Povídka “Na koleji 2. část”
Povídka je pokračováním povídky Na koleji 1.
Od této příhody uběhl asi měsíc a půl a na našem pokoji se neudálo nic zvláštního. Ve škole mi to celkem šlo a na koleji jsem si plnila své povinnosti bez problémů. Je pravdou, že každé hlášení rozhlasu a výzva pro studenty k dostavení se do kanclu kol. rady doprovázelo u mě přijemné svrbení mezi nohama při vzpomínce na výprask Ivky, ale zárovenˇmrazení v zádech, co kdyby trest čekal mě. A měla jsem se dočkat už brzy…
Po jednom příjemném večírku na oslavu úspěšně složených zkoušek jsem se vracela na kolej, osprchovala se a padla společensky znavená do postele. Ale nespala jsem dlouho, když mě vzbudil nezvyklý rámus na chodbách. Někdo zapoměl vypnout sprchu a voda pomalu vytápěla koupelny. Po krátkém vzpamatování se jsem pochopitelně vytřela koupelny, a vrátila se do postele. Ivka s Lenkou mi jen stačily popřát dobrou noc a chlácholily mě, že se tak moc nestalo. Ale druhý den jsem už mazala do kanceláře kol. rady, kde mi Jana oznámila, abych v pátek v 19h byla na pokoji, že budu potrestána. Zbývající dva dny jsem prožila jak ve snách, obávajíce se pátku. jěště štěstí, že asponˇholky z pokoje byly večer v pátek pryč a nebudou toho svědkem. Oblékla jsem si na sebe bavlněné kalhotky, tmavé punčochové kalhoty a sukni, triko do pasu a pantofle a takto vyzbrojená, jsem čekala na příchod kol. rady. Chvíli po sedmé přišli. 3 kluci a Jana. V rukou vařečku a rákosku. Sedli si a Jana mi pokynula, abych začala. Svlékla jsem si sukni a jen v punčocháčích poprosila Janu o zasloužený trest. Jana se usmála a povídá, “jistě. tak poslouchej, nejprve dostaneš klasických 25 vařečkou od vybraného kluka, potom 5rákoskou ode mne. “
Podala jsem si vařečku a s prosbou o výprask ji předala jednomu z chlapců. Ten si ji vzal a přesunul se do středu místnosti, kde se pohodlně usadil na židli. Mě ještě čekalo rozhodnutí Jany o mé ochraně zadečku. S napětím čekám a snažím se očima hypnotizovat Janu, aby její palec ukázal směrem nahoru. A povedlo se, palec míří nahoru, ale s dodatkem, “ty punčocháče půjdou ke kolenům!”Rychle stahuji punčochy ke kolenům a cupitám směrem do středu místnosti. Zde si mě Petr, tak se jmenuje ten kluk z kol. rady, upravuje na svých kolenou. A už moje vystrčená zadnice, naštěstí v bílých bavlněných kalhotkách, trčí nahoru. Po malé pauzičce na ni přistává první rána vařečkou. Jen to mlaskne a pak už je slyšet jen svištění vařečky, mlasknutí mé prdelky a moje zatím tlumené sténání. Asi v polovině trestu si mě Petr znovu narovnal na svých kolenou a znovu donutil moji ted už rozpálenou zadnici trčet vysoko ke stropu. A opět dopadají rány na můj už určitě červený zadek, ale ted je doprovází mnohem hlasitější odezva z mých úst. Petr pravidelně střídá pravou a levou půlku mé zadnice, ani kalhotky mi už nepřipadají tak velkou ochranou jak na začátku. Ale to už dopadá poslední, 25. rána, já vstávám, s rukama na zadku a rudá v obličeji děkuji Petrovi za výprask. Po asi 5. min pauze, ve které jsem stála prostřed místnosti s punčochami u kolen, mi Jana pokynula, abych ji podala rákosku. Hned co jsem ji vzala do ruky, bylo mi jasné, že tou to bude bolet moc a moc. Jednou rukou si hladíc svůj zadeček, druhou předávám rákosku Janě. Ta povídá, “protože výprask rákoskou provedu sama, a ne nikdo z kluků, přesunˇMartino své kalhotky k punčocháčům. “Prosím, ne, ne na holou”, reaguji rychle. Ale Jana je neoblomná. Velice nerada a pomalu stahuji své kalhotky pod zadek. To se ale nelíbí Janě a rákoskou mi ukazuje, že musí až pod kolena. Znovu mířím do středu pokoje, kde se předkláním a můj nyní holý zadek je vystaven pohledům všech přítomných. Jana přechází za mě a zatím jen rákoskoulehce poklepává po mém chvějícím se zadku. Svist, celým tělem mi projela spalující bolest, napřímila jsem se a do očí mi hrkly slzy. Cítila jsem, jak mi nabíhá jelito na mé prdelce. Musela jsem zpátky do předklonu a záhy přibyly další jelita. Před poslední 5. ránou, když jsem stála v předklonu a vzlykajíc, se ozvalo zaklepání na dveře a než stačil kdokoliv zareagovat, vstoupil do pokoje spolužák Ondra. S očima navrch hlavy se zarazil, a fascinovaně sledoval moji nahou prdel. Jana ho požádala, aby opustil na chvíli pokoj, že jsme ještě neskončili. Ondra zamumlal omluvu a opustil pokoj, zatímco já měla z ostudy kabát. V tomto rozpoložení jsem obdržela poslední ránu, poděkovala za výprask a předsevzala si, že můj zadeček už kol. radě nedá šanci k výplatě.
A spolužák Ondra? Zanedlouho jsme spolu začali chodit…
Jak se vám článek líbil?
Kliknutím na hvězdičku povídku ohodnotíte
