| | |

Povídka “Krev a mléko”

Mladá paní Michaele Bouletová byla skutečně žena, jak se říká, krev a mléko. Bydlela se svou matkou a se svým šestiměsíčním synkem v malém městečku na jihu Francie. Bohužel byla zrovna válka a její muž, jakožto aktivní odpůrce reřimu, byl nucen spolu se svými přáteli přejít do ilegality a skrývat se před Gestapem. Ve své ženě měl ale vydatnou pomocnici, informátorku a spojku. Michaele bylo nedávno pětadvacet let a byla skutečně nádherná. Stosedmdesát centimetrů vysoká blondýnka s neuvěřitelně nádhernýma dlouhýma štíhlýma nohama, útlým pasem a krásným svůdným zadečkem. Co bylo ale na ní k nepřehlédnutí, byla její ňadra. Dávno předtím, než byla Michaele těhotná, měla opravdu výstavní čtverky, ale teď, protože stále ještě kojila a měla pořád strašně moc mléka, pyšnila se pořádnými šestkami. Protože bylo pondělí odpoledne, chystala se Michaele na procházku se svým synkem k nedalekému kostelíku, kde měla v úmyslu, jako pokaždé, ukrýt ve zpovědnici lístek s aktuální situací ve městě pro svého muže. Lístek už ležel bezpečně ukrytý v její malé kabelce. Protože jaro už bylo v plném proudu, byla mladá žena na procházku oblečena pouze v bílé halence bez rukávů, černé úzké sukni těsně nad kolena a protože bylo teprve jaro, natáhla si na své dlouhé nohy samonosné punčochy tělové barvy a vklouzla do elegantních černých lodiček na vysokém podpadku. Přes rameno si přehodila kabelku, do náruče vzala svého malého synka, rozloučila se s matkou a vydala se chodbou ke dveřím, kde měla kočárek. Vtom ode dveří zazněl zvonek. Michaele podala dítě matce a šla otevřít. Když uviděla návštěvníky,zastavilo se jí srdce a v tu chvíli věděla, že už nic nebude jako dřív. Ve dveřích stáli dva muži v dlouhých černých baloňácích a jeden z nich držel v ruce odznak s hákovým křížem. „Nepozvete nás dál, paní Bouletová?“ pronesl jízlivě ten starší a než se nebohá žena zmohla na slovo, byli oba v chodbě a pečlivě za sebou zavřeli dveře a zamkli na dva západy.

„Co…co po mně chcete?“ pronesla mladá žena třesoucím se hlasem. „Jenom si trochu popovídáme, co říkáte?“ pronesl ledově ten starší a pokynul svému kolegovi, který ihned odvedl strachem zkoprnělou matku s dítětem v náručí do ložnice, kde ji postavil k postýlce a jednu ruku jí policejními pouty připoutal k postýlce. Potom za sebou pečlivě zavřel dveře a vrátil se na chodbu. Společně pak odvedli strachem úplně paralyzovanou Michaele do kuchyně a opět za sebou pečlivě zavřeli dveře. Nebohé ženě mezitím v mysli proběhl celý její život. I když věděla, že tahle chvíle může někdy přijít, tajně doufala, že se to nikdy nestane. Věděla, že nikdy svého muže nesmí prozradit, nevěděla však, jak dalece dokáže snést utrpení a bolest při různých výslechových metodách Gestapa a nevěděla také, jak se vyrovná s ponižováním, které by ji jistě při tom jako ženu čekalo. Ale třeba nic nevědí, třeba jdou naslepo,utěšovala se v duchu. „Vidím, že nám toho budete muset povědět opravdu hodně.“ řekl náhle ten starší muž a Michaele ssebou trhla, jak ji vytrhl z jejího rozjímání. Současně uviděla v jeho ruce ten osudný papírek, který měla nachystaný pro svého muže a obsah své kabelky vysypaný na kuchyňském stole. Podlomila se jí kolena a musela se zachytit kuchyňské linky, aby neomdlela. To už ale ten starší stál před ní, prstem jí zvedl bradu,upřeně se jí díval do očí a řekl: „Chci slyšet všechno, co víš, kočičko!“ „Ale já…já nic nevím, prosím nechte mě, prosím.“ šeptala Michaele.

„Svlékni se tedy do půl pasu, samičko.“ poručil ten starší,“halenku a podprdu si přehoď přes židli a uvař nám kávu, prosím.“ Proboha, zděsila se Michaele,to se mám před nimi svléknout a ukázat jim své mlékem nalité prsy? „To nikdy neudělám!“ vykřikla pevně žena. Tři prudké facky ji ale donutily změnit názor. Otočila se tedy k oběma mužům zády,rozepla si halenku a pomalu si ji svlékla. Sáhla si mezi košíčky své mateřské podprsenky,rozepla ji a pomalu stáhla z ňader. „Otočit !“ zavelel nacista. Rudá studem a se slzami v očích se ponižovaná žena otočila s rukama křížem přes svá obrovská ňadra. „Ruce za záda,rychle!“ zazněl povel. Poslechla. Stála teď téměř v pozoru do půl pasu nahá před dvěma sedícími chlapy, kteří fascinovaně pozorovali její obrovské nahé mlékem k prasknutí nalité cecky s obrovskými tmavými prsními dvorci a strachem ztuhlými červenými bradavkami, tlustými jako palec. Chtělo se jí hanbou umřít. Když se dost pokochali její nahotou a ponížením, musela jim uvařit každému kávu. Když před ně postavila kouřící šálky, ponížení pokračovalo. Nacista ukázal na svůj hrnek a pak na ženina prsa a s výmluvným gestem řekl:“Mléko prosím“. Ubohá žena se chtěla vzepřít, ale včas se zarazila, se slzami v očích si oběma rukama objala levý prs, naklonila se nad hrnek a odstříkla trochu mléka do kávy. Totéž opakovala u druhého hrnku s druhým prsem. Už dlouho nekojila a mléko z ní doslova stříkalo proudem. Druhý nacista, který doposud pouze fascinovaně pozoroval ženiny nahé cecky, se najednou prudce vymrštil dopředu a se slovy „To už nevydržím!“ se vrhl na polonahou ženu,rukama jí sevřel kozy jako do kleští,až mléko stříkalo všude kolem, za jejího bolestivého řevu ji povalil na zem,vyhrnul jí sukni až k pasu, serval z ní kalhotky a brutálně ubohou ženu znásilnil. Když se do ní vystříkal, nalehl na ni i druhý nacista, vsunul ji svůj úd do pochvy až na doraz a do rukou uchopil oba ženiny prsy a zatímco druhý nacista držel její ruce nad hlavou,první jí cecíky pevně stiskl a začal jí vymačkávat mléko.Michaele řvala bolestí až ztrácela hlas.“Kde je tvůj muž,kurvo?!…Mluv !“ „Nevím….bože…dost…néééééééé….áááách!“ řvala žena hroznou bolestí. „Jak myslíš,ty čubko!“ křičel nacista a brutálně začal nebohou ženu zubama kousat do jejích stříkajících prsních bradavek až se její mléko začalo mísit s krví. Současně se začal v ženě pohybovat a za chvíli se do ní za strašného řevu udělal.

