Povídka „S Kamilou na horské túře“

V těch půvabně studentských letech, někdy ve třeťáku na právech, jsem se přes Petru seznámil s Kamčou. Byla pohledná, ale tak nějak mě, jak se lidově říká, „nebrala“. Párkrát jsem se viděl s ní i s Petrou, fajn jsme si popovídali, a když pak navrhla několikadenní trip do Jizerek ve dvou, rád jsem souhlasil, poněvadž jsem neměl na prázdniny žádný plán a vždycky jsem chtěl do hor, akorát nebylo s kým.

Zdálo se mi, že se Kamče líbím, což mi lichotilo, navíc mi to potvrdila Petra, která dokonce prohlásila, že Kamila od toho výletu čeká víc. Já žádné plány neměl, ale proč nevyrazit?

Cesta vlakem uběhla rychle, vždyť jsme se taky sjeli až v Chocni. První den jsme šli jen od nějakých jedenácti, slunce pařilo, nakonec jsme to zapíchli před dvacátou hodinou na okraji nějakého neudržovaného pole. Stan jsme postavili úspěšně. Řeč nevázla, témat jsme měli dost a bylo to fajn. Večer jsme opekli buřty, vyčistili si zuby vodou z potoka, podle možností jsme se i opláchli tou ledovou vodou, dali jsme si při tom dost prostoru pro soukromí. Stan byl oficiálně pro tři, ale leželi jsme dost blízko, Kamča příjemně voněla zubní pastou, když jsme soukali do spacáků.

Zrovna bylo ticho, vypl jsem mobil, když mě Kamča překvapila. Se znatelnou nervozitou se zeptala: „Hele, mohla bych se na něco zeptat?“ Přikývl jsem, ale nebylo to v již nastalé tmě vidět, tak jsem musel nahlas: „Jasně, na cokoli,“ povídám s úsměvem, ale i lehkými obavami. Kamča studovala psychologii, takže rozhovory s ní šly občas hlouběji, než by člověk chtěl.

„Napadlo mě, že bych tě ráda… jako absolutně tě nechci do ničeho nutit…“ zakoktala se, ale pokračovala: „že bych tě orálně stimulovala.“

Na sucho jsem polkl. „Myslíš jako, že bys mi to udělala pusou?“

„Jo, v ideálním případě i udělala, ale možná jen zkusila, pokud by ti to teda nevadilo… Ale nic za to nechci… To zní blbě, jakože tě nechci tlačit do ničeho dalšího, jen ti udělat trochu radost.“

„Takovou nabídku asi nedokážu odmítnout,“ řekl jsem nejistě.

„Tak zas vylez ze spacáku a lehni si sem,“ naznačila rukou, ale neviděl jsem kam.

Udělal jsem to, natáhla se ke mně a postupně, se složitým přesouváním, mi začala stahovat slipy. Penis už mi stál a dost jsem se těšil, co se bude dít, ale umiňoval jsem si, že se opravdu nebudu pouštět do ničeho dalšího, uvidím, co bude chtít dělat Kamča. Olízla mi penis od kořene po žalud a s jistou zkušeností, ale i nemotorností, na níž měly jistě podíl stísněné prostory stanu, se dala do práce, šla na to na můj vkus hodně rychle, nastolila takový ten masturbační rytmus, kdy se člověk snaží udělat se co nejrychleji. Hlavu měla položenou na mém břiše, ale jinak ležela vedle mě. Ani nezasouvala penis hluboko, jen tak pět cenťáků a samozřejmě mi ho z větší části držela v dlani.

Brzy jsem stříkal. Celkem se jí podařilo udržet všechno v puse a rychle to polkla. Rozhostilo se trapné ticho, jen Kamča rukou šátrala, aby si z kapsy batohu vytáhla bonbon.

„No, co na to říct?“ povídám divadelní dikcí, oba jsme se uchechtli. A Kamča navázala ve stejném tónu: „No, jak je páníček spokojený s obsluhou?“ A já zas: „No s obsluhou…, spíš jestli bylo přání splněno?“ Kamila na to: „Ano, zajisté, já jsem plně uspokojena, dokonce i nasycena, co ty?“ Přemítal jsem, co si můžu dovolit říct, ale nakonec jsem se odhodlal k totální otevřenosti, neměl jsem co ztratit a o nic mi nešlo. „Snaha na jedničku, v technice jsou jisté mezery, dal bych trojku.“ Na to se ale ozvalo mlčení, bál jsem se, že se urazila, ale zhruba po deseti sekundách Kamča povídá: „Je to fakt, byla jsem sobecká, měla jsem se zeptat, jak ti to vyhovuje.“ Využil jsem toho: „Tak já to mám rád pomalejší… ať se neudělám takhle rychle, a taky se mi to líbí hlouběji, ať mám pocit, že jsem v tobě celý… a v ideálním případě bez použití rukou, prostě jen ústní práce.“ Reagovala hned: „No tak třeba někdy, jestli ještě budeš mít chuť to se mnou zkusit…“ Dostal jsem chuť ji chytit za vlasy a přitáhnout zpátky do klína a pořádně si v té její puse zamrdat, ale věděl jsem, že musím jít hodně postupně a vést ji, aby všechno dělal sama o své vůli a já nedával najevo větší zájem.

„Zítra by to bylo fajn, ale dá se to, cvičně, zkusit i dneska.“ Podivila se tomu, ale dala se znovu do práce, každou chvilku ji přerušovala, aby si vyptala zpětnou vazbu, ale šla do toho s opravdovou snahou, tentokrát si klekla mezi moje nohy, takže hlava mohla pracovat volněji a v opravdu pomalém tempu si zasouvala můj šulín až k mandlím. A zase zpět. Bylo to velmi dobré a já jí dával najevo svou spokojenost nejen pozitivními odpovědi na její: „takhle?“, ale i rytmickým podsouváním pánve, kdy jsem šel naproti jejímu zásunu. Rukou si sice pomáhala, ale bylo to ve snesitelné míře. A já jí znovu stříkám do pusy, je toho míň a polyká se jí to snadněji.

„Tak teď to bylo skvělé, bude se mi krásně usínat.“ Řekl jsem to schválně, aby nepočítala s žádným pokračováním, ale zašvitořila jen vesele: „Supr, tak dobrou.“ Nepokusila se mě políbit, ani se přitulit, což jsem ocenil.

U mě, přestože jsem dvakrát vyvrcholil, ale vzrušení tiše narůstalo dál. To submisivní nastavení celé scény, z její strany, se mi zalíbilo a oddával jsem se vzrušujícím nápadům a musel se snažit dýchat pravidelně a dlouze, aby nepoznala, že jsem vzhůru a sotva ovládám své vzrušení.

Celý další den jsme se k večeru nevraceli, túra byla parádní, krásné výhledy, viděli jsme i tetřeva! Jen jednou jsem něco maličko zkusil, když se ukázalo, že si zapomněla do batohu přibalit šitíčko, prohlásil jsem: „No, ty bys zasloužila!“ Neřekla nic, ale podívala se na mě trochu divně, nevěděl jsem, jak si to vyložit.

Dnešek hygieně nepřál, neměli jsme se kde umýt, takže jsme uléhali zpocení po celodenní túře.

