ještě vzrostlo a místo aby Jiřininu ruku odstrčila, sama zajela prsty do jejího rozkroku. Zuzka trýznila ubohou Adélu jehlami snad půl hodiny (Markéta se mezitím třikrát udělala) než se rozhodla přestat. Adéla během procedury dvakrát omdlela, ale byla vždy v mžiku přivedena k vědomí proudem ledové vody. Jehlami ovšem celá věc nekončila – Zuzka vytáhla z igelitové tašky velký černý vibrátor se zvláštním postrojem a podržela ho Adéle před strachem a bolestí vytřeštěnýma očima, ze kterých tekly proudy slz. “Ty svině, tuhle lekci si zapamatuješ, to ti garantuju,” zasyčela. Adéla se snažila něco říct, ale samozřejmě bez výsledku. Zuzka ji chytila za vlasy. “O tu tvou smradlavou kundu zájem nemám, nějakýho blbce, kterej by ti ho tam strčil si budeš muset najít sama. Ale zato se připrav, že ti pořádně protáhnem prdel.” Pak pustila mokré vlasy a sama si přes hlavu stáhla noční košili a k rozkroku postrojem připevnila umělý úd. Čtyři dívky mezitím Adélu obrátily a pod břicho jí strčily nízkou stoličku, takže její zadek byl zvednutý lehce přístupný. Zuzka k ní přistoupila a nechala dvě komplicky do široka roztáhnout její bílé půlky. Sevřený otvůrek mezi nimi nemohl podle Markétina mínění černého macka pojmout – sama sice ráda používala větší vibrátory, ale tu věc mezi Zuzčinýma nohama by si do vagíny nestrčila – a pokud ano, padla by na to spousta lubrigačního krému. A Zuzka ji teď začala nasucho zasouvat do Adélina análu. Bylo to namáhavé a lehce se při tom zpotila, ale nedbala na zmítání svázaného těla a úpěnlivý jekot a nezastavila se, dokud celá délka černého údu nezmizela ve střevech týrané dívky. Pak si chvilku odpočinula, načež začala v divokém rytmu přirážet. Adélin řev byl nyní dost hlasitý i přes zalepenou pusu a troje kalhotky a Markéta se bála, aby je někdo neobjevil, ale nikdo nepřišel. Zuzka dávala Adéle bolestivou lekci análního sexu aspoň dvacet minut a pak k Markétině překvapení předala postroj s vibrátorem další dívce, která se svého úkolu zhostila neméně náruživě. A pak další. A další. Markéta si uvědomila, že přijde řada i na ni a tato myšlenka ji vzrušila natolik, že jí šťáva ze štěrbinky vytekla až na stehna. Dívky si rajtování na Adéle očividně užívaly, a když si Markéta kolem boků zapjala postroj s černým údem, pochopila proč. Úzký pruh měkké gumy, který si provlékla mezi nohama měl totiž speciální výstupek, který při pohybu dráždil její poštěváček. Vrážela černého macka do Adélina nyní již dost roztaženého otvůrku jako šílená a prožila při tom dva nejbouřlivější orgasmy svého života. Než se na Adéle vystřídalo všech deset dívek, opět několikrát omdlela, ale byla vždy nemilosrdně probuzena vodou. Na konci už nedokázala stáhnout široce rozevřený svěrač a vytékal z ní pramínek krve. Když ji její mučitelky odvázaly, nemohla se ani zvednout, ostatně nikdo to po ní nechtěl. Zuzka vytáhla z jejího těla zabodané jehly a vagínu i anál propláchla proudem studené vody, což vyvolalo další úpěnlivý křik. Nakonec lihem vydesinfikovala ranky po jehlách, při čemž Adéla znovu omdlela. Nikdo už ji ale nebudil, vytáhly jí roubík, oblékly noční košili a odnesly zpět do postele. Adéla pak strávila tři dny v horečce na ošetřovně a ještě další týden mohla dát nohy k sobě jen velmi opatrně a na záchod chodila dost často.

 