Potom oba nacisti nebohou polomrtvou ženu posadili na židli a kroucením bradavkami ji přivedli zase k plnému vědomí. Když však i nadále odmítala cokoli o svém muži prozradit,musela si stoupnout,nacisté ji dovolili,aby si oblékla halenku, ovšem bez podprsenky,mohla si narovnat sukni,ovšem bez kalhotek a mohla si popravit silonky a obout lodičky,které se jí vyzuly při tom brutálním znásilnění. Potom ji spoutali ruce pouty za zády a odvedli do auta. Michaele věděla, že ji vezou do místního vězení, kde bude potřebovat daleko více síly k tomu, aby vydržela to mučení, týrání a ponižování, které si na ni její vyšetřovatelé jistě připraví. Cesta autem do vězení Gestapa trvala asi patnáct minut. Michaele seděla na zadním sedadle s rukama spoutanýma za zády a měla hrozný strach z toho, co přijde. Připadala si strašně bezbranná a ponížená. Jelikož si po tom strašném znásilnění ve svém bytě nesměla obléknout podprsenku, její naběhlé a zkrvavené prsní bradavky se zřetelně rýsovaly pod tenkou látkou její bílé halenky a v místech, kde se její bradavky otíraly o látku, prosakovala přes halenku její krev smíchaná s mateřským mlékem. Strašné pro ni bylo také to, že byla bez kalhotek a pod sukní cítila, jak z její lasturky vytéká lepkavé semeno nacistů a pomalu jí stéká na stehna a na zadek. Oba nacisté mlčeli a nebohé ženy si nevšímali. Mladší z nich řídil a starší seděl vedle spoutané Michaelle a pozorně si pročítal zprávu, kterou už Michaelle nestihla doručit svému muži. Když auto zastavilo na nádvoří věznice, oba vojáci vystoupili a vytáhli ven i strachem ztuhlou ženu. Popadli ji každý za jednu paži a vedli ji mezi sebou přes nádvoří do budovy. A tady pokračovalo její ponížení. Nádvoří bylo plné vojáků, kteří chodili sem a tam a bezostyšně se dívali, jak dva nacisti vedou nádhernou blonďatou dlouhonohou kozatou zajatkyni a na očích jim bylo vidět, jak by chtěli být při tom, až bude ta ceckatá samička vyslýchána a mučena. Konečně vešli do budovy a vystoupali po schodech do druhého patra. Zastavili u dveří s nápisem „VELITEL“ a ten starší řekl: „Počkej tady s tou čubkou, já zatím seznámím velitele se situací.“. Potom zaklepal na dveře a vešel dovnitř. Michaelle stála s hlavou skloněnou a dívala se do země. Po chvíli ucítila, jak ji nacista uchopil za bradu, zvedl jí hlavu a donutil ji dívat se do jeho obličeje. Slyšela, jak potichu říká: „Už se zase nalévají, co?“ „Prosím?“, nechápala. „Tvoje cecky, přece. Už jsou zase určitě plné mléka. Kojila bys, co? Ale neboj se, my ti už od toho mléka pomůžeme, chachacha.“ Smál se voják a oběma rukama nebohé spoutané ženě její plné těžké prsy prohnětl přes její tenkou halenku. Michaelle sténala bolestí a ponížením a její modré oči byly zalité slzami. Bylo to strašné pomyšlení, že jí může provádět cokoli, co si jen usmyslí. Halenku měla na hrudi promáčenou od mléka a celá se zpotila, když konečně ty jeho odporné ruce opustily to měkkoučké maso jejích hebkých ňader. Panebože, aspoň, že jí ty prsy nevytáhl ven z halenky, to by asi umřela hanbou. Když se dveře otevřely, žena sebou leknutím trhla, ale než se vzpamatovala, byla vstrčena do místnosti, kam za ní vešli i oba vojáci a pečlivě za sebou zavřeli dveře. Vystrašená žena se bojácně rozhlédla kolem sebe. Stála s rukama spoutanýma za zády uprostřed místnosti asi čtyři krát pět metrů, přímo naproti ní stál těžký dubový stůl, za kterým seděl voják, asi velitel, a chlípně si ji prohlížel od hlavy až k patě svýma krutýma chladnýma očima. Mezi hromadou papírů na jeho stole zahlédla Michaelle také ten osudný dopis, který psala svému muži a který nestihla předat.

„Pojď blíž ke stolu, ty hrdinko.“ Prohlásil velitel posměšným hlasem, ze kterého přeběhl ubohé mladé ženě mráz po zádech. „Prý nám něco tajíš.“ Pokračoval stejným hlasem, když spoutaná žena přistoupila na krok před jeho stůl. Michaelle mlčela a se sklopenou hlavou pozorovala špičky svých lodiček. Nacista vstal, obešel stůl, sebral z něj ten její dopis a předstoupil těsně k Michaelle. „Psala jsi to ty, samičko, co?“zeptal se a pozoroval její obličej. Žena mu pohled opětovala a pak jen vzdorovitě odvrátila hlavu.“Vyzuj si boty, prosím, budu se tě ptát ještě jednou.“ pronesl sladkým hlasem velitel. Když žena neposlechla, přistoupil k ní zezadu jeden z jejích předchozích mučitelů, rukama jí chlípně sjel po jejích lýtkách, obepnutých jemnými punčochami, až ke kotníkům a potom jí vyzul napřed jednu a pak i druhou lodičku. Na světlo tak vystoupila ženina něžná chodidla s malými prstíky a červeně nalakovanými nehty. „Zeptám se tě znovu, čubko, psalas ten dopis?“ řekl velitel a současně přišlápl svýma těžkýma okovanýma botama ženiny nahé prsty na nohou. „Ááááách, ou, oooch, prosííím, nééééé, dóóóóst, prosííím, to bóóólííí, sténala Michaelle, ale nacista se na jejích ubohých nohou vší silou pohupoval, až mučená žena přepadla dozadu a sklátila se na zem. Bolestivě dopadla na své spoutané ruce a zůstala ležet. Ještě než se stačila vzpamatovat z bolestivého pádu, byla tažením za vlasy donucena se zase postavit. Sotva se držela na svých ztýraných nohou, když zaslechla rozkaz: „Pověste ji za ruce ke stropu, čubku.Trochu přitvrdíme!“ Ihned cítila, jak jí jeden z nacistů rozepl vzadu pouta, aby jí jimi ale vzápětí spoutal její útlá zápěstí vepředu před tělem. Druhý odněkud vytáhl dlouhý silný provaz a protáhl do okem ve stropě přímo nad ženinou hlavou. Jeden konec provazu připevnil k jejím poutům a za druhý začal ihned tahat, takže nebohá zajatkyně byla nucena zvedat své ruce nahoru nad hlavu. Nacista přestal tahat teprve tehdy, až nebohá žena stála pouze na špičkách svých vypnutých dlouhých štíhlých nohou. Pouta se jí bolestivě zarývala do zápěstí, ale ulevit si nemohla. Hleděla přímo před sebe, tiše sténala a oči měla zalité slzami bolesti a ponížení. Halenka se jí vykasala ze sukně a protože stála napnutá, také její černá krátká sukně byla zvednutá a odhalovala lemy jejích samonosných silonek tělové barvy. To již ale stál velitel těsně před ní, v ruce zase ten dopis a sladce se zeptal: „Tak znovu, psala jsi ten dopis, čubičko, nebo ne?“ Michaelle mlčela a dívala se do země. „Dobře, počkáme, já mám času dost.“ prohlásil tiše velitel a pokračoval: „Doslechl jsem se, že ještě kojíš, tak já se zatím podívám, čím to děláš, ano, samičko?“ prohlásil slizkým hlasem ten hnusák a začal pomalu obřadně nebohé bezbranné ženě rozepínat vepředu její bílou halenku. Michaelle se na něho prosebně dívala a tichým hlasem prosila: „Prosím, prosím vás, nedělejte mi to, nesvlékejte mě, prosím, já…já se stydím..prosím, óch.“ Než to ovšem dořekla, měl nacista její chvějící se, vypjaté, těžké, mlékem k prasknutí nalité prsy ve svých chlípných rukou a zatím kupodivu jemně, skoro něžně, si s něma pohrával. Laskal je, prstama kroužil po jejích velkých, nyní zimou a strachem stažených, prsních dvorcích, kolem jejích ztopořených rudých bradavek a současně jí šeptal do ucha: „Tak co, psala jsi ten dopis, ty ceckatá mrdno, co?“ Když se, kromě sténání a proseb o ukončení takového ponižování, nedozvěděl žádnou odpověď, rozhodl se, že bude muset trochu přitvrdit a k současnému ženinu ponižování bude muset přidat patřičnou dávku pořádné bolesti, a donutit tak tu hrdou Francouzku ke spolupráci. Současně také cítil při pohledu na tu nádhernou štíhlou polonahou dlouhonohou ceckatou plavovlásku nesnesitelný tlak v rozkroku a rozhodl se, že až přijde čas, tak mu ta žena od toho napětí bude muset pomoci. Teď ale ještě ne, nejdříve práce, potom zábava. S touto myšlenkou opustil nacista ženiny heboučké cecíky, sáhl jí oběma rukama zezadu na její sametová stehna a za jejího úpěnlivého sténání jí pomalu vyhrnul její černou sukni až do pasu. Překvapeně hvízdl, když při pohledu na její rozkrok, místo kalhotek, spatřil dokonale upravený trojúhelník blonďatých chloupků, ze kterých vystupovala částečně odhalená štěrbinka její kundičky. I když nebohá žena tiskla svá dlouhá štíhlá stehna křečovitě k sobě, nedokázala zabránit tomu, aby ten sviňák tu její holou lasturku důkladně svýma hrubýma rukama neprohnětl. Michaelle pouze bolestně sténala a v duchu se modlila, aby to strašné ponižování její ženské důstojnosti už konečně skončilo. Po několika nekonečně dlouhých minutách konečně nacista vytáhl ty své hrubé prsty z její nyní už dosti roztažené pičky a nechal třesoucí se ženu trochu vydechnout. Michaelle, rudá studem, lapala po dechu, tiše sténala a z očí jí tekly slzy zoufalství a ponížení.

