Povídka „Španělská svatba“

Po neokázalém svatebním obřadu jsme odjeli na lovecký zámeček, asi třicet kilometrů jižně od města. Zámeček, stál na malé vyvýšenině uprostřed lesů, zdánlivě neprostupných. Vedla k němu jediná vyasfaltovaná cesta, opatřená závorou, aby nikdo nepovolaný nemohl bez povolení majitele pozemku zajíždět do lesa. Před naší řadou aut se svatebčany však muž v livreji závoru odemkl a za námi zase spustil a taky pečlivě uzavřel. Byla jsem trochu rozechvělá, nikdy jsem v těchto končinách nebyla a také mě nikdy před tím nenapadlo, že bych se mohla stát ženou majitele jak zámečku, tak krajiny rozprostírající se kolem. Vlastně jsem se dozvěděla o bohatství mého nastávajícího až týden před svatbou. Nechápala jsem, proč to přede mnou tajil, ale nepátrala jsem po tom. Jistě měl své důvody. Zajeli jsme před vchod, sluhové a služky přidržovali dveře aut, aby hosté mohli pohodlně vystoupit. S manželem jsem šla první, před námi pouze služka, která nás vedla do jídelny, kde byla připravena hostina. Stoly se prohýbaly pod množstvím jídla a pití. Po krátkém přípitku, který byl pronesen donem Alonsem začalo všeobecné hodování a po něm svatební veselí. Mám-li být upřímná, dost mně to všechno zmáhalo a už jsem se těšila, až bude vše za námi a budeme v soukromí. Byla jsem představována hostům, hosté byli zase na oplátku představováni mně, protože jsem samozřejmě nikoho z přátel mého muže neznala, nebyla jsem zvyklá pohybovat se v takto vysokých kruzích, i když jsem vzdělání na to měla. Jen díky své přítelkyni Elvíře jsem se tam vlastně dostala a pak i seznámila s donem Benitem Mendozou, mým nynějším chotěm. Ačkoliv jsem zpočátku měla dojem, že don Mendoza se spíše dvoří právě Elvíře, soudě z jejich častých rozhovorů, nakonec jsem to byla já, která stála po jeho boku jako zákonitá žena tohoto velmože. Jsou cesty osudu nevyzpytatelné…

Čas naštěstí nejde zastavit a tak se přiblížil večer. Kolem sedmé hodiny se většina hostů počala loučit, doprovázeli jsme je do haly a čekali na jejich odjezd. Přestože loučení bylo vlastně formální, trvalo to dost dlouho, než za posledním odjíždějícím zavřela služka dveře. Pomalu jsme se vraceli nahoru do jídelny. „Konečně sami, drahý.“ „Tak docela ne, ještě několik hostů zůstalo, také tvá přítelkyně Elvíra je ještě tady,“ usmál se Benito. „Myslím, že čas na opravdovou zábavu teprve přichází.“ Povšimla jsem si, že jsme již minuli dveře jídelny. „Kam jdeme, Benito?“ „Nechal jsem připravit pokračování v malém salónku, přece jen pro pár lidí je jídelna neútulná. Nejprve se však zastavíme v tvé ložnici.“ „V mé ložnici? Což my nebudeme spát spolu?“ „Má ložnice sousedí s tvou, má drahá.“ Otevřel dveře a vstoupili jsme do nádherné ložnice. V té chvíli jsem ovšem netušila, že si té nádhery moc neužiji. Ukázal na dveře vpravo: „Tam je tvá ložnice. Avšak už dost řečí! Svlékni si ty ohavné šaty!“ Posadil se do křesla a ukázal před sebe: „Tady, přede mnou se svlékni!“ „Ale Benito! Vždyť tu máme ještě hosty! Svatební noc snad ještě počká, ne?“ namítla jsem dost udiveně. „Jistě. Také jsem neříkal, že začne teď.“ „Tak proč chceš, abych se svlékala?“ „Mám-li doma diamant, nebudu se dívat na krabičku, ale jen na diamant. Proto ovšem krabičku musím otevřít. Ty jsi můj diamant a šaty jsou krabička, ve které se skrývá! Chci tě vidět… Teď hned a v celé tvé kráse!“ „Uvaž jen, kolik budu mít práce se znovu obléci!“ „Tak dost! Nech těch řečí a svlékej se! Pro příště bych byl rád, aby jsi si uvědomila, že nemám náladu o svých rozkazech nebo přáních diskutovat. Buď budeš poslouchat a nebo tě k poslušnosti donutím!“ Jeho hlas už nezněl vůbec něžně, ale byl ostrý a panovačný. „Dělej! Hadry dolů!