Povídka “Prokurátorka”

1) Rozhovor při večeři rodiny

Co uděláme s tou prokurátorkou. Šlape nám tvrdě na paty. Obchody váznou, důležití lidé pro nás jsou v nejistotě nebo obviněni z korupce. Policie nám zabavila hodně peněz, cukru. Pánové co s tím? Musíme rychle něco vymyslet. Máme poslední možnost spojím se s rozhodující osobou a uvidíme.

2) Rozhovor v kanceláři vrchního prokurátora soudce a šéfa policie

Začíná nám pomalu přerůstat přes hlavu ta naše malá prokurátorka. Každý týden je na titulních stranách novin, pořád je v televizi. Pořád připravuje nové a nové akce. Takový tady byl klid. Poslední případ ta suspendace ředitelky věznice a jejich dvou nebližších spolupracovnic. Vždyť se všichni bojí cokoliv udělat a banky nepočkají chtějí peníze !! Zabijeme ji a svalíme vinu na mafii pár jejich tupců zavřeme a zase bude klid. To je nesmysl sedmá velmoc se do nás pustí a my to odneseme. Ne ne pánové musíme na něco přijít. Mám již jakousi představu a zítra to projednám ještě s jedním člověkem. Chvíli to však potrvá musíme mít trpělivost.

3) Rozhovor při dojednávání plánu

Vy jste se snad zbláznil půl roku tolik peněz a zboží vždyť nás zruinujete. Né a né !!! Ale ano nemáme jinou možnost je populární osoba. Musíme jí úplně zdiskreditovat. Skončí tam jako kriminálnice a tam se již o ní postarají naši a vaši lidé. Vše proběhne legálně podle práva a výsledek věci se vrátí do svých starých dobrých kolejí

4) O šest měsíců později

„Paní doktorko, můžete nás doprovodit.“ „Kdo jste, co si přejete.“ „Protidrogový úřad při ministerstvu vnitra. Pojďte s námi. Musíte nám něco objasnit.“ „To jsem zatčená, ukažte mi zatykač!“ „Ale to snad nebude nutné, Objasníte nám některé transakce na Vašem účtu a my Vás opět pustíme k Vaší bohulibé práci“ řekl s potutelným úšklebkem jeden z policistů. A odjeli na policejní ředitelství. Rovnou do kanceláře šéfa policie. Posaďte se a počkejte. „Já mám mnoho práce, nemám část tady vysedávat.“ „Paní doktorko, držte hubu ! Vyšetřujeme pašování drog, praní špinavých peněz a vy jste do toho pravděpodobně zapletená. Tak tady seďte na prdeli a přemýšlejte co bude plácat. Jestli tady nebudete zticha tak Vás strčíme do cely a výslech povedeme tam. Prokurátorka si sedla a nevěřícně zírala do prázdna, bílá jako stěna. Mezitím probíhala domovní prohlídka jak v jejím bytě tak i v kanceláři. Prohlíželi všechno. A našli podstrčený důkazní materiál 1000 g velmi čitého heroinu. 30.000,- USD v malých použitých bankovka. Převodní příkazy z bank a to jak ve městě tak z Jižní Ameriky a Karibské oblasti. Pěkný kolotoč peněz asi 500.000,- USD. Čas se nepříjemně vlek. Začalo se jí chtít čůrat, ale nikdo tam nebyl komu by se dovolila se vzdálit. Vždyť sama byla již mnohokrát v opačné pozici, když vyslýchala podezřelé. Dveře se náhle otevřely a ozval se známý hlas policisty, který jí sem přivedl. V místnosti byl cítit zápach cigaretového dýmu a za dlouhým stolem seděl její šéf, soudce a ředitel policie, oba dva vyšetřovatelé a vrhu stálá policistka v uniformě. Její tvář jí byla nějak povědomá, ale nedokázala si vzpomenout odkud jí zná.

