Povídka „Gvorlové VI“

A 1. den

Ráno nás probudil ostře protivný zvuk zvonce. Zvonil Gadal, ale v budoucnu to měla dělat vždy jedna z nás. Spala jsem snad jen 3 hodiny a byla jsem po „1. milostné noci s Mongy“ úplně rozlámaná. Všechny jsme se sešly v koupelně. V průběhu noci si od Jitky Aram, tedy pán, odskočil a potěšil se na Heleně. Ta byla, jak se ukázalo, velice citlivá. Všestranně citlivá-né jen na tu jejich drogu.

Po raní očistě následovala snídaně. Na stole v kuchyni, kde byla zároveň „běžná“ jídelna, stála marmeláda, topinky, vejce, sýr i konvice se zdejším čajem a mlékem. Bylo to na stole dost bez ladu a skladu. V budoucnu „chlapi“ vždy nechali 1 ženu přes noc v klidu-ta pak musela vstát ráno dříve, připravit snídani, prostřít a zazvonit budíček. U snídaně po té i obsluhovala.

Teď tomu tak nebylo a celkově 1. den připomínal budoucí zaběhnutý raní rituál jen vzdáleně. Snídaně a večeře jsme se totiž naučily mít rády. Ženám bylo věnováno jen málo pozornosti a my tak měly čas pro sebe a trochu toho tlachání. Tu-která obsluhovala samozřejmě vydatně osahávali, štípali a sexuálně trápili, ale i ona měla dost času na jídlo a pokec.

Z ranních zvyklostí u stolu se dnes ukázalo jen málo. V čele stolu seděl Aram, chroustal topinku s vejci, popíjel čaj, četl noviny a okolnímu světu naprosto nevěnoval pozornost. Měl na sobě svou pracovní uniformu a sakra, že mu to v ní slušelo. Mongové seděli také u stolu-stále ještě v županech. Dokonce se sami obsluhovali jídlem a čajem(v budoucnu by jim snad ruka upadla, kdyby měli sami sáhnout po topince). Občas prohodili pár slov, ale mnohomluvní rozhodně nebyli. My do kuchyně „dotlapkaly“ lehce obkročmo, z koupelny, jen v nočních košilích a pantoflích.

Usedla jsem na prkennou lavici … a se zaúpěním se zase rychle rukama přizvedla. Hodně to zabolelo. Naše vagíny holt byly řádně narachaný. Jedly jsme mlčky, protože jsme nevěděly zda můžem mluvit a báli jsme se. Skoro celou snídani jsme nervózně poposedávaly, jak jsme se snažily co nejvíce ulevit našim obolavělým kundičkám. Po jídle se pak Gadal rozloučil s Aramem a nám začal běžný pracovní den.

Musely jsme uklidit dům i zahradu, vyprat a navařit na oběd i večeři. Mongové byli služebníky našeho pána, tó ano, ale přeci jen to byli samci, takže pro ně domácí práce jednoznačně nebyly 1. -vo řadou záležitostí. Mne a Darinu určil Gadal na domácí práce. Úklid, utírání prachu, praní … jsme nejčastěji dělaly my 2, protože si nás Gadal oblíbil a takhle nás mohl šoustat snadno a naprosto bez komplikací. Jana se dostala do kuchyně. Sapur si ji rovněž oblíbil, ale v kuchyni se ženy dost střídaly-bránilo se tak našemu nezvladatelnému tloustnutí. Jitka a Helena následovaly „mého“ Venéta do zahrady a ke koním.

Po ránu jsme s Darinou dostaly za úkol vyprat prádlo. Byla ho zatracená hromada a zde se pralo ručně-na valše, ženská práce byla holt laciná. Kovová káď na praní byla vlastně vestavěná do zdi, zpočátku jsem příliš nechápala proč tomu tak je. Já dostala za úkol praní a Darina máchání, ždímání a věšení prádla na dvorku. Gadal se sebral a odešel si přečíst noviny.

V tý páře jsem byla jenom v sukni a korzetu se šátkem na hlavě. Makaly jsme dost tvrdě a já byla pořádně zpocená. Náhle se otevřely dveře a vešel Gadal. Chtěla jsem se k němu obrátit, ale on mi přikázal: „Neotáčej se a pokračuj!“ Tak jsem tedy dál drhla nějakou tu košili. A pomalu mi došlo o co jde-celé mé tělo se v rytmu mé práce pohupovalo, naprosto jednoznačně … pohupovalo.

Najednou přistoupil a vyhrnul mi sukni přes záda. Bylo mi jasné co se stane. Stáhnul mi kalhotky a z nohavičky mi vyndal levou nohu. Napřímil se, rozepnul si kalhoty, chytil mne za krk a kopnutím do stran mi nohy roztáhnul. Chňapnul mne za ňadra a pořádně mi je hnětal. Já se již jen opírala o dno kádě. V tu chvíli z venku vešla Darina, když viděla, co se chystá, chtěla hned zase vypadnou. Ale Gadal jí to zakázal, takže musela zůstat stát ve dveřích a všechno povinně sledovat. Znovu mne chytnul za krk, tím svým beranidlem našel … to co potřeboval a přirazil. Naprosto bezohledně.

Šíleně jsem zaječela. Teď už jsem na ledascos zvyklá, ale „kefovačku“ ze zadu dodnes považuji za něco naprosto příšernýho. Prudce mne roztáhnul a začal mne drbat tím svým vostnatym žaludem vo stydkou kost. Navíc se v týhle pozici snadno dostával hodně hluboko a nabodával mi tak děložní čípek. Do slova a do písmene nabodával. Zpočátku jsem nechtěla křičet. Věděla jsem, že by ho to těšilo a po tom jsem netoužila-těšit ho. Ale nešlo nekřičet. Za chvíli jsem již hýkala při každém přiražení jak růjná voslice, jenže né růjností. Trvalo to dlouho. K neuvěření dlouho. Bulila jsem, nohy se mi klepaly v kolenou a voda v kádi začínala vychládat. Pak mi strhnul šátek, chytl mne za vlasy a zarval mi ho tam. Poprvé, podruhé, potřetí a vystříkal se. Beze slova si zapnul kalhoty a odešel. Darinu jsem jen požádala: „Nic neříkej!“

Dlouze jsem stála nad kádí. Zpocená a oddychovala, jak schvácená klisna. No a tou jsem vlastně i opravdu byla. Natáhla jsem si kalhotky a sáhla si na vnitřní stranu stehen. Nedívala jsem se tam. Cítila jsem, že ze mne vytéká jeho chám, mé šťávy a, jak jsem zjistila, když jsem se pak podívala do své dlaně, i má krev. Nakonec jsem dolila horkou vodu a každá jsme se zas začla věnovat své práci. Myslely jsme, že už máme pokoj.

Muselo to být krátce před obědem, když Gadal vešel znovu. A zase nás obě dlouze sledoval. Přiznávám, že jsem se fakt hodně bála. Když Darina naházela prádlo do ždímačky přistoupil k ní, chňapnul ji za ruku a za vlasy a naprosto nevybíravě s ní smýknul na hromadu špinavého prádla(teda-dovedu si představit romantičtější „lože lásky“ než je halda starejch, propocenejch a smradlavejch hadrů). Darče se sukně povyhrnula už, když dopadla. On se po ní vrhnul a sukni jí vysoukal zcela. S chutí jí mordoval prsa. Po delších hrátkách šel do ní. S kalhotkama se nezaobíral. Prostě jí jejich spodní díl jen shrnul stranou. Z vlastní pozdější zkušenosti musím říci, že na naběhlé pičce nic příjemného. Prudce jí narazil. Dara zaječela a vykopla nohama do výšky až jí z chodidel slétly boty. Začal jí vošťouchávat, až to čvachtalo. Prala jsem dál, dost mechanicky, a snažila se tvářit, že se vlastně vůbec nic neděje.

Jenže se dělo. Darina ho najednou objala. Nejdříve rukama, pak i nohama a začla si ho přitahovat. Tak žensky-však víte. To zarazilo i jeho, ale jen na chvíli, po té se dal zadkem znovu do pohybu. Když skončili a on odešel, byla to tentokrát Darča, kdo prones: „Nic neříkej!“ Upravila se a (poněkud obkročmo) šla zas po své práci.

Vzal si nás každou pak přeš den ještě jednou. Mne po odpoledním jídle normálně-v misionářský. Odpoledne jsme uklízely v domě, a tak Daru nabral ze zadu, když vytírala pod nějakým kusem nábytku. Takřka klasická situace.

Večer přišel pán a řešil stížnosti. Kuchař si postěžoval na Janu, že nechtěla polykat jeho mrdku a Venét na Helenu, že nedostatečně „kmitala“ s kolečkem. Pán oběma určil 15 ran koženým pásem.

To se mělo stát běžným divadlem před večeří. V zásadě se trestalo(1 až 2 ženy)každý den, byť nikterak drasticky. Hříšnice se musely úplně svléknout. Jednu po druhé je pak připoutaly za ruce a pas k mříži zapuštěné ve zdi na dvoře. Celej den jsem dumala, proč tam ta mříž je. Žalobci vzaly(v tomto případě)pruhy kůže a začli nešťastnice vyplácet. Ženská děla se potila a chvěla strachem. Rány dopadaly s hlasitými pleskanci na jejich zadnice a ženy křičely. Pán seděl v altánu, my musely být u jeho nohou a on scénu klidně sledoval.

Když exekuce skončila ještě chvíli o něčem polohlasně mluvil s Gadalem. Nebylo jim rozumět. Žalobci si hříšnice zatím odvedli do pokoje. O něco později jsme tam vešli i my ostatní. Helena i Jana již měly na sobě korzety a punčochy, byly naražené na ptácích svých trapičů, kteří seděli pohodlně v křeslech a bylo až překvapivé jak čile „děvčata“ s propnutými chodidly nadskakovala.

Po večeři pán oznámil, že si mne bere na noc. Hodně mne překvapilo, jak jsem z toho byla nadržená. Všeobecně vzato nám tenhle den připadal příšerný. A to jsme vlastně nevyšly z domu do vnějšího světa, který byl ještě příšernější a o kterém jsme dosud stále věděly jen málo.