“ Udiveně jsem zaregistrovala tu změnu v jeho chování, avšak mechanickými pohyby jsem se začala pomalu odstrojovat. Pozoroval přivřenými víčky můj boj se spoustou spodniček a krajkoví. Hromada na posteli, kam jsem vše dávala, pomalu rostla. Konečně jsem odhodila poslední spodničku a zůstala jen ve spodním prádle a v punčochách s podvazkovým pásem. Přejel mně očima shora dolů. „Paní Span je jistě dobrá švadlena, ovšem já nejsem na její výrobky příliš zvědav. Sundej si ty hadry všechny dolů! Já tě chci vidět nahou… rozumíš… na-hou!“ zasyčel jako had. „Bože, takhle za světla… to je to s tebou, Beni?“ „Drž už hubu a svlíkej se! To víš, že takhle za světla, v noci bych toho moc neviděl, nejsem kočka. Nebo tě mám snad jen osahávat a představovat si, jak vypadáš?! Tak na to zapomeň! To by bylo jako lízat med přes sklo! Nic se mnou není, jen chci svá práva. Dělej!“ Určitě jsem byla celá rudá studem. Pomalu jsem odkládala zbývající prádlo, až jsem před ním stála nahá. Instinktivně jsem si rukou zakryla ňadra a druhou podbřišek. „Ruce pryč, nahoru a založit za hlavu!“ Jeho hlas práskal jako bič. „Předkloň se!“ Pomalu jsem udělala předklon. Jeho ruce potěžkaly má ňadra. „Pěkná, ale poněkud malá. No nic, to už zařídíme, aby byla větší. Otočit, rozkročit a předklonit se!“ „Benito… prosím tě… já se stydím…“ zašeptala jsem vyděšeně. Opravdu jsem ho nepoznávala. „Ó, doňa se stydí! Neboj se, to tě odnaučím. Dělej!“ Otočila jsem se a pomalu předklonila. Jeho ruce bloudily po mých bocích a stehnech, pak po hýždích a nakonec jedna už vjela i mezi má stehna a dlaň sevřela moje přirození. Škubla jsem sebou a pokročila kupředu. „Ne, to ne! Nelíbí se mi to takhle!“ Ostrá rána přes hýždě mě donutila vykřiknout a leknutím jsem se napřímila. Strhl mi ruce dolů, zakroutil za záda a než jsem se vzpamatovala, něčím mi je svázal. Jednou rukou si mě přitáhl k sobě, stále otočenou zády. Překvapením jsem se ani nezmohla na odpor. „Řekl jsem ti, že budeš moje poslušná žena. Vůbec mě nezajímá, co se ti líbí a co ne, zajímá mě pouze to, co se líbí mně! To měj na paměti. Ostatně, za chvíli ti to připomenu dost důrazně, děvko. To, že jsi moje žena, neznamená ještě, že jsi jiná než ostatní! Jsi děvka a kurva jako ony a tak s tebou budu také zacházet, to si pamatuj!“ Přetáhl mi přes hlavu nějakou látku, takže jsem nic neviděla. „Jste všechny stejné! Vdát se, pokud možno za pracháče, a pak jen plnými hrstmi rozhazovat jeho peníze.“ Ucítila jsem, jak mi něco dává kolem krku, nějaký pás či co to bylo a vzadu jej zapíná. Nezmohla jsem se ani na slovíčko protestu. „Jdeme, děvko!“

Vzal mě za paži a vedl mě. Myslela jsem, že do jeho ložnice, ale záhy jsem ucítila pod chodidly chlad od dlaždiček. On mě vedl po chodbě! Mohla jsem jen doufat, že v ní jsme sami, nic jsem neviděla. Sestupovali jsme po schodech, pak vrzly dveře, několik kroků a znovu po schodech dolů, dost hluboko, alespoň se mi to tak zdálo, nepočítala jsem schody. Uslyšela jsem tlumený výkřik nějaké ženy, zdálo se, že vychází z dálky, přesto jsem sebou škubla. „Toho si nevšímej! Je to jenom jedna z těch, které si tu chtěly hrát na velkou dámu a myslely si, že mě poslouchat nemusí. Teď poznávají, že musí, ale je už pozdě!“ zasmál se. „Teď jsi na řadě ty, aby jsi to rychle poznala, čubko. Jen pojď a nezastavuj se!“ zdůraznil a škubl mou paží. „Hned se dočkáš, jistě budeš spokojená s překvapením, které jsem pro tebe pro tuto chvíli vymyslel.“ Ušli jsme ještě několik kroků a potom jsem vycítila, že opět otevírá nějaké dveře. Byli jsme od nich už několik kroků, když jsem slyšela, že je někdo zamyká. Ben to být nemohl, držel mě. Buď to bylo z chodby, anebo jsme tu nebyli sami. A já jsem byla nahá! Ta ostuda mně vehnala slzy do očí. Ó bože, jak jsem se v Benitovi spletla! „Tak, tady máte nevěstinku. Připravte mi ji a přiveďte za mnou, doufám, že nebudu muset dlouho čekat!