„Tak paní doktorko, musíte nám mnoho věcí vysvětlit.“ „Co Vám mám vysvětlovat, z čeho jsme obviněna !!“ „Ale, ale, již jsem Vám to říkal v autě, ale když chcete můžu Vám to opakovat“ „Ty nesmysly jsem již slyšela a není to pravda !! Pane doktore vždyť tomu nevěříte řekněte něco, prosím ?“ V místnosti bylo ticho a dusnu k zalknutí. „Takhle bychom se nikam nedostali. Vysvětlete nám tyto peníze, tento baliček s bílým práškem a tyto pohyby na účtu. když nám to uspokojivě vysvětlíte jste volná a můžete jít. „To není moje, někdo mi to musel podstrčit. A…“ „Tak takhle by to dál nešlo. Důkazy hovoří jasně protiVám. Na penězích, na balíčku jsou Vaše otisky prstů. Bankovní účet je Váš a na platebních příkazech je Váš podpis. Tak co nám k tomu můžete říci ?!“ „To co jste mi tady řekl je úplný nesmysl nic z toho není pravda. Všechno na mne nastražili. Víc nemám co dodat. Zavolejte mi mého právníka.“ „Paní doktorko, z Vaší praxe víte, že pro soud je tento důkazní materiál dostatečný, aby Vás poslal na 20 let do vězení. Při vašem věku by jste vylezla jako stará bába, pokud by jste z toho kriminálu vůbec vylezla. Vždyť vy máte nepřátele na obou stranách zákona jak mezi zločinci tak mezi dozorci a policisty. Když nám popíšete a řeknete co chceme vědět tak Vás uklidíme do země, kterou si sama vyberete a ty prachy Vám dáme do začátku. Když, ale ne, tak pojedete rovnou do vězení se zostřeným režimem, jako nebezpečný pašerák drog. Můžete si vybrat, na odpověď chceme slyšet hned a tady. Věřte mi, že tam kam máte jít je opravdu hodně lidí, kteří na Vás nezapomněli. Tak co nám odpovíte paní doktorko ? „To je snad zlý sen, já jsem nic neudělala jsem nevinná. Pane soudce, pane doktore pomozte mi. Prosím !!!“ V její hlavě nezačaly honit myšlenky, dívala se do tváří teď již bývalých kolegů. Vzhledem k předloženým důkazům na Vás uvaluji zostřenou vazbu do věznice se zostřeným režimem. Soudní přelíčení nařizuji zahájit dne … roku.. To nemůžete vždyť je to až za rok tak dlouhá vazba je …. Vzhledem k závažnosti případu nařizuji důsledné vyšetřování. Obžalovanou neprodleně eskortujte do věznice … se zostřeným dozorem do bloku Z na samotku. Nesmí přít do styku s okolním světem a by nemohla ovlivňovat svědky. Prokurátorka seděla jako opařená pusu dokořán, vůbec nevěřila co se právě stalo. Obžalovaná vstaňte a dejte ruce za záda ozvala v přítmí stojící policistka. Cvakli chladné policejní pouta. Rozkročte se. Zazněl další povel. Prokurátorka vykonávala rozkazy automaticky. Na kotníky rozkročených nohou jí byly nasazeny další pouta, které umožňovaly pouze malé kroky a tato pouta byla ještě navíc spojena řetězem s pouty na rukou. Přes hlavu jí byl vzápětí přetažen černý pytel, aby jí nebylo poznat a neviděla. Doktorka se při této proceduře ani nehnula, nepronesla jediné slovo jen z očí jí kanuly slzy. Nastala pro ní tma. Jdeme !! zavelela policistka. Doktorka udělala první krok a řetěz zarachotil, ale jak byla zvyklá chodit rázně tak málem upadla, protože řetěz jí tvrdě zabránil udělat dlouhý krok, ale policistka jí zachytila. Zvykněte si na to, obžalovaná, dělejte malé kroky, nebo si rozbijete hubu a připravíte ubytovatele o zvláštní potěšení. Hahhaaaaaa. Škodolibě se zasmála. Cesta na nádvoří policejního ředitelství byla nekonečná. Řetěz nepříjemně řinčel, když sestupovala ze schodů. Její mozek horečnatě pracoval co se to vlastně s ní vůbec děje. V této situaci byla vděčná, že má ten pytel přes hlavu, že se nemusí dívat do očí přítomných policistů, které osobně znala a za poslední tři roky s nimi úzce spolupracovala. Náhle jí ovanul lehký podvečerní vánek. Uslyšela cvaknutí dveří. Když na stoupila do vozu, který jí měl odvézt do očistce se opět ozvala policistka. Pomalu si sedněte, dejte nohy od sebe na délku řetězu a předkloňte se. Rozkaz byl neprodleně proveden. U obou kotníků a u rukou se opět ozvalo cvaknutí a vzápětí nemohla pohnout rukama ani nohama. Auto se pomalu dalo do pohybu. Vůz jel po známé cestě svižně a bez problému. Myšlenky bývalé prokurátorky letěly hlavou jak splašení koně nedovedla pochopit co se vlastně s ní děje, kam se to dostala. Stále přesvědčená o právu, které dokáže její nevinu. Auto zastavilo ozval se hluk jiného motoru a s lomozem se začaly otvírat dveře věznice. Obžalovaná zaslechla štěkot psů. Opět se rozjeli, ale po krátké chvíli opět stáli. Náhle uslyšela ženský hlas. Tak jste mi přivezli tu holubičku, už se na ní tady všichni ve spolek těšíme. Dveře od auta se otevřely. Á tak tady máme tu světici. Odveďte jí dovnitř. Za hodinu začínáme.

Po několika schodech vystoupila doktorka do“ očistce“. Z každé strany jí za spoutané ruce vedly čísi ruce. Řetěz, který za sebou vláčela poskakoval po dlažbě a vydával nepříjemný zvuk. „Stát ! Vlevo v bok“ !! ozvaly se úsečně dva povely. Doktorka je bez zaváhání vyplnila. „Čelem se opřete o zeď, ustupte tři kroky do zadu a nohy roztáhněte na délku řetězu !!!“ Doktorka se zachvěla strachy a co po ní chtěly udělala. Tato pozice byla krajně nepohodlná. Váhá jejího těla spočívala hlavně na jejím čele. Spoutané ruce jí nedovolovaly sebemenší možnost udržovat rovnováhu. Nastalo ticho. Cítila jen svůj zrychlený dech, srdce jí tlouklo jak o závod, mozek pracoval pouze na to aby se tělo nezhroutilo k zemi. Čas se neuvěřitelně pomalu táhnul po chvíli začaly doktorce brnět svaly na stehnech a lýtkách. Dostávala do nohou křeč. Snažila se jí překonat a ustát to. Náhle jí uchopily něčí ruce a narovnali její tělo, jaká to úleva. „Tak jdeme“. Opět musela jít aniž věděla kam. Vrzly dveře a vešli do přijímací místnosti. Její doprovod začal náhle pracovat. Odemkli jí pouta jak na rukou tak i na nohou, ale kápi jí nechali na hlavě. „Jste v přijímací místnosti, budete zde podrobena vstupní prohlídce, seznáme s řádem bloku Z a s případnými výhodami, úlevami ale nebo i tresty !!!“ „Sundejte si kápi z hlavy“ ozval se ten bezbarvý hlas . Jak si sundala kápi z hlavy, oslepilo jí prudké světlo, protože alespoň pět hodin nebyly její oči zvyklé na světlo myslela, že oslepne. Když si oči přivykli na osvětlení, Uviděla před sebou dlouhý stůl, který byl osvětlen jinak se místnost halila do tmy. Nikoho neviděla, ale cítila přítomnost asi tří osob. „Tak tedy začneme.“ opět se ozval ten nevýrazný hlas. „Nyní se zde svléknete a věci rozložíte na stůl takto : za prvé budou na stole ležet hodinky, šperky, brýle a podobné věci, za druhé budete odkládat své oblečení tak, že začnete sakem a skončíte kalhotkami, za třetí až budete nahá provedete čelem vzad uděláte pět kroků a postavíte se do pozoru. V žádném případě se neotočíte a nebudete reagovat na žádné podněty ať slovně či pohybem. V žádném případě nebudete zakrývat svou nahotu. Začněte !!!

Tato slova byla přímo hlubokým ponížením, velmi neochotně se svlékala i před svým přítelem. Vždy byla stydlivá a teď bude nahatá v cizím domě, před cizími lidmi. „Hněte sebou ať tady nejsme do rána. Nahatých děvek jako jste Vy jsem už viděla a ještě uvidím !!! Bývala prokurátorka začala plnit příkazy. Ruce se jí třásly a rozepnout řemínek od hodinek byl nepřestavitelný problém, ale nakonec se to povedlo. Pak šlo vše jak na drátku. Prstýnky, dva řetízky, sako, sukně, blůza podprsenka, punčocháče, boty a nakonec kalhotky. Tak a jeto jsem nahatá. Provedla čelem vzad a odpochodovala nařízených pět kroků a postavila se do pozoru. Divná věc. Začalo se nekontrolovatelně ozývat její tělo. Bradavky jejich prsou se začaly nalívat, ač měla nohy pevně u sebe o zadek pevně stahován k sobě cítila jak teplo v mezi nohama narůstá a její pohlaví začíná vlhnout. Za svými zády uslyšela šum a tlumený hovor. „Čelem vzad ! Pochodem vchod ! Zastavit stát ! ozvaly se vojenské povely. Doktorka je plnila přesně, věděla že nemá šanci musí poslouchat. Na stole kde před chvílí ležely její věci teď nebylo nic. No nic – pouta, černá kápě, velké slámové pantofle a šaty s číslem. Jinak nic. Doktorčin stále nepřítomný pohled a mozek vypověděl službu. Jindy brilantní úsudek schopnost kombinace jí opustil. Příkazy, které dostávala plnila automaticky, bez jakéhokoliv náznaku odporu či vzdoru. „Nyní přistoupíme k osobní prohlídce. Obžalovaná, rozkročte, stoupněte si na špičky, upažíte a udělejte deset dřepů. Nohy necháte od sebe a zadkem se dotknete pat u nohou. Počítat budete sama a nahlas. Proveďte !!“ Doktorka se rozkročila a stoupla si na špičky. Její vlhká kundička se sama začala rozevírat. „Jedna“ vlhké a naběhlé pohlaví se otevřelo úplně. Vstát z takto provedené dřepu byl téměř radlický výkon. „Dva, tři čtyři …“ svaly na vnitřní straně stehen začaly nepříjemně tahat a bolet, její píča začala rychleji vlhnou a bradavky tvrdnout. „Pět, … šest, já už nemůžu prosím !!??“ „Dělejte nebo začneme od začátku !!!“ „Sedm, … osm“ řitní otvor se začal povážlivě roztahovat a křeče byly až nesnesitelné a možnost že se obžalovaná pokadí bylo vcelku reálnou hrozbou. „Devět… áááá deset“ konečně to mám za sebou. „Nohy nechte od roztaženy a ukazovákem a palcem pravé ruky uchopte levou bradavku a prsou si zvedněte na horu. Dotek vlastní ruky na vzrušeném prsu málem vyvolal orgasmus. „Teď opačně s druhým prsem.“ Doktorce se začaly po tvářích koulet slzy jak hrachy. Takové ponížení, vždyť náš právní řád takovéto zacházení zakazuje. „Nyní otevřete do kořán svou hubu a my se podíváme jestli tam něco nechováváte. Přistoupila k ní dozorkyně a prstem v gumové rukavici projela ústa. Doktorka se málem poblila, když v ústech ochutnala pachuť gumy. „Ještě provedeme prohlídku Vaší prdele. Předkloňte se a oběma rukama si roztáhněte prdel.“ „Nééééééé, to přece nejde. Nemůžete mne takto ponižovat. Má lidská důstojnost….“ „Drž hubu, kde myslíš že jsi, tohle je kriminál a tady budeš dělat to co ti řekneme. Tak dělej, máme ti snad pomoc“ Dozorkyně se významným způsobem začala plácat tonfou do dlaně. Při pohledu na ten černej tlustém klacek obžalovaná udělala co po ní chtěli. Do roztaženého zadku jí dozorkyně vrazila jeden, pak dva a nakonec tři prsty. „Aúúúúúúúúúúúú néééééééééééééééé, už dost prosím“. „Zatím je čistá paní ředitelko“.

“Dobře a nyní přistoupíme k seznámení s řádem v bloku Z. Blok Z znamená zatracení nebo zapomenutí. Při pobytu v bloku Z bude trvale nahá. Na rukou budete mít trvale pouta. V cele budete sama. Do vězeňské uniformy se obléknete pouze půjdete-li k výslechu. Strava dvakrát denně ve společné jídelně. Vycházka na vězeňském dvoře jedna hodina denně. Při porušení řádu je zde stupnice trestů při první porušení 25 ran rákoskou na prdel, při druhém 50 při třetím 75 a při čtvrtém 100 ran. Při pátem 100 ran + 7 dní samotka, při každém dalším porušení se přidává vždy 7 dní samovazby. Podotýkám, že ty nejzarputilejší to dotáhly k patému porušení řádů. No to jen na okraj. Informace z vnějšího světa budete získávat pouze s výslovným souhlasem ředitelky věznice. Od této chvíle se zde hlásíte číslem“ Obžalovaná 4192.“ Rozuměla jste všemu obžalovaná !!!! „Já se snad zblázním to je zlý sen, já jsem doktorka práv a znám svá práva“ Plesk přilítla jí facka až obžalovaná 4192 upadla. „Drž klapačku, ty couro jedna na tvoje kecy se nikdo neptal máš odpovědět na co se paní ředitelka ptala. Tak dělej !!!!! Pomalu se doktorka práv, bývalá prokurátorka zvedala z podlahy, ale protože se nezvedala dost rychle tak jí dozorkyně zezadu nakopla do rozkroku. „Ááááááááááááááááááuuuuuuuuuuuuu, né prosím už né !!“ „Tak dělej“ Pomalu vstala a zahlásila se. „Obžalovaná 4192 rozuměla všemu, paní ředitelko !!!“ Na základě rozhodnutí vrchního soudu o zostřeném pobytu zostřuji pobyt obžalované 4192 takto : 1. bude ostříhána do hola a její pohlaví bude vyholeno. 2. bude potrestána třetím stupněm a bude jí vysázeno 75 ran. 3. při pravidelném sčítání bude stát před vězenkyněmi. Vykonejte rozkaz !!!

Obžalovaná 4192 stála jak solný sloup nebyla schopná jediného slova, pohybu či jiného projevu. „Obžalovaná sednout, kolena od sebe a ruce na kolena.“ Vrrrrrrrrrrr, rozezvučel se holící strojek a její udržované vlasy začaly v mohutných pramenech padat na podlahu, prsa, klín a stehna, kde se mísily se slzami. Když obžalovaná 4192 měla hlavičku jak tenisáček přinesly ty hnusné škodolibé dozorkyně mýdlo a břitvu. „Ták a začneme holit“ na ostříhanou hlavu jí namydlily a rychlými a zkušenými pohyby oholily. Hlavu měla za pár chvil jak koleno. Proud slz neustával. „Vstát, při svou prdelí o hranu stolu a lehnout ! Nohy pořádně roztáhni od sebe.“ Obžalovaná 4192 se pomalu došourala ke stolu a vykonala co po ní chtěly. Její pohlaví bylo udržováno vždyť současný trend tak velel a i hygiena byla jednodušší. Ale tohle to je hrůza a děs. „Ona na tý svý píči skoro žádný chlupy nemá, ale co i ten zbyteček jí shodíme.“ Klín řádně namydlily břitvou vyholily. Vězeňkyni 4192 se z toho stolu už vůbec nechtělo vstát. Jen usedavě plakala. „Tak vstávej ty děvko !!“ zařvala na ní dozorkyně a rukou jí plácla přes stehno. „Auuuuuuuuuu !!“ a na stehně naskočil rudý obtisky ruky. Vězenkyně 4192 se zvolna postavila a její zarudlé oči těkali po místnosti a těch saních, které se tak vyžívaly na jejím utrpení a ponížení. „Nyní přistoupíme k výprasku třetího stupně !.“ řekla klidným nevzrušeným hlasem ředitelka věznice.

