Povídka „Pokažený aerobic I.“

Je pátek večer a já se blížím ke svému dlouho připravovanému a vytouženému cíli. V tělocvičně místního gymnázia má malé cvičení aerobiku skupina spolužaček s naší třídní Naďou. Zastavuji autem na přístupové cestě za školou, beru velkou sportovní tašku s vybavením a vydávám se směrem k budově. Vím, že až na skupinku v tělocvičně je prázdná a taková i zůstane celý víkend a navazující jarní prázdniny.

Vcházím do prostoru sportovního centra a zamykám za sebou. Klíč schovávám do požárního hydrantu ať ho radši nemám u sebe pro případ, že by se něco nepovedlo. Těmito dveřmi po příštích dvacet čtyři hodin a dost možná i víc rozhodně nikdo nepůjde a já si ho tam zase vyzvednu při odchodu. Ze zadní tělocvičny slyším hudbu a pokyny předcvičující Naďi.

Opatrně tam nakukuji a dělám si sám pro sebe přehled docházky. Jako první vidím naši třídní. Dostali jsme ji relativně nedávno a na rozdíl od holek jsme si na ni zrovna nezvykli. Její chyba. Musím ale uznat, že je to kus a mám z její přítomnosti radost. Je jí osmatřicet, ale prsa by jí i po dvou dětech mohla leckterá závidět. Žádné obludnosti, normální trojky co se do rukou o fous nevlezou. Před ní stojí pět spolužaček oblečených v přiléhavých cvičebních úborech. Ty mě vždycky dokázaly rozrušit. Když se na to člověk dívá, vidí i jasně se rýsující úžlabinu mezi pysky. Že by pod to některé už nic nenosily? No to se brzo ukáže.

Jako první mi padne do oka Kamila. Krásná osmnáctka (jako i ostatní, jsme přece jedna třída) se snad čtyřkama kozama a širokými boky. Vedle ní stojí Magda, naše divadelnice. Blondýnka nejen podle vlasů, občas dokáže být dokonale naivní. Nemá žádná prsa, postavu kost a kůže, ale stejně mě na ní něco přitahuje… možná právě ta neznalost světa, asi se dnes dozví lecos nového. Vedle ní cvičí Zina, vysoká a překvapivě i chytrá blondýna na mikádo s dvojkama prsama. Za nimi, tak trošku bokem, stojí nerozlučná dvojka Petry s Danou. Tyhle dvě snad nikam nechodí o samotě. Moc toho sice nenamluví, ale to po nich taky dneska nebude nikdo chtít. Dana je trošku oplácanější brunetka, ale má  moc hezký kozy. Petra je naopak hubená a plochá jak prkno. Trošku mě mrzí, že tu nejsou i dvě moje favoritky Ivana s Anetou, ale i tak je tu materiálu na celý víkend.

Plán jak zvládnout situaci mám již připraven. Mám sebou elektrickou airsoftovou pistoli, paralyzér a koneckonců nemají kam utéct. Mobily mají všechny v šatně za rohem a křičet jim k ničemu nebude. Škola totiž stojí na kraji městečka směrem do pole a kolem žádná používaná průjezdná silnice nevede. Upozorňuji na sebe a zdvořile žádám o pozornost. Oznamuji jim, že se drobet mění večerní program. Nechápavě na mě hledí. Házím doprostřed mezi ně několik sad policejních pout a nařizuju jim spoutat si ruce za zády. Naďa má smysl pro humor, začíná se smát a vydrží jí to až do první dávky kuliček, které ji bolestivě zasahují do břicha. Zina, snad v šoku z té změny situace, běží směrem ke mně s úmyslem utéct. Kontakt jejího levého ňadra s paralyzérem jí to rozmlouvá a klátí se mi k nohám. Holky si začínají uvědomovat situaci a kupodivu k další opozici zatím nedochází. Poctivě si poutají ruce za zády a koukají, jak to samé dělám ještě se křečovitě svíjející Zině. Převázat jim je nad hlavou k žebřinám není v tom šoku už žádný problém. Pomalu si asi začínají uvědomovat, že jsem je dneska nepřišel, jako již několikrát, pouze očumovat. Ideální čas vyjasnit i zbytek věcí a provést demonstrativní ukázku.