“ Slyšela jsem Benita, jak někoho oslovuje a zároveň mě pustil. Uslyšela jsem odpověď nějaké ženy: „Žádné obavy, pane. Myslím, že to půjde rychle.“ Cvakly dveře. Někdo mi povolil pásek kolem krku a pak pomalu stáhl i návlek z hlavy. Zamžikala jsem v ostrém světle. Pochopila jsem, že jsme v nějaké koupelně, kromě mě tam byly ještě dvě ženy. Spíše se ale daly nazvat obryněmi. Rovněž ony neměly nic na sobě. Jejich prsa a zvláště na prst silné bradavky byly fascinující. Dívala jsem se na ohromné melouny, které se jim houpaly na hrudi. Hned jsem pochopila, proč nemají nic na sobě. „Rozvážu ti teď ruce, tak žádné blbosti, nebo si vykoleduješ pořádný nářez!“ Jedna z nich ukázala na zeď, kde visela úplná sbírka karabáčů, důtek a dalších nástrojů k bití. Rozvázala mě. Nezmohla jsem se ani na slovo. Druhá mě vzala za ruku a zatáhla pod sprchu, za chvíli už proudy vody zmáčely naše těla. Nemusela jsem hnout ani malíčkem, obě ženy mě myly samy. Nepříjemné bylo jen, když mi poručily rozkročit se a pak umývaly moje přirození a zadek. Za malou chvíli jsem byla osprchovaná a utíraly mě. Po osušení jsem s úděsem pozorovala, že připravují nádobu na klystýr, něčím ji naplnily a natřely irigátor mastí. „Ne… to snad ne! Já nechci!“ „Drž hubu, kočičko. Pán chce, abychom tě připravily a k tomu samozřejmě klyzma patři. Nebo si myslíš, že si necháme rozsekat prdele nebo kozy za to, že jsme tě připravily špatně? Tak na to zapomeň, děvenko. Tak šup! Předklonit, rozkročit a roztáhnout prdelku… tak…! No vidíš a je to tam!“ Rudá studem jsem plnila její rozkazy, protože jsem uznala, že bránit se těmto dvěma kolosům by nemělo cenu. Cítila jsem, jak mi vlažná tekutina plní střeva, stále větší tlak nadýmal moje útroby. Už to bylo k nevydržení. Zasténala jsem. „Nekňuč, už to bude! Až to vytáhnu, hned na mísu. Támhle!“ ukázala mi jedna z nich. Konečně! Stud, nestud, vrhla jsem se na kloset a hlasitě vypouštěla obsah střev. To byla úleva. Dvakrát se to opakovalo, pak jsem se musela sama nad bidetem omýt a utřít. Vysušily mi vlasy a učesaly mě, zpět na krk jsem dostala kožený pás a pak mě vyvedly jedněmi z těch třech dveří.

Nevelká místnost byla prázdná, pouze v každé stěně byly dveře, opatřené polštářováním. Do jedněch jsme vešly. Nyní, když na to vzpomínám, nedokážu opravdu říci, jestli jsem vykřikla nebo ne, pamatuji si jen, že rukama jsem si přikryla intimní části svého těla, stejně ale pouze na krátký okamžik, protože ženy mi ruce odtrhly a držely pevně stranou. Pohled, který se mi naskytl, byl opravdu nečekaný. Přímo proti mně seděl v pohodlném vyvýšeném křesle Benito, nikoliv však uhlazený ženich v padnoucím fraku, nýbrž Benito zcela nahý, vystavující na odiv své mohutné mužství ležící mezi jeho stehny. Na širokém stupínku před křeslem ležely dvě ženy, které byly rovněž na svatbě. Nyní byly nahé a Benito si opíral chodidla nohou o nikoliv malá ňadra obou. Elvíra, o které jsem se domnívala, že je mou přítelkyní, seděla na druhém podobném křesle, rovněž úplně nahá, s necudně rozevřenými stehny, což odhalovalo pohled na vyholené přirození, na kterém měla nějaké kovové předměty a v bradavkách na mohutných ňadrech se jí blýskaly zlaté kruhy. Jí pod nohama leželi dva ze svatebčanů, také nazí a ona si nohama pohrávala s jejich polovztyčenými přirozeními. Další dvě poměrně mladé dívky, které byly také na svatbě, nyní visely rovněž nahé po stranách křesel, hlavami dolů na jakýchsi rozporkách, které udržovaly jejich nohy rozevřené. Jejich ruce byly připoutány ke kruhům v podlaze, mezi nohami, v přirozeních, měly zasunuty dvě dlouhé svíce, uprostřed stehen ještě přidržované speciálními držáky. Svíce byly zapáleny. Nestačila jsem postřehnout více, neboť světlo náhle zhaslo a místností se rozlilo pološero, neboť ji osvětlovaly jen dvě svíce v pochvách visících dívek.

