Povídka “Internát I.”

Rodiče vždy měli eminentní zájem na tom, abych se dostala na vysokou školu, začala studovat a byla ze mne lékařka. Přiznám se, že v době, kdy o to tak nesmírně usilovali, mi bylo téměř všechno jedno. Končila jsem studium na gymnáziu, písemné maturitní zkoušky již byly za mnou vcelku úspěšně a já uvažovala spíše o tom, kde si zajít s děvčaty ze třídy na diskotéku, do baru a podobně. Pravdou je, že už se kolem nás všech točili kluci, ale pravděpodobně ještě nebyla ta nejvhodnější doba k tomu, abychom začínaly vážnou známost.

Jeden páteční večer začátkem května se nesmírně vydařil – alespoň pro nás. Vypili jsme velmi dobrého a kvalitního alkoholu víc než je zdrávo na osmnáctileté slečny a v takto podroušeném stavu jsme se odebraly na cestu k domovu. Na to, že již bylo půl druhé ráno, bylo velmi divné, že se v našich oknech stále svítilo. Alkohol však udělal své a já celkem beze strachu vešla do bytu. Zde však již čekala matka, která byla velmi nazlobená. Již její pohled stačil k tomu, abych velmi rychle začala střízlivět a chápat, o co v nejbližších hodinách půjde. K mému velkému překvapení však došlo k něčemu zcela nečekanému.

„Už těch tvých prohřešků bylo dost, nemám sílu ani nervy na tvou další výchovu. Sbal si své věci a ještě teď v noci odjedeš na internátní předmaturitní výchovu do okresního města“.

Věci jsem si balila takříkajíc bez velkého přemýšlení. Jednak stále doznívající roli sehrávalo vypití několika drinků a jednak jsem stále nechápala, kde matka přišla na myšlenku dát mě na internátní výchovu. Po sbalení nejdůležitějších věcí do tašky mě otec i s matkou odvezli do města.

Před hlavní branou internátu matka zazvonila u dveří a naznačila otci, aby počkal v autě. Než jsem se stačila rozloučit, otevřely se dveře a matka mě přímo zatlačila do náruče velmi vysoké a štíhlé ženy v uniformě. Stejnokroj, který měla na sobě, připomínal trošku policejní nebo vojenskou uniformu.

„Dobré ráno Aleno, řekla matka, přivedla jsem svou dceru tak, jak jsme se domluvily“. „Samozřejmě, již pro ni máme připravený speciální terapeutický program,“ odpověděla paní Alena. Nějak mi ani nedošlo, že se patrně s mou matkou znají již delší dobu. Musely tedy být domluvené. „Předej mi jen její věci a do měsíce by bylo vhodné si pro ni přijet. Nejen že bude perfektně ovládat maturitní otázky, ale i chování bude mít na patřičné úrovni.“ „Děkuji, měj se tady dobře a pozdravuj paní ředitelku,“ řekla matka a aniž by se na mne podívala odešla z budovy.

„Tak děvenko a nyní si provedeme základní úkony, související s příjmem do našeho zařízení. Začneme tím, že si odložíš veškeré oblečení a po provedené důkladné osobní prohlídce se vysprchuješ. Vezmeš si internátní šaty a budeš seznámena s denním řádem včetně chování k personálu.“

Začala jsem dostávat strach, z jejího pohledu totiž naprosto jasně vyzařovala nadřazenost, sebejistota a pocit neomylnosti. Vedla mě dlouhou chodbou k posledním dveřím, na jejichž zvonek zazvonila. Otevřely se elektronicky ovládaným mechanismem a já i s paní Alenou vstoupila do místnosti, ve které byl uprostřed umístěn stůl, za kterým seděly dvě mladší slečny, ovšem podobné vizáže jako paní Alena. Krátce střižené blond vlasy, nalíčené dle poslední módy, pěstěné nehty na rukou a nezbytná cigaretka s kávou.

„Tak tady ji máme, naši mladou hříšnici.. No musím tě upozornit, že u nás už budeš jen hodná a poslušná holčička,“ řekla první, které říkaly slečno Zdeno.

„Svlékni se úplně do naha a všechny věci polož sem na tento stůl,“ nařídila druhá, jejíž jméno jsem však vzhledem k velkému rozrušení přeslechla.

„Mám ti to snad ještě několikrát zopakovat, nebo budeš hodná děvenko?“ Vzhledem k velmi přísnému pohledu, který vzbuzoval respekt jsem se začala svlékat.

„U nás dlouho na nic nečekáme, takže si prosím tě pospěš, jinak budeš bita již na začátku, jasné?“ řekla paní Alena. V mžiku jsem měla dole boty, ponožky, džíny a svetr.

„Podprsenku a kalhotky ti snad mám sundat sama?“. Řekla slečna Zdena a švihla o kůží potažený stolek rákoskou. Rychle jsem uposlechla a zůstala stát úplně nahá před třemi ženami. I přes to, že v místnosti nebyl žádný muž, styděla jsem se jako malá holka.

„Roztáhni nohy, ruce nahoru a stůj ani se nehni. Jsou to všechny věci, které máš u sebe? Běda, jak u tebe něco najdu,“ pronesla Zdena a v klidu si mě s cigaretou v ruce prohlížela. Obešla mě kolem dokola, několikrát mi foukla kouř z cigarety do tváře a mezitím si paní Alena nasadila rukavičky. Začala s prohlídkou těla, pomalu sjížděla od hlavy přes ústa, krk, ramena, prsy až k přirození, které mi vyšetřila jako zkušený gynekolog. „Dobře, můžeš si na sebe vzít tuto košili a kalhotky. Ostatní věci budou zabaleny ve skladě až do doby tvého propuštění. Nyní si můžeš, vzhledem k době, kdy tě přivezli na chvíli odpočinout.“

Odvedly mě na pokoj, spíše celu, za kterou by se nemuseli stydět ani v kriminále. „Dnes budeš sama, ráno uvidíme co s tebou. Jasné?“ „Ano.“ „Ano co? Snad Ano paní. Tady se odpovídá jen ano paní, ano slečno, a ne paní ne slečno. Jinou odpověď neberu.“

Lehla jsem do postele s tím, že se mi v hlavě honily myšlenky typu: kde to vlastně jsem, co tady dělám, jak dlouho tady budu a podobně. Dlouho jsem nemohla usnout, až těsně nad ránem únava udělala své, ale než jsem si trošku užila alespoň polospánku, byla ve dveřích paní Alena se slečnou Zdenou.

„Tak vstávat a jdeme na ranní hygienu. Všechny potřebné věci jsou v koupelně.“ V koupelně nebyl nikdo, já se musela rychle vysprchovat a vyčistit zuby. Opět do delší košile a kalhotek, jedny pantofle a nástup na snídani. V jídelně bylo celkem deset mladých dívek, zhruba ve stejném nebo přibližně stejném věku jako já. Dva rohlíky, máslo, džem, kakao. Vcelku dobrá snídaně, ale já jsem chuť jídla ani nevnímala. Ostatní dívky si prohlížely vcelku logicky novou chovanku.Nikdo však nepromluvil ani slovo. Slečny vychovatelky Zdena a Pavlína stále sledovaly, co se kde šustne. Dívky měly s neplněním denního řádu a porušováním základních zásad pravděpodobně své zkušenosti. Po snídani přišla opět paní Alena.

„Nyní tě představím naší paní ředitelce. Představ si, že i v sobotu si udělala čas na to, aby si tě mohla prohlédnout. Nevím, co na tobě uvidí,“ zasmály se všechny tři a paní Alena se slečnou Zdenou mě odvádějí do ředitelny.

„Tak to je ta nová?“ Ozvalo se od psacího stolu, kde za počítačem seděla žena středního věku, ostrých rysů, tmavě černých, krátce střižených vlasů. Na sobě měla kostýmek, krásný náhrdelník, hluboký výstřih a působila velmi přitažlivě a atraktivně.

„Začneme tím, že si tě nejprve prohlédnu. Svléknout!“

„Ale proč paní ředitelko, už jsem byl na prohlídce v noci.“

„Aleno, co to má znamenat? Jak to, že neví co se sluší a patří? Budeš to muset vysvětlit.“ „Ale paní ředitelko, je tady jen pár hodin, ještě neproběhlo školení.“ „Ale mělo proběhnout,“ odvětila stroze ředitelka.

„Svlékni se úplně do naha a to velmi rychle,“ nařídila paní Alena. „Nebo si užiješ.“ Stále jsem nechápala a než jsem se stačila vzpamatovat, dostala jsem velkou facku od slečny Zdeny.

„Tak dolů s tou košilí, a kalhotky taky. Stála jsem úplně nahá v ředitelně a nemohla se ubránit pocitu, že paní ředitelka si mé tělo přímo vychutnává. Přišla ke mně, na ruce si navlékla kožené rukavičky a začala prohmatávat celé mé tělo. Dvakrát jsem ucukla, protože jsem začala pociťovat něco nového, co jsem ještě v životě neprožila. Tajemný a zvláštní pocit vzrušení a to i přesto, že se mnou jednala žena.

„Za takováto ucuknutí se u nás trestá děvenko. Za každé deset ran. Aleno, připrav bič. Bude napoprvé mírně zbičována, abychom nepoškodily jemnou kůži.“ Mezitím slečna Zdena otočila v rohu místnosti zvláštní kříž, ke kterému mne odvedly. Připoutaly mi ruce a zároveň fixovaly nohy na kříži. Cítila jsem jemné chvění po celém těle a bušení srdce. Vzrušení bylo velmi silné, navíc se paní ředitelka svlékla do plavek, které měla v černé barvě a velmi sexy. Alena se Zdenou si mezitím sedly ke konferenčnímu stolku, zapálily si cigaretu a pily kávu, kterou připravila jedna z chovanek. Začala jsem dostávat první rány přes ňadra od paní ředitelky. Jemně, svistot biče však bylo slyšet velmi intenzivně. Viděla jsem obě slečny, jak jim jen hoří oči. Proboha, copak toto je sadomasochostický salon, pomyslela jsem si.

„Ne miláčku, toto je ta pravá polepšovna. Tady u nás toho poznáš ještě daleko víc.“ Rány bičem byly stále silnější a já se ocitala ve stavu naprostého odevzdání. Bolest nebyla silná, ale vzrušení čím dál větší.