Povídka „Hraběnka a Lucie“

Hraběnka se pobaveně zasmála. Střelila pohledem po obou sestrách a přitiskla si na rty prst ve výmluvném gestu: „Tu děvku obřezávat nebudeš, Fatimo ta je už ztracena a já se postarám, aby byla ještě ztracenější. Ale o tu malou mám strach. Lucie je něžná, milá a krásná. Byla by škoda, kdyby takové poupě padlo do rukou muže. Její čistota musí být zachována navždy. Tohle bude tvůj úkol Fatimo řekla starší černošce.

Hraběnka si předvolala Lucii a její sestru. Lucie se nervózně rozhlížela, kdykoli za sebou uslyšela těžké přešlápnutí černé Fatimy přitom se rozhlížela po nebývale přepychovém zařízení ložnice.

Tiše se otevřeli dveře a dovnitř vešla služka s dvěma muži.

Oba nesli velký džber, plný horké vody a služka jim ukazovala, kudy, mají jít. Vešli do pokoje a opatrně postavili džber na určené místo. Za chvíli se vrátili a každý nesl velké porcelánové umývadlo. Položili ho vedle džberu a čekali na další příkaz.

„Běžte“ pokynula hraběnka rukou „ale čekejte za dveřmi, kdyby bylo třeba a připravte nosítka“ a počkala až zavřou dveře.

Hraběnka se podívala na Lucii a řekla „ tvoje sestra je děvka, moje milá. V dalekých zemích na jihu mají zvyk jak zabránit ženám, aby propadly chtíči“

„To tmavé maso musí pryč“ ozvala se černoška a vzápětí zmlkla pod káravým pohledem hraběnky.

„Uteč Lucie“ křikla na ni sestra. Netušíc co má následovat.

„ Blázínku kam?“ smutně se pousmála. Už pochopila, že to co se tady chystá se děje kvůli ní. Jen pořad netušila, co to bude.

„Chytnete ji“ černoška zavelela „Aby se moc necukala, bolí to“

„Neslyšela jsi?“ zvýšila hlas a střelila pohledem po Luciině sestře.

„ To tvůj hřích zapříčinil bolest, která Lucii nyní čeká. Je na tobě, abys jí svírala ruce až se břit nože zařízne do nečistého masa. Jestliže povolíš a dopřeješ ji pohyb, Fatima může zaříznout jinam než by chtěla“

„Neeeee!“

„Chceš žít?“ Zeptala se jí hraběnka.

„Začni Fatimo!“ Sama podala strachem ztuhlé Lucii ruku a Přitiskla si ji do náručí.

„budeš to nejnevinnější stvoření na světe moje drahá“ zašeptala jí do ucha

„Svlíkni se!“

„Cože?“ vyjekla Lucie

„Sundej si šaty moje milá. Jsme tu jenom samé ženy, nemáš co skrývat“

„Ne!“

„Mám zavolat ty pacholky, co čekají na chodbě přede dveřmi?“

Lucie si váhavě rozuzlovala šněrování a vytáhla šňůrky z prvních dírek.

„Co všechno!“

„Všechno!“

Pomalu si vytahovala

Tkaničky ze šatů. Otočila se, počkala, až jí její sestra rozepne všechny háčky na zádech a nechala sklouznout šaty k zemi. Vystoupila z nich jako samotná Afrodita z mušle.

„Všechno“ poručila znovu hraběnka. Lucii už docházelo, co se má stát, ale zdálo se jí to přiliž bláznivé než aby to brala vážně. Možná tu za nějakým závěsem čeká schovaný muž a teď ji pozoruje. Až bude dočista bez šatů, vystoupí a znásilní ji. Ta myšlenka ji vzrušovala. Ucítila, jak ji pod hedbávnou košilkou tuhnou bradavky a zastyděla se. Znásilní ji a ta podivná hraběnka se na to bude dívat. Vždyť přece její sestry provedla to samé. K jejímu vlastnímu překvapení a zděšení se na tu chvíli s jakýmsi zvráceným pocitem začala těšit. Rozmyslně si rozepjala kostěné patentky na košilce a zbavila se jí. Už zůstali jen spodky. Nadechla se a na jeden ráz si je stála až ke kolenům. Narovnala se a trojúhelníček světlých chloupků si zakryla dlaní. Bojácně pohlédla k závěsu za lůžkem. Jestli opravdu někde někdo číhá tak to se bude schovávat nejspíš právě tam.

„ Lehněte si tady slečno“ zabručela černoška a ukázala na zem vedle džberu s horkou vodou.

„A vy ji chytněte prosím“ houkla na hraběnku a hodila na zem svůj vak. Zalovila v něm rukou a vytáhla na světlo břitvu s dvojitým zakulaceným ostřím.

Lucie zavřeštěla hrůzou. Pokusila se vyskočit, ale její sestra ji chytila oběma rukama kolem hrudi „Vydrž to!“ zašeptala jí do ucha.

„Proč já to Ty si zhřešila proč mám trpět Já?“

V záchvatu zoufalství udeřila sestru sevřenou pěstí přímo do obličeje a znovu se pokusila uniknout. Vysmekla se i hraběnce, překulila se no bok a bleskově se zvedla. Pohlédla k oknu. Raději vyskočit, než…

Hraběnka okamžitě poznala, co se v Luciině hlavě odehrává a vrhla se vpřed, aby jí cestu k oknu ořízla.

Rychle sem!“ křikla a spokojně zamrkala, když se ve dveřích objevili oba pacholci. Sotva spatřili nahou Lucii, zůstali překvapeně stát na prahu dveří.

„Chyťte ji!“ ale opatrně ona nic neprovedla ! Jen se bojí!

Nebylo to pro ně těžké. Nahá panna se sice rvala jako lvice, ale na hrubou sílu dvou mužů nestačila ani v nejmenším. Povalili ji na zem a dotáhli zpátky na místo.

„Budete jí držet ruce a ramena na desce!“ Pak se obrátila k její sestře

„Naším úkolem bude držet každá jednu nohu a rozevírat je od sebe, aby Fatima mohla pracovat. “

„Ne! Můj Bože, ne!“ Čtyři lidé se snažili udržet svíjející se dívku na zemi. Černoška jí ještě dřív než začala podložila tlustou vrstvu čistého a suchého plátna. Nyní namočila zmačkanou látku do horké vody a přetřela Lucii mezi stehny. Znovu namočila látku ve vodě a provedla ten úkon ještě jednou.

„Nejdříve teěmusíme oholit“ zamumlala si Fatima. Lucie zavřískla ještě dřív než se jí vůbec břitvou dotkla.

Pohladila ji mezi stehny a usmála se. „Porod je někdy horší, to mi věř“

Zkusila seříznout břitvou prvních pár chloupků.

Šlo to. Černá, ohyzdná babice se pustila do práce a pomaličku začala Lucii ze stydkých pysků a z úžlabinky mezi stehny odstraňovat jednu kudrlinku světlých chlupů za druhou.

Obnažovala její pohlaví a chystala se k něčemu daleko horšímu.

Lucie si stále ještě připadala, jako by se nemohla probudit ze špatného snu.

Fatima spláchla Lucii vyholenou pičku teplou vodou a osušila ji kouském vlněné osušky.

„ Jsou dva způsoby paní“ z ničeho nic promluvila Fatima a popleskala Lucii po čerstvě nahé kůži. Dívka se vzepřela a snad posté a padla zpátky na záda.

„ A to „ odpověděla hraběnka

„Můžeme jenom vyštípnout nebo ustřihnout poštěváček. Bolí to mnohém méně, ale muž si to kolikrát ani nevšimne. Zvlášť ne pokud není příliš zkušený.

„ Co to vlastně chcete dělat?“ vyjekla Lucie, ale nikdo ji neposlouchal. Jenom její sestra se na ni provinile usmála a rychle stočila pohledem někam jinam.

„Jestliže dáte souhlas k druhému způsobu, paní, tak bude mít jistotu.

„ Chcete mě zmrzačit!“zachraptěla Lucie. „Pomozte mi někdo! Panno Marie prsííím tě?“

„Ne má milá“

zavrtěla hrabinka hlavou. „ Chci tě zachránit“

„ Jáá“ Lucie se naplno rozplakala, „ Já chci mít jednou děti“

„Tomu obřízka překážet nebude, “ zavrtěla černoška hlavou.

Konečně znovu vzala do ruky nástroj s dvojitým ostřím a otočila se k nešťastné Lucii.

„Bude to bolet slečno. Zakousněte se do kapesníku“

Ani nedomluvila, lehce pohnula rukou a břitva zajela do masa.

„Aáááááá! Ponóóóóc Maminko to bolí Aáááá nechte toho“ topila se v slzách a svíjela se jako žížala na rozpáleném kameni.

Plátěná poduška pod Lucii zrudla. Černoška se ani nepokusila krev odstranit. Dělala svou práci popaměti. Obkroužila nástrojem klitoris a odřízla celý levý stydký pysk. Zůstal už viset jen na kousku. Popotáhla za něj a rychle oddělila poslední cípek od kůže. Bleskově přehmátla na pravou stranu a podobně odstranila malý stydký pysk i tady…

„Červené maso musí pryč“ a natáhla ruku i se svým hrůzným nástrojem bolesti k umývadlu s vodou. Rychle se opláchla setřela krev z ostří a vrátila se k Luciinu rozkroku.

„Už neeeee!“ zasténala dívka „prosím už neee!“

„Máme víc jak polovinu hotovou, jste velice statečná slečno“ Pokusila se povzbudit černoška Lucii.

„Ďáblova dcero! Postarám se, aby tě upálili?“ zasyčela Lucie nenávistně a vzápětí znovu ucítila chlad kovu. Zatnula svaly, ale nepomohlo jí to ani v nejmenším. Ostří se zařízlo do velkých stydkých pysku a dvěma krouživými tahy oddělilo poslední nečistou část těla.

„Jste zrůdy“ zalapala po dechu a upadla do bezvědomí.

„Jehlu!“

Poručila černoška a natáhla se pro ni. Hedvábnou niť už mela navlečenou a připravenou. Několika špendlíky sešpendlila obě strany vulvy k sobě a rychle ji sešila.

„Jsem hotova paní“ uklonila se hraběnce.

„Omotejte ji plátnem, znehybněte ji šedesát dnů jí nedovolte chodit, dokud se jí rána nezahojí a nesroste.