Povídka „Lady Fullhamová“

Lady Fullhamová ještě jednou zkontrolovala vstupní dveře, zda jsou zamčené a po schůdkách svého domu sešla na rušnou ulici. Mávla na právě projíždějícího taxíka, který ihned zajel ke kraji a ochotně naložil novou pasažérku. „Ke Keenově soukromé škole“, řekla poté co zabouchla za sebou dveře. Taxikář jen kývl a vyrazil směrem k okraji města, kde škola stála.

Bylo to už dávno, kdy se ona, mladá číšnice, provdala za o hodně staršího bohatého obchodníka a takřka přes noc se stala velmi bohatou a zámožnou. Hned v prvním roce manželství se jim narodila dcera Miriam, která jak už to bývá v rodinách boháčů, byla od samých prvopočátků rozmazlována a hýčkána. Časem se z ní stala velmi zlobivá mladá dáma, která se velmi podobala své matce a která měla problémy ve všech školách kam chodila. Snad proto že ji ve všem podporovala i její matka, rozhodl se pan Fullham, přihlásit ji na Keenovu soukromou střední školu, kde měli s rozmazlenými dětmi boháčů bohaté zkušenosti. Po dvou letech zemřel, ale těsně před svou smrtí ze strachu o budoucnost své dcery a manželky uvedl do závěti, že pokud dcera školu nedostuduje, veškerý majetek připadne nadaci pro výchovu sirotků. V opačném případě, dostane 10% škola a zbytek připadne lady Fullhamové. Tak se snažil přinutit svou manželku, aby se i ona snažila o výchovu své dcery. A zrovna včera, na roční úmrtí pana Fullhama, přinesla její, už 18 letá dcera Miriam, své matce dopis od ředitelky školy, ve kterém bylo pozvání na pohovor do její kanceláře na 10. 00 hod. Taxík zastavil před školou “ 5 liber mladá paní“ otočil se taxikář a lady Fullhamová ihned obnos zaplatila a vystoupila.

Před školou bylo pusto, vystoupala po schodech je dveřím vstoupila dovnitř. Chvíli chodila po chodbách než zahlédla dveře s nápisem ředitelna. Zaklepala a vešla. Kancelář byla velmi prostorná a světlá. Vévodil jí velký stůl a za ním kožené křeslo, ve kterém seděla asi padesátiletá statná žena. Po pravé straně byl u stěny malý stolek s křesílky, kde už seděla Miriam a drze se usmívala. Na levé straně byla velká prosklená knihovna a velké dubové dveře, za kterýma byla ještě jedna místnost o které ještě neměly potuchy.

„Jmenuji se paní Bischopová a jsem ředitelkou této školy, vy jak předpokládám, budete lady Fullhamová“ pronesla žena v křesle a vstala aby si podaly ruce. „Ano, jsem lady Fullhamová a velmi mě těší že vás poznávám. Přišla jsem na vaše pozvání k pohovoru, takže neztrácejme čas a přejděme rovnou k věci“ a zároveň se usadila do jednoho z křesílek. „Pozvala jsem vás, abych vás informovala o chování vaší dcery, které není nijak uspokojující. Tady mám seznam jejích prohřešků za tento týden“ a ukázala lady Fullhamové seznam sepsaný na papíře, který si lady důkladně pročetla. „Jak už víte,“ pokračovala ředitelka „v naší škole netolerujeme takové chování ani u těch žáků, kteří jsou dětmi i těch nejbohatších z tohoto města, proto jsem se rozhodla, že vaši dceru potrestám“. „Na kázeňské domluvy nereaguje a proto navrhuji, aby byla ve vaší přítomnosti potrestána tělesným trestem a to 25 ran rákoskou na holý zadek“. Miriam která se až doteď drze umívala, ztuhl úsměv na tváři a podívala se po matce. Ta vstala a podala zpět ředitelce seznam prohřešků „Souhlasím s váma, i doma s ní mám problémy, takže ji klidně potrestejte“ dodala. V tu chvíli vyskočila Miriam a začala křičet „To nemůžete, to nesmíte“ ale ředitelka ji ihned zchladila pohledem. „Mám souhlas vaší matky, takže budete slečinko potrestána výpraskem na holý zadek v počtu 25 ran rákoskou“.