A tohle všechno teď Zuzka provede i jí, když včas nezaplatí dluh, to bylo jasné. Proto zkusila ukrást tu tisícovku z ředitelny a proto ji školník chytil. A teď ji čeká snad ještě horší trest než Adélu. Z myšlenek ji vytrhl ředitelův hlas. “Markéto, myslím, že nemá cenu dělat nějaké dlouhé proslovy, všechno jsme si vyříkali už dopoledne. Tvoje provinění je závažné a mohla bys za něj být vyloučena ze školy a předána policii. To by ovšem vrhalo špatné světlo na nás i na tebe, a proto jsme se dohodli na interním potrestání, že ano?” Udělal pauzu, aby mohla dohodu potvrdit, ale jeho narážku zřejmě nepochopila a zůstala zticha. Plácl ji přes zadek, až to mlasklo. Vyjekla, ale spíš překvapením, než bolestí. “Že ano?”, zopakoval důrazně. “Ano, jistě, tak jsme se dohodli,” vyrazila ze sebe Markéta. Spokojeně se usmál. “Výborně. Takže ještě k výši trestu: dostaneš 75 ran rákoskou.” Ze rtů se jí vydralo tiché zaúpění. Sedmdesát pět ran! Slyšela, že nejvyšší trest je třicet pět. Tolik přece nemůže nikdo vydržet! Ředitel ovšem neúprosně pokračoval: “Z toho dostaneš třicet přes zadek, dvacet pět přes prsa a dvacet přes rozkrok.” Nevěřila vlastním uším. “To ne, to prosím ne!” Chtěla vykřiknout, ale vyšlo z ní spíš zakňourání. “Dejte mi je všechny na zadek, prosím Vás, ale jinam ne, prosím!” Jeho úsměv se ještě víc rozšířil. “O způsobu trestu už bylo s konečnou platností rozhodnuto a žádné skuhrání ti nepomůže. To sis měla rozmyslet dřív.” Přistoupil ke stolu, kde měl položeno několik rákosek, začal si vybírat a cvičně švihal do vzduchu. Bylo to jen divadlo – jednak ho nemohla vidět, jednak si stejně vždycky vybral svou “speciálku” – dlouhou tlustou rákosku, která měla skutečně švih. Ale líbilo se mu, jak při každém švihnutí trhla hlavou a přerývaně dýchala. “No nic, dejme se do práce.”

 

Jemně se špičkou rákosky dotkl Markétina pevného zadečku, aby si přeměřil vzdálenost, pak se napřáhl a rákoska se zakousla do bílého pozadí. Švissssss – plesk! “Aaaaiiiiiahhhh! Aachh!” Švisssss – plesk! “Eeeeaach! Auuuch!” Švisssssssss – PLESK! “Aaaíííííííeeeeeeach! Aaaach! Ohh! Nghhh!” Bylo to skutečně tak zlé, jak Markéta čekala, spíš ještě horší. Výprask rákoskou dostávala poprvé, doma ji nebili, občas jako malá dostala rukou na zadek, ale nic ji nemohlo připravit na bolest, kterou teď zažívala. Nebyly to jen rány, i když ty byly dost hrozné a měla pocit, že každá jí trhá kůži na zadku až do krve (zvláště ta třetí, kterou ředitel zasadil vší silou). Přidávala se i skutečnost, že více než hodinu ležela s tělem nepřirozeně napnutým a sešněrovaným. I když se snažila zůstat v klidu, její tělo se stejně napínalo a cukalo proti koženým poutům v marné snaze uniknout dalšímu bití a z míst, kde se jí řemínky a lanka zařezávaly do kůže vystřelovaly další vlny bolesti. Prsty křečovitě svírala okraj lavice a ani si nevšimla, že si ulomila několik nehtů, na jejichž délku byla patřičně pyšná. A to byl teprve začátek! Švissssss – plesk! “Aaaaauuuuuu! Aaaaahhh! Ach!” Švisssssssssss – PLESK! “Ííííííííííííííhh! Aaeeeeahhh! Ah! Agh!” Švisssssssssss – PLESK! “Aaaaaaaaahh! Auuuuuuu! Prosíííííííííím! Néééééééé!” Byla skutečně tak dobrá, jak ředitel očekával, spíš ještě lepší. Už si nevzpomínal kolik výprasků rákoskou vzpurným studentkám vlastně udělil, začínal se obávat, aby se z toho nestala nudná rutina, ale výkon Markéty ho už po prvních ranách přesvědčil, že dnes se nudit nebude. Dívka ječela po každém švihnutí se stále se zvyšující intenzitou (rajská hudba pro ředitelovy uši) a její výkon ho povzbuzoval ke stále silnějším ranám. Po každé ráně se její tělo navíc vzpouzelo proti pevně utaženým řemenům – kotníky a zápěstí ji musely pekelně bolet. S úsměvem pozoroval stružky slz, které jí tekly po tvářích a rozhodl se, že když jí párkrát rozsekne kůži až do krve, na zadku to nebude nijak vadit. Markéta měla skutečně jemnou pleť (kvůli tomu se ani neopalovala) a v místech, kde se naběhlé červené stopy po rákosce křižovaly, se začaly objevovat první kapky krve. Kůži pevného zadečku protrhla patnáctá rána – ředitel se do ní skutečně opřel, rákoska se zahryzla hluboko do masa a jasně červená krev začala stékat po oblinách bílého zadku. Markéta zaječela tak, že jí až přeskakoval hlas. Co teprve bude dělat až dojde na prsa a rozkrok, pomyslel si ředitel. Bolest v rukou a nohou už skoro nevnímala, celé její utrpení se soustředilo do rozsekaného zadku, na který s téměř strojovou pravidelností dopadaly silné rány. Její štíhlé tělo se koupalo v potu a byla už tak vyčerpaná a ochraptělá, že nedokázala pořádně křičet, i když ostrá bolest při každém dopadu rákosky se nijak nezmenšovala. Při každém úderu sebou křečovitě zaškubala a tiše úpěla. Měla pocit, že to snad nikdy neskončí, když výprask najednou ustal. Cítila ruku, která ji pevně chytila za zpocené černé vlasy a zvedla jí hlavu. Ředitel jí vysázel třicet ran a teď pozoroval její chvějící se bílé tělo a naslouchal jejím vzlykům. Její zadek byl napuchlý a zalitý krví. Kolem konopných lanek, stahujících její stehna také prosakovaly kapičky krve. No, poněkud to přehnal, to musel přiznat. Nikdy ještě nebil dívku s takovou intenzitou – sedm ran jí protrhlo kůži a spršky krve dopadaly na její stehna i na záda. Deset posledních úderů ji zasadil tak silně, že je ještě teď cítil v rameni – a přitom už ani nedokázala křičet, jen sténala. Zlobilo ho to. Nikoliv skutečnost, že jí zle zřídil zadek, to si koneckonců zasloužila, ale to, že ho tahle hubená bledá černovláska dokázala tak snadno zbavit sebekontroly. Co na té drzé čubce bylo, že ji musel takhle zpráskat? Chtěl jí sice dát zabrat, to ano, ale tolik zase ne. Viděl přece spoustu nahých dívek a mnohem vyvinutějších, hezčích … Náš ředitel byl ovšem pragmatik a brzy si uvědomil, že podobné úvahy nikam nevedou. Bude v tom prostě nějaká chemie, třeba mu příjemně voní, či co, nos nás přece ovlivňuje více, než si myslíme. Ale musí si dát pozor, až ji bude švihat přes prsa. Škola sice měla velmi dobré vztahy s blízkou nemocnicí a roztržené bradavky studentek tam již napravovaly mnohokrát k všeobecné spokojenosti a bez zbytečných otázek, ovšem pokud nepřibrzdí, zbude jí z prsou jez krvavá kaše. Chytil ji za vlasy a zvedl hlavu.

