Povídka „Trest?“

Provinila jsem se zcela klasicky. Manžel, asi rok po svatbě, se vrátil nečekaně ze služební cesty dřív domů a našel mě v rozjařené zábavě s mým šéfem. Začalo to nevinně oslavou narozenin v práci a když jsem se prořekla, že mám manžela do zítřka na služební cestě, tak se celá naše kancelář přesunula k nám domů s patřičnými zásobami alkoholu. Nakonec zůstal jen šéf.

Manžel však zvládl své služební povinnosti dříve, tak nechtěl přespat v hotelu a raději sedl pozdě večer do auta a jel domů za milovanou ženuškou.

Docela ho chápu, že se naštval, když po 200 km jízdě doma kolem půlnoci najde manželku jen ve spodním prádélku a jejího šéfa ve slipech, jak se po sobě plazí při ploužáku z gramofonu.

Zachoval se celkem fantasticky. Beze slova zhodnotil situaci, otočil se a odešel z bytu. Se šéfem jsme naráz vystřízlivěli a bleskově se oblékli. Můj vedoucí, koktajíc omluvy prchal domů ke své rodině. Chvíli jsem nevěděla, co udělat, ale pak mě napadlo zajít se podívat do vinárny naproti našeho domu. Byl to dobrý nápad, protože tam manžel opravdu seděl u dvojky vína. Kupodivu mi nic nevyčítal a jen mlčel. Bylo to horší než pár facek. Strašně jsem se styděla a bylo mi všeho líto. Nechal mě tonout ve výčitkách svědomí a mlčky poslouchal, jak se vše seběhlo. Nijak mi to neulehčoval a jen se vyčítavě na mě díval. Sypala jsem si hlavu popelem, ale pořád jsem nedosáhla usmíření. V zoufalství a strachu, že ho ztratím, jsem mu navrhla, že příjmu jakýkoliv trest, ale jen když mi odpustí.

Toto moje neuvážené prohlášení ho probralo z letargie. Dokonce se na to se mnou napil a pak jsme šli domů.

Doma se už choval jako normálně. Dokonce už ve vaně jsme se pomilovali, jako předehra před vášnivou divočinou v posteli. Vysílena milováním a šťastná, že leží vedle, jsem usínala.

Ráno proběhlo také jako vždy a ani náznak výčitky. V práci se už roznesla zpráva, že nás nachytal manžel a všichni byli zvědaví, jak jsem dopadla. Na některých bylo poznat, že je snad i mrzí, že jsem celá a v pohodě.

Málem bych na včerejší zážitek zapomněla, ale po příchodu domů mě již manžel očekával. S úsměvem mi položil otázku: „Nezapomnělas, cos mi slíbila včera?“

Trochu se mi podlomila kolena, ale ujistila jsem ho, že ne a že to platí. Nechal mě převléct do domácího oblečení. Protože jsem čekala nějaký trest, tak jsem se oblékla velmi sexy. Také jeho reakce, když mě uviděl, byla plánovaná. Chlípně se na mě vrhl a těch pár hadříků ze mě ztrhal a nahou si mě odnesl do postele. Raději přeskočím, co se mnou dělal tam, protože se stydím ještě teď. Bylo to báječné! Asi za hodinu jsme se šli osprchovat. Když mě doutíral, tak mě nechal obléct a odvedl mě k našemu počítači. Nechápala jsem, co to má znamenat.

Na moje nechápavé pohledy se mi dostalo toto vysvětlení: „Nyní pošleš e-mail, vylíčíš svůj hřích a poprosíš o trest. Nebudeš moci říkat, že jsem nespravedlivý nebo mstivý. Potrestá tě nezaujatá osoba. Adresa je misantrop@quick.cz a víc nepotřebuješ znát. Dej se do psaní a nebuď zbytečně stručná.“ Po této promluvě mě zanechal svému osudu a šel si něco číst.

Byla jsem úplně zmatená, ale cosi uvnitř mého hříšného těla špitalo, že by to mohlo být dobrodružství.

