| |

Povídka “V moci devianta”

Bylo půl třetí ráno. Jana si nervózně popotáhla kabelku a přidala do kroku, všimla si, že jí pomalu sleduje velké černé auto. Večírek, sraz třídy po patnácti letech, se vydařil, s bývalými spolužáky se hezky povídalo, víno chutnalo náramně a tak se stalo, že Jana měla trochu špičku. Proto také v dobrém rozmaru odmítla doprovod z vinárny – má to přece jenom kousek. Nevšimla si, jak dlouho už ji auto sleduje, dost možná jde jen o planý poplach, vyvolaný špatným úsudkem alkoholem znaveného mozku, přesto se jí ale srdce rozbušilo znatelně rychleji a pomalu střízlivěla. Černá limuzína se k ní přiblížila na deset kroků. Jana se dala do běhu, ale řidič auta zvýšil rychlost a už byl Janě po boku. “Pomoc!” vykřikla Jana, ale nikdo ze ztichlé ulice nereagoval, ani jedno okno se neotevřelo. V dnešní době nikdo nechce mít problémy, prolétlo Janě hlavou kruté poznání. Auto ji předjelo a jeho zadní dveře se prudce otevřely. Jana do nich setrvačností narazila a otřesena ztratila rovnováhu, ale to už se jí zmocnily surové ruce. “Drž hubu, jestli nechceš přebírat svý střeva, ty kurvo!” ucítila na svém břiše čepel nože. Strachy stejně nemohla vydat ani hlásku. Ruce ji vtáhly do auta, dveře se s hlasitým bouchnutím zavřely a auto nabralo rychlost. Jana trochu přišla k sobě a podívala se na své únosce. Byli to dva muži v pletených černých kuklách s otvory pro oči a ústa, z řidiče viděla kožený kabát, muž po její levici, který ji vtáhl do auta, měl černý rolák a džíny, na nohou špičaté jezdecké boty, ozdobené kováním a řetízky.

 

Auto náhle prudce zastavilo, byli už daleko za městem, nikde nebylo ani živáčka. Řidič vystoupil, teď si všimla i jeho kožených kalhot a vysokých bot, oběhl auto a vyvlekl Janu ven. “P-prosím V-vás, nezabíjejte mě,” žebronila Jana roztřeseným hlasem s pláčem na krajíčku. Muž ji udeřil pěstí do obličeje. “Ještě cekneš, ty děvko, a udělám ti z tvý držky sračky!” zasyčel výhružně. Vystoupil i druhý muž, zkroutil Janě ruce za záda a pevně je svázal v zápěstích prádelní šňůrou, která se bolestivě zařízla do kůže. Potom z ní oba brutálně strhali všechno oblečení, zůstala před nimi stát úplně nahá. Třásla se zimou, strachem a studem. Je to jasné, tihle muži ji chtějí znásilnit, ale co když ji pak zabijí? Ne, to neudělají, proč by si jinak brali masky, chytala se v duchu naděje. Ale i o tuhle přišla, oba muži si právě své kukly stáhli z hlav. “Jen si nás prohlídni, ty čubko, ” smál se řidič, uhrovitý, asi čtyřicetiletý muž se zkaženými zuby a pleší, kterou lemovaly chomáče černých vlasů. “Stejně o nás už nebudeš mít komu vyprávět,” dodal druhý muž, cikán s odulým snědým obličejem. “Prosím vás…” rozplakala se Jana. Cikán ji srazil na kolena, rozepnul poklopec a vytáhl obrovský penis, asi se příliš často nemyl, protože z odéru, který vydával, se Janě udělalo okamžitě zle. “To si nemůžeš nechat na potom?” vyjel na něj vztekle uhrovitý řidič. “Já budu hned, ” funěl cikán a vrazil Janě facku, jen to mlasklo. “No tak kuř, ty píčo! A všechno spolykáš!” Vzepřela se, ale se svázanýma rukama proti dvěma chlapům neměla žádnou šanci. Několik pálivých políčků ji přesvědčilo a ona poslušně otevřela ústa. Cikán jí do úst vrazil své páchnoucí přirození, které okamžitě zaplnilo její ústní dutinu. Uchopil ji za vlasy, přirážel, až jí žalud klouzal do krku a blaženě přitom chrochtal. Dávila se a chtěla ucuknout, ale cikánova ruka ji držela pevně. Naštěstí to netrvalo dlouho a její trapitel mohutně ejakuloval. Pár kapek spermatu jí ukáplo koutky úst, za což si vysloužila další políček. Musela cikánův úd jazykem jemně očistit, potom jí řidič vrazil do úst její vlastní kalhotky a pevně přelepil širokou leukoplastí, kterou omotal kolem hlavy. Svázali jí nohy, potom ji spoutali do kozelce a hodili surově do kufru auta. Víko zaklaplo a Jana se ocitla v naprosté tmě. Slyšela nastartovat motor a auto se opět rozjelo. Byla zajatá, pevně spoutaná a bezmocná, s roubíkem v ústech, nahá, vydaná napospas dvěma hnusným kreaturám. Začala tušit, že jejímu utrpení zdaleka nebude konec a pomyslela si, že smrt by pro ni možná byla vysvobozením. Netušila, jak dlouho jeli, hodinu, dvě, ale pojednou auto zastavilo a víko kufru se otevřelo. Než se však stačila rozhlédnout, jeden z mužů jí pevně omotal lepící pásku přes oči, takže byla úplně oslepená. Cítila, jak se jí chápou nějaké ruce a někam ji odnášejí. Uslyšela skřípot rezavých pantů a potom byla hozena na studenou, tvrdou, nejspíš betonovou podlahu. Dveře se se suchým třesknutím zavřely a bylo slyšet jen vzdalující se kroky.

 

Nějakou dobu ležela, neschopná pohybu, když uslyšela za dveřmi plíživé pohyby. Dveře se opět otevřely a zavřely, mezitím se někdo vplížil dovnitř, cítila šestým smyslem, že není sama. Někdo se kolem ní tiše pohyboval. Prudká rána nějakým pružným předmětem přes chodidla ji zastihla přesto naprosto nepřipravenou. A druhá. Nemohla uhnout, mohla se jen převalit na bok, ale rákoska nebo co to bylo zasahovala citelně její boky, paže, lýtka a ňadra. Válela se po zemi ve snaze uniknout úderům, ale neznámý kolem ní tančil a zasahoval ji vždy ze strany, ze které to vůbec nečekala. Chvílemi slyšela vzrušené supění. Její utrpení trvalo velmi dlouho, její mučitel si s ní pohrával jako kočka s myší, najednou ucítila teplé kapky spermatu, dopadající na její tělo. Po svém vyvrcholení ji neznámý přestal švihat a odplížil se z místnosti. Jana propadla zoufalství a zmítala sebou v pevných poutech v marné snaze je uvolnit. Co ji tady proboha ještě čeká? Co všechno bude muset vytrpět? Opět se otevřely dveře a někdo vstoupil, ne ale plíživě, jako předchozí, ale rázně a sebevědomě. Uvolnil ji z kozelce a rozvázal jí nohy. Na krk jí připjal široký kožený obojek s vodítkem. “Vstaň, mrcho!” zatáhl muž prudce za vodítko a přetáhl ji přes zadek důtkami. Poslechla ho a nechala se jím vést za vodítko po točitých schodech kamsi nahoru. Protože nic neviděla, podvědomě brzdila a vysloužila si tak občas švihnutí důtkami. Došli do nějaké místnosti, cítila pod chodidly vysoký koberec. Její průvodce ji srazil na kolena a strhnul jí leukoplast z úst, směla z nich vyplivnout své kalhotky. “Mluvit ale můžeš, až když ti dovolíme, kundo, nebo ti vyříznu jazyk,” upozornil ji. Oči zůstávaly stále zalepené, takže nic neviděla. “Pěkné děvče,” uslišela kluzký hlas asi pět metrů před sebou. “Jakpak se jmenuješ, kurvo?” “Já nejsem žádná…” úder důtek přes prsa a obličej přerušil její slova. “Chtěla jsi snad ríct, že nejsi kurva, kurvo?” otázal se medový hlas. “To ti nikdo neřekl, že ode dneška jsi kurva a míň než kurva? Že jsi věc, která je dobrá jen na jakékoli ukojení potřeb svých majitelů? Že až do své smrti, která není daleko, budeš sloužit jako hračka mně a mým klientům? Jiří, dejte té kurvě deset ran, ať si tuto novou a pro ni jistě zajímavou skutečnost zapamatuje!” Deset štípajících úderů dopadlo na její prsa a břicho. “No tak, kurvo, jak se jmenuješ?” ptal se hlas. “Prosím Vás, pusťte mě, já…” “Jiří, ještě deset ran!” Nových deset úderů důtkami dopadlo na Janino tělo, které měla v jednom ohni. “Tak potřetí, kurvo, jak se jmenuješ?” “Jana…” zašeptala zlomená dívka potichu. “Jiří, ještě deset ran, ať ta kurva ví, že má mluvit nahlas a oslovovat mě Pane!” Bolestný křik týrané dívky, která už nevydržela vzdorovat výprasku, prořízl vzduch v místnosti. “Jmenuju se Jana, prosím Pane!” zakřičela mezi vzlyky. “Vidíš, že to jde. Nebylo lepší si ušetřit bolest a dělat to, co se od tebe žádá?” “Bylo, prosím Pane!” hlásila Jana nahlas. “Tak si vyzkoušíme, jak jsi to pochopila. Pojď sem, kurvo, ale zůstaň na kolenou!” Jana se přišourala po kolenou blíž k majiteli hlasu, držená Jiřím stále nakrátko za obojek. “No tak, kurvo, blíž, no, ještě blíž…” Co si mohla myslet jiného. Zarazila se svými ústy o ztopořený penis. Čísi ruka ji uchopila za vlasy a přitiskla hlavu do klína. Penis vnikl do jejích úst. Jana poslušně cucala mužské přirození ve svých ústech. Nebylo tak velké, ani tak nevábné vůně, jako to, se kterým se již měla tu čest setkat. Možná by jí to bylo i příjemné, být to za jiných okolností. A vlastně, musela si přiznat překvapeně, vždyť ono jí to příjemné je! Celá bizarní situace, kdy klečela svázaná před neznámým mužem, zbitá a ponížená, a kouřila mu ocas, ji naplňovala vzrušením, které dosud nepoznala. Cítila, jak vlhne. Tak já jsem asi masochistka a ani jsem o tom nevěděla, pomyslela si udiveně. Jenže až taková masochistka zase nebyla, aby jí dělalo dobře, když ji někdo surově švihá důtkama a když má před sebou perspektivu neodvratné smrti. “Nemusím ti připomínat, že všechno spolykáš,” zasupěl majitel cucaného přirození. A již cítila, jak její ústa zaplavuje…ale proboha! To nebylo semeno, ale moč! Ten prasák se jí vychcal do huby! Nespolkla nic, všechna moč vytekla z jejích úst a vsákla se do koberce. “Nepoučila ses!” vzdychnul unaveně hlas. “No co se dá dělat. Jiří, vezmi tu kurvu na první lekci.”

 

Do Janiných úst byly znovu narvány poslintané kalhotky a pevně přelepeny. Hrubé smýknutí vodítkem ji nasměrovalo ven z místnosti. Nesměla vstát, musela se plazit po kolenou, pobídnuta občas řemínky důtek. Jiří Janu dotáhl do jiné místnosti, neviděla, jak je vybavená, protože měla stále zalepené oči. Donutil ji vstát a připoutal její ruce, svázané za zády, k řetězu, který zřejmě visel u stropu. “Roztáhni nohy, ty děvko!” poručil jí. Zachytil její kotníky do provazů a silou je roztahoval od sebe, snažila se trochu bojovat, ale byl silnější. Měla nohy roztažené tak, že cítila bolest v tříslech a ztrácela stabilitu. Provazy Jiří připevnil k něčemu, skobám či madlům, v podlaze. Jana potom uslyšela rachocení řetězu, hnaného přes kladku, a cítila, jak jsou její ruce taženy vzhůru. Byla tak donucena k hlubokému předklonu a ramenní vazy se jí bolestivě napjaly. “Tak,” uslyšela Jiřího. “Teď dostaneš první lekci poslušnosti.” Na její hýždě dopadla s ostrým svistem rákoska. Nesnesitelně to zaštípalo, ale než se stačila vzpamatovat, ucítila další švihnutí. Nemohla nikam uhnout, i když se snažila kroutit zadkem, jak jí její pozice dovolovala. Jiří si ji vychutnával, švihal pomalu, nechal vždycky doznít předchozí bolest, bil ji nepravidelně, úder přišel vždy, když ho nečekala. Po padesáti ranách výprask přestal. Chvilku se nic nedělo, Jana visela nahá v poutech, nic neviděla a nemohla vydat ani hlásku. Najednou bez jakéhokoli varování pronikl do její pochvy mužský penis. Naštěstí ji měla zvlhlou, takže to tolik nebolelo. Jiří, zřejmě to byl on, ji tvrdě souložil zezadu, netrvalo to dlouho a Jana cítila, že se udělal. Jeho pyj opustil její lůno, ale na jeho místo ihned nastoupil jiný. Okamžitě ji začal obdělávat další chlap. Janu polila červeň. Kolik mužů tam ještě stojí, dívá se na její ponížení a čeká se ztopořeným penisem v ruce, až na něj přijde řada? Proti své vůli byla navíc silně vzrušená a cítila, že jí brzy přijde orgasmus, i když se ho snažila potlačit. Druhého muže vystřídal třetí. Při čtvrtém to Jana už nevydržela a její tělo se zachvělo křečemi rozkoše. Jenže její znásilňování nepřestávalo. Pátý, šestý a sedmý muž. To se nedalo vydržet. Potoky spermatu jí stékaly po stehnech. Předrážděná pochva svými stahy Janu vysilovala k bezvědomí, po osmém muži už neměla sílu stát, ale jenom visela za ruce v poutech. Přesto do ní postupně vystříkal ještě devátý a desátý muž. Jana slyšela přibližující se rány důtek. Někoho přiváděli. Potom ucítila na svých stehnech jemné doteky jazyka. Někdo byl donucen slízávat mužské semeno z jejích nohou, asi nějaká dívka s podobným osudem, ale asi pokročilejší v “převýchově”. Janiným tělem projel další křečovitý záškub, protože dívka se svým jazykem propracovala až k její pochvě, přejížděla ji jazýčkem, který strkala i hluboko dovnitř a snažila se vysrkat poslední zbytky bílého šlemu. Konečně očista skončila a dívka byla opět odvedena. Někdo uvolnil řetěz, vytahující Janiny ruce ke stropu, a její nohy. Svalila se na zem a její tělo se třáslo. Přestože neměla žádnou sílu, byla opět surově spoutána do kozelce. “Až nastane čas, můžeš nás přesvědčit, jak byla lekce úspěšná a jestli není třeba ji opakovat,” uslyšela hlas Jiřího a potom osaměla. Uplynulo několik hodin, než Jiří přišel, uvolnil ji z kozelce a po kolenou ji dotáhl před Pána. Uvolnil jí ústa a znovu musela cucat jeho ptáka a když jí začal močit do úst, všechno se snažila ochotně spolykat, i když se jí zvedal žaludek. Opakovat první lekci ale už nechtěla. “Výborně,” pochvaloval si hlas Pána. “Můžeme ji přijmout. Jiří, připrav značkování!”

 

Surové ruce Janu uchopily, přehnuly ji přes stůl, ke kterému byla pevně připoutána tak, že se nemohla ani pohnout. Do úst opět dostala roubík. Jiří kamsi odešel a když se za okamžik vrátil, cítila Jana sálavé teplo z něčeho, co držel v ruce. Ne, to snad nemůže být pravda! Zoufale trhala pouty. Ale to už pravou půlkou jejího zadku projela pronikavá bolest a bylo cítit pach škvařící se kůže a masa. Nelidský křik, tlumený roubíkem, se vydral Janě z hrdla, vzepjala se v poutech v křeči bolesti a potom ztratila vědomí. Probrala se ve tmavé kobce a okamžitě si uvědomila palčivou bolest na pravé hýždi. Označkovali mě jako dobytek, pomyslela si. Rukama si nemohla na ránu dosáhnout, protože je měla v kovových poutech připevněných navíc řetězem k pasu. Na nohou měla okovy, spojené krátkým, asi dvacet centimetrů dlouhým řetězem. Zavázané oči ani roubík už neměla, tak se aspoň snažila otočit hlavu tak, aby viděla, co jí tam její věznitelé napáchali. Koutkem oka spatřila mokvající, asi dva centimetry velké vypálené “M”. Proč zrovna “M”, to nechápala, ale vlastně ji to ani moc nezajímalo. Rozhlédla se kolem sebe. Ležela na potrhané dece v malé kobce asi 2×3 metry, holá podlaha, holé stěny, kde byly jen zazděné kovové kruhy k připoutání. Vedle její hlavy ležela miska s vodou a druhá s nějakou kaší, tu nechala být, ale vody se napila, protože měla svázané ruce za zády, musela chlemtat jako pes, moc jí to nešlo. V rohu místosti byl kbelík, zřejmě na vykonávání potřeby. Začala jí být zima, uvědomila si, že je stále od pasu dolů nahá a na sobě má jenom lehkou průsvitnou bílou silonovou košilku, krátkou jenom do pasu. Zaplavila ji vlna beznaděje a zoufale se rozplakala. Otevřely se dveře její kobky a vstoupil starší, prošedivělý vousatý muž v kožených kalhotech a vestě ze stejného materiálu. V ruce nesl jakýsi kufřík. “Prosím Vás, co se mnou chcete udělat?” obrátila k němu Jana uplakané oči. “Dozvíš se, až přijde čas,” odsekl muž suše. “Přišel jsem ti ošetřit prdel, ale nebude to zadarmo,” upřel na ni své pichlavé oči. “Co po mně chcete?” zeptala se Jana roztřeseně, i když jí to bylo celkem jasné. Jen aby to nebyly moc velké perverzity. Muž vyndal beze slova svůj penis, ani moc velký, ani malý. “Stoupni si, děvko,” vybídl ji a pomohl jí rukou. Ze své brašny vyndal malý talířek. “Budeš přede mnou tancovat a kroutit bokama a prdelí a až se udělám, slížeš mrdku z talířku.” Když nešlo o nic hroznějšího… Jana se svíjela jako nejlepší břišní tanečnice, jak jen jí její pouta dovolovala, až lem její košilky povlával kolem jejích boků. Muž za chvíli vystříkal své semeno na talířek a Jana ho ochotně vylízala. Potom si směla lehnout na břicho a muž se dal do ošetřování její spáleniny. Namazal bolavé místo nějakou mastí, která utišovala bolest, přiložil sterilní gázu a přelepil náplastí. “Budeme se vídat častěji,” odtušil muž, než odešel. V kobce prožila Jana několik dní, šedovlasý muž chodil ošetřovat její zadnici, pokaždé se nechal uspokojit výše popsaným způsobem, a on to také byl, kdo vyměňoval misky s vodou a jídlem. Hlad Janu donutil jíst, ale do chutného pokrmu měla šlichta, kterou dostávala, velmi daleko. Naučila se také, ač spoutaná, chodit na kbelík, jenže ten nikdo nevynášel a v kobce byl brzy nesnesitelný puch z kvasících výkalů a moči. Také umýt se nemohla.

 

Za několik dní kbelík již skoro přetékal. Spálenina na zadku se hojila, už skoro vůbec nebolela. Na občasnou přítomnost šedovlasého muže si Jana brzy zvykla, byla dokonce ráda po dlouhých hodinách samoty, když mu mohla zatančit a slízat z talířku jeho sperma odměnou za společnost a něžné doteky její bolavé zadnice. Těšila se na něj každý den, jako malé dítě, které čeká na matku, až se vrátí z práce. Jednoho dne však místo jejího neškodného známého vešel někdo jiný. Okamžitě poznala cikána, který asistoval při jejím únosu. Leknutím se v ní krve nedořezal. Byl celý umolousaný, v rozhalené špinavé košili neurčité barvy a zapatlaných tesilkách. Odvedl Janu o patro výš, kde byla koupelna, spojená se záchodem. Hrubým způsobem vydrbal Janě obličej, špíny na jejím ostatním těle si nevšímal. Potom ji klečící přivázal za krk krátkým, asi třiceticentimetrovým řetízkem ke stěně vedle záchodové mísy. Řetízek byl tak krátký, že si nemohla ani lehnout, musela pořád klečet. Ruce i nohy zůstávaly spoutané tak, jako v kobce. “Tak tohle teď bude tvoje služba,” zachechtal se cikán. Brzy poznala, k čemu tam je. Záchod chodili používat různí muži, od docela sympatických po úplné kreatury. Jana musela čistit ve svých ústech jejich penisy od zbytků moči. Zakusila přitom ještě spoustu jiného příkoří, některým mužům musela při jejich potřebě zpívat, jiní ji bezdůvodně zbili, občas musela nechat zvlášť sexuálně nadržené zvrhlíky, aby se jí vystříkali do úst nebo do obličeje. V horním rohu u stropu si Jana všimla malé kamery, dost možná, že kamery byly všude a zaznamenávaly každý okamžik jejího ponížení. Vždy k večeru přišel blonďák střední postavy v gumových holinách a zástěře, který ji uvolnil řetízek, poutající ji ke stěně a drsnou žínkou jí umyl obličej. Potom směla vykonat ona svou potřebu a dostala najíst a napít, jídlo se svojí kvalitou moc nelišilo od toho v kobce. Jednou za ní přišel vysoký, urostlý muž, mohlo mu být tak pětatřicet, v tmavých kožených kalhotách a kožené vestičce na holém tetovaném těle. Jak promluvil, Jana poznala, že tohle je ten Jiří, který vedl první lekci její “převýchovy”.

 

“Tak, ty kurvo, tvůj Pán tě chce zase vidět,” oznámil jí. Rozvázal jí pouta a nařídil jí, aby se pořádně vydrbala. Jaká to byla slast, moci se zase po dlouhé době důkladně umýt a osprchovat! Mohla si obléknout i čistou košilku, kterou Jiří přinesl, byla stejně krátká, jako ta předchozí, ale z černého průsvitného silonu. Potom jí Jiří pevně spoutal ruce za zády, nasadil jí obojek s vodítkem a vedl ji pryč. Stoupali po schodech do honosných pater zřejmě velkého domu, sešlapané dlaždice vystřídaly vysoké koberce. Jiří zaklepal na jedny zlatem kované dveře a když byl vybídnut, otevřel je a vstoupil, Janu strkaje před sebou dovnitř. Okamžitě musela na kolena. “Tak tady máme tu naší kurvičku,” ozvalo se od okna. Byl to tentýž hlas, který slyšela tenkrát, když jí jeho majitel močil do úst. Pohlédla na něj a nebyla nadšena. V křesle se rozvaloval příšerně tlustý, asi padesátiletý muž, záhyby tučné kůže mu visely z těla. Hlavu měl olysalou a když otevřel ústa, bylo možné spatřit jeho zkažené zuby. Byl skoro nahý, oblečený jen do přepychového fialového hedvábného županu, který byl ovšem nestoudně rozhalený, takže odhaloval jeho ztopořené, ne moc velké mužství. Na prstech obou rukou měl tlusťoch masivní zlaté prsteny a kolem krku těžký zlatý řetěz. Muž se právě díval na televizi. Janu polila červeň, když na obrazovce uviděla sebe, jak připoutaná u záchodu vylizuje nějakému muži zadek. “Hezký film, že?” zeptal se tlouštík pobaveně. “Ještě hezčí byly záběry z tvojí první lekce, hezky sis zamrdala, viď, ty kurvo?” “Ano, Pane,” odpověděla Jana nahlas. “Ale ze všeho nejvíc se ti, děvko, líbilo, jak jsem ti nachcal do huby, že?” “Ano, Pane!” “No tak pojď blíž, udělám ti radost, ty prasačko,” vybídl ji muž v křesle a pohodlně se rozvalil. Jana poslušně dolezla po kolenou až k němu a vzala jeho přirození mezi své rty. Uslyšela tiché vrčení videokamery. Muž si nechal dlouho dráždit penis, potom najednou Janu uchopil za vlasy a pevně přidržel. Začal močit a Jana se snažila všechno spolykat. Tlouštík potom vyndal svůj ocas Janě z úst a několika rychlými tahy si ho vyhonil, stříkaje přitom sperma Janě do obličeje. “Vidím, že jsi učenlivá kurva. Ještě pár lekcí a bude z tebe úplná hvězda.” pochvaloval si muž. Při představě dalších lekcí Janě přeběhl mráz po zádech. “Jsem majitelem firmy, která se specializuje na natáčení pornografických videokazet,” pokračoval muž. “Zaměřujeme se na velmi tvrdé SM a perverzi. V dnešní době je těžké, sehnat představitelky hlavních rolí. Přitom jde o veliké peníze, obyčejné porno už netáhne. Musíme proto občas použít, ehm, poněkud nehumánních metod, abychom přesvědčili někakou kurvu, jako jsi ty, aby spolupracovala. Že si nemůžeme dovolit nějakou píču propustit, aby o všem informovala úřady, je ti doufám jasné. Když už se nám přestane hodit, tak…” muž si přejel významně prstem po krku. Janě bylo do pláče. “Do té doby ovšem, ” hovořil dále muž, “zažije každá skutečné peklo. Nemusíme brát žádné ohledy, i tebe donutíme dělat věci, o kterých se ti ani nesnilo. Mohla si po těchto slovech obléci čistou košilku, ovšem o nic méně kratší a průsvitnou, než ty předchozí. Noc prožila opět v důvěrně známé kobce spoutaná do kozelce. Pokud se jí podařilo aspoň na chvíli usnout, pronásledovaly jí okamžitě příšerné noční můry a ona se s úzkostným výkřikem probouzela do ještě příšernější reality.