 

“Tak jakpak sis to užila, Markéto? Ještě pořád máš chuť krást peníze ze školních fondů?” “Prosím,” zachraptěla, “vodu, dejte mi napít, prosíím.” Pustil ji a natočil do půllitrového hrnku studenou vodu z kohoutku. Znovu ji zvedl za vlasy a přiložil hrnek ke rtům. Dychtivě pila dlouhými doušky, dokud nebyl prázdný. Pak položila hlavu na lavici a začala vzlykat. Zadek ji pálil a bolel, navíc teď cítila stružky krve stékající po půlkách a stehnech. Skutečně jí roztrhl kůži a ne jen jednou. Určitě jí teď zůstanou jizvy! Usedavě se rozplakala. Ředitel mezitím napustil vodu do plastového kbelíku a smyl s ní krev z jejího pozadí. Zřetelně teď vyvstala změt červených napuchlých jelit a sedm rudých linek, ze kterých hned začaly vytékat kapky krve. No, není to zase tak zlé, pomyslel si, v nemocnici jí to určitě spraví, aby jizvy nebyly moc vidět. Teď ovšem musí zastavit to krvácení. Znovu napustil do kbelíku vodu a tentokrát do ní vysypal pytlík soli, který vytáhl ze zásuvky stolu. Nechal ji rozpustit a pak do roztoku hodil kus černé flanelové látky. Přistoupil k dívce na lavici. “Teď to bude trochu bolet, Markéto” Stopy po rákosce rychle otekly a kůže rozšvihaného zadku se napínala k prasknutí, ale studená voda jí trochu ulevila a zmírnila pulsující bolest. Když slyšela, jak se kbelík znovu napouští, trochu se uklidnila a čekala na další chladivý dotek. Doufala, že jí ředitel zbytek trestu odpustí, když najednou řekl něco o bolesti a vzápětí ji na pozadí pleskl mokrý hadr. V tu chvíli jí připadlo, jako by se do ní zaryly stovky do běla rozžhavených hrotů. “Aaaaaaaaííííííííííííííáááááááách! Aaaiiiiiiieeeeeeee! Aaaaaahhhhh! Uuch! Ugh! Agh!” Ječela jako pominutá, ze všech sil, o kterých ani nevěřila, že je v sobě ještě má. I přes pouta se její tělo zmítalo tak, že se jí do krve zaryly nejen lanka na stehnech, ale i řemínek na pravém zápěstí. Prsty s ulámanými nehty zatínala do dřeva lavice a před očima jí tančily červené kruhy. Ani si neuvědomila, že si pod nehet pravého ukazováčku zarazila dlouhou třísku. Cítila, jak jí pod přívalem agonické boleti povoluje svěrač a na lavici vystříkl proud moči. Přece mě nemůže pálit rozžhaveným želem, nejsme ve středověku, pomyslela si nesouvisle a po chvíli se propadla do milosrdné temnoty mdloby. Účinek vysoce koncentrovaného solného roztoku byl vynikající. Krev přestala téct a Markétina bouřlivá reakce přivodila řediteli silnou erekci. Následné mdloby zároveň ulehčily manipulaci s tělem, protože pro švihání prsů musela přirozeně ležet na zádech. Pomočenou lavici opláchl vodou, a když Markétu znovu přivazoval, nepožil už lanka, ale jen řemínky na kotnících a zápěstích a pás přes boky. Pouta už tolik neutahoval, aby nenarušovaly krevní oběh, ale zato ještě více napnul její tělo, které bylo v mdlobě vláčné a nekladlo větší odpor. Chvíli pozoroval své dílo a kochal se dívčinými prsy. Nebyly nějak zvlášť velké, ale na osmnáct let slušně vyvinuté, okrouhlé a plné, nalité bradavky výrazně vystupovaly z širokých světle růžových dvorců. Neodolal a několika hmaty vyzkoušel jejich mladickou pevnost a promnul bradavky mezi prsty, dokud neztuhly. Teprve poté jí pod nos přiložil otevřenou lahvičku čpavku. Nepříjemný zápach ji vytrhl ze sladkého zapomnění bezvědomí. Chvíli byla dezorientovaná, ale bolavé tělo ji rychle přivedlo zpět do reality. Rozplakala se. Na zadečku, přitlačeném ke dřevu lavice, jí seděla tupá intenzivní bolest, ze které ale co chvíli vystřelovaly žhavé jehličky. Pouta se do ní už sice tolik nezařezávala, zato cítila, že je mnohem více napnutá a začínaly ji bolet klouby. Zároveň se velmi nepříjemně hlásila i tříska pod nehtem. Z usedavého pláče dostala škytavku – za normálních okolností drobná nepříjemnost, ale v jejím ztýraném, napjatém těle vyvolával každý stah vlny bolesti. Její hlasité vzlyky se mísily se škytáním. Ředitel se usmál. Tu škytavku si teď asi moc neužívá, pomyslel si. “Prosím, – škyt – ahh, ngh, pane řediteli,” žadonila přerývavě, “už ne, už – škyt – ghhh hh, mě nebijte, já už nemůžu, už nebudu – škyt – argh, uch, nebudu krást, přísahám!” Její přerušovaná prosba ho pobavila. “Ale Markéto,” řekl mírně a přejížděl jí přitom rákoskou po hrotech ňader, “samozřejmě, že už nebudeš krást. Ale svůj trest musíš dostat celý. Divila by ses, co všechno mladé studentky vydrží. I ty!” “Ach, nenenene – škyt – nghhh, vytáhněte mi aspoň třísku z pod – škyt – hhhh, nehtu, tu třísku!” Jejím prosbám už ale nevěnoval pozornost. “Jdeme na to!”

