Povídka „Na koleji 2. část“
Povídky na tomto webu mohou obsahovat popisy nekonsensuálních aktivit, násilí, dominance, submisivity a dalších BDSM praktik. Upozorňuji, že se jedná výhradně o fikci určenou k poškádlení fantazie dospělých osob, která reálně nikomu neubližuje. Rozhodně nemají sloužit ke schvalování násilí, nebo dokonce jeho podpoře. Reálné BDSM je vždy prováděno na základě dobrovolného souhlasu mezi dospělými osobami, které takové hrátky vzrušují a naplňují. Všechny postavy vystupující v povídkách jsou smyšlené a veškeré sexuální aktivity popisované v příbězích jsou prezentovány jako aktivity mezi dospělými osobami. Pokud máte problém pochopit rozdíl mezi fikcí a realitou, trpíte nenávistí k ženám (nebo komukoliv jinému), nebo nechápete důležitost konsenzu v těchto hrátkách, tak tyto stránky pro vás nejsou vhodné.
Povídka je pokračováním povídky Na koleji 1.
Od této příhody uběhl asi měsíc a půl a na našem pokoji se neudálo nic zvláštního. Ve škole mi to celkem šlo a na koleji jsem si plnila své povinnosti bez problémů. Je pravdou, že každé hlášení rozhlasu a výzva pro studenty k dostavení se do kanclu kol. rady doprovázelo u mě přijemné svrbení mezi nohama při vzpomínce na výprask Ivky, ale zárovenˇmrazení v zádech, co kdyby trest čekal mě. A měla jsem se dočkat už brzy…
Po jednom příjemném večírku na oslavu úspěšně složených zkoušek jsem se vracela na kolej, osprchovala se a padla společensky znavená do postele. Ale nespala jsem dlouho, když mě vzbudil nezvyklý rámus na chodbách. Někdo zapoměl vypnout sprchu a voda pomalu vytápěla koupelny. Po krátkém vzpamatování se jsem pochopitelně vytřela koupelny, a vrátila se do postele. Ivka s Lenkou mi jen stačily popřát dobrou noc a chlácholily mě, že se tak moc nestalo. Ale druhý den jsem už mazala do kanceláře kol. rady, kde mi Jana oznámila, abych v pátek v 19h byla na pokoji, že budu potrestána. Zbývající dva dny jsem prožila jak ve snách, obávajíce se pátku. jěště štěstí, že asponˇholky z pokoje byly večer v pátek pryč a nebudou toho svědkem. Oblékla jsem si na sebe bavlněné kalhotky, tmavé punčochové kalhoty a sukni, triko do pasu a pantofle a takto vyzbrojená, jsem čekala na příchod kol. rady. Chvíli po sedmé přišli. 3 kluci a Jana. V rukou vařečku a rákosku. Sedli si a Jana mi pokynula, abych začala. Svlékla jsem si sukni a jen v punčocháčích poprosila Janu o zasloužený trest. Jana se usmála a povídá, „jistě. tak poslouchej, nejprve dostaneš klasických 25 vařečkou od vybraného kluka, potom 5rákoskou ode mne. „
Podala jsem si vařečku a s prosbou o výprask ji předala jednomu z chlapců. Ten si ji vzal a přesunul se do středu místnosti, kde se pohodlně usadil na židli. Mě ještě čekalo rozhodnutí Jany o mé ochraně zadečku. S napětím čekám a snažím se očima hypnotizovat Janu, aby její palec ukázal směrem nahoru. A povedlo se, palec míří nahoru, ale s dodatkem, „ty punčocháče půjdou ke kolenům!“Rychle stahuji punčochy ke kolenům a cupitám směrem do středu místnosti. Zde si mě Petr, tak se jmenuje ten kluk z kol. rady, upravuje na svých kolenou. A už moje vystrčená zadnice, naštěstí v bílých bavlněných kalhotkách, trčí nahoru. Po malé pauzičce na ni přistává první rána vařečkou. Jen to mlaskne a pak už je slyšet jen svištění vařečky, mlasknutí mé prdelky a moje zatím tlumené sténání. Asi v polovině trestu si mě Petr znovu narovnal na svých kolenou a znovu donutil moji ted už rozpálenou zadnici trčet vysoko ke stropu. A opět dopadají rány na můj už určitě červený zadek, ale ted je doprovází mnohem hlasitější odezva z mých úst. Petr pravidelně střídá pravou a levou půlku mé zadnice, ani kalhotky mi už nepřipadají tak velkou ochranou jak na začátku. Ale to už dopadá poslední, 25. rána, já vstávám, s rukama na zadku a rudá v obličeji děkuji Petrovi za výprask. Po asi 5. min pauze, ve které jsem stála prostřed místnosti s punčochami u kolen, mi Jana pokynula, abych ji podala rákosku. Hned co jsem ji vzala do ruky, bylo mi jasné, že tou to bude bolet moc a moc. Jednou rukou si hladíc svůj zadeček, druhou předávám rákosku Janě. Ta povídá, „protože výprask rákoskou provedu sama, a ne nikdo z kluků, přesunˇMartino své kalhotky k punčocháčům. „Prosím, ne, ne na holou“, reaguji rychle. Ale Jana je neoblomná. Velice nerada a pomalu stahuji své kalhotky pod zadek. To se ale nelíbí Janě a rákoskou mi ukazuje, že musí až pod kolena. Znovu mířím do středu pokoje, kde se předkláním a můj nyní holý zadek je vystaven pohledům všech přítomných. Jana přechází za mě a zatím jen rákoskoulehce poklepává po mém chvějícím se zadku. Svist, celým tělem mi projela spalující bolest, napřímila jsem se a do očí mi hrkly slzy. Cítila jsem, jak mi nabíhá jelito na mé prdelce. Musela jsem zpátky do předklonu a záhy přibyly další jelita. Před poslední 5. ránou, když jsem stála v předklonu a vzlykajíc, se ozvalo zaklepání na dveře a než stačil kdokoliv zareagovat, vstoupil do pokoje spolužák Ondra. S očima navrch hlavy se zarazil, a fascinovaně sledoval moji nahou prdel. Jana ho požádala, aby opustil na chvíli pokoj, že jsme ještě neskončili. Ondra zamumlal omluvu a opustil pokoj, zatímco já měla z ostudy kabát. V tomto rozpoložení jsem obdržela poslední ránu, poděkovala za výprask a předsevzala si, že můj zadeček už kol. radě nedá šanci k výplatě.
A spolužák Ondra? Zanedlouho jsme spolu začali chodit…
Jak se vám článek líbil?
Kliknutím na hvězdičku povídku ohodnotíte