 

Ráno byla odvedena do velkého členitého sálu, vybaveného jako dokonalá mučírna, nebo spíš několik mučíren najednou. Samozřejmě nechyběly kamery. Tlustý perverza se pohyboval nadšeně mezi pomůckami. “Á, tady je naše maličká,” rozplýval se nadšením. “Naše hvězda přišla mezi nás!” Jana se dozvěděla, že se bude natáčet velmi tvrdý S-M film, okořeněný hromadou hnusáren a perverzit. Stručný nástin děje byl asi takový: zajatkyně středověkého loupeživého rytíře, uvržená do hladomorny, se živila jen svými výkaly a močí. “To nikdy nebudu dělat!” křičela Jana. “K tomu mě nepřinutíte!” “Rozmysli si to dobře!” přiblížil tlouštík svůj obličej těsně k jejímu a ona ucítila jeho páchnoucí dech. “Je mnoho způsobů, jak tě donutit naprosto ke všemu, ale do filmu potřebuju mít tvé tělo neporušené.” Jana jen mlčky vrtěla hlavou. Velké slzy jí tekly po tvářích. Od schodiště se ozval nějaký hluk. “Šéfe, vedeme Vám novou hvězdu!” křičeli dva chlapi, kteří mezi sebou vlekli apatickou dívku. “Věnovali jsme se pár hodin elektroléčbě, cheche, a myslím, že tahle děvka už bude svolná ke všemu.” Tlouštík prohodil s novou ženou několik tichých slov a potom spokojeně pokýval hlavou. Obrátil se k Janě: “Vidíš, nikdo není, ehm, nenahraditelný. Nebylo moudré, odporovat mým přáním, děvko. Bohužel, máme teď mnoho práce a nemůžeme se , ty kurvo, věnovat dále tvojí převýchově, proto -” obrátil se na Jiřího a významně mu pokynul. Jiří uchopil Janu pod paží a odváděl ji pryč. “Škoda, byla jsi docela hezká kunda,” pronesl Jiří potichu, když ji vedl po schodech do sklepa. “Jak, byla?” zeptala se Jana ustrašeně. “Co se mnou teď uděláte?” “Zbavíme se tě,” odtušil Jiří suše. “Neobstála jsi. Nepotřebujeme vzpurné děvky.” “Ale to…” Jana se začala vzpouzet. “Já jsem to tak nemyslela! Udělám všechno, věřte mi! Prosím!” rozplakala se. “Pozdě,” odsekl Jiří. “Ale neboj se, ty pravé vzrušující zážitky tě ještě čekají!” Chvíli s hystericky bojující Janou zápasil, ale po chvíli mu došla trpělivost a tvrdou ranou sevřenou pěstí do hlavy ji poslal do říše snů…

 

Probrala se bolestí v zápěstích. Jakýsi malý muž v kápi popotahoval za řetěz, který složitým převodem pomalu zvedal Janiny ruce, opatřené okovy, vzhůru. Za chvíli stála s vypětím všech sil na špičkách. Kotníky měla také v okovech, od kterých vedly řetězy a mizely dírama v podlaze, asi dva metry od sebe. Taháním za jiný řetěz přes jiný převod muž v kápi dosáhl toho, že Janiny nohy byly silou roztaženy od sebe. Nakonec visela napnutá, neschopná jakéhokoli pohybu. Bílou košilku měla ještě na sobě, jinak byla úplně nahá. Zakrslík se postavil před ni a zálibně si ji prohlížel. Několikrát pochvalně mlaskl. Až teď si Jana uvědomila příšerný pach. Rozhlédla se kolem sebe. Nalézala se v nepříliš prostorné tmavé kobce, vlhké a zatuchlé, osvětlené jen mihotavými plameny pochodní a svící. Její oči si pomalu zvykaly na šero a…Proboha! Co se to válí tamhle u stěny? Jana se hystericky rozkřičela a trhala sebou v pevných poutech. Teď už věděla, že tady zemře. U zdi se válely krvavé ostatky několika žen, některé už ve značně pokročilém stupni rozkladu. Jekot Jany se rozléhal kobkou, přestala se ovládat a uvolnila řitní i močový svěrač. Muži stojícímu před ní to však vůbec nevadilo. “Tady vocaď nejni stejně nic slyšet,” zahuhlal, když Jana nabírala dech. “Ale jen si křič, mě to dělá móc dobře.” Sundal pomalu z hlavy svou kápi a Jana uviděla jeho špinavý, znetvořený obličej. “Líbím se ti, miláčku?” supěl a líbal její ňadra, břicho a klín. Jana se třásla odporem. “Užijeme si spolu,” funěl trpaslík a snažil se zastrčit svůj páchnoucí jazyk do lůna. “Bude to trvat dlouho, neboj se!” Na chvíli se přestal s Janou mazlit a poodešel. Jana viděla, jak si natahuje nějakou rukavici. “Říkají mi Žraločí ruka,” pyšně hlásil ohyzda, když byl opět u Jany a nastrkoval jí před obličej ruku v rukavici. Pomalu přejel rukavicí po Janině boku. Objevily se malé krůpěje krve a Jana ucítila řezavou bolest, jako by jí někdo přejel po těle ostrým struhadlem. Tak je to tedy: rukavice ze žraločí kůže. Trpaslík si přistavil stoličku a snažil se bezmocnou Janu políbit. Snažila se uhýbat hlavou, jak jen mohla, ale on ji pevně uchopil rukou za vlasy a přitiskl se svými páchnoucími ústy na její. Druhou rukou jí přejížděl po zádech a když vykřikla bolestí, vecpal se se svým jazykem do jejích úst. Když slezl ze stoličky a odkopl ji stranou, rozepnul si kalhoty a z nich se vyvalil na jeho tělesné poměry mohutný pyj. Začal si ho dráždit a přitom přejížděl rukavicí po prsou své zajatkyně, zanechávaje za sebou krvavou stopu sedřené kůže. Bílá košilka byla ve chvíli na cáry. Když jí zajel mezi nohy, na malou chvíli bolestí omdlela, ale v tu chvíli skřet mohutně ejakuloval.

 

“Zase brzy přijdu, drahoušku,” loučil se s ní, zanechávaje ji připoutanou, zmučenou a potřísněnou odporně žlutým semenem. “Ještě si spolu móckrát užijeme, beruško!” sliboval a zhasínal svíce. Proboha, jak dlouho to může trvat, než ji umučí? Kolikrát ještě bude muset snášet jeho žraločí laskání? Trpaslík odešel a nechal Janu v páchnoucí temnotě kobky smrti…

Jak se vám článek líbil?

Kliknutím na hvězdičku povídku ohodnotíte

Průměrné hodnocení 1.7 / 5. Počet hlasů: 7

Zatím nehodnoceno. Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *