Povídka “Alkohol v Arábii”

Anna-Marie si užívala do té doby, než přijela policie.

Jako letuška měla vědět o něčem lepším, než přinést alkohol do společnosti v Saudská Arábii, ale ona nebyla schopná odporovat žádostem Suhayla, jedné ze dvou místních děvčat, s kterými se spřátelila. Nyní byly obě v policejní dodávce, zatímco ostatní lidé byli někde jinde.

V policejní stanici byla obě děvčata oddělena a vyslýchána. Chudák Anna-Marie nerozuměla ani slovo arabsky a žádný z policie nemluvil anglicky. Nakonec se jí podařila, aby porozuměli jménu letecké linky, kde pracovala. Tím její výslech skončil a byla zavřena do špinavé cely, s jedním kavalcem a malinkým okénkem, aby z něj viděla ven a byla zanechána svým ponurým myšlenkám. Anna-Marie neměla žádnou představu, jak vážná tato věc byla, ona jen doufala, že to neovlivní její práci.

Hmyz se plazil na podlaze a Anna-Marie se posadila na kavalec, nohy si přitáhla k bradě a čekala.

Po několika hodinách se dveře cely otevřely a vstoupil policista. Neudělal žádný pokus hovořit s Annou-Marií, ale popadl ji hrubě a táhl ji ven a zpět k výslechu do místnosti. Tam uviděla Davida.

Byla ráda, že policisté našli někoho z leteckého personálu, kdo mluvil arabsky a ona věděla, že David byl plynulý mluvčí. Ale byla by raději, kdyby to byl někdo jiný. David se stavěl do pozice ochránce dam a neustále se vnucoval do její společnosti. Nakonec ho tvrdě odmítla. Nyní si mohla všimnout jeho slizkého úsměvu na obličeji.

Starší strážník, oblečený se jako armádní voják, vstoupil. Mluvil k ní pomalu a David překládal jeho slova:

” Byly jste chycené při pití alkoholu. To je nezákonné v naší zemi. Můžete k tomu něco říct?”

Anna-Marie se obrátila k Davidovi, ale ten zůstal zticha.

” Pila jste alkohol? Ostatní ženy to již přiznaly. Pokud se nepřiznáte, vaše potrestání bude mnohem horší!!!“

Anna-Marie zoufale přemýšlela. Udělala to, co ji kladli za vinnu. Jestli se další ženy přiznaly, tak nemohly udělat nic jiného, než se také přiznat. V každém případě, 24let stará žena mohla pit alkohol, to nemohl být tak vážný přestupek, nebo mohl? Viděla Davida, jak přikyvuje svou hlavou.

“Ano, pila jsem alkohol”, řekla. David přeložil její slova.

“Velmi dobře. Další dvě ženy byly odsouzen k šesti měsíců uvěznění a třiceti ranám rákoskou každý týden svého věznění. Vy nejste občanka našeho státu, tak budete deportovaná, ale předtím dostanete padesát ran rákoskou. “

David přeložil pomalu věty, sledujíc při tom její reakci. Anna-Marie byla tak šokovaná, že si ani nevšimla vzrušení na tváři Davida.

Policejní prezident řekl něco v arabštině, co jí nebylo přeloženo a Anna-Marie zjistila, že je opět vlečena zpět do své cely. Někdo se pokoušel mluvit s ní skrz zeď, ale ona rozuměla. Nemohla uvěřit, že se to stalo jí, britské občance, v roce 1990.

O hodinu později ji David opět navštívil, doprovázený ohromným policejním důstojníkem s fixovaným úšklebkem na jeho zarostlé tváři.

David řekl, že byl pozván, aby ji vysvětlil proceduru toho, co ji čeká.

“Musíte se dostat do styku s britským konzulem, Davide. To je barbarské!” prosila Anna-Marie.

“To už není možné, Anna-Marie. Výprask se bude konat dnes ráno, ve čtyři hodiny, za svítání. Už není čas. “

” Vy si to užíváte, že ano ? Vy bastarde!”

“Ne, nejsem hloupý. Dělám všechno, co mohu. ” Ale užíval si to!!!. Zvláště vyhlídka na Anny-Mariin výprask a výprask jejích dvou pěkných arabských přítelkyň. Rychle ji vysvětlil, co se bude dít:

“Měla byste se pokusit chvíli spát, Anno-Marie. Stráže vás vzbudí a vy si budete muset obléci zvláštní roucho. Pak vám dají pouta a vezmou vás k hale. Další dvě děvčata dostanou první výprask rákoskou a pak vy. Nemělo by to být příliš špatné, opravdu. Šéf mi vysvětlil, že při výprasku rákoskou musí držet korán pod paží.“

Anna-Marie ztratila ovládání a udělal pohyb, jako by chtěla udeřit Davida. Ale stráž ho odvedla z její cely. Dveře se zabouchly a zůstala sama se svými myšlenkami. Seděla v cele, ještě ve svých šatech, ale spánek byl nemožný. Cizí kvílení a řev se ozýval kolem vězení čas od času, ale hlavní překážkou spánku byly Anna-Mariny úzkostné myšlenky. Bude bita rákoskou!!! Annu-Marii nikdo nikdy dokonce ani neplácl.

V její škole byla rákoska používaná, ale Anna-Marie se vždy hodně dobře chovala, takže se k výprasku nikdy nedostala. Pamatovala si jednu příhodu z její docházky do školy, kdy její přítelkyně dostaly výprask rákoskou. Také to bylo za alkohol.

Mandy byla chycená při pití se svým přítelem v hospodě v době obědu. Navzdory její předchozí dobré pověsti byla Manda poslána pro výprask rákoskou. Anna-Marie si pamatovala, jak si její přítelkyně nemohla ani pořádně sednout, až po třech dnech a to se ještě všelijak kroutila. Později se jí Anna-Marie ptala na všechny krvavé detaily a přítelkyně jí ukázala strašné značky po rákosce na své holé zadnici. Mandy dostala jen dvanáct ran rákoskou, ona měla dostat padesát ran!!!!!!

Anna-Marie měla sotva zavřené své oči, když se dveře cely otevřely. Velká stráž byla zpět, doprovázená velkou, vážně se dívající ženou, která ji přinesla roucho a, zase, Davidem, působícím jako tlumočník. Vysvětlil ji, že se musí byla svléci a obléknout se do roucha. Ohrazovala se, nechtěla se svlékat před Davidem a rozšklebeným mužským důstojníkem, ale neměla nic jiného na výběr. Výrazy na tvářích obou mužů se nezměnili, když si pěkná letuška svlékla šaty v jejich společnosti, ale Davidovi chamtivé oči vnímali úplně celé její ponížení. Kdy byla celá nahá, žena jí nepodala roucho… Namísto toho ji naznačovala, že Anna-Marie by si měla složit své šaty a odejít nahá se šaty v náručí. Červenající se všude studem a cítíc na sobě oči lidí všude kolem se nahé děvče podřídilo. Rukama se šaty se snažila zakrýt si své pohlaví. Pak šla i se svým doprovodem.

Na místě ji žena podala její roucho. To bylo špinavé a s prostřílenými dírami. Anna-Marie si nedovedla představit, že by ji to poskytovalo větší ochranu před rákoskou… David ji řekl, že musejí před výpraskem jít do sprch, kde bude připravena k výprasku.

To bylo dobré, být v sprše a smývat ze sebe špínu cely a roucha, ale brzy ji zavolali. Pak ji žena zkoumala tvář, aby se ubezpečila, že na ní nemá žádnou stopu po make-upu. Pak udělala na Annu-Marie posunek, aby si lehla na pohovku. David jí vysvětlil že se chystá postříkat Annu-Mariinu zadnici antiseptickým přípravkem, pro případ, že by při výprasku došlo k rozbití její kůže na zadnici… Jak ji laskavě vysvětlil, někdy se to stává.

Antiseptický přípravek z počátku působil chladivě na její holé zadnici, ale když se dostal do jejího zadečku a na pohlaví, bylo to jako pálení ohněm. Anna-Maria pak mohla vstát a obléci si roucho. Důstojník na ni začal cosi gestikulovat a když hned neporozuměla, tak ji vzal ruce a spoutal jí je v předu. Bylo to hrozné, ale pouta nebyla naštěstí příliš těsná. Pak ji pevně uchopil a táhl ji k potrestání do haly. David šel za ní a Anně-Marii bylo jasné, že se těší na její výprask.

Vstrčily ji do velké místnosti. První, co uviděla, byl velký podstavec uprostřed místnosti. Postavila se ke stěně, kde již stály její dvě přítelkyně, Suhayla a Naima. Obě děvčata byla ve stejném rouchu a také v poutech. Naima byla asi stejně stará jako Anna-Marie, ale Suhayla byla mladší, asi devatenáct let.

Anna-Marie viděla, že její normálně veselá mladá přítelkyně si něco tiše říká pro sebe.

Na druhém konci místnosti bylo malé publikum. Policejní prezident tam byl a, k jejímu ponížení, viděla Davida, jak se k nim připojil. Naštěstí tam nebyl nikdo další z letecké společnosti. Poznala část publika jako rodinné příslušníky Na’imi a Suhayli. Vypadali velmi zahanbeně.

Policejní ředitel měl dlouhý proslov. Anna-Marie nerozuměla ani slovo, ale publikum, včetně Davida, později zdvořile aplaudovalo. Pak začalo samotné trestání.

Na’ima byla první. Byla odvedena k delší straně podstavce a musela se ohnout dolů přes něj tak, aby její zadek bylo směrem k publiku a dost daleko od zbylých děvčat. Její pouta byla spojena s kovovým kruhem v přední části podstavce tak, aby děvče bylo pevně připoutané. Na’iminy dlouhé černé vlasy byly spadlé dopředu, zatemňující Anně-Marii pohled na její tvář. Žena důstojníka ji stáhla roucho a objevila se Na’ima holá, ještě bělostná zadnice, vyšpulená směrem k publiku. Jak si Anna-Marie nakonec uvědomila, výprask byl prováděn na holou zadnici!!!

Policejní prezident šel ke stolu po straně místnosti a vzal si dlouhou rákosku. Bylo asi metr dlouhá rovná a silná jako mužský ukazováček. S úsměvem s ní švihal vzduchem, aby demonstroval jeho pružnost. Další důstojník předstoupil před něj a vzal si od něj rákosku. Byl pouze v košili, neměl na sobě bundu. Anna-Marie viděla, že opravdu držel korán pod svou paží. Bohužel to již Anně-Marii nepřipadalo tak důležité jako předtím, protože důstojník měl korán pod levou paží a rákosku držel v pravé ruce. Navíc ještě, kniha byla přidržována poutky k rukávu jeho košile. Ačkoli bude vyplácet s knihou, nebude to mít žádný vliv na sílu výprasku. Vyhrnul si rukáv na pravé ruce nahoru před výpraskem.

Důstojník byl středního věku a docela vysoký. Zdál se být zkušený v používání rákosky. On mumlal něco v arabštině, o čemž si Anna-Marie myslela, že by to mohla být krátká modlitba a pak začal.

On zdvihl rákos dozadu za svá ramena a pak švihl vší silou přes Na’imaninu holou a vyšpulenou zadnici…

PRÁÁÁÁÁÁÁSK!!!!!!!!!

Zvuk rákosky pleskající na holou kůži se ozval do ztichlé velké haly. Na’imina hlava sebou škubla ostře nahoru. Jak její vlasy ulétly z její tváře, Anna-Marie viděla její výraz. Ale děvče přijalo první úder mlčky.

Úder následoval další úder. Každý mohl slyšet cinkající zvuk, jak se Na’ima zkoušela mimoděk a marně uhýbat dalším nevyhnutelným ranám, škubajíc přitom svými pouty. Její reakce se stávala stále více hlučnější. Ticho bylo po prvním úderu, pak lapala hlasitě po dechu hlasitě při dalších čtyřech úderech a pak vyjekla při další ráně, která dopadla na její holou zadnici s neutuchající silou. Po každém úderu policejní prezident započítal arabsky. Anna-Marie si uvědomila, že ačkoli další děvčata věděla, kolik měla ještě dostat, ona ne. Ona ani neuměla arabsky počítat. Ale pak ji došlo, že je to úplně jedno. Stejně by to bolestí nevnímala.

Důstojník se na chvilku zastavil před desátým úderem, aby si vybral cíl další rány. Tentokrát to byl styk dívčiny zadnice a vrchol stehen. Rákoska letěla v širokém oblouku a cestou na cíl svištěla vzduchem.

PRÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁSK!!!!!

Tentokrát Na’ima zaječela.

Důstojník se znovu zastavil, a prohlížel si známky své práce, které se linuly přes dívčinu holou zadnici. Byla to temně rudá a napuchlá jelita. Na’ima nyní vzlykala jako dítě s bolavým zubem. Ale další část jejího výprasku brzo začala.

Nyní Na’ima křičel hlasitě, když se každý úder rákoskou zařezával hluboko do její vyšpulené holé zadnice. Anna-Marie kradmo pohlédla na Suhaylu, stojící vedle ní. Mladistvá dívka s otevřenými ústy v hrůze pozorovala exekuci odehrávající se před ní, v obličeji byla bílá jako stěna a ještě stále si tiše něco mumlala. Anna-Marie věděl, že Suhayla pochází z velmi bohaté rodiny a že byla vždycky rozmazlována a netrestána. Nyní měla podstoupit strašný výprask jako její přítelkyně Na’ima, což pro ni bylo hrozné a pak stráví šest měsíců ve vězení jako trestankyně s dalšími výprasky.

Třicátý úder šlehl tvrdě přes Na’iminu holou a třesoucí se zadnici, již celou poznačenou krvavými jelity a vyvolal uši trhající jekot trpící dívky. Důstojník podal rákos zpět policejnímu šéfovi s mírnou úklonou. Na’ima pokračoval v hlasitém vzlykání a stále byla v potupné pozici. Jak Anna-maria vzápětí zjistila, policejní ředitel měl za čest dokončit výprask. Rákoska začala opět pleskat na dívčinu holou zadnici a řev nebohé dívky zněl naplno celou halou. Po vysázení padesáti ran předstoupili dva strážní a odvázali dívku od podstavce. Táhli ji směrem ke dveřím na konci haly. Naima se snažila rukama třít si při tom holou zadnici svýma rukama, ale stráže ji nepouštěli a táhli ji dál. Anna-Marie viděla, že stěží mohla stát na vlastních nohách, ale stráže táhli vzlykající děvče pryč, podle všeho, aby mohl začít její trest ve vězení. Navzdory její vlastní situaci Anna-Marie litovala Na’imu. Naima ji varovala, aby nenosila alkohol do společnosti. To bylo jen Anna-Mariono a Suhaylino naléhání, které ji dostalo do této situace.

Nyní musela Suhayla přistoupit k podstavci a protože Suhayla byl mnohem menší než Na’ima, museli přizpůsobit pozici bloku na podstavec před jejím připoutáním k podstavci.

Nový důstojník předstoupil a vzal si rákosku pro Suhaylino potrestání. Byl mladší než první a šel zvesela ke svému úkolu. Za jiných okolností by si Anna-Marie mohla o něm myslet, že je přitažlivý.

Z prvního úderu bylo zřejmé, že nebude o nic shovívavější, než byl jeho předchůdce. Byl to hrozný úder, tak silný, jako jakákoliv rána, kterou dostala Na’ima, rána šla přes celou holou zadnici drobné Suhayly. Suhayla odpověděla hlasitým a pronikavým výkřikem, plným bolesti a úzkosti. Chudák Suhayla!!! Důstojník ignoroval její šílený řev a prosby, a jen se soustředil na výprask její holé vyšpulené zadnice, což prováděl výborně.

Po každém úderu se ozval usedavý výkřik, pronikavý a dlouhý. Její pohyby se staly téměř škubavými a po výkřiku ustávalo škubání jejího těla a před další ranou pouze brečela a občas ječivě arabsky zřejmě prosila o slitování. Anna-Marie se dívala na Suhaylainu matku a bratra, které viděla v publiku, ale jejich tváře byli bezvýrazu.

Zvuk dopadu rákosky na holou zadnici jakoby náhle oživil Suhayla, a ona opět bojovala s pouty a ječela a zbytečně protestovala před další ranou, která se po chvilce opět snesla na její neštˇastnou holou zadnici. Suhayla mrskala svýma nohama, ukazujíc – jak si Anna-Marie uvědomila – divákům na hlavní tribuně pohled na její dívčí tajemství, ale výprask pokračoval nemilosrdně dál. Jen po třicátém úderu se důstojník zastavil, aby předal rákosku řediteli, dále pokračoval výprask podle již známého scénáře až do padesáté rány.

Pak Suhayla, která již pouze sténala a vzlykala, uvolnili a táhli pryč Tělo mladé dívky se třáslo a její holá zadnice nebyla k poznání. Celá, včetně horních partií stehen byla oteklá, rudomodrá a chvěla se. Musela být prakticky vynešena z haly, nebyla schopna samostatné chůze. Anna-Marii se zvedl žaludek. Přicházeli pro ni!!!!!!!!

Jako její předchůdkyně, i ona byla přivedena k přední straně a musela se přehnout přes podstavec. Byla vyšší než Suhayla a musela se hodně natáhnout dopředu, aby byla napnutá a mohla být připoutaná. Cítila, jak jí roucho je vyhrnováno nahoru a zajištěno do pozice, aby nesklouzlo při výprasku. Uvědomila si, že na diváky vyšpulila nejenom svou holou zadnici, ale i svou mušličku.

Anna-Marie slyšela, jak diváci lapají po dechu při obdivování její holé zadnice, tak bílá holá zadnice tu obvykle při výprasku k vidění není. Dokonce i v této strašné situaci se nemohla ubránit pocitu marnivého potěšení. Brzo ovšem její potěšení spadlo až na samé dno, když ucítila mužské ruce na svém holém zadečku a pak i dokonce mezi stehny! Ke své hrůze pak slyšela Davidův hlas u svého ucha, přející ji štěstí. Šel dolů asistovat při počítání ran!!!

Anna-Marie neviděla muže, který se připravoval na její výprask. Byl to další mladý důstojník atletického vzrůstu.

Vyměřil si vzdálenost položením rákosky přes Annu-Mariin nejvyšší bod holé zadnice. Cítila, jak rákoska zmizela z její zadnice. Pak slyšela hlasité a strašné SVIŠTĚNÍ, jak rákoska letěla skrz vzduch. Pak narazilo na její holou zadnici…

David oznámil: “jedna!”

Napřed Annu-Marie cítila jen dopad úderu, ale pak ucítila ohromující pocit ohnivé bolesti přes vrchol své holé zadnice… Mimoděk s sebou trhla proti svému připoutání, ale pouta byla pevná a i těsná, takže ji zabolela zápěstí, krčila se zatímco hlasitě dýchala. Bílý řádek se rychle tvořil přes obě půlky její zadnice a začal rychle červenat. Bolest podél jelita byla tak intenzivní, že byla téměř k nevydržení. Anna-Marie zatnula zuby a odmítla zaječet.

Třicet sekund prošlo a rákoska přinesla opět další ránu na dívčinu holou zadnici, vedenou stejně tvrdě, jako předchozí a malý kousek pod první úder.

PRÁÁÁÁÁSK!! “Dvě!” řekl David.

Anna-Marie s sebou znovu trhla, hodil nahoru svoji hlavou a křičela, “PROSÍM VÁS ! Prosím ne tak tvrdě! Já to nemohu vydržet!!!!”

Tentokrát David její slova nepřeložil.

Bolest se rozšířila se přes její zadnici a ona tahala za pouta, aby se zbavila strašlivé bolesti. Slzy se objevily v jejích očích.

Muž s rákoskou stál blízko u její holé zadnice a sledoval dokonale rozloženou linku přes dívčínu holou zadnici, zatímco další třicet sekund proběhlo. Zdvihl rákosku opět nahoru, namířil a švihl rákoskou těsně pod předchozí úder.

PRÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁSK!!!!!!!!

“tři!”

Anna-Marina zadnice se zavlnila, když se rákoska zaryla do masa.

AAÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!!” křičela Anna-Marie, neschopná udržet v sobě výkřik. Každý úder nahromadil bolest na bolest a nyní byl překročen bod snesitelnosti. Trhla s sebou proti svému připoutání a křečovitě se vzpínala v marném pokusu uniknout další ráně rákoskou. Křičela nyní jako osmiletá, namísto dvacet čtyři let. Výprask ji redukoval k pouhému potrestanému dítěti namísto dospělého člověka, kterým ona byla. Již dále nemyslela na své ponížení a hanbu, ale nyní se celá její mysl soustředila na bolest, která se nesla celým jejím tělem. A byla jen na začátku celého trestu!!!!!!

PRÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁSK!!!!!!!!!

“čtyři!” oznámil Davida a Anna-Marie křičela v utrpení, když ji rákoska přistála na její masité holé zadnici. Čtyři velmi odlišná jelita různého karmínového zabarvení, ale všechna pěkně nateklá. Zkušená mužská ruka je udělala krásně vodorovná a všechny stejným směrem…

PRÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁSK!!!!!!!

“pět, ” řekl David.

Aúúúúúúúúúúúúúú……. áááááááááá!!” vyjekla Anna-Marie. Koktavě prosila, “prosím…, Už ne! Už ne! Nééééééééé!!!!!!”

Úředníci byli užíváni pro hájení trestaných děvčat, ale svoji práci brali formálně a neměli velké mínění o Anně-Mariině ječení. Ještě neměla na své zadnici podle jejich míněnítolik ran, aby bylo nutné se tím případně zabývat.

Muž čekal několik sekund a pak zvedl opět rákosku. Se svištivým zvukem projela vzduch a přistála na Anně-Mariině holé zadnici v místě, kde již bylo jelito z první rány. To byl nejvíce bolestivý úder ze všech a ona doslova naříkala, když bolest dostoupila vrcholu.

“šest!” oznámil David.

Teď byla krátká přestávka a Anna-Marie se svíjela a nohama dupala po podlaze, když vzlykala a pokoušela se ukázat, jak je zle poraněná. Ve skutečnosti si publikum užívalo této vzácné chvíle, kdy byla vyplácena bílá dívka. Navíc si většina myslela, že si to zaslouží a naopak, ještě víc!!!!! To si myslela hlavně Suhaylina rodina.

A výprask opět pokračoval, až dospěl do své poloviny. Rákoska opět změnila svého pána.

Anna-Marie si později nemohla upamatovat na druhou polovinu svého výprasku. Ale David se pamatoval!!! On si navždy zapamatuje, jak její rozkošná zadnička úpěla pod rákoskou. On si zapamatuje krásná jelita, která naskakovala po každé ráně rákoskou a Anně-Mariiny divoké výkřiky protestu a bolesti. Ale pokračoval v netečném počítání každého úderu, který devastoval dívčinu holou zadnici.

Nakonec výprask. Padesátá rána rákoskou se zařízla do holé zadnice. Anna-Marie ječela bolestí a ani nevnímala, že je konec jejího trestu.

„dvanáct!”

David sevřel uplakanou tvářičku Anna-Mariinu a zašeptal:

„Je po všem!“. Ale bolest v její zadnici neskončila – naopak, byla ještě větší!!!!

Cítila, jak její pouta padají od bloku a byla pak zdvižena. Její roucho spadlo a zakrylo její bolavou holou zadnici. Jak se snažila jít, zjistila, že bolest stoupá, protože se jí jelita třela o sebe. Byla to příšerná bolest, ale stráže nebrali na nic ohled a popoháněli ji stále vpřed!!

Jak stráže uspěchaně prostrčili skrz dveře, myslela si že je všemu konec a ona dostane šaty a půjde domů.

Ale k jejímu zděšení sešli po nějakých schodech a vstoupili do velké cely ve vězení. Na’ima a Suhayla tam již byla – obě visely připoutané pouty za háky, které visely u stropu!!!! Byly obě úplně nahé!!!!!

Anna-Maria otevřela ústa v otřesu. Co bylo toto všechno ? Co to znamená????

Stráže sebrali Anně-Marii roucho. Nebojovala ani neprotestovala. Byla v šoku a její zadnice byla na pokraji exploze. Pak spustili řetěz s hákem ze stropu a zavěsili Annu-Mariina pouta k háku. Pak vytáhly její tělo vzhůru, až se sotva dotýkala špičkami prstů země. Strašná bolest její zadnice ještě vzrostla v této strašné pozici. Bylo nemožné dosáhnout v této pozici jakékoliv úlevy. Anna-Marie si připadala jako v pekle!!!

David přišel do místnosti.

Visela úplně nahá na háku, holou zadnici poznamenanou výpraskem, přesto byla Anna-Marie ráda, že ho vidí. Již dávno odhodila veškerý stud, a nyní se alespoň mohla dozvědět, co s ní bude dál.

Stěží mohla mluvit, když se ho pokoušela zeptat.

Vysvětloval ji, že další dvě dívky budou převezeny do vězení, ale není dodávka, tak s nimi musí čekat!!!

“Jak dlouho?” ptala se Anna-Marie, ale to David nevěděl…

Varoval ji, že nesmí mluvit s dalšími ženami. Anna-Marie mohla jen hádat, co by se stalo, kdyby s nimi promluvila. A nechtěla to vědět!!!!

David opustil místnost. Anna-Marie si uvědomila, že pouta poškodily její zápěstí. Držela se řetězu nad svými pouty, pro nějakou úlevu, ale pak ji došlo, že ji to zvětšuje bolest zad. Ostatní děvčata na tom nebyla lépe.

Toto byl strašné!!!!! Anna-Marie neměla žádnou představu o tom, klik času uběhlo, nebo jak dlouho tam již jsou. Čas od času několik lidí přišlo do cely a obdivovali tři klátící se děvčata a jejich holé zadnice poznamenané rákoskou. Jeden důstojník, stěží více než chlapec, vstoupil a začal Annu-Marii silně pleskat přes holou zadnici. To bylo opravdu bolestivé, ale stráže to nezajímalo. Pak si začal velmi důvěrně hrát s její holou zadnicí a jeho ruce zajížděli i pod zmrskaný zadeček. Anna-Marie se pokoušela kopat kolem sebe, navzdory bolesti své zadnice, ale jediný výsledek byl, že mu ukázala ze svých intimních částí těla ještě víc!!!!!.

Pak Anna-Marie slyšela Na’imu, jak se pokouší šeptat něco Suhayle. Bohužel stráže to slyšely také. Stráž přišla a začala mrskat dívku dlouhým páskem přes holou zadnici. Na’ima ječela jako šílenec. Anna-Marie zavřela své oči a přála si, aby ta noční můra už skončila!

Všechna děvčata byla nyní opravdu vystrašená. Žádná z nich nechtěla další výprask. Rozsah toto byl vidět v kompletním mlčení, Suhayla čurala na podlahu cely, příliš vystrašená říct strážím, že potřebuje na toaletu. Její mlčení ji ale kůži na holé zadnici neochránilo. Nesměla se otřít a dostala výprask páskem, při kterém příšerně ječela.

Nakonec dodávka přijela a Na’ima a Suhayla byly sundané z háků a odvedené do dodávky.

Potom sundali i Annu-Marii a musela utřít počůranou podlahu, stále ještě úplně nahá. Pak ji odvedli zpět do její cely, kde si směla obléknout své šaty a byla odvedena k policejnímu šéfovi. David tam byl také.

Řekl jí, že je všemu konec, ale musí do dvaceti čtyř hodin opustit zemi. Přešel k ní a sevřel ji v náručí. Neodporovala, dokonce ani když cítila jeho ruce pod sukní, jak ji hladí po zmrskaném zadečku.

Odjeli do hotelu a zdálo se ji přirozené milovat se s ním, pulzování a teplo v její zadnici nějak dokonce zvětšilo její pohlavní rozkoš.

Anna-Marie se nikdy nevrátila do Saudské Arábie.