Vzala zvonek a zazvonila na svou pomocnici Bertu, která po chvilce vešla do kanceláře. Bylo jí asi kolem 35 let, tedy stejně stará jako lady Fullhamová a zřejmě byla o všem informovaná, neboť ihned vzala Miriam za podpaží a vedla ji k velkým dveřím. Otevřela je a postrčila Miriam dovnitř. Ta celá jako opařená vešla do místnosti. Potom vešla i ředitelka s lady Fullhamovou. Světnice byla sice malá a bez oken, ale pěkně osvětlená. Ihned po vstupu zaujala lady Fullhamovou trestná lavice, která byla krátká a vysoká. Lavice byla opatřena řemeny na každé noze a jedním nahoře. Ty sloužily k upoutání trestaného v poloze hlubokého předklonu s vystrčenou zadnicí. Kromě lavice, tu byl ještě jeden podlouhlý stolek, na kterém byly vzorně seřazeny různé typy rákosek, prutů a metel. Ředitelka zavřela za sebou dveře a přikázala Miriam „Sundej si kabátek od školní uniformy a přistup k lavici“. Ta jen velmi neochotně poslechla ředitelku. „A teď si Miriam sundáš kalhotky, vyhrneš sukni co nejvýše a ohneš se přes lavici“řekla tónem, který nepřipouštěl námitky. Miriam si šáhla rukama pod sukni, prsty zachytila lem kalhotek a začala je stahovat ke kotníkům. Položila je na stolek s rákoskama, chytla spodní okraj sukně a vyhrnula ji co nejvýše. Pak se položila na lavici. Berta ihned vzala silný řemen a přitáhla v pase Miriam k lavici. Potom přišly na řadu ruce a nakonec připoutala v mírném rozkroku i nohy těsně nad koleny. Miriam tak byla ve velmi ponižující poloze a bez možnosti úniku pevně připoutaná. Její běloučký zadeček byl vystrčený a čekal jen na dopad rákosky.

Ředitelka popošla ke stolku, vzala dlouhou rákosku a podala ji Bertě. Ta ji uchopila a několikrát jí švihla do vzduchu. Zvuk který rákoska vydávala naháněl strach jak Miriam, tak i lady Fullhamové. Berta si stoupla za připoutanou Miriam, napřáhla se a švihla. Rákoska se svistem dopadla na zadeček Miriam. „Ááááááááááááááááááááááááách,“ ozval se srdce rvoucí výkřik Miriam. Takovouhle bolest ve skutečnosti nečekala. Svist „Áaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaach,“ už tu byla další rána. Miriam se zatmělo před očima a pokusila se vytrhnout z pout. Ty ji ovšem držely pevně na svém místě. Svist „Áaaaaaaaaaaaaaaaaaaach,“ zasadila Berta další ránu. Lady Fullhamová s úžasem pozorovala jak Berta zasazuje ránu vedle rány a Miriam naskakuje jedno jelito vedle druhého. Za ohlušujícího řevu vysázela Berta Miriam všech pětadvacet ran a odložila rákosku. Poté povolila řemeny, které držely Miriam v předepsané poloze. Ta se hlasitého pláče pomalu zvedla z lavice a začala si třít půlky, které měla v jednom ohni.

„Uprav si sukni a běž s Bertou na ošetřovnu, ona ti to něčím chladivým natře“poručila Miriam „potom se vrať do své třídy“. Zároveň se obrátila k lady Fullhamové. „Vy tu prosím chvíli počkejte, s vámi bych ještě chtěla vyřídit nějakou záležitost“. Když je Miriam s Bertou opustily, usadily se v ředitelské pracovně. „Lady Fullhamová vaše dcera byla dnes po zásluze potrestána, ale část viny za prohřešky za které byla potrestána, nesete i vy!“ „Já? Tomu nerozumím. “ „Ano, i vy máte podíl na špatném chování vaší dcery a to nedostatečnou výchovou a hlavně volností, kterou jí dáváte. “ Proto jsem se rozhodla že tomu všemu učiním přítrž. “ „Jaký způsobem?“ zeptala se lady. „Tím, že potrestám i vás“. „To snad ne?“ opáčila lady. „Ale ano“ pokračovala ředitelka „váš muž mě seznámil s obsahem jeho závěti a proto sama mám velký zájem na tom, aby vaše dcera dostudovala. Jako trest dostanete dvojnásobný počet ran rákoskou jako vaše dcera, tedy 50 ran na holý zadek“. „Tak to už je moc i na mě“ prohlásila lady Fullhamová, vzala do ruky kabelku a zamířila ke dveřím. „Nechte mě laskavě domluvit“zabrzdila její odchod ředitelka. „Vám jde o veškerý majetek a mě o značnou část peněz, které dostane náš ústav pokud vaše dcera školu dokončí“. „Takže se zpět posaďte a poslechněte si můj návrh“. „Buď podstoupíte tento výprask, nebo při dalším sebemenším přestupku vaše dcera opustí s ostudou naši školu a vy přijdete o majetek. Jen tak můžu zajistit váš přísný dohled na vaši dceru, pokud bude mimo náš ústav.“ „Jak se tedy rozhodnete lady Fullhamová?“ Lady pomalu docházela k přesvědčení, že nemá na vybranou bude se muset přizpůsobit. „Dobrá, podrobím se trestu, ale slibte mi že vše zůstane mezi námi“ obrátila se na ředitelku. „Ano, slibuji že vše zůstane jen mezi náma a nikdo se o tom nedozví. Zároveň vás upozorňuji, že v průběhu trestu budete v pozici chovanky a nestrpím jakékoliv odmlouvání, ani jakékoliv narušování výprasku. Vše uděláte jak vám poručím a vzhledem k naší domluvě, kdy se o tomto trestu nesmí nikdo dozvědět, vám budu nucena nasadit roubík a zabránit v případě vašeho hlasitého projevu, aby vás někdo poznal po hlase a vše domyslel při vašem odchodu z mé kanceláře. Souhlasíte s těmito podmínkami lady Fullhamová?“

„Ano, souhlasím se vším“ pronesla lady a zároveň cítila jak se jí svírá hrdlo strachy. Ředitelka šáhla do šuplíku ve svém stole a vytáhla kůží potažený roubík, otevřela dveře do vedlejší místnosti a vyzvala lady Fullhamovou aby vstoupila dovnitř. Jakmile se za nimi zavřely dveře poručila ředitelka přísným hlasem „Odložte si prosím lady.“ Ta si ihned začala rozepínat své dlouhé šaty a nechala je se šustěním sklouznout na zem. I když byla ředitelka žena, obdivovala krásně rostené tělo lady oblečené do krajkového korzetu, zakončeného podvazky na kterých měla připnuté punčochy. Přes podvazky měla natáhlé krajkové kalhotky. „Sundejte si prosím kalhotky, odepněte si podvazky a punčochy stáhněte do výše kolen“poručila ředitelka a sledovala jak lady s viditelným studem plní její rozkaz. Když bylo vše jak mělo, lady sama věděla co má dělat a tak bez řečí přistoupila k lavici a položila se do požadované pozice. Ředitelka s uspokojením vše sledovala. Přistoupila k lavici začala lady Fullhamovou pomalu poutat k lavici. Napřed v pase, potom ruce a nohy. Pečlivě vše utahovala a kontrolovala aby měla jistotu že nedojde k narušení exekuce. Lady Fullhamová se pokusila pohnout, ale zjistila že pouta pevně drží a nedovolí jí vůbec žádný pohyb. Pak přistoupila ředitelka před ni, nasadila roubík do úst a pevně přitáhla pásky kolem její hlavy. Tím byl úděl lady Fullhamové úplně zpečetěn a bezmocně jen čekala až se ozve známý zvuk rákosky. Mezi tím ředitelka popošla ke stolečku a pečlivě pohledem vybírala. Do oka ji padla jedna, asi tak okolo metru dlouhá a na prst silná rákoska. Vzala ji do ruky a vyzkoušela její pružnost. Výsledkem byla spokojena a tak přistoupila k lavici na které byla upoutána lady Fullhamová. Zkusmo švihla do vzduchu a pozorovala jak se půlky lady Fullhamové stáhly v předtuše dopadu rákosky. Chvíli počkala až lady půlky uvolní, mírně se rozkročila a pořádně rozpřáhla.

Svist rákosky přerušil ticho a ta dopadla přesně na své místo. „Grrrrrrrrrrrr“ se ozvalo tiše z úst lady Fullhamové a ředitelka spokojeně pokývala hlavou nad tím, jak dobře plní roubík svou úlohu. Rákoska svou úlohu plnila také výborně, což bylo znát ihned po jejím dopadu, kdy hlava lady vyletěla vzhůru, její vytřeštěné oči a slzy na krajíčku potvrzovaly účinnost rákosky. Svist „Grrrrrrrrrrrrr“ už tu byla další rána. Svist „Grrrrrrrrrr“. Svist „Grrrrrrrrrr“. Svist „Grrrrrrrrrrrrrr“ dopadala rána za ránou. Ředitelka už ani nepozorovala bolestí se zmítající lady, ale soustředila se pouze na to, aby dobře umístila jednotlivé rány a jestli je správná jejich intenzita. To lady Fullhamová na druhé straně rákosky prožívala učiněná muka. Marně snažila vyrvat z pout, které ji pevně držely v příslušné pozici a zažívala opravdovou agonii. Asi po 25 ráně si ředitelka všimla, že po stehnech lady Fullhamové teče průzračná tekutina. Bolest kterou ji způsobila rákoska byla tak silná, že už neudržela moč ve svých útrobách. Ředitelka nedbala na tuto situaci a dál sázela jednotlivé rány. Konečně dopadla poslední rána a ředitelka povolila všechny řemeny které poutaly nešťastnou lady k lavici.

Ta zůstala vysílením, zcela zpocená, ubrečená a pomočená ležet přehnutá dál na lavici a jen ztěžka se zvedala. Ředitelka mezi tím přinesla mast na mírnění bolesti a začala citlivě natírat lady její seřezaný zadek. „Toto vám pomůže překonat cestu domů, ale za dvě hodiny přestane mast působit a bolest propukne v plné síle“ oznámila ředitelka lady, která si mezi tím svlékla punčochy a spolu s kalhotkami je složila do kabelky. Potom si opatrně navlékla šaty rozloučila se s ředitelkou a vyrazila rozvážnou a pomalou chůzí k východu.

Toho večera obě Fullhamové ležely ve svých komnatách a přikládaly si na seřezané zadečky studené obklady. Od toho dne vzala lady Fullhamová výchovu své dcery do svých rukou a po 2 letech její dcera šťastně ukončila školu a dokonce s vyznamenáním. Při předávání diplomu na konci ruku, se na slavnosti potkala lady s ředitelkou a při podávání ruk na ni ředitelka zamrkala. Lady Fullhamovou polil studený pot a její zadeček se zachvěl při vzpomínce na ten den kdy se setkaly poprvé.