 

Rákoska zasvištěla vzduchem a s mlasknutím dopadla na dívčí prsa. Nad oběma bradavkami naskočil rudý pruh, který se dotýkal kraje dvorců. “Aaaarghh! Nghhhh!” Bolestivé zaúpění se vydralo z Markétiných úst. Švisssssssss – mlask! Tentokrát rákoska dopadla šikmo a naplno zasáhla pravou bradavku. “Jaaaíííííííí! Ghaaa!” Švissssssssss – plesk! Ředitel měl vycvičené oko i ruku a rákoska se zakousla do obou bradavek současně, o něco silněji než předchozí údery. “Aaaúúúúúúúú! Aaaa! Aach!” Kvůli silně našponovanému tělu se mohla hýbat ještě méně než při výprasku zadku, ale intenzivní palčivá bolest v hrotech obou ňader ji přiměla k téměř reflexivní snaze uhnout hrudníkem před dalšími ranami. Okamžitě zbytečného pokusu litovala, protože na namáhané ramenní klouby už to bylo trochu moc a vyslaly jí do horní poloviny těla vlnu tupé bolesti, která z ní vyrazila další zaúpění a vehnala jí do očí slzy. Ředitel se dobře bavil. Markétiny bílé prsy zdobené stále přibývajícími červenými pruhy a šrámy jsou skutečně rozkošné, pomyslel si. A taky zatraceně sexy. I když ji švihal menší silou než přes zadek, ječela stále víc, zmítala hlavou ze strany na stranu a na celém těle jí perlily velké kapky potu. I když se skoro nemohla hnout, ředitel přece jen občas zaznamenal křečovité záškuby hrudníku, signalizující pokus o únik. Z bolestných grimas a křiku bylo ovšem jasné, že namáhané klouby jí přitom dávají pořádně zabrat. “Inu, prsíčka máme přece jen citlivější, že Markétko?” zamumlal si spokojeně pro sebe. Švihal jí nemilosrdně celou plochu prsů a bradavky dostávaly zvlášť štědrou dávku. Chvíli uvažoval, jestli nemá jednu nebo obě rozseknout až do krve, ale pak to zavrhl. Pro své pozdější hrátky chtěl raději Markétiny bradavky neporušené. Když jí vysázel patnáct ran, dostal nápad, jak si to trochu zpestřit. Odložil rákosku na stůl a z koutu vedle dveří přisunul k trestné lavici starý dřevěný věšák na kabáty. Než se ve skříni dopátral druhé pomůcky, chvíli to trvalo, ale nakonec ji vytáhl na světlo: drátěné ramínko se silnými plechovými svorkami s čelistmi potaženými tvrdou gumou. Ze zásuvky si vzal provázek a navázal ho k háčku ramínka. Poté přistoupil ke sténající dívce. Když rány najednou přestaly dopadat, zadoufala Markéta, že už je konec. Otékající prsy jí příšerně pálily, ramena měla taky v jednom ohni a, snad aby využila přestávky, bodavou pulsující bolestí se hlásila i tříska pod nehtem. Její těžký, namáhavý dech se mísil se stony a v očích jí štípal pot.. Aspoň, že škytavka ji při krutém výprasku přešla. Slyšela, jak ředitel chodí po místnosti a něco hledá. Chtěla mu říct, aby ji už odvázal, ale nedokázala ze sebe vypravit srozumitelné slovo. Najednou se u ní zastavil. Chvíli se nic nedělo, a pak jí hroty ňader sevřely silné, tvrdé čelisti. Zalapala po dechu. Hrozná bolest ve ztýraných bradavkách jí vyrazila vzduch z plic. On se do mě snad zakousl, blesklo jí hlavou. Ale do obou bradavek najednou by to přece nešlo! Zachroptěla. Ale bylo ještě hůř: čelisti se začaly zvedat. Během chvilky se její prsy citelně protáhly, ale zvedání se nezastavilo. Měla strašný strach, že jí je chce utrhnout. I přes krutou bolest v ramenou pozvedla hrudník, aby svým prsům odlehčila. Svorky ovšem ještě trochu povyskočily a přinutily ji v této trýznivé pozici zůstat. “Ooooooouuuuuch! Aaaaaaííííííí! Eeach! Aargh! Nghhhh!” Křičela jako pominutá a existoval pro ni jen její vlastní agonický vesmír. Tloukla hlavou do lavice a ani to nevnímala. Pak se jí do protažených prsou brutálně zaryly prsty a to už bylo více, než dokázala snést. Propadla se do vlahé temnoty, kde všechna bolest zmizela. Perfektní, naprosto perfektní. Tomu říkám spojit koníčka a povolání! Ředitel se cítil skvěle a jeho vzrušení rostlo. Ta holka je prostě poklad. Její reakce na uchycení prsů do svorek ramínka a jejich vytažení pomocí provázku přehozeného přes jedno z ramen věšáku ho nabudila snad ještě více než sůl. Neodolal a vší silou zaryl prsty do protažených, sešvihaných prsů a začal je mačkat. Když omdlela, trochu se uklidnil. Hrome, tahle Markéta mě skutečně dostala, pomyslel si nikoliv poprvé. Vždyť tady s ní vyvádím jako s nějakou otrokyní v SM klubu. Normálně mě přece výprask málokdy trvá víc než čtvrt hodiny, prostě sešvihám nějaký ten neposedný zadeček a postiženou pošlu na pokoj, aby si na něj dala mokrý hadr. Jistě, občas naordinoval tvrdší trest, nebo s vybranou studentkou prováděl jiné speciální hrátky, ale nikdy nebyl tak brutální, jako dnes. Máš prostě smůlu, Markéto. Usmál se a sáhl po lahvičce se čpavkem. Když se probrala, hučelo jí v hlavě a bolelo snad každé místečko na těle. Takhle nějak si představovala peklo. Zdálo se jí, že výprask trvá už dny nebo týdny, zpočátku si vůbec nemohla vzpomenout, kdo ji vlastně bije a proč. Ředitel jí ovšem nedal na dlouhé úvahy čas a začal ji šlehat přes dosud nezasaženou, ale velmi citlivou spodní stranu prsů. Šviissssssss – plesk! “Aaaaaaooooooch! Aaghh!” Švisssssss – plesk! “Jáááááááááááá! Íííííííííaach!” Švisssssssss – plesk! “Ooooouuuuch! Ouuch! Aangh!” Rákoska nemilosrdně a silně dopadala na vzhůru vytažené prsy a díky závěsu byl její účinek ještě znásoben. Po páté ráně si prokousla spodní ret a v ústech ucítila slanou chuť vlastní krve. Její křik postupně přecházel v bolestný chrapot. Nevěděla, co jí bolí více: ramena, bitá část prsu, nebo brutálně sevřené bradavky, které získávaly tmavě fialovou barvu. Na posledních pět ran ředitel přitlačil, švihal ji střídavě spodní i horní část ňader. Nijak hlasitě už sice nekřičela, ale byl zvědavý, jestli zase omdlí. Ovšem když jí zasadil pětadvacátou ránu, byla stále při vědomí.

 

“Tak, Markéto, dvě třetiny trestu už máš za sebou,” oslovil ji, “jak vidět, moc si to neužíváš, proto doufám, že si z toho vezmeš ponaučení.” Nereagovala, slabě sténala a z pravého koutku jí tekl pramínek krve smíšený se slinami. Ředitel byl ovšem v hovorné náladě a chtěl slyšet její odpověď. Natáhl ruku a štípl ji do dvorce pravého ňadra. Hlasitě zasténala a probrala se z letargie. “Prosím,” zachraptěla potichu, “už mi to nedělejte, už mě nebijte, vždyť mě zabijete. Tohle už přece není trest, to je peklo, já už nikdy nic cizího nevezmu, už mě nechte, prosím!” Docela dlouhý proslov, pomyslel si. “Ale Markéto, výchova někdy musí bolet. A dnes tě prostě bolí a ještě bude bolet hodně.” Rozplakala se. Uvolnil svorky na bradavkách. Těžce klesla zpět na lavici a něco si nesrozumitelně mumlala. Snad ho ještě pořád přesvědčovala, že si další trest už nezaslouží. Kousek poodstoupil a zálibně pozoroval své dílo: rudé, napuchlé prsy, tu a tam zdobené kapkou krve, kde se naběhlé stopy po rákosce křížily. Kůži ovšem žádná rána neprotrhla. Chvíli jí promnul zmučené bradavky, na což reagovala těžkými vzdechy a dal jí napít. Trochu studené vody jí nalil i na ňadra, ale solný zábal pro tentokrát vynechal. “Tak, Markéto, je načase zase změnit polohu,” pronesl. Odvázal její kotníky a uvolnil i pás pře boky. Vydechla úlevou protože napětí jí v těle zmizelo, ale poloha, kterou pro ni měl připravenou, také nebyla zrovna pohodlná. Věšák i s ramínkem odsunul stranou a z konce lavice, kde měla připoutané ruce, vysunul z každé strany kovové rameno s koženými popruhy Každé bylo asi metr dlouhé a vyčnívalo kus za přední okraj lavice. Potom jí odvázal ruce – teprve teď si všiml, že má za jedním nehtem třísku, ale nevytáhl ji. Dal jí ruce podél těl těla a posunul ji tak, aby měla hlavu u okraje lavice. Když zjistila, že je na chvíli volná, zkusila se chabě zavzpouzet, už neměla moc síly. Ředitel ji nemilosrdně udeřil pěstí do plochého břicha, přesně do pupíku. “Uuugh!!” vyhekla a zplihla jako kus hadru. Nevzrušeně pokračoval v práci. Zápěstí znovu připoutal k lavici a kolem krku jí zapnul fixační obojek. Pak popadl její pravý kotník, přitáhl jí ho za hlavu a zapnul do popruhu na konci pravého ramena. Totéž učinil s druhou nohou. Vypadala teď jako při nějakém akrobatickém cviku – zadek vysoko zvednutý, roztažené nohy přivázané za hlavou. Cítila se strašně. Bolest byla všude, nemohla pořádně dýchat a po ráně do žaludku musela přemáhat silné nutkání zvracet. Svaly a šlachy na stehnech protestovaly proti nepřirozené poloze a nejintimnější oblast svého těla měla doširoka rozevřenou a vystavenou. Ucítila, jak se jí do suché štěrbinky derou jeho prsty a zrudla studem. Prsty se v ní hrabaly dál, stále hlouběji a hlouběji. Uvědomila si, že tohle bezostyšné porušení intimní zóny nese snad hůře než celý dosavadní výprask. Ať už s tím proboha přestane! Neměla však sílu protestovat. S úsměvem pozoroval široce roztažené pysky jejího poševního vchodu. Jen tak pro sebe si ohodnotil její poštěváček číslem čtyři (“střední až větší”). Neodolal a zkontroloval si, jestli je panna; jak předpokládal, nebyla. Ještě chvíli v ní jezdil prsty, zkoušel jestli nezvlhne, ale když se nic nedělo, sáhl po rákosce. “Takže vzhůru do finiše!”

Postupoval podle svého obvyklého vzoru – ze začátku směřoval rány na citlivou vnitřní stranu stehen a do slabin, pysky a poštěváček nechával na druhou půlku výprasku; kdyby s nimi začal hned nejspíš by menší bolest ani necítila. Švihal ji mnohem silněji než přes prsa, ale dával pozor, aby jí tentokrát neroztrhl kůži. Na bílé pleti stehen jí naskakovaly podlitiny, škubala sebou a křičela, ale bylo vidět, že je už vyčerpaná. A přes stehna to možná ani tolik nebolelo. No, však se dočkáš, ještě z tebe nějaké to zavytí vymáčknu, pomyslel si. Rány přes stehna bolely, při každém plesknutí rákosky o kůži vyjekla, ale ve srovnání s bitím a vytahováním prsů to byla skoro maličkost. Dokázala dokonce počítat rány. Dostala se až k desítce, když se znovu otevřelo peklo. Deset! A teď může začít ta správná zábava. Široce se rozmáchl a rákoska prořízla vzduch, když ji vší silou švihl do rýhy mezi stydkými pysky a zasáhl poštěváček. Rákosku nechal chvíli zabořenou v její pochvě, věděl, že jí musí dopřát trochu času, aby mohla jeho výkon patřičně ocenit. Když rákoska s mlasknutím dopadla, vytřeštila oči a těžce vydechla. Nemohla uvěřit, že udeřil přímo tam a tak silně. Bylo to, jako by ji někdo vší silou kopl – a na botě měl připevněnou řadu žiletek. Pak sebou její tělo křečovitě škublo, když jím projíždělo ostrá, krutá bolest a Markéta ze sebe vyrazila nelidský řev. Řvala a řvala, protože bolest tu byla pořád, nedokázala rozlišovat mezi jednotlivými údery. “Jáááááááíííííííííííí! Aaaaaaaaeeeeeeeeeeeíííííííííííí! Aaaaauuuuurghhh! Ughhhhhhh!” Řvala a před očima jí tančily žluté záblesky. Nevnímala svou moč, která jí tekla přes břicho na rozšvihané prsy, nevnímala, že si znovu prokousla ret, že křečovitě zatíná pěsti a tím si zaráží stále hlouběji třísku pod nehet, nevnímala svaly svého zmítajícího se těla, které bolestivě protestovaly proti přílišné námaze. Vnímala pouze svůj rozkrok, své pysky, svůj poštěváček, svou vagínu, která jí až do této chvíle poskytovala jen rozkoš, až do této chvíle poznala jen jemné laskání, ať už Markétiných prstů či prstů a jazyků a penisů jejích milenců. Teď to všechno bylo smyto a zapomenuto pod brutalitou úderů rákosky, která ji přesvědčovala, že její štěrbinka, jeskyňka, mušlička (tak jí nazývali její milenci a tak jí říkala sama, když se při masturbaci blížila vyvrcholení) může stejně tak dobře přijmout agonizující bolest, že se nemusí svírat jen kolem tvrdého penisu, ale křečovité stahy naprázdno, vyvolané palčivými blesky, mohou být mnohem divočejší. Kdyby jí pálili žhavým železem (a tak to cítila), nemohla by snad křičet více. Ředitel také vypadal, jako by se propadl do lehkého tranzu. Bil jí vší silou, nevšímal si, že jí natrhl levý stydký pysk a krev jí teče i ze škrábance na pravém. Její řev ho pobízel dál a když po osmé ráně omdlela, zasadil jí i poslední dvě bez přerušení. Zpětně si uvědomil, jak bylo dobře, že upadla do bezvědomí, jinak by ji nejspíš mlátil tak dlouho, dokud by křičela.

 

Bezbolestnou úlevu mdloby jí ovšem dlouho dopřát nehodlal, a proto hned jak odložil rákosku, probudil ji pomocí čpavku. Zároveň jí sundal stuhu zakrývající oči. “Tak jsi jich snesla všech sedmdesát pět. Co tomu říkáš?” Markéta neodpovídala, sténala a s vytřeštěnýma očima sledovala zkázu na svém mladém těle. Byla mokrá a lepkavá potem i močí, prsy měla naběhlé snad do dvojnásobné velikosti, křižované rudými pruhy, které postupně přecházely do fialova. Po břiše jí na hruď stékaly pramínky krve ze zmasakrovaného rozkroku. Trojúhelník černých chloupků v klíně byl zcuchaný a slepený potem a krví. Její kdysi tak delikátní štěrbinka jí teď ze všeho nejvíc připomínala kus syrového naklepaného masa postříkaného krví a strašlivě pálila a bolela. Prsa i zadek měla v jednom ohni, každý kousek jejího těla zalévaly vlny bolesti, jako by ji někdo surově zmlátil baseballovou pálkou. Zavřela oči a rozplakala se. Ředitel se ďábelsky usmíval. “Že by se ti to nelíbilo, Markéto? No, nejspíš ne, trochu jsem se do toho opřel, to přiznávám. Ale máš v sobě něco, co mě skutečně vzrušuje, milá Markéto, skutečně velmi vzrušuje.” Dva prsty pravé ruky zabořil mezi napuchlé, zakrvácené stydké pysky a začal se prodírat do její vagíny. Druhou rukou si zároveň rozepnul kalhoty a nechal vyklouznout svůj velký ztopořený penis. Markéta na něj nevěřícně zírala. Když jí zaťal prsty do ztýraného poštěváčku, vykřikla. “Ne, to ne, aaaarghh!, dejte ty ruce pryč, pusťte mě, aaauuuuuach, řeknu to policii, pusťte mě, nghhhhhh!” “Ale, ale, tak Markéta chce volat policii! No, možná by ses předtím chtěla podívat na jednu zajímavou videokazetu, jsou to velmi pěkné záběry. Jistá Markéta Z. na nich provádí vynucený anální sex studentce Adéle T. A jistě by si ji rádi prohlédli i tvoji rodiče a byl by o ni zájem i na internetu.” Sklonil se k ní a již bez úsměvu tvrdě řekl. “Vážně si myslíš, ty malá čubko, že se tady může dít něco, o čem bych nevěděl? Takže teď tě pěkně ošoustám a ty budeš držet hubu. A nebude to jen dneska. A jestli snad myslíš na policajty, tak se k nim nedostaneš dřív, než se ti rány zahojí. Žádná dokumentace nebude existovat a já jim vysvětlím, že jsi jen malá perverzní děvka a doložím to těmi pěknými záběry. Komu asi tak budou věřit, co myslíš?” Oči se jí zalily slzami a od strachu se jí udělalo špatně. V jasných barvách před sebou viděla svou budoucnost: být k dispozici, kdykoliv si ředitel vzpomene a nechat na sobě provádět nejrůznější perverzní praktiky, protože ji měl v hrsti, protože by jí nikdo nevěřil, kdyby něco řekla, protože … S údivem zaznamenala, že prsty z její pochvy najednou zmizely a že jí ředitel rozepnul řemínky kolem zápěstí i obojek. Že by ji přece jen chtěl pustit? Ale ne, tolik štěstí přece nemá. Pevně ji chytil za zpocené černé vlasy, povytáhl ji přes okraj lavice a zaklonil hlavu. Hlasitě při tom sténala, ale nekladla žádný odpor. Levou rukou ji chytil pod bradou a přinutil ji široce otevřít ústa. Chvíli ji jen tak pro pobavení tahal za prokousaný spodní ret a bavil se jejím úpěním. Přisál se k němu vlastními ústy, drtil ho mezi zuby a na jazyku cítil chuť její krve. Pak se zvedl a přiložil jí svůj ztopořený penis ke rtům. Když ucítila na rtech jeho žalud, ani ji nenapadlo, že by se mohla pokusit ho kousnout. Orální sex už prováděla, takže věděla, co se od ní očekává. Rychle ho začala olizovat jazykem a líbat opuchlými rty, jen aby ho zase nenapadlo nějak ji týrat. Jemně jí pronikl do úst a ona ho dál lízala a sála. Pak začal pronikat dál – zaskočilo ji to, ale snažila se dál sát, dokud jí nepronikl dolů hrdlem. Zatmělo se jí před očima: bolelo to a nemohla dýchat, ale už neměla sílu s tím cokoliv podniknout. Jeho penis jí pronikal hrdlem stále hlouběji a pak na horním rtu ucítila jeho varlata. Proboha, on ho do ní strčil celý, blesklo jí hlavou. Byla již napůl v bezvědomí, když začal brutálně přirážet do jejích úst. Chrčela, vydávala dávivé zvuky, z očí jí tekly slzy a na čele perlil pot. Najednou ucítila, jak se jí prsty zaryly do ztýraných ňader a začaly je zuřivě mačkat. Vlna bolesti ji trochu probrala. “Nnghhhhh, ghhhnnnngrhhhhhh,” chrčela, ale protože měla penis stále hluboko v hrdle, nic víc nedokázala. Začal ji tahat za bradavky, a když si už myslela, že se znovu počurá, explodovaly jí v puse mohutné proudy spermatu. Nestačila ho polykat a rozkašlala se, bílé sperma jí z otevřených úst teklo přes tváře do očí a do vlasů …

Její bolestí stažený obličejík zdobený proudy spermatu byl skutečně rozkošný. Ředitel jí vytáhl svého stále ještě tvrdého macka z úst a otřel si ho o její vlasy. Takhle mohutně se už dlouho neudělal, ale stále ještě neměl dost. Znovu jí přejel prsty přes vchod do vagíny. No, Markéto, čas ještě máme a k dispozici jsou ještě dvě díry, které je třeba obdělat, pomyslel si. Tak tedy do práce!

 

xxx

 

Barbara opouštěla kabinku a v zamyšlení si jednou rukou mnula kulatý zadeček a druhou velké, těžké prsy, jejichž ztopořené bradavky napínaly poloprůsvitnou látku halenky. Samozřejmě, že tam žádné stopy po výprasku neměla, ani ji nebolely, prostě jen taková podvědomá reakce. Musela uznat, že ta kazeta byla dobrá. Rozhodně lepší než čekala. A ty promakaný detaily: tříska pod palcem, škytavka, prokousnutý ret … no, je fakt, že Tortment Inc. si na svých produktech dávala záležet, rozhodně víc než třeba Pain Galaxy AG nebo SS-Hell KG (Znáte takové ty reklamy, kde si odbarvená blondýnka s prsama nacpanejma silikonem hladí plochý bříško a vykládá, jak jí ho naplnily horkou vodou až k prasknutí a pak ji bili tyčemi, no prostě si myslela, že bolestí umře … no, pak si ten krám koupíte a zjistíte, že do vás sice horkou vodu lejou, ale dřevěnou lavici “jejíž třísky se Vám budou zarývat do zpocených zad” skoro necítíte, o “brutálně utažených poutech” ani nemluvě).

Ve zkušebních kabinkách v McSex Centru vám to sice naplno nepustí, intenzita pocitů je ztlumená (protože jinak by tam taky bylo pořád narváno), jste spíš divák než přímý účastník, ovšem když v sobě ucítila ozvěnu toho perfektně tvrdého virtuálního ptáka, málem se udělala. Co teprve až se připojí doma, v lázni a s plným spektrem přenosu … To bude prostě paráda. Ovšem když už je tady, měla by toho vzít víc. Vrátila se ke stojánku Tortment Inc. a zrak jí padl na kazetu s názvem “Andělská markýza ve spárech ďábla” (no, ty názvy jsou skutečně trochu nenápadité, ale jinak prvotřídní kvalita). Šest hvězdiček! Podstatně tvrdší než “Studentky v pekle”. Zatetelila se blahem a znovu zamířila ke kabinkám …

Jak se vám článek líbil?

Kliknutím na hvězdičku povídku ohodnotíte

Průměrné hodnocení 4.5 / 5. Počet hlasů: 6

Zatím nehodnoceno. Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *