Povídka “Klára”

Kapitola 1. (Aneb Klára dostává výprask)

Kláře bylo 18 let a chodila na rodinnou školu. Protože byla spíš uzavřený typ, tak nechodila s žádným klukem. Na sex ale byla nadržená a proto každý večer před spaním strčila prstíky do pochvy a dráždila se až dospěla k orgasmu.

Naopak Jana a Romana uzavřené typy nebyly a povahu měly spíše špatnou. Jejich výraznou vlastností byly sadistické a ponižovací choutky, které rády prováděly. Už nejednomu klukovi kterého jedna z nich sbalila na diskotéce se stalo, že s ní přišel až do bytu, kde s ním chvíli laškovala a potom ho jakoby ze srandy vyzvala jestli by si nezahrál takovou “hru”, a to nenechal se svázat.

Takový jedinec se těm dvěma potom vyhýbal a styděl se na ně jenom podívat, protože většinou zažil takové útrapy a ponížení že na to nechtěl ani pomyslet.

Čím víc se tyto orgie odehrávaly, tím víc obě cítily že kluci už je tak moc nezajímají a že by bylo lepší “pohrát” si s nějakou holkou. Dlouho přemýšlely, až jim sama náhoda pomohla. Jednoho dne šla Romana po chodbě a nechtěně se srazila s Klárou. Klára se jí omluvila, ale Romana po ní hned vyjela: “co děláš ty kurvo !!”. “Vždyť jsem se ti omluvila”, bránila se Klára. “Ještě se uvidíme” řekla Romana a odešla. Ve skutečnosti ale neodešla, ale pouze si stoupla za roh a sledovala Kláru. Jakmile zašla na toaletu, vydala se tiše za ní. Když vešla dovnitř, Klára si zrovna umývala ruce. Romana k ní zezadu přistoupila a beze slova ji chytla v pase a povalila na zem. “Moc si se mnou nehrej kočičko” řekla a rukou jí zajela do výstřihu. Klára se začala zmítat a jak sebou třepala, dala Romaně ránu do nosu, až vykřikla a pustila ji. Klára rychle vstala a utekla ze záchodu. Romana chvíli ležela na zemi, potom vstala, utřela si krev která se jí mezitím spustila a odešla.

Mezitím ji Romana den co den tajně sledovala jak chodila ze školy. Asi za týden věděla vše co potřebovala, kdy se vracívá večer domů, v kolik hodin to asi je a podobně. Potom se s tím vším svěřila Janě a domluvily se na pátek, že k ní “zajdou” na nezvanou návštěvu.

Mezitím ji Romana den co den tajně sledovala jak chodila ze školy. Asi za týden věděla vše co potřebovala, kdy se vracívá večer domů, v kolik hodin to asi je a podobně. Potom se s tím vším svěřila Janě a domluvily se na pátek, že k ní “zajdou” na nezvanou návštěvu.

V pátek odpoledne se obě osprchovaly a nachystaly si do batůžku “výbavu”. Vesměs kožené řemeny, pouta, bičík, dále speciální pouta která se dají připoutat ke krku a od nich vedou dvě oka na ruce, el. vibrátor aj.

K večeru se schovaly v zahradě a čekaly. Asi kolem sedmé se na cestičce objevila Klára. Měla na sobě krátkou minisukni, punčochy a na nohou lodičky.

Jakmile v zámku zaharašil klíč, a pootevřely se dveře, obě naráz vyběhly a smetly Kláru dovnitř. Vevnitř Romana rychle zamkla a Jana zatím držela vůbec nic nechápající Kláru. Pak jí Jana chytla šikovně ruce za zády a zkroutila je tak, až Klára bolestí vykřikla. Potom už nebyl problém ji přinutit aby si klekla a položila se obličejem na postel, na kterou ji Jana dovlekla. Romana mezitím vytáhla z kabele kožený provaz a svázala jí ruce za zády. Potom ji obrátila na záda a držela ji, mezitím z ní Romana stahovala šaty.

Klára si mezitím uvědomila kdo ji svléká, ale už se nemohla bránit, neboť měla ruce pevně svázané a při nejmenším pohybu ji Jana zkrotila. Tak se alespoň s hrůzou dívala, jak jí Romana nejdříve stáhla lodičky, potom jí rukou přejela přes chodidla, pak jí stáhla minisukni a nakonec ji zbavila i punčoch. “Přivaž ji obkročmo k posteli” řekla Jana a přešla na jednu stranu postele. Romana si stoupla na druhou a obě ji chytily za každou nohu a roztáhly je až na kraj postele. Klára sebou opět zoufale zazmítala, ale její krotitelky ji držely pevně. Potom jí Romana přivázala jeden konec punčochy za nohu a druhý konec podvlekla pod postelí k Janě. Ta jej chytla a přivázala k druhé noze. Nyní měly Kláru plně ve své moci, protože měla nohy roztáhnuté a přivázané na kraj postele, a ruce pevně svázané za zády.

“Tak to by bylo, co s ní uděláme dál?” zeptala se Romana a podívala se na Janu, která se mezitím svlékla do naha. “Přijď za chvíli, já si s ní zatím pohraju” řekla Jana. “Dobře”, odpověděla a odešla pryč z místnosti. Jakmile byla pryč, Jana si klekla na Kláru, a v pravé ruce kde držela malý bičík jím začala dráždit Kláru v pochvě. Klára se začala zmítat, ale Jana byla neúnavná a dráždila ji dál. “Nech mě ty lesbo!!” křičela Klára, ale Jana nepřestávala s drážděním. Náhle na ni Klára plivla a trefila ji na bradavku. “Tohle slízneš” řekla a lehla si na ni tak, že se její ňadro dotýkalo jejich rtů. “Dělej” vykřikla, když se Klára k rozkazu neměla. “Mám ti snad pomoct?” rozzuřila se a začala ji lechtat na žebrech. Tím se přesně trefila do černého, protože Klára byla strašně lechtivá. Už jednou se jí stalo, že ji jedna kamarádka když byla u nich na návštěvě položila na lopatky a lechtala tak dlouho, dokud jí nedala kalhotky co měla oblečené na sobě. Proto teď když ji začala lechtat, Klára rychle vykřikla: “dobře, ale prosííím tě už mě néééééch”. Jana ji tedy přestala lechtat a sklonila se nad její obličej. Klára ji sice nerada ale přece začala jazykem dráždit bradavku. Když už byla skoro tvrdá, Jana náhle ucukla a opět ji začala dráždit bičíkem v pochvě. Asi po třech minutách Klára dostala silný orgasmus. “Vidíš jak ti to jde” pochválila ji Jana a dodala: “a teď lízej ty mě” a přičupla si nad ni tak, aby jí Klára dosáhla jazykem do pochvy. Klára která měla strach z dalšího lechtání tedy uposlechla. Jana si nemohla nevšimnout nenávistného pohledu v jejích očích ale dělala že ho nevidí. “Vidíš jak ti to jde když se chce” pochválila ji a rukou ji opět začala dráždit. Když už Jana také skoro dosáhla orgasmu, Klára najednou přestala a začala křičet. “To ti ale vůbec nepomůže” cynicky dodala Jana a lechtáním ve slabinách ji přinutila pokračovat. Když se konečně udělala, vytekly její šťávy přímo Kláře na obličej. Ta se hnusem otřásla a znovu na ni plivla. Tentokrát ji trefila do rozkroku. Tohle ale už Janu rozzuřilo totálně a vykřikla: “tak dobře, máš co’s chtěla” a slezla z postele. Potom si stoupla k jednomu jejímu připoutanému chodidlu a začala ho jazykem lechtat tak šikovně, že Klára začala třepat celou postelí. Jana držela její nohu za nárt a nepřestávala ji lechtat, ani když viděla že se už dusí. Teprve po chvíli přestala aby ji nechala v klidu nadechnout a potom začala znovu pokračovat. Při lechtání s chutí sledovala jak svírá v křečích prsty u nohou. Tento postup opakovala asi pětkrát a potom si všimla že Klára je v rozkroku celá mokrá. “Tak co dáme si další číslo?” zeptala se škodolibě. “Ano, ale prosííííím už mě nelechtéééj” zalykala se Klára celá rudá v obličeji. “Ale budeš celou dobu předstírat rozkoš” poručila a strčila jí prsty do pochvy. “Vidíš jak jsi krásně připravená, tak pěkně to klouže” chválila ji, jak ji znovu začala prstovat. Klára tedy opět začala hekat. Bylo už ale vidět že má dost a že se za chvíli zhroutí. “Dobře, nechám tě tedy chvilku vydechnout, ale musím tě upozornit že má kamarádka tě zničí” posměšně dodala a nechala ji být. Potom odešla a zavolala: “Romano, za pět minut můžeš přijít.”

Po uplynutí dané doby se objevila Romana. Její veškeré oblečení se skládalo z řetízku na noze a jednoho páru pantoflí s vysokým jehlovým podpatkem. Zato její výstroj byla rozmanitá: asi 5 metrů koženého provazu, vibrátor, pouta na krk a ruce, bičík aj. nezbytné věci.

Jakmile ji Klára uviděla strachy skoro vykřikla. Romana si všimla jejího ulekaného pohledu a cynicky se usmála: “Neboj nebude to bolet, bude to příjemné,” dodala ještě a začala Kláře rozvazovat nohy. “Ty mě pustíš?” otázala se nevěřícně Klára. “Ale kdepak, jenom změníme polohu. Teď dej nohy k sobě.” Když se k tomu Klára neměla, chytla ji za nohy, klekla na ně aby je udržela u sebe a poté je opět spoutala punčochami k sobě. “Teď ti rozvážu ruce ale žádný hlouposti, jinak zavolám kamarádku a uvidíš.” Jakmile dořekla, klekla si na ni a odvázala jí ruce. Potom vytáhla pouta s třemi oky, jedno jí nasadila na krk a vzadu zapnula na přezku a do dvou menších jí nasadila ruce a zapnula též na přezku ale zajistila je malými zámečky. Potom vzala konec řemenu, spojila ho s koncem od punčoch které poutaly chodidla k sobě a druhý konec řemenu protáhla okem ve stropu a přivázala ho k topení.

Klára teď ležela na posteli s rukama připoutanýma ke krku a nohama přivázanýma u stropu. Potom Romana vytáhla bičík a začala jím pomalu jezdit Kláře po stehnech. Po chvíli začala sjíždět níž a níž až se dostala k pochvě. Pomalu a opatrně začala vnikat dovnitř. Když ucítila Klářinu reakci, přestala a řekla: “Ještě je jeden otvor prázdný, můžu ti něco strčit do zadku ?” Aniž by čekala na odpověď, sundala si jednu botu, olízla podpatek a strčila botu Kláře do zadku. Strčila ji šikovně, protože ať se Klára zmítala sebevíc, podpatek pevně držel na svém místě. “Vidíš drží, v tomhle mám praxi” usmála se a sundala si druhou botu. Dala ji Kláře před obličej a řekla: “lízej to tam, kde mívám nohu. Tak dělej” vykřikla a donutila Kláru lízat botu zevnitř. “Pěkně se s ní polaskej” nutila ji dále a druhou rukou si zajela do rozkroku. Asi po dvou minutách botu odložila a odvázala konec provazu od stropu. Položila Kláře nohy zpět na postel a přivázala je k pelesti. “Teď mě musíš uspokojit, potom to udělám i tobě.” Potom si klekla obkročmo na Kláru tak, aby se jí dostala špičkou jazyka na poštěvák a poručila: “Tak dělej, a běda jak nebudu spokojena, potom tě bič nemine.” Klára tedy opět vystrčila jazyk a začala jím dráždit klitoris. “Aaaaaah taak je to dobře” libovala si Romana a začala rukama hladit Kláru po ňadrech. Potom se k ní sklonila a začala dráždit jazykem vztyčené bradavky.

Po chvíli když dosáhla orgasmu, vstala a řekla: ” A teď si zahrajeme jinou hru.” Odpoutala jí nohy od postele, přetočila na záda, ze zadku vytáhla botu, vytáhla provaz a jedno zápěstí připoutala k jeho konci a druhý konec přivázala k noze od postele. Potom jí odemkla krční pouta a řekla: “Dej ruce za záda. Mám pár pravých kožených pout, ještě jsem je nezkoušela.” Jakmile tak Klára učinila, spoutala jí ruce k sobě. “Vstaň a pojď sem” a dovedla ji pod provaz který visel ze zdi. Chytla ji vzadu za ruce a přivázala za ně konec provazu. Potom šla k topení, přitáhla konec provazu až se Klára musela předklonit a uvázala ho. “Teď uvidíš co je to pocit naprosté bezmocnosti.” “Pusť mě ty mrcho, to bolí.” “Co, že chceš ještě spoutat nohy? Dobře, já ti vyhovím,” dodala a kusem provazu jí svázala kotníky k sobě. “Prosím tě, povol ten provaz trochu,” prosila Klára. “Že je ten provaz moc volný? Vidím že máš ráda skutečnou bolest,” zasmála se Romana a o trochu ho utáhla. “Ááááá prosím aspoň trochu,” křičela Klára. “Ale jistě,” zašklebila se Romana a utáhla ho ještě trochu. “Áááááááááh,” řvala teď už Klára ale měla strach cokoli říci v představě ještě větší bolesti. “Měj se tu hezky, jdu se podívat na film, doufám že mohu?” otázala se Romana posměšně a odešla pryč.

Klára bezmocně trpěla v poutech a cítila, že se jí za chvíli podlomí kolena. Každá minuta jí připadala jako hodina. Nakonec začala vnímat okolí jako nepodstatnou část a její mysl se soustředila pouze na ruce v poutech.

Když asi po hodině vrzly dveře, spatřila Janu jak k ní jde s vítězným pohledem v očích a jak říká: “popros svou paní aby ti ulevila bolest.” “Prosím tě má paní, propusť mě, už necítím své tělo” škemrala Klára. “Tak dobře snad za půl hodiny, ale musíš pro to něco udělat. Tady máš mou botu, chyť ji do zubů v místech kde se mé prsty od nohou dotýkají při chůzi. Hodná holka,” pochválila ji když stiskla botu v zubech. “A ne aby ti spadla na zem, to bys tu musela být další hodinu,” podotkla a odešla pryč.

Klára se snažila ze všech sil udržet botu v ústech, ale jelikož byla v předklonu, hrnuly se jí do úst sliny a bota pomalu prokluzovala kdykoliv trochu povolila stisk. Za chvíli na druhé straně boty prokapávala malá stružka. Když už jí bota skoro vypadla a držela ji křečovitě pouze rty, přišly její mučitelky a smály se: “Hele holčička slintá. To byla tvoje bota Jano,” podotkla Romana a začala povolovat provaz. Jakmile ho povolila, Klára se naklonila a začala přepadat. “Ta má dost,” řekla Jana a dodala: “spusť ji na zem, ještě jí dlužím tu botu.” Jakmile ji spustila, Klára spadla k zemi. Jana pak odvázala provaz od stropu ale ruce nechala spoutané za zády. Potom vzala svou mokrou botu a řekla jí: “To se ti tak líbila žes ji olízala? Vzrušuje tě? Ano nebo ne!” rozkřikla se když nedostala odpověď. “Ano vzrušuje,” hlesla Klára ve strachu před další bolestí. “A kde? Ukaž,” začala ji prohlížet Jana po celém těle. “Nic nevidím, tak se vzruš nebo ti pomůžu!” zahrozila a když se nic nedělo řekla: “Dobře, vzruším tě sama. Romano podej mi ten řetízek na bradavky a ty speciální přezky. Třeba tě vzruší když ti propíchneme bradavky.” “Néééé prosím ne!” zařvala Klára. “Všechno jsem si to vymyslela,” přiznala se. “Tak to tě musíme vzrušit. Romano, podej mi mou druhou botu. A teď ji olízej všude kde se jí mé chodidlo dotýká při chůzi. Představ si v ní mou nahou nohu v těsném kontaktu s podrážkou. Je to lepší? Tak lízej a dělej!” a nutila ji laskat botu jazykem. “Dělej ještě je málo vlhká,” a přitlačila jí botu surově k ústům. Teprve když viděla jak z boty kapou její sliny, pustila ji a řekla: “Romano pomož jí a zvedni ji a vezmi k tomu dřevěnému sloupu. Dobře, teď ji na chvíli rozvaž ruce. Nemusíš se bát, ještě je má ztuhlé jak předtím byla spoutaná u stropu. Stoupni si k tomu sloupu a dej ruce nad hlavu,” poručila Kláře a když tak udělala řekla Romaně: “Dej jí ruce za ten sloup a spoutej je za ním. Tak výborně. Teď jí zvedni jednu nohu. Dobře a teď jí nasaď jednu tu mokrou botu. Tak a teď druhou,” řekla když tak učinila. “A teď jí přivaž kotníky k sobě, a na botě zapni řemínky aby je nemohla vyzout.” Když Romana dodělala co chtěla zeptala se Kláry: “že se teď cítíš s mýma botama na nohou o mnoho líp co?” “Ano má paní,” vzlykla Klára. Cítila se vrcholně ponížená tím co jí ty dvě provedly, ale měla strach dát cokoli najevo. Místo toho se snažila zvednout se na chodidlech na špičky prstů aby se dotýkala cizích bot co nejméně. Jana si toho ale všimla a řekla: “vidím že ti mé boty nejsou vhod, co takhle mé nohy? Romano prosím dones mi tu vysokou židli.” Když ji donesla vlezla na ni a řekla Kláře: “A teď mi něžně laskej chodidlo včetně prstů u nohou. Ale pozor, jednou mě to polechtá a já tě ulechtám až zmodráš.” Potom zvedla nohu na úroveň Klářina obličeje a přinutila ji k této potupné činnosti. “Dělej chci mít chodidlo vlhké od tvých slin. Tak je to správně,” chválila ji jakmile cítila že má nohu mokrou.

Potom si položila chodidlo na její klín a klidně si ho utřela. Klára zrudla vzteky ale mlčela. Jana mezitím vytáhla pozlacený řetízek s dvěma očky na koncích. “Nasaď jí ho na bradavky a upevni,” řekla Romaně. Potom vytáhla jedny punčochy a koncem ve kterém bývá chodidlo začala hladit Kláru po obličeji. Potom začala sjíždět níž a níž až se dostala k pochvě. Chvíli si ještě hrála a potom jí zajela prsty hluboko do pochvy. Mezi konečky prstů ale držela punčocháče a jak dojela na konec tak je pustila. Potom prsty vytáhla. Klára s hrůzou pozorovala jak jí z pochvy vylézá konec punčoch.

Potom Jana vytáhla z kabele druhé punčochy a na chvíli s nimi odešla. Když se vrátila tak z punčoch kapala voda. Potom je uvázala klínem k bičíku a oba mokré konce nechala volné. Potom se rozpřáhla a švihla nimi Kláru po břichu. Ta vyjekla a zkroutila se. Potom následovala další a další rána. Potom rány směřovala trochu výš a bila ji přes prsa. S radostí pozorovala rudé pruhy které Kláře naskakovaly na těle. “Výhodou je že způsobí bolest ale nezanechá následky protože pruhy za dva dny zmizí,” poučila Romanu a na chvíli přestala.

Shýbla se k zemi a vytáhla svoje kalhotky které si předtím svlékla. Potom otevřela Kláře násilím ústa a kalhotky do nich nacpala. Potom vzala třetí punčochy co patřily Romaně a převázala jimi Kláře ústa. “Teď už nebude křičet,” podotkla a znovu zdvihla bič. Odešla do koupelny si ho znovu namočit. Jakmile se vrátila, rozpřáhla se a začala Kláru bít nemilosrdně po stehnech. Klára se začala svíjet v poutech ale marně, každá rána šla přesně na své místo. Když měla stehna celá rudá, začala ji Jana být ještě níže. Kláře teď už z očí tekly slzy a v obličeji byla rudá od bolesti. Teď ji Jana zrovna začala švihat po nártech když ji Romana zastavila slovy: “To stačí, nebo sebou za chvíli sekne.” Jana ji tedy přestala bít a vytáhla jí z úst roubík. Klára začala brečet bolestí a vztekem z bezmocnosti. “Nebul, nebo tě přivážeme k posteli a každá tě budeme lechtat na jedné noze.” Jakmile se Klára trochu uklidnila řekla Romana: “Myslím že ji dáme spát. Jano pomož mě ji odvázat.” Odvázaly jí nohy od sloupu a znovu je spoutaly k sobě. Potom jí odpoutaly i ruce a každá ji chytila z jedné strany a dovlekly zmítající se Kláru k posteli. Potom ji Romana chytla ruce za hlavou a Jana je přivázala k pelesti. “To že jsme tě odvázaly od sloupu neznamená že nebudeš spát spoutaná. Radši ty ruce spoutej ještě punčochami, co kdyby se snad z toho vyvlíkla. Teď ještě nohy. Sundej jí boty. A teď mě podej její tričko.” Potom jí utřela do jejího trička sliny z nohou. “A teď jí nasaď zpátky ty boty. Tak a utáhni ty řemínky co nejvíc, ať cítí fyzický kontakt s botou aby ani na minutu nezapomněla kdo ji pokořil. Pak ji chytla za chodidlo a druhá ji nasadila boty. Potom jí utáhla řemínky tak silně že Klára cítila stálou bolest. “Dobrou noc puso,” řekla jí Jana, políbila ji na ústa a odešla pryč z místnosti. Romana ji též políbila ale neodpustila si ji ještě polechtat na žebrech. Klára se slabě nadzdvihla a tělem jí projela křeč. Poté odešla z místnosti i Romana. Zhasla za sebou a nechala Kláru potmě. Ta chvíli ležela potmě a potom jí začaly vadit nasazené boty. Všelijak se snažila se aspoň jednu z nich stáhnout, ale její snaha byla marná. Poté na ni padla hrozná únava a usnula.

V sobotu ráno v 8h 30minut se Klára vzbudila a ihned cítila že něco není v pořádku. Poté si uvědomila co se včera v noci stalo a najednou ucítila palčivou bolest od nohou. Podívala se na nohy a pochopila. Poté se snažila opět si vyzout botu o botu, ale ani přes noc se žádná nepovolila. Začala tedy volat své věznitelky, ale ty tvrdě spaly. Začala tedy zkoumat pouta která ji držela u postele. Hmatem zjistila že je svázaná nějakým řemínkem a poté ještě punčochami. Po chvíli průzkumu zjistila že se jí řemínek podařilo povolit a posléze odvázat. Když se ho zbavila, snažila se odvázat i punčochu. Bohužel ta byla pevně utažená a několik uzlů na každé straně ji přesvědčilo o tom že nic nerozváže. Když se ale rukou chytila za železnou tyčku pelesti, zjistila že jsou na ní zaschlé kapičky od barvy které byly poměrně ostré. Na nic tedy nečekala a začala jezdit rukama nahoru a dolů. V hlavě se jí mezitím honily všelijaké myšlenky jak se těm dvěma hrozným způsobem pomstí. Nejdříve ji napadlo že by celou záležitost ohlásila, ale představa na nějaké otázky či výslech ji dost děsila a vědomí že by každý věděl jak byla potupena ji nedalo a rozhodla se že se těm dvěma pomstí podobným ale daleko horším způsobem. Náhle se ozvalo trhnutí a ucítila že má obě ruce volné. Chtěla se shýbnout, ale jak celou noc ležela bez pohnutí tak jí ztuhlo celé tělo a musela si na chvíli odpočinout. Poté to zkusila znovu a podařilo se jí ohnout. Potom si rychle sundala ty hrozné boty a odvázala si i nohy.

Jakmile vstala z postele, vešla do pokoje Jana s Romanou. Klára se nejdříve ulekla a potom zařvala: “Zabiju vás vy svině!” Potom se vrhla na Janu a dala jí takovou facku až couvla zavrávorala a zakopla o křeslo a svalila se na zem. Potom se napřáhla že dá ránu Romaně. Ta ji ale chytla za ruku a zavolala: “Jano dělej, honem přines pouta.” Chvíli spolu zápasily, ale potom ji Klára povalila na zem a podařilo se jí Romanu převrátit na břicho. Zkroutila jí ruku za zády a vyhrožovala: “Ty mrcho, já ti zlomím ruku,” a přitáhla. “Áááá ječela Romana a všemožně se kroutila. Náhle ucítila jak ji Klára pustila. Zvedla se a uviděla jak ji Jana drží zezadu za ruce. “Tak dělej, svaž ji!” volala Jana. Klára kolem sebe kopala a kousala, ale marně, Jana ji držela pevně. Romana mezitím vstala, stoupla si zezadu ke Kláře a kolem zápěstí jí zacvakla kovové náramky. Potom ji chytla a smýkla s ní na postel. “Ta kurva, potřebovala by zchladit,” nadávala a kopla do ní. “To není špatný nápad,” podotkla Jana, chytla Kláru a řekla: “pojď za mnou.”

Asi za dvě minuty ležela Klára ve vaně s rukama spoutanýma za zády a kotníky přivázanými k řetízku od špuntu. Potom Jana pustila sprchu a řekla: “Doufám že máš ráda studenou vodu, protože ti udělá dobře.” Potom pustila studenou vodu a začala Kláře stříkat na nohy. “Ty pičo, hned toho nech, nebo tě zabiju,” začala řvát Klára. “Ať tak neřve, dones nějakej roubík,” řekla Jana a poslala Romanu pro něco. Ta se za chvíli vrátila a v ruce nesla punčochy. “Chyť jí hlavu, já jí to přivážu na hubu,” řekla Jana. Když se tak stalo, znova pustila vodu a začala ji sprchovat od nohou nahoru. Klára sebou mezitím mlela jak čert, ale akorát si tím působila bolest. Když ji Jana důkladně osprchovala, odvázala jí nohy a zvedla ji. Potom ji vytáhla z vany a vyvedla ji ven. Hodila na ni ručník a utřela ji do sucha. Zvláště pečlivě ji utírala na prsou a ve klíně. Když byla hotova, zavedla ji do kuchyně na židli a na chvíli ji k ní připoutala. Potom odešla do předsíně a z poličky si podala spacák kterého si předtím všimla. Vytáhla ho z obalu, rozprostřela na zemi a zavolala Romanu. která se mezitím také osprchovala. “Potřebuji tvou pomoc,” řekla. “Polož ji na zem tak, aby ležela obličejem na spacáku ale od kolenou dolů na koberci.” Romana ji povalila na zem. Pak jí Jana spoutala kotníky opět k sobě. “Teď ji drž, já ji zavřu do pytle. Neboj se, vzduchu bude mít dost.” Romana ji tedy chytla za kotníky aby se nepřevracela a Jana přes ni přehodila jeden konec a potom ho dokola zapnula na zip. Kláře teď z pytle vyčnívaly akorát lýtka. Pak Jana vzala provázek a stáhla volný konec spacího pytle tak, aby se z něj Klára nemohla vysoukat.

Klára teď ležela opět naprosto bezmocná. Jana se s potěšením dívala jak Klára usilovně hrabe svázanýma nohama a snaží se vyprostit ven. Potom Romana odešla na chvíli pryč a když se vrátila, měla v rukou videokameru. Zasunula do ní čistou kazetu, nachystala se a řekla: “Tak Jano, vezmi si masku a můžeme natáčet.” Klára to zaslechla a zařvala: “Běda něco natáčet, to vám nedaruju.” Jana si mezitím podala proutek na jehož konci byl roztřepený kožený řemínek, namočila ho do vody a řekla: “Romano spusť to.” Pak si nasadila černou masku přes oči, Romana spustila kameru a Jana švihla Kláru přes lýtka. Potom znovu a znovu, až se Kláře začaly dělat červený pruhy. Ta se snažila odkutálet, ale Jana se jenom smála: “mně se neschováš, já tě vidím,” a bila ji zase. Když se Klára otočila nahoru, byla ji po nártech. Klára bolestí sykala a všemožně se kroutila. Nebylo jí to ale nic platné, Jana ji švihala dále a ani jednou se neminula. Asi po dvou minutách řekla Romana: “teď se na chvilku vyměníme, půjč mi masku a pojď natáčet.” “Dobře,” souhlasila Jana a vyměnili se. Romana otočila Kláru na záda, klekla jí na nohy, a vytáhla peříčko dlouhé asi 20 centimetrů. “Dobrý, můžeš to spustit,” řekla a jakmile Jana zapla nahrávání, začala ji něžně lechtat na chodidle. Už při prvním dotyku s nohou se Klára začala vzpínat a Romaně dalo velkou práci zkrotit ji koleny. Nepřestávala ji lechtat ani sekundu. Když už cítila že Klára moc nereaguje, zajela jí pérkem mezi prsty na nohou aby ji zvedla. Klára se kroutila jak užovka ale Romanu nesetřásla. Jakmile jí Romana zajela mezi prsty na nohou, křečovitě je stiskla a snažila se pérko držet. Romana ho ale vždycky v klidu vytáhla, a znovu a znovu ji trápila. “Teď to uděláme trochu zajímavější,” řekla a slezla z ní. Potom ji začala lechtat zase znovu a kdykoliv se Klára někam odkutálela, vždycky k ní popolezla a znovu ji dráždila. Když už tento tyátr trval asi pět minut, řekla jí Jana: “dáme si chvilku pauzu, klidně ji tak nech, však nám nikam neuteče.” Potom vyšly pryč z místnosti a šli se v klidu napít.

Klára mezitím zrychleně dýchala a snažila se vyprostit z pytle. Její snaha ale byla naprosto marná, neboť ruce držely za zády a nohy nemohla dát od sebe. Proto ani nereagovala, když se vrátili její trapitelky. Jakmile ale opět ucítila peří na svých chodidlech, situace se začala opakovat. Když už ani nemohla mluvit, holky náhle přestaly a Jana řekla: “Romano to stačí, máme toho dost.” “To je pravda, ta toho má taky dost,” souhlasila Romana a konečně přestala Kláru lechtat. “Pustíme ji ne?,” navrhla tedy a když Jana souhlasila, rozvázala spodek pytle a stáhla ho z Kláry. Ruce jí ale nechala svázané a dala jí nůž se slovy: “na děvče, osvoboď se až odejdeme. A nikomu ani slovo.” Poté hodila nůž do kouta a až si Jana sbalila věci, sebrali se a odešli.

Klára chvíli ležela na zemi, protože nevěřila že odešly. Myslela si totiž že je to nějaká past. Když se ale nic dlouho nedělo, přesunula se do kouta a podala si nůž. Potom si odvázala ruce a vstala. V ten okamžik jí projela strašná zlost a odpřísáhla krutou pomstu. Potom se šla umýt a spát.

Kapitola 2. (Aneb Klára se mstí)

Jakmile se Klára ráno probudila, oblékla se, vzala své úspory a šla do města. Ihned zamířila do obchodu a koupila si videokazetu. Potom si to zamířila do Sexshopu na jedné ulici, kde si chtěla vybrat správné nástroje.

Jakmile vešla do prodejny, ihned si jí všimla jedna prodavačka (A jak si Klára všimla tak jediná) a zeptala se: “Dobrý den, co vám mohu nabídnout?” “Máte nějaký katalog?” zeptala se a když ho dostala řekla: “díky, za chvíli si vyberu.” Asi za pět minut řekla: “Vzala bych si dvoje kovová pouta, dvoje kožená pouta, jeden bičík, jedny důtky, jednu koženou masku na obličej, deset metrů koženého provazu, a jedny krční pouta.” “Dobře,” řekla prodavačka a dodala: “pojďte prosím za mnou, je to z důvodu diskrétnosti k našim zákazníkům.” “Jasně,” řekla Klára a šla za závěs. Proto si ani nevšimla že prodavačka se vrátila ke dveřím a zamkla je. Poté i ona zašla dozadu. “Chvíli počkejte, hned to donesu.” Poté odešla. Klára si začala prohlížet okolí a všimla si že po stěnách visí různé druhy pout a jiných věcí. Náhle ji někdo zezadu chytil za ruce a než se nadála, cvakly jí náramky kolem zápěstí. Na okamžik nebyla schopna leknutím ani pohybu a když si uvědomila situaci, bylo už pozdě, jelikož měla spoutané i kotníky. Šikovná prodavačka ji mezitím umně svlékla do spodního prádla a přivázala k jednomu oku ve zdi. Potom si podala malý bičík a řekla: “Teď vám udělím malou lekci jak se s tímto zachází.” “Běda,” zařvala Klára “já už to nedávno zažila.” “Asi špatně, jinak by se vám to líbilo,” zasmála se prodavačka. Potom si podala malý bičík, zajistila jí ruce k jednomu z ok ve zdi a dala jí první ránu. Klára sebou ihned trhla a začala křičet něco v tom smyslu že když ji ihned nepustí, tak že udělá ostudu. “Pokud oběť začne dělat něco takového, je dobré použít roubík v podobě tohoto náhubku,” poučovala ji a nasadila jí ho na ústa. Jakmile ho vzadu zapnula na řemínky, Klára už nebyla schopna křičet. “Pokud máte oběť takto zkrocenou, můžete začít v ponižování.” Klára se snažila dát trháním v poutech najevo že o tyto rady nestojí, ale dostala dvě rány po stehnech a zkroutila se bolestí. Poté si musela poslechnout další rady o tom, jak oběť co nejvíce potrápit aniž by jí ublížila na zdraví a jak co nejefektivněji využít pouta a řemeny. Poté se prodavačka vzdálila a vrátila se s účtem. “Účet za zboží dělá celkem 1.950Kč + 350Kč za předvedení zboží a instruktáž.” “Já jsem ale instruktáž nechtěla,” křičela Klára, ale dvě rány důtkami ji přesvědčily že se mýlila. Poté byla odpoutána a směla se obléci. Potom šla k pokladně a zaplatila. Jakmile vyšla z obchodu, rozhlédla se a když viděla že v okolí nikdo není, zvedla kámen ze země a rozbila výlohu v obchodu kde právě nakoupila. Poté utekla pryč.

Doma si položila všechny věci co nakoupila na postel a začala vymýšlet ďábelský plán.