Kamča se k ničemu neměla, ale já byl vzrušený natolik, že jsem se odhodlal začít: „Dneska žádné přání?“ Usmála se: „Dneska si můžeš přát něco ty.“ Příliš mě nelákalo olizovat jí zpocenou píču, ale mohl jsem postoupit o úroveň výš. „No, mě by se to líbilo jako včera, možná s nějakým drobným vylepšením,“ prohlásil jsem sebejistě, ale v duchu se obával, jak bude reagovat. „Myslíš jako, že bych tě opět orálně stimulovala?“ usmála se. „Tak jako včera a pořádně hluboko a pomalu.“ Už bylo cítit, že mám zájem. „A bylo by fajn, pokud by ti to nevadilo, kdybys u toho byla nahá.“ „Aha,“ zarazila se. Já na to: „O mně nejde, já tě ve tmě skoro nevidím, ale nebude ti tak vedro.“ Zasmála se, souhlasila, ale svlékání ve stanu by bylo příliš složité, tak vylezla ven a svlékla se tam, když se vrátila, samozřejmě jsem její nahé tělo zčásti zahlédl. „A teď to vylepšení,“ povídám, když zaujala pozici vkleče mezi mýma nohama, přičemž já už byl od pasu dolů také nahý, „aby ses nemusela ptát, kdy to děláš dobře, budu tě ovládat jako přístroj,“ a mezi prsty jsem uchopil její bradavky. Ucukla, ale hned se vrátila. „Když zmáčknu pravou,“ a hned jsem ji také lehce zmáčkl, „chci jít hlouběji, když levou,“ hned jsem zmáčkl levou bradavku, „máš zpomalit“. „Aha, aha,“ vydala za sebe a už zohla hlavu k penisu, který po dnešku zrovna nevoněl, a dala se do práce, snažila se jít co nejhlouběji a opravdu jela ještě mnohem pomaleji, než jsem po ní chtěl včera. I tak jsem ale při každém zásunu raději maličko přimáčkl pravou bradavku. „Funguješ výborně, ale dneska je tu nová challenge, za chvilku budu stříkat a chci ti stříkat hluboko do pusy, takže tě povedu,“ něco se snažila říct, ale vyšlo z toho jen zahuhňání a já jí pomalu začal kroutit pravou bradavku. Mohla to ukončit… ale nechala mě stříkat až do krku, sice se vzápětí rozkuckala, takže slastné chvíle mého orgasmu byly přerušeny, ale výstřik hlouběji v puse byl velmi fajn.

Zatímco se dávala dohromady z ejakulace do krku, smrkala do kapesníku a oddychovala po několikaminutové kvalitní práci, já byl k nezastavení: „No, tys měla včera přání dvě, tak jestli to má být spravedlivé, tak mám nárok ještě na jedno, myslím, že potřebuju pořádně prolíznout prdel.“ A tentokrát bylo ticho opravdu dlouhé, „Vždyť jsme se nemyli…“ šeptla nesměle, ale ne úplně odmítavě. „Ale péro jsi mi právě umyla a prdelce by to bylo líto,“ a už jsem přitáhl nohy k břichu, aby se snáz dostala k řiti.

Nebylo to nic moc, ale snažila se, takže jsem jí asi po minutě řekl, že už to stačí, že to bylo fajn a že zítra si zase něco může přát ona.

Další den jsme opět putovali řadu hodin. Rozhodl jsem napnout možnosti situace, až kam to půjde. Pravidelně, zhruba každou půlhodinu jsem dával najevo, že se mi něco nelíbí. Občas jsem zrychlil, abych si mohl postěžovat, že je dnes Kamča nějaká pomalá. Když o trochu déle hledala něco v batohu, podotkl jsem, že by si měla ve svých věcech udržovat lepší pořádek a že „já bych ti dal“, pak jsem ji zase poháněl slovy: „dneska fakt zdržuješ“. Zprvu neříkala nic, jen se vždycky ušklíbla, ale asi po třech hodinách to nevydržela a ohradila se: „Co děláš, o co ti jde, co máš za problém?“ Zaváhal jsem, ale pak to zkusil: „Nejde mi o nic, jen mám pocit, že bys potřebovala trochu disciplíny, ne jen si večer plnit přání.“ Na to „si“ jsem dal zvláštní důraz a pokračoval, „jak se říká, chléb a hry, cukr a bič, prostě se mi zdá, že potřebuješ trochu na prdel“.

Nejdřív se nadechla, že něco jadrného vypálí, ale pak jí tak nějak došlo, že je to z mé strany hra a že jejím cílem je další intimní zážitek a snad i to, že se konečně pomilujeme. Tak nějak nad tím asi uvažovala, protože se jí změnil výraz, usmála se a povídá: „Aha, tak pán by si chtěl zaplácat, no dobře, ať je po tvém, asi potřebuju trochu disciplíny a přes zadek to jde nejlíp.“ – „Vidím, že slečna má na věc správný náhled,“ zasmál jsem se.

Po celodenní túře nohy už dost bolely, ale odměnou bylo zcela romantické místo ke stanování, na mýtině v listnatém lese. Opodál lesní bystřina i s jezírkem, takže možnosti pořádně se umýt jsme dosyta využili, tentokrát společně, ale každý se umýval sám a nijak jsem se nepřiblížili, ale oba jsme zvědavě pokukovali po těle toho druhého, dneska jsem se poprvé viděli nazí. Měla fakt hezká prsa, zhruba dvojky, zdálo se mi, že na pravém prsu vidím kolem bradavky modřiny. A měla holou píču, to je pro mě základ, takže jsem byl spokojený.

Už jsme ve stanu.

„Tak, jak je to s tím mým přáním? Já bych chtěla…“ ale než stačila dokončit, skočil jsem Kamile do řeči: „Kami, máš dvě přání, to je jasné, ale jsou tady taky nějaké resty. Ale můžeme to spojit. Máš dnes dostat na pamětnou. Ale vlastně není jasné, jestli by bylo účinnější, abys dostala na prdel, nebo přes prsa…“ Trošku vykulila oči, ale pokračoval jsem. „Takže jako první přání si můžeš přát, jestli dostaneš výprask,“ na tom slově jsem si dal hodně záležet, „přes prsa, nebo přes zadek“. Začala se bránit: „Jak to jako myslíš, čím myslíš, že mám dostat?“ Ale byl jsem nekompromisní: „Všeho do času, to až potom, teď se musíš rozhodnout, jestli kozy, nebo prdel.“ Vulgarity ji trochu zarazily, ale prohlásila, že když už teda musí dostat, tak na zadek. „Výborně, tak to máme první přání, no a teď to druhé. Je jasné, že tě nemůžu jen tak plácat rukou, to by nemělo žádný účinek, a ty potřebuješ opravdu zlepšit disciplínu.“ Zahučela: „Hmm“ a já pokračoval: „Takže mě napadá buď čerstvý prut, nebo šňůra z nabíječky.“ – „Ty vole,“ vyhrkla upřímně. „To bude bolet jak svině… tak teda ten proutek.“ A už jsem věděl, že je má a že tentokrát půjdu do maxima. „Supr, jen tě musím opravit, Kami, žádný prutek, ale prut.“ Povzdechla si: „Ach jo, kolik mi jich chceš dát?“ Nehodlal jsem se nějak omezovat. „To uvidím, připrav se na pořádnej sekec, skončím, až to uznám za vhodné. Než se ale svlíkneš…“ Tu mě přerušila: „Jak jako svlíkneš!? Si myslíš, že se nechám bít na holou?“ Čekal jsem to, lehce zvýšil hlas a přidal na důrazu: „No tak jasně, že přes oblečení by to nemělo smysl.“ A ona: „Tak to si to druhé přání vyberu teď a nechám si aspoň kalhotky…“ – „Jenže ty už žádné další přání nemáš, druhé přání se týkalo nástroje tvé převýchovy. Takže žádný výběr, očekávám jen podvolení a poslušnost. Bude to holou a prutem, pro který si teď dojdeš. Tady máš nožík, vem si mobil a tady kousek za stanem jsem viděl lískový keř, tak uřízni pár pořádnejch prutů, žádnou drobotinku.“

S jistou nechutí, ale přesto šla. Zatím jsem taky vylezl ze stanu a uvažoval, kde provést exekuci, ve stanu bych se nemohl rozmáchnout. A široko daleko nikdo nebyl, jen stromy a les. Po návratu s pěticí velmi slušných a hezky rovných prutů jsem ji vyzval, ať je zbaví listí a oznámil jí, že si klekne na trávě před stanem a vystrčí zadek a že já ji budu mrskat. „Pokud máš pocit, že bys to nedala, házela sebou, nebo dokonce ubýbala, tak ti rovnou svážu ruce, případně tě můžu přivázat tady k tomu stromu.“ Vrtěla nevěřícně hlavou, ale i tak se začala svlékat. Pokračoval jsem: „Nevím, jaký s tím máš zkušenosti, ale bude to celkem bolet, takže se musíme domluvit na pravidlech. Vždycky to bude série tří ran, jestli budeš uhýbat, nebo nějaká rána nesedne mou nešikovností, tak si sérku zopakujeme. Pro začátek dáme deset sérií a uvidíme, jak ti to půjde.“

A prut svištěl, na Kamčině zadku se objevovaly proužky, pruhy a postupně jelita. Výkřiky zprvu tlumené, později už výraznější. Neuhnout pro ni bylo stále těžší, ale snažila se, nakonec si absolvovala všech deset úplných sérií a k tomu asi patnáct dalších ran ze sérií, které bylo potřeba zopakovat. Tekly jí slzy, ale nerobrečela se, taky jsem nemrskal co nejsilněji, důraz jsem dával hlavně do každé druhé rány, aby porušila pravidla a dostala víc.

Pochválil jsem ji: „Držela jsi se skvěle, je velká naděje, že se tvoje disciplína zlepší.“ Uchichtla se, já pokračoval: „A kdyby ne, tak si to zopákneme, jen co budeš na řadě se svýma přáníma. A abys věděla, že nejsem žádnej kruťas, tak si dneska můžeš vybrat ještě jedno přání.“ – „Aha,“ řekla, zatímco jsme ve tmě balili propriety z mrskání. „Ale pod jednou podmínkou,“ dodal jsem, „budu si teď moct vyfotit tvůj zadek, ať mám erotickou vzpomínku.“ – „Aha, erotickou jo?“ zasmála se a se slibem, že fotku nikam nikdy nepošlu a zůstane jen pro mou osobní potřebu, mi to dovolila. Porušil jsem to už teď, po letech, když ji umisťuji k tomuto článku, aby se čtenáři mohli pokochat Kamčiným dost hezkým pozadím.

„Tak já bych si přála, abychom si dali pusu, myslím opravdickej polibek,“ povídá Kamča bezelstně. „No tak počkej,“ obořil jsem se na ni okamžitě, „na začátku jsi slíbila, že nic víc chtít nebudeš, takže pokud mě chceš vykouřit, tak prosím, to ti můžu dovolit, ale líbání nee, taková jsou pravidla“. – „Tak nic,“ řekla zklamaně. – „Ale víš, co, Kami, teď bych teda měl jedno přání já, potřebuju pořádně vyhulit, protože ten mrskut mě dooost vzrušil.“

A ona si klekla, ruce si spojila za zády a čekala, až ji začnu pomalu šukat pusu. Byla učenlivá a bylo to k neuvěření krásné.

Na závěr je třeba dodat, že v průběhu pětidenní túry ji čekal ještě jeden výprask, a to už měla i modřiny a podlitiny, ale vůbec jsem se s ní nemazlil. Bylo mi jasné, že to snáší, jen abychom spolu začali chodit, a pak by jí výprasky začaly vadit. Nebyla masochistka, ani dost submisivní. Tak jsem se vyřádil na výletě, pak jsme si ještě pár týdnů občas psali, ale vztah z toho nebyl, jen hrst moc pěkných vzpomínek. Zdravím, Kami, do Lomnice nad Popelkou, pokud tam ještě bydlíš!

Autor: vychod