„Předstup přede mě!“ Benito velitelsky ukázal na místo před jeho křeslem. „Poklekni a polib mi nohy, děvko!“ „Benito! Vzpamatuj se, jsem tvoje manželka…“ vykřikla jsem. „Manželka? Moje man-žel-ka?“ posměšně slabikoval. „Musíš se vzpamatovat ty! Z čeho soudíš, že jsi moje manželka? Snad z toho, že jsi podepisovala oddací list? Víš vůbec, co jsi podepisovala? Asi ne, jinak by jsi takhle nemluvila. Doňo Elvíro, buďte tak laskavá a přečtěte slečně Valencii Montana list, na kterém je její vlastnoruční podpis!“ Elvíra vzala desky, které měla vedle sebe, otevřela je a četla: „Já, Valencia Montana, svobodná a bezdětná, potvrzuji svým podpisem, že dnešním dnem počínaje vstupuji dobrovolně do služby seňora Benita de Cruz, neboť chci být vycvičena v poslušnou a oddanou otrokyni svého budoucího Pána. Jsem si vědoma toho, že při výcviku budu týrána, mučena a ponižována, souhlasím s tím a nemám proti žádnému zacházení, byť sebekrutějšímu, žádných námitek. K tomu mi pomáhej Bůh. Podpis – Elvíra de Cruz, svědek, páter Alvarez Nunciňo, svědek, Christopher Dubois, svědek, a poslední podpis je Valencia Montana.“ Elvíra zaklapla desky, posměšně se na mě dívající. Dělaly se mi mžitky před očima a byla jsem blízko omdlení. Bože, nikdy jsem toto nepodepsala, ale bylo mi jasné, že můj podpis je pravý, vždyť jsem se během podepisování oddacího listu na něj ani nepodívala! Oni mi podstrčili tenhle strašný papír a já ho dobrovolně podepsala! Žádná nezištná a věrná přítelkyně Elvíra, ale žena Benita, žádná svatba, ale jen podvod! Nyní jsem chápala některé posměšné pohledy svatebčanů, které jsem ve své naivitě považovala za závistivé! Oni všichni věděli, o co se jedná, jen já myslela, že jsem nevěsta! Z těchto pochmurných úvah mě vytrhl jeho hlas: „Takže žádná manželka, ale otrokyně, co? Tak poslouchej dobře, ty malá čubko, máš jen dvě možnosti! První je ta, že se dobrovolně podrobíš výcviku a budeš ke všemu svolná, budeš děvkou pro mě i pro mou paní, kterou je, jak jsi asi už vytušila, doňa Elvíra. No a druhá možnost je jednoduchá – prostě tě k poslušnosti donutíme, to ovšem bude o něco bolestivější. Rozumíš mi?“ Pomalu jsem jeho slova nevnímala – Elvíra, moje přítelkyně, jak jsem si bláhově myslela, je ženou tohoto zvrhlíka, který mi vyznával lásku a dokonce zinscenoval svatbu, jen aby mě získal. Bylo mi zle jak na duši, tak po těle, oba se mi hnusili. „Ne, nikdy ne dobrovolně! To raději zemřu. Jste hnusná a odporná zvířata, která mne zneužila ke svým choutkám!“ „Oho… proč ta silná slova? Zatím tě ještě nikdo k ničemu nezneužil, to teprve přijde, čubko! Ptám se znova a naposledy. Podrobíš se dobrovolně, anebo raději násilím? Dobře si to rozmysli, jiné cesty není a pokud odmítneš, nic ti později prosby nepomohou. Když se podvolíš dobrovolně, časem to možná dotáhneš až na naši pomocnici – jako tady těch šest kurev.“ Ukázal na ženy po stranách, pod svými nohami a dvě obryně za mnou. „Také ony si myslely, že jsou mými manželkami, ale spokojily se s rolemi otrokyň. Bohužel, dalších jedenáct tuto výsadu odmítlo a podle toho je s nimi zacházeno. Ty jsi totiž osmnáctá děvka, která by ráda rozhazovala moje peníze a měla se dobře, aniž by něco dělala. Tak co? Dobrovolně nebo ne?“

Byla jsem zlostí bez sebe, dělaly se mi mžitky před očima a kdyby to bylo možné, snad bych je oba uškrtila. „Ne, dobrovolně nikdy ne!“ „Dobře, sama jsi si vybrala.“ Světla v místnosti se zase rozsvítila. „Hej, děvky, donuťte tu svini, aby mi konečně políbila nohy, potom doňe Elvíře, to je samozřejmé!“ Jedna z žen mne zezadu uchopila za krk a strašnou silou donutila pokleknout a políbit mu nárty nohou, opírajících se o ňadra ležících žen. Jedna z nich sotva slyšitelně zašeptala: „Bože, rychle se omluv a řekni ano, nebo…“ „Drž hubu, svině! Nemáš dovoleno mluvit!“ Benito zvedl nohu a pak jí dupl na její prsa, až zaúpěla. S odporem jsem mu políbila druhou nohu a pak mě žena odtáhla k Elvíře. Ví bůh, jak jsem ji v té chvíli nenáviděla! Abych jí mohla políbit nohy, musela jsem odtáhnout stojící přirození mužů, pokud jsem nechtěla, aby se dotýkala mého obličeje. Štítivě jsem je hřbetem ruky odsunula a přitiskla svoje rty na nárt té zrádkyně. „Copak, má drahá? Snad by jsi se neštítila takových krásných čuráků? To je jistě jen počáteční ostych, viď. Uvidíš, jaké to bude nádherné, až si je budeš moci vzít do huby a pěkně vycucnout až do dna! Jejich šťáva je velmi výživná a oni oba jsou velmi výkonní samci, zvláště Juan, to nestačíš ani polykat!“ sprostě se mnou žertovala Elvíra. žena mě odtáhla od Elvíry. Nepostřehla jsem žádný pokyn, ale ležící ženy i muži vstali, visícím otrokyním vytáhli svíce z vagín a pomalu je spouštěli dolů, až ležely zcela na zádech. Odpoutali jim rozporky. Silná žena mě škubnutím postavila na nohy, pustila mi krk a stáhla obě ruce za záda, až jsem se prohla v ramenou. „Před pánem a paní budeš stát vždycky takhle, s rukama za zády a s vystrčenýma kozama, to si pamatuj, také nohy musíš mít rozkročeny alespoň půl metru od sebe, no to ti ani říkat nemusím, ještě dneska poznáš, že dát je úplně k sobě bude dost obtížné a trochu bolestivé,“ ušklíbla se žena, která mě poučovala. „Správně, Jacinto, dej jí ponaučení, ať se nemusíme namáhat my. Apropo, drahá Valencie, chtěl bych ti připomenout, že jak Benito, tak Elvíra už tu nejsou, zůstali tam za dveřmi!“ ukázal. „Budeš nás oslovovat pane a paní, případně madam. Avšak dost už řečí, dejme se do práce! Belo, Jacinto, na křeslo s tou čubkou, připravte ji k depilaci!“

Než jsem pochopila, o co jde, obě mě odtáhly ke křeslu, velmi podobnému gynekologickému a povalily mě na něj. Pohyby prozrazovaly zručnost, v okamžiku jsem měla ruce nataženy za hlavu a připoutány, nohy zvedly do držáků a rovněž pod koleny připoutaly, své dílo pak korunovaly širokým pásem přes břicho. Až teď jsem si uvědomovala plně svoji bezmocnost, byla jsem jim vydána na milost a nemilost. Zrudlá studem jsem musela trpět roztažení pokrčených nohou od sebe, doprovázené pohrdavými slovy Elvíry, která přicházela s Benitem ke mně: „Jen pořádně, děvky, až jí bude ve slabinách praskat…! Podíváme se, co chce našemu pánu nabídnout… no, podívejte se na nestoudnici… jen se podívejte, jak se jí píča rozevírá! Ona myslí jen na to mrdání, kurva nestoudná. Belo, vydezinfikuj ji!“ Na tento příkaz vzala Bela do ruky objemný gumový balón s nástavcem jako palec a pomalu mi jej vsunula do pochvy, potom oběma rukama balón stiskla několikrát za sebou. Ucítila jsem v pochvě nejprve silný tlak a pak do mě něco vstříklo… „Jáááúúú… ááá… úúúáááchhhh… ááá!!!“ řvala jsem jako šílená a snažila se vyrvat z pout. Měla jsem pocit, jakoby mi do pochvy nalili žhavé železo, pálení bylo strašlivé. Vůbec nedovedu odhadnout, jak dlouho to trvalo, přestala jsem se zcela ovládat, dokonce jsem neudržela ani moč a ta proudem stříkala mezi mými stehny, obloukem se snášející k zemí. „Hleďte, ta děvka má proud jako kobyla,“ smál se Benito. Jejich poznámky jsem slyšela jakoby z dálky, hučelo mi v uších a vnímala jsem jen to příšerné pálení v pochvě. Uslyšela jsem zase Elvíru: „Natřete jí frndu depilačním krémem a pak jí trochu promasírujte kozy. Myslím, že na začátek deset bude stačit, co říkáš, drahý?“ „Také myslím. Zvláště, když přitlačí. Dejte se do toho, děvky, jsem sám zvědav, jak vypadá její píča bez chlupů.“ Bela vymačkala z tuby nazelenalý krém a rozetřela mi ho po ochlupení podbřišku, přirození i po stehnech. Stále jsem ještě vyrážela ječivé výkřiky, protože pálení neustávalo. Teď ještě tohle! Zavřela jsem oči, abych je raději neviděla, já trpěla jak psychicky, tak fyzicky a je to vzrušovalo! Všechny měly silně zduřelé a zvětšené bradavky. Pojednou jsem uslyšela zasvištění a…

„Jáúúú… jáááúúú!!!·· znovu jsem zaječela a otevřela oči. Strašné rány důtkami dopadaly na moje ubohá ňadra a rychle je barvily do ruda. Bolest byla taková, že přehlušila i pálení v pochvě. Levý a pravý prs se střídavě prohýbaly pod dopady pramenů důtek, až konečně ustaly v bití. Cítila jsem se vyčerpaná, bolestí i křikem, který jsem nedokázala zastavit. Hnusná Elvíra se usmívala a hladila si svá prsa s naběhlými bradavkami. „Proč tolik křiku, má drahá? Vždyť to nic není, jen počkej, až ti pořádně zvětšíme kozy! Budeš je mít jako ty dvě tady, to potom bude radost udělat jim pořádnou masáž, viď, můj drahý…?“ obrátila se na Benita. „Tak, tak, gelu máme dost, uděláme jí pěkná vemena, přímo výstavní, čubce! Nu, děvky, očistěte jí krém, uvidíme, jestli to sleze všechno napoprvé!“ Jacinta hrubým hadrem začala stírat krém, kterým jsem měla bohatě natřený podbřišek. Nepříjemně to škrábalo a chvílemi zabolelo, zvláště, když otírala přirození. Byl to pro mne pocit strašný, znala jsem účinky krému, vždyť jsem si s ním odstraňovala chloupky v podpaží. Po chvíli mi Jacinta postříkala opět podbřišek, zase to začalo pálit, ale nebylo to tak hrozné, jako předtím v pochvě. Zaťala jsem zuby. „Ó, podívej má drahá! Má nádhernou, úplně čisťounkou píču, ani chloupeček! A ty krásné, masité, napjaté pysky!“ Cítila jsem, jak mi pysky svírá prsty a roztahuje od sebe. „Poštěvák je jen jako třešňová pecka, ale nevadí, pár injekcí do něj a bude jako okurka. Škoda jen, že udělala tu chybu a nechtěla se stát mou a tvou otrokyní dobrovolně, mohla si mnohé ušetřit, svině. Teď už je pozdě, bude mít, co chtěla.