Velitele ale tato jeho činnost a to nádherné bezmocné nahé tělo jeho zajatkyně natolik vzrušily, že aby tu krásnou ženu mohl dále mučit, musel ji nejdříve pořádně vymrdat, aby se vystříkal natolik, aby nad jeho chtíčem zase zvítězilo chladné uvažování o průběhu výslechu. Proto od visící polonahé ženy odstoupil a hned poručil svým dvěma vojákům: „Sundejte tu děvku na zem, vyslečte ji dohana a připravte mi ji ke stolu!“ Vojáci ihned přiběhli, a protože u výslechu žen byli v jeho kanceláři docela často, věděli přesně, co mají dělat. Než se Michaelle vzpamatovala, byla spuštěna na podlahu, hrubě svlečena donaha a pouze v punčochách přitlačena zadkem ke stolu. Kolem každého kotníku jí omotali provaz, její dlouhé nohy jí hrubě roztáhli od sebe a každou pevně přivázali k nohám od stolu. Potom jeden z nich obešel stůl a strachem úplně ochromenou nahou ženu si přitáhl a zády ji položil na chladnou desku stolu. Ruce jí zvedl nad hlavu, znovu spoutal policejními pouty a provazem přivázal za ženinou hlavou ke stolu. Pro vojáky to byl opravdu nádherný pohled. Na stole ležela spoutaná krásná nahá mladá žena, dlouhé štíhlé nohy v jemných tělových silonových punčochách doširoka roztažené, mezi jejími hebkými stehny se vypínala její studánka rozkoše, již částečně rozevřená a její mlékem nalité obrovské cecky rozleté do stran a z nich trčící velké červené bradavky, tvrdé jako kámen. Prostě pastva pro chlípné mužské oči. Ale to již stál velitel mezi doširoka roztaženými stehny nebohé zajatkyně a rukou si pohrával se svým na kámen tvrdým čurákem a než si to ubohá Michaelle uvědomila, měla ho v sobě až po koule. Nelidsky vykřikla a pak už jen sténala a vzdychala, jak musela snášet to brutální znásilňování. Rytmicky přirážel a současně jí rukama hrubě hnětl její citlivé mlékem nalité cecíky, až se konečně za strašného řevu do nebohé ženy udělal a naplnil tak její těsnou kundičku svým lepkavým semenem. Ještě chvíli v ní setrval a pak ho z ní vytáhl, rukou ji její lasturku popleskal, odstoupil od ní, otočil se ke svým pochopům a řekl: „Připravte mi tu kurvu k výslechu !“ Michaelle nevěřila svým uším a zoufale přemýšlela, co horšího se jí ještě může stát…

Než se ubohá žena vzpamatovala z toho šíleného znásilnění, cítila, že jí někdo povoluje provazy na rukou i nohou a rozepíná pouta na zápěstích. Po chvíli byla volná. Ihned dala nohy k sobě a ruce si položila křížem přes svá nahá ňadra, vstát ze stolu se však neodvážila. To se již ale místností rozlehl velitelův hlas: „Neválej se mi tady po stole, ty jedna kozatá kurvo, hned zvedni tu svojí holou prdel a postav se před stůl !“ Nahá žena se ihned zvedla ze stolu, postavila se na nohy a předstoupila před velitelův stůl. Levou ruku si položila napříč přes bradavky a pravou si zakryla klín. Cítila, jak jí nacistovo semeno pomalu vytéká z lasturky a teče jí po stehnech. Dlouho se nic nedělo. Velitel si sedl za stůl, četl si nějaké spisy a oba vojáci stáli vzadu u zdi a bezostyšně si ji prohlíželi. Hanbou jí bylo na umření, ale neodvažovala se pohnout. Po několika dlouhých minutách zvedl velitel oči od papírů na stole a ledovým pohledem sjel stojící nahou zajatkyni od hlavy až k patě. „Chci vědět, komu jsi ten vzkaz měla předat,samičko, a chci to vědět teď hned !“ „Tak budeš mluvit nebo ne, děvko?!“ Nahá žena jen odvrátila pohled stranou a mlčela. „Dobrá, jak chceš, ty tvrdohlavá ceckatá mrcho!“, řekl velitel a obrátil se na vojáky, kteří mu asistovali při výslechu: „Přivažte tu kurvu k židli, ale pořádně, ať se nemůže ani pohnout, ruce jí spoutejte vzadu za opěradlem a stáhněte jí je i nad lokty, ať má ty svoje velké melouny pořádně vystrčené dopředu, nohy jí ohněte dozadu a za kotníky jí je přivažte k zadním nohám židle. Přivažte jí provazem taky stehna k židli a břicho k opěradlu. A všechny provazy pořádně utáhnout, ať se ta čubka nemůže ani pohnout!“ Když to Michaelle slyšela, začala se panicky otáčet, ale to již byla neurvale vtlačena do bytelné dřevěné židle a během chvilky spoutaná tak pevně, že se opravdu nemohla ani hnout. „Přisuňte mi ji těsně ke stolu tak, ať má ty svoje nalité kozy na desce stolu!“ Tento rozkaz vyvolal v Michaelle ty nejhorší obavy a tak když byla přisunuta těsně ke stolu, její nahé prsy byly podebrány jedním z vojáků a pak s plesknutím pohozeny na chladnou desku stolu, začala nebohá nahá spoutaná žena prosit velitele, aby ji nemučil a nepůsobil jí bolest. „Ale jistě, kočičko“, prohlásil nacista, sebral ze stolu ten proklatý dopis a položil ho na ženina nahá velká ňadra „ty víš, co chci slyšet. Tak mluv a za chvíli budeš volná a budeš se moci i obléknout, i když nahé ti to sluší víc, cha cha cha.“ smál se velitel a čekal na ženinu reakci. Ta jen bezmocně odvrátila hlavu a z modrých očí jí vytryskly slzy. „Jak chceš“, prohlásil velitel a sundal jí z cecíků dopis. „Začneme!“ Michaelle strachem rozšířenýma očima sledovala, jak se velitel zvedl ze židle, chvíli se přehraboval v plechové skříni v rohu místnosti, aby se vrátil ke stolu s dvouplotýnkovým elektrickým vařičem v ruce. Nahé ženě ta hrůza došla teprve tehdy, když nacista podebral rukou obě ženiny nahé kozičky, podstrčil jí pod ně vařič a zase jí je spustil tak, že každý prs ležel svou nejcitlivější spodní stranou na jedné plotýnce vařiče. Michaelle jen nevěřícně kroutila hlavou a potichu prosila: „Ne..ne..ne..to nemůžete..prosím…to ne…nedělejte mi to …prosím. Nacista se jen ušklíbl a neuniklo mu, že se nebohé ženě tím strachem z mučení stáhly její hnědé prsní dvorce a bradavky jí ztvrdly na kámen a vyzývavě trčely z jejích nahých cecků dopředu. Zase na ni dostával chuť. Teď ale ne, na to bude čas později.

Při pohledu na ženiny ztopořené prsní bradavky dostal nacista ještě jeden nápad, jak zostřit výslech té vzpurné francouzské ženy, která ho současně tak silně sexuálně vzrušovala, proto sáhl rukou do horní zásuvky svého stolu a vytáhl polní telefon s klikou, z něhož vedly dva dráty, zakončené zubatými svorkami s velice silnou pružinou. Telefon postavil doprostřed stolu, přistoupil ze strany k nahé spoutané zajatkyni, uchopil mezi palec a ukazováček pravé ruky ženinu nalitou prsní bradavku a začal jí s ní kroutit a drtit ji mezi prsty. Michaelle začala bolestí sténat a kňučet, ale opravdu křičet začala až, když se jí do její citlivé bradavky zakousla ostrá zubatá kovová svorka, která způsobila, že kromě nesnesitelné bolesti, začala z ženiny bradavky kapat krev a také její mléko, kterého už zase měla nadbytek a při manipulaci s jejím prsem se snažilo dostat ven. Za chvíli stejný osud potkal také její druhý cecek. Velitel počkal pár minut, až si žena trochu zvykla na tu hroznou bolest a až se její křik změnil v tlumené sténání, a pak sáhl ještě jednou do stolu a vytáhl poslední mučící nástroj, a tím byla asi metr dlouhá tenká pružná rákoska. „Tak, kočičko, máš poslední možnost, abys mi řekla, co chci vědět. Potom už to bude jenom bolet..“ prohlásil velitel a pohodlně se usadil za stůl naproti vyslýchané nahé mladé ženě. Ta však jenom tiše sténala s hlavou otočenou na stranu. „Dobrá, začneme.“ Řekl nacista a zapojil zástrčku vařiče do zásuvky ve zdi. „Pro začátek si trochu přihřejeme to mléko, kterého máš plné cecky, samičko.“ prohlásil a na vařiči nastavil první stupeň. Pak se pohodlně rozvalil v křesle a pozoroval mladou ženu, jak se strachem v očích očekává příchod strašné bolesti. A skutečně, plotýnky, které nejdříve ženu na spodní straně jejích nahých ňader spíše studily, se pomalu začaly zahřívat, potom najednou už byly horké a začaly nebohou ženu na jemné citlivé kůžičce jejích cecíků nesnesitelně pálit. Mučená žena začala přerývaně dýchat, kousala se do rtů, protože nechtěla svému mučiteli působit potěšení svým křikem, jak se ale teplota plotýnek stále zvyšovala, začaly nebohé ženě unikat ze rtů první vzdechy a steny a po chvíli i první výkřiky bolesti. Začala křičet a prosit toho hnusného chlapa, aby se slitoval a dal ten vařič pryč zpod jejích koziček. Současně sebou začala smýkat na židli v marné snaze dostat své nahé prsy z dosahu horkých plotýnek. Dosáhla však jenom toho, že se jí nahá ňadra převalovala po plotýnkách a bolest se tak zdála ještě větší. Nebohá žena byla tak ponořena do vlastní bolesti, že ani nepostřehla, jak nacista položil ruku na kliku induktoru a začal s ní pomalu otáčet. Úplně ztuhla, když pocítila ve svých nahých pálených ňadrech další druh bolesti. Nejprve cítila mravenčení v sevřených bradavkách a uvědomila si, že jí ještě více ztvrdly a naběhly. Potom jí začal procházející proud jejími prsy škubat v hrozných křečích. To již Michaelle řvala nepřetržitě, smýkala sebou na židli tak, že oba vojáci, kteří zatím jenom přihlíželi jejímu mučení, museli každý z jedné strany držet židli, aby se s ní nebohá žena nepřevrhla. Když pak velitel vstal, stoupl si k nebohé ženě z boku a začal ji švihat shora rákoskou po jejích týraných cecíkách, Michaelle za nelidského řevu konečně omdlela.

Když přišla Michaelle k sobě, uvědomila si, že je celá mokrá a je jí strašná zima. Nechápavě se rozhlédla kolem sebe a zjistila, že leží úplně nahá na studené vykachlíkované podlaze v nějaké umývárně a seshora na ni teče ze sprchy ledová voda. Instinktivně si zkřížila ruce přes svá nahá ňadra a tlumeně zaúpěla, když jí prudká bolest připomněla, co jí s nimi její vyšetřovatelé prováděli. „Á, paninka se nám konečně probrala“ zaslechla Michaelle nad sebou a když zvedla hlavu, uviděla před sebou ty dva vojáky, kteří ji doma zatkli. „Neválej se nám tady, zvedni se a pořádně se celá umyj. Mýdlo máš tady. My na tebe dohlédneme, jestli se myješ pořádně.“ Nebohá nahá žena se s námahou zvedla a s drkotajícími zuby se otočila k vojákům zády a začala se mydlit. Samozřejmě, že jí to neprošlo. Záda nebylo to, co její mučitele na jejím těle zajímalo nejvíce. „Otoč se, samičko a předveď nám své pumlíčky a tu svoji broskvičku“ řekl jeden z nich a aby dodal svým slovům na důrazu, švihl promrzlou nahou ženu rákoskou přes její skvostný holý zadek. Michaelle zařvala bolestí a s odporem se pomalu otočila čelem ke svým tyranům. Ti se zalíbením pozorovali, jak se před nimi umývá nahá mladá žena s dlouhýma štíhlýma nohama a s kozama jak melouny. Michaelle si uvědomovala, jak asi její nahá prsa vypadají. Seshora pokryté krvavými pruhy od rákosky, zespodu rudé od pálení vařičem, prsní dvorce zvrásněné a stažené zimou a bradavky naběhlé zimou a mučením elektrickým proudem a tvrdé jako kámen. Opatrně si je omyla a pokračovala přes břicho ke svým dlouhým nohám. „Pořádně si umyj pipku, při výslechu jsi se pochcala“ pronesl se smíchem jeden z vojáků. Žena jen vzdychla a namydlenou rukou si zajela do rozkroku. Když byla hotová, chtěla vystoupit z ledové sprchy, ale vojáci jí zastoupili cestu a ten starší řekl: „Ven z té sprchy se dostaneš jenom tehdy, když nám oběma vykouříš ptáka.“ „Nikdy!“ vykřikla žena zhnuseně a jednou rukou si zakryla klín a druhou bradavky. „Ale ano, a ještě nás o to poprosíš“, řekl medovým hlasem ten starší voják, přistoupil k polozmrzlé nahé ženě, zkroutil jí ruce za zády a nasadil jí na ně pouta, jejichž řetízek provlekl okem ve zdi, takže nahá Michaelle byla nucena stát čelem k vojákům s vypjatými ňadry. Druhý nacista potom pustil sprchu s ledovou vodou naplno, takže voda ani nestačila odtékat a ubohá žena měla tak svá půvabná chodidla s rudě nalakovanými nehty až po kotníky v ledové vodě. Zuby jí cvakaly strašnou zimou a uvědomovala si, že načíná modrat. Po chvíli to vzdala a poprosila. Nacista se usmál a dívku zbavil pout. Ledová voda jí ale tekla na záda ještě po celou dobu té ponižující procedury, kdy si žena musela kleknout na zem, postupně každému z nich rozepnout poklopec, vytáhnout mu z něj jeho polotuhý úd, vzít jej do úst, vykouřit, všechno semeno spolykat, jazykem ho dočista olízat, schovat do kalhot a zapnout poklopec. Bylo jí na zvracení, ale konečně mohla vystoupit ze sprchy, zahalit se do ručníku a posadit se na židli uprostřed místnosti. Všimla si, že přes opěradlo židle je přehozeno její oblečení, dokonce i její punčochy, které jí museli svléknout z nohou, když byla v bezvědomí. Vedle židle byly dokonce i její lodičky. I když jí byla strašná zima na nohy, neodvážila se obout. „Tak, mladá paní, nechcete nám teď třeba něco povědět o vašem muži?“ zeptal se starší z vojáků sladkým hlasem, stoupl si zezadu za židli, na které seděla polonahá promrzlá žena a začal se prstama prohrabovat v jejích dlouhých blonďatých vlasech. Žena jen smutně zavrtěla hlavou a z očí jí vytryskly slzy. Strašně se bála dalšího mučení, další bolesti a ponižování, ale věděla, že svého muže nesmí zradit. „Dobrá, jak myslíš, kočičko, teď se teda oblékni a pak půjdeme o patro níž, kde máme takovou pěknou místnost, kde provádíme pohovory s takovými zatvrzelými čubičkami, jako jsi ty.“ Michaelle jen vzdychla, vstala ze židle, odevzdaně si spustila ručník z těla a už poněkolikáté poskytla nacistům pohled na své nádherné nahé tělo. Natáhla si punčochy, oblékla halenku a sukni, spodní prádlo pochopitelně neměla a vklouzla do lodiček. Pořád se třásla zimou a také strachem, protože jí bylo jasné, co mysleli tím pohovorem. Když byla oblečená, spoutali jí ruce za zády, každý ji chytil pod jednu paži a vyvedli ji na chodbu. Zase musela snášet ty strašné chlípné pohledy, kterými ji kolemjdoucí vojáci úplně svlékali a Michaelle si uvědomila, že kdyby kdokoli z nich jí chtěl třeba prohmatat prs nebo zakroutit bradavkou, pravděpodobně by mohl a ona by proti tomu nemohla dělat vůbec nic. Z toho pomyšlení se jí udělalo úplně nevolno. Po schodech sestoupili o patro níž a pokračovali chodbou až k posledním dveřím. Z některých dveří, které míjeli, zaslechla Michaelle nářek, sténání a prosby a až asi na jednu výjimku byly pronášeny ženským hlasem. Michaelle se otřásla hrůzou. Ale to již stáli u posledních dveří a než se ubohá žena vzpamatovala, vešli všichni tři dovnitř. Už když se Michaelle letmo rozhlédla kolem, viděla, že ji tady nic dobrého nečeká. Stála v místnosti asi čtyři krát pět metrů bez oken s betonovou podlahou, u jedné zdi stál dubový stůl a za ním židle, u druhé zdi velký těžký stůl se spoustou pout a řemenů a v rohu stál od země až po strop tenký dřevěný hladký sloup. Na zdech visely různé bicí nástroje jako kabely, pruty, rákosky a biče. Taky spousta provazů a kovových pout. Také ze stropu visely různé háky, pouta, řetězy a provazy. Než se stačila ubohá žena pořádně rozhlédnout, dveře se otevřely a do místnosti vstoupil velitel, který jí tak mučil na prsou nahoře v kanceláři a za ním vešel asi padesátiletý statný muž v rozepnuté košili s vyhrnutými rukávy a s úplně holou hlavou. „Panebože, tak to je jistě můj další mučitel“ pomyslela si Michaelle a znovu se jí udělalo nevolno.