Sedla jsem k počítači a celkem podrobně jsem popsala včerejší oslavu i mejdan u nás doma. Popsala jsem to pravdivě a také napsala, že jsem se šéfovi ubránila, i když to bylo dost těžké odrážet jeho ruce. Naše sporé oblečení jsem vymluvila na fanty ve hře s flaškou. Dokonce jsem přiznala, že jsem nevěděla jak se šéfa zbavit únosným způsobem. Zdálo se mi nejlepší ho opít do němoty. Plán mi překazil nečekaný návrat manžela, ale zároveň mi zachránil ctnost. Mail jsem odeslala a jako malá školačka jsem šla manželovi ohlásit splněný úkol. Za odměnu mi vsunul ruku pod kalhotky a zlehka mi hladil zadeček. Vzrušilo mě to a oplatila jsem mu to vykouřením a vysátím jeho sperma v kleče mezi jeho koleny.

Rozhodli jsme se jít na večeři naproti do vinárny. Protože byl horký letní večer, vzala jsem si na sebe jen lehounké minišaty a jinak nic. Znalecky to ocenil a jeho ruce přece jen zkontrolovaly nepřítomnost pradélka. Málem jsme skončili zase milováním, jak mě dokázal vzrušit svými hbitými prstíky mezi nohama. Ve výtahu nevydržel a vyloupl mi prsíčko z výstřihu a divoce ho zlíbal. Moc nechybělo a navrhla jsem, abychom se vrátili domů pomilovat. Ve vinárně a při tanci jsem byla ráda, že jsme si vyrazili. Ve dvě ráno jsme se vrátili domů a před spaním jsme zkontrolovali došlou poštu na počítači. Manžel mi řekl, že mám odpověď, ale musím vydržet do zítřka. Byla jsem zvědavá, ale znám svoji drahou polovičku, že jsem se nesnažila přečíst poštu hned.

Před snídaní jsem to už však nevydržela a šla si přečíst odpověď. Byla lakonická: „Dostavte se v doprovodu manžela pozítří v 17,00 hodin na adresu …..!“ Způsobně jsem odepsala, že se dostavíme.

Do zítřka nějak musím krotit zvědavost a pak se uvidí. Bláhově jsem si v duchu myslela, že vlastně trest nezasloužím, když se vlastně nic nestalo. Manžel se celý den tohoto tématu vyhýbal a každou moji narážku hned odrazil. Jedině jsem se dozvěděla, že tu adresu získal od svého nejlepšího kamaráda, který tak řeší své manželské průšvihy již několik let. Moc mě to neuklidnilo, ale říkala jsem si, že to nemůže být nic strašného, když to Láďa i Milada praktikují dlouho.

Konečně nastal osudný den. Po práci doma smývám pot pod sprchou a manžel mě mlsně pozoruje. Schválně se nahá před ním producíruji po bytě a po očku pozoruji jeho narůstající vzrušení. Nemáme však čas na sexuální hrátky. Pečlivě si vybírám svůdné pradélko, halenku a minisukni. Boule na manželových kalhotách dokazuje, že jsem si vybrala správné oblečení.