“ Jeho prsty surově vnikly do pochvy a tam mně prohmatávaly. Bylo to dost bolestivé, zatínala jsem zuby, abych nevykřikla. Když však do mě zasunul nějaký nástroj a začal mi s ním roztahovat přirození, nevydržela jsem už a začala hlasitě naříkat. „Je nějaká jemnocitná, budeme ji muset pořádně otužovat,“ pronesla s úsměškem Elvíra. „Taky se mi zdá… Píču nemá ještě roztaženou ani na sedm centimetrů a řve jako postřelená. Děvky, přidejte jí ještě deset na cecky, ať má proč řvát, a nebojte se přitlačit, musí si zvykat,“ poručil Benito a pokračoval v roztahování mé pochvy – do toho začaly dopadat prudké a silné rány na má ubohá prsa. Řvala jsem bolestí, snad i ponížením a zlostí, že se nemohu nijak a ničím bránit, nevím, byla to směs všeho. Přestože jsem křičela dost nahlas, zaslechla jsem nějaké cinkání mezi mýma nohama, něco chladného vniklo do mé roztažené pochvy. Roztahování už ustalo a naopak, počalo se zmenšovat, až posléze ze mě nástroj vytáhl. Pocit chladu v pochvě však zůstal. Také bičování mých ňader skončilo. Elvíra mezitím zcela nestoudně zvedla jednu nohu a postavila si ji na trnož křesla, takže přede mnou odhalovala celé své vyholené přirození. Nyní jsem poznala, co má kovově lesklého mezi nohama. Ona měla otvory v pyscích a těmi byly protaženy dva malé visací zámečky, prostě měla přirození uzamčené! Při představě, jak to muselo bolet, jsem se až otřásla. Zároveň jsem si ale uvědomila, že když takhle Benito zachází se svou opravdovou manželkou, musí být zacházení s jeho pseudoženami a tedy i se mnou daleko horší. Moje představy se bohužel později naplnily. Benito se přestal věnovat mému přirození, ale jen proto, aby svou pozornost přenesl na má prsa, nyní rozpálená, oteklá a skoro fialová. Surově je sevřel do dlaní a silně mi je stiskl.

„Nu co, má drahá, jak se ti líbí začátek?“ „Benito, nech mě, propusť mě, nikomu nic neřeknu a hned se odstěhuji někam jinam,“ pokusila jsem se ho obměkčit. Reakce byla pro mě hrozná. Pustil moje prsy, vytrhl Jacintě důtky a strašlivou silou mě začal znovu přes prsa mrskat. Řvala jsem, až jsem skoro sípala, do toho řval i on: „Ty děvko, ty kurvo, pustit bys chtěla?! Odstěhovat se?! Tumáš… tumáš, já ti ty myšlenky z hlavy vyženu, svině zasraná, na… na… udělám ti z cecků bifteky, děvko! Nejsem pro tebe žádný Benito, ale pán, rozumíš, kurvo?! Tumáš… na… však ty si zapamatuješ, jak mi máš říkat, kurvo!“ Celý zadýchaný odhodil důtky na zem. „To by se ti hodilo, co? Ba ne, mrcho! Chtěla jsi být mou ženou, tak jsi! Z cecků ti udělám pořádný vemena, aby jsi mi dělala čest, budeš kouřit čuráky a lízat kundy, chcanky budeš pít s největší chutí jako šampaňské a odměnou ti bude jen ponížení a mučení až k zešílení! Za to všechno mi budeš poníženě děkovat, líbat nohy a prosit o přidání! Tak to bude, couro, a ne že tě pustím! Nikdy neopustíš podzemí mého zámečku, to je navždy tvým domovem, pamatuj si to a už nikdy nechci slyšet tvá slova o propuštění nebo něco podobného. Hej, děvky, odvažte tu svini a posaďte na oslici, ale to vám povídám – ať ví, že má píču! Jinak tam půjdete vy dvě!“

Začaly mě odpoutávat, zatímco Benito odváděl Elvíru k masivnímu stolu. Pout jsem byla zbavena dost rychle, ale dlouho trvalo, než jsem mohla udělat samostatný krok – strašně mě bolely kyčelní klouby od nepohodlné polohy, ve které jsem byla dlouho. Nechaly mě chvilku sedět na křesle, pak mi pomohly dolů a vedly k nějakému nástroji, který vypadal jako trojhran ležící na jedné straně a ostrou hranou otočený nahoru, na způsob písmene A. Široký masivní stůl stál před tímto nástrojem, takže jsem šla kolem Elvíry, která na tomto stole už ležela na zádech. Pod prsy měla popruh, kterým byla připoutána ke stolu, nad ní se na lanku houpalo vahadlo, které na koncích mělo řetízky s karabinkami a ty byly zaháknuté v kruzích v jejích bradavkách. Zatím nebyly napjaté. Pokrčené nohy měla upoutány v kotnících ke kruhům na stole, nad koleny pak opatřeny pouty a za kroužky v nich do široka roztažené nohy, upevněné v této poloze řemeny protaženými kruhy po boku desky stolu. Přirození stále zamčené dvěma zámečky. Teprve nyní bylo vidět, že i ona měla po těle dost jizev, zvláště na vnitřních stranách stehen a zadnici, ani prsy nevyjímaje. Oči se jí leskly a rychle dýchala. Víc jsem nestačila postřehnout, protože jsme došly k oslici, na kterou jsem měla být připoutána. Musela jsem se nad tento nástroj obkročmo postavit – byl dost vysoký a tak jsem stála skoro na špičkách nohou a i přesto se hrana dotýkala v rozkroku mého přirození. Jacinta mi sáhla mezi nohy a roztáhla pysky od sebe, Bela otočením kliky na jednom konci tohoto ďábelského zařízení celou oslici o kousek zvedla, takže hrana se mi dost bolestivě zaryla do citlivé partie mezi pysky. Nyní, i když jsem stála na špičkách, jsem hranu pořádně cítila. Zápěstí opatřená koženými pouty mi zvedly a zahákly na kroužky obojku, který jsem měla kolem krku, shora spustily lanko a také to mi zapjaly vzadu na potupný obojek. Řemeny, připevněnými po každé straně trojhranu, mi každé stehno nahoře připoutaly k boční desce a pak přišlo to nejhorší! Nohy mi zvedly v kotnících a pokrčily dozadu, kde je upevnily do smyček. Celou vahou svého těla jsem nyní dosedla na ostrou hranu. Měla jsem dojem, že mě to rozpůlí. Zaťala jsem zuby a pokusila se nekřičet bolestí. Jako v mlze jsem viděla, že Benito odemyká zámečky na Elvířině přirození a vytahuje je z otvorů. Místo zámečků zahákl do spodního otvoru pružinu, protáhl ji spodem pod stehnem a pak, už dost napjatou, ji zahákl za horní otvor – to samé vzápětí provedl i na druhé straně. Elvíra měla nyní pysky roztaženy do stran a tím značně pootevřenou pochvu sytě rudé barvy a hodně zvlhlou.

„Jolano, Amando! Ke mně, čubky!“ Benito zavolal směrem do míst, kde stála křesla. Ženy, které před tím ležely pod jeho nohama, nyní rychle klekly na kolena a po čtyřech rychle lezly k němu, vůbec nedbající poletujících obřích prsů, visících dolů pod hruděmi obou. „Jolano, vylížeš paní píču… pořádně, jasné?!“ „Ano, pane.“ „Tak se připrav!“ Jolana vstala, postavila se mezi roztažené nohy Elvíry a naklonila se nad jejím přirozením, její ústa zůstala asi deset centimetrů nad ním. Benito jí zahákl za obojek vzadu řetízek, na druhém konci opatřený háčkem. Shora přitáhl druhý řetízek, který byl napojen na lanko vahadel nad jejími prsy. Natáhl jej tak, až se prsy za kroužky v bradavkách napjaly a pak do něho zaháknul řetízek od obojku. „Začni lízat, svině!“ Pochopila jsem. Aby mohla lízat její přirození, musela dát hlavu níže – ovšem když to udělala, tahem řetízku silně natáhla prsy Elvíry vzhůru. Čím hlouběji šla hlava, tím vypjatější byly prsy, takže při pohybech nahoru a dolů prsy pitoreskně poskakovaly na Elvířině hrudi, stále však dost napjaté. „Amando a ty, Belo, začněte dráždit tu kurvu!“ Ukázal kývnutím hlavou na mě a pak prstem před sebe na zem. „Jacinto, ty mě vykouříš, polez děvko, už je čas!“ Opravdu jeho mohutné přirození se tyčilo kupředu jako kopí, hlava byla lesklá a nafialovělá. Jacinta po čtyřech k němu přispěchala a vzala si ho do úst. Bylo natolik mohutné, že dobře třetinu její ústa nepojmula, ačkoli se snažila, co mohla. Druhé dvě přistoupily ke mně a počaly si hrát s mými prsy. Oh, v této hrozné situaci jsem neměla na nějaký sex ani pomyšlení! Bodavá bolest mezi nohama, oteklé prsy i bradavky, to nebyla ta pravá chvíle. Bohužel, zapomněla jsem, kde jsem. Jistě měly dost zkušeností v tomto směru – ačkoli moje tělo po sexu netoužilo, hlazení prsů a jemné dráždění bradavek, byť oteklých, udělalo své. Za chvilku jsem cítila pnutí v prsech, bradavky mi počaly tuhnout a dokonce bolest mezi nohama nebyla tak velká, jako se mi zdálo dříve. Když pak začaly jemné bradavky sát, celá jsem se chvěla a začala sténat. Do toho se mísilo chroptění Benita a křik Elvíry: „Dělej, svině… hlouběji… hlou-bě-ji… víc… víc!!! Lízej, svině… pořádně… víc… ty kurvo… hlouběji… víc… ať… už jsem!!! Ohoh… víc… přitlač… ohoho… óóóhoho… ááách… ááá… víc… nííž…!“ Ruce Elvíry tlačily Jolaně hlavu dolů a tím se její prsa strašlivě natahovala vzhůru. „Ohoh… ááách… už… úúúžžž!!!“ Její ruce rvaly Jolaně vlasy a pevně obličej tiskly na přirození. Po chvíli ji odstrčila. Jolana klesla na kolena. Prudce se dmoucí hruď Elvíry prozrazovala silné vyvrcholení – myslím, že než odstrčila Jolanu, instinktivně rozepla řetízek na jejím obojku, jinak by jí snad Jolana svou váhou bradavky urvala. Od Benita se ozvalo pleskání – i on dosáhl vyvrcholení a nyní svým přirozením pleskal Jacintu přes tváře. Ta polykala jeho šťávu, ale přesto jí ještě bohatě tekla přes bradu a ukapávala dolů na prsa. I já sama jsem byla dost rozdrážděná, ačkoli bych tomu nikdy nevěřila, že v této situaci by to bylo možné. Však ono se to popíše krátce, ale trvalo to dobře dvacet minut, tak rychle, jako se to čte, to přece jen nebylo. Nejhorší bylo, když Bela a Amanda začaly sát každá jednu bradavku a přitom mně jednou rukou mačkaly prsa a druhou jemně přejížděly přes záda. Přes bolest mezi nohama se moje vzrušení stupňovalo tak, že jsem i cítila stahy pochvy a začala jsem sténat o hodně hlasitěji než předtím.

Postřehla jsem Benita, který odpoutával Elvíru… pomáhal jí ze stolu a líbal ji. Za stálého dráždění mi Jacinta odpoutávala nohy a ruce z toho strašného nástroje, pak ho spustila níže, takže jsem si mohla nohy opřít o podlahu a nadzvednout se. Bylo to jakoby mi mezi nohama projel rozžhavený nůž, jak se do přirození vracela krev. Moje sténání se změnilo na výkřiky bolesti, nevnímala jsem, co se to se mnou děje, najednou jsem stála připoutaná u jedné stěny, ruce zvednuté nad hlavu, široko rozkročená a ještě širokým pásem kolem břicha dokonale znehybněná. Asi metr a půl přede mnou upevnily do podlahy nástroj ve tvaru T jehož ramena byla asi ve výši mých očí, na konci opatřená háky. Na háky byla zavěšena nějaká kolečka. Benito s Elvírou se ke mně pomalu blížili, za nimi šla Jolana, která nesla podnos s nějakými lesklými nástroji. Benito s úšklebkem vzal do každé ruky mezi prsty jednu moji naběhlou bradavku, prs nadzvedl a pustil dolů, to se opakovalo několikrát. „Tvoje kozy nejsou žádný zázrak, no to nic, postarám se už, abys měla pořádná vemena, alespoň jako tady ty kurvy,“ máchl rukou kolem sebe. „Za pár neděl budeš mít pořádný melouny, dokonce i se stopkou,“ zachechtal se a cvrnknul mi prsty několikrát o bradavky. Z podnosu vzal nějaký nástroj, jednou rukou mi stiskl ňadro a druhou rukou zavěsil na bradavku silnou svorku. Bradavka v ní zmizela celá a po stisknutí se rozlila mým tělem silná, bodavá bolest. To samé udělal s prsem druhým. To už jsem zase křičela. Na každou svorku zavěsil asi dvoumetrové lanko s háky na obou koncích, lanka přehodil přes kolečka na nástroji přede mnou a na druhý konec zavěsil nějaké kruhy, dost těžké na to, aby se pod jejich váhou mé prsy poněkud nadzvedly a tahem za bradavky natáhly kupředu. Bolelo to a měla jsem dojem, že se mi prsy utrhnou. Elvíra mi je osahala. „Ó, má je ještě příliš volné, drahý, klidně můžeš dát těžší závaží, ona to vydrží!“ Kruhy byly vyměněny za jiné, o trochu větší. Neskutečným tahem se má ňadra protáhla kupředu, bolest byla strašná a můj řev tomu odpovídal. „Zdá se mi, že té svini budeme muset dát roubík, jinak ohluchneme, řve pro každou maličkost jako postřelená,“ mínila Elvíra, osahávající napnuté prsy. „Och, to ne, má drahá. Činí mi největší potěšení slyšet řev čubky, která si myslela, že mě uloví jako pavouk mouchu. Ano, to je to správné přirovnání, taky by mně pak vysávala mé peníze jako saje pavouk mouše krev, mrcha zkurvená!“ Benito ke mně také přistoupil a osahával mi ňadra. „Ano, tak jsou v pořádku, pěkně napnutá a tvrdá. Třikrát denně po půl hodince, pár kilo gelu a bude z ní nádherná kozatá kurva, naši přátelé budou mít radost, až jim ji předhodíme k pobavení. Zvláště pak don Ramirez, ten nebude šetřit chválou!“

„No jo, ten určitě. Pořádné kozy a nebo macatá prdel, to je jeho vášeň. Co teď, drahý? Vidím, že ti ocas zase mohutně stojí, nezamrdáme si spolu? Už dlouho jsem ho neměla v kundě, dneska mě Jolana rozdráždila dobře, tak snad tvoji mužnou žílu v sobě snesu bez problémů… pojď drahý, tady na zemi, před tou kurvou…“ Elvíra si už lehala na zem a roztahovala nohy. Benito na ni nalehl a rychle vnořil přirození do promáčené pochvy. Eivíra zasténala a více roztáhla nohy. Mně se dělaly bolestí mžitky před očima, hučelo mi v uších a jako z dálky jsem pak uslyšela Elvíru: „Oh… ty máš kus… mrdej mě, drahý, mrdej! Ať ta svině vidí, jak vypadá pořádná svatební noc… kurva… mrdej mě…!“ Bože, ano! Tohle vlastně měla být moje svatební noc a místo toho zde visím v poutech a trpím strašnou bolestí! To byla moje poslední myšlenka před tím, než jsem úplně ztratila vědomí…