„Prosím nééééééééééé, paní ředitelko já nikdy nebyla bita, prosím, to bude hrozně bolet, prosíííííííííííííím nééééééééééééé. !!!! začala prosit vězenkyně 4192 a sesula se na podlahu, kde se schoulila do klubíčka a usedavě se rozplakala. Okamžitě k ní přiskočila dozorkyně“ Co si to dovoluješ ty mrcho!! Paní ředitelka stanovila trest a ty ho absolvuješ!!! Už ani slovo! Teď se otočíš lehneš si na stůl a vyšpulíš na nás svou zasranou prdel. Každou ránu budeš nahlas počítat. Jestli uslyším nějaké protesty tak ti trest zostříme a necháme tě zpráskat přede všemi. Dělej“ řvala na ní dozorkyně. Vězeňkyně 4192 se ztěžka zvedla z podlahy, šouravými kroky přistoupila k důvěrně známému stolu, přehnula se přes jeho okraj a čekala. „Paní ředitelko přivážeme ji“ ozval se hlas bachařky. „Ne, chci vidět co vydrží“ odpověděla úsečně ředitelka. „Nohy od sebe, ruce natáhnout před sebe, zvednout hlavu, prdel vyšpulit“ rozkazovala dozorkyně.“ Upozorňuji tě, že si rukama svou prdel nebude chránit a v této pozici vydržíš celou exekuci. Je ti to jasné.“ „Vězenkyně 4192 je mi to jasné !!“ Obě bachařky si stouply za ní a kochaly se pohledem na vystrčenou, chvějící se zadnici své oběti. Mezi roztaženými stehny se jasně rýsovaly naběhlé stydké pysky. To co bývalá prokurátorka, dnes vězenkyně 4192 doposud prožila nebylo zatím nic, od toho co jí čekalo. Obě dozorkyně se současně napřáhly své rákosky a udeřily v rychlém sledu za sebou. Zadek byl okamžitě v jednom ohni. „Áááááááááááááá tooooooo bolíííííííííí.“ „Co máš dělat, počítej !!!!!“ zařvala dozorkyně. „Prvnííííííí, druháááááá !!! zařvala trestaná. Další rány dopadaly na bitou zadnici, která se pokrývala jelity a ty hned měnily barvu. „Třínáctttttt, čtrnáctttttttt patnácttttttttttttt.“ Hlasitý projev se změnil v souvislý řev a oči zalité slzami už vůbec nic neviděla. Bachařky dávali do úderů velkou sílu a z námahy se začaly silně potit. „Dvacetčtyříííííí, dvacetpěttttttttttttttt.“ „Pět minut pauza“ rozkázala ředitelka. Na zpráskaném zadku bylo již pětadvacet naběhlých jelit. Vězenkyně 4192 nebyla vůbec schopná cokoliv udělat jen plakala a nesouvisle nesrozumitelně něco mumlala. „Pokračujte“. Svist rákosek se opět ozval a sním řev. „Dvacetšesttttt, dvacetsedmmmmmmmmm, dvacetosmmmmmmm, dvacetdevětttt.“ Při třicátápáte byla kůže na mrskaném zadku poprvé proseknuta a objevily se první kapky krve. Zadek se změnil v modročervenofialový lívanec. Jednotlivé údery již nebyly patrné. „Padesát“ a vězenkyně se složila na zem v mrákotách. „Další pětiminutová pauza“ zavelela ředitelka. „Paní ředitelko, ta její prdel je tak rozsekaná, že neví zda ten zbytek vydrží. Dovolila bych si navrhnout….“ „Mlčte, Vy už jste zapomněla jak s Vámi zacházely při vyšetřování. Co si snad myslíte, jak dlouho bychom ve vězení přežily ani den. Ty kriminálnice by nás umlátily za první večer.“ Tato slova vězenkyni 4192 přicházely jakoby z velké dálky, ale uložily se do podvědomí. „Zvedněte jí, a dokončete to, za dvacet minut je sčítání. Já chci aby tam byla všichni jí viděli. Rány začaly dopadat rychleji a prudčeji. Z otevřených ran zvolna vytékala krev, která zasychala na stehnech nebo kapala na podlahu. Tělo měla zbrocené potem a řev se změnil jen v sípání. Při šedesáté druhé ráně se pomočila. Bicí komando na to nehledělo a pokračovalo v trestání dál. „Sedmdesááááááááátpět“ a omdlela víc už nevydržela.

Čas pokročil a sčítání bylo již za několik minut. „Proberte jí, a jdeme na nástup.“ zavelela ředitelka. Na zmučené nahé tělo začal dopadat proud ledové vody. „Nééééééé, už dost nebijte mne, prosímmmmmmmmm“ kroutila se pod proudem ledové vody. „Tak vstávej, defilé se blíží, haaaaaaa !!!!“ Vstala, zadek jí neskutečně pálil, ale paradoxní jí ledová voda udělala lépe. Krev a moč byla smyta a zadek se trochu ochladil. Byla však apatická. Teď jí už bylo jedno co se sní bude dít dál. Na ruce dostala pouta s pojená 20-ti cm řetězem. „ Zabal si tu uniformu a jdeme“. Průvod se dal do pohybu. Mokré nohy pleskaly o kamennou podlahu. Každý krok jí působil nepředstavitelná muka. Malý uzlíček svých věcí držela ve spoutaných rukách. Cesta byla nekonečná. Když stanuly před masivními dveřmi na kterých bylo napsáno BLOK D. „Tak tady máš nejvíce ctitelek, haaaa.“ Před bývalou prokurátorkou se objevila chodba snad 150 m dlouhá. Před jednotlivými celami stály po obou stranách vězenkyně. Mrazivé ticho se rozprostřelo v prostoru. Všechny se na ní dívaly. „Tady je nový přírůstek do bloku Z.“ ozval se hlas ředitelky. „Mnohé z Vás, děvky, ji znáte. Je to bývalá prokurátorka dnes vězenkyně 4192 a bude si dopřávat léčebnou kůru v našem zařízení. Před několika okamžiky byla potrestána třetím stupněm aby pochopila, kde je. Cestou do bloku Z si jí dobře prohlédněte, že tady neděláme žádné společenské rozdíly. Desítky párů očí si jí prohlížely. Ulička hanby ona hrdá neúplatná a nekompromisní prokurátorka teď jde nahatá, s oholenou hlavou a se zmrskaným zadkem před individui, která poslala za mříže. Zacházení od personálu již poznala, co jí asi čeká od vězeňkyň asi nic dobrého. Bude ráda, když to tady vůbec přežije do procesu. Po celou dobu nikdo ani nehlesl. Nenávistné, pomstychtivé i škodolibé pohledy jí provázely celou cestu. Těch pět minut se zdálo věčností. Co byla osobní prohlídka nebo výprask proti tomuhle defilé. Dveře na druhé straně se otevřely a dostaly se na schodiště, po kterém sestoupily na dvůr. Bylá krásná jasná jarní noc a nebe bylo plné hvězd. Malý průvod kráčel ke kruhové stavbě BLOKU Z. Zvláštností bylo, že budova neměla z vnějšku okna. Vstoupily do kruhové dvorany překryté skleněnou střechou po celém obvodu a v několika patrech nad sebou byly cely. Po schodech vystoupily do třetího patra a zastavili se před jedněmi dveřmi. „Tady je tvůj pokojíček. Sem si pověs uniformu a sem dej ty boty.“ nařídila bachařka a otevřela dveře cely. V místnost byla malá tak 2 x 3 m. Na zdi byla připevněná dřevěná deska na spaní. Dalším vybavením místnosti byl plastový nočník, hrnek a miska taky z plastu a hliníková lžíce a ještě deka. Toto bylo vše co teď měla. Dozorkyně z bloku odemkla pryčnu vyklopila jí. Dveře se s lomozem zavřely místnost ozařovala jen bledá výbojka umístěná vysoko u stropu. Ráno byla mocnou ženou a večer je vězněm. Zvláštní ne ??!!

Konečně byla sama. Nikdo si jí neprohlížel, nedotýkal, neponižoval. Připadala si jak ve zlém snu. S velkými obtížemi si mohla hladit svůj rozsekaný zadek. Pouta na rukou jí však plně připomínali, že je zavřená. Chtěla si lehnout, ale zmrskaný zadek jí pálil a škubal jak v něm pulzovala prudce krev. Lehla si tedy na břicho, ale třísky z nehoblovaných prken jí začaly zabodávat do prsou, kundičky. Tak takhle by to nešlo. Vzala deku položila jí na pryčnu a znovu si lehla. Deka příšerně kousala. $Vězenkyni 4192 se celý zážitek začal vracet. Před jejíma očima odvíjel jak zpomalený film. Při vzpomínce na osobní prohlídku jí její vlastní mysl i tělo zradilo ruce samovolně, bez vlivu její vůle začaly hladit prsa a pozvolna sestupovat až do rozkroku a tam. A tam, kde před několika hodinami bylo precizně upravováno ochlupení, teď nebylo nic jen hladká, jemná kůže. Prostředník pravé ruky pozvolna vjížděl do štěrbiny. Bříška prstů zlehka zavadila o poštěváka a jejím tělem projel blesk vzrušení. Prsty začaly hrát preludium pro tři prsty a jednu píču. Stydké pysky se rozevřely jako okvětní lístky růže. Proud sladké šťávy tryskal a orgasmy lomcovaly tělem v neutuchajících vlnách. Tělo se zbrotilo potem, mozek se otupil a přišel spánek. Jen oko v kukátku sledovalo celé to dění. Jinak byl klid a ticho.

Hlomoz na chodbě se začal rozléhat. Těžké dveře cel se začala otvíral. Křik a řev bachařek se rozléhal blokem Z. Spánek pominul. Vězenkyně 4192 se vrátila do reality po slastné noci. ” Žrádlo ” zařvala bachařka ve dveřích. Vězenkyně 4192 byla ještě tak zmatená, že zapomněla se postavit se do pozoru a zahlásit se. “Ty neznáš řády, děvko !! ” rozeřvala se na ní dozorkyně. ” Paní ředitelka bude potěšena. Včera Ti to nestačilo, my Ti to tady spočítáme. Na to se připrav !!! ” Do misek dostala černou břečku, která měla být kávou kus suché bagety. Jinak nic. Celý den se nic nedělo. Nikdo si jí nevšímal. Jen občas jí někdo pozoroval kukátkem. Vězenkyně 4192 nevěděla co si počít. Nebyla zvyklá na nečinnost a tady nic. Deku snad 1000krát složila a zase rozházela. Místnůstku přecházela, ale těch šest kroků tam a šest kroků zpátky se nedalo počítat. Chvíli posedávala, polehávala, jinak nic. Čas se neúprosně vlek. Cela neměla okno, tak začala ztrácet pomalu pojem o čase. Jídlo, které jí dali snědla a vypila rychle. No holt nezkušená kriminálnice. Neuvědomila si že další příděl je až večer. V cele bylo teplo a za pár hodin se ozvala žízeň, ale nebylo čeho se napít. Trefit se do nočníku byl problém. Byl prostě malý. Moč a výkaly nebyly kam vylít a v teple se cela rychle zaplnila zápachem. Opět lomoz, změna v tichu domu hrůzy. “Vězenkyně 4192, připravená odebrat stravu ” stála v pozoru. ” Ty bys chtěla žrát co !!?? ” zařvala na ní bachařka. Do misky od ranní kávy jí nalili jinou břečku, kterou měla být polévka, ale vydala skoro stejně jako ráno a zase jen kus bagety. To bylo vše. Dveře se zavřely jinak s ní nikdo nepromluvil, nočník nevynesl, žádná voda. Opět ticho, jen modré světlo svítilo nepřetržitě. Nic. Žádná činnost, žádný zvuk, prostě nic. Vteřiny, minuty a hodiny se nekonečně vlekly.

Prokurátorka už nevěděla co má dělat nočník přetékal výkaly a zvratky. Smrad v cele byl k nesnesitelný. Nemohla spát jen apaticky seděla v nejvzdálenějším rohu své cely. Její život se ustálil na dobu od jednoho jídla ke druhému. Mezitím nebylo nic. Jen prázdnota a netečnost. Náhle se otevřeli dveře. ” Vězenkyně 4192 ” stála v pozoru a dívala se na dozorkyni. ” Tady to, ale smrdí. Jako když se páří stádo vopic. Jedeme. ” zavelela bachařka. Po 9 dávkách jídla, jinak po pěti dnech, vyšla vězenkyně 4192 z cely. Opět uviděla skrz špinavou skleněnou kopuli oblohu. ” Hni sebou paní ředitelka nebude na zasranou kurvu čekat. ” a strčila do ní dozorkyně. Vyšli pomalu z budovy ven. Pršelo a ochladilo se. Déšť působil blahodárně na rozpálené a vysušené tělo vězenkyně. Nezamířili však k ředitelství, ale jinam. Prošli kolem bloku Z, vešli do brankou do dalšího dvora. Tam už na ní čekala ředitelka. Malý průvod se zastavil. Kapky deště pleskaly o nahé tělo vězenkyně. Na skočila jí husí kůže. ” Vězenkyně 4192. ” ” Víš kde jsme ” zeptala se ředitelka. ” Né, paní ředitelko “. ” Opravdu né? ” ” Ne, nevím, kde jsme, paní ředitelko ” ” Tak á ti to povím. Tady jsme na popravišti. Tady se popravovalo už snad před staletími, ale co humanisté zakázaly popravy tak to tady zpustlo, ale já jsem to opravila o vybavila vším potřebným k provádění poprav. Je tady šibenice a gilotina. Ty moderní způsoby tady ale nenajdeš. Tak co líbí se ti tady ? ” Bývalé prokurátorce se roztřásly kolena. V krku se jí udělal knedlík a nebyla schopna vypravit ze sebe jediného hlásku. Bachařka, která stála po její levé ruce jí prudce přetáhla pendrekem přes záda a zařvala. ” Neumíš odpovědět, když se tě paní ředitelka na něco ptá?” Vězenkyně 4192 se skácela na zem a vzlykajíc ze sebe vypravila. ” Nelíbí, paní ředitelko, nelíbíííííííí. Ty sadistická krááááááááááááávo !!!!!!! Její křik umlčel, až kopanec do břicha. ” To je vzpoura !!! ” rozkřičela se bachařka. “No to jsi přehnala ty děvko !! Vidím, že jsi ještě nezměkla a tudíž Tě nemine trest, který si zasloužíš.

Trestem bude pátý stupeň. Abych Ti osvěžila je to 100 ran a 7 dní samotky. Nemysli si, že samotka je něco co už si zažila na cele. Samotka je tady trojího typu 1) horká, 2 ) ledová, 3) bahenní a 4) šukací. Ta první je že tě strčíme do železné bedny a v ní bude teplota 57 stupňů, když z ní vylezeš budeš mít celé tělo samej bolák a kůži svraštělou jak stará bába. Ledová je zase železná bedna, ale v ní je jenom 13 stupňů. Bahenní je to, že tě strčíme do díry v zemi a ty tam budeš stát po kolena v bahně. Všechny potvory brouci po tobě polezou, a až vylezeš tak budeš celá po štípaná a pokousaná a stát nebudeš moct. A ta šukací je to že tě přivážeme ke stolu nohy ti roztáhneme tak abys měla obě díry přístupný a postavíme tě na mužský dvůr. Kdo bude chtít tak tě může prcat. Jak dlouho chce, kam chce a kdy chce. Až z toho stolu slezeš tak nebudeš vědět čí jsi a o chlapském ocasu jen o něm uslyšíš budeš blejt a třást se. A abych nezapomněla, je tady ještě pátá samotka. Ta je tady. Propadla si hrdlem a dobu před popravou budeš trávit tady, která má být na tobě vykonána, ale ty nevíš jakým způsobem. Všechny samotky si tady vyzkoušíš. Takže teď k potrestání. Veřejně v bloku Z 50 ran přes prdel, 25 ran přes kozy a 25 ran přes píču, ale protože za tři dny půjdeš k prvnímu výslechu tak tě nedám zavřít na samotku. ” ” Néééééééééé, prosííííííííííím to nemůžu vydržet, néééééééééééééééééééé!!!!! ” Obě bachařky jí zvedly ze země a táhly zpátky k bloku Z. Začala bojovat. Kopala nohama, kroutila se a ječela, ale zkušené dozorkyně jí vlekly do bloku Z. Dvorana byla už připravená. Uprostřed stála pevná konstrukce ve tvaru velkého X a podél dvorany stálo asi 50 nahých holohlavých vězenkyň, které se dívaly na zem. Věděly, že tohle bude hrůza. Každá už měla co dočinění s bicími metodami v bloku Z, ale tato vražedná kombinace. Přežije to vůbec? ” Néééééééééééééééééééééééééé, udělám všechno co mi řeknete. Přiznám se ke všemu. Jen mne nebijtééééééééééééééééééé. Snažně Vááááááááááááááás prosííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííímmmmmmmmm. Nééééééééééééééééééé!!!!! ” Řev, křik vězenkyně 4192 se rozléhal pod skleněnou kopulí.

Dozorkyně jí přivlekly až ke konstrukci. Po úporném boji, kdy jim museli přijít na pomoc další dvě, se jim jí podařilo přivázat ke konstrukci. Ležela na zádech. Nohy a ruce doširoka roztažené. Srdce měla až v krku a rychle dýchala očekávajíc věcí příštích. ” Tak holubičko začínáme. Kde to chceš dostat nejdřív. Kozy nebo píča !! ” ” Néééé, prosím nééé. ” tiše zasténala vězenkyň. ” Tak začneme z kozama. ” Bachařka uchopila dlouhou tenkou rákosku, přiložila jí na její prsa přes bradavky a zadívala se na ředitelku. Ta jenom lehce kývla hlavou. Ruka s rákoskou se pomalu zvedla a vzápětí dopadla na stejné místo, kde předtím ležela. “Aúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúú !!!!!!!!!!!!! ” z úst vězenkyně se ozval výkřik. Na místě kam dopadla se objevil rudý pruh. Bolest byla tak strašná, že si prokurátorka myslela, že jí přesekly vejpůl. To byl, ale jen začátek. Další rány na sebe nedaly dlouhou čekat. Byly vedeny symetricky a pravidelně střídány nad a pod touto základní ryskou. Než dopadla poslední pětadvacátá rána už vězenkyně neměla si sil co křičet. Jen sípala a naříkala. Svá prsa měla pruhovaná, kdy rudé šlinci se téměř pravidelně střídaly s bílou kůží. Celá se třásla hrůzou. ” Pokračujte ” zavelela ředitelka. Dozorkyně se vyměnily. Ta druhá si vybrala krátkou a silnou. Stoupla si k pasu nebožačky a nedělala již žádné dlouhé procedury. Krátký a přesně mířeným švihem zasáhla pravý stydký pysk. “JežíšiKristéééééééééééééééé néééééééééééééééééééééééééééé !!!!!!!!! ” Ale pokračovalo se dál pravá levá strana pohlaví. Kunda jí začala rychle natékat. Při dvanácté ráně, která zasáhla poštěvák omdlela. “Proberte jí, ať můžeme pokračovat ! ” rozkaz byl neprodleně vykonán. Proud ledové vody z hydrantu vězenkyni probral rychle a spolehlivě. Ledová voda měla však i jeden blahodárný účinek. Zmírnila bolest prsou a v kundě. Exekuce však pokračovala v nezměněné podobě. Stále se střídala levá a pravá strana. Vzlykot a pláč pokračoval. Kromě hekající bachařky a řvoucí trestané bylo ticho, že kdyby spadl špendlík byla by to rána. “Dvacet pět. Obrátit a vysázet zbytek trestu!” Vězenkyně 4192 již ležela úplně apaticky, když jí zvedly z kříže chtěla dát instinktivně nohy k sobě, ale nešlo to její pinda byla tak naběhlá že jen vzájemný dotyk stydkých pysku nebo nedej bože stehen způsobilo ukrutánskou bolest. Vězenkyně 4192 pochopila, že za pár chvil nebude moci ani sedět, ani ležet bude moct pouze stát a jaká bude její obhajoba žádná. Bude odsouzena zůstane ve vězení do své smrti. Ale to už ležela břichem dolů. Její trochu zahojený zadek trčel vzhůru. Mezi roztaženýma nohama bylo vidět naběhlé oteklé pohlaví. Dvě další bachařky si vzaly rákosky silné a dlouhé a postavili se proti sobě, aby zadek delikventky měly mezi sebou. Rány dopadly opět s naprostou pravidelností zkušených rutinérů a exekutorů. Kůže na zadku, která před pěti dny přestála první výprask toho mnoho nevydržela při šesté ráně praskla o začala krvácet. Rány dopadaly s neutuchající pravidelností a se stejnou intenzitou. Obě rákosky byly už celé od krve, která se řinula z nesčetných ran. Trestá stále řvala škubal pouty, prosila, žadonila i náznak vyhrožování, ale jediným výsledkem bylo to, že potrestání absolvovala celé v plném rozsahu. “Do cely jí nedávejte, aby nám tam náhodou nezhebla. ” nařizovala ředitelka. “Noční služba jí bude kontrolovat jestli žije ráno sem přijde ta potratářka aby jí ošetřila “. Divadlo skončilo vězenkyně opět zavřely do cel, bachařky šli po svých povinnostech, jen uprostřed dvorany na ležatém velkém X leželo co si co bývalo živou bytostí. Teď to byl jen uzlíček nervů. Nastalo ticho.