Trošku čekám, že řekne, abychom zůstali doma a pomilovali se, ale marně. Vyrážíme na určenou adresu. Je to přes půl města a tak máme asi 30 minut na útěk. Se zkracováním vzdálenosti mi těžknou nohy a chůze se zpomaluje. Tisknu manželovu ruku ve své a bojuji s myšlenkou, že uteču. (Později jsem se dozvěděla, že manžela trápila stejná myšlenka.) Cesta rychle utekla a už zvoníme v činžáku. Z telefonu se ozve docela příjemný ženský hlas a jsme zváni nahoru s omluvou, že nemají výtah. Máme poslední 2 patra, abychom to vzdali a utekli. Na odpočivadle pod druhým poschodím zaskočíme mladou dvojici. Velice uplakaná slečna si stahovala právě kalhotky a její partner ji s údivem prohlížel zadeček pod zvednutou sukýnkou. Polekali se, když nás spatřili a rychle pokračovali dolů. V té chvíli mně nedošlo, čeho jsme se stali náhodou svědky. Bylo jasné, že dvojice byla na stejné adrese kam jsme právě šli. Ve dveřích nás uvítal vysoký muž mezi 40 – 50. Velice srdečně nás uvítal a představil se nám. Odvedl nás do velkého pokoje s málo nábytkem, ale ribstolem na zdi. Manžel mu předal půllitrovku Tuzemáku, jako odměnu za výkon. Petr nyní vážně, ale zcela klidným hlasem se obrátil na mě a řekl: „Nyní mě budeš oslovovat – pane vykonavateli – a svlékni se.“ Nechápavě jsem na něho hleděla a zmohla jsem se na odpověď: „Proč?“ a rychle jsem dodala Pane vykonavateli. Stihla jsem to dřív než stačil něco namítnout. Zcela nezúčastněně mi vysvětlil: „To patří k trestu a tady se neodporuje.“ Jeho pohled ztvrdl a já už ani nešpitla. Vykonavatel zatím usadil manžela do pohodlného křesla a zavolal na svoji paní, která donesla skleničky a zeptala se, co by si dal. Z bohaté nabídky si vybral červené víno, které dostal. Vykonavatel si dal Tuzemák a jeho paní si nalila také víno. Ťukli si spolu jakobych tam nebyla. Bojovala jsem se svým studem a do svlékání se mi moc nechtělo. Teprve po mírném napomenutí jsem se odhodlala a sundala si halenku a pak i sukni. Choulila jsem se v pradélku, i když bylo horko. Ledový hlas vykonavatele mě vylekal až jsem zkameněla hrůzou. „Pokračuj a nezdržuj nás všechny!“ V hlavě se mi roztočil vír smíšených pocitů. Strach a stud mezi sebou bojoval, jakoby nešlo o mou kůži. Když se moje prosebné pohledy nesetkaly s odezvou, tak jsem pomalu odlepila podprsenku a aspoň se otočila zády k trojlístku. Sundat kalhotky se mi už vůbec nechtělo, ale nezbylo mi než je také stáhnout. Stála jsem nahá a utěšovala se, že jsem aspoň otočená jen zády k nim. „Otoč se k nám čelem!“ proťal přísný příkaz místnost. Bleskově jsem si rukama skryla prsa a klín a neochotně se pomalu otočila. „Ruce podél těla!“ jako ve zlém snu jsem slyšela další příkaz. Petrova manželka mi to chtěla asi ulehčit a tak nevinně dodala: „Máš krásnou postavičku a tak se nemáš za co stydět.“ Zrudla jsem jako pivoňka až po kořínky vlasů, jak jsem se začala stydět. Naštěstí mě z myšlenek vyrušil hlas vykonavatele.

„Za své nevhodné chování si zasloužíš s přihlédnutím k polehčujícím okolnostem 25 ran rákoskou a 25 řemenem na zadeček. Trest ti bude připomínat, že i nevinné hrátky mohou skončit špatně.“

Málem jsem omdlela, když jsem uslyšela rozsudek. V životě jsem nedostala víc než plácnutí přes zadek a nyní toto! Chtěla jsem začít smlouvat, ale byla jsem rychle umlčena. „Proti rozsudku není odvolání, jedině manžel by mohl něco přihodit, kdyby se mu trest zdál příliš mírný.“

Nevěřila jsem svým uším a málem s otevřenou pusou jsem hleděla na manžela, který se zrovna chystal promluvit. Polekala jsem se, že chce přihodit. Naštěstí se naopak snažil trest zmírnit, ale ani jemu se nepovedlo zvrátit původní rozhodnutí.

Stála jsem přede všemi nahá a krve by se ve mně nedořezal! Do očí se mi draly slzy. Paní domu mě vzala za ruku a odvedla ke stěně s žebřinami. Ukázala mi, kam mám dát obě ruce a jak se správně předklonit s vystrčeným zadečkem a mírně roztaženýma nohama. S hrůzou jsem si uvědomila, že stojím tak, že můj rozevřený klín je vystaven pohledům obou mužů. Znovu jsem zrudla a nohy dala k sobě, abych alespoň klín trochu skryla. Byla jsem však vrácena do původní polohy a dostalo se mi výstrahy, že jinak to bude s uvázáním. Chtěla jsem to už mít za sebou a tak jsem znovu nabídla svůj klín cizím pohledům. Vykonavatel si zatím vybíral mezi spoustou rákosek tu pravou. Konečně si jednu vybral a několikrát jí švihl do vzduchu. Pokojem se prohnal zlověstný svist. Hrůzou se mi sevřely půlky k sobě.

„Budeš si počítat údery a za každý poděkuješ s celým oslovením!“ přikázala mi. Postavil se vedle mé vyšpulené prdelky a zlehka se dotýkal mých půlek rákoskou, jakoby si vyměřoval kam uhodit. Smrtelný pot mi jezdil po zádech a svaly půlek se svíraly hrůzou už předem. Vychutnával si můj strach z výprasku. Byla jsem polomrtvá hrůzou, ale ještě jsem nedostala jedinou ránu. Vystihl přesně okamžik, kdy jsem to nejméně čekala a na obě moje půlky dopadla první rána. Šílená bolest projela mým zadečkem, jako bych sedla na rozžhavený drát. Byla jsem tak překvapená, že jsem zapomněla počítat. Do reality mě vrátila strašná slova: „Tak to se nepočítá a začínáme znovu od 1.“ Zatvrdila jsem se, že nebudu před tím surovcem brečet. To už sviští rákoska vzduchem a s charakteristickým zvukem dopadne na moje netrénované půlky. Vykřiknu bolestí, poklesnu v kolenech, ale nezapomenu potupně říci: „Jedna, děkuji, Pane vykonavateli.“ Nejraději bych křičela sprostá slova a ty nejhorší nadávky. Místo toho jsem ponižována tím nejstrašnějším způsobem. Kde je moje důstojnost. Vystrkuji zadek na cizí lidi a manžela a jsem krutě bita. Zjišťuji, že to počítání a děkování je snad horší než vlastní fyzická bolest. Při patnácté ráně si to už však přestávám myslet. Myslím si, že bych klidně vystrkovala zadek na celý svět, jenom kdyby už skončil můj výprask. Ze všech sil se snažím vydržet až do konce v předepsaném postoji a nezakrývat si rukama bitý zadeček. Rukama se křečovitě držím dřevěné příčky a můj zadeček je v jednom ohni. Konečně s úlevou říkám: „25, děkuji, Pane vykonavateli.“ Sesunu se na kolena a neberu ohledy na pohledy ostatních. Rukama si hladím zbitý zadeček. Dotyk půlek bolí, ale zároveň je trochu uklidňující. Chvíli jsem ponechána, abych si ulevila od bolesti, ale pak musím zase zaujmout potupnou pozici.

Neumím si představit, že bych mohla přežít dalších 25 ran řemenem. Zkouším svůj nejúlisnější prosebný pohled, zda by to už nestačilo. Vykonavatel však je zcela neprůstřelný proti mým pohledům. Manžel by mi už dávno zobal z ruky, ale zde nemám úspěch.

Snad čte moje myšlenky, protože jsem vzápětí potrestána prvním úderem řemenem. Zavyji bolestí a rychle dodám potupný odpočet a poděkování. Řemen se mi zahryzl do kůže až daleko na boku. Určitě budu mít viditelná jelita i zepředu. Myslím na takové maličkosti, abych si nepřipustila, že to nepřežiji. Brzy musím sebrat všechnu vůli a svou sílu, abych byla schopná počítat a děkovat. Zadek už necítím, mám ho v jednom ohni, ale s hrůzou zjišťuji, že jsem nějak nezvykle mokrá mezi nohama. Mám strach, jestli jsem se nepočurala bolestí. Bojím se podívat na vnitřní stranu stehna, kde cítím, že mi něco stéká. Není to krev, což mě trochu uklidní. Z mých úvah mě vyruší další rána řemenem. Jak jsem vylekaná tak se spletu v počítání. Naštěstí pro mě v můj neprospěch. Rychle se opravím. „Na poprvé ti to odpustím a budu dělat, že jsem nic neslyšel. Příště však při chybě začneme znovu od 1!“ Spadne mi kámen ze srdce a jsem mu vděčná za takovou milost. Konečně vidím, že mi po stehýnku stéká poševní sekret a ne moč. Na chvíli si oddechnu, ale vzápětí zrudnu hanbou, protože si uvědomím, že ostatní musí vidět moje vzrušení. Najednou se na svůj úděl dívám z jiného úhlu pohledu. Proboha, mně se to snad začíná líbit. Vždyť jsem zcela v moci cizího chlapa, který je navíc fešák. Představuji si, že jsem s ním v posteli. Najednou mi rány už nepřipadají tak strašné. Určitě však intenzita výprasku nepolevila. Konečně jsem se dočkala 25. rány a konce výprasku. Tentokrát už nepadám na kolena, ale zůstávám způsobně stát v předklonu, jako bych na něco ještě čekala. Vykonavatel s úplnou samozřejmostí mi dlaní setřel stékající stružku sekretu ze stehna a zajel rukou až do mého klína. Jen jakoby náhodou zavadil o můj rychle naběhlý poštěváček, při jeho cestě rukou vzhůru po vnitřní straně stehna. Nikdo další si toho nevšiml, ale já se teprve nyní složila do kolen. Tentokrát jsem si však netřela půlky, ale zcela bez zábran poštěváček až jsem se udělala. Manžel se za mě styděl, ale byl ubezpečen, že to je běžné. Paní domu s pochopením vysvětlila mému muži, že na ni působí výprask také velice eroticky. Svá slova dokázala zvednutím své sukně nad pas a ukázala mu rudá jelita na holém zadečku. Domácí nás nechali chvíli samotné. Vrhla jsem se na manželův poklopec a hltavě jsem ho vysála, zatímco on lízal moji promočenou kundičku. Váleli jsme se na zemi v 69 a zapomněli, že nejsme doma. Naštěstí jsme to stihli než se domácí vrátili. Zřejmě si také dělali radost, protože byli také zapocení. Na rozloučenou jsem dostala také napít vína a Pan vykonavatel přidal mému manželovi na doma jednu ze svých rákosek se slovy: „Vaše žena potřebuje přísnou výchovu a bude vynikající manželkou. Přece nebudeš ztrácet čas cestou k nám po každé, kdy bude třeba pádné ruky.! Jinak jste však kdykoliv vítaní.“

Rychle jsem se oblékla, protože jsem byla pořád ještě nahá. Kalhotky na zbitém zadečku byly velice nepříjemné a každý dotyk sukně také bolel. Snažila jsem na to nemyslet.

Rozloučili jsme se jako staří dobří přátelé. Stihla jsem dojít také akorát na odpočívadlo pod jejich bytem a rychle se zbavovala kalhotek. S holým zadečkem to bylo přece jen snesitelnější a ještě jsem si nadzvedávala sukni, aby se netřela o půlky. Na další podestě mi manžel bolavý zadeček celý olízal. Na ulici to pak příjemně chladilo.

Doma si mě manžel uložil do postele na bříško a ledem mi chladil hořící zadeček. Bylo to tak vzrušující, že jsem rychle zapomněla na bolest a divoce se milovala navzdory bolavé prdelce.

Prožitý zážitek nás tak vyburcoval jak málo co! Prosouložili jsme celou noc!

P.S.

Rákoska u nás doma nezahálí a dost často se setkávám s její výchovou. Nejhezčí je pak to usmiřování.