Povídka “Děvka”

Jak vznikají prostitutky? Už se takové rodí, zkazí je rodinné prostředí nebo špatní kamarádi, nebo je k prostituci někdo přinutí? Zde máte příběh jedné obyčejné dívky, jakých určitě potkáváte spoustu kolem sebe.

Janě je 19 a je úplně normální studentkou medicíny v Brně. Ráda si užívá radostí studentského života a mládí vůbec. Panna už rozhodně není, ale zkušeností se sexem také moc nemá. Její přítel Jiří jí s oblibou říká, že v sexu je takové kachňátko nevinné. Jana má krásnou drobnou postavu s velkým poprsím, krásné hnědé oči a blond vlasy až do pasu.

Jednoho jarního sobotního večera kráčela domů z oslavy kamarádčiných narozenin. Jirka tam nebyl, měl službu v práci. Domů to měla deset minut, tak proč volat taxi. Když se k ní zezadu přiblížilo pomalu jedoucí auto, jen uhnula ke kraji ulice aby mohlo projet. Auto ale náhle vedle ní zastavilo, otevřely se dveře a jedna silná ruka jí chytila za krk a druhá jí přitiskla na obličej vlhký kapesník. Dál si nic nepamatuje.

Když se probudila, zjistila, že je v temné místnosti a nemůže se pohnout. Byla nahá, ležela na zádech na posteli a policejními pouty měla každou ruku přivázanou k jedné části pelesti postele. Nohy měla široce roztažené a také byly želízky připoutány k posteli. Nevěděla, jak dlouho takto leží a dlouhou dobu se nedělo nic. Pak vrzly dveře a ona uviděla temnou postavu. Muž se nad ní sklonil a ucítila ostré bodnutí v paži, pak se propadla do jakéhosi mrákotného snu, kdy nic nevnímala, jen barevné obrazy, postrádající smysl. Jestli takto strávila den či týden, nebyla schopná odhadnout, stále se to opakovalo, ostrá bolest v ruce a mrákotné sny.

Pak jednou přišla k sobě a měla jedinou touhu, chtěla zas potkat muže s injekční stříkačkou a propadnout se do snů. Nebyla schopná na nic jiného myslet. On stále nešel. Začala sebou házet na posteli, křičet, z úst jí odkapávaly sliny. Ztratila pojem o čase. Najednou jí oslepilo ostré světlo, někdo rozsvítil žárovku na stropě. Do místnosti vešel nahý muž, v ruce držel stříkačku. „Chceš to?“ zeptal se a ukázal na stříkačku. „Prosím“ vypravila ze sebe Jana. „Dobře, ale zasluž si to“, řekl a položil svůj ztopořený penis vedle její hlavy. „A snaž se“ dodal. Jana váhala snad jen vteřinu a už mu náruživě kouřila ptáka, jako by to bylo to jediné po čem touží. Sála ho a olizovala, nechala si ho vrážet až do krku a když z něj vyrazil proud semene, div se neudusila, jak se snažila vše spolykat. „Hodná holka“ řekl muž, když si ho nechal ještě dokonale olízat. Pak přišlo bodnutí a blažené sny.

Druhý den se Jana probudila nepřivázaná, v místnosti bylo světlo a vedle postele byla hromádka oblečení. Do místnosti vešel její včerejší známý, Jana k němu hned vrhla prosebný pohled. „Teď ne holčičko“, řekl jakoby četl její myšlenky. „Mám tu pro tebe něco lepšího“. Vytáhl z kapsy tubičku s červenými pilulkami. „Ale musíš si to zase zasloužit. Jsi v jednom z nejlepších podniků svého druhu, jezdí sem jen ti nejbohatší a chtějí to nejlepší. Když uděláš cokoliv ti řeknou, budeš si žít jako královna a každý den dostaneš svou dávku. Jana ani chvilku neuvažovala a přikývla.

Následující týdny se Jana dozvěděla o sexu snad úplně vše. Zkusila si to klasicky, análně, orálně s jedním dvěma i třemi muži. Byla v podniku nová a tudíž velice žádaná. Když k ránu vyčerpaná usínala, ani si často na drogu nevzpomněla, ráno ale tělo řvalo po další dávce. Čtvrt roku uspokojovala všechna přání klientů podle pokynů majitele. Po tom čtvrt roce začalo její tělo jevit první známky opotřebování. Pleť už neměla tak hebkou, kunda byla vyloženě vytahaná a zestárla snad o deset let. Také klientů bylo stále méně.

Jednoho dne vešel její pán. „Dnes končíš, už nejsi to co kdysi a tady může být je prvotřídní zboží.“ Když si uvědomila dopad jeho slov (žádné tablety!), začala se před ním plazit a prosit. „Udělám cokoliv! Jen mi nechejte prášky!“ „Dobře holčičko, když říkáš cokoliv… Můžeš přejít na jiné naše pracoviště za stejných podmínek, budeš ve všem povolná a bude droga.“ Jana se slzami v očích děkovala.

Večer vešli dva neznámí a beze slova vedli nahou Janu chodbami domu. Vešli do místnosti, kde hořelo několik svící a dovedli jí k dřevěnému kříži, pokynuli jí, ať zvedne ruce a roztáhne nohy a připoutali jí ke kříži. Jana se chvěla zimou a strachem. Vešel klient a vzal do ruky kožené důtky. Přistoupil ke kříži a začal Janu bít. Nejprve přes břicho, poté přes prsa a nejhorší bylo když jí poprvé trefil přes kundičku, to vydala neartikulovaný výkřik a bolestí se pomočila. Klientovi se to očividně zalíbilo a zasadil jí přes rozkrok ještě pár ran než ztratila vědomí.

Jako oběť SM hrátek měla klientů méně (aby se stihla alespoň trochu zahojit), ale opět si užila vše, co tato oblast nabízí. Závaží na bradavkách nebo kundě, horký vosk a píchání jehlami, to vše by snesla. Zvykla si i na výprasky všeho druhu přes zadek, chodidla, prsa, kundu… Na co si ale nikdy nezvykla, byl elektrický proud. Jakmile některý z klientů přistoupil ke skříňce s elektrodami, hned se zpotila a začala prosit o slitování. Elektrické šoky do kundičky a prsou jí způsobovali nesnesitelná muka. Takřka vždy omdlela, pomočila se a pokálela, za což většinou dostala další šoky až do bezvědomí. Ještě hodiny po takové lekci měla Jana nekontrolovatelné tonické křeče svalů. Milování si také „užila“. Klienti s oblibou používali různé speciální ostnaté nebo drsné prezervativy, takže měla jak kundu, tak řiť jako jednu velkou krvavou ránu. Každá malá nebo velká potřeba pro Janu znamenala bolestné utrpení.

Jednoho dne po ní klient po mučení žádal orální sex a když mu vyhověla, ucítila po spermatu na mandlích také slanou chuť moči tryskající z jeho čůráku. Žaludek se vymknul její kontrole a za okamžik měl klient penis obalený Janinými zvratky, které mu dopadaly i na nohy. Záchvat zuřivosti, který následoval těžko popsat. Nebohá Jana byla připoutána ke kříži a bita a bita. Vždy když omdlela, poléval jí studenou vodou dokud nepřišla k sobě a potom jí bil dál. Když už ani studená voda ani soustavné bití přes kundu nepřivádělo Janu k vědomí, bil jí dál bezvědomou dokud neukončila exekuci ochranka klubu.

Když Jana přišla k sobě, vnímala pro bolest jen obtížně. První co slyšela byl hlas jejího pána. „Tak to byl tvůj poslední zákazník. Podívej se do zrcadla, jak vypadáš. Pro naše klienty se už opravdu nehodíš. Máš ale štěstí, někdo si tě přece koupí.“ Když Jana zvedla hlavu, viděla tři snědé chlapy, jak jejímu pánovi podávají nějaké bankovky. Želízka na zápěstí cvakla a hoši jí vyvedli na dvůr. Nacpali jí do kufru auta a poté jeli snad deset nebo dvanáct hodin. Když se kufr otevřel a Janu vytáhli ven, byli na dvorku jakéhosi venkovského stavení. Janu odvedli do kozího chlívku a přivázali jí provazem ke kruhu ve stěně.

A tak začala poslední část Janina života děvky. Trávila jí přivázaná v chlívku, kde vydělávala svému majiteli a byla po vůli všem v romské osadě, komu se zachtělo. Dostávala stejnou stravu jako prasata v sousedním chlévě a když pán pořádal nějakou oslavu, vyvedli jí na dvůr,ostříkali hadicí a musela poté ukojit i čtyřicet chlapů za jednu noc. Po takové oslavě vzali ráno Janu jako kus hadru a hodili do jejího chléva. Z Jany se stalo jakési přežívající zvířátko a jako v pohádkách „Jestli nezemřela, žije tak dodnes“.

P.S.: Myslíte, že vám se to stát nemůže?