Odpoutávám stále ještě otřesenou Zinu od žebřin a vedu ji k jen o pár metrů vzdálené hrazdě. Tu snižuju do výšky pasu a nařizuju jí sundat tričko s elasťáky. Pořád se jí moc nechce, tak dostává pár facek a už to jede dolů. Kalhotky nemá, podprsenku na sport nepotřebuje. Tím líp. Kotníky jí přivazuju provazy k základně hrazdy, takže moc hezky špulí zadeček. Spoutané ruce jí lanem natahuju ke kotvě v podlaze. Vypadá k ošukání, ale toto má být demonstrace a taky to tak bude. Je čelem ke spolužačkám a už je rudá jak rak. V tom předklonu jí krásně visí prsa a přímo si říkají o pozornost. Beru s tašky jezdecký bičík, stoupám si za ni a oznamuju publiku “Očekávám, že budete spolupracovat a že tento Zinin pokus zdrhnout byl poslední. Teď uvidíte, že za každou chybu se platí. Pokud se budete chovat rozumě, odejdete odsud živé a po svých. Pokud ne, bude to rozhodně jeden z těch méně příjemných způsobů jak umřít.” Pak už dopadá první rána na vypnutý zadek, vzápětí následovaná vyjeknutím Ziny. Jeden za druhým mění bělostnou kůži jejího pozadí na rudnoucí plochu plnou otisků konce bičíku. Zina ječí už v jednom kuse, ani nepřestává aby se nadechla. Po asi dvacáté ráně mě začíná bolet ruka, takže pokládám trestný nástroj a obcházím ji zepředu. Dostává svorky na bradavky a nářek začíná nanovo. Aby to mělo pořádný efekt, na každou ještě věším závažíčko a odstupuju o dva kroky prohlédnout si to svoje dílo. Vypadá to nádherně, její obličej má teď barvu zmalovaného zadku a navíc ho křiví zjevná bolest z této ne zrovna komfortní polohy. Pro dokončení jejího ponížení jí ještě cpu nasucho do análu kolík a pořádně ho dofukuju. Čas věnovat se i ostatním.

První je na ráně Naďa. Je přece nejstarší a tak má samozřejmě přednost. Tuším, že ji to v tento moment zase až tak moc netěší, ale když jí stahuju kalhotky ke kolenům, registruju stopy vzrušení. Vybavují se mi narážky některých spolužáků na to, že je pěkná potvora a občasný románek mimo manželství jí není proti mysli. Dneska si teda užiješ Naďo… akorát, že mě se spíš líbí, když se to ženským nezamlouvá. Tvrdě jí prohmatávám pohlaví i vysvobozené kozy a jdu dál. To zbytku už se situace nezamlouvá vůbec. Zvlášť Kamile je kontakt mých rukou více než nepříjemný, ale nemá kam utéct. Nakonec stojí všechny s prsama ven a kalhotkama u kotníků. Vracím se k Zině a dokončuju exekuci. Dostává kolíčky na velké pysky a dovnitř vibrátor. Má sice jen 25 centimetrů, ale zato je celkem tlustý a povrch má plný tvrdých výstupků. Musím použít gel aby šel dovnitř. Zině se to zjevně vůbec nelíbí, což je super. Chvílí s ním vevnitř rejdím a pozoruju, jak ji tělo začíná pomalu zrazovat. Zbytek osazenstva na to kouká nevěřícně a konečně mlčí.

Najednou v nejlepším zaslechnu v zadu u vchodu nějaký šramot. Bez váhání vykukuju za roh a tentokrát nevěřícně zírám já. O futro je tam opřená spolužačka Aneta, tepláky stáhnuté a ruka v kalhotkách. Chytám ji za ruku a táhnu beze slova do šatny. Než poskládám slova, začne ona: „Víš, já si jen odskočila a když jsem se vracela, už jsi řezal Zinu.” “Nevěděla jsem co dělat, tak jsem zůstala stát a během chvíle už byla vzrušená jako nikdy“ dodala Aneta. To už bylo dost i na mě. Přinutil jsem ji kleknout, vytáhl svůj ztopořený ocas a nekompromisně jí ho nacpal až do krku. Měla s tím sice trochu problém ze začátku, ale brzy se přizpůsobila. Po pár minutách jsem ho vytáhl, opřel ji o zeď a zarazil jí ho do pochvy až na doraz. Nekladla vůbec žádný odpor, zjevně už byla pěkně rozdělaná. Udělala se o půl minuty dřív než já do ní. Mlsně se ohlédla a čekala co bude. „Tobě se líbí, když se chlap ženský na nic neptá?“, zeptal jsem se jí. „Ráda bych si to zkusila“ šokovala mě obratem. „Jak to myslíš – zkusila?“ dožadoval jsem se odpovědi. „No tak jak tam stojí mám jednu radši než druhou. Ty je tam asi taky nechceš nechat jen tak stát, ne?“ prohlásila rozhodně.

Nechtěl jsem a hlavou mi začaly ubíhat rychlostí světla možnosti. Můžu ji tam dotáhnout a přidat ke společnosti u žebřin, ale zase mít pomocníka by mohla být sranda i inspirace. Tahle malá čubička by mohla být slušná sadistka. Hraje si s její bradavkou povídám: „Dělalo jsi to někdy s holkou?“. Bez váhání prohlásila že jo a že jí to vůbec není proti srsti. „Tak jo, pojď mi pro začátek pomoct s Naďou a pak uvidíme“.