Povídka „Příběh otrokyně 1. část“

Příběh, který budu vyprávět, mi navždy změnil život. Začalo to před několika lety.

Byla jsem štíhlá, ale ne hubená, zelené oči, vlasy barvy mědi. Bylo mi osmnáct let, když mě maminka vzala poprvé na prohlídku ke gynekologovi. Hrozně jsem se styděla, ale doktor byl moc milý a jemný. Když zjistil, že jsem ještě panna, omezil se jen na vyšetření konečníku a brzy mě poslal obléknout. Ještě si se mnou chvíli povídal o škole a pak jsem mohla jít domů.

Po několik dní jsem pak doktora vídala na ulici cestou ze školy. Sedával v autě a četl. Jednou, když jsem šla zase kolem něj, otevřel dvířka a na něco mi říkal. Nerozuměla jsem mu a naklonila jsem se tedy do auta. Ucítila jsem slabé píchnutí a pak už nic.

Nevím, za jak dlouho jsem se probudila, ale bylo to hrozné. Ležela jsem úplně nahá pod tenkou dekou a nemohla jsem se pohnout. Po chvíli jsem se pokusila volat o pomoc, ale nešlo to. Měla jsem hlavu úplně zafačovanou, jen oči a ústa byly volné, v krku trubici na dýchání, zavedenou cévku na močení a kapačku a byla jsem pevně přivázaná za ruce i nohy. Po chvíli ke mně přišel ten sympatický gynekolog. Vyndal mi z krku trubici a dal mi napít. Po chvíli jsem mohla promluvit. Ptala jsem se ho, co se mi stalo. Myslela jsem, že jsem měla nějakou nehodu a ptala se, kdy půjdu domů. Vysvětlil mi, že tam jsem již tři týdny a domů nepůjdu už nikdy. Jsem od nynějška jeho otrokyní a až mě nebude chtít, prodá mě dál. Potom mi píchl nějakou injekci, po které jsem byla úplně bezvládná, ale při vědomí. Odpojil mě od kapačky a vyndal mi cévku. Potom mě zabalil do deky, posadil na vozík a odvezl mě k autu. Posadil mě na přední sedadlo a připoutal pásem.

Vyjeli jsme z města. Po chvíli zajel na lesní cestu. Tam mě vyndal z auta, vybalil z deky a sundal mi obvaz z hlavy. S hrůzou jsem zjistila, že nemám vlasy. Doktor se jen zasmál a řekl: „Neboj se, Čubko, když budeš hodná a poslušná, vlasy ti časem dorostou. Ale to ostatní už nikdy. V nemocnici jsi musela být, abych tě mohl všude depilovat laserem.“ Potom mi na krk nasadil kovový obojek s několika oky, i na zápěstí a kotníky jsem dostala náramky s očky. Obojek i náramky měly zámečky, které zaklaply a bez klíčku nešly otevřít a sundat.

Byla mi zima, měla jsem hrozný strach a nemohla jsem se ani pohnout. Měla jsem po té injekci všechny svaly jako z hadru. Doktor na mě můj strach viděl a začal se tvářit divně. Dnes už vím, že byl velmi vzrušený. Tehdy jsem to ale byla nezkušená a nepoznala to. Potom mě položil břichem na kapotu, utrhl několik starých vysokých kopřiv a začal mě šlehat. Hrozně to pálilo, zadeček jsem měla jako v ohni. Po chvíli jsem cítila, jak mi do zadní dírky něco strká. Hrozně to bolelo, myslela jsem, že horší bolest už nikdy nepoznám. Bohužel jsem se spletla. Měla jsem pocit, že mě roztrhne. Po chvíli se mu podařilo do mě tu věc nacpat a začal s ní hýbat dovnitř a zase zpět. Vydával u toho strašné zvuky. Po chvíli, kdy už jsem bolestí skoro omdlela, to ze mě vyndal. Obešel mě a já tu věc uviděla. Byl to první penis, který jsem viděla tak zblízka. Tyčil se mu pod břichem, byl obrovský. Strčil mi ho do pusy a začal mohutně přirážet. Po několika přírazech mi ho strčil až do krku a začalo do mě stříkat. Měla jsem pocit, že se udusím. Počkal, až všechno spolykám, Pak ho vyndal a zapnul si kalhoty. Přelepil mi pusu náplastí, otočil mě na záda a na břicho a prsa mi rozložil otýpku kopřiv. Potom mi svázal ruce pod pokrčenými koleny, kolena mi přitáhl až za hlavu a přivázal mi kotníky k obojku. Kopřivy mě hrozně pálily, znásilněná dírka bolela a byla jsem úplně ztuhlá zimou. Doktor mě odnesl za auto, otevřel kufr a hodil mě dovnitř.

Nevím, jak dlouho jsme jeli. Cestou jsem nejspíš omdlela. Probrala jsem se v nějaké malé místnosti. Ruce jsem měla přivázané k obojku a obojek byl řetízkem připevněn ke kruhu ve zdi. Na zemi ležela miska s vodou a v ní kousek rozmočeného chleba. Byla jsem po té době na kapačkách hladová. Snažila jsem se dokutálet k misce a začala ji vylizovat, jako pes. V tom se otevřely dveře a vtrhl tam doktor. Okamžitě do mě začal kopat a řval na mě: „Ty Čubko, jak ses mohla opovážit bez dovolení žrát? Za to tě musím potrestat.“ Zvedl mě, připoutal mě za ruce a krk čelem ke zdi a začal mě bít. Po chvíli mě odvázal, donutil mě kleknout a rozepnul kalhoty. Pak mi oznámil: „Od této chvíle mě budeš oslovovat můj Pane a vládče a to jen tehdy, když budeš odpovídat na otázky. Já ti budu říkat jen Čubko. Bez dovolení promluvit nesmíš. Nejdřív se naučíš, jak mě potěšit.“ Potom z kalhot vyndal svůj obrovský penis a řekl: „To je můj Klenot, seznamte se.“ Pak mi poručil mi otevřít ústa a lízat ho. Po chvíli mě chytil za obě uši a začal přirážet. Měla jsem ho až v krku. Nakonec se mi do krku vystříkal a donutil mě to spolykat. Pak mě hodil na zem a poručil mi sežrat chleba.

Mé další dny byly podobné. Můj pán mě střídavě bil a znásilňoval do úst nebo do zadní dírky, občas mě nechal umýt, často mě přivazoval na rotoped a nutil šlapat, prý aby mi neochabovaly svaly a abych měla pořád pěknou postavu. Většinou ale sedlo obkládal kopřivami a když jsem se vrtěla nebo šlapala pomalu, bil mě při tom. Postupně jsem ztratila přehled o čase, nevěděla jsem, jestli je noc nebo den, Můj život se soustředil jen na mého Pána a jeho Klenot. Postupně se pro mě stali jediným důvodem mé existence.

Po čase mi Pán dovolil pohybovat se po domě a vykonávat domácí práce. Dům byl samozřejmě zamčený a na oknech byly zavřené okenice. Musela jsem vařit, uklízet, prát i žehlit a při tom všem Pána kdykoliv si to přál, uspokojit. Jen mi bylo divné, že mi svůj Klenot nikdy nestrčil do přední dírky. Stále jsem byla panna. Pán z domu samozřejmě odcházel do práce. Jeho návraty byly díky jeho povolání nepravidelné a většinou mě nachytal při nějaké chybě. Za každou mou chybu mě krutě trestal.