Velitel se posadil za stůl a jeden z vojáků přivedl ženu doprostřed místnosti a rozepl jí pouta. Potom se posadil spolu se svým kolegou i s holohlavým chlapem ke zdi na židli. „Tak, paní Bouletová, budeme pokračovat v našem rozhovoru, který jsme u mě v kanceláři nedokončili“ prohlásil velitel a rozložil si po stole nějaké papíry, mezi nimiž žena zahlédla zase ten proklatý dopis, který psala svému muži. „Nevzpomněla jste si od našeho posledního rozhovoru na něco, co by jste mi chtěla sdělit?“ „Nemám vám co říct“ odpověděla Michaelle pevně a vzdorovitě se na velitele podívala. Sama nevěděla, kde se v ní vzalo tolik odvahy. V ústech stále cítila sperma těch dvou vojáků a v prsou cítila nesnesitelný tlak, jak se jí zase nalévaly mlékem. Potřebovala by kojit, ale věděla, že místo toho bude nejspíš trpět. „Dobře, jak myslíte“, prohlásil velitel a pokračoval: „Tady bývá zvykem, že zajatkyně bývají při pohovoru nahé, takže se prosím svlékněte dohana, paní Bouletová, pokud ovšem nechcete, aby vám pomohli mí vojáci. Takže prosím.“ „Bože, už je to tady“, pomyslela si Michaelle a horečně přemýšlela, co dělat. To ji ale už jeden z vojáků zkroutil ruce za záda a před jejími vypjatými prsy se objevil holohlavec a rukama se blížil k její hrudi. „Prosím , prosím…já, já sama. Svléknu se sama“, s pláčem zašeptala žena. „Tak prosím“, prohlásil velitel a gestem poslal oba vojáky pryč. Se slzami v očích si ubohá zajatkyně pomalu rozepla halenku, stáhla si ji z těla a nabídla veliteli pohled na svá nalitá ňadra zakončená velkými ztopořenými bradavkami. Když si stáhla sukni, nabídla mu pohled na svůj upravený blonďatý klín a vojákům vzadu zase předvedla svoji kouzelnou prdelku. Sadistický holohlavec, který tuto ženu viděl nahou poprvé, uznale hvízdnul a už se těšil na to, jak ta blonďatá ceckatá samice bude pod jeho rukama trpět v hrozných bolestech. Mučení mu poskytovalo potěšení, ale v mučení mladých a hezkých žen se doslova vyžíval. A tahle byla opravdu nádherná. To velitel by ji zase nejraději ještě před výslechem tvrdě vyšukal, ale věděl, že nejdříve z ní musí dostat požadované informace, takže se snažil nemyslet na bouli ve svém rozkroku. Nešťastná žena se mezitím zula a stáhla si ze svých dlouhých štíhlých nohou jemné silonky. Položila je na hromádku vedle sebe a zůstala nahá nerozhodně stát. „Tak co, kočičko, opravdu nám nechceš prozradit po dobrém, kde je tvůj muž?“ zeptal se velitel. Michaelle jen odvrátila hlavu. „Dobrá, jak myslíš. Hanz, začni!“ poručil velitel holohlavému vojákovi a sám se usadil pohodlně za stolem, aby měl výhled na mučení krásné nahé ženy. A pak to začalo: Dva vojáci dotáhli za stojící nahou ženu těžké dubové křeslo, popadli vystrašenou ženu za ramena a hrubě ji posadili do tvrdého křesla. Ruce ji zkroutili za opěradlo, spoutali želízky a donutili ji tak vystrčit dopředu svá mlékem nalitá prsa. Michaelle myslela, že bude zase mučena na prsou a snažila se na to psychicky připravit. Holohlavec se ale nejdříve zaměřil na její holé dlouhé štíhlé nohy. Poklekl před spoutanou dívku, do každé ruky uchopil jednu její nohu za kotník a natáhl jí je dopředu a položil chodidly na zem. Pak vzal provaz a nohy jí nad kotníky spoutal k sobě. Teprve teď si Michaelle všimla železného kruhu, zapuštěného v podlaze kousek před jejíma nataženýma nohama. Konec provazu připoutal holohlavec ke kruhu, takže jeho nahá zajatkyně měla nohy natažené a znehybněné. Michaelle vůbec netušila, co jí chce ten odporný holohlavec s těma nohama provádět, dokud se v jeho ruce neobjevil dřevěný podnos plný kovových jehel. Byly tam dlouhé, krátké, tenké i tlusté. Žena zasténala a na čele jí vyrazil studený pot. Ale to již její mučitel poklekl k jejím bezbranným nohám a začal jí je chlípně osahávat. Když se nabažil jejích heboučkých stehen, kolen a štíhlých lýtek, začal si pohrávat s jejími spoutanými chodidly a skončil u jemných prstů s rudě nalakovanými nehty. Když si přisunul tácek s jehlami k jejím prstům, ženě došlo, kam jí budou ty jehly vpichovány a začala s pláčem prosit velitele, aby jí to nedělali. „Ještě to můžeš zastavit, kočičko, stačí, když si vzpomeneš, kde máš muže.“ „To…to nemohu“ s pláčem odpověděla žena. „Tak to je mi líto“ řekl velitel a poručil: „Hanzi, začni!“

Holohlavec uchopil do levé ruky ženino chodidlo, do pravé ruky delší středně tlustou jehlu, kterou nasadil pod rudě nalakovaný nehet ženina palce na levé noze a pomalu, strašně pomalu, začal jehlu tlačit pod nehet. Mučená žena začala okamžitě strašně řvát, neboť z nohy jí do celého těla vystřelila šílená bolest, která se stále zvětšovala, jak nacista tlačil jehlu stále hlouběji pod nehet. Nebohé ženě už selhávaly hlasivky a před očima se jí dělaly barevné kruhy, když cítila, že se pohyb jehly zastavil. Její neartikulovaný řev pomalu přecházel v úpěnlivý křik a ten pak v bolestné sténání a prudké oddychování. Když se jí podařilo přes slzy pohlédnout na své nohy, viděla, že má jehlu zaraženou pod nehtem asi z poloviny a z nehtu jí vytéká pramínek krve. Velitele, který seděl za stolem a měl mučenou nahou ženu přímo před sebou, zaujala ještě jedna věc. Fascinovaně pozoroval, jak se týrané ženě při tom mučení stáhly její velké prsní dvorce, bradavky jí ztvrdly a vystoupily ještě více dopředu z jejích nalitých cecků a jak sebou mučená žena zmítala bolestí, její nahé kozy jí lítaly ze strany na stranu a z bradavek jí stříkalo její mateřské mléko všude kolem. Velitel vstal od stolu, gestem poslal holohlavého mučitele od vyslýchané ženy pryč a sám si přisunul židli těsně k nahé ženě, která bolestí sténala, prudce přerývaně oddychovala a mezi sténáním prosila, ať už ji nechají být. Naklonil obličej těsně k jejímu a zašeptal: „Tak co, kurvičko, už si začínáš vzpomínat, kde máš muže, nebo ti budeme ještě muset dál léčit paměť, co?“ „Já…já to ne..nevím, óch, o…oni se stěhují z místa na místo, prosím, věřte mi, já to nevím, óoch, to bolí, prosím, nemučte mě už, prosíím.“ „Jak myslíš, samičko, však ty si vzpomeneš“, prohlásil velitel a prstem zálibně obkroužil ženinu ztopořenou prsní bradavku, setřel z ní trochu mléka, olíznul si prst, pak poodešel k holohlavci a něco mu pošeptal. Ten se jen usmál, pokýval hlavou a přistoupil k ženiným týraným nohám. Aniž vytáhl zpod nehtu tu hroznou jehlu, rozvázal jí nohy od sebe, ale za každý kotník jí uvázal samostatný provaz a pak jí ty její dlouhé nohy prudce roztáhl od sebe a každou zvlášť připoutal k jiným kruhům v podlaze. Nebohá nahá vězeňkyně teď seděla na židli s nohama roztaženýma tak, že k bolesti v palci se přidala bolest v násilně roztažených tříslech. Nejhorší ale bylo, že musela všem těm chlapům nedobrovolně ukázat svou roztaženou kundičku a to takovým způsobem, jakým by se ji styděla ukázat i svému muži. Michaelle začala znovu plakat, sténat a prosit, ale oni chtěli slyšet něco jiného. Cítila, jak se jí pička pomalu rozevírá, ale to již velitel klečel mezi jejíma nohama a s chlípným úsměvem se začal bezbranné ženě v její lasturce hrabat prstama. Žena si nedokázala představit větší ponížení. Po chvíli cítila, že místo nacistových prstů si do jejího lůna začíná razit cestu jeho čurák, tvrdý jako kámen. Táhle zasténala, když jí ho tam klečící nacista nedočkavě zarazil až na samé dno její pochvy. Čekala, že se teď v ní začne zuřivě zmítat a surově ji znásilní. On však měl v plánu něco trochu jiného. Zálibně pohledem spočinul na jejích nahých vypnutých ceckách, prstama si začal zase pohrávat s jejími prsními dvorci a vztyčenými bradavkami a prohlásil: „Rozhodl jsem se, čubičko, že si při našem pohovoru nebudeš užívat sama, ale že si chci užít taky, takže teď budeš mít mého macka celou dobu v té svojí rajcovní kundě a svoje naducané koziska v mých rukou a budeme pokračovat. Máš na těch svých sexy nožkách ještě devět prstíků volných. Po každém vpichu se tě zeptám na tvého muže a podle toho, jaká bude tvoje odpověď, se Hanz buď podívá pod tvůj další nehtíček, nebo tě odvážeme od židle a dovolíme ti se obléknout. Takže je to jenom na tobě. Hanzi, vyzkoušej, jak je panička citlivá pod druhým nehtíkem.“ Michaelle, která zatím jen sténala, začala prosit a plakat a strachem rozšířenýma očima sledovala holohlavce, jak se mazlí s jejím druhým chodidlem a připravovala se na příchod nové strašné bolesti. Ta na sebe nedala dlouho čekat. Vystřelila ženě z palce do celého těla v okamžiku, kdy nacista zanořil jehlu pod její nehet na palci druhé nohy. Týraná dívka řvala jako raněné zvíře a bez ustání sebou na židli zmítala, co jí pouta dovolovala a pro strašnou bolest vůbec nevnímala, že jí velitel rukama mačká její nahé cecíky a přikládá svá ústa střídavě k levému a pravému prsu a saje z jejích zduřelých bradavek její mléko. Nevnímala ani, že mu svým zmítáním masíruje jeho ptáka, kterého měla hluboko ve své kundě. Bolest jí připadala daleko horší, než při prvním vpichu, protože teď si ji ten sadista vychutnával daleko víc a při vpichování jí pod nehtem s jehlou ještě navíc kvedlal. Mezi křikem lapala zoufale po dechu a po chvíli cítila, že jí z utěsněné kundičky stříká její moč a skrápí břicho jejího prznitele. Ten jí v ten moment prudce zarazil svého k prasknutí naběhlého čurákanadoraz do její pičky, prsty hrubě vmáčkl do měkkého bílého masa jejích ňader, prudce vykřikl a začal plnit těsnou kundu své vězeňkyně horkým semenem.To bylo to poslední, co si nebohá žena pamatovala, než zase ztratila vědomí.

Když Michaelle opět nabyla vědomí, zjistila, že stále sedí přivázána k těžké dřevěné židli s nohama doširoka roztaženýma a za kotníky připoutanýma k podlaze a s rukama spoutanýma vzadu za opěradlem židle. Brzy ale zjistila, že je připoutána mnohem důkladněji, než dříve. Provaz jí obepínal také břicho těsně pod jejími nalitými prsy a poutal ji tak těsně k opěradlu, že se nemohla ani pořádně nadechnout. Mezi lopatkami a opěradlem měla navíc zasunutý nějaký asi dřevěný hranol, který ji spolu s upoutáním rukou nutil vypnout její nahá ňadra co nejvíce dopředu a zdůrazňoval tak maximálně jejich velikost. Cítila, že má bradavky tvrdé jako kámen. Když se odvážila otevřít oči, spatřila velitele, jak sedí za stolem a mlčky si prohlíží její nahé spoutané tělo. V jeho pohledu spatřila pouze chlad, po dřívější oplzlosti v něm nebylo ani památky. Michaelle si uvědomila, že se vlastně před chvílí na ní ukojil, takže jeho chtíč teď ustoupil do pozadí. Sama nevěděla, jestli je to pro ni dobře nebo špatně. Ale to se už začínala znovu ozývat bolest způsobená předešlým mučením. Tepala jí z obou palců na nohou, ve kterých byly stále zaražené ty hrozné jehly, ozývala se z roztažených třísel a z její znásilněné lasturky a v neposlední řadě z jejích ztýraných koziček, kterým její mučitelé věnovali tak velkou péči. Z letargie ji probral až velitelův chladný hlas: „Tak, vidím, že už jste zase mezi námi, paní Bouletová, takže můžeme pokračovat. Pokud jste ovšem nezměnila názor a nechcete nám něco povědět.“ „Nemůžu vám nic říct“, zašeptala se slzami v očích spoutaná nahá žena a sama se divila, kde se v ní bere ta odvaha.“Dobrá, potom ani já vám nemůžu pomoct“, ušklíbnul se velitel a pokynul svému pomocníkovi „Hanzi, pokračuj prosím.“ Holohlavec se zvedl ze židle u zdi a popošel k nahé zajatkyni, která ho sledovala s panickým strachem v očích. Cestou, jakoby náhodou špičkou boty zavadil o jehlu trčící zpod ženina nehtu. Michaelle nelidsky zavyla a pokoušela se přetrhnout provazy, které ji poutaly k židli. On se však jen usmál, vzal si do ruky skládací stoličku a pohodlně se usadil mezi ženinýma roztaženýma nohama. Koleny se dotýkal vnitřních stran jejích hebkých štíhlých stehen. Pomalu vytáhl z kapsy cigarety a jednu si obřadně zapálil. Nahá žena ho vystrašeně pozorovala a z očí jí začaly kanout slzy strachu a ponížení. Hanz pomalu vytáhl ze své krabičky asi dvacet centimetrů dlouhou tenkou jehlu a s úsměvem ji ukázal své bezmocné nahé spoutané zajatkyni. Ta se strachy roztřásla a začala potichu prosit:“Prosím…prosím vás, slitujte se, prosím, netrapte mě tak, prosím.“ Holohlavec se jenom ušklíbnul a přiložil ostrý konec jehly na vnitřní stranu ženina levého stehna asi deset centimetrů od její rozevřené lasturky. Potom začal pomalu tlačit jehlu do ženina stehna. Michaelle nejdříve celá ztuhla překvapením, v příštích vteřinách ji však strašná bolest donutila k nelidskému řevu, který musel být slyšet až venku na dvoře. Nacista však tlačil jehlu dál, až se po chvíli hrot jehly zastavil o ženinu stehenní kost. Nebohá zajatkyně křičela bolestí, až ztrácela hlas a pot se z ní jen lil. Po chvíli nacista jehlu prudce vytáhl a Michaelle neměla daleko k mdlobám. Přerývaně dýchala a mezi sténáním prosila své mučitele o ukončení takového trápení. Oni však chtěli slyšet něco jiného. Když viděli, že žena mluvit nechce, přiložil jí Hanz k ústům sklenici vody a Michaelle vysílená strašným mučením, hltavě pila. Zbytek vody ji nacista vychrstl do tváře, čímž ji probral opět k plnému vědomí.

„Máš opravdu nádherné cecky, kočičko“, prohlásil její vyšetřovatel slizkým hlasem a nenuceně začal její nahé vypnuté prsy omacávat svýma hrubýma rukama. Pohazoval si s něma, mačkal je, žmoulal mezi prsty její hnědé prsní dvorce a štípal ji do jejích tvrdých ztopořených bradavek. Brzy měl ruce celé upatlané od jejího mléka, které se opět při takovém zacházení s jejími prsy, začalo drát ven. Nahá žena sténala bolestí a neskutečným ponížením jí tváře jenom hořely. Došlo jí, že když nacisté neuspěli s bolestí, zkoušejí ji zlomit ponižováním. Doufala, že bolest snad snese, nevěděla ale, co to s ní udělá, když její ponižování překročí určitou mez. I když se jim už musela ukázat úplně nahá, nechat se sprostě osahávat po celém těle, několikrát se nechat, ponižujícím způsobem svázaná, znásilnit a dokonce se nechat donutit k tomu, aby dvěma nacistům vykouřila čuráky, pořád věděla, že ponížení její ženské důstojnosti může být ještě větší. A teď to vypadalo, že se k tomu schyluje. „Ten tvůj mužíček musí být v posteli úplně bez sebe, když má k dispozici dvě takové hebounké měkoučké veliké ceciska, které tady na mě tak vyvaluješ, samičko. A co teprve, když může lízat takovou pružnou vyholenou píču, kterou tady vystavuješ, jako na přehlídce, co? Necháš si ji ráda vylizovat, čubko? Odpověz!“ Ubohá žena jen odvrátila hlavu a tiše sténala. „Už jsem tě slyšel křičet bolestí, ale ještě nevím, jak řveš rozkoší, děvko“, prohlásil ten hnusák a položil pravou dlaň naplocho přes ženinu roztaženou lasturku. Levou rukou stále omacával její holá ňadra. Michaelle pevně zavřela oči a snažila se oprostit od reality. Po chvíli cítila, jak si do jejího lůna našel cestu jeden prst jejího mučitele a jak uvnitř rejdí sem a tam. Po chvíli už cítila uvnitř dva prsty, potom tři a nakonec v sobě měla čtyři prsty. Její muž jí tohle nikdy nedělal, takže na takové rozevírání nebyla zvyklá a dost ji to bolelo, ale když nacista nahmatal volným palcem její poštěváček, obnažil ho a začal jí ho stláčet, unikl ženě z jejích rtů první vzdech rozkoše. Strašně se tomu bránila, věděla, že tady sedí před několika chlapy nahá a přivázaná na židli a vyvaluje tady na ně nedobrovolně svoje nahé kozy a kundu, jako nějaká kurva, věděla, že jí způsobuje rozkoš jenom proto, aby byla potom více citlivá pro další mučení, ale nemohla si pomoci. Její tělo ji začalo zrazovat a ona cítila, jak proti své vůli, začíná vlhnout. Tváře jí zčervenaly a začala přerývaně oddechovat a sténat rozkoší. Pánví se reflexivně začala nabodávat na nacistovy prsty a cítila, že se jí blíží mohutný orgasmus. Když to na ni přišlo, začala křičet jako při mučení a z její zarudlé kundy stříkala její milostná šťáva jako vodotrysk. To bylo moc i na jejího otrlého mučitele, který v okamžiku vysvobodil svého naběhlého ptáka z kalhot, vší silou ho zarazil do ženiny roztažené lastury a začal zběsile přirážet. Rukama přitom prudce fackoval ženina poletující a stříkající ňadra. Ale ani tato nová bolest nezabránila Michaelle v nástupu dalšího orgasmu. Když otevřela ústa k dalšímu výkřiku, využil toho velitel, který už stál vedle ní a narval jí svůj ocas do otevřených úst. V tuhle chvíli to ale znásilňované ženě vůbec nevadilo. Sála mu ho křičícími ústy tak prudce, že vyvrcholil ještě dříve, než Hanz, který jí to dělal do kundy. Když cítila, že stříká i Hanz a plní jí kundu horkým semenem, už to nevydržela a dala průchod dalšímu orgasmu, který byl snad ještě mohutnější než ten první a opět ztratila vědomí.

Když nabyla Michaelle zase vědomí, zjistila, že leží na dřevěné pryčně ve vězeňské cele, je úplně nahá, ale není spoutaná. Na vedlejší pryčně viděla ležet asi čtyřicetiletou ženu s dlouhými černými vlasy oděnou pouze v bílých krajkových kalhotkách, bílé poloprůhledné krajkové podprsence a hnědých silonkách. Když žena viděla, že se Michaelle probrala, vstala ze své pryčny a přešla k ní. Postupně se od ní Michaelle dozvěděla, že se jmenuje Andrea a že byla zatčena Gestapem dnes v noci za napomáhání partyzánům a hned převezena sem do věznice. Když byla donucena během úvodního pohovoru s velitelem v jeho kanceláři k tomu, aby se začala postupně svlékat, vypukl najednou v budově obrovský chaos a ona vyrozuměla, že partyzáni zaútočili na jejich vojenský transport. Ihned ji odvedli do cely a všichni spěšně opouštěli budovu. „Panebože!“ zděsila se Michaelle. „Snad se mému muži nic nestane!“ Vzápětí si také uvědomila, že teď použijí nacisté ještě důraznějších přesvědčovacích metod, aby z ní dostali spojení na jejího muže. Z toho pomyšlení se žena úplně roztřásla. Po chvíli si všimla, že v rohu na zemi leží její oblečení a také boty. Rychle přešla ke kbelíku s vodou a celá se umyla. Po celém těle cítila zaschlé semeno svých mučitelů a hanbou by se nejraději propadla, když si uvědomila, jak propadla těm jejich podlým sexuálním útokům a jak se jim odevzdala jako nějaká kurva. Asi její tělo dalo přednost rozkoši od kohokoliv, před strašnou bolestí, kterou jí způsobovali předtím. Třesoucíma rukama se začala oblékat. Na své dlouhé nohy si natáhla své punčochy, oblékla si halenku a sukni. Nakonec si obula lodičky, ale bolest v palcích u nohou jí připomněla, co s ní prováděli v mučírně. Raději si lodičky rychle vyzula a zůstala naboso. Asi po dvou hodinách se dveře cely otevřely a dovnitř vešel mladý voják, pokynul vystrašené Michaelle, ať k němu přistoupí a spoutal jí ruce za zády policejními pouty. Pak ji vyvedl na chodbu a vedl ji bosou přímo do mučírny. Tvářil se velice vážně a potichu k spoutané ženě promluvil: „Radím ti dobře, holka, teď jim radši řekni všechno, co budou chtít vědět, protože to, co s tebou prováděli doteďka, není nic proti tomu, co ti budou dělat teď, pokud nepromluvíš. A byla by tě škoda, ty prsatko.“ S těmito slovy zajel rukou nebohé ženě do výstřihu halenky a důkladně tam oba její velké měkkoučké prsy prohnětl. Žena sténala bolestí a hanbou, ale mladému vojákovi se to evidentně líbilo. Nestávalo se mu často, že by vedl k výslechu takovou krásnou kozatou zajatkyni. Nejraději by si ji odtáhl někam bokem a pořádně by ji vyšukal, ale velitel na ni spěchá, takže si bude muset nechat zajít chuť. Asi si pak půjde popovídat do cely s tou její spoluvězeňkyní, je už sice trochu starší, ale dudy má taky pěkné a určitě mu taky poskytne pěknou rozkoš. Jeho ruka opustila ženin výstřih až těsně přede dveřmi do té strašné místnosti a protože se jí při té masáži jejích cecíků rozepnuly dva knoflíčky na blůze, její pravý prs jí při chůzi vyskočil z výstřihu a voják se již neobtěžoval jí ho zahalit, takže do místnosti vešla zase rudá studem a ponížením. Uvnitř už na ni čekali všichni její známí mučitelé a tvářili se nesmírně vážně. Velitel k ní přistoupil a řekl: „Tak konec srandy,kurvo. Partyzáni v čele s tvým mužem nám dneska zničili celý vojenský konvoj a ty mi teď hned řekneš, kde tvého muže najdeme, nebo odtud nevyjdeš živá, rozumíš? A nevystrkuj tady na mně ten svůj nahý cecek, dneska tady žádný sex nebude.“ S těmito slovy brutálně uhodil spoutanou ženu otevřenou dlaní přes její odhalené ňadro, až z něj vystříklo její mateřské mléko a žena bolestí zařvala. „Takže, kde je tvůj muž, nebo kde ho můžeme najít?“ „Prosím vás, věřte mi, já to opravdu nevím“ třesoucím hlasem odpověděla žena. „Tak takhle ne!“ zařval velitel a otočil se na vojáky za sebou: „Připravte tu kurvu ke sloupu, jak jsme se dohodli, a Hanzi, ty to z ní dostaň jakýmkoli způsobem. Právě mi došla trpělivost!“

Zatímco se velitel posadil za stůl, aby měl dobrý výhled na mučení, dva vojáci přistoupili k paralyzované ženě, rozepnuli jí pouta a brutálně z ní servali halenku a sukni. Se stahováním silonek se ani nezdržovali. I když už ji viděli nahou několikrát, zase se jí chtělo umřít hanbou, že je před nimi nahá. Jenom v silonkách ji postavili zády k tenkému hladkému dřevěnému kůlu, zvedli jí ruce nad hlavu a vzadu za kůlem jí je svázali provazem. Provaz povytáhli nahoru a pevně jej přivázali k velké skobě nahoře. Nahá žena tak stála na špičkách napnutá u kůlu a zase nedobrovolně ukazovala vojákům své veliké prsy s tvrdými růžovými bradavkami a kulatými tmavohnědými zvrásněnými prsními dvorci. Další voják poklekl k jejím dlouhým štíhlým nohám, uchopil ji za kotníky a také nohy jí spoutal k sobě vzadu za kůlem. Potom jí nohy zvednul ze země, ohnul jí je do pravého úhlu a konec provazu, který jí poutal kotníky k sobě, přivázal ke druhé skobě, umístěné vzadu asi uprostřed kůlu. Žena tak visela na kůlu ve velmi bolestivé pozici a také to dávala hlasitým sténáním najevo. To se již ale před ní objevil Hanz a v každé ruce držel asi půl metru dlouhou tenkou ostrou jehlu. „Tak, holčičko, teď si zahrajeme takovou pěknou hru na sebeovládání“ řekl slizkým hlasem a Michaelle neměla daleko k mdlobám. „Už víme, že prsní bradavky máš velmi citlivé, zvláště teď, a velmi citlivá máš jistě i svá půvabná chodidla, která jsou teď tak velmi dobře přístupná. Vzadu za tebou jsou již připraveni dva vojáci a každý má v ruce metrový elektrický kabel, kterým tě budou střídavě bít přes tvá chodidla. Bude tě to jistě strašně bolet, ale doporučoval bych ti, abys sebou moc neházela a snažila se být v klidu, protože já ti teď středem každé bradavky zavedu do prsu tuto jehlu a budu jehly pevně držet, takže, když se budeš při bití moc škubat, jehly ti polezou do těch tvých macatých kozisek pořád hlouběji.“ „Nééé, to nééé, to nesmíte, prosííím!!!“ skučela a prosila žena. „Ale smíme, slyšela jsi velitele, můžeme si s tebou dělat, co budeme chtít“, šklebil se Hanz a uchopil ženinu levou prsní bradavku mezi palec a ukazováček a pořádně jí ji promnul. Potom na střed bradavky umístil hrot jehly a pomalu jehlu vtlačil asi centimetr do prsu. Michaelle sténala a zalévala se potem. Když se totéž opakovalo s druhým prsem, dělaly se nebohé ženě před očima fialové kruhy a pot se z ní jen lil. Když jí jeden z vojáků za sloupem pohladil rukou její chodidla, obepnutá jemnými silonkami, žena sebou strachem škubla, protože se lekla, že začíná bití a tím si zarazila jehly hlouběji do prsou. Nelidsky vykřikla a bolestí se trochu pomočila. Velitel se spokojeně usmál a poručil: „Začněte s bitím!“ První rána přes chodidla svou prudkostí a bolestí reflexivně vypjala tělo nahé vězenkyně dopředu proti jehlám, které jí zajely dobrých pět centimetrů do měkkého masa jejích prsů a způsobily, že žena řvala asi minutu jako raněné zvíře, pomočila se a nekontrolovatelně se třásla. Velitel vstal, přistoupil těsně k mučené ženě a zeptal se: „Kde je tvůj muž ?“ „Já, já,já ne…nevím, prosím, nech…nechte mě, to moc bo…bolí, pro…prosím“ sténala třesoucím se hlasem týraná žena. „Pokračujte!“, poručil velitel. Tato krutá tortura pokračovala ještě asi hodinu, během níž nebohá žena asi pětkrát omdlela a několikrát se pomočila a skončila teprve tehdy, když byla chodidla nebohé ženy rozsekána úplně do krve a jehly se ženě zastavily o žebra. Když skončili, visela Michaelle bezvládně na sloupu, z chodidel a z prsů jí kapala krev a srdceryvně sténala. Z letargie ji probrala hrst soli, kterou ji její mučitelé vysypali na rozbitá chodidla, znovu se vzepjala v poutech a začala řvát a řvát. Když jí navíc Hanz začal jehlama rejdit v prsech, nevydržela už tu strašnou bolest a začala křičet: „Prosíím, prosíím, dóóóst, budu…budu mluvit, óóóchprosííím, řeknu…řeknu všechno, jenom přestaňte, prosíím!“ Velitel k ní přistoupil a řekl: „Dobrá, tak mluv, ale rychle!“ „Prosíím, ty jehly…prosím…“ „Ty jehly zůstanou tam, kde jsou, dokud neřekneš všechno!“ „Och…och každé…pon…pondělí…och…ve dvě ho…hodiny…v kapli…u zpo…zpovědnice…och,och,och.“ Soukala mezi steny zoufalá zlomená žena a potom se usedavě rozplakala, protože si uvědomila, že právě podepsala nad svým mužem rozsudek smrti. Po tomto přiznání nechal velitel ženě vytáhnout z prsů jehly a odvázat ji od sloupu. Nahou ji posadili na židli ke stolu a sepsali její výpověď. Když ji třesoucími se prsty podepsala, než ji odnesli do cely, donutili ji ještě naposledy, aby jim všem dala. Položili ji na záda na těžký dubový stůl, roztáhli jí její dlouhé nohy daleko od sebe a postupně se na ní vystřídali. Michaelle jen apaticky držela a nechala se znásilňovat. Teď, když zradila svého muže, už jí na ničem nezáleželo…

Jak se vám článek líbil?

Kliknutím na hvězdičku povídku ohodnotíte

Průměrné hodnocení 4.8 / 5. Počet hlasů: 12

Zatím